Dámy a pánové! Tento zákon je zmocňovacím zákonem a řekl bych, že se v tomto státě rozmohlo ponenáhlu jakési zmocňovací šílenství nebo, chci-li to vyjádřiti poněkud mírněji, zmocňovací vášeň, která ponenáhlu už přesahuje přípustné meze. V poslední době jsme byli svědky mnoha případů, kdy vládě byla udělena zmocnění, o nichž by jinak v parlamentárně spravovaných státech nemohlo býti vůbec ani řeči, jichž potřebu nebylo možno nijak dokázati. Připomínám jen onen zmocňovací zákon, který jsme projednali přímo před prázdninami, který se týkal změn zastupitelských okresů, obecních a soudních obvodů atd., všechno ještě na jeden rok, když už předtím to bylo provedeno na určitou dobu.
Naše vášeň ve zmocňování jde dokonce tak daleko, že i u cizích států neradi vidíme, má-li tam parlament příliš velký vliv; a kde jen můžeme, působíme i zde k tomu, abychom v tom směru předcházeli příkladem. Připomínám vám jen ono nadšení, s jakým bylo na české straně uvítáno a odůvodňováno, že rakouský parlament má býti předlohou o úvěrech vyloučen z jakéhokoli spolurozhodování.
Avšak rád bych sel dále a prohlásil, že netoliko vláda, jak je ostatně pochopitelné, si obzvláště ráda dává udělovati zmocnění, nýbrž že toto přání vlády bývá ještě téměř předstiženo povolností parlamentu v udělování zmocnění. Jest velice zajímavé zmíniti se v této souvislosti o tom, že se ministerstvo v tomto zákoně ucházelo o zmocnění pouze do konce roku 1923, kdežto výbor a plénum senátu poskytly vládě zvláštní dárek tím, že bez vůle vlády ustanovily prodloužení až do 31. prosince 1924. Je to prazvláštní zjev, že se parlament, místo aby žárlivě střežil svá práva, bez potřeby, ba dokonce bez přání a bez podnětu vlády těchto práv vzdává.
Z politických důvodů bylo by možno připojiti proti tomuto zákonu jistě mnoho. Avšak poněvadž chci býti přísně věcný a zcela stručný, omezím se po stránce politické na jedinou poznámku, že vláda už v důvodově zprávě, kterou připojila k zákonu, dala najevo, jak podceňuje parlament. Bylo by bývalo zajisté spravedlivé, žádá-li se již od parlamentu nějaké zmocnění a opírá-li se toto zmocnění o přesuny, k nimž došlo nebo mohlo by dojíti podle mírových smluv a jich prováděním, prací rozhraničovacích komisí, aby k takovému zákonu byla připojena důvodová zpráva, v níž by se řeklo nebo aspoň naznačilo, kterých přesunů hranic se to týká, zkrátka a dobře, aby se něco málo řeklo o činnosti rozhraničovacích komisí. Avšak jak málo se v jiném směru někdy dbá úředního tajemství, tak přísně zachovává vláda úřední tajemství k parlamentu.
Jako odůvodnění tohoto dalekosáhlého zmocnění v tomto zákoně nedovedla vláda uvésti nic jiného, než že řekla, že by ráda uspořila parlamentu zbytečné obtěžování. Za tuto něžnou pozornost musí býti parlament vládě neobyčejně vděčný. Avšak musím připomenouti, že zde neběží o nějaké subjektivní právo parlamentu, jehož se možno zříci nebo jež lze darovati, nýbrž že zde běží o takové právo, jež jest spíše povinností než právem, a takového práva, takového munus nemůže se ani parlament, je-li si vědom své důstojnosti a svého úkolu, zříci, ani vláda se nesmí domnívati, že parlament něco takového učiní. Myslím tudíž, že něžná pozornost, zakládající se v tom, že parlamentu má býti uspořeno zbytečné zatěžování, nebyla na místě, tím spíše nebyla na místě, že vláda někdy předkládává návrhy zákonů, které jsou skutečně zbytečným zatěžováním parlamentarismu, ne jenž věcných, nýbrž i z formálních důvodů, a právě toho dne, kdy byl tento zákon v senátě projednáván, byl v senátě předložen takový docela zbytečný zákon.
Avšak především nutno prohlásiti, že by nebylo došlo naprosto k žádnému zbytečnému zatěžování, neboť ze všech těchto otázek, jež sem spadají, jako změny politických okresů, soudních okresů, okresů zastupitelských, finančních, školních atd., patří jen docela málo otázek do oboru a příslušnosti zákonodárství. Zákonodárné projednávání může se týkati vůbec jen okresních zastupitelstev. Podle mého názoru bylo by tudíž docela směšné tvrzení, že právě tato otázka, kdyby se chtělo postupovati předepsanou cestou, způsobila by zbytečné zatěžování zákonodárného aparátu. Vláda na př. v důvodové zprávě prozradila, že v celých Čechách jsou pouze dva zastupitelské okresní obvody, jichž se může týkati toto ocenění. Myslím, že když si připomeneme, jak v tomto parlamentě při nejobtížnějších otázkách býváme nuceni rychle zákonodárně pracovati, jak málo přípravy se od nás očekává a jak málo senám umožňuje, uvážíme-li, jak mnoho prostředků má vláda po ruce, aby urychlila zákonodárný postup, pak myslím, že mohu prohlásiti, že tato předstíraná něžná pozornost k činnosti parlamentu byla přece jen pouhou záminkou a že se právě i v tomto případě mělo dosáhnouti toho, oč se usilovalo vždycky: volné ruky, aby se mohlo postupovati tak, jak se to právě hodí.
Co jsem zde řekl, platí o zmocňovacích zákonech všeobecně, nyní však nechám stranou politickou stránku obsahu zákona a podívám se na zákon právnickou lupou.
Zajímavější snad než skutečnost, že se dává zmocnění, je zjištění, jak se toto zmocnění propůjčuje. Prosím, pánové, dovolím si to přečísti: "Vláda je zmocněna, aby prováděla, pokud jest toho třeba. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Kafka (pokračuje): ... v důsledku úpravy státních hranic podle mírových smluv v době do 31. prosince 1924 v pohraničních územích změny obvodů politických a slúžnovských okresů, zastupitelských a silničních okresů, obvodů finančních a školských okresů, obvodů jiných státních úřadů vůbec, obvodů zdravotních a notářských a obvodů místních a školních obcí, a není k těmto změnám potřebí zákona, nařízení nebo řízení zvláště předepsaného." Dámy a pánové! Tedy vláda si dává uděliti zmocnění, aby nejen nemusila zachovávati formu zákona, kde je toho potřebí, nýbrž zprošťuje se dokonce i povinnosti vydati rádné nařízení nebo vůbec nějaké rádné opatření. Mohu zde opakovati jen to, co řekl kolega mé frakce v senátě: "Jsem-li nucen v nějaké přednášce svým posluchačům odpověděti na otázku, jak vlastně toto řízení vypadá, musím s hanbou říci, že to nevím a že to z tohoto zákona ani nemohu věděti." Pan zástupce ministerstva prohlásil ve výboru senátu, že prostě bude vydáno usnesení ministerské rady, a na otázku, zda bude toto usnesení ministerské rady uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení, zástupce ministerstva poznamenal: "Nikoli, tomu se právě chceme vyhnouti!" Prosím vás všechny, pánové, kteří máte ještě trochu smyslu pro administrativní řízení, abyste si představili, jaká je v tom přímo zrůdnost, že se vůbec jakékoli řízení vylučuje a že se také nečiní žádné opatření, aby bylo řádně uveřejněno to, co se vůbec děje. Je vám zcela dobře známo, jak je v nynější době důležité věděti, kam kdo přísluší domovskou obcí, jak často se ocitají obhájci, strany, úřady před velmi choulostivými otázkami doby poválečné po této stránce i v jiných příbuzných oborech. Z jakých tajných pramenů mají tito ubozí advokáti, tyto ubohé strany vlastně čerpati poznání, který úřad je pro ně příslušný, kde mají domovské právo, když se jim přece nikde nic neřekne a když se nejen neprovede žádné řízení, nýbrž vůbec ani neřekne, že se to či ono stalo. Pan zástupce vlády na to ovšem odpověděl: "To se samo sebou rozumí, že zájemci budou zpraveni." Táži se: Kdo jsou těmi zájemci a jak máme pojímati okruh zájemců, kteří mají býti zpraveni? Je to možno jinak než řádným uveřejněním, jež musí býti při nejmenším aspoň seznamem všech platných zákonů a nařízení? Prohlašuji tedy, že zákon je s právnického stanoviska zrůdou, a mohu jen říci: Byli jste a jste velmi citliví, kritisuje-li se nějak zákonodárná technika československých zákonů. Mohu vám říci, že žádná oposiční kritika nemohla by býti tak účinná, jako když by jen procítal tento zákon někdo, kdo někdy ve svém životě studoval práva a nabyl jakési představy o podstatě správního řízení.
