Mohu vám říci jedno: My se necháme poučiti; my se i z této skutečnosti poučíme. Již teď učinili jsme si zásadou, že budeme vás posuzovati ne podle vašich slov, nýbrž podle vašich skutků. Ježto takto jednáte, budeme právě žádati, aby žádná důvodová zpráva nesměla přijíti dříve do plena, dokud se nepředloží výboru. Slovo za slovem musí se důvodová zpráva zpravodajova předložiti výboru. Na něco jiného více nepřistoupíme; když se může přihoditi, že se mohou přijmouti taková ustanovení, pak jest vyloučeno, že byste mohli míti naši důvěru, a že bychom beze všeho tyto zprávy přijali, jak jsou. Následkem toho budeme také opatrni. (Hluk. Různé výkřiky. - Předseda zvoní.) Události, které se za dnešní noci nebo v ranních hodinách zde odehrály, jsou nad míru poučny. Ne právě tak pro nás, kteří jsme odsouzeni k nečinnosti ve výborech. Jakkoli na druhé straně těch příběhů lituji, o nichž ještě promluvím, těším se z toho, že vůči celé veřejnosti jako nikdy před tím, bylo ukázáno, jakým způsobem se konají parlamentní jednání v této sněmovně. Neboť episoda, jaká se odehrála dnes, není zjevem ojedinělým, to se stalo v tomto státě zjevem trvalým. (Různé výkřiky.) Upozorňuji, že málo předloh z výboru vychází hladce. Jak často se stává, že najednou, když jsme uprostřed porady o nějaké předloze, jsme jako malí chlapci posláni domů a jde se jednoduše pryč. Co se stalo? Bylo ustanoveno, že se "pětka" musí raditi, že tedy předmět nemůže býti projednán. Ne hodinu, po celý den čekáme, až se nám milostivě sdělí, jaký osud vlastně tuto předlohu stihl. Pánové, to se přihodí ne jednou, z poslední doby povím vám několik takových episod. Tak to bylo při nemocenském pojištění, při podpoře nezaměstnaných, při stavebním ruchu. Již jako stálý zjev můžeme viděti to jedno, typicky charakteristické: Vždy, běží-li o nějakou sociálně-politickou předlohu, zachovává se tento postup. V nejostřejším, největším boji nutno vybojovati na občanské třídě tyto nepatrné sociálně-politické zákony, jež zde můžeme prosaditi. Přeruší se tedy schůze a "pětka" jde se raditi.
A nyní o episodě, která se v dnešním sezení odehrála. V jednu hodinu se zasedání přeruší, řekne se nám: na jednu hodinu, my se podle toho zařídíme. Avšak jsme již tak způsobní, a čekáme dvě, tri, čtyři, pět hodin. V kuloárech se vypravuje, že pánové šli na pořadu. Nikdo na to nepomýšlí, postarati se o ty, kteří nejsou tak nešťastni, že náleželi ke koalici, nýbrž jsou ve šťastném postavení, že stojí v tábore oposičním;nikdo se o ně nestará, až konečně o 1/2 8 hod. ráno, když se páni tam nahoře ráčili dohodnouti, pak přicházejí a mluví s námi. A řeknu vám jedno, jestliže se pochopitelně vzrušení pro takovýto postup dnes neprojevilo pronikavěji, mocněji, sluší to přičísti té okolnosti, že strany oposiční právě chtějí míti možnost, nyní ještě jednou se o to pokusiti, aby pro státní úředníky a zřízence vymohly, co jest možného. Neboť to žádný mozek nepochopí, že se pánové, když jsme již téměř u konce porady, mohou vzdáliti, aby pozměnili zákon, a že by pak mohli míti odvahu, zamítnouti všecky naše návrhy, ať jsou sebe věcnější. (Posl. inž. Jung: Však již uvidíte!) Zklameme se, myslíte? Ale jedno buď zjištěno: Jestliže většinové strany budou chtíti namluviti státnímu úřednictvu, ze i ten malý, nepatrný úspěch, který byl dosažen, jest jejich úspěchem, tedy se klamou. Mohu takový úspěch spíše zaúčtovati jako úspěch oposice. Neboť řekli jste svým státním úředníkům a svým organisacím, s nimiž jste prý jednali, že jste od vlády dosáhli co největších možných ústupků, že vláda nad to jíti nehodlá. To jste řekli svým organisacím. Kdyby tedy nebylo bývalo neúnavného boje oposice ve výborech a zde ve sněmovně až do posledního okamžiku, pak, o tom jsem přesvědčen, nebyla by přišla episoda se vzdáním se mandátu, pak nebyly by přišly ostatní episody, pak nebyla by přišla koncese. To řekneme státním zaměstnancům a z těchto postupů vezmeme si samozřejmě poučení. Nezvolíme cesty, nechati je osamoceny, naopak, jako jsme houževnatě bojovali a pracovali ve výborech, tím neúnavněji a nezdolněji budeme o to usilovati, abychom nasadili vše, aby všecko bylo odhaleno, co se v této sněmovně děje. A my budeme v tomto směru neúnavni. My si vezmeme z toho ještě další poučení, ze musíme právě nastaviti poslední nerv, abychom vás o tom přesvědčili, že tak, jak vy hospodaříte, nemůže býti spravavána ani nejmenší obec, nemluvě o státu s tak různými národy. (Souhlas a potlesk na levici.)
