V této otázce konstatuji pouze stanovisko církve, problém sám jest neobyčejně choulostivý, poněvadž se dotýká náboženského citu určitých, dosud převahu majících společností, a řešení vyhrazeno jest politikům, kteří, i když nesdílí dogmaticky názor církve katolické, jako já sám nesdílím názorů jiných náboženských společností, musí přece tyto názory respektovati. Při nejmenším již proto, že tvoří členové náboženských společností společnost, která svým počtem a váhou ve státě se uplatňuje a ještě se jistě uplatní. Intolerance katolické církve v ohledu poměru církve a státu v celém církevním právu není, naopak, jest tam tolerance až do nejzazšího konce. Čekáme proto, že vyjde se vstříc také jí tolerancí a spravedlností, jak vyžaduje řešení této důležité otázky pro veškeré občanstvo.
Prof. dr. Hobza ve svém spise "Autonomie samozvaných náboženských svazů v moderním státě" praví velmi výstižně o myšlence svobody a rovnosti: "Nejvyšší dvě idee, na nichž byla zbudována představa o moderním státu - totiž svobody a rovnosti individuí - zrodily se na půdě života náboženského. Od konce XVI. stol. nabývají snahy po úplné náboženské svobodě v Anglii stále silnější ozvěny a vedou, spojeny s myšlenkou individuu vrozené svobody politické na americké půdě k novým útvarům státním. Svoboda svědomí a náboženství stála v čele požadavků politických, zplodila ideu vrozených a nezadatelných práv náboženských každého individua a razila cestu moderní demokracii. Svoboda náboženského přesvědčení vedla důsledně ke svobodné úpravě záležitostí kulturních mezi příslušníky téhož vyznání a tím úplné autonomii náboženských jednot v poměru k moci státní."
Ano, na základě idee "svobody
a volnosti", jež vyrostla na poli náboženském, chceme i my
tuto otázku kulturně a nábožensky řešiti a doufáme, že i v tomto
ohledu bude nám podána družná pravice, které se uchopíme a rozřešíme
tu otázku ku blahu celého národa a ku blahu celé naší republiky.
(Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): K této kapitole není již žádný řečník zaznamenán. Podrobná rozprava o třetí skupině, kulturní, je skončena. Hlasování o této skupině odkládám až po skončení podrobné rozpravy o všech skupinách, jak jsem již prohlásil při skupině I. a II.
Přikročím k podrobné rozpravě o skupině IV., sociálně-hospodářské, obsahující kapitoly: XV. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, XVI a XVIA. Ministerstvo pošt a telegrafů, XVII. Ministerstvo železnic, XVIII a XVIIIA. Ministerstvo zemědělství, XX a XXA. Ministerstvo veřejných prací, XXI a XXIA. Ministerstvo sociální péče, XXII a XXIIA. Ministerstvo pro zásobování lidu, XXIII a XXIIIA. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jakož i rozpočet státních investic.
Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti": pp. posl. Wenzel, Schubert, dr. Földessy, Füssy, dr. Kubiš, Svetlik, Hirsch, dr. Medinger, Klein, Röttel, Grünzner, Mikulíček, Leibl, Nagy, Malá, Blažek, Palme, Haken, Roscher, Häusler, Kirpalová, dr. Holitscher; na straně "pro": pp. posl. Kopřiva, Netolický, Prokeš, Molík, inž. Bečka, Navrátil Fr., Pechmanová, Koudelka, Sopko, Petrovický, Adamovský, Zeminová, Kasík, Tůma, Votruba, Bezděk, Langr, Hvizdák, Stodola, Košek, Bečko, Janalík, Kříž Al., Svoboda, Benda, Karpíšková, Černý Ant., Brožík, Oktávec.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
na straně "contra", p. posl. Wenzelovi.