K čemu všechna tato námaha, k čemu toto obětování právního citu, smyslu pro právo, smyslu pro řádné a čisté správní řízení? Jen z důvodů pohodlnosti, neboť o tom není vůbec pochybnosti, že vláda se nemusí obávati, předloží-li, upravujíc hranice, nějaká taková ustanovení parlamentu. že narazí na nějaké obtíže nebo protahování. Omezil jsem se a chci se omeziti na tyto poznámky, abych obhájil své politické stanovisko, především však, abych obhájil své stanovisko právnické, na jehož obhájení ještě jednou prohlašuji: Co zde bylo vypracováno, je administrativně-právní zrůda. Je pochopitelné, že vedeni svým citem pro parlamentarismus, ať už jsme v jakémkoli poměru k vládě, za žádných okolností nemůžeme připustiti takové množství zmocnění, jak jsme toho svědky v tomto státě. Tím spíše jakožto strana oposiční nemůžeme býti ochotni povolovati taková zmocnění vládě, jejímiž jsme odpůrci. A dokonce už nemůžeme přispívati k tomu, abychom nesli společně odpovědnost za takové právnicky neudržitelné pojetí zákona. Ze všech těchto důvodů návrh zamítáme. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Ctěné dámy a pánové! Po dlouhé přestávce schází se dnes opět po prvé poslanecká sněmovna a první předmět denního pořadu se týká několika malých věcí pohraničních, změně v několika našich pohraničních okresech, jež vyplývají z mírových smluv. Byl jsem toho názoru, že v první schůzi této sněmovny po rozloučení v prosinci budeme se asi zabývati mnohem důležitějšími pohraničními otázkami, totiž oněmi událostmi, které se odehrávají podél celých hranic Československé republiky, událostmi, jež přímo volají, aby se zde o nich promluvilo, a dovolili jsme si také podati pilný dotaz a jsme přesvědčeni, že všechny strany, ať již zde sedí na pravici či na levici, přejí si slyšeti výklad o tom od směrodatného činitele tohoto státu v těchto věcech, od pana ministra zahraničních věcí.
Ale nyní k této malé věci týkající se změn hranic v jednotlivých okresech na říšské hranici. Ve zprávě ústavně-právního výboru čteme větu: "Úprava státních hranic podle mírové smlouvy a vytyčení hranic rozhraničovací komisí vyžaduje, aby z důvodů účelnosti v pohraničních územích, jichž se taková úprava dotýká, byly provedeny změny okresů v zákoně uvedených správních úřadů a samosprávných útvarů." Že je to požadavek správy, rozumí se samo sebou. Pokud se týče jen tohoto meritorního požadavku, nebylo by proti němu námitek. Proti čemu se však stavíme, je to, že toto velké množství změn, které se vztahují jak na obvody politické tak i na samosprávné korporace v pohraničních územích, má býti provedeno zmocňovacím zákonem, aniž má býti zachován pravidelný postup. Dříve bývalo při všech těchto otázkách vždycky nutno vyžádati si dobrého zdání zemského sněmu atd. a bývalo ho vždycky dbáno v celém oboru zákonodárství. Nuže, je to tato forma zmocnění, která nás nutí, ačkoli jinak uznáváme meritorně nutkavý ráz takové úpravy, abychom hlasovali proti. Neboť se samo sebou rozumí, že tato místa, tyto obce atd. nemohou viset někde ve vzduchu, nýbrž že je nutno přičleniti je k rádné politické a autonomní správě.
