Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst.
Zákon má pouze 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově najednou.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona o 2 paragrafech, s nadpisem a úvodní formulí v znění navrženém oběma výbory a shodném s usnesením senátním, pozměňujícím původní usnesení poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina.
Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona ve čtení prvém ve znění souhlasném s usnesením senátu.
Čtení druhé dám na pořad schůze příští.
Zbývá nám rozhodnouti o resoluci, která je obsažena ve zprávě výborů a schválena také senátem Národního shromáždění.
Kdo s resolucí touto souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím j e schválena také resoluce a vyřízen je odst. 8 pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci 9, jímž
je:
9. Zpráva výboru ústavně - právního k usnesení senátu (tisk 3238) o vládním návrhu zákona o právu původském (autorském) - (tisk 3907).
Zpravodajem je pan posl. Roudnický.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Osnova zákona o autorském právu podána byla v senátu a senát, ve výborových schůzích a v plenárce, porokovav a přijav vládní osnovu zákona, předal ji k projednání dalšímu poslanecké sněmovně. Ústavně-právní výbor jednal dne 30. listopadu o usnesení senátním k vládnímu návrhu zákona tisk 3238 o autorském právu a pro nutnost expertisy k osnově a pro krátkost vyměřeného času žádá, aby byla povolena další lhůta 3 měsíců. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Jako referent ústavně-právního
výboru prosím, aby toto usnesení ústavně-právního výboru bylo
schváleno.
Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Ježto nebyl podán návrh na odklad hlasování, dám hlasovati o návrhu výboru na prodloužení lhůty podle § 43 ústavní listiny o další 3 měsíce.
Kdo tedy souhlasí s návrhem výboru na prodloužení lhůty podle § 43 ústavní listiny o této osnově o další 3 měsíce, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna se usnesla navrhnouti senátu další prodloužení lhůty o tři měsíce.
Tím je vyřízen odst. 9 pořadu
a přistoupíme k odst. 10, jímž je
10. Zpráva výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu o vládním návrhu zákona (tisk 3884), jímž má býti novelisován zákon ze dne 19. ledna 1922, č. 29 Sb. z. a n., o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr (tisk 3906).
Zpravodajem je pan posl. Netolický.
Žádám ho, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Novelisací zákona ze dne 19. ledna 1922 má býti dosaženo jednak přesnějšího vymezení pravomoci likvidátora a za druhé pokud rozdělení se týče, má býti usnadněno témuž, aby přitáhnouti mohl k náhradě ty, kteří podle dosavadního znění zákona o náhradě chtějí z povinnosti náhrady uniknouti.
Otázka rozdělení bavlny vznikla, jak známo, tím, že po převratu 1919 byla nakoupena v cizině bavlna jednak utvořeným družstvem, které mělo záruku bank a třetím zaručitelem byl stát. Bavlna první došla v červnu roku 1919. Byla rozdělována v první řadě členům Družstva, kteří ji měli zpracovati a zpřísti za mzdu, za obnos 15 K 20 h. Tato příze rozdělována byla potom majitelům podniků tkalcovských v cenách, které byly vykalkulovány a daleko neodpovídaly světovým cenám běžným. Tak na př. první zásilka bavlny, která byla počítána za 44 Kč, znamenala jinak 66 až 70 Kč, druhá zásilka, která byla počítána 92 Kč, znamenala 102 až 105 Kč, kdežto při třetím rozdělení účtovaná cena 102 Kč byla jinak 150 až 200 Kč za jeden kg. Tedy jednak placením od předení mzdou a za druhé tímto levným čítáním bavlny za původně zakalkulované ceny stalo se, že majitelé přádelen vydělávali s počátku značné obnosy. Poněvadž však bavlna dlouho nepřicházela, klesla její cena na 25% původní ceny, a tu členové družstev přestali tuto bavlnu odebírati. Tak zůstaly nerozděleny zásoby okrouhle 980.000 kg, které ovšem připadly na obtíž Družstvu, eventuelně bankám a v třetí řadě samému státu. Původně bylo učiněno dohodnutí, že majitelé velikých tkalcovských podniků rozeberou cenu tak, aby nevznikl schodek, a tak celá tato otázka byla vyřízena. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.) Celá řada podniků vyhověla tomuto ujednání, ale byly veliké podniky, zvláště ty, jejichž ústředí nachází se za hranicemi naší republiky, které pro nejasné znění zákona vzpíraly se dodržeti toto ujednání. Tu nezbývalo vládě, než aby vnuceným likvidátorem byla celá záležitost řešena. Dnes jedná se o likvidaci 250.000 kg. Neuhrazený schodek obnáší okrouhle 145 milionů korun, a ovšem, až tento zbytek bude prodán, ačkoliv bavlna dnes prodává se za běžnou cenu, zůstane okrouhle neuhrazeny obnos asi 150 mil. Tu bylo usneseno přesné znění § 5 zákona, podle kterého právě tyto velké závody textilní, které chtěly se vyhnouti povinnosti, přispěti určitou náhradou na úhradu schodku, mají jasným zněním zákona býti k tomu přidrženy.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem,
dovoluji si jménem výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a
živností navrhnouti, aby novelisaci tohoto zákona dostalo se ústavodárného
schválení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není. Návrh jest přijat.
