Jím mají býti
1. odstraněna dosavadní roztříštěnost služby technické a z toho plynoucí zdlouhavé vyřizování agendy technické a tím vznikající zbytečné zdržování a zdražování ostatní agendy, zejména nižších dvou stolic ve službě státní.
2. Má býti zvýšena autorita státního technika vůči přímo jemu podřízeným orgánům veřejné služby, čímž zvýšena bude disciplina výkonných sil, z čehož vyplyne opětně přímý zisk státu.
V nynější době úřady technické roztříštěny jsou do různých oborů tak, že akt úřední - který v osamostatněné službě technické byl by velmi rychle vyřízen putuje z oddělení do oddělení, procházeje přednostenskými úřady, jež s věcí samotnou nemají co činiti a nemohou nic činiti, nejvýše jen, že postupují ji referentům technickým, a to se musí zase díti po případě prostřednictvím přednosty druhého, třeba hejtmanství. Kdo jen poněkud měl co dělati s úřady, ví, co znamená takovéto procházení aktů našimi úřady, třeba jen dvěma nebo třemi odděleními téhož úřadu nebo v úřadech přímo mezi sebou souvisejících, co však to potom znamená, jestliže věci procházejí z jednoho úřadu do druhého, nebudu tu široce rozebírati. Jen na jednom příkladu prokáži, jak je dnes neekonomicky vedena naše státní technická služba: stavební komise o podřízeném předmětu - řekneme skladišti - při erární silnici ve Velké Praze, na zastrčeném konci, zúčastní se tyto technické orgány: 1. obec pražská svým oddělením stavebním, kanalisačním, po případě vodárenským; 2. technické oddělení zemské politické správy; 3. poříční správa; 4. regulační komise; 5, kanalisační komise; 6. plavební úřad; 7. oddělení inž. Schwarzera; 8. státní regulační komise stavební pro Velkou Prahu; 9. ředitelství pro stavbu vodních cest; 10. hydrografický úřad státní; 11. státní správa silniční; 12. poříční úřad; 13. po případě vyšle svého zástupce i ministerstvo veřejných prací. To je 13, resp. 15 úřadů! Jde-li však o jednu nebo více drah, sejde se ještě hodně zástupců drah a potom pro malé skladiště je komise důkladně veliká.
Připomínám k tomu, že vedle techniků vysílá ministerstvo veř. prací často také právníky, kteří při tom mnoho co činiti nemají, ale jsou tam proto vysláni, aby se "nic" nestalo. Myslím, že je podán důkaz, o čem jsem hovořil s počátku v této záležitosti.
Ale ne lépe tomu jest na našem venkově. Při venkovském hejtmanství mají se věci takto: Několik hejtmanství, to jest okresních politických správ, spojeno jest ve státní stavební úřad, v jehož čele stojí státní technik. Jemu je přidělena technická služba oněch politických okresů, on sám je podřízen politickému správci okresu, v němž domiciluje. Přidělené okresy a on s nimi musí se smlouvat prostřednictvím přednostů úřadu, tedy prostřednictvím jednotlivých těch hejtmanství. Vidíte, kolik zbytečného zprostředkování úředního jest jen při těchto třech okresních hejtmanstvích a kolik promrháno tu času, peněz, inkoustu a papíru. Přednostovi stavebního okresu služebně podléhají výkonní nižší orgánové služby technické, to jest cestmistři a cestáři. Ve věcech disciplinárních podléhají tito orgánové politickému správci svých okresů. Co to znamená pro autoritu technického představeného, nemusím dále rozebírati, že tím však trpí výkonnost a pořádek, nemůže býti sporno a tím jistě trpí i stát sám.
A ještě spletitější je celá záležitost, jestliže otázka technická dostane se do stadia rekursního. Tu přichází v úvahu vedle těchto hejtmanství a tohoto zprostředkování a zpětného zprostředkování hejtmanství ještě instance druhá. Přednosta příslušného úřadu technického není přímo podřízen své technické instanci druhé. Je jí podřízen zase prostřednictvím politického představeného úřadu. Že tyto věci není možno dále ještě stupňovati, myslím, je samozřejmo a v zájmu státu je, aby návrh zákona, upravující státní službu technickou v oboru působnosti ministerstva veř. prací, byl záhy projednán. Tím spíše se to může státi, neboť přiblížíme se tím i k poměrům na Slovensku. Tam již podobné poměry, jak je v návrhu uvedeno, jsou. Námitky, že by byly zřizovány nové a drahé úřady, jsou naprosto neopodstatněny a vyplývati mohou buď z neznalosti nebo ze zlé vůle.
Zdůvodnění vládní osnovy zákona jasně dokazuje urychlení úředního jednání, jeho zjednodušení a zlevnění. Dnešní počet techniků vystačil by plně i po osamostatnění služby technické, ba naopak, mohl by se i pro budoucnost zmenšiti.
Žádám proto s velikou upřímností pana ministra veř. prací, aby usiloval o provedení předlohy, a žádám velmi slušně pana ministerského předsedu, aby věnoval předloze svou pozornost, a jsem jist, když nezaujatě bude ji probírati, že zaujme k ní blahovolnější stanovisko, než jak byl učinil jako ministr vnitra.
Končím, velevážení, svůj výklad
tím, že nejen technikové státní, nýbrž technikové vůbec očekávají
od vládních činitelů předložením osnovy zákona uznání své práce
a své duševní potence, kterou ve prospěch státu vždy rádi věnují
a která také jistě, jak doufám, uznána bude, schválením osnovy
samotné celou slavnou sněmovnou. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Slavná sněmovno! Podrobíme-li rozpočet ministerstva zemědělství objektivní kritice, shledáme, že ohromná vydání tohoto rozpočtu 773,959.306 K velkou většinou určena jsou k účelům, sloužícím bohatým vrstvám zemědělským a že jsou určena na podniky, pro domkáře a malorolníky do tří ha půdy - a těch je přece mezi samostatnými zemědělci velká většina - i pro jejich dítky z hospodářských důvodů nedostižitelné.
Malý zemědělec nemůže své dítky posílati ani do hospodářské školy, tím méně na vyšší odborné učiliště. Jeho dítě, jakmile dovrší 14. rok svého věku, musí jíti buďto do učení na řemeslo nebo do továrny na výdělek, potřebný k výživě rodiny. Nejmenší podíl mají malí zemědělci na položce 43,123.467 Kč, která je v letošním rozpočtu ministerstva zemědělství preliminována na chov koní. Vždyť sotva jedna desetina mezi zemědělci může chovati koně a pro tuto desetinu a několik set velkostatkářů vydává se přes 43 miliony ze státní pokladny na chov koní. Třídní ráz rozpočtu ministerstva zemědělství zvláště jasně vysvítá při rozpočtu výdajů osobních. Tato položka je preliminována celkovým obnosem 301,441.452 Kč, který rozdělen je krajně nespravedlivě. Veškeré vydání na mzdy a jiné náklady dělníků a povozníků při provozu státních lesů a statků, jakož i při výchově koní atd., činí 161,072.008 Kč a pro ostatní činitele, tedy pro panstvo, které tuto produktivní práci spravuje, event. věci zemědělské studuje, preliminováno 140,339.444 Kč. Bylo by jistě zajímavé, kdyby státní statistika veřejnosti oznámila, kolika desetitisícům dělníků a povozníků vyplácí se 161,000.000 Kč a na kolik osob poměrně rozdělí se druhých 140,000.000 Kč. Čísla tato mluvila by jistě za celé knihy.
Že ministerstvo zemědělství je doménou určité politické strany, je všeobecně známo. S důkazy tohoto tvrzení sejdete se všude. Většina, ba téměř všichni učitelé na hospodářských školách, zvláště zimních, jsou exponovanými agitátory agrární strany. Ostatně nemají mnozí ani jiné práce, vždyť jsou zimní hospodářské školy, na nichž se učí po 5 měsíců ročně 10-20 žáků. Státní pozemkový úřad přeměňuje se na zaopatřovací ústav pro předáky této strany. Podívejte se jen do rozpočtu: 24,942.873 Kč, tedy téměř 25,000.000 Kč je preliminováno na osobní výdaje v tomto pozemkovém úřadě. Počítejte, že tento úřad za své 3leté působnosti rozparceloval - tedy ne provádění pozemkové reformy, nýbrž parcelace - okrouhle kolem 40.000 ha půdy, a počítáte-li, že při ceně 3000 Kč za hektar bylo rozparcelováno za 120,000.000 korun, a že osobní výdaje stojí ročně 25 mil. Kč, tak dospějete k výsledku, že osobní náklady spotřebovaly přes polovici toho, co bylo rozparcelováno. A jaká ideální, spravedlivá parcelace! Téměř třetinu z těchto 40.000 ha přidělil státní pozemkový úřad pro 160 zbytkových statků, z těchto 160 zbytkových statků pouze 10 přiděleno družstvům, kdežto 150 válečným keťasům, milcům to vládních stran, hlavně strany agrární. Tím tvoří se noví zemani, nová šlechta, bohužel v mnohých případech vůči dělnictvu bezohlednější a bezcitnější, protože je lakotnější, nežli byla šlechta stará.
Pozemkové reformy používalo se jako lákavého hesla sociální revoluce. Vždyť slavnou pařížskou deklarací bylo prohlášeno, že prvním činem vítězství národní revoluce bude odčinění křivdy, spáchané na národu pobělohorskou pozemkovou reformou. A už čtyři léta trvání tohoto státu klame se stále v naději žijící československý domkář a malý zemědělec, a zatím podmínky, za nichž chudému zemědělci chcete půdu, jeho předkům uloupenou, přiděliti, stávají se proň stále nedosažitelnými. Letošního roku novelisovali jste náhradový zákon, teprve dva roky starý, a přes naše opravné návrhy hodili jste do nenasytného chřtánu německých a maďarských velkostatkářů nové půl miliardy na účet těch, jímž má býti půda přidělena. Pozemková reforma, která v dobách pobělohorských byla provedena v několika týdnech, u nás studuje a připravuje se již plné tři roky, ovšem k velké škodě celého pozemkového hospodářství. Páni majitelé, resp. velkonájemci velkostatků a lesů, nejen že neprovádějí investic ke zlepšení hospodářství, nýbrž pokud hospodaří v lesích, ke všeobecné škodě je přímo loupežnicky plundrují a s produkty, v lesích získanými, lichvaří. Připomínám, že v okresu, ze kterého jsem vyslán, lesní správy, které vlastní lesní obvody několika desítek čtverečních kilometrů velké a následkem toho nemají v širém okolí konkurenta, prodávají prostorový metr palivového dříví, který má vlastně jenom pevných 0·7 krychlového metru, za 60 až 70 Kč a forku listí, kterého při dnešním nedostatku slámy chudý zemědělec nutně potřebuje, za 50 až 55 Kč.
A přece lesy, největší to bohatství republiky, bylo možno bez velkých studií znárodniti. Vše by bývalo zůstalo při starém, lesní úředníci i zřízenci. Jenom majitel by se byl změnil. Ovšem vy, pánové, pro malichernosti jste zapomněli tak učiniti, jak vyslovil se vůči mně v zemědělském výboru bývalý ministr Sonntág. Ba zapomněli jste tak učiniti i při velkostatcích svěřenských, jejichž majitelem v pozemkových knihách je přece Československá republika! Vás to ovšem nechává klidné, vy zatím pozemkovou reformu studujete a namlouváte při tom venkovanům, až ji dostudujete, že potom budou zcela jistě spaseni. My jsme však povinni domkářům a malorolníkům říci i v této věci bezohlednou pravdu. Pozemková reforma, byť sebe spravedlivěji byla provedena, neodstraní hospodářského rozvratu a bídy v baráčcích venkovanů kapitalistickou válkou a kořistnictvím způsobené. Ta může býti jenom malou náplastí na tuto zoufalou nouzi. Počítejme: veškerá orná půda, zabraná zákonem záborovým, činí 997.000 ha. Z toho nejméně 1/4 bude podle zákona ponechána nynějším majitelům. Zůstávají tudíž k reformě - čili jak to státní pozemkový úřad praktikuje - k parcelaci, okrouhle 4 miliony měřic orné půdy. Zájemníků na tuto půdu, co nejmírněji počítáno, je včetně členů rodiny nejméně 6 milionů. Proto každý objektivní pozorovatel přizná, i kdyby za jeden rok - na což není při dosavadní praxi vůbec pomyšlení, co by také páni sinekuristé ve státním pozemkovém úřadě dělali potom? - zabraná pole byla spravedlivě rozdělena mezi venkovský lid, že na nynější hroznou bídu je to pouhý maličký flastříček. Zdravě uvažující venkované již přestali věřiti ve spásu pozemkové reformy. Oni už rozpoznali, že příčinou jejich bídy je nynější kapitalistický společenský řád a jeho věrný ochránce, byrokratický a kapitalistický stát se svým nespravedlivým daňovým systémem, jímž je i Československá republika. Venkovský lid na vlastní oči vidí, že vůdcové, kteří jej až dosud vodili za nos, pro sebe mají hospodářskou i sociální otázku rozřešenu. Nemusí ani čísti komunistického tisku, doví se to i v tisku stran koaličních. V nestřeženém okamžiku nebo v konkurenční vojně prozradí jim tisk národně-demokratický nebo klerikální, že veliký vlastenec a někdejší ministr Sonntág nechá namáhavé práce zákonodárné ve prospěch vlasti za 60.000 K ročně a ponechává si jenom správní radovství a různé jiné sinekury, které při menší námaze mu vynášejí příjem nejméně 20kráte větší. Za to zase revanžuje se tisk agrární a prozrazuje, že panu ministru Rašínovi, velikému vlastenci a antisemitovi, peníze ze židovských cukrovarů také nesmrdí, a že předáci spojených koalovaných stran nejsou o nic méně v sinekurách stydliví než ten jejich kolega, z poslanectví desertující. Lid vidí tyto velkohubé poslance, kteří mají vlast a národ za dojnou krávu a největší vlastenectví vidí v plnění bezedných kapes.
Když už mluvím o těchto věcech, musím poukázati na jeden z největších vředů na těle společnosti tohoto státu, na lihové hospodářství. Poměry v hospodaření s lihem dospěly tak daleko, že nejen se úplně vyrovnají všem obrovským korupčním aférám, odehravším se skoro ve všech kapitalistických státech, nýbrž je i předčí v tom, že skoro ve všech korupčních aférách, odehravších se ve Francii nebo Anglii, byli vinníci sice málo, ale přece jen potrestáni, kdežto u nás nejen že zločinci pohybují se volně v nejlepší společnosti, ale někteří z nich dosáhli vyšších míst ve státních úřadech, kterýchž k páchání dalších svých činů jak náleží využili.
Konstatuji hned na začátku, že pod aegidou vlády a koaličních stran spáchány byly největší zločiny proti státnímu fisku, na jehož úkor - a jak později dokáži - jednalo se o obnosy, jdoucí do stamilionů - obohacovalo se mnoho kapitalistických jednotlivců. (Výkřik: Je tu dr. Kubíček?) Myslím, že není.
Jak známo, byla hned po převratu zřízena československá komise lihová, která pověřena byla obhospodařováním lihem, to je přejímáním surovin od výrobců a starostí o jejich rafinaci a uváděním jak rafinády, tak lihu k pálení, podle jsoucích zásob do konsumu. V čelo této instituce postaven člen agrární strany, Václav Donát. Klika agrárnická za podpory bývalého presidenta Živnostenské banky, dr. Malínského, dosadila na místo vrchního ředitele této instituce ředitele družstva hospodářských lihovarů, t. j. kartelu agrárních lihovarníků, Ernsta Berku, což bylo prvním zločinem, neboť postaven v čeho státního útvaru, jenž měl líh přejímati, člověk, který byl representantem skupiny zájemníků, líh státu prodávajících.
Jak hospodářství za vedení tohoto machra vypadalo, snadno si domysliti. Nejen že za líh placeny ceny, jaké si výrobci prostě nadiktovali, nýbrž došlo za jeho éry k ošklivým, špinavým korupčním aférám a nutno konstatovati, aby fotografie tohoto výtečníka byla úplná, že se proslýchalo, že hlavnímu viníku v těchto aférách, Friedlendrovi, dopomohl k útěku.
Nejvyšší kontrolní úřad konal sice revise v úřadovnách československé komise lihové. Protokoly o těchto jsou tak obsáhlé, že tvoří několik knih, o nichž koluje v řadách zasvěcených vtip, že jsou svázány na všech stranách, takže jich nelze otvírati a do nich nahlédati. A skutečně výsledek těchto revisí, přes to, že nesprávností byla velká řada, byl hanebný. Vinníkům to je ředitelům československé komise lihové a obchodníkům, kteří korupci prováděli, nezkřiveno ani vlasu na hlavě. Podivno, že teprve po půl roce shledal konečně Nejvyšší kontrolní úřad funkci vrchního ředitele československé komise lihové za neslučitelnou s funkcí ředitele kartelu hospodářských lihovarů, a Berka zbaven místa vrchního ředitele. Nezasvěcení by se domnívali, že tím byl vliv Berkův vážně seslaben, ne-li úplně paralysován. Ale chyba lávky! Tomuto německo-židovskému lupiči státního majetku - tak ho totiž nazval pan kol. Sajdl za národně-sociální stranu ve svém článku uveřejněném v plzeňském "Českém Směru" přispěchala na pomoc celá řada čelných funkcionářů strany agrární, mezi nimi obzvláště býv. ministr zemědělství Staněk a předseda senátu Prášek, kteří svým politickým vlivem prosazují démonické plány Berkovy, směřující proti jednomu z hlavních zdrojů státních příjmů. Že tito pánové a jejich přisluhovači při této blahodárné činnosti nevyšli na prázdno, lze si domysliti. Uvážíme-li, že družstvo hospodářských lihovarů vedené Berkou, vykazovalo ve své bilanci zvláštní propagační - rozuměj korupční - fond ve výši 118 mil. K.
Jak jsem již řekl, přejímala čs. komise lihová veškeren vyrobený líh a byla pověřena mezi jiným učiniti i návrhy ministerstvu financí, jaká cena za líh má býti výrobcům placena. Již roku 1919 dochází k prvému zločinu, kdy čsl. komise lihová doporučila, aby za 1 hl lihu převzatého od bývalého vídeňského kartelu, jehož cena byla 200 Kč, bylo placeno 350 Kr, což se též skutečně stalo. Uvážíme-li, že bylo převzato 106.000 hl lihu a že za každý hektolitr zaplaceno o 150 Kč více, zjistíme, že bylo vyhozeno skoro 16 mil. K. To byl první čin ředitele Berky a jeho agrárních protektorů, k čemuž mlčeli všichni ostatní ředitelé lihové komise, to je Weissberger, Hnídek, Polívka, Pachner, poněvadž asi obdrželi od vídeňského kartelu přiměřené dary, kterým byl dán titul "odbytné". (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Sleduje-li další činnost všech jmenovaných pánů, k nimž druží se ještě p. posl. Kubíček, známý referent všech vládních předloh zákonů proti státním zaměstnancům, takto president Jednoty československých rafinerií lihu a firmy Vantoch- Griotka-Nymburk, dále člen agrární strany dr. Rolíček, jednatel československé komise lihové a president Svazu průmyslových lihovarů, dále dr. Bradáč, tajemník shora jmenované jednoty, min. rada Hák, který i po své aféře s uhřiněvským lihovarem úřaduje nerušeně a vesele dále, narážíme na řadu činů, kterými státní pokladna okrádána je o stamilionové obnosy. Tak na př. v kampani roku 1918-1919 vyplaceno agrárním lihovarům za 1 hl surového lihu 470 Kč, kdežto průmyslovým lihovarníkům jen 290 K, tedy jen o 190 K více na 1 hl, což při celkové výrobě 207.142 hl činí 37,285.580 K. Kromě toho obdrželo družstvo hospodářských lihovarů v této kampani příplatek na režii podle bilanční zprávy čs. komise lihové ve výši 407.000 K. V kampani 1919-1920 vyrobeno v agrárních lihovarech 171.578 hl. Cena za líh z hospodářských lihovarů stanovena původně na 600 Kč za 1 hl, později zvýšena bylo o 10% na 660 K. Za průmyslový líh placeno jen 407 K. Tedy za hospodářský o 253 Kč více, což činí při celkové výrobě 43,409.234 K. Dále vyplaceno podle bilanční zprávy čs. komise lihové na výrobních prémiích 11,689.488 K, 70 hal., bez udání, kolik obdržely lihovary hospodářské. Dále obdrželo zase v této kampani družstvo hospodářských lihovarů režijní příplatek 881.550 K a zvláštní příplatek na kukuřici 10,500.000 Kč a ještě výrobní prémii 783.730 korun.
V kampani 1920-1921 placeno za líh z hospodářských lihovarů 1100 Kč za 1 hl, z průmyslových lihovarů jen 700 K, tudíž o 400 Kč více. Zaplatil tedy stát v této kampani při celkové výrobě 340.910 hl o 136,364.000 K více. Co se dělo v kampani 1921-1922 je dostatečně známo z denního tisku. Jen stručně konstatuji: Družstvo hospodářských lihovarů žádalo za 1 hl surového lihu původně 1943 K, později 1540 K. Kalkulacemi, provedenými revisními orgány ministerstva financí, zjistilo se, že kalkulace dodané družstvem jsou naprosto falešné, že průměrná cena lihu v hospodářských lihovarech vyrobeného je při započítávání velmi slušného zisku nejvýše 838 Kč. Tedy ani polovice toho, co žádali naši obrvlastenečtí páni agrárníci. O věci jednala t. zv. lihová pětka, později jednáno v ministerské radě, která na nátlak bývalého ministra Staňka, mimo jiné též majitele hospodářského lihovaru a člena představenstva družstva hospodářských lihovarů, odhlasovala, by agrárním lihovarům vyplaceno bylo za 1 hl lihu 1049 Kč, tudíž o 211 K více, což činí při celkové výrobě 420.000 hl obnos 88,620.000 Kč. Při tom nutno uvážiti, že světová cena lihu je 200 Kč za 1 hl, tedy přepočítáno v naší valutě, efektivní cena všeho lihu je pouhých 84 mil. Kč, takže líh byl oproti světové ceně přeplacen o 356 mil. K. Shrneme-li vše, seznáme, že státní pokladna tímto způsobem připravena byla za trvání státu celkem asi o 335 mil Kč.
Vážená sněmovno! Proč zabýváme se touto záležitostí? Lze nám snadno namítnouti, co nám, straně t. zv. státoborné, záleží na finanční síle státu. Činíme tak proto, poněvadž státní pokladna, jsouc tímto způsobem okrádána, hojí svoje škody na vrstvách nemajetných daněmi jak přímými, tak nepřímými, zkracováním platů státních zaměstnanců a snižováním životní úrovně proletariátu a všech pracujících vrstev. Činíme tak dále proto, abychom ukázali všemu občanstvu tohoto státu klasický případ, jak draho platí stát, a tím nepřímo proletariát a všechny ostatní pracující vrstvy, t. zv. státotvorným stranám jejich státotvornost, a abychom ukázali na pravé hrobaře tohoto státu. A tito lidé, - ba co lidé, zločinci vyhřívají se na výsluní vládní přízně, zatím co hladem týraní dělníci jsou pro nepatrný výrok, pronesený v návalu zoufalství nad svojí nezaviněnou nezaměstnaností a s ní spojenou bídou, zavíráni do žalářů a co velezrádci persekvováni. Tím, že ministerská rada podlehla diktátu jednotlivcovu, t. j. ministra Staňka, je jasně dokázáno, jak nebezpečná pro dělnictvo je koaliční politika se stranami kapitalistickými, a jak strany socialistické ze strachu před novými volbami jednají vždy tak, jak nařizují jejich spojenci kapitalističtí. Dále je zde jasně prokázáno, že vláda tohoto státu není vládou vzájemné dohody, nýbrž vládou diktátu kapitalistické menšiny, neboť zatím co vláda váží na lékárnických vážkách dotace na sociální zlepšení poměrů pracujícího lidu, vyhazuje se 300 mil. jako dar nejbohatším jednotlivcům.
A ještě na jednu věc nutno upozorniti, by náležitě bylo osvětleno, jaká společnost ovládá tento stát: Je dostatečně známo, jak všechny tak zvané státotvorné strany, zejména však strana agrární, předstihují se ve tvrzení, že světové hnutí komunistické je hnutím ovládaným židy a za největší zločin komunistické politiky pokládají skutečnost, že v čele ruského státu a ruské armády stojí žid Trocký. Nebudu zde opakovat perfidie hemžící se o straně naší a tomto soudruhu ve všech vlasteneckých plátcích. Konstatuji však, že předáci nejvlastenečtější a největší antisemitské strany, t. j. strany agrární, právě v lihovém průmyslu dělají zeď židům, kapitalistům, ponejvíce ani ne příslušníkům tohoto státu. Nechceme šířiti antisemitism, náš světový názor na národnost a rasu je dán naším programem, ale přibíjíme tu znovu, jak falešné a lživé jsou vlastenecké fráze našich kapitalistů. Dokazujeme znovu, jak český tak zv. vlastenec spojí se třebas i s čertem k okrádání vlastní vlasti, jen když naplní se jeho kapsa. O tom, jak velký je rozdíl mezi idealistou, literátem a velkorysým politikem židem Trockým a mezi kořalečníkem židem Wantochem, Fischlem, Braunem, Sternem, Poprem, Berkou, Kowanitzem, kteří se těší velké přízni pánů Kubíčků, Rolíčků, Sonntágů, Staňků a Rašínů i jiných obrvlastenců, nemusím se snad šířeji zmiňovati.
Poslední dobou pokoušejí se tito pánové strhnouti na sebe celé obchodování lihem, při čemž stát chrániti je má před konkurencí domácí a zahraniční udělením jim prodejního monopolu. Pochybovali jsme, že by bylo možno, aby vláda státu demokratického propůjčila jedné kapitalistické skupině monopolní právo obchodovati lihem. Poněvadž se však dovídáme, že trust tento bude financován Živnostenskou bankou, chápeme vše, neboť zájem této banky je nynějšímu ministru financí zajisté zájmem daleko vyšším, nežli zájem jeho "drahé, milované" vlasti.
Další známkou, jak hospodářsky konsolidujete tento stát, jsou-li události posledních dnů. Krach Moravsko-slezské banky působil jako puma mezi obyvatelstvem, zejména mezi domkáři a malorolníky, dělníky a živnostníky, kteří tímto krachem přivedeni budou na mizinu. Několik neodpovědných zlodějských lumpů majetek těchto nejužitečnějších, produktivně pracujících vrstev zločinně rozkradlo a prohýřilo. Jděte a namlouvejte pracujícímu lidu, že komunisté jej chtějí vyvlastniti, když vaše vlastenecké bankrotářské podniky a banky okradly statisíce malého lidu o celé těžce nastřádané jeho jmění! Váš koaliční tisk o této panamě mlčí, vzdyť ji zavinily agrární a národně-demokratické veličiny. Je však nutno co nejdůrazněji se ohraditi proti tomu, aby - jak poslední deputace vyslané Moravsko-slezskou bankou žádaly, - sanovala tuto zlodějnu ve velkém státní pokladna.
Vážená sněmovno! Nemám více, co
bych k tomu měl dodati. Snad každému je jasno, že za těchto okolností
straně poctivých proletářů není možno hlasovati pro finanční rozpočet
státu, který jest jen pseudodemokratickým a který je nástrojem
několika málo kapitalistických skupin. Pro rozpočet hlasovati
nemůžeme a také nebudeme. (Potlesk komunistických poslanců.)