Pravím vám tedy, dnešní zasedání může přinésti ovoce, jestliže chcete si z toho vzíti poučení. Nechcete-li tak, prosím, máte většinu, vám to budiž zůstaveno, jednejte podle svého vlastního zdání, jak chcete. Zdali třída dělnická, o kterou jde v prvé řadě, bude se při tom míti dobře, i tuto otázku svědomí předložte a zodpovězte si sami.
A nyní k jednotlivým ustanovením zákona. Na chodbách mluvilo se dnes o tom, že jedna socialistická strana požádala vládu, aby od osudného ustanovení § 5, odst. 2 a § 14, odst. 2, podle nichž se vláda zmocňuje, snížiti platy v určitém čase a v libovolné míre, upustila a kdyby tak učiniti nechtěla, aby aspoň přijala dodatek, že se taková opatření nestanou, dokud nebudou slyšeny odborové organisace všech národů, a jak doufám, všech politických stran. Pánové, když jsme my, zástupcové oposičních stran, jak ve výboru sociálně-politickém, tak i rozpočtovém, toto stanovisko hájili a žádali, aby toto ustanovení bylo vypuštěno, byla nám lícena vláda jako nejliberálnější instituce, jaká vůbec existuje. Pány, kteří tu sedí, líčili nám jako dobrodince lidstva, kteří zajisté nikomu nemohou zkřiviti vlásku a že prý se klidně můžeme na to spolehnouti, že tato vláda nikomu neublíží. Na základě zkušeností, jichž jsme nejen v tomto státě, nýbrž i jinde s vládami nabyli, ujasnili jsme všem stranám, zvláště stranám socialistickým, že jest nemožno, dáti vládě takové zmocnění. A vy jste řekli, že bude mnohem lépe, když zde bude podán návrh, podle něhož se vláda zmocňuje vydávati nařízení a zákony podle svého zdání a v době, která jest jí vhod, a když by se pak parlament poslal domů. My jsme to pánům ve výboru vyložili a tázali jsme se jich, co tím zamýšlejí. Tato otázka úpravy úřednických platů způsobuje vám nyní rozpaky, a pro tyto rozpaky, jež vám způsobuje, a i pro futuro bude působiti, skládáte naději v nějaké východiště. Jste tak zpozdilí, že věříte, ze úředníci skutečně, nebude-li se zde jednati o příštích úpravách platů, nýbrž usnese-li se na nich jen vláda a ne vy, že úředníci za to budou činiti odpovědnými jen ty, kdož sedí ve vládě; a vy myslíte, že úřednictvo toho neprohlédne, že to jest jen záminka, že nechcete jíti před veřejnost, před parlament. Jsem přesvědčen, že to poslední zřízenec a úředník prohlédne, a tím vám nebude poslouženo. Musíte tedy, ať chcete nebo nechcete, ze svého jednání se zodpovídati. (Posl. Kostka [německy]: Chtějí dáti přídavky vlastním národním příslušníkům, jak se to již stalo!) Jestli tedy tomu tak, tedy velí taktická moudrost, aby se aspoň navenek zachovalo zdání demokracie a aby bylo lze se vyhnouti podle možnosti takovým bouřlivým zasedáním. Když se koná skutečně jen to, co skutečnými poměry jest odůvodněno a vyvarováno všeho, co ve skutečných poměrech nemá svého odůvodnění. Apelovali jsme zvláště na vaše svědomí, na vaše srdce, na váš rozum, aby aspoň toto ustanovení v § 14, co tkne se pensistů, bylo vypuštěno. Stavěli jsme vám před oči, za jakých bídných poměrů pensisté jsou nuceni žíti, řekli jsme vám, že byli již téměř všichni