Uděluji slovo řečníku, zapsanému
na straně "contra", p. posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Stojíme zde před částí likvidace vázaného hospodaření, která nám zbyla až do dnešního dne. Není nejmenší pochybnosti o tom, že každý je dnes přesvědčen, že toto vázané hospodaření způsobilo jen škody. Škoda, která postihuje právě průmysl bavlnářsky, není nepatrná. Neboť čteme-li zde ve vládním návrhu, že původní ztráta činila sama o sobě 260 mil. korun, a i když se dnes snížila na 145 milionů korun, je to stále ještě hodně a může to ještě dnes velké části tohoto těžce postiženého průmyslu způsobiti další potíže. Musíme zjistiti, kdo vlastně zavinil, že ztráty byly tak velké. A tu musíme prohlásiti, že vládní orgány, které byly tenkrát odpovědny za tuto část vázaného hospodaření, mají největší vinu. Neboť je nutno poznamenati abych zde jen stručně naznačil vývoj věci, že v r. 1920 bylo stanoveno, že kvantum, jež bylo po ruce, má býti převzato za původní ceny. 6·8 milionu kg bylo přiděleno přádelnám, 4·8 milionu kg spotřebitelům příze, tedy tkalcům. Asi 80 % zúčastněných splnilo své závazky. V drobném průmyslu povstal velký odpor proti nucenému provedení celého zákona a v celém tom průmyslovém odvětví nahromadilo se tolik rozhořčení, že by bylo dnes mnohem lépe, kdyby zákonodárci odvážným škrtem péra celou věc, jakožto další donucovací vyúčtování a donucovací ustanovení pro průmysl sprovodili se světa.
Sledujeme-li věc dále, shledáme, že účastníci si zajistili reservy, a těmito reservami bylo jmění společenstva 17 mil., malý reservní fond asi 3milionový, dále trojnásobné ručení členů společenstva asi 30 milionů a nad to ještě krytí směnkami za 100 milionů korun. Jak tedy vlastně vznikla velká konečná ztráta? Odpovědné vládní orgány - tyká se to vládních orgánů již odstouplých - dopustily se chyby, že se vlastně pokusily o spekulaci se zbožím, k čemuž vládní úřady nebudou nikdy způsobilé. Dřívějšímu ministru i obchodu bylo nabídnuto, že zboží nakoupené za 120 bude odebráno za 80. Avšak protahování celé této akce způsobilo, že ztráty byly stále větší a větší a že konec konců bylo nutno, aby na tyto ztráty dopláceli i ti, kdo měli na výhodách celého tohoto obchodu účast jen zcela minimální. Při původním zbytku 900.000 kg. - to vám dává malý obrázek - povstala zcela určitě váhavým prováděním celého obchodu ztráta kolem 45 milionů korun, kterou by bylo nyní hraditi. Neboť bylo by bývalo možno zboží, jež zúčastněné úřady koupily za 120, prodati za 70-80. Ztráta na jednom kilogramu byla by pak bývala poměrně nepatrná proti dnešku, kdy při rozdílu mezi cenou nákupní za 120 a cenou prodejní za 20-21 jen při 250.000 kg máme stále ještě hraditi ztrátu 25 milionů.
K tomu přistupuje druhá věc, které bychom zde v této sněmovně neměli jen tak přehlížeti: Kdysi byly vydány akcepty, za něž se zaručily přádelny a jiní účastníci - byly to banky a - konečně vláda. Když mělo dojíti k placení, nebylo možno přímých účastníků k tomu přiměti, také vláda s placením otálela a tak bylo nutno obrátiti se konečně na Bankovní úřad; tento poskytl asi 2 miliony dolarů. Nyní je velká otázka, není-li v tom zase léčka na účastníky, tvrdí-li Bankovní úřad, že by si dnes mohl dáti zaplatiti tyto dolary, které poskytl, jen za kurs 31, když přece beze vsí pochyby část této zásoby zlata byla tehdy po ruce a byla tenkrát skutečně poskytnuta k zaplacení akceptů. Jestliže tedy účastníci jsou v nynějším okamžiku s to, aby zase vrátili zlato tomu, kdo poskytl úvěr, tudíž Bankovnímu úřadu, devisové ústředně, musilo by přece nastati v tomto případě úplné vyrovnání, neboť ony ústavy dostaly zlato zpět a průmyslu přenechaly vlastně jen, řekněme, ztrátu zisku a valutové zisky. Nelze připustiti, aby zde i stát nebo devisová ústředna - jsou-li to z velké části ony dva miliony, nemohu zde přehlédnouti, ale devisové ústředně patřila z toho zcela určitě velká část, jinak by nebyla mohla předsevzíti takovou úhradu - připočetla to dnes jako škodu průmyslu, a vláda by se měla postarati o to, aby se zde průmyslu, účastníkům - a nejsou to jen velkoprůmyslníci, nýbrž i střední a malí průmyslníci - přispělo nějak ku pomoci. V některých krajích - slyšel jsem o tom v Orlických horách - se jednotlivým účastníkům hrozilo dokonce nuceným prodejem jejich podniků, vnuceným prodejem domů, nesplní-li svých závazků ke společenstvu či ke vnucenému likvidátoru. Měla-li divisová ústředna tenkrát úplně po ruce 2 miliony dolarů, vyplynul by jí zde zcela určitě zisk 60 milionů korun, ten by však nesměla připočísti průmyslu.
Musíme zde znovu poukázati na to, že nynější doba i z jiných důvodů se naprosto nehodí k tomu, abychom trpěli takové donucovací zákony. Neboť vezmeme-li jen malý průmysl, o němž zde mám posudek, výrobu výšivek, krajek a záclon, který sem také jistě spadá, shledáme naprosto neutěšené číslice. Je to příklad z kraslického průmyslu, malý důkaz toho, že tento i průmysl není dnes s to, aby vydržel nějakou vnucenou likvidaturu. Totéž platí celkem i o ostatním bavlnářském průmyslu. Neboť podle zcela spolehlivých údajů jest dnes zaměstnáno nejvýš 25% veškerého bavlnářského průmyslu a den co den práce ještě ubývá. Máme 75% jednak vůbec nezaměstnaných, jednak de ze dne se protloukajících. Myslím, že se toto procento v posledních dnech nezmenšilo, nýbrž že značně stouplo. Slovní obraty o pozvolném ubývání průmyslové krise, které jsme v poslední době slyšeli, nejsou bohužel nikterak doloženy skutečností a bylo by velmi záhodno, aby vládní úřady, které ve veřejných projevech, obzvláště prostřednictvím pana ministra financí v senátě, a i na jiných místech mluvily o povolování průmyslové krise, předložily nám zde doklady, jež by byly jasným důkazem takového povolování průmyslové krise. Dnes se závody zavírají, dělníci se úplně propouštějí, ale ze by se v některém průmyslu dělníci přijímali, o tom jsem v poslední době ničeho neslyšel. Také v jabloneckém průmyslu, o němž se tak často mluvívá - ten s naším předmětem nesouvisí a zmiňuji se o něm jen jako o dalším příkladu - se sice nesmírně čile s cizinou dopisuje, ale dosud se nedospělo, pokud je mi známo, k výsledkům tohoto dopisování, to jest k obchodům. Zvláště můžeme pozorovati, že průmyslová krise nejtíže postihuje textilnictví a že průmysl bavlnářský není dnes s to, aby prováděl nějakou vnucenou likvidaturu. Máme zde sice v návrhu zákona jistá ulehčení a jsou tam ustanovení jako § 5, která vylučují ze zákona jednotlivé případy, že poradce má přihlížeti ku průmyslové krisi atd. My však víme, jak to finanční správa dělává. Snad se zde o tom bude mluviti, bude se slibovati, avšak jednoho krásného dnes se přece jen sáhne k donucování. Vím, že se dnes jde až tak daleko - zažil jsem to minulý týden - že se nechce už připustiti ani zoufalý výkřik obyvatelstva. Protestuji na tomto místě proti takové politické správě. Demonstrační schůze proti daním, tedy schůze také proti vnuceným likvidaturám, neboť při nich běží o nucené vybírání daní, poněvadž živnostník nemůže už ničeho platiti, ježto nemá už po většině žádného majetku, schůze, které chtějí proti tomu protestovati, jsou rozháněny četnictvem, jsou zakazovány. Politický úřad dal v Novém Městě pod Smrkem, kde klidní, těžce zkoušení živnostníci onoho kraje, kteří jsou částečně zaměstnáni nepřímo také v textilním průmyslu, poněvadž dodávají zboží textilním dělníkům, protestovali, plakáty prostě strhnouti, zatím co demonstrační schůze, kterou jsme pak přes zákaz vykonali, byla zcela klidná. Berní správy měly by zde průmyslníku, živnostníku, obchodníku v každém směru vycházeti vstříc. Vtom však nespatřuji vycházení vstříc, sejdeme-li se zde dnes a chceme zavésti vnucenou likvidaturu pro jakési ztráty, které vlastně zavinila vláda, vnucenou likvidaturu, která má břemeno těchto ztrát uvaliti na průmysl. Vzniknou z toho zase všelijaké obtíže, dojde k nucenému zabavování a je nemožno takovýmto způsobem objasniti obyvatelstvu, že vládní kruhy jsou si opravdu úplně vědomy toho, že jsme dnes po stránce průmyslové dospěli na rozcestí, že to už dále nejde, že musíme od vládních úřadů žádati ochotu, nikoli však nátlak.
Přál bych si zde také, aby mi pan zpravodaj objasnil, proč se v důvodové zprávě, pokud je mi známo, mluví o "nepřátelích republiky". Tomuto zákonu má býti dán pláštík. Mluví se zde o tom, že jednotlivci nejsou s to, aby splnili tento zákon, a ti jsou označováni jako nepřátelé republiky. Nevím, myslí-li tím pan zpravodaj firmu Melich, která byla kdysi, před rokem, velmi zúčastněna v průmyslu bavlnářském a jejíž úpadek jistě přispěl k tomu, aby byla zavedena vnucená likvidatura v bavlně. Za touto firmou šly firmy jiné a rád bych zde ve sněmovně přece jen poněkud blíže pozoroval doklady, proč ten, kdo dnes nemůže splniti, co na něm žádá vnucená likvidatura, má býti proto označován za nepřítele republiky.
Provedení tohoto návrhu zákona
považuji za zcela nemožné a bylo by přiměřené nynější době, kdyby
provedení jeho bylo zde ve sněmovně omezeno lhůtou. Nevěřím, že
pánové většiny už předem budou souhlasiti s takovým návrhem. Proto
bych rozhodně žádal, aby hlasovali pro druhý návrh, pro resoluční
návrh, který jsme k tomuto zákonu podali, v němž se vláda vybízí,
aby se postarala o to, aby účastníci v bavlnářském průmyslu mohli
splatiti 2 miliony dolarů, které kdysi půjčila devisová ústředna
na úhradu splatných směnek, znějících na dolary, v dolarech. Ušlý
valutový zisk, který zde vyplývá z rozdílu, jak stál dolar v době
zaplacení směnek, po případě při průměrném kursu a dnešním kursu,
tudíž z rozdílu mezi 80, pokud se týče 30 a 31, nesmí býti požadován
na zúčastněném bavlnářském průmyslu. To by byl nejmenší ústupek,
jaký by v nynější době průmysl mohl žádati od našeho finančního
úřadu. Žádám tudíž pány z většiny, aby na důkaz, že chápou tíseň
průmyslu, hlasovali pro tuto resoluci. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Žádám o přečtení podaného návrhu.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Resoluční návrh posl. Kostky, dr. Kafky a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby o to pečovala, by částka asi 2 mil. dolarů, které devisová ústředna kdysi poskytla zálohou na úhradu splatných dolarových akceptů, mohla býti od zúčastněného průmyslu bavlnářského splacena v dolarech.
Ušlý zisk (valutní zisk), jenž
vznikne rozdílem mezi kursem dolaru v době splácení akceptu anebo
mezi středním kursem a dnešním kursem (80, po př. 60: 31), nesmí
býti požadován na súčastněném průmyslu bavlnářském.
Předseda: Návrh je dostatečně podepsán a je předmětem jednání.
Ke slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. Netolický: Vážená sněmovno! Otázku likvidace bavlny tak, jak novelou k zákonu ze dne 19. ledna má býti provedena, má vyřešiti jednou pro vždy vnucený likvidátor podle jasného znění této předlohy a zlikvidovati jednak zásobu a jednak rozvrhnouti podle uznání a podle slyšení poradního sboru na jednotlivé členy Družstva event. na činitele, kteří jsou v § 5 vyjmenováni, veškerou náhradu obnosu, který z této likvidace vznikne. Nám jde všeobecně o to, aby k náhradě byli přitaženi v prvé řadě ti, kteří měli jednak prospěch ze zakoupené bavlny, a v druhé řadě ti, kteří zavinili, že takové ohromné množství bavlny zde zbylo a mělo býti hozeno prostě státu na krk, aby ztrátu odnesl a zaplatil. Zisk z bavlny měli ti členové Družstva, kteří dostali práci v prvé řadě za mzdy k předení, a pak ti, kteří dostávali přízi a bavlnu na úvěr 6měsíční a pracovali ji v době nanejvýše výhodné, pokud se týče cen a prodeje, a na to ji prodali a zpeněžili a tím získali značné obnosy. Znám na příklad jeden závod v Náchodě, který má své středisko ve Vídni, který, ačkoli dostával za předení bavlny 15·20 Kč za 1 kg, účtoval si ji pro svoji centrálu za cenu poloviční, vykázal tím nemírný zisk ve svém ústředním závodě ve Vídni, ale jenom nepatrný zisk v Československé republice. Závod, který zaměstnával 20.000 dělníků, vykazoval v době příznivé konjunktury zisk okrouhle 400.000 K, tedy naprosto neuvěřitelný.
Tázal-li se p. kol. Kostka, kdo je tím nepřítelem republiky, opakuji, co je všeobecně známo, že původní dohodnutí, které se stalo mezi Družstvem a spotřebiteli bavlny, kterým měly býti zásoby bavlny likvidovány, nesplnili ti, v prvé řadě, kteří mají veliké textilní závody, ale kteří ústřední vedení závodu mají za hranicemi. Tedy za to ještě, že měli veliký čistý zisk zde v průmyslových závodech, měli dostati premii v té formě, že na likvidaci bavlny neměli přispěti ani haléřem. Majitelé průmyslových závodů z větší části v českých rukou se nalézajících splnili závazky, ale majitelé průmyslových závodů bytem buď v Rakousku anebo v Německu chtěli každým způsobem z ustanovení dřívějšího zákona v §u 5 se vyzouti a veškeré následky a náhradu přesunouti na kruhy bavlnu zpracující národnosti české. Zcela právem můžeme říci, že to byli nepřátelé republiky, poněvadž využívali dané situace k tomu, aby se vymknuli z povinnosti, kterou jinak obyvatelstvo zdejší neslo a nésti musí i do budoucnosti.
Z toho důvodu doporučuji a přimlouvám se za to, aby návrh výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností byl schválen v původním znění tak, jak usnesen byl v tomto výboru.
Pokud se tyká navržené resoluce
p. kol. Kostkou, aby vláda pečovala, aby částka 2 mil.
dolarů, kterou devisová ústředna kdysi poskytla zálohou na úhradu
splatných dolarových akceptů, dovoluji si podotknouti, že dolary
byly původně nakupovány za 95, nehledě ani k této okolnosti, že
bavlna byla koupena a placena v československých korunách. Tedy
dnes musíme žádati náhradu tohoto deficitu v československých
korunách. Z toho důvodu navrhuji, aby resoluční návrh p. kol.
Kostky a dr. Kafky přijat nebyl. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Také o této osnově zákona, čítající 11 paragrafů, k nimž však nebyl podán pozměňovací návrh, míním dáti hlasovati najednou v celku. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou, s jejími 11 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna osnovu přijala ve čtení prvém.
Čtení druhé dám na pořad schůze příští.
Zbývá nám rozhodnouti o resolucích. Nejprve o resoluci navržené výborem živnostenským, jež je obsažena v tištěné zprávě.
Kdo s touto resolucí výboru živnostenského souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce je schválena.
Dále je nám rozhodnouti o resoluci
navržené p. posl. Kostkou a soudr. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
"Vláda se vyzývá, aby o to pečovala, by částka 2 mil. dolarů, které devisová ústředna kdysi poskytla zálohou na úhradu splatných dolarových akceptů, mohla býti od súčastněného průmyslu bavlnářského splacena v dolarech.
Ušlý zisk (valutní zisk), jenž
vznikne rozdílem mezi kursem dolaru v době splácení akceptu anebo
mezi středním kursem a dnešním kursem (80, po př. 60: 31), ne
smí býti požadován na súčastněném průmyslu bavlnářském."
Předseda: Kdo souhlasí s resolucí pana posl. Kostky a soudr., jež byla právě přečtena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluce je zamítnuta.
Tím je vyřízen odst. 10 pořadu
dnešní schůze a přikročíme k odstavci 11, jímž je:
11. Zpráva výboru ústavno-právneho k usneseniu senátu (tisk 3857) o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 1303 a 1457), ktorým zavádzia sa metrická miera pre právne pokonávania, listiny, knihové zápisy a operáty katastru pozemkovej dane na Slovensku a Podkarpatskej Rusi (tisk 3908).
Zpravodajem je p. posl. dr. Medvecký.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Po väčšine moderných štátov je metrická miera konzekventne prevedená i pri označovaní plochy pozemkov. Tak to bolo i v Rakúsku, a tak je to teraz i v tej časti Československej republiky, kterú tvoria Čechy, Morava a Sliezsko a inkorporované zeme. Naproti tomu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je jednotka pri označovaní výmeru štvoročná siaha a vo väčších rozlohách je katastrálne jutro. Ba, podľa toho, že toto katastrálne jutro je často veľká plocha, za označovanie a za jednotku používajú sa jutrá iné, ako uhorské a malé jutro.
Toto je neprimeraný stav, tým viacej že pri nových operátoch, hlavne operátoch, spojených s pozemkovou reformou, ako aj pri katastrálných prácach musia sa prevádzať dvoje vymeriavania, vymeriavanie na štvoročné siahy a vymeriavanie na štvoročné metry. Aby tomuto bolo odpomožené, je potrebné zavedenie metrickej miery na Slovensku a Podkarpatskej Rusi.
K tomuto cieľu slúži vládny návrh zákona, ktorý bol predložený senátu a ktorý senát prijal v tom znení, ako je to obsažené v tisku 3908. Aby toto nové označovanie plochy nezapríčinilo v obecenstve isté nedorozumenia, bola istá prechodná doba stanovená a je v zákone postarané o to, že pri nových označovaniach môžu si strany popri označovaní a popri upotrebení metrickej miery, upotrebiť aj dosavádnu mieru v československých siahach. Je rozhodne potrebné, aby sa o zpopularizovaní tejto dôležitej a modernej inštitúcie postarala i žurnalistika, aby na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bolo obecenstvo dokonale poučené.
Ústavne-právny výbor pojednal
usnesenie senátu a prijal návrh zákona v tom znení, ako ho prijal
senát. Odporučujem, aby ho slávna snemovňa prijala tak, ako je
to predložené v tisku 3908. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Měli bychom hlasovati, odkládám však hlasování až po vyřízení odstavce 13. (Námitek nebylo.)
Přikročíme k dalšímu odstavci
12, jímž jest:
12. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3336), kterým se vláda zmocňuje zvýšiti přechodně úrokové rozpětí stanovené v §u 1 zákona ze dne 1. června 1889, c. 91 ř. z., o poplatkových úlevách pro úvěrní a záložní spolky (pokladny pro úspory a půjčky) (tisk 3911).
Zpravodajem za výbor rozpočtový
jest pan posl. Biňovec, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Biňovec: Rozpočtový výbor projednal vládní návrh tisk 3336 a uznal, že jest nutno, aby záloženským a spořitelním ústavům bylo umožněno pro přechodnou dobu zvýšiti rozpětí úrokové míry. Příčiny k tomuto rozpětí vězí ve zvýšených administrativních nákladech, které i tyto peněžní ústavy i přes oběti, přes dobrovolné spravování těchto ústavů musily také nésti a které zatěžovaly jejich administrativu.
Rozpočtový výbor však je si vědom toho, že kdyby mělo býti rozpětí úrokové míry na trvalo provedeno, že by to zatížilo a znemožnilo ducha podnikavosti a mimo to, že by se živnostníkům i našemu zemědělství znemožnilo, aby za snesitelné úrokové míry a snesitelného úvěru mohlo se oddati svému výrobnímu podnikání. Rozpočtový výbor uznal, že toto zvýšení rozpětí úrokové míry může býti dodatečně povoleno, a dal předloze místa proto, poněvadž peněžní ústavy tohoto stylu až dosud neměly dostatečných prostředků, aby hradily svoje správní náklady.
Na dlouho ovšem vláda nebude moci rozpětí úrokové míry stanoviti proto, poněvadž právě vysoká úroková míra je jednou z příčin, které znemožňují podnikavost, a zejména v nynější době, aby vyráběno bylo na sklad. Žádný podnikatel, žádný výrobce nemůže si dnes dovoliti, aby dal přednost zaměstnání dělnictva a výrobě, poněvadž za krátký čas jeho snažení následkem úrokové míry bylo by marné, jeho majetek by přešel do rukou těch, kteří poskytují drahý úvěr. Rozpočtový výbor ovšem očekává, že vláda, která použije plnomocenství, jež jest jí osnovou zákona dáno, bude tak činiti s největší obezřetností a se zřetelem právě na potřeby našeho podnikatelství a našeho zemědělství. Také zemědělství, jemuž právě tyto peněžní ústavy slouží k disposici, je dnes v takové krisi, jako všechny ostatní výrobní obory, a bude i tam třeba dbáti toho, aby tomuto oboru našeho národohospodářství dostalo se levného úvěru.
Doporučuje-li rozpočtový výbor ku schválení tuto předlohu, pomocí jíž má býti dáno vládě plnomocenství k upravení rozpětí úrokové míry, činí tak s přáním, aby vláda tak učinila se zvláštním zřetelem k naší podnikavosti a pokud možno v brzké době rozpětí úrokové míry snížila. Přáli bychom si, aby bylo působeno na ústavy s větším peněžním rozpětím, jako jsou banky, okresní záložny, spořitelny atd., aby i tam už přikročilo se k snížení úrokové míry a rozpětí úrokové míry mezi vkladem a půjčkou bylo tak snesitelné, aby ti, kdož úvěru potřebují a o úvěr se ucházejí, mohli počítati s tím, že tak mohou činiti bez starosti o svou existenci a existenci jejich podniků.
Rozpočtový výbor doporučuje slavné
sněmovně osnovu zákona ke schválení. (Potlesk.)