Vážení pánové! Pan posl. Dyk si dělá velice rychle poznámky. (Výkřiky posl. Tesky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, pánové, nevyrušujte řečníka, už beztak překročil řečnickou lhůtu.
Posl. Blažek (pokračuje): Já uvedu ještě další pozoruhodnou věc. Pan ministr financí Československé republiky dr. Rašín je advokátem, právním zástupcem skupiny anglických bankéřů a k této skupině patří i londýnský žid Rotschild. A dedukujte ty věci dál. (Hluk. Různé výkřiky.) Uvažte nyní, že s touto skupinou uzavírá na podnět, na radu a zavedení pana ministra dr. Rašína Československá republika ohromné půjčky v obnosech miliardových stejně tak, jako města Praha. Anglická půjčka v obnosu 1/2 3 miliardy před rokem ujednaná byla uzavřena za velmi nevýhodných podmínek. To je všeobecně známo. (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Blažek (pokračuje): Předem měli angličtí bankéři rebach několik desítek milionů. Půjčka byla uzavřena za kurs 50 dolarů. Za tohoto kursu sprostředkoval půjčku pan dr. Rašín, který už v této době uplatňoval vliv na popohánění kursu koruny a jenž počítal s tím, že koruna stoupne až na výši francouzského franku. Jak si můžeme vysvětliti, že uzavíral anglickou půjčku s kursem 50 Kč za jeden dolar? Při dnešním kursu koruny jsme poškozeni na této půjčce o 1 miliardu. Poněvadž p. dr. Rašín chtěl hnáti korunu ještě výše, musil počítati ještě s větším poškozením Československého státu na prospěch anglických bankéřů, jichž byl a jest dosavadním prvním zástupcem. (Slyšte! Různé výkřiky. Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) My se, vážení pánové, musíme domnívati - a já to zde otevřeně vyslovuji - že p. ministr financí dr. Rašín, který byl ministrem financí ve skutečnosti, i když byl (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) ministrem p. Novák, jako právní zástupce skupiny anglických bankéřů v tehdejší době vydával zájem československého státu těmto velkobankéřským klientům. (Tak jest!) Nejsme to jenom my, kteří tato tvrzení pronášíme, je to také finanční referent města Prahy dr. Langer, který právě tyto dny kritisoval způsob, jakým město Praha uzavřelo půjčku rovněž s touže anglickou bankovní skupinou. (Výkřiky posl. Bubníka.) a pravil na adresu pana dr. Rašína, že anglickým bankéřům jako svým klientům dával posudky v neprospěch pražské obce. (Slyšte! Různé výkřiky komunistických poslanců.) To je něco úžasného, co zde vidíme, a opravdu prohlašuji, že je to možné jenom u nás, aby člověk, který rozhodoval a rozhoduje o finanční a hospodářské politice tohoto státu, stál zároveň ve službách cizí skupiny kapitalistů a bankéřů, která chce co nejvíce v tomto státě vytěžiti. A takoví bankéři chtěli vytěžiti a vytěžili sta milionů. Jaké dostával palmáre pan ministr Rašín od anglických bankéřů, nám asi neřekne. Kolik má uloženo v anglických bankách, také se nedovíme. (Výkřiky.)
My jsme se, pánové, dověděli z koaličního tisku, kdež jsou časté žurnalistické přestřelky - tak na př. Agrární Listy přinesly zprávu, že pan dr. Rašín má roční příjem jenom 4 miliony korun. (Výkřiky.) Pan dr. Rašín se zlobil, že to odhalily, a nechal napsati v "Roli", že rodina pana ministerského předsedy Švehly, on a jeho dva bratři a známý pan posl. dr. Černý, který se přiženil do rodiny, má jenom 20 milionů korun ročně. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Tausika a Kreibicha.)
Posl. Blažek (pokračuje): Tedy vidíte, pánové, jak teď z koaliční strany tu pěnu dávají najevo. Pan dr. Rašín, tento muž, který béře tak ohromné příjmy ze své prakse politického advokáta, z kapitalistických podniků, který sedí se židovskými a německými správními rady v jedné společnosti, který je interesován na Živnobance, který je zástupcem londýnského Rotschilda, skupiny ziskuchtivých anglických bankéřů, který je zastupuje jako ministr financí proti československému státu a hlavnímu městu Praze, tento člověk může býti zároveň také ministrem Československé republiky... (Posl. Tausik: Ve společnosti osmi socialistických ministrů! Posl. Haken: Oni tam měli zloděje Mičuru a seděli s ním také pohromadě!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám p. posl. Hakena k pořádku.
Posl. Blažek (pokračuje):... může říditi tak dlouho hospodářskou politiku a vtiskovat jí pomocí vládních socialistů protisocialistický persekuční ráz, smí prováděti podobně experimenty, které mají za následek úžasné zostřování hospodářské krise, nezaměstnanost statisíců dělníků, může prohlašovati legionáře a státní zaměstnance, ubohé hladové lidi, hladově placené od státu, za vyžírače republiky. Pan dr. Rašín má odvahu prohlašovati, že, když tito proletáři, kterým se sahá na jejich nejbídnější existenci, by chtěli stávkovati, nebo prováděti pasivní resistenci, on to nedovolí, (Výkřiky posl. Bubníka. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) on československý Mussolini. (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Blažek (pokračuje): Je přirozeno, že státní zaměstnanci po těchto dvou ježíšcích, po loňském a letošním, které dostanou pod vánoční stromek, provedou svoji vůli, a mají vyšší a větší vůli, než je p. dr. Rašína, a že o své taktice, jak budou protestovati a zápasiti, nebudou se ptáti p. dr. Rašína ani vládních socialistických stran, nýbrž o tom rozhodnou si sami. (Výborně! Potlesk.)
Já přicházím, vážení pánové, ke konci. Pan předseda už je netrpělivý. (Posl. Bubník: Mluv, my nejsme netrpěliví!)
Místopředseda dr. Hruban (zvon): Usnesená lhůta půlhodinová je překročena. (Posl. Tausik: Ať mluví, to je právě pěkně!) Prosím o klid. Já ponechávám opravdu s největší liberálností pana řečníka mluviti, a upozorňuji jej, aby skončil, je to moje povinnost. Musím respektovati usnesení sněmovny. (Výkřiky.)
Posl. Blažek (pokračuje): Jsem hotov, pane předsedo, dovolte mi, abych jako státní železniční zřízenec a jako poslanec nenechal se komandovati většinou, abych řekl jako příslušník stavu státních zaměstnanců, co si o této zločinné politice koalice myslím. Tento muž, pan dr. Rašín, troufá si dnes mluviti o idealismu, o hesle: Ni zisk, ni slávu! On se vtírá jako státník jediného jasného rozhledu. A já chci říci v tomto okamžiku, že dr. Rašín nehrál by tak veliký úkol, kdybyste vy, pánové, vládní socialisté, nebyli bezradni, kdybyste nebyli opustili socialistickou linii a kdybyste se netlačili k tomuto muži, jakoby byl opravdu nějaký veliký finančník, národohospodář a státník. Pravíme a říkali jsme to dávno: Pan dr. Rašín je kapitalistický zloduch této Československé republiky. Jeho každý krok znamená neštěstí tisíců a tisíců státních zaměstnanců a pracujících vrstev národa. Na jeho hlavu padá dnes kletba dělnické třídy a obrovské většiny státních zaměstnanců. Kdyby dnes mělo se o jeho osudu prováděti všeobecné hlasování tak, jako se to dělo nedávno v Řecku o osudech bývalých ministrů, jsem, pánové, přesvědčen, že by nad dr. Rašínem byl velikou, obrovskou většinou vynesen ortel, ortel nezadržitelný. V lidu je úsudek o něm jasný. Jen vládní socialističtí politikové se ho drží a umožňují, aby ničil celou dělnickou třídu a v tomto případě státní zaměstnance.
A já prohlašuji boj proti nynějšímu zákonu o úpravě požitků státních zaměstnanců. Státní zaměstnanci spojí se v jednotnou bojovnou frontu společně proti kapitalistickému útoku a heslem této bojovné fronty bude: Pryč s tímto zákonem proti státním zaměstnancům, pryč s ministrem financí dr. Rašínem! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. W. Feierfeil. Dávám jemu slovo. (Hluk.) Prosím o klid.