příslušníci stran koaličních ve shromážděních pensistů, že jste se tam mohli přesvědčiti o bídě pensistů, a že mezi nimi jsou někteří, již tam při pohledu na bídu, která se jim zjevila, prolévali slzy a svatě přísahali, že všemi prostředky budou usilovati o to, aby se postavení pensistů zlepšilo. Vy jste to byli, kteří již před lety slibovali, že bude vaším úkolem, přizpůsobiti platy staropensistů k platům novopensistů. A víte, jaká odvaha se tu objevuje? Teď se přijde do výboru a řekne se nám zcela vážně, že se touto cestou nepůjde, nýbrž právě opačnou, že se totiž platy novopensistů přizpůsobí platům staropensistů. To jest jinými slovy: chtějí, aby staropensisté zhynuli hladem, aby jejich počet byl decimován, aby tímto způsobem byly uspořeny výdaje na pensisty. Nic jiného to neznamená. K tomu se dnes najde odvaha. Šíří se tu vůbec atmosféra, při které hra na schovávanou není více možna. (Posl. Grünzner [německy]: Důkazem toho také usnesení ministerské rady z dubna tohoto roku!) Důkazem toho ministerské usnesení, podle něhož jste pensistům přímo zákonem slíbili přídavky, které dodnes nebyly uskutečněny. Ale já pravím: mnohé jest zdáním, právě jako jste řekli a stanovili, že chcete zavésti milici, kdežto teď již si troufáte ústy svého ministra národní obrany prohlásiti, že nemůžete zavésti milice, nýbrž chcete setrvati při militarismu. Tak také již nyní máte odvahu říci přímo, že nechcete více zvýšení platů staropensistů, nýbrž úplné zbídačení pensistů přizpůsobením platů novopensistů platům staropensistů.
Máme za to, že byste ještě v poslední chvíli měli jíti do sebe, že byste si měli říci, když se jednou nastoupí cesta, aby se vyřadil parlament k určitým účelům, že pak cesta k všeobecnému vyřazení parlamentu, cesta k zrušení i té zdánlivé demokracie není více daleká. Měli byste si to rozmysliti, zvláště zástupci dělnictva, smíte-li vybaviti vládu takovou pravomocí, nebo není-li spíše vaší povinností, abyste proti tomu všemi prostředky bojovali.
Pánové, se strany některých vedoucích mužů se mnoho štve ve shromážděních. To jsou štváči, kteří nyní chodí do shromáždění a mobilisují proti samosprávným korporacím. Samosprávné korporace jsou těm pánům trnem v oku. Rádi by je odstranili a odstraňují se od tě chvíle, kdy také socialisté spolu spravují v samosprávných korporacích. Od tě doby nejsou samosprávné korporace více trpěny a všecka snaha a dychtivost směruje k tomu, aby se tyto samosprávné korporace obyvatelstvu znechutily. Za vše to, co v obcích jako kal pozůstalo, co socialisté v samosprávných tělesech převzali, chce se, aby socialisté odpovídali. To by měli přece socialisté viděti, kam míří tendence těch, kdož jsou kolem Rašína. Boj proti dělnictvu rozzuřil se na celé frontě, a vy, kteří se jmenujete socialisty, neměli byste přece dopustiti, aby do předlohy byl pojat takový § 19 v nynější formě. Všemi prostředky musíte se tomu opříti, jste-li ještě poněkud věrni svým starým zásadám. Musili byste povstati jako jeden muž a opříti se tomu, aby takové ustanovení přišlo do zákona.
Ale zaslepeni heslem: "Vše pro stát" nevidíte vedle státu nic jiného více a zanedbáváte, myslím, příliš socialism. Výtka, kterou vám v této situaci činíme, napomenutí, jež k vám obracíme, směřuje k tomu, abyste se zmužili a snažili se všemi prostředky odraziti všecky tyto útoky na dělnictvo a na samosprávu. (Potlesk na levici.) Jsem o tom přesvědčen, dámy a pánové, jestliže dále půjdete touto cestou, pak není dalek den, kdy uzříte bilanci, která bude vykazovati těžké passivum a budete mít co činiti s bilancí, jejíž zlepšení bude nemožností nebo spojeno s takovými potížemi a překážkami, s takovými obětmi na krvi a penězích dělnictva, že podle mého cítění nebudete moci nésti za to odpovědnost.
Dámy a pánové, chtěl bych vám jen zcela krátce jako črtem před oči předvésti návrhy, které jsme podali, abych vám ukázal, jaké vážně návrhy jsme podali, abych vám dokázal, že žádný z našich návrhů není demagogický, který by byl učiněn jen pro oposici, nýbrž že naše návrhy jsou odůvodněny zkušenostmi, zkušenostmi nabytými veskrz v kruzích státních úředníků a zřízenců. Jestliže žádáme, aby v prvém odstavci této předlohy byly přídavky k základnímu platu místo 75 % vyměřeny 100 %, tak myslím, že se nalézáme v družině stran, jež patří k stranám koaličním. Kolega Brodecký již na to ukázal, že národně-sociální strana před nedávnem podala návrhy, založené na tom, aby nynější základní plat byl zvýšen o 100 %. Nemohli jsme přirozeně předpokládati, že změna názorů socialistické strany v několika málo dnech bude tak mocná, tak velká, že zapře své vlastní návrhy. Podali jsme tedy návrh, o němž nelze diskutovati, nýbrž prohlašuji vám, že i při poskytnutí 100 %ního přídavku k základnímu platu jen to jediné bylo účelem, aby budoucí osud nynějšího úřednictva a pensistů napříště byl zmírněn, čeho se domáháme při všech těchto akcích, poněvadž chcete konstruovati protivu mezi dělníky a úředníky, aby tato vymoženost, kterou jsme pro jednu vrstvu ohledně jejích odpočinkových požitků vydobyli, přiznána byla také dělnictvu. Pokládáme to za špatnou sociální politiku, která jedno chce zbourat, aby vyrovnávala. Tou cestou, kterou nám pánové zde ukazují, že se mají novopensisté přizpůsobiti staropensistům, tou cestou, kterou jste nám ukázali, která vede k bídě, nouzi, hladu a hořkosti, tou cestou nepůjdeme, nýbrž chceme pěstovati skutečnou sociální politiku a chceme dělnictvo přivésti vzhůru, na rovinu. To jest sociální politika podle našeho názoru.
Obírali jsme se potě samozřejmě oněm i ustanoveními, jimiž se nyní zabývají také vládní strany. My jsme v poradách, v soc. politickém a rozpočtovém výboru - bylo mi zvláštním potěšením, náležeti oběma výborům a v obou výborech byla mi mými kolegy přidělena úloha, hájiti tento návrh - mluvili andělskými jazyky, skutečně jsme se snažili věcně pojednávati, co nás k tomu vede. Řekli jsme: pánové, budete míti 3 kategorie lidí ve své službě, ty, kdož před 1. lednem 1923 byli ve státní službě, a nepochybně více nebudou míti dítek; druhou kategorii těch, kteří jsou ještě mladí a nepochybně ještě budou míti děti, kteří pro část dětí již dostávají platy, pro druhou část nikoli. A konečně jsme řekli, budeme míti kategorii kritiků, kteří po 1. lednu 1923 vstoupí do státní služby a pro tyto nedostanete již zhola nic. Řekli jsme vám, jest to možné, abyste tuto situaci přivolali? Co dělají pánové nahoře? Škrtnou den 31. prosince 1922, položí na místě toho den 31. prosinec 1923 a věc jest hotova. Bavili jsme se o populační politice, předestřeli a ujasnili jsme vám všecky zásady populační politiky, řekli jsme vám, abyste již z tohoto důvodu, ne-li již z důvodu sociálních, z důvodů státnické moudrosti dělali politiku, kterou jsme vám doporučovali. Samozřejmě není lidem poslouženo tím, když jim utrpení o rok prodloužíte, nýbrž měli jste přistoupiti k návrhu, který jsme podali, aby omezení dnem 31. prosince 1922 bylo vypuštěno. Pánové, volili jste jinou cestu. Co jste tím dosáhli? Máte vůbec snahu časově omezovati, omezujete časově každý zákon, není zákona, aby nebyl časově omezen. Chcete, abyste na to byli upozorněni, když zase to, co jste pracujícím lidem dali, můžete vybrat, a vybíráte zase předčasně a chcete, aby i tu bylo stanoveno datum, a dr. Rašín a jeho spoluporadci chtěli si v kalendáři označiti den, kdy chtěli vybírat. Pravili jsme, nebylo by moudré, nebylo by lepší, vyčkati při nynějších poměrech, až jak se věci vyvinou. V rozpočtovém výboru jste se usnesli, kdy má předloha přijíti do sněmovny, kdy se má změniti. Když se změní poměry, přijdete před parlament se změnou a parlament bude se o tom raditi a zaujme k tomu stanovisko. Pro toto poznání byli jste nepřístupni. Učinili jste nyní ústupek, aby se tato lhůta z 31. prosince 1923 rozšířila.