Posl. Wenzel (německy): Slavná sněmovno! Nynější hospodářská krise samozřejmě nejen strašně uškodila průmyslu, nýbrž zasáhla také hluboce rušivě i do celého života živnostníků. Tážeme-li se vážně, jak vláda pomohla v této těžké době řemeslu, dojdeme k přesvědčení, že mnoho věcí bylo jenom slíbeno, že bylo na rozhodujících místech podáno zajisté celé množství částečně osobních, částečně písemných interpelací. Vidíme ovšem, že se konalo především v pohraničních krajích veliké množství protestních schůzí, jež vyjadřovaly své rozhořčení a své strašné zkušenosti v hospodářském životě řemesla a obchodu. Zajímavé je především provolání vlády, jež bylo vydáno dne 6. září 1922 k obyvatelstvu. Musím zcela zvláště upozorniti, protože ve chvíli, kdy toto provolání bylo vydáno, a řemeslnému stavu se tímto provoláním méně prospělo než uškodilo, na jednu věc, jež všeobecně je vládou příliš málo sledována a snad také je částečně špatně chápána. Vidíme tu v tomto provolání vytištěna zvláštní slova a věty, jež jsou určena řemeslnému stavu. Tyto věty znějí: "Mravní síla občanstva musí procitnouti, spotřebitelé musí vyhledávati levnější prameny nákupu a tím působiti k snižování cen. Nutno odměniti obchodníka a řemeslníka, který lacino nakupuje a lacino prodává." Tak bylo operováno podobnými hesly v provolání vlády ze dne 6. září. Při tom bylo ještě zvláště poukazováno k tomu, že cenová ujednání zvláště živnostenských společenstev mají býti nově zrevidována, ačkoliv v živnostenském životě ještě nikdy nedošlo k nějakému právně sjednanému ujednání cenovému a takového ujednání v pravém slova smyslu nikde nebylo, přece dostávají dnes společenstva a obchodní gremia od politických správ přípisy s důrazným vyzváním, aby upustila od kartelování živností pro živnostenské výrobky, tak se praví v tomto provolání. V žádném živnostenském společenstvu, to musí dnes býti zde prohlášeno, nebylo dosud řemeslného kartelu, syndikátu nebo trustu. Musím právě s tohoto místa prohlásiti, že zkartelování a ztrustování možno více nalézti v průmyslu. Banky, především koncern Živnostenské banky, pochopily vzorně, jak si podrobiti veškeren průmysl a jestliže se i v provolání vlády pravilo, že má se učiniti pokus o snížení míry úrokové, dovedly banky a zvláště Živnokoncern vzorně místo toho ztrustovati průmyslové podniky. Tyto peníze ovládají veškeren hospodářský život v tomto svobodném státě. Ztrustování a zkartelování přineslo pak s sebou, že se zavedla vyšší cla. Čím vyšší je clo, tím větší je ovšem zvláštní zisk bursiánů. Ale drobným živnostníkům se hrozí, že společenstva budou ihned rozpuštěna a že budou všichni odevzdáni lichevnímu soudu, pokud by kartel cenový v této formě trval.
Vážení přítomní! Musí se přece prohlásiti, že v živnostenském životě je vlastně v podstatě jen volná soutěž. Je příznačno, že prodavačku másla, která s krosnou přichází z hor, nebo malého obchodníka, který má veliký náklad provozovací, rádi vláčíte před lichevní soud a policií, četnictvem a lichevní policií každým způsobem pronásledujete. Vláda sama se zabývá se zálibou všemi těmi drobnými krosnářkami a drobnými kupci, kteří, jak známo, žijí z ruky do úst a přece jen jednají podle nutnosti, protože jsou hospodářskou krisí snad donuceni, aby opět nějaký obchod vzali do rukou, neboť snad někde byli zcela prostě vyhozeni na dlažbu.