Posl. dr. W. Feierfeil (německy): Velevážení pánové! I dnes bychom zase vyslovili, že protestujeme co nejostřeji proti způsobu, jakým se takové stěžejné předlohy zákona promrskávají, aby se staly zákonem. Jsme ovšem mnohému zvyklí, ale co se děje dnes, to přesahuje meze toho, co se může přijmouti se stanoviska parlamentárního. Včera v jednom výboru se tázal německý člen předsedy, proč předmět, který byl ve výboru projednán a přijat, se nedostal do plena sněmovny a proč se tam nedostane. Prosím, to je příznačné, neodpověděl předseda na dotaz, ale jednoduše člen většiny. Tedy tak daleko věci již dospěly. Člověku skutečně napadá, aby se nechalo těch 5 pánů, nebo myslím teď 10 pánů, jednoduše mezi sebou, a nechť všechno vyjednají, co chtějí. Také projednání dnešní věci. Jaký to má míti výsledek, to už víme. Úspěchu nebude, totiž všechny podněty oposice budou hladce zamítnuty. Ale konečně musíme vysloviti své stanovisko k věci.
Základní myšlenkou dnešní předlohy je snížení úřednických platů. Tu by se musilo takřka jako první podmínka tohoto oprávnění k snížení úřednických platů uvésti podklad pro to: Kdyby totiž platy, které až dosud úředníci dostávali, odpovídaly dokonale poměrům drahotním a kdyby tyto poměry drahotní byly na ústupu, byly by snad pro to předpoklady. Víme však, že těchto předpokladů nyní není. Vzpomínáme-li zpět na doby starého Rakouska již v posledních letech před válkou, víme, že platy státních úředníků byly v nepoměru k cenám a i také k výkonům. Důkaz toho podává mimořádné zadlužení úřednictva, jak jsme je právě před válkou museli pozorovati. Kdo třeba pracoval v místní skupině všeobecného rakouského úřednického spolku, mohl to znáti. Zajisté se nemůže říci, že by poměry byly bývaly oprávněny. Za války se poměry nezlepšily, naopak spíše zhoršily. Za války se sice úředníkům dostalo několikrát přídavků, ale ponejvíce nebo vlastně vždy tak, že byly drahotou již dávno předstiženy. Chceme-li porovnati požitky státních úředníků třeba roku 1913 a roku 1918, tu by byl musil míti, kdyby se bylo jen poněkud přihlíželo k drahotním poměrům, abych uvedl jen jeden příklad, úředník, který měl roku 1913 400 korun měsíčně, v roce 1918, aby jen poněkud bylo dosaženo starého poměru mezi požitky a cenami, snad 8000 ba i 10.000 korun platu, a víme, že tomu právě tak nebylo. Tím se stalo, že-se úředníci musili zřící nejen toho, čeho je zapotřebí k oprávněnému zkrášlení života a duševnímu povzbuzení, nýbrž že propadli i všeobecně nouzi a hladu, do něhož zvláště v posledním válečném roce Dohoda zahnala ústřední státy, takže tento hlad musili snášeti netoliko měrou obyčejnou, ale měrou zcela mimořádnou. Když pak došlo k převratu a bylo zřízeno Československo, tu i pak přicházely stále znova přídavky, ale i tu se musí říci, že byly vždy daleko předstiženy drahotou. Může se snad připustiti, že v posledních měsících lze znamenati jakési poklesnutí cen u některých předmětů denní potřeby. Ale tento pokles aspoň působí, že nynější požitky státních úředníků přicházejí do jakéhosi poměru ke stavu cen a drahoty, do poměru, který je daleko ještě nepřivádí do stejně příznivého postavení jako za starého Rakouska, ačkoli i tam, jak jsem uvedl, nebylo naprosto přiměřené. Na žádný způsob však není snížení nynějších požitků odůvodněno. Nahlédl jsem před několika dny do článku velice vážně provedeného, který zcela jasně vypočítává poměr cen z října a listopadu roku 1913 k cenám v říjnu a listopadu roku 1922. Tu nacházíme zajímavou skutečnost, že pro poživatiny na měsíc bylo zapotřebí 85·58 K, v říjnu a listopadu 1922 pro týž účel je zapotřebí 823·81 K, nebo přepočítáno na procenta, 926krát tolik. U šatstva je to podobně. Tu je uvedeno 178 korun, teď by to činilo 2245 korun, nebo přepočítáno na procenta, 1266krát tolik. Stran bytu jest poměr pro rok 1913 označen 117 korunami, dnes by to činilo 1190 korun, nebo přepočítáno na procenta, 1012krát tolik. Pro další požadavky, řekněme, jednou měsíčně si dopřáti návštěvu divadla nebo odebírati noviny nebo jiné duševní povzbuzení, bylo roku 1913 uvedeno 11 korun a několik haléřů. Dnes nacházíme částku 97 korun, převedeno na procenta, zvýšení proti roku 1913 o 915krát tolik. A můžeme říci, že ceny životních potřeb proti roku 1913 činí stále ještě asi okrouhle desetkrát tolik. Z toho vyplývá, že naprosto není odůvodněno, aby se použilo zdánlivě zpozorovatelného poklesu cen ihned jako příležitosti ke snižování úřednických platů.
Poukázal bych tu ještě na jinou okolnost, jak neodůvodněný je tento postup. Víme, že Československo má tak zvanou měnu hodnotnou; ale v posledních dnech nebo týdnech vidíme zcela zvláštní zjev, nad nímž se musíme zamysliti, t. j. zcela značný pokles československé koruny; a nechť z toho vzejde, vážené dámy a pánové, cokoli, můžeme, potrvá-li tento jev ještě nějaký čas, určitě s tím počítati, že kupní síla koruny doma značně poklesne, to jest, že ceny nejnutnějších poživatin zcela mimořádně stoupnou. Při všem uskrovnění státní úředník pak nebude s to, aby žil podle svého stavu, ale bude vydán přímo na pospas nouzi. A, velevážení pánové, ještě třetí věc. V důvodové zprávě je podivný postup myšlenek. Stojí tu psáno: Vláda prý musí míti zvláštní zájem na tom, aby se upravila poptávka a nabídka. Vyvozuje pak dále: Poptávka závisí z velké části též na našem četném stavu úřednickém, který tvoří právě značnou část spotřebujícího obecenstva. Je-li tedy poptávka úřednictvu zcela zvláštně veliká, působí to, že se nabízí také jenom za zcela vysoké ceny. Musí se tedy, vážení přítomní, tak jest tam argumentováno, působiti k tomu, aby poptávka z kruhů úřednických seslábla, aby se právě tím přivodilo přiměřené zlevnění nabídky. Z toho má vyplývati, že je třeba úředníky uvésti v takové poměry, že nebudou schopni zvláštní poptávky. Nu, to jest hospodářská teorie, která je přímo hrozná, a člověk by byl přece zvědav, jak se zachovají české úřednické organisace právě k tomuto bodu důvodové zprávy. (Posl. dr. Luschka [německy]: Proto je tu tajný regulativ pro přídavky, to jistým lidem pomůže!) To by snad mohlo býti rozluštěním. Pan ministr financí dr. Rašín, jehož svědomí bylo řečníkem přede mnou zcela energicky zpytováno, ten patří mezi saturované, má tři až čtyři miliony ročních příjmů, ten ovšem může tak argumentovati, neboť jeho snížení nijak nepostihne. Tedy chci jen říci, že nejsou naprosto takové poměry, aby se mohly snížiti úřednické platy.
Dále je řečeno, že se ve státním hospodářství musí šetřiti a to že vyžaduje toto snížení. Ovšem, to jest správné, spořivost je velice pěkná zásada, jen se musí vždy začíti u sebe sama. Nesmí se, jak praví přísloví: sám píti víno a jiné nabádati k pití vody. Řekl bych, že vysoké ústřední úřady, co se tkne spoření, měly by začíti u sebe. A co pan řečník přede mnou o tom uváděl, odůvodňuje zajisté tento názor. Nechci to teď opakovati, ale je tomu skutečně tak. Má se spořiti, říkáte. Bylo v rozpravě o státním rozpočtu několikráte zdůrazněno řečníky oposice, že tento stát se svými 13 miliony obyvatelů přece není s to, aby vymačkal z obyvatelstva každoroční potřebu 19 miliard. Podstatně části těchto 19 miliard požaduje se na osobní náklad státu, totiž 7·6 miliard. Chápeme, řekne-li pan ministr financí, chtěje zjednati jakousi rovnováhu, že na nákladu osobním je nutno spořiti. Tu bychom přece jenom protestovali, že jste to s touto předlohou popadli za druhý konec. Právě stran osobního nákladu bych vám doporučil jiný konec, kde byste mohli spořiti. Vezmeme-li Československo s jeho 13 miliony obyvatelů a představíme-li si, co by mohlo československé vojsko znamenati, kdyby došlo k válce, které není, kdo ví jak veliké, pak je nápadné, k čemu potřebujeme 81 generálů, k čemu 263 plukovníků, k čemu 711 podplukovníků, 3163 štábních kapitánů a 40.000 poddůstojníků. Pánové, zde by se mělo spořiti na osobním nákladu! Nebo by se dalo spořiti také na jiných věcech. Je to pravda, že si dovolujeme mimořádný přepych ve svém zahraničním zastoupení. Máme 18 vyslanců a řadu splnomocněných ministrů, máme celou armádu legačních radů a attaché atd., a ti všichni jsou placeni takřka královsky. Tu by se dalo zcela jistě v mnohém ohledu spořiti. Vezměte výdaje na státní tiskárnu nebo vlastně náklady vydávání těchto vládních patolízalských časopisů, jaké máme v Praze a také již v některých venkovských místech, jako na př. v Žatci, které samy musí státi přes 30 milionů. Nebo, pánové, vezměte stavby kasáren, vydání na vzduchoplavbu s daleko více než 100 miliony, nebo vydání na četnictvo. Při tom bych zdůraznil, že dnes na vesnicích, kde dosud jeden polní hlídač dostatečně obstarával veškerou službu policejní, dnes se vydržuje v každé větší vesnici četnická stanice skládající se aspoň ze 3 mužů. Jakožto výdaje na to je uvedeno 240 milionů. Nebo vezměte náklady na francouzskou vojenskou misi. Nesčetné miliony by se daly uspořiti na všech těchto odvětvích. Ale jest to zcela chybné, užíti tohoto spoření vůči úředníkům, kteří dosud vycházeli takořka jen nuzně.
Tyto poměry nás přiměly k tomu, že jsme ve svém klubu vážně uvažovali o tom, abychom podali návrh, který by byl snad býval zcela odůvodněn. Naši úředníci mají právo na stabilisaci svých požitků, a stabilisací v tom smyslu jest, že se všechno, co se dosud dávalo pod jakýmkoli jménem, teď připočítá k základnímu platu a rozhodně také se započítá do požitků úředníků na odpočinku, což je podstatný požadavek všech státních zaměstnanců. Tyto naše návrhy by byly bývaly krátké a byly by odklidily z větší části spoustu paragrafů právě této předlohy. Musíme vůbec zdůrazniti, že zákonodárství, jak se provozuje v Československu, odchyluje se docela od hlavního požadavku, který již považovali staří latiníci za podstatnou vlastnost dobrého zákona: Zákony nechť jsou krátké a snadno srozumitelné. Jest to těžká věc, propracovati se spoustou této předlohy zákona. Skoro se zdá, že vlastnost československého zákonodárství má spočívati v tom, že obsahuje pokud možno mnoho paragrafů a stylisace aby byla pokud možno těžkopádná a těžce se dala vyložiti, a že to má býti vždy tak, že člověk musí vždy míti celý archiv zákonů, aby mohl v nich hledati, chce-li člověk porozuměti některému paragrafu zákona jen poněkud. To můžeme pozorovati jmenovitě u tohoto zákona. Abych se vrátil k tomu, s čím jsem začal: Chtěli jsme navrhnouti: Nechť se zvýší základní služné všech státních zaměstnanců o tolik, kolik činí všechny jejich požitky, ať jsou jakéhokoli rázu. Druhý odstavec vyžaduje, aby všem státním zaměstnancům, kteří mají vysloužený plný počet služebních let, nebo oněm státním zaměstnancům, kteří se stali neschopnými služby bez vlastní viny, bylo umožněno, aby bez dalšího zkrácení mohli jíti na odpočinek. Za třetí, aby staropensisté byli, pokud jde o požitky, úplně postaveni na roveň tak zvaným novopensistům, a za čtvrté, vyvinou-li se životní poměry tak, že nastane citelné zlevnění, nechť je možno změniti zákon teprve tehdy, až se vláda domluvila s organisacemi. (Posl. Kreibich [německy]: Řídí se vaši stranící v Rakousku týmiž zásadami a provádějí je také?) Ano, provádíme je tam a byli bychom je tam provedli, kdyby to Vaši lidé nebyli zastavili.
Upustili jsme od toho, abychom tyto návrhy podali. Je to marné a byly by se nám ještě činily předhůzky, že provozujeme pouhou demagogii. Bereme však tuto věc velmi vážně. Podali jsme tedy návrhy, o nichž se mohlo míti za to, že každý, kdo se na věc dívá nepředpojatě a s dobrým svědomím, s těmito návrhy bude souhlasiti. V jednom vládním listě dnes stojí, že oposice podala řadu návrhů ve výboru a že je vyhlídka, že většina jich bude přijata. (Smích a výkřiky na levici.) Nevím, zdali je to neznalost nebo vědomé klamání veřejnosti. Považoval bych to snad za toto. Naše návrhy, které podáváme a které jsme podali, jsou zajisté takové, které, jak jsem již řekl, odpovídaly by poměrům. Doporučuji, aby byly přijaty, jmenovitě návrh, který směřuje k tomu, aby bylo základní služné zvýšeno o sto procent, a jiný návrh směřující k tomu, aby byla škrtnuta jistá ustanovení v předloze, jejichž následky mají v sobě přímo něco nemravného. Na př. onen paragraf, který asi zní: "Změna rodinného stavu zaměstnancova narozením dětí nemá vlivu na přídavek." Pánové, přišlo mi na mysl, že tento návrh stojí skoro na těže úrovni jako návrh, který byl před dosti dlouhou dobou učiněn zcela vážně v jednom výboru, podle něhož má býti dovoleno, aby se souhlasem matky ještě nezrozené dítě, není-li plod starší tří měsíců, bylo zničeno. Proti takovému návrhu musíme přímo protestovati a prosíme zvláště, aby byl přijat náš návrh, který směřuje k tomu, aby výše uvedený paragraf byl škrtnut. Druhý návrh se také týká tohoto oboru. V tomto zákoně, jak víme, jest učiněno opatření, že pro děti úředníků a také pensistů jest ustanovena jistá částka, myslím 1200 korun. Ale pak zase stojí, že tato částka u jisté kategorie úředníků nesmí překročiti 7000 korun, to jest, že největší počet dětí, který se rodině dovoluje, jest 5. Nemusím, vážení pánové, se o tom šířiti, že jest nám nemožno, abychom pro takovýto zákon hlasovali.
Zvláště bych zdůraznil návrh, který byl podán naším klubem pod jménem člena našeho klubu Luschky. Jest to návrh, ve kterém se vláda vybízí, aby se konečně postarala o to, aby úředníci v době nemoci, která stihne buď úředníka nebo členy jeho rodiny, nebyli hnáni do nouze a zoufalství, návrh, který směřuje k tomu, aby pro státní úředníky byly zřízeny nemocenské pokladny. Pokud je člověk zdráv, zvykne si konečně na mnohé. I přinášeti oběti se člověku stává snesitelným. Ale nadejdou-li doby nemoci, tu se za nynějších drahotních poměrů a při nízkých požitcích takovým rodinám musí takořka říci: Vzdejte se vší naděje. Jest skoro nemožno, aby státní úředník, onemocní-li on nebo člen jeho rodiny, dal i jenom zavolati lékaře nebo mohl zaplatiti obyčejně léky, leda že se zadluží a celou svou domácnost tak, že na léta se z dluhů nevybaví. Koupiti si moderní léky, jeti do lázní nebo léčebného místa, když to jeho stav přímo vyžaduje, takové myšlence se nesmí ani oddati. Člověk se musí diviti, že dosud vláda se touto myšlenkou blíže nezabývala, ale také tomu, že organisace našich státních úředníků touto otázkou vlastně dosud ani nehnuly. Tento návrh bychom zvlášť zdůraznili.
Pánové, ještě jednu věc. Nemůžeme přejíti přes tuto předlohu, abychom nezaujali stanoviska k postavení našich německých úředníků. Náš klub v těchto dnech podal interpelaci, ve které se vláda vybízí, aby podala zprávu, v jakém poměru je vůbec počet německých státních úředníků k procentovému poměru německého obyvatelstva v tomto státě. Pozorujeme bohužel, že systém, který je sledován bezohledně držiteli moci v tomto státě, se vztahuje také na státní úřednictvo: používá se totiž státního úřednictva k tomu, aby se stalo nástrojem k dalšímu vydobytí zněmčeného území, řekneme-li to tak jemně, jak vy se vyjadřujete, my říkáme počeštění německého území. Proti tomu musíme co nejostřeji protestovati, proti tomu musíme se postaviti. Víme, že do čistě německých obcí jsou přikazováni pouze čeští úředníci, víme, že jsou naši němečtí úředníci přeskakováni a že v nejbližší době nedojde více k tomu, aby se německý úředník dostal na přední místo. Zůstane vždy jenom na místě podřízeném. Víme mimo to a bylo to i zdůrazněno v českých kruzích, že jsou mimořádně protežování úředníci, jimž se zcela zvláště nadržuje. Příklady toho byly uveřejněny i v českých listech, které jsou přímo vyzývavé. Víme dále, že mnoho našich německých úředníků jest přeskakováno s odůvodněním, že prý neznají státního jazyka. Kde však jest prokázána znalost státního jazyka, najde se nějaký jiný důvod, pro který mohou býti přeskočeni. Víme dále, že našim německým úředníkům jest vůbec zapovězeno, aby mimo dobu služební zcela nenápadným způsobem, řekněme, byli činni politicky, ba, jest to již známka pro nedobré kvalifikování, když se německý úředník zúčastní nevinné německé slavnosti. Proti tomu protestujeme co nejostřeji; naše obyvatelstvo má na to právo, aby stát jeho německé krajiny, pokud je vůbec činným ve správě, dal spravovati německými úředníky, a kdyby se již stalo, že tam, kde snad je značná česká menšina, byl poslán také český úředník, musíme přece jenom požadovati, aby tento vyslanec vlády v takové krajině neviděl svou hlavní úlohu v tom, aby chtěl býti zcela zvláštní nebo první silou v dobývání a počešťování zněmčených krajin. Dožili jsme se tu již mnohých věcí, tu a tam propukla nevole německého obyvatelstva živelnou mocí. Bude-li se v tomto systému pokračovati, bude-li naše německá krajina pouze českými úředníky zaplavena, může dojíti k tomu, že právě v tomto bodu přikročíme k svépomoci, nepomůže-li se jiným způsobem.
Jinak doporučujeme ještě jednou své zvláštní návrhy, aby byly přijaty. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. dr. Keibl.
Posl. dr. Keibl (německy): Pánové! Řečníci přede mnou počali své vývody většinou protestem proti způsobu, jak byl tento návrh, právě tak jako mnoho jiných, této sněmovně podán a jak se zde projednává. Uspořím si takový protest, neboť jsem přesvědčen, že vůbec nic nepomůže, pro budoucnost že je zcela zbytečný, poněvadž vím dobře, že všechny tyto věci budou se v této sněmovně a za těchto okolností znovu opakovati, jelikož to není vůbec parlamentarismus, co se zde provádí; to je zneužívání parlamentního stroje, které se sotva liší od zastřených násilností. Avšak i na to jsme již zvyklí a v této sněmovně se nenajde vlastně nikoho, kdo by odpověděl na takové počínání. Hledě na správnost předmětu, musím se přece jen pustiti do jednotlivostí, ačkoli již předem vím, že to, co si zde dovolím přednésti, nebude nic platné. Že na věci není něco v pořádku, že celá ta událost má nad obyčej vykřičenou pověst, je prokázáno jednak okolností, že bylo potřebí dlouhý čas hledati ve sněmovně jednoho či dva zpravodaje, a mimo to i tím, že se dnes přihlásil k debatě jen jediný řečník "pro". Něco takového zde vlastně ještě nebylo a musím říci, že se vůbec obdivuji smutné odvaze těchto pánů, že obhajují takovou věc.
U zákona bývá nejzajímavější text; zde u tohoto návrhu je to však odůvodnění. Zákon je hanebný, ale odůvodnění je přímo nestoudné. Nechci teprve poukazovati na to, že není pravda, co se tvrdilo ve výboru, že tento zákon byl vypracován ve shodě s odborovými organisacemi; ani jedna organisace nebyla slyšena. Přání, aby byly vyslechnuty, byla příkře odmítnuta. Musím jen zjistiti, že se dnes již začíná s činovníky různých organisací, ať jsou to Němci nebo Češi, zaváděti disciplinární vyšetřování.
Půjde-li to tak dále, dojde k tomu, že organisace sice oficielně přestanou, že však rozvinou tím čilejší neoficielní život, což snad bude slavné vládě ještě nepříjemnější. Jedinečné je odůvodnění tohoto zákona. Vychází především z tvrzení, že ceny životních potřeby klesly. Ale již v další větě odůvodnění odporuje tomuto prohlášení a praví, že tento pokles cen nedosáhl ještě toho stupně, jak by snad bylo nutno, aby bylo možno provésti zamýšlené snížení služebních požitků odstraněním všech mimořádných výpomocí.
Kolega monsignore Feierfeil již vyložil, že tento pokles cen je namnoze jen v obrazotvornosti vlády. Když na podzim tohoto roku byly uveřejněny úřední tabulky o klesání cen, byla vypočítána taková čísla, že každý nepředpojatý mohl již poznati, že je to sestaveno ad usum delphini, pro zcela určitý účel. A srovnáme-li tyto úřední cenové tabulky a jejich klesání cen se skutečnými cenami potřeb, zejména u nás v pohraničním území, musíme říci, že je to prostě nesprávně. Není správné, co bylo vypočítáno, že ceny nejdůležitějších potravin trojnásob nebo čtyřnásobně klesly. Správné je, že klesly nejvýše o 10 až 20%. Jsem dalek toho, abych zkoumal, podle jakých skutečností se to stalo. Ale jedno je správné, což zdůraznil i můj kolega Feierfeil, že s tímto problémem těsně souvisí celý problém valuty. V okamžiku, kdy valuta klesá, musí ceny stoupnouti, poněvadž pak věcné hodnoty jsou právě oceňovány výše, než chimerická hodnota peněz. Je ovšem otázka, zda se naše koruna udrží na té výši, na jaké je dnes. Vláda tvrdí, že ano, nemohla však zabrániti, aby se v Curychu kurs 17. již značně neoddrobil, a podíváme-li se na výkaz Bankovního úřadu, shledáme, jak křečovitě se tento ústav vynasnažuje, aby téměř celou svou zásobou devis uměle udržel kurs koruny. Stačí letmý pohled zpět na uplynulé týdny, abychom prohlásili, že koruna opravdu klouže dolů, a mluvíme-li s kruhy blízkými burse - a ty, jak známo, vždycky něco vědí, rozhodně více, než co vláda úředně oznámí - uslyšíme, že mají o české koruně pro budoucnost velmi špatné míněni. Na tyto věci dám mnohem více, než na tvrzení důvodově zprávy, která praví: "Naše spořádané finanční poměry, které i v cizině všeobecně jsou uznávány, ceny udrží. Na to musíme obrátiti svou pozornost." Toto tvrzení nás nutí věru jen k úsměvu. Ale nejhroznější je odůvodnění, proč vlastně má býti provedeno snížení platů. Převedeme-li to na nejprostší formulku, nezamýšlí se nic více a nic méně, než vyvolati v části obyvatelstva hladovou krisi, aby tato část obyvatelstva nemohla kupovati nahromaděného množství zboží. Pokud vím, bývaly hospodářské krise, když překročily určitou intensitu, vždycky pokládány za neštěstí a státníkům bývalo ukládáno jako povinnost, aby takové krise odstraňovali. Zde však shledáváme něco zcela neobyčejného. Stát chce vyvolati krisi v dosti neurčitém očekávání, že tím klesnou ceny. Tedy nikoli nynější pokles cen je příčinou, že se snižují úřednické platy, nýbrž příčinou toho jest smýšlený budoucí pokles cen, o němž je více než pochybno, zda se vůbec dostaví!
To je tak asi národohospodářský podklad tohoto zákona; a jak bude působiti v praxi, může odhadnouti jen ten, kdo ví, kolik státních úředníků s rodinami, podle hlav počítaje, zde v tomto státě je. Je to 1 1/4 milionu lidí, kteří tímto hladovým zákonem budou postiženi, nad nimiž sviští bič hladu, a jimž se má ovšem zabrániti, aby jakoukoli formou neuplatňovali svých dobrých práv. I zde se užívá násilí, tvrdě to zaznívá z ministerských lavic k úředníkům: Vy musíte všechno snésti, vy musíte hladověti, vy musíte mrznouti, vy nemáte práva protestovati, stávkovati nebo třebas jen hlesnouti.