Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Měli bychom hlasovati.
Také hlasování o tomto odstavci
spojím s hlasováním o odstavci následujícím, jímž jest:
13. Zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3791), kterým se předkládá národnímu shromáždění úmluva mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské, uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921 o provedení úmluvy ze dne 10. srpna 1920 o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů (tisk 3874). (Námitky nebyly.)
Zpravodaji jsou za výbor zahraniční pan posl. dr. Hajn, za výbor rozpočtový pan posl. dr. Nosek.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji
p. posl. dr. Hajnovi.
Zpravodaj posl. dr. Hajn: Slavná poslanecká sněmovno! Abychom porozuměli, oč běží, uvědomme si, že nejprve byla smlouva, čili, jak se zde říká, úmluva depositní ze dne 10. srpna 1920. Při výkladu této smlouvy vzešly rozpory mezi Rakouskou a naší vládou. Tyto rozpory byly předány reparační komisi, která již učinila jistá usnesení, a zase o těchto usneseních reparační komise byly další spory mezi oběma vládami.
Konečně se sešly obě jmenované vlády při příležitosti prosincových jednání s Rakouskem a došlo v prosinci roku 1921 ke zvláštnímu protokolu. K tomuto protokolu, který má přílohu, se udělal zase ještě přídavek. Máme tedy jednati o třech věcech: O úmluvě z 10. srpna 1920, o protokolu ze 17. prosince 1921 a o dodatku k tomuto protokolu. Všechny tyto tři věci nám vláda předkládá v tomto jednom elaborátu.
Abychom historicky viděli úplně,
tedy úmluva depositní z 10. srpna 1920 byla již publikována ve
Sbírce zákonů a nařízení na základě zmocňovacího zákona pod číslem
513. Teď najednou čteme v důvodové zprávě, že v důsledku ustanovení,
obsažených v článku 3 a 4 této úmluvy z 10. srpna 1920, může vzniknouti
republice Československé finanční zatížení a že tudíž vláda pokládá
za nutné a za příkaz opatrnosti, aby vedle protokolu a přílohy
ku protokolu dodala ke schválení i úmluvu samotnou. Ovšem toto
stanovisko, že mohou vzniknout finanční potíže a břemena státu
a že je příkazem opatrnosti úmluvu tuto předložiti, platilo již
tenkráte, když byla úmluva udělána a dána do Sbírky zákonů a nařízení.
Ale nyní se zde chce ústavnímu příkazu opatrnosti a nutnosti dodatečně
učiniti zadost. Jestliže se, paní a pánové, díváme na seznam všech
úmluv našich s Rakouskem, které byly učiněny v důsledku mírových
smluv, zvláště mírové smlouvy st. germainské, vidíme, že jest
jich úctyhodný počet - 17. Tato úmluva je mezi nimi. Jsou tedy
veliké těžkosti při takových jednáních s Rakouskem. Řekl bych,
že Rakousko si bere příklad z Německa, a nedoznávajíc toho, sabotuje
mírovou smlouvu st. germainskou. Mohl bych říci, když vezmeme
zřetel k tomu, jak my se chováme k republice Rakouské, že zde
platí: My chlebem a nás soused kamenem. Je tomu 14 dní, co na
půdě rakouského státu konal se zase jisty kongres Němců, kam přišli
němečtí poslanci naši, kongres, kde se štvalo proti naší republice,
a tu opět máme důkaz, že my jdeme s chlebem, kdežto Rakousko na
nás kamenem. Tolik jsem chtěl k tomu říci se stanoviska zahraničního
výboru. Jinak je věc čistě a přísně povahy finanční, se stanoviska
zahraničního výboru není třeba nic jiného podotknouti, a proto
doporučuji sněmovně, aby návrh, jak je otištěn ve zprávě, byl
přijat slavnou sněmovnou. (Potlesk.)
předseda (zvoní):
Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. dr. Noskovi.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Mírové smlouvy, jak versailleská, tak st. germainská, uložily jednotlivým nástupnickým státům po bývalém Rakousko-Uhersku za přirozenou povinnost, aby ony převzaly na sebe jistou kvotu předválečného rakousko-uherského dluhu, ať by se již jednalo o jednotný dluh rakousko-uherský, nebo o zvláštní dluh rakouský pokud se týče uherský. Toto stanovisko mírových smluv je zajisté pochopitelné vzhledem k celému historickému vývoji této otázky, a já poukazuji jenom na doby na Balkáně, kdy vznikaly samostatné jednotlivé státy národní v devatenáctém století a kdy vždycky s jistou částí tureckého území také jistá část tureckého státního dluhu dostávala se do vínku nově se tvořícím národním knížectvím a později královstvím balkánským. V tehdejších dobách bylo pochopitelno, že klíč pro vyhledávání a rozdělování příslušných dluhů byl poměrně jednoduchý a snadný. Račte laskavě uvážiti, že tenkráte poměry hospodářské v celé tehdejší říši byly celkem jednotné, stejné a že tam vzíti za základ buď plošnou výměru odstouplého teritoria nebo počet obyvatelstva nemohlo působiti pražádných obtíží, poněvadž jaksi také hospodářské postavení všech částí dotyčné, mnou zmíněné říše, bylo stejné. V dobách novějších ovšem věc není tak jednoduchá. Já si dovolím upozorniti na problémy, které se zde hned naskytly při sjednávání mírových smluv. Nebylo tak jednoduchým sjednati, resp. vyšetřiti příslušnou kvotu, která by na jednotlivé nástupnické státy měla připadnouti. Bylo možno postaviti se na stanovisko, že předválečné dluhy se mají rozděliti podle početnosti obyvatelstva v jednotlivých nástupnických státech. Ale bylo možno také zaujmouti stanovisko, že se to má dělati podle plošné výměry, která na jednotlivé státy připadla, a konečně navrhoval se i jiný klíč, aby se totiž dělily předválečné dluhy podle poplatnosti obyvatelstva. Prvé dva způsoby byly snadno schůdné, třetí způsob nebylo možno tak snadno vyšetřiti, poněvadž základnu k tomu z historických zemí jsme sice měli, nikoli však z území uherského. Z toho důvodu bylo uloženo reparační komisi, aby sama nalezla příslušné rozřešení.
Reparační komise nemohla býti velice dlouho s tímto úkolem hotova a tu nezbylo než praktickým správám státního režimu hledati vhodné rozřešení. Dovolím si upozorniti, že státy se spatnou valutou, v tomto konkrétním případě Rakousko, měly na tom dosti živy zájem, aby měly cenných papírů předválečných na svém teritoriu co nejvíce, rozhodně více, než by činila budoucí kvota, která na ně připadne, aby mohly dostati od státu s lepší valutou plnou náhradu, v konkrétním případě mluveno, aby Československá republika svými papíry nahradila Německo-Rakouské republice to, co by mohla považovati za nadlehčení svých národohospodářských poměrů.
Z těchto důvodů bylo nutno jednati o úpravě věci. Tato věc dala by se vyříditi také pouhým vládním nařízením, ale poněvadž by se skutečně mohlo státi, že by při konečném rozřešení této věci mohla státu našemu jako celku vzniknouti nějaká finanční břemena v tom smyslu, že by jistá kvota předválečných dluhů v čsl. penězích placená musila býti převedena na Rakouskou republiku jako celek, která by ji přidělila svým jednotlivým interesentům, je nezbytno, aby mezinárodní smlouva, která nabyla dojednáním zástupců mezinárodní účinnosti, nabyla také závaznosti vůči tuzemským občanům. A z. toho důvodu ji předkládá také státní správa Národnímu shromáždění ke schválení, aby této formální smlouvě mezi oběma státy uzavřené dodalo i závaznosti uvnitř, což se navrhovaným ratifikačním usnesením rozpočtového výboru děje.
Jménem rozpočtového výboru navrhuji,
aby návrh byl schválen tak, jak jej vláda předkládá. (Potlesk.)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Dám hlasovati najednou o celém schvalovacím usnesení, které obsahuje tři odstavce.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celým schvalovacím usnesením o třech odstavcích podle návrhu pánů zpravodajů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijato je poslaneckou sněmovnou v prvém čtení.
Druhé čtení dám na pořad schůze příští.
Tím vyřízen je odst. 13 pořadu
dnešní schůze a vrátíme se k rozhodnutí hlasováním o odst. 11
a 12, u nichž hlasování bylo odloženo. Nejprve je:
ad 11. Hlasování o zprávě výboru ústavno-právneho k usneseniu senátu (tisk 3857) o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 1303 a 1457), ktorým zavádzia sa metrická miera pre právne pokonávania, listiny, knihové zápisy a operáty katastru pozemkovej dane na Slovensku a Podkarpatskej Rusi (tisk 3908).
Zpravodajem je pan posl. dr. Medvecký.
Osnova tato má pouze dva paragrafy a není podán pozměňovací návrh. Budeme tedy hlasovati o celé osnově tohoto zákona najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem a souhlasném s předchozím usnesením senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna osnovu tuto přijala v prvém čtení, a to ve znění souhlasném s usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu rovněž na pořad schůze příští.
Zbývá nám ještě rozhodnouti o
odst. 12. Je to:
ad 12. Hlasování o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3336), kterým se vláda zmocňuje zvýšiti přechodně úrokové rozpětí stanovené v §u 1 zákona ze dne 1. června 1889, č. 91 ř. z., o poplatkových úlevách pro úvěrní a záložní spolky (pokladny pro úspory a půjčky) (tisk 3911).
Zpravodajem je pan posl. Biňovec. Máme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Také tato osnova má pouze dva paragrafy, nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Myslím tedy, že můžeme hlasovati o ní v celku najednou. Námitek proti tomuto způsobu hlasování není? (Nebyly.)
Není jich.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém.
Také při této předloze druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.
Přerušuji projednávání pořadu schůze a přikročuji k ukončení schůze.
Navrhuji, aby se příští schůze konala z formálních důvodů, aby mohly býti přikázány výborům v této schůzi rozdané vládní návrhy, dnes za 5 minut, to jest v 5 hod. 20 minut odpol. s
Nevyřízené odstavce 178. schůze.
Je snad proti tomuto mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.