Řekli jsme vám dále, abyste přídavky pro děti, jež dosud podle předlohy činí 1500, 1200 a 900 K, včetně stanovili částkou 2000 K. Tu vám mohu zcela otevřeně říci: Pánové, my uznáváme hodnocení kvalifikace člověka, ale co do sociálních přídavků, tu není rozdílu mezi dětmi boháčovými a chuďasovými, tu chceme srovnání. Jsme pro hodnocení síly, jsme pro to, aby každý muž byl hodnocen a odměňován podle toho, co vykoná, ale v sociálních přídavcích, tu se nesmí dělati rozdíly. Do duše, do srdce dítěte se nesmí vštípiti závist a nenávist, nýbrž láska k dětem i boháčovým, tu chceme a tu přirozeně žádáme postavení na roveň. Podali jsme dále návrh, abyste ono ustanovení, podle něhož přídavky dosud byly určeny pro 24. rok věku, ponechali, neboť nenahlížíme to, co jste změnili; vy jste odmítli. Pak jsme navrhovali, aby místo 18. roku života, jak vy jste navrhovali, vložen byl 21. rok života, vy jste příkře odmítli. Potom učinil kolega Brodecký v projednání návrh, aby ještě mrzáci, kteří nemohou vydělávati, kteří tedy jsou bez výdělku, byli postaveni na roveň studujícím dětem, ačkoli bylo řečeno, že se to tak praktikuje a ze se vždy tak bude jednati. I to jste příkře odmítli a toto ustanovení nebylo do zákona pojato.
Přijali jste do zákona ustanovení v odst. 2 §u 6, kterým se zabývám, ve kterém všemu německému. Nic jiného není ustanovení odst. 2 §u 6. Stanovili jste, že pro děti, bydlící v cizozemsku, není vůbec na roku na dětský přídavek. Nyní chápete jedno. S důrazem prohlašovali referenti ve výboru sociálně-politickém a rozpočtovém, že to nejde, aby státní peníze putovaly do ciziny, neboť děti těchto státních zřízenců studují v Německu a Rakousku. Místo abyste si řekli, že strašné životní poměry, drahota, která tu panuje, mnoho lidí vedena cestu, jich děti do Německa a do Rakouska, poněvadž se tam snadněji mohou uživiti nežli u nás v Československu, abyste se tázali, nejsou-li mnozí z těchto rodičů nuceni, aby své děti poslali do ciziny, ježto zde nemají vhodných škol, vysokých škol, školy zvěrolékařské atd. - netřeba je vypočítati - vy prostě diktujete těmto lidem, vždyť jde o Němce a lidi jiných národů, nikoli o Čechy, a Němci, Slováci a lidé jiných národů musí býti proto postiženi, a vy postupujete bezohledně, aniž byste uvážili, že postihnete tu i tam nejchudší z chudých.
Podle 3. odst. § 6 chcete, aby úředníci nedostali přídavku pro svoji družku života, která jde za výdělkem. My jsme upozornili výbor na následky. Jste beze všeho ochotni poskytnouti přídavek úředníkovi, jehož manželka má více domů, jen když nejde za výdělkem. Těmto úředníkům chcete beze všeho přídavek dáti. Řeklo senám, objektivně se má připustiti, když žena nejde za samostatným výdělkem, že se přídavek konceduje. My i to považujeme za křivdu a za škodu pro stát. Neboť tím se ženy k tomu přidržují, aby si ničeho nevydělávaly. Nevydělají-li si ničeho, nejdou-li za nějakou živností, muž dostane přídavek beze všeho. Mám to za sociálně neospravedlněné.
My jsme se při svých návrzích ovšem především ujímali pensistů. Jak ve výboru sociálně-politickém, tak i v rozpočtovém znovu jsme vám stavěli před očí, jak tito lidé musí žíti, a prosili jsem vás za změny. Vy jste na to nepřistoupili. My jsme vás aspoň za to žádali, aby se srážky u pensistů aspoň nyní nečinily, a řekli jsme, ustanovte aspoň lhůty! Čtyři eventuality jsme vytkli, abychom vám umožnili přijmouti onu eventualitu, kterou chcete. Přenechali jsme vašemu dobrému zdání, abyste nenechali dopadnouti stinadlo dne 1. ledna 1923 již také na hlavu pensistů. Chtěli jsme, aby jim ještě nějaký čas byl poskytnut. Ale vše jste zamítli, vše bylo marno. Prosili jsme především ve příčině osobní daně z příjmu. Navrhovali jsme s počátku škrtnutí, nechcete-li to, ustanovte aspoň jiné lhůty a dopusťte jiné srážky ode dne 1. ledna 1925. Chtěli jsme toto opatření opatrnostní také proto, že jsme chtěli míti nějaký krátký čas, jistou záruku za to, že se mezi tím státním úředníkům a zřízencům nemůže nic státi, že nenastane nějaké zkrácení. To jsme chtěli. I to jste zamítli, a tak jeden návrh za druhým, který jsme podávali a o němž jste si musili říci, kdybyste ho věcně byli zkoumali, že zajisté čeliti může každé kritice. Byl bych si přál, aby byla možna bývala přítomnost nejen všech členů parlamentu ve výborech, byl bych si zvláště přál přítomnosti státních úředníků a zřízenců při jednání ve výboru sociálně-politickém a rozpočtovém, aby viděli práci svých zvolených ve výborech. Vím, že pro část kolegů, kteří ve výboru zasedají, práce ve výborech jest nudná, fraškou. Vedoucí z nich měl již příležitost v důvěrné poradě v jedné síni zjistiti, co se vlastně bude projednávati v nudném projednávání, jež konáme. Pravíte, že demokracie jest diskuse. Já toho neztotožňuji. Jeden z vašich vedoucích mužů pravil to s tribuny. Víte, jak to pojímáme? Vaše demokracie jest diskuse, avšak diskuse jen pro 10, nanejvýše pro 20 osob. (Souhlas na levici.) Pro ostatní není demokracie více možností diskuse. Podivuji se jiným členům stran, když si klidně nechají líbiti takové nedůstojné počínání. Ať dovolí, když jim ve vší kolegialitě řeknu, že nejsou nic jiného, než loutky, jež tu i tam zvedají ruce, (Souhlas na lavici.) tu i tam vystoupí na podium a odtud říkají to, co říkati mají povoleno. Myslíte, že takový stav se dá děle udržeti? Nebo nemyslíte, že jest tu nutně třeba odpomoci? Pravíte, demokracie jest diskuse. Kdyby byla demokracie v tomto státě, pak musíte takovou předlohu, o které nyní jednáme, která se týká tisíců, ba statisíců lidí, dáti k veřejně diskusí, po čtyři týdny, po šest týdnů měla by se veřejnost touto předlohou zabývati. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Dovolte mi, abych učinil porovnání s poměry ve starém zlopověstném Rakousku. Dovolte, abych na to upozornil, že služební pragmatika státních úředníků po měsíce, ano snad se nemýlím, když pravím, po dvě léta byla v poradách projednávána a veřejně diskutována a že při poradách o této služební pragmatice úředníci byli slyšeni. Nechci říci, že všemu, co říkali, dopřáno sluchu. Ba chci připustiti, že jen malý zlomek přání státních úředníků ve starém Rakousku byl splněn. Ale pokládáno to ve starém, reakcionářském, monarchistickém, prohnilém Rakousku za povinnost, slyšeti organisace. (Souhlas na levici.) Zde však přešli k dennímu u pořádku. Co mne nad jednáním ve výboru soc.-politickém naplnilo rozhořčením, mne a mé kolegy vnitrně zarmoutilo a dojalo, bylo to, že se našli socialisté, kteří nám odvětili, že již se svými organisacemi byli ve styku. Řekl jsem kolegům, že by bylo bývalo jejich primitivní povinností, ukázati na to, že nejsou tu jen lidé, kteří jsou organisováni v české odborové organisaci, nýbrž že tu jsou mnozí, tisícové lidí, kteří stojí v německých odborových organisacích a že se nesmí činiti dotazy jen u českých úředníků v Československé republice, nýbrž že jako socialisté mají zatracenou povinnost žádati, aby za všech okolností také němečtí úředníci byli slyšeni a vyslýcháni. Právě strany socialistické nesmí před tím zavříti oči, že němečtí úředníci a zřízenci, třebaže se k tomu otevřeně nepřiznají, jsou nuceni žíti a sloužiti za zcela jiných poměrů. (Souhlas na levici.) To by strany socialistické musily uvážiti a si k srdci vzíti, to by musilo býti jejich vodítkem při všem jednání a konání, oni nesmí zapomínati na své německé bratry. Nedoufáme, že v této sněmovně našim přáním bude dopráno sluchu, ale máme skálopevné přesvědčení, že vy po činu, který dnes konáte, budete odměněni. Ti lidé, kteří na tuto předlohu hledí, bude-li beze změny přijata, přes napomínání Rašínovo, přes všecky direktivy tohoto muže, jenž chce zakázati stávku a pasivní resistenci, najdou cestu, která vede k tomu, aby pro sebe dobyli primitivní právo sebeurčení. Oni najdou cestu, aby tak, jako odborově organisované dělnictvo, vybojovali to, čeho k žití naprosto potřebují. A všecka napomínání, všecky direktivy, všecky apely na takzvané vlastenectví, jež není nic jiného než pláštík pro účely, jimž příslušní pánové slouží, budou sice od úředníků slyšány, všichni ti úředníci poznají tak zvané vlastenectví, které se jim káže, předloha jim vtluče, co mají souditi o tak zvaném hyperpatriosmu těch, kteří mocí svého postavení nejsou s to, aby viděli utrpení druhého, oni prohlédnou, oni půjdou cestou, kterou šlo právě dělnictvo. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo hlavnímu řečníkovi, zapsanému "pro", panu posl. dr. Hnídkovi.
Hlavní řečník posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Navrhuji, aby předloha zákona byla přijata tak, jak vyšla z výboru rozpočtového a státně-zřízeneckého. (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): K věcné poznámce přihlásili se páni posl. dr. Peterschilka a Najman.
Upozorňuji, že podle § 44 jedn. řádu smí věcná poznámka trvati pouze 5 minut.
Žádám, aby pan posl. dr. Petersilka ujal se slova k věcné poznámce.
Posl. dr. Petersilka (německy): Jakožto nynější zástupce německé křesťansko-sociální strany v rozpočtovém výboru, dovoluji si o §u 17 poznamenati toto: S kolegy z oposice navrhoval jsem ke všem paragrafům až na § 17 Pozměňovací návrhy, které všechny byly přehlasovány. Když přišel na radu § 17, obrátil jsem se ke svému panu kolegovi dr. E. Feyerfeilovi a řekl jsem mu: V tomto paragrafu jest ustanovení, že jako dosud se zvýší platy těm, kteří jsou placeni z fondů státem spravovaných, tedy též z fondu náboženského. Řekl jsem mu: Zde jde o profesory theologie a o katolické kněžstvo. Budete hlasovati s námi? Neboť se obávám, že páni sociální demokraté budou hlasovati proti tomu." Pan kolega dr. E. Feyerfeil mi to přislíbil a vskutku mluvil potom pan dr. Nosek o profesorech theologie, o katolickém kněžstvu a o kněžstvu československé církve. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Na základě tohoto ústního referátu byl přijat § 17 většinou koaličních stran a mnou, neboť pan dr. Feyerfeil zatím vyšel ven, a podivil jsem se tomu, že páni sociální demokraté neučinili obvyklého svého způsobu protinávrhu. (Výkřiky německých soc. dem. poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo panu posl. Najmanovi k věcné poznámce. (Výkřiky německých poslanců.) Prosím o klid.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Ve včerejší debatě, když mluvil kol. Mlčoch, došlo ku přestřelce mezi ním a panem posl. Prokešem. Při tě příležitosti zvolal pan posl. Prokeš, co se má státi s úředníky, kteří budou propuštěni. Já jsem na to odpověděl: "Nechť se s nimi stane, co se stalo s úřednictvem ve Francii, totiž ponechá se jim práce, kterou dříve, než úředníky se stali, zastávali!" Dnes ke svému úžasu jsem shledal, že "Národní Listy" prostě tuto moji poznámku překroutily a napsaly, že jsem včera posílal 100 tisíc našich úředníků a zřízenců do Francie na práci.
Prohlašuji, že jsem slov těchto včera nepronesl, nýbrž že jsem prostě řekl, že musí býti počet úřednictva redukován právě tak, jako se to stalo ve Francii, a že musí býti při drženi k práci, kterou před tím, před převratem, nežli úředníky se stali, zastávali, poněvadž právě po převratu u nás přijata byla spousta úřednictva, které se stalo úřednictvem jenom na základě politické legitimace, a ne podle svých schopností. Tím tuto věc opravuji.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Byly mi podány dodatečně některé návrhy. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
112. Návrh posl. J. Marka, Laube, Dubického, G. Navrátila, Bezděka a soudr. k § 6:
V odst. 1 budiž za slova: "děti pouze" vložena věta: "duševně či tělesně choré a proto výdělečně neschopné nebo" s pokračováním "studují-li".
113. Návrh posl. Johanise, Slavíčka, dr. Lukavského, Staňka, dr. Noska a soudr.:
K § 6, část II navrhujeme toto znění:
"Změna rodinného stavu zaměstnancova sňatkem, přijetím dětí za vlastní neb za schovance po 31. prosinci 1922, dále narozením dětí po 31. prosinci 1923 nemá vlivu na výměru jednotného drahotního přídavku a přídavků na děti."
114. Resoluce posl. J. Marka, dr. Lukavského, dr. Noska, Staňka, Laube a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby státním úředníkům, kteří mají tolik služebních let, kolik je nutno k dosažení posledního platového stupně hodnostní třídy dosažitelné časovým postupem, a tohoto stupně skutečně dosáhli, dále zřízencům, kteří za stejných předpokladů dosáhli posledního platového stupně, poskytla při dobré kvalifikaci do pense nezapočitatelné odměny, a to:
Úředníkům skupin A a B dvě tříleté odměny po 900 Kč ročně.
Úředníkům skupin C a D dvě tříleté odměny po 400 Kč ročně.
Úředníkům skupiny E dvě tříleté odměny po 300 Kč ročně, dále:
Podúředníkům dvě dvouleté odměny po 250 Kč ročně, zřízencům dvě dvouleté odměny po 200 Kč ročně.
Dále budiž poskytnuta profesorům vysokých škol, pokud dosáhli požitků, rovnajících se požitkům posledního platového stupně IV. hodnostní třídy státních úředníků, jedna odměna - do pense nezapočitatelná - a to částkou ročně 3000 Kč po třech letech.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Návrhy tyto jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
K doslovu dávám slovo panu zpravodaji výboru soc.-politického, panu posl. Malíkovi.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych aspoň na některé vývody pánů předřečníků směl reagovat. Budu velmi stručný pro pokročilou dobu.
Na útoky osobní, které padaly na mne, že jsem měl tolik odvahy a uvázal se v referát o této tak významně předloze, na útoky úplně naivní, dětinské a neoprávněné, odpovídat nebudu. Ale přes to doporučoval bych některým oposičním listům, aby si opatřily nacionále pánů poslanců, aby nemusily pak informovati svoje čtenáře způsobem tak směšným, tak komickým, jako se to stalo v případě mém.
Vážení pánové, věřte, že bych si byl srdečně přál, aby scenerie při projednávání této tak významné předlohy byla vážnější, důstojnější, než jaké, bohužel, byli jsme svědky. Lituji, že debata nebyla všude vedena na výši, jak předloha tato zasluhovala. Lituji zejména skutečně nehezkých nadávek, které během debaty padly. Vážení pánové, prohlašuji zcela upřímně a otevřeně, že mnoho výkřiků mohlo býti ušetřeno, že nemusily padnouti, kdyby dotyční pánové byli si důkladně předlohu přečetli.