Myslím však, že při této příležitosti musíme promluviti také slovo o právech obcí, okresů a okresních zastupitelstev. Připomínám jen, že samospráva obcí je již tak jako tak velmi omezena. Vzpomeňme jen na nepatrná práva místních školních rad, na nesamostatnost a kontrolu finančních komisí obcí a měst. Ale to všechno jen mimochodem. Avšak také proto, že obcím, městům i venkovským obcím bylo odňato právo přímého vybírání obecních a městských přirážek, máme důvod k velkým stížnostem, jež postihují zrovna tak občas českým obyvatelstvem jako i obce s obyvatelstvem německým. Obyčejně to dopadne tak, že koncem měsíce naši purkmistři a starostové obcí nemívají z přirážek ani tolik příjmů, aby mohli zaplatit i školníkovi, strážníkovi nebo metaři a jsou pak nuceni vypůjčovati si u spořitelen, u bank a soukromníků - u bank nad to ještě na velmi vysoký úrok - aby udrželi obecní zařízení v nejnutnějším chodu. Nyní je obyčej, že všechny daně se platí berním úřadům či zemskému finančnímu ředitelství. Tam se veškeren příliv daní rozdělí na dvanáctiny. Stát si vezme měsíčně svou plnou dvanáctinu, a co zbude, dostanou obce a okresní zastupitelstva. Ovšem, ale jaké to drobty zůstanou? Tak to dále nemůže být. Máme obce, jako na př. Aš, která má dostat asi 1,200.000 Kč, Osek, který má dostat 11/2 milionu, nebo Varnsdorf a Něm. Jablonné, z nichž každá má dostati ještě několik set tisíc; a tak se vede i českým obcím. Mohl bych přednésti na tisíce stížností na takové nedoplatky, Byl by už svrchovaný čas, aby obce mohly zase samostatně vybírati své přirážky.
Co se týče pohraničního území, připomenul bych rád opět něco, co jsem již jinde přednesl. O právnických vadách a bližších námitkách proti zákonu promluvil již ctěný pan řečník přede mnou prof. dr. Kafka, tedy právník - k tomu nemám samozřejmě co připojiti a chci se také vyhnouti jakémukoli opakování - ale pokud se týče pohraničního území samotného, podali jsme z humanitních a hospodářských důvodů žádost ministerstvu sociální péče a ministerstvu financí, aby československým státním občanům, kteří pracují za hranicemi státu, byly povoleny jisté úlevy. Ministerstvo sociální péče se věcí zabývalo, avšak u ministerstva financí takové věci obyčejně vždycky velmi protahují. Podařilo se vymoci, že oněm pohraničním dělníkům při návratu do jejich československé domovské obce, kde platí daně a kde musí vydržovati sebe i svou rodinu, je dovoleno na zásobovací knížku, do níž se všechno zapisuje, vzíti si s sebou nejnutnější potraviny pro sebe a své příslušníky bez vyclení. Zahraniční úřady, ať již zde běží o říši Německou nebo o jiné sousední země, daly k tomu své svolení. Musíte uvážiti, co to znamená pro dělníka, pracovat ve valutově slabé cizině, dostávat mzdu v markách, vídeňských korunách, v polských markách nebo uherských korunách, a doma platit vysokou valutou potraviny, šaty, byt, opravy v domě atd. Na to nestačí ani celá mzda. Při potravinách byl tento názor také skutečně shovívavě a ochotně uskutečněn. Naše žádost směruje nyní k tomu, aby těmto pohraničním dělníkům, kteří jíž po desetiletí jsou zaměstnáni v cizině, bylo také dovoleno, aby si směli bez vyclení přinášeti také nezbytně nutné šatstvo a obuv. I toho bylo již dosaženo když v jiné důležité věci, při podpoře nezaměstnaných, došlo k poměru vzájemnosti - že nám zahraniční úřady tento vývoz povolují, a víte, jak jsou jinak přísné, jak člověk může být potrestán i milionovými tresty, kdyby snad s sebou vzal třebas jen nějaký plášť, nebo něco bez vývozního povolení. Nyní uvažte - mnoho tisíc československých dělníků a dělnic jest zaměstnáno přímo v cizím pohraničním území. Přinese-li si taková švadlena, takový dělník, kabát nebo plášť a má-li zaplatiti za kilogram 70 Kč cla, praskne celý měsíční výdělek - co říkám měsíční! - i výdělek několika měsíců pouze na clo, daleko více, než to, co na druhé straně nakoupil. Bylo by to tudíž aktem humanity a prosil bych pana zástupce ministerstva financí, který je zde, poněvadž pan ministr financí, na něhož byl spáchán zločinný útok, zde nemůže býti přítomen, aby zde zjednal co nejdříve pomoc tím, že celním úřadům bude vydán rozkaz, aby bez vyclívání propouštěli sem tyto nejubožejší z ubohých s nejnutnějšími předměty ošacení a obuvi. Pánové, nemůže se zde díti nějaké podloudnictví, nemůže býti poškozován žádný domácí poplatník, živnostník nebo obchodník, poněvadž oni lidé se svou cizí valutou jsou zde v tuzemsku koupě neschopní. Zneužívání je znemožněno již také tím, že cizina nedovolí vyvézti ničeho bez kontroly. V zásobovací knížce se zaznamená přesně den i přenesený předmět. Ani cizina ani tuzemsko nemůže býti nějak šizeno podloudnictvím a pašeráctvím, v cizině se nelze vyhnouti vývoznímu povolení, zde nelze obejíti vyclení. Jak řečeno, domácí poplatnictvo, obchod a živnosti nejsou poškozovány, poněvadž tito lidé, kteří vydělávají marky, nemohou zde tak jako tak nakupovati v korunách.
Nechť tento podnět padne na dobrou půdu a nechť ministerstvo financí dá k tomu své svolení; ministerstvo sociální péče nebude míti zajisté ani nejmenších námitek. Budiž přihlíženo k zájmům nejubožejších z ubohých; vždyť musíme být rádi, že ti lidé jsou vůbec zaměstnáni a nepřipadají na obtíž fondu podpor v nezaměstnanosti. A uvažte, dámy a pánové, ze dnes 1 koruna stojí 1100 až 1200 marek, ze tedy clo 70 korun za pláštík je peníz, jejž dělník zaměstnaný v cizině prostě nemůže zaplatiti. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Vývody řečníků směrovaly především jako námitka proti tomu, že jde o osnovu zákona, která vlastně uděluje vládě zmocnění, aby provedla změnu úředních obvodů. Námitky tedy týkají se principielně toho, že zde v daném případě se věc vyřizuje zmocňovacím zákonem.
Myslím, že tyto námitky v daném případě nemohou býti podstatné, a to proto, že tu jde o správní akt, který nutně vyžaduje v zájmu věci rychlého vyřízení. Kdyby se věc nevyřídila tímto způsobem, znamenalo by to, že při změně sebe menšího obvodu, kde by byl dotčen okres zastupitelský, okres politický, okres finanční neb okres školský, bylo by zapotřebí pro tato sebe menší území jednak specielního zákona pro změnu zastupitelského okresu, jednak vládního nařízení pro změnu politického okresu, jednak specielního řízení pro změnu školského a finančního okresu. To znamená, že tato řízení by byla vedle sebe, jedno by se skončilo dříve, druhé později, a zejména kdyby se řešila věc tím, že by procházela zákonodárným shromážděním, byly by tyto správní akty na delší dobu odloženy.
Nám tedy zde jde právě o rychlou úpravu správních opatření. Jsem názoru, že právě v daném případě je vláda oprávněna, aby tuto věc provedla najednou, zásadně řešíc změnu všech obvodů. Zmocní-li Národní shromáždění v tomto smyslu vládu, činí to proto, že chápe důvody vládní osnovy, a za druhé proto, že k vládě má důvěru, že tyto akty provede tak, jak to je v intencích Národního shromáždění, poněvadž konec konců je všeobecně známo, že vláda za provedení těchto úkolů je tomuto parlamentu zodpovědna.
Pokud se týče námitky pana prof. dr. Kafky, že totiž znění posledního odstavce "a není k těmto změnám potřebí zákona, nařízení nebo řízení zvláště předepsaného", vlastně není srozumitelno, poukazuji na motivy vládní osnovy a na zprávu senátu, kde se jasně praví, že tento odstavec, který byl přičiněn senátem, má ten smysl, že kromě opatření, která vláda učiní ve smyslu zmocňovacího zákona, není k těmto změnám zapotřebí ještě nějakého zvláštního zákona nebo nějakého zvláštního vládního nařízení nebo nějakého zvláštního řízení. (Posl. dr. Kafka: Tak čeho je třeba, pane kolego?) K tomu je třeba, aby vláda ve smyslu zmocňovacího zákona učinila opatření vládní.
Na základě toho je tedy toto znění zákona úplně jasné. Námitky proti jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti neshledávám podstatnými. Proto opětuji návrh výboru ústavně-právního, aby slavná sněmovna přijala navrženou osnovu ve znění přijatém senátem beze změny. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se).
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Ježto osnova má toliko 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli, míním dáti hlasovati o celé osnově zákona i s nadpisem a úvodní formulí najednou.
Je snad proti tomu námitka? (Nebyla).
Není jí, budeme tedy hlasovati tak, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona o 2 paragrafech, s nadpisem a úvodní formulí ve znění, navrženém p. zpravodajem, které odpovídá předchozímu usnesení senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.
Čtení druhé dám na denní porad schůze příští.
Tím je vyřízen odst. 1. dnešního poradu.
Vyřídíme ještě odst. 2, jímž jest: