Konečně žádáme zrušení ustanovení zákona z 15. února 1919 v tom směru, že činnost zapsaných pomocných pokladen se má omeziti jen na obvod politického okresu.
Především je nutno, jelikož při praktickém používání ustanovení o rodinném pojištění se vyskytly některé nerovnosti, aby tyto nerovnosti byly odstraněny. Tak chceme, aby na podpory pro rodinné příslušníky, nezpůsobilé k výdělku, mohli míti nárok i manželské a nemanželské děti, které sice překročily šestnáctý rok věku, ale jsou trvale k výdělku nezpůsobilé. U mnoha pokladen se to již praktikuje, pouze schází nutné zákonné stanovení.
My máme však i vůli pomýšleti nejen na ty, kteří nyní jsou pojištěni a mají práci, my musíme pomýšleti i na nezaměstnané, na oběti hospodářské krise, a tu to vypadá při těch snahách na druhé straně velmi špatně. Reforma zákona musí nastati tím způsobem, aby především byli pojištěnci chráněni pro případ nezaměstnanosti. Přivoditi takový stav je naléhavě nutno. I k tomu jsme podali předlohu. Nezaměstnanost vzrostla do nesmírného rozsahu. Osud nezaměstnaných, o něž se přirozeně páni podnikatelé čerta starají, je sám o sobě politování hodný. Dělník je odkázán na skoupou podporu v nezaměstnanosti, jež je zaručena nynějším zákonem, mnohdy také není zaručena a jeho situace se utváří přímo katastrofálně, je-li on sám nebo někdo z jeho členů rodiny navštíven nějakou nemocí. Všichni nezaměstnaní byli, pokud se mohli věnovat svému povolání, pojištěni proti nemoci a úrazu. Většina z nich jsou dokonce jejich členy od vzniku nemocenských pokladen. Všichni přinesli těžké hmotné oběti, aby měli, onemocní-li, nějakou podporu a nyní mají právě v době, v níž potřebují nejnaléhavěji pomoci, ji zkrátit. Je nezbytně nutno, aby se v tomto směru něco stalo. Po této stránce musí býti chráněny jednak nároky nezaměstnaných a jejich příslušníků rodiny, jednak šestinedělky a kojící ženy. Nezaměstnaným dlužno dáti možnost námi navrženou reformou udržeti si za pomoci státu členství u nemocenských pokladen. neboť stát béře opravdu dost od dělníků, takže i oni mají právo něco žádati od státu.
Jestliže ovšem většinovým stranám schází porozumění pro naléhavost našich návrhů a odmítnou naše návrhy, tedy padá odpovědnost za to jedině a pouze na ně a vládu. Pak však jen ještě poroste chaos, který již beztoho tu je následkem roztříštění a následkem privilegování zapsaných pomocných pokladen, jako na př. pražské pokladny soukromých úředníků. Dojde pak k tomu, že na konec bude odstraněn i poslední zbytek samosprávného práva nemocenských pokladen. Že podnikatelé k tomu pracují, víme my velmi dobře.
Za žádných okolností nemůžeme souhlasiti s terminováním navrženým způsobem. Doporučujeme spíše, abyste přijali naše návrhy a odmítáme vládní předlohu. Kdyby tento zákon ve formě, jak teď vypadá, měl býti usnesen, tedy musili bychom to považovati za akt nepřátelství k dělnictvu, a já mohu vás již dnes s tohoto místa ujistiti, že organisované dělnictvo nezůstane na to dlužno odpověď. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo p. posl. Matzner.
Posl. Matzner (německy): Slavná sněmovno! Jakmile bylo zavedeno povinné nemocenské pojištění pro zemědělské dělnictvo, bylo pociťováno nejen v kruzích zemědělců, ale též v kruzích zemědělských zaměstnanců samých, pokud nestáli pod vlivem politiky hesel, jako veliká příkrost, že zaměstnanci zemědělští s městskými, tedy převážně průmyslovými zaměstnanci, byli přikázáni týmž ústavům k pojištění. Bylo tedy od té doby snahou všech upřímných přátel zemědělství, aby tato příkrost byla odstraněna. Neboť každý znalec venkovských poměrů musil znáti veliký rozdíl míry nároků, jež na nemocenské pokladny činí dělník zemědělský a dělník průmyslový. Je odůvodněno povahou poměrů, že u dělníka zemědělského již pro způsob jeho zaměstnání se vyskytují onemocnění mnohem řídčeji než u zaměstnanců městských, dále, že zemědělský zaměstnanec v opaku k městskému u svého zaměstnavatele pro rodinnou povahu služebního poměru v případě onemocnění nachází přátelského domácího ošetření, (Výkřiky. Hluk na levici.) které činí zbytečným, aby činil nároky na nemocenskou pokladnu. Bylo tedy zcela neodůvodněno, že se zaměstnanci zemědělští pro případ onemocnění pojišťují u týchž ústavů jako zaměstnanci průmysloví a že se za ně musí platiti stejné pojišťovací premie.
Snahy zemědělských kruhů vedly potud k úspěchu, že později zákonem ze dne 22. prosince 1921 byla vyslovena možnost zřízení zvláštních nemocenských pokladen pro zemědělsko-lesnické zaměstnance. Mělo se však brzy objeviti, že tento úspěch byl pouze úspěchem zdánlivým. Neboť sotvaže tento zákon vstoupil v platnost, ihned započal proti němu pravý hon se strany oněch politických stran, které odjakživa spatřovaly v nemocenských pokladnách méně sociální ústav (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! Hluk.) než spíše nástroj stranický a vynikající prostředek k udržení a zajištění své politické moci. (Výkřiky. Hluk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Matzner (pokračuje): Je politování hodno, že se proti tomu štvaní nepostavily též ony části českého národa, které by pro svou politicko-stranickou příslušnost byly povolány, aby se zastávaly zájmů zemědělských. Tyto kruhy se daly spíše vésti pohnutkami národně-politickými, najmě ohledem na udržení koalice a nastalo mezi českými socialistickými stranami s jedné a českými agrárníky s druhé strany nedůstojné obchodování a smlouvání o úspěch zemědělský, jehož bylo sotva dosaženo. Tyto pletichy vyvrcholily v tom výsledku, že po povolení několika málo zemědělských nemocenských pokladen další povolení nemocenských pokladen bylo obětováno sociálnědemokratickému slibu, že budou hlasovati pro mírná ochranná cla zemědělská. Od toho času, kdy mezi českými agrárníky a českými sociálními demokraty byla sjednána tato úmluva, přistoupilo k obtížím, které působily socialistické strany a všeobecné okresní nemocenské pokladny většinou jimi spravované zřízení každé nemocenské pokladny zemědělské, ještě sabotování zákona ze dne 22. prosince 1921 úřady, ježto tyto na vyšší pokyn nechávaly ležeti nevyřízeny všechny žádosti o zřízení zemědělských nemocenských pokladen nebo protahovaly vyřízení žádostí zlomyslným prováděním zákona. Takového osudu se dostalo žádosti okresů krnovského, frývaldovského a bruntálského, jichž vyřízení dodnes nedošlo ... (Posl. Hackenberg [německy]: Ve Frývaldově vzali žádost zpět! Sami se jí zřekli!) - to není správné, milý pane kolego, musíte se lépe informovati - ačkoli v této žádosti bylo prokázáno, že jsou splněny všechny zákonité podmínky, a zajisté také v žádostech mnohých jiných okresů. Najmě nápadný se jeví tento postup úřadů v okresích jménem uvedených, kde, jak se zdá, nelze dosáhnouti povolení k zřízení zemědělských nemocenských pokladen, ačkoli v okrese krnovském souhlasilo s tímto zřízením 2726 zaměstnanců a 1290 zaměstnavatelů, v okrese frývaldovském 2700 a v okrese bruntálském 2871 zaměstnavatel. (Posl. Heeger [německy]: Ale jak? Za jakých okolností?) To vám hned povím, pane kolego Heegere! (Výkřiky na levici.) Vyřídili jsme tuto záležitost v Krnově, Frývaldově a Bruntále takto: Úřad nám od vzdal pro každého zaměstnance hlasovací lístek a legitimaci. Za úředního dozoru byly tyto hlasy odevzdány a přes to se dnes o nich pochybuje. (Posl. Heeger [německy]: Ale vy jste ty lidi donutili!) Dokažte to!
Kdyby se dali čeští agrárníci vésti hájením zájmů svých voličů a ne úvahami česko-národnostními, nemohli by se zříci ani požadavku zemědělských nemocenských pokladen ani zavedení mírných ochranných cel zemědělských.
Při naznačených a již jednou trvajících poměrech jest však nebezpečí, že zemědělské nemocenské pokladny dosud nepovolené skutečně padnou jako předmět politického čachrování a zemědělství tedy nebude míti užitku z prodloužení zákona ze dne 22. prosince 1921. Pokusem, aby se zabránilo tomuto nebezpečí, jeví se resoluční návrh podaný mým kolegou z klubu Feyerfeilem a mnou, aby všechny žádosti, které byly podány o zřízení zemědělských nemocenských pokladen, byly co nejrychleji vyřízeny. Hlasování o tomto návrhu dává českým agrárním poslancům nejlepší příležitost, aby ukázali, že jim leží zájmy hospodářské jejich voličů více na srdci než přelud českého národního státu.
Abychom umožnili toto vyřízení a utvoření přechodného stavu, až se provede zákonem souborně celá látka sociálního pojištění, budeme hlasovati pro předlohu, o niž jde, očekávajíce, že budoucí úprava sociálního pojišťování nebude zbudována jednostranně stranicko-politicky, a že tedy bude také náležitě přihlížeti k oprávněným požadavkům zemědělských zaměstnavatelů i zaměstnanců, jakož i neméně stavu živnostenského. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Juriga.
Posl. dr. Juriga: Slávna snemovňa! Než by som prišiel k predmetu reči, musím sa ohradiť proti nedôstojnému a, aby som sa tak vyjadril - odpusťte, že užijem toho výrazu - sprostému spôsobu pojednávania takých vecí, ktoré hlboko zasahajú do vačku a do práv chudoby, pracovníkov i do práv zamestnavateľov. Ja by som myslel, že niet na svete tak hanobného spôsobu pojednávania ako v našej Československej republike, keď skutočne v takomto čase sa hovorí, kde jedonkaždý je vyčerpaný na mozgu a druhý zase robí hlúpe žarty a z celého parlamentu vlastne sami poslanci robia varieté a kabaret. (Veselost.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): A najlepšie to dosvedčuje, že páni ministri tak málo si toho všímajú, že by som myslel, že pri najbližšej príležitosti mali by sme kúpiť v nejakom detskom výklade, keď tu žiadon minister nebude inšpekciu držať, opicu a posadiť ju sem. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka opětně k pořádku.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Volajte pánov ministrov, nech tu držia inšpekciu!
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby pan řečník se mnou nepolemisoval.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Iste nebolo by ani vhodno hovoriť vážne ... (Posl. Geršl: O půlnoci obyčejně opice začínají mluviti a je 1/2 1! - Veselost.) To, čo ste povedal, dokazuje, že ste opica, poneváč ste práve začal hovoriť a o 1/2 1 otvorily sa vám ústa. (Veselost.)
Čo sa týka však samého zákona o nemocenských pokladniach, nechcem sa miešať do českých vecí. Čo si Česi robia, nech si robia, ako oni chcú, ale ja chcem na krátko len rozložiť o nemocenských pokladniach niektoré veci, a síce tie, že skutočne na Slovensku nemocenská pokladňa je zrkadlom celého systému na Slovensku. Keď by ste sa chceli aspoň ráz informovať, - ale keď vy ste tak primitívni ľudia, že váš rozum za Prahu nesahá - o slovenských pomeroch! Keď vám niekto povedá: Tam neboly obecné voľby, tam je tak a tak, poviete: Je to možné? Každý hľadí ako vyjavený, myslí, že to nie je možné a s tým sa uspokojí, že to nie je možné. - Podívajte sa! Nemocenská pokladňa je na Slovensku, aby som sa tak vyjadril - nemám žiadneho iného výrazu, a povedzme či slávik, či lev, či voš, je to všetko zviera, - ale nemocenská pokladňa je jedna peleš, jedno hniezdo vší, ktoré sa odtiaľ rozliezajú po telách chudiakov a len krv ssajú pre seba, nedajúc žiadneho práva nikomu. Na Slovensku, prosím, neplatí ten váš český najnovší zákon o nemocenských pokladniach. Na Slovensku sa vyberajú prirážky nemocenské, ako sa to tým pánom úradnikom ľúbi. A ak to človek za mesiac nezaplatí, čo chcú, hneď prídu exekvovať. Na Slovensku, prosím pekne, neboly nikde voľby, čo Československá republika stojí, do nemocenských pokladieň. (Hlas: U nás 12 let!) Je to skutočne klam a švindel svetový, keď sa hovorí, že nemocenské pokladne majú samosprávu, autonomiu. Za Uhorska bola vymenovaná jedna správa, aby aspoň nejaký výbor bol na čele a nebol tam celkom absolutizmus a diktatúra nejakého obmedzeného byrokrata, ale zo Československej republiky, kde sme čakali demokraciu, voľby, vládu ľudu a ako to heslo pán prezident riekol, že "vláda vecí tvojich do tvojich rúk sa vráti", no, na posmech tohoto testamentu Komenského a na posmech hesla toho pána prezidenta vláda našich vecí ide zo dňa na deň do rúk tyranských. (Tak je! Výborně!) To je tá smernica dnešnej československej vlády a systému Československej republiky. A je všetko klam! Pri takých malicherných veciach chcete hovoriť, že republika je ohrožená, keď robotník platí krvavé peniaze a zamestnavateľ tiež svoje peniaze, a za svoje peniaze nemá mať tam ani právo voliť si svoju správu, svojich úradníkov, poneváč suspendujú na Slovensku ešte aj tú malichernú správu, čo za Uhorska bola vymenovaná. A pan Kramář sa urazil, že ho to bolí, keď se nájde robotník a povie, že za Maďarska to tak zlé nebolo ako za Československej republiky. Lebo ten jednoduchý človek tak súdí: Za Uhorska bola voľba - logiku má dobrú (Výkřiky posl. Geršla.) - trebárs čo je to slovo "logika" nevie, ale aspoň za Uhorska ten jednoduchý robotník tak súdil: Platím, volím výbor a predstavených. Prišla Československá republika: Platím, nevolím, rozkazujú mi, mám diktatúru nad sebou. Pri takých malicherných veciach ten jednoduchý človek tak súdi o demokracii celkom oprávnene a musí vedeť, že v nemocenských pokladniach horšie je to so stanoviska demokratického, so stanoviska autonomistického, ako bolo za Rakúska alebo za Uhorska.
A teraz čo sa týka príspevkov. Je to zrovna, slávna snemovňa, vydieračstvo. Najsmutnejšou vecou je, pravda, na svete choroba. A keď niekto ostane chorý, aj ten človek najukrutenjšieho srdca cíti oproti nemu nejaké sympatie. A chorého na smrteľnej posteli drať je najväčšie barbarstvo! A teraz: toho chudobného robotníka, keď ochorie, toho odrať, také príspevky žiadat od neho, že on polovicu príspevkov 6, 7 až 9 K týždenne musí dať, nie je to úžerníctvo a pijavica a skutočná voš na tele chorého chudobného robotníka?
Ja na príklad môjmu robotníkovi platím 40 K denne mzdu, nestrhujem mu a on chudák musí 8 K týždne zaplatiť do nemocenskej pokladnice. Koľko je to do roka? Či to nie je pijavica a úžernictvo, ťažiť z tej najsmutnejšej polohy robotníka, keď on na smrteľnej posteli leží? A teraz ako to tí pánovia robia? Príjde ten robotník do nemocenskej pokladnice. Poslal som tam ja na príklad svojho sluhu len tak na zkúšku, - však dobre viem, že tí páni doktori v nemocenských pokladniach už na to hľadia, aby sa drahé recepty nepredpísaly a aby sa nerobily zbytočné útraty nemocenským pokladniam, ale predpisujú všelijaké vodky, ktoré ani neškodia, ani neosožia a najviac podarí sa tomu chudobnému robotníkovi, že od toho umre. (Veselost.) Tak iste len na zkúšku zavolal som môjmu kočišovi lekára druhého, nie nemocenského, ale poslal som ho na výzvedy do nemocenskej pokladne, čo mu tam tí pánovia Lehockovci, Wittichovci a Cholkovci povedia, akú diagnózu na ňom spravia. Ale oni mu hovoria: Môžete chodiť? Čo robíte? Hovoril, že je kočiš. Povedali mu: Keď sa veziete na voze, nemusíte ležať v posteli a poslali ho preč. Žiadon robotník, ktorý bol u mňa zamestnaný, a zamestnávam ich niektorý rok 3, 4, 5, z nemocenskej pokladne poriadnu medicínu nedostal, koľko som ich tam poslal, nikdy im nič nedali, až jedenkrát potom sám som sa musel chytiť chytrosti. Povedal som: "Vieš Janko, čo, keď ťa noha bolí, zaviaž sie prst, a ten doktor musí prísť sem. Budeš ležať jedon týždeň." A keď potom ležal, dostal nejakú tú podporu a medicínu; ovšem tú potom vyhodil oknom von. Tak sa zachádza, to je praktický život, lebo zkúšam ho sám. A iste, páni moji, viete to aj vy, ktorí sa zaoberáte týmito vecmi a nie ste takými teoretickými socialisty, ako všelijakí sekretári sociálně-demokratickí, zfušovaní redaktori a agitátori. Tí nič neplatia, všade berú, tí iste tomu nebudú rozumeť, ale keď by boli odkázaní na tú nemocenskú pokladňu, keď by niekoho zamestnávali, tak by to vedeli. Komu vačok nehorí, toho hlava nebolí. Tak je to s chudobným človekom. Aj keď je vážne chorý, nedostane žiadnej podpory. Prečo? Poneváč niet, veľavážení, kontroly, niet volieb, niet demokracie, prosím, poneváč nemocenská pokladnica vymenuje povedzme takého z Viedne prišlého Cholka. Kto to vedel v Bratislave, kto je to Cholek, a za 60.000 Kč stane sa v nemocenskej pokladne pánom riaditeľom. A tak pekne si to srovnajú aj ostatní páni sekretári. Jak je to možno, byť riaditeľom a spolu poslancom Československej republiky? Môžu robiť tí páni tú povinosť svoju? Tu máte Cholka, Lehockého, Witticha a tiež Pocisk tam tiež niečo pociská. (Veselost.) Nuž jak môžu potom vyzerať nemocenske pokladne, keď sa dívame z toho robotníckého stanoviska, ten pravý robotník, svedomitý, skromný a poctivý nedosiahne tam svojej podpory a svojho lieku, ale je nemocenská pokladňa pre farizeov. Tí z kompánie súdruhov sú nemocní 3/4 roku, ale tí sa nekontrolujú, berú si odiaľ medicíny, idú do kúpeľov, do Tatier, kúpia si také "Švehlovské okuliare" (Hlučná veselost.) a všetko za krvopotné peniaze svojich vlastných súdruhov, ktorí boli odmrštení, ktorí doma podporu nedostanú. Idú robiť pánov, poneváč oni patria do štáto-otravnej strany sodemickej. (Veselost.)
Tak je to, a akokoľvek by ste sa smiali, skúmajte život, pánovia moji, a soznáte, že tak je to. Je to jednoduché, skutočne povedal by som: Jeden kožuch pre vši, ktoré sa rozliezajú po tele toho chudobného človeka a z krvopotných peňazí robotníka pánov robia. Sú direktormi, poslancami, ale nezastávajú ani jedno, ani druhé. V takej Bratislave je všetko napchané úradníkmi, ale keď tam človek príjde prihlásiť alebo odhlásiť robotníka, než ho od jedného okna ku druhému doprevadia, ak je ten nemocný robotník vážne chorý, tak tam musí zomreť. (Veselost. - Posl. Geršl: A ty mu dáš poslední pomazání? - Veselost.) Tebe by som tiež dal posledné pomazanie, ale po hube! (Hlučná veselost.) S Jurigou je škoda si začínať, ja som starý voják, 18 rokov som bojoval v uhorskej snemovni a tam boli trochu inteligentnejší ľudia, než ako ty vyzeráš. Preto buď ticho, ja dlžen nikomu nič nezostanem, i s interesami dostanete všetko zpäť. (Hlas. To je moc odborné, co ty povídáš!) Odborné? To sú vlastné zkúšenosti. (Hlas: To je jako kabaret u Hašlera! - Různé výkřiky ľudových poslanců slovenských. Výkřiky posl. Geršla.) Nechajte ho, nech ukáže, koľko má rozumu a vtipu. Jaký hrniec, tak plkoce. (Veselost.)
A teraz, keď som tak dokázal túto vec, pánovia moji, skúmajte pomery, skúmajte ich svedomite, podívajte sa na tých chorých robotníkov, na tých ľudí, ktorí sú utisknutí a uvidíte, že skutočne je tomu tak. Ten národ, ten chudobný pracovný ľud, iste čaká, kedy voľby príjdu, aby vyhádzal tú peleš z nemocenských pokladieň, tú pánsku hnidu, ktorá sa tam usadila, aby skutočne žiadny robotník nemusel tam videť toho veľkomožného pána, pred tým bývalého šustra, teraz direktora, veľkého pána, ktorý s robotníctvom nechce sa vôbec stýkať.
Jestli je tomu tak s robotníctvom, čo máme hovoriť so strany zamestnávateľov? Zamestnávateľ, ako známo, vôbec nemá dnes žiadnej inej povinosti, než len platiť. (Souhlas.) Len platiť a platiť. Ja mám sám 10 honov zeme. A podívajte sa, aký bol loňský rok neúrodný, do 1. augusta žiadala odo mňa nemocenská pokladňa 1510 Kč! Lebo pánovia tam predpokladali, že ja sám nerobím, že potrebujem robotníkov, a preto som 1510 Kč 1. augusta musel zaplatiť na nemocenskú pokladňu. A potom len som musel ešte za svojich robotníkov sám platiť lakára a lieky, lebo na takého lakára a na také liek, ktoré sú platené tak malým peniazom, od nemocenskej pokladne, nemožno sa spoľahnúť. Sociálni demokrati dobre vedia kričať za svoje vlastné platy, ale aby zaplatili robotníkom riadneho lekára a lieky, to nie. "Aká pláca, taká práca", rieka sa nie nadarmo, a preto tiež lekár za taký plat nemôže svedomite nemocného ošetriť, nemôže si dať záležať na nemocných, ale odbrinká ich za hodinu 30 až 40 robotníkov. Môže tu dostať chorý robotník nejaký liek? Zamestnávateľ musí preto platiť znovu sám lieky a pri tom nemá pražiadneho vlivu na nemocenskú pokladňu. Vidí len, že paláce sa staväjú za jeho peniaze, vidí, že ľudia driev roztrhaní a biedni, ľudia, ktorí driev s taškou chodili a vyberali po krajciari na seba, sú dnes direktori s tisícovými platy. Platíme sami lekára, platíme sami toho robotníka, sami ho opatriť musíme a za to za všetko nemáme ani práva, ani voľby a autonomia pre chudobu niet? Tu je tá krivda ohromná a hnusí sa mi tá frazeologia agitačná toho sveta, ktorá užíva heslá chudoby a socializmu a tým chudákom robotníkom, tej najväčšej mizerii, tým chorým, ubiedeným vy nedoprajete práva, svojej autonomie, svojej demokracie. Tí zamestnávatelia, tí by to snáď ani nepotrebovali, ale oni by si chceli voliť svoju správu, svojich úradníkov a svojich lekárov, aby im vypísal poriadne lieky, aby tam boli takí ľudia, ktorí by ho ctili, ktorí by si ho všímali, ktorí by ho opatrili. A vy menom chudoby sa opovážite tak hovoriť k tým vaším súdruhom, k tej najbiednejšej chorej vrstve toho členstva, tým utrápeným krvopotnou úmornou prácou, vy pošlete na krk vládneho komisára, ale robotník tam žiadného práva, žiadneho slova nemá.
Isté pomery v nemocenských pokladniach sú najistejším dokladom švindlerstva sociálnych demokratov a tých štátotvorných strán, ktoré nedoprajú volieb v nemocenských pokladniach, ktoré nedoprajú autonomiu v nemocenských pokladniach preto, lebo oni orabujú o právo svojho vlastného súdruha na chorobnej posteli, na smrteľnej posteli ležiaceho, orabujú o tie krvopotné groše, ktoré oni svojimi mozoľami vyrobili, ktorým oni paláce vystaväli, ktorým oni šaty kúpili, z neho oškubaného tovaryša spravili pána riaditeľa, poneváč úradník ten je pán, ale robotník slova nemá.
Nemocenské pokladne sú najistejším dôkazom švindlerstva demokratického a švindlerstva autonomistického, ktoré hlásajú dnes panujúci na chrbte, na úžere, na biede rôznými hesly a sami sa po tej chudobe vyškriabali tí bývalí nikdovia, ktorí si predsa nedali právo, aby ju znovu oblúdili; preto jej nedali volieb, autonomie nedopriali nemocenským pokladniam. Toto je to najsmutnejšie svedectvo. Ešte pri štáte by sa to minulo, ale tam to znamená skutočnú dekadenciu na sociálnom poli, na chlebovom poli, ba viac, na poli milosrdenstva.
Preto my tento zákon nemôžeme odhlasovať, lebo žiadame my, ktorí sme sa nevyškriabali na chrbtoch chudoby, ktorí sme nežili z jeho krvepotu, lebo ja som rodený roľnícky syn, chudobe som dal, jakživ som neodoprel chudobnému, keď ma požiadal, aspoň tú cigaretu odo mňa dostal. (Veselost. Výkřiky.) Áno, my máme milosrdenstvo k tomu chudobnému, ukazujeme na neduživé, na úžerníctvo, na najbiednejšich od majetníkov, na úžerníkov biedy a chudoby, aby nezotročovali vlastních súdruhov. Preto ten návrh zákona odmietame. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Debata je skončena. Byly podány návrhy. Prosím, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Beutela a druhů:
V čl. I buďtež škrtnuta slova "na dobu" až "1923".
2. Návrh posl. Staňka, Astra, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů:
V článku I škrtají se slova "do 31. prosince 1923" a nahrazují se slovy "do 30. června 1923".
3. Resoluční návrh posl. Schälzkyho, Schuberta, Patzela a druhů:
Vláda se vybízí, aby nekladla nijakých překážek neprodlenému zřízení zemědělských nemocenských pokladen v oněch okresích, kde jsou pro to zákonné předpoklady.
4. Resoluční návrh posl. dr. E. Feyerfeila, Matznera a druhů:
Vláda se vybízí, aby nařídila příslušným úřadům, aby ještě nevyřízené žádosti, podané o zřízení zemědělských nemocenských pokladen, ihned projednaly a, jsou-li tu zákonité předpoklady, neprodleně je příznivě vyřídily.
5. Resoluční návrh posl. Krause, Wenzela a druhů:
Vláda se vybízí, aby nekladla překážek neprodlenému zřízení živnostenských nemocenských pokladen v oněch okresích, kde jsou pro to zákonné předpoklady, a aby udělovala povolení k jejich zřízení.
6. Resoluční návrh posl. Tauba a druhů:
Vláda se vybízí, aby podle § 16 zákona o nemocenském pojištění vydala prováděcí nařízení k volbám do nemocenských pokladen a aby nařídila, aby byly všeobecně provedeny do měsíce dubna podle nového volebního řízení.
7. Resoluční návrh posl. Kučery a soudr.:
Vládě se ukládá, aby nejdéle do měsíce ledna 1923 předložila Národnímu shromáždění návrh na zavedení sociálního pojištění a umožnila tak po urychleném uzákonění této předlohy reorganisaci nemocenských pokladen a tím konečně i volby do těchto pojišťovacích institucí.
8. Resoluční návrh posl. Staňka, Slavíčka, dr. Meissnera, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů:
Vláda se vyzývá, aby v brzku vydala prováděcí nařízení ohledně voleb do nemocenských pokladen podle ustanovení § 16 novely k zákonu o nemocenském pojištění dělníků ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n.
9. Resoluční návrh posl. Staňka, Johanise, Čuříka, Laube, G. Navrátila a druhů:
Vládě se ukládá, aby s největším urychlením podala slíbenou osnovu zákona o sociálním pojištění.
Místopředseda Buříval (zvoní): Návrhy jsou opatřeny dostatkem podpisů a jsou předmětem jednání.
Závěrečné slovo uděluji zpravodaji, p. posl. Čuříkovi.
Zpravodaj posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Navrhuji, aby přednesené návrhy stran oposičních byly zamítnuty a doporučuji pouze pozměňovací návrh, podaný p. posl. Staňkem a soudr., jakož i oba resoluční návrhy posl. Staňka a druhů. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Zákon má 2 články, nadpis a úvodní formuli.
Míním dáti hlasovati takto:
O článku I bude se hlasovati nejprve v úpravě posl. Beutela a soudr.; nebude-li přijata, dám hlasovati podle úpravy návrhu posl. Staňka, Astra, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů; nebude-li ani tato úprava přijata, dám hlasovati podle zprávy výborové.
O článku II, jakož i nadpisu a úvodní formuli zákona budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme hlasovati tak, jak jsem uvedl.
Nejprve dám hlasovati o úpravě pana posl. Beutela a soudr. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Pozměňovací návrh posl. Beutela a druhů:
V čl. I buďtež škrtnuta slova "na dobu" až "1923".
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s úpravou podle návrhu p. posl. Beutela a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh p. posl. Beutela a soudr. se zamítá.
Nyní dám hlasovati podle úpravy návrhu posl. Staňka, Astra, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Staňka, Astra, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů:
V článku I škrtají se slova "do 31. prosince 1923" a nahrazují se slovy "do 30. června 1923".
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s úpravou p. posl. Staňka, Astra, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů, žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh je přijat. Tím odpadá hlasování o úpravě podle zprávy výborové.
Nyní dám hlasovati o článku II, jakož i o nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s článkem II, jakož i s nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím článek II, jakož i nadpis a úvodní formule podle zprávy výborové jsou schváleny.
Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona ve čtení prvém.
Druhé čtení provedeme ještě v této schůzi, bude-li osnově přiznáno zkrácené řízení, jak je navrženo v odstavci 16 dnešního pořadu. Jinak dám je na pořad schůze příští.
Nyní zbývá nám hlasovati o resolucích. Byla podána resoluce výboru soc. politického. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Vláda se vyzývá, aby prováděcí nařízení ohledně voleb do nemocenských pokladen podle ustanovení § 16 novely k zákonu o nemocenském pojištění dělníků, ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., předložila některé z příštích schůzí výboru sociálně-politickému k projednání.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolucí výboru soc. politického, žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Resoluce tato je zamítnuta.
Dále budeme hlasovati o resoluci p. posl. Schälzkyho a druhů. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Schälzkyho, Schuberta, Patzela a druhů:
Vláda se vybízí, aby nekladla nijakých překážek neprodlenému zřízení zemědělských nemocenských pokladen v oněch okresích, kde jsou pro to zákonné předpoklady.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolucí podle návrhu p. posl. Schälzkyho, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Resoluce tato je zamítnuta.
Dále je hlasovati o resoluci pana posl. dr. E. Feyerfeila. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. dr. E. Feyerfeila, Matznera a druhů:
Vláda se vybízí, aby nařídila příslušným úřadům, aby ještě nevyřízené žádosti, podané o zřízení zemědělských nemocenských pokladen, ihned projednaly a, jsou-li tu zákonité předpoklady, neprodleně je příznivě vyřídily.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolučním návrhem pana posl. dr. E. Feyerfeila, žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Resoluce tato je zamítnuta.
Teď budeme hlasovati o resolučním návrhu p. posl. Krause a druhů. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Krause, Wenzela a druhů:
Vláda se vybízí, aby nekladla překážek neprodlenému zřízení živnostenských nemocenských pokladen v oněch okresích, kde jsou pro to zákonné předpoklady, a aby udělovala povolení k jejich zřízení.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolučním návrhem p. posl. Krause a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Resoluce tato je zamítnuta.
Máme hlasovati dále o resoluci pana posl. Tauba a druhů. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Tauba a druhů:
Vláda se vybízí, aby podle § 16 zákona o nemocenském pojištění vydala prováděcí nařízení k volbám do nemocenských pokladen a aby nařídila, aby byly všeobecně provedeny do měsíce dubna podle nového volebního řízení.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolučním návrhem pana posl. Tauba a soudr., žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Resoluce tato je zamítnuta.
Je nám hlasovati o resoluci pana posl. Kučery a druhů. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Kučery a soudr.:
Vládě se ukládá, aby nejdéle do měsíce ledna 1923 předložila Národnímu shromáždění návrh na zavedení sociálního pojištění a umožnila tak po urychleném uzákonění této předlohy reorganisaci nemocenských pokladen a tím konečně i volby do těchto pojišťovacích institucí.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolučním návrhem pana posl. Kučery a soudr., žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Resoluce tato je zamítnuta.
Je nám hlasovat o resoluci pana posl. Staňka, Slavíčka, dr. Meissnera, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Staňka, Slavíčka, dr. Meissnera, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů:
Vláda se vyzývá, aby v brzku vydala prováděcí nařízení ohledně voleb do nemocenských pokladen podle ustanovení § 16 novely k zákonu o nemocenském pojištění dělníků ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s resolučním návrhem pana posl. Staňka, Slavíčka, dr. Meissnera, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů, žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, tento resoluční návrh je přijat.
Dále je nám hlasovati o resoluci pana posl. Staňka, Johanise, Čuříka, Laube, G. Navrátila a druhů. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Staňka, Johanise, Čuříka, Laube, G. Navrátila a druhů:
Vládě se ukládá, aby s největším urychlením podala slíbenou osnovu zákona o sociálním pojištění.
Místopředseda Buříval (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Staňka, Johanise, Čuříka, Laube, G. Navrátila a druhů, žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Resoluční návrh tento je schválen.
Tím je tento odstavec jednacího pořadu vyřízen.
Zbývají nám odstavce 12 a 13, totiž: