Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednán.

Debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo zpravodaji p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Bylo by velmi vděčným reagovati ve zpravodajském doslovu na vývody, které v debatě o tomto zákonu přednášeli řečníci oposičních stran. Nečiním tak, řeknu pouze stručně toto:

V důvodové zprávě velmi jasně bylo uvedeno, že zákona tohoto je třeba, aby nastal ve státní administrativě pořádek a ekonomie a aby nebyla státní správa donucována propouštěti z jednotlivých resortů určité státní zaměstnance, nýbrž mohla jich použíti v resortech, kde zaměstnanců pro tuto dobu není tolik po ruce. Některé strany úmyslně využívají tendence tohoto zákona ke svým oposičním a politickým záměrům. Chtěli dokázati zejména pánové z německé strany dr. Keibl, Patzel, Grünzner a také p. kol. Haken, že zákona bude zneužíváno k účelům persekučním. Prohlásil jsem již, že státní správa a soc.-politický výbor jsou daleky toho, aby podobné tendence tímto návrhem sledovaly. Musím tedy odmítnouti domněnky, které ze zlé vůle po této stránce zde byly přednášeny.

Pan kol. dr. Kubiš snažil se dokázati, že Slovensko svým postavením vynucuje si zvláštní ohledy pro slovenské úřednictvo. Chci konstatovati, že slovenské poctivé úřednictvo jest jistě vítaným spolučinitelem ve státní administrativě a že žádnému státnímu resortu ani nenapadne, aby slovenského úředníka, aniž by on sám chtěl, koná-li řádně a svědomitě své povinnosti, ze Slovenska překládal.

Mám za to, že pan kol. Brodecký ve svých vývodech mylně se domnívá, jakoby organisace nemohla svým zástupcem zakročiti, kde by šlo o úmyslnou nebo domnělou šikanu či persekuci. Důvodem k termínu, který se vložil do zprávy důvodové, byla okolnost, aby z intervenční politiky nestalo se obligatorium neb jinými slovy řečeno systém.

Ke konci chci podotknouti, že zákon tento nemůže se ovšem týkati profesorů vysokých škol vzhledem k autonomii vysokých škol a vzhledem k zabezpečení svobody učení.

Navrhuji, aby veškeré pozměňovací návrhy, které průběhem debaty o tomto zákonu byly předloženy, byly zamítnuty, a prosím slavnou sněmovnu, aby schválila zákon v původním znění. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati, prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve bychom hlasovali o návrhu pp. posl. Blažka a Hakena na přechod k pořadu.

Bude-li tento návrh zamítnut, přikročíme k hlasování meritornímu tímto způsobem:

Nejprve bychom hlasovali o nové osnově navržené p. posl. Grünznerem a soudr.; bude-li zamítnuta, budeme hlasovati na podkladu zprávy výborové a o návrhu k ní podaném v tomto pořadí:

O § 1 hlasovali bychom v úpravě navržené p. posl. Blažkem, Hakenem a soudr.; nebude-li úprava ta přijata, budeme o § 1 hlasovati podle zprávy výborové.

O §§ 2 a 3, nadpisu a úvodní formuli, k nimž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati podle zprávy výborové.

Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)

Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Nejprve dám hlasovati o návrhu posl. Blažka, Hakena a soudr. na přechod k dennímu pořadu.

Žádám, aby návrh jejich byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Blažka, Hakena a soudr.:

Navrhujeme, aby přešlo se k pořadu přes vládní předlohu zákona o překládání státních zaměstnanců na jiné služební místo (tisk 3320).

Předseda: Kdo souhlasí s přečteným návrhem pp. posl. Blažka, Hakena a soudr. na přechod přes osnovu zákona k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina, návrh p. posl. Blažka, Hakena a soudr. je zamítnut. (Výkřiky na levici.)

Teď budeme hlasovati o návrhu p. posl. Grünznera a soudr. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Grünznera a druhů:

"§ 1. Výhradně pro vyrovnání nedostatku zaměstnanců v státní správě mohou býti státní zaměstnanci přeloženi nebo přemístěni ve svém služebním odvětví na místo v jiném resortu státní správy.

Vyrovnání osobních stavů mezi jednotlivými odvětvími státní správy (resorty), pokud se týče přesazení, jež se tím stanou nutna a mají provésti, pokud se týče i přemístění, buďtež vyrovnávána především volnou soutěží, o které mezi jednotlivými resorty nastati má dohoda. Není-li nutného počtu dobrovolných uchazečů, rozhodne příslušný úřad správní, při čemž však za všech okolností musí býti vzat zřetel na osobní a rodinné poměry zaměstnanců v úvahu přicházejících.

Přeložení, případně přemístění státních zaměstnanců, v § 2 blíže vyjmenovaných, děje se v každém případě za spoluúčasti a v dohodě se zástupci personálu, po případě se zástupci odborové organisace příslušného odvětví. Přeloženému příp. přemístěnému ponechává se přednostní právo na jeho staré místo s postupy po případě nabytými při přechodném přeložení. (Hluk na levici.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid, aby pánové věděli, o čem mají hlasovati.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (pokračuje):

Přeložením neb přemístěním nesmí býti poškozena zaměstnancova nabytá práva a sníženy jeho dosavadní celkové příjmy.

Přeložení po příp. přemístění děje se vždy z moci úřední (ze služebních ohledů) a tohoto zákona nesmí se nikdy použíti k persekuci, šikanování a stíhání jakéhokoli druhu."

Jako § 2 platí § 2 výborové zprávy.

"§ 3. Tento zákon platí po dobu nutné potřeby, nejdéle však do konce roku 1923."

Jako § 4 umístí se § 3 zprávy výborové.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s přečteným právě návrhem p. posl. Grünznera a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento je zamítnut. (Hluk. Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)

Pánové, je převážná většina. Prosím, abyste laskavě zachovali klid. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Teď budeme hlasovati o §u 1 v úpravě, jak ji navrhují pp. posl. Blažek, Haken a soudr. Prosím, aby byla přečtena.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Blažka, Hakena a soudr.:

V § 1, odst. 1, budiž v druhé řádce rok 1924 škrtnut a nahrazen rokem 1923.

Odstavec druhý se rozšiřuje o následující větu: "Přeložení děje se za spoluúčasti personálu, resp. zástupců odborových organisací."

Předseda: Kdo souhlasí s tímto návrhem p. posl. Blažka, Hakena a soudr. na úpravu §u 1 předlohy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Kdo souhlasí teď s § 1 předlohy podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 1 podle zprávy výborové jest schválen. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Teď budeme hlasovati o §§ 2 a 3, jakož i o nadpisu a úvodní formuli zákona, k nimž není pozměňovacích návrhů, podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. §§ 2 a 3, nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny podle zprávy výborové.

Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto v prvém čtení.

Druhé čtení vykonáme ještě v dnešní schůzi, bude-li osnově této přiznáno zkrácené řízení ve smyslu §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen jest odst. 9 pořadu dnešní schůze a vrátíme se teď k hlasování, jež bylo odloženo při odstavcích 6, 7 a 8. (Velký hluk na levici. - Předseda zvoní.)

Pánové, prosím vás o zachování klidu, poněvadž neklidem se zbytečně schůze prodlužuje.

Zpravodaji jsou pp. posl. dr. Medvecký a dr. Matoušek.

Zákon tento má 12 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl. Míním tedy dáti hlasovati o celé osnově najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky proti tomu učiněny nebyly.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 12 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s 12 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výborově, jest přijata v prvém čtení, a to ve znění shodném s usnesením senátu.

K druhému čtení přistoupíme ještě v dnešní schůzi, bude-li této osnově přiznáno zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen je odst. 6 pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k hlasování o odstavci 7.

Zpravodaji jsou: za výbor branný pan posl. Dyk a za výbor rozpočtový pan posl. dr. Matoušek.

Osnova má pouze 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl. Míním tedy o celé osnově dáti hlasovati najednou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak ji doporučili pp. zpravodajové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona tohoto ve čtení prvém.

Druhé čtení dám na pořad dnešní schůze, bude-li schváleno zkrácené řízení podle § 55 jedn. řádu pro tento předmět pořadu.

Tím vyřízen je odstavec 7 pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k odst. 8, to jest:

Zpravodajem za výbor pro dopravu a veř. práce jest pan posl. inž. Bečka a zpravodajem za výbor zahraniční posl. Jar. Marek.

Také o tomto schvalovacím usnesení, které má 3 odstavce a k němuž nebylo podáno pozměňovacích návrhů, míním dáti hlasovati najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí s celým schvalovacím usnesením o třech odstavcích ve znění navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala usnesení toto ve čtení prvém.

Čtení druhé dám na pořad až po přiznání zkráceného řízení podle §u 55 jedn. řádu.

Tím je vyřízen odst. 8 dnešního pořadu.

Přikročíme k odst. 10, jímž jest:

Zpravodajem za výbor zdravotnický je pí. posl. Rozsypalová, za výbor rozpočtový p. posl. Remeš.

Uděluji slovo prvému zpravodaji, pí. posl. Rozsypalové.

Zpravodaj posl. Rozsypalová: Slavná sněmovno! Projednáváme vládní návrh (tisk 3930) zákona o změně §u 8 zákona ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní.

Předložený vládní návrh má jenom 2 paragrafy. První obsahuje navrženou změnu, druhý stanoví dobu, od které má nabýti účinnosti.

Navržená změna týká se 4. odst. §u 8, který tvoří III. oddíl zákona ze dne 13. července 1922, a který jedná o právních poměrech, najmě o služném obecních a obvodních lékařů. V ostatních oddílech a paragrafech se na původním znění zákona ničeho nemění.

Pokud se týče 4. odst. §u 8, zněl původně: "Smluvní požitky služební, počínající částkou 10.000 Kč, nemají přesahovati roční částku 24.000 Kč. Se svolením vlády lze přiznati výjimečně i požitky vyšší. Smluvní nároky na zaopatřovací požitky lékařů obecních a obvodních nebo jejich rodin nemají býti vyšší než požitky, jež by příslušely úředníkům státním a členům jejich rodin za podmínek jinak stejných. Pensijní základna se stanoví se smluvními požitky služebními ve smlouvě služební."

Na základě změny navržené má zníti: "Smluvní požitky, počínající částkou 3600 Kč, nemají přesahovati roční částku 24.000 K. Se svolením vlády lze přiznati výjimečně i požitky vyšší. Jedna třetina smluvních požitků" - to je právě nově vložená věta - "služebních je mimořádným přídavkem odpovídajícím mimořádným přídavkům úředníků státních. Smluvní nároky na zaopatřovací požitky lékařů obecních a obvodních nebo jejich rodin nemají býti vyšší než požitky, jež by příslušely úředníkům státním a členům jejich rodin za podmínek jinak stejných. Pensijní základna budiž stanovena se smluvními požitky ve smlouvě služební, nemá však býti nižší než pensijní základna, stanovená §§ 1 a 2 zákona ze dne 13. července 1922, č. 237 Sb. z. a n."

Změna tato, pak-li ji slavná sněmovna schválí, nabude účinnosti současně s celým zákonem ode dne 1. ledna 1923 a jak změnu, tak celý zákon provede ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se zúčastněnými ministerstvy.

Slavná sněmovno! Při navržené změně zaráží snad na prvý pohled, že při nejnižší hranici požitkové je tu skok z 10.000 na 3600 Kč. Ale tu je třeba uvážiti, že byly to věcné důvody, které vedly k této změně. Jsme již venku z časů, ve kterých bez rozvahy přikročovalo se k stanovení služebních požitků pro rozličné stavy, jsme venku z dob, ve kterých bez rozmyslu, bez rozvážení budoucnosti, bez rozvážení, zda v budoucnosti stát unese ta břemena, stanovovaly se veliké obnosy tomu neb onomu stavu. Tím přivodil se zase stav, který nyní tolik nás tíží, že musíme přikročovati k odbourávání toho, co bylo v překotné snaze všem požadavkům, i přemrštěným, vyhovět, usneseno. A tu jenom lze vítati, že při úpravě, při navržené změně chce se pokračovati, jak toho finanční stav státu snese a jak to také spravedlivým požadavkům v daných poměrech odpovídá.

Slavná sněmovno! Jedno mohu s plným vědomím a právem říci: I při této navržené změně, kde nejnižší hranice příjmů obvodních a obecních lékařů se stanoví na 3600 K, je naprosto vyloučeno, že by v některém směru byly dosavadní příjmy obecních a obvodních lékařů sníženy. Podle statistiky uveřejněné v záříjovém čísle "Věstníku ministerstva zdravotnictví" máme přehled, kterak to je s příjmy obecních a obvodních lékařů nyní. Tu jsou rubriky, které označují příjmy obecních a obvodních lékařů takto: v 21 obvodech z 1575 obvodů pod 1400 Kč, ve 193 obvodech činí příjmy roční obvodních nebo obecních lékařů 1400 Kč, ve 298 případech jsou ty příjmy mezi 1400 Kč a 2000 Kč, ve 419 mezi 2000 a 3000 Kč, v 82 případech přes 3000 Kč. A tu, slavná sněmovno, vzhledem ke všem těmto údajům, vzhledem k té statistice těchto pěti různých variací zajisté že jsou obvodní nebo obecní lékaři ve výhodě, jestliže místo těchto úředních sum dostane se jim ne-li více, tedy jistě nejnižší hranice, určené na 3600 Kč.

Příjem vyšší mají ve 149 obvodech mezi 4000 a 5000 Kč, ve 146 obvodech mezi 5000 a 10.000 Kč, v 25 obvodech mezi 10.000 a 20.000 Kč, v 9 obvodech nad 20.000 Kč a ve 233 obvodech jsou ty příjmy neznámé výše, která není dosud statisticky zjištěna.

Vzhledem k těmto příjmům, které všecky přesahují nejnižší mez, není nebezpečí, že by ztratili své vyšší příjmy, poněvadž právě v § 8, při kterém se jedná jenom o změnu 4. odstavce, je výslovně také uvedeno, že nesmí příjmy vyšší až do 24.000 Kč, pokud na právním podkladě tu jsou, býti zrušeny nebo sníženy, takže skutečně nikterak nebude ani obvodním ani obecním lékařům ublíženo.

Ano, něco jiného je, až finanční stav státu bude tak uspořádán, že snese po případě nejnižší mez 10.000 Kč. Pak se k tomu bude moci přistoupiti. Vždyť vůbec je jistě ideálem nás všech, aby postupem času došlo k tomu, aby měli obvodní lékaři anebo obecní lékaři ve zdravotně-sociální službě skutečně jenom povinnost zdravotně-sociální služby a aby jejich postavení bylo honorováno tak, aby nemusili jiným způsobem doplňovati své hmotné příjmy. Ale to je - aby se tak řeklo - hudba budoucnosti.

K tomu zajisté se bude pracovati, ale než náš finanční stav státní bude na výši, aby takovým způsobem se mohlo pokračovati, nutně musí býti v přechodné době vykonáno něco, co poměry obvodních a obecních lékařů rozhodně zlepší, třeba ještě ne do té míry, jak původně bylo myšleno.

Slavná sněmovno! Je to zajisté žádoucno - stát náš, republika naše, vláda její má tu povinnost i také podle zákona ze dne 20. dubna 1920, kterým zdravotně-sociální výkony stát převzal, i také podle zákona ze dne 13. července 1922, a chce tuto povinnost plniti - aby po celé republice zdravotně-sociální výkony byly co nejlépe opatřeny. Ale je tu zase třeba přihlédnouti k poměrům, že totiž dosud nejsou ani zemské svazy, ani župní svazy upraveny a že tato věc souvisí s teritoriální úpravou župních a zemských svazů. Tu má stát povinnost vybudovati obvody zdravotně-policejní také tam, kde jich dosud není. Podle statistiky dosud je 260 neobsazených obvodů, jejichž teritoriální rozdělení musí býti teprve provedeno. Vzhledem k tomu, že je tu ještě takové množství neobsazených obvodů, ke kterým musí zajisté vláda v prvé řadě obrátiti pozornost, aby tam zdravotně-policejní výkony vybudovala, musí také počítati, že zde bude třeba velikého nákladu, pro který zase nesmí se na druhé straně plýtvati. A plýtváním by zajisté bylo, kdyby obvodním a obecním lékařům kteří mimo služně, které jim z funkce obvodních a obecních lékařů připadá, mají zase ještě příjmy kolikanásobně oproti částce, kterou dostávají z funkce obvodních a obecních lékařů - měla býti stanovena nejvyšší mez mnohem výše, než jak se činí při té změně 4. odstavce §u. 8, totiž 3600 Kč. Právě proto zákonem je také stanoveno, že obecní a obvodní lékaři mají úplnou volnost provozovati praksi. Prakse vynáší nestejně v různých obvodech. V některých obvodech vynáší velice mnoho, zejména u obecních lékařů, kteří jsou usedlí ve větších městech nebo velkoměstech, kdežto zase po venkově, v menších městech tohoto výnosu z prakse obvodní nebo okresní lékaři nemají. Mimo to jsou zase u velkoměstských lékařů poměry, že mohou také fungovat jakožto lékaři závodní, poštovní, železniční nebo nemocenských pokladen a pod., což tedy také zase přispívá k výnosu jejich příjmů.

Aby právě tyto rozdílné příjmy, rozdílné sociální postavení obvodních a okresních lékařů mohlo býti vzato v úvahu a mohlo spravedlivě se vyrovnávati podle sociálního cítění - kde schází, budiž přidáno, a nebudiž plýtváno dáváním tam, kde nedostatku není, kde naopak je skutečně příjem veliký - aby tam tedy plýtváním státních peněz se neznemožňovala finanční budoucnost republiky, upravuje se mez požitková tímto zákonem za účelem vhodného odstupňování.

A tu, velevážení, když projednávali jsme ve výboru zdravotnickém, ve včerejší schůzi, tuto osnovu vládní, zda skutečně intence její směřují ke spravedlivému ocenění hmotných poměrů jednotlivých obvodních a obecních lékařů, zdravotní výbor skutečně uznal, že navržené změny umožňují spravedlivější odstupňování platové a poskytují příležitost, bráti zřetel k povaze prostředí, v němž jednotliví obecní a obvodní lékaři již působí nebo působiti mají. Z toho důvodu usnesl se zdravotní výbor doporučiti slavné sněmovně přijmouti vládní návrh. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor rozpočtový panu posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Zákonem ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., uvádějí se v činnost ústavní zákony z 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., jimiž stát přejímá výkony zdravotně policejní. Tyto zákony vyvolány byly potřebou upraviti zdravotně-policejní službu v obcích a obvodech, aby vyhovovaly požadavkům moderní doby. Tím opatřením vzal stát na sebe také určitá břemena nákladů, spojených s úpravou sociálních poměrů lékařů zdravotní službu konajících a státem převzatých.

V době, kdy zdravotní správa státní hotovila se zákony prováděti, objevily se některé překážky, jež vyžadovaly nutnost novelisace některých ustanovení zákonů č. 236 a 237. Vláda byla za tím účelem vybídnuta resolucí posl. Johanise, Staňka, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a soudr., aby provedla co nejdříve, případně i postupně, postátnění zdravotní policie v celé republice a aby, pokud by to poměry vyžadovaly, předložila neprodleně Národnímu shromáždění příslušnou novelu zákona.

Vláda vyhověla tomuto přání a předložila sněmovně novelu zákona, kterou mění se odst. 4 §u 8 zákona ze 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., v tom smyslu, že snižuje se nejnižší hranice požitků z 10.000 K na 3600 K s ponecháním hranice maximální 24.000 K, jak je uvedena v původním zákoně.

Může se namítnouti, že sněmovna noveluje zákon, který ještě nevešel v život, a že toto opatření je krokem zpět, že se jím činí sociální křivda těm, na jejichž bedrách zdravotně-policejní služba má spočívati. Jsem toho mínění, že při tomto opatření při svědomitém jeho provádění tak býti nemusí, neboť předloha vychází ze stanoviska zabezpečiti existenční minimum všem obvodním lékařům, kteří žijí v poměrech zjevně nepříznivých a výkonem služby jsou určeni do obvodů a krajů chudých, neskytajících jim nutnou míru existenčních prostředků. Tímto opatřením bude možno spravedlivě odměniti svědomitou a těžkou práci toho kterého lékaře. Jsem si plně vědom okolnosti, že hranice odměny není nikterak vysoká, avšak chtěl bych tvrditi, že přes to bude namnoze znamenati zlepšení dosavadního stavu. Přál bych lékařům nejlepšího postavení a slušné odměny za humanní, těžkou a velmi často nevděčnou službu, avšak i oni jako občané a poplatníci státu musejí uznati, že stát může se zatížiti jenom takovými břemeny, jaké je s to snésti. Úprava pak je jistě také vždy možna a stát se jí jistě nebude ani pro budoucnost uzavírati, kde toho potřeba bude vyžadovati, pokud na to stačí jeho finanční potence.

Proto musí naplniti největším podivením tón, jakým nesla se schůze českých lékařů, konaná dne 8. prosince 1922 v Obecním domě v Praze, na které pronášeny byly řeči, kterých neslýcháváme mluviti ani na dělnických schůzích, o nichž mluvívá se tak často s despektem. Podivením naplniti musí, jestliže slušně situovaný vrchní fysik Velké Prahy a bývalý ministr zdravotnictví MUDr. Procházka mluví o vládě republiky a ministru zdravotnictví tak pohrdlivým způsobem, jako se to stalo včera, a vyzývá lékaře, aby si jednání vlády nedali líbiti a přikročili ke stávce. Takovéto jednání kvalifikuje se samo a není potřebí přičiňovati k němu komentáře. Po tomto prohlášení pana MUDr. Procházky je nám nyní také úplně jasno, kdo byl organisátorem stávky lékařů nemocenských pokladen (Slyšte!) za doby ministra zdravotnictví dr. Procházky.

Zákon má ráz provisoria a má býti zatímním upravením služby, pokud s prováděním jeho nenabudou se takové zkušenosti, aby se mohlo dojíti k přesné práci. Má také sloužiti k tomu, by odstupňováním umožnilo se dobré lékaře usaditi i tam, kde by, nemajíce zabezpečené minimum ze soukromé praxe, se neusazovali.

Rozpočtový bor jednaje o předloze vládní se stanoviska rozpočtového, navrhuje slavné sněmovně její přijetí a pokládá za svou povinnost v důvodové zprávě zdůrazniti, že ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy má přihlížeti při provádění tohoto zákona co nejdůrazněji, aby krajům zdravotnicky zanedbaným vycházelo se co nejvíce vstříc, aby nebylo oprávněných stesků a stížností na odměňování dobrých, svědomitých lékařů, zejména v chudých krajích horských. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Na straně "proti" jsou zapsáni pp. posl. Malá, dr. W. Feierfeil, Heeger; na straně "pro" p. posl. inž. Kallina.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není, návrh můj je přijat.

Uděluji slovo pí. posl. Malé.

Posl. Malá: Vážená sněmovno! Dva páni exministři - Procházka a humanista a socialista Vrbenský - zanechali po sobě plán na vybudování veřejného zdravotnictví. Oba jako lékaři měli nejlepší úmysl pozvednouti zdravotní úroveň našeho lidu tím způsobem, že lékaři budou přitaženi ke práci na poli sociálně-zdravotní péče, čili že bude zřízen systém obvodních a obecních lékařů, kteří budou míti povinnost pracovati v poradnách matek, v dispensářích pro tuberkulosní, kteří budou míti v evidenci zdraví školních dětí, i dětí v jeslích a v opatrovnách, bytové poměry atd. Není sice za kapitalistického režimu možna sociální péče ve skutečném slova smyslu, ale důležitost lékaře na poli sociální péče je přece tak nepopíratelná, že jedním z předpokladů této činnosti musí býti dostatečný honorář pro lékaře.

Novelou z 13. července 1922, která, mimochodem podotýkám, nevstoupila ještě v platnost, byl lékařům přiznán honorář, počínající částkou 10.000 K a nepřesahující 24.000 K. Pro výši tohoto honoráře se v létě vyslovily všechny strany. Zejména velmi vřele pro tento honorář mluvili zástupci strany národně-demokratické, a to ve správném přesvědčení, že mluví za příslušníky své strany. (Hlas: 9/10 lékařů je organisováno v národní demokracii!) Skoro všichni.

Nyní přichází duchovní lékař Šrámek s návrhem, aby místo původně určených 10.000 K bylo jako nejmenší honorář stanoveno 3600 K. Jinými slovy řečeno, koalice chce šetřit na lékařích, svých příštích státních úřednících. Když se jí bylo podařilo srazit platy dělníků a státních zaměstnanců, ohlíží se po dalších pramenech úsporných. Je to v jejím programu snižovat životní úroveň všech užitečně pracujících lidí. Nás komunisty předloha tisk 3930 nepřekvapila. Překvapila lékaře, kteří se nyní brání schůzemi a peticemi, deputacemi a rozhořčenými přípisy na jednotlivé kluby.

Lékaři jsou v právu, a my béřeme jejich věc za svou, nikoliv proto, abychom je získali pro svou stranu, nýbrž proto, že máme v úctě jmenovitě vědu lékařskou, která zachraňuje chudému člověku zdraví, jeho jediný provozovací kapitál. Jsou-li mezi lékaři lidé měšťáckého střihu a kapitalistické morálky, jež je svádí k bezohlednějšímu jednání s chudými pacienty, není to pro nás důvodem, abychom ignorovali jejich význam. Vždyť jsou také mezi nimi idealisté, kteří mají rozedrané rukávy, protože se o svůj příjem dělí se svými chudými pacienty nebo že léčí vůbec zadarmo. Jsou-li i mezi lékaři lidé tvrdého obchodního ducha, hraničícího až na šarlatánskou vyděračnost, není to pro nás důvodem, abychom strčili hlavu do písku jako socialisté a myslili si: To se netýká dělníků, co je nám po tom!

Zdravotně-sociální péče se má především týkat jenom chudých lidí a tak zvaných středních stavů. Jenom nemajetní lidé potřebují dispensářů a bezplatných zdravotních rad. Jenom chudé matky dávají své děti do jeslí a jenom školní děti nemajetných rodičů potřebují, aby byly lékařem často prohlédnuty, zvláště nyní, kdy po válečných letech a uprostřed hospodářských krisí jsou předurčeny pro tuberkulosu. A zanedbané kraje Slovenska a Přikarpatské Rusi přímo křičí po dokonalé zdravotní evidenci, nemají-li býti reservoirem epidemií. A což naše kraje, zamořené alkoholismem, v nichž lékař musí býti současně učitelem!

A nyní do této naléhavosti organisované zdravotní péče přichází pan ministr Šrámek s návrhem, aby za tyto příští výkony pro zdraví národa tak nepostradatelné byli lékaři méně placeni, než bylo původně zamýšleno. Co to znamená? To znamená, že lékaři si budou více hledět své soukromé klientely a že budou zanedbávat úkoly veřejně zdravotnické, odvolávajíce se na známé přísloví: Za málo peněz málo muziky. A toto zanedbávání odnesou jen chudí souchotináři, chudé matky, chudé děti. To bude jediný efekt finanční úspory na lékařích. Nikdo nemá práva nutiti lékaře k tomu, aby i za malý honorář vykonávali svůj úkol svědomitě. Jak může tato vláda požadovati od někoho idealism, vědecké zanícení pro věc, když sama tone v nejhrubším materialismu tím, že proti vůli většiny národa chrání soukromovlastnický kapitalistický řád, tuto příčinu utrpení a duševní i fysické zchátralosti lidu?

Nám je jasno, oč jde: jde o to, aby veřejné zdravotnictví bylo zabito. Je to jen článek ze řetězu, kterým je čím dále, tím více svírán pracující lid. Nejprve se mu vzala radost z vítězství revoluce z roku 1918, potom se mu zvednul žlab, aby příliš nezbujněl, a nyní mu má býti vzata možnost zdravotního dozoru. Dvě mouchy najednou zabíjí sluha boží, pan Šrámek. Jednou jsou lékaři jako stav a representanti vědy, druhou je starostmi utýraný a k nemocem z hladu a podvýživy více náchylný lid. Že musí trpěti školní děti, z nichž mnohé včasným rozpoznáním choroby by mohly býti zachráněny, je přesně dle písma: "Nechte maličkých přijíti ke mně!"