A dnes vidíme všichni jasným zrakem, že ten celý životní prvek kapitalistického hospodářského řádu a celý ten systém netoliko se strany vlády, nýbrž také v zákonodárství a především v Národním Shromáždění přichází k výrazu a znamená boj především jiným proti drobnému živnostníku. Tato ohromná moc je sjednocena v několika málo rukou a těch 5 hlav vedoucích stran v této sněmovně se stalo jistě - můžeme to denně pozorovati v hospodářském životě - věrnými vasaly bankovního kapitálu. Rašín a Kramář řídí toto kapitalistické hospodářství a od jednoho stolu, který se nachází v některém bankovním paláci, se vše jen ovládá a spravuje. Páni ministři - musím to zcela otevřeně říci - sedí s jistou skupinou poslanců vedle těchto bankovních králů v láskyplném objetí. A s tak vřelou láskou ovládají netoliko v politickém směru zástupy neschopné myšlení, ovládají také vášnivě rádi kapitalistické zájmy bank. Tak je vidíme, pány ministry a jejich nohsledy, otěže v ruce, v úctě a zbožně poskakovati před modlou Mamonu a Kapitálu. Vše se tlačí za zlatem, na zlatě vše přece visí. Mezi tím je tisíce drobných existencí, dělnictvo je surově s kopancem vyhazováno na dlažbu a posměšně skřípajíce, zavírají se pak vrata, kterými dříve za prací vcházeli a vycházeli. Zima přede dveřmi, ani kousek uhlí v domě, mrznouce a hladovíce vyčkávají svého osudu. Avšak podle rozkazu kartelu bankovního trustu, sta nejvyšších, musí býti snižovány mzdy, jež samozřejmě úzce souvisí se snižováním cen. Na tento povel byla koruna vyšroubována do výše, takže bylo naprosto nemožno pro budoucnost vyvážeti do ciziny práci a hotové zboží. Co bychom mohli vše s tou vysokou valutou z ciziny levně dostati! Místo dovozu levného zboží se diktují vyšší cla. Místo dovozu levného zboží máme přísné zákazy dovozu. Místo svobody v tomto státě byla vystavěna doslovně čínská zeď kolem tohoto trpasličího státu.
Zatím ve skvělých palácích zlatého města Prahy sedí několik peněžních magnátů při poradě se svými politickými přítelíčky a vědí velmi dobře, že jen a jedině od jejich rozhodnutí závisí osud milionů lidí. Od jejich rozhodnutí pouze závisí, zda vrata továren budou otevřena nebo zavřena, pouze jen podle jejich vůle oživnou dílny nebo nastane mrtvý klid. Kde druhdy duněla kladiva a hučely stroje, musí vše býti v klidu, jestliže si oni toho přejí. Není dnes tomu tak - a několikráte to bylo dokázáno - že malí se věší a těm velkým se dovoluje volně vládnouti a řáditi? Co je cenová úmluva? Neví vláda, co znamená trust, kartel, syndikát? Tážeme se dnes: Neví vláda, že mnohé průmyslové podniky mají jen prodejní kancelář a odtamtud pouze obstarávají celý odbyt zboží a obsluhují svá odbytiště jen jednotnými kartelovanými cenami? Leží to jasně na bíledni, že zde nejde o svobodnou poctivou reelní soutěž. Je-li řemeslným živnostenským společenstvům zákonem zakázáno vydávati podle § 113 živnostenského řádu závazné cenové tarify, proč trpí vláda takové neslýchané vykořisťování? Což pak jsou zákony jen pro krosnáře, podomní obchodníky a pro drobného řemeslníka?
Klademe zde otázku: Což pak zde žijeme v právním státě, který chce věšeti jen malé, kteří udržují jen holý život, a určitá bankovně-kapitalistická klika může nerušeně zneužívati zákona a práva? Když dříve nebylo kartelů a svobodná věcná soutěž, volné předstihování se výborně osvědčovalo, tehdy kdysi bylo možno zboží zlevňovati. Dnes jsou všechny věci již od prvovýroby zdraženy. Banky berou ohromné zisky a suroviny se dostávají již zdraženy kartelovými cenovými úmluvami do držení drobného řemeslníka. Kdysi jednou se říkalo: Řemeslo má zlaté dno! a: Každý je svého štěstí strůjcem! Tento názor již dlouho neplatí. Dnes se musí říci, že nynější hospodářská krise není nic jiného, než podařený pokus vytvořiti záložní voj nezaměstnaných. Chtěli viděti přede dveřmi pět nezaměstnaných žebrati o práci, když vyhazují jednoho nespokojeného dělníka. Dnes se dělá, jako by tato krise, která byla způsobena vyšroubováním koruny na hodnotnou, byla krisí všeobecnou, při tom se však nemyslí na to, že byla určitým systémem zostřena. Dnes vidíme, jak několik málo lidí si hromadí kartelováním, ztrustováním nezměrná bohatství a masa lidu hyne v bídě, strádání a stálé starosti.
Jaké je to šílenství, že se jen dovoluje bankovnímu kapitálu nerušeně vládnouti a řáditi a že se politika v tomto státě volnosti prostě podle toho zařizuje, ukazují naše nynější poměry. Nejprve se ukládá jedna nepřímá daň za druhou, pak se koruna vyšroubuje do výše, a pak se jen drobným živnostníkům drakonickými pohrůžkami předepíše snížení cen v důsledku snížení mezd. Dělník a řemeslník smí nyní pracovati jen za onu částku, jak to určí velkoprůmysl. Dovedli to výborně, naplniti rychle skladiště továren a uzavříti odbytiště tím, že se dalo koruně stoupnouti v ceně. Tuzemský průmysl obuvnický dovedl naplniti skladiště, aby trh uvázl. Baťa započal tanec. Dělníci vylétli tam na dlažbu, nebo byli donuceni pracovati o 50% levněji. Dnes snad stojí drobný obuvník se svým nezaměstnaným tovaryšem před výkladem v rozbitých botách a diví se, kdo z něho udělal proletáře. Mistr krejčovský stojí mrzna, bez zimníku, v prvém sněhu před výkladem, v němž visí obleky, které snad sám dělal. Zedník musí poslati svou ženu do porodnice, protože děti četné rodiny nesmí viděti, jak matka dává život novému nesvobodnému pozemšťanu v tomto překrásném svobodném státě v přeplněné světnici bídy. Mnohý byt zedník vystavěl, jeho děvče nebo hoch by chtěli již dávno uzavříti svazek manželský, avšak nejde to;ačkoliv otec jako zedník nemá práce, nenajdou přístřeší. Zedník hledá práci, nenalézá jí však přes bytovou nouzi. Naši obuvníci a krejčí musí dnes již choditi roztrháni ulicemi, protože pro vysokou měnu všechno hradí svou potřebu z ciziny. Takto jde ve všech živnostenských podnicích. Druhdy nebylo tak úzkých hranic, dnes jeto tak, že věci těsně v prostoře na sebe narážejí.
Kartel diktuje ceny. Průmyslové skupiny, jež se kdysi jednou v poctivém svobodném závodění mezi sebou ucházely o zákazníky, požívají nyní od nynější vlády největší ochrany. Kartelům, trustům a syndikátům se dovoluje vládnouti a jednati a přihlíží se klidně k tomu, jak se kartelují k boji proti zákazníkovi, proti snižování cen. Bez hnutí brvou trpí se tvoření kartelů a syndikátů bankami, jež ještě dnes mohou vykazovati 14ti- až 15tinásobné čisté zisky. O snižování úrokové míry není ani stopy. Dříve bojoval průmysl o odbyt, dnes se bojuje jen proti právům a ovoci, jež přinesla revoluce. Smysl kartelu a sdružení je moc peněz, aby jen bylo docíleno jednotné ceny k opanování trhu, úpravy cen, stanovení nejnižší ceny, pod kterou žádný člen tohoto kartelu nesmí prodati.
Až dodnes vláda nepodnikla ničeho důležitého. Statistický úřad mlčí o mnohostrannosti kartelů a jich počtu. Při výrobě hromadného zboží, jako na př. železa, ocele, cukru, papíru a sta jiných druhů zboží můžeme nalézti kartely. V železářském průmyslu se zmohl systém, jenž se téměř rovná loupežnému systému. Bylo zjištěno, že vagon železa od prvovyrabitele k spotřebiteli se zdraží o 7000 až 12.000 K, takže nastane meziobchodem obrovské zdražení, obzvláště však kartely, takže je přímo nemožno odebírati od železářského kartelu ony druhy železa, kterých je třeba pro potřebu.
Vážení! Tak vidíme, že se průmysl může klidně kartelovati a že tu nenastanou žádná drakonická opatření, jak se to děje dnes na nátlak vlády se stavem živnostenským. Teprve včera večer bylo mně řečeno jedním společenstvem holičů, že v politické exposituře v České Kamenici předseda se surovou diktaturou uložil tamní živnostenské skupině, aby především byly ceny sníženy; a přes to, že bylo vedením knih jasně dokázáno, že ani daně, ani nájemné, ani mzdy, ani co jiného v ceně nekleslo a že při živnosti holičské jde o pouhou mzdu za práci, nepomohlo to vše ničeho. Člověk se musí stále a stále diviti tomu, že stále se činí nátlak jen na malého člověka, který přece musí kupovati suroviny. Celý stav řemeslný a obchodní je dnes pouze pro poctivou věcnou soutěž. Jsou snad některé výjimky, tak podobně, jako snad v každém oboru povolání jsou všude typičtí zločinci. Poctivý řemeslník a živnostník je zásadním odpůrcem kartelů, syndikátů a diktatury trustu. Živnostenský řád přece, jak známo, klade váhu na § 114 b) se zdůrazněním mravní vůle věcné volné soutěže, přičemž tento § 114 žádá, aby zvyky, obyčeje a novoty, které stojí v cestě věcné soutěži mezi členy společenstva, byly zrušeny.
Poctivá soutěž má tedy býti vodítkem!Z toho důvodu volalo veškeré hnutí živnostenské již dlouho po zákonu, kterým by se mělo s dob rým výsledkem bojovati proti nekalé soutěži. Podal jsem již jednou ve sněmovně takový návrh zákona, avšak tenkráte bylo mi řečeno, že tento zákon v takovém způsobu dal by se těžko přeložiti. Nyní jsme dostali ve společenstevních a živnostenských organisacích nový vládní návrh zákona proti nekalé soutěži. Tento návrh zákona tvoří velmi zdlouhavý systém, který především jiným není s to, aby stanovil jasné pojmy o nekalé soutěži. My z hnutí živnostenského přejeme si především ujasnění tohoto pojmu. Nemáme důvěry, že množstvím rozličných instancí, jak je návrh na základě washingtonské dohody navrhuje, bude zjednáno jasno, myslíme, že ubohý úřední šiml v jistých věcech zcela určitě svého cíle nedosáhne.
Pánové, znám hnutí živnostenské nejen jako politik, jsem také činným spolupracovníkem v celém hnutí živnostenských společenstev. Stojím ve středu těchto organisací. Potřebujeme zákona proti nekalé soutěži, který je namířen nejen proti stanovisku bestiality sprosté, surové, nekalé soutěže, a kde snad každý rošťák může býti brán v potaz, nýbrž chceme takový zákon, kterým malý a střední obchodník nalezne opravdovou pomoc. Všestranné zajištění a možnost provedení nějakého obchodu je naprostou nutností, zásada věrnosti a víry musí opět přijíti ke cti. Chceme, aby bylo ostře vymezeno, co je nekalá soutěž. Musíme míti zákon, který se jasně vyslovuje proti podvodným machinacím v obchodním styku. Žádáme jasné ustanovení o pojmech "nekalá soutěž" a "nekalá jednání v obchodním styku", o nekalé reklamě, výprodejích, podplácení zřízenců, tak zvaném očerňování obchodů, zneužití cizích obchodních známek a prozrazení obchodních tajemství.
Musí také konečně jednou dojíti k tomu, že to také patří pod pojem nekalé soutěže a že podnikatel nebo živnostník podle zákona o nekalé soutěži může býti stíhán, jestliže úmyslně porušuje ujednání učiněná v sociálním směru s dělnictvem, s pomocníky a učni. Trest za porušování sociálních a smluvních ujednání s dělnictvem a pomocnictvem je jistě právním požadavkem, má to býti také pojato pod pojem nekalé soutěže. Jak jsem již pravil, celé hnutí živnostenské bojuje proti zkartelování průmyslových výrobků. Stejně je živnostenský stav protivníkem kartelování řemeslných výrobků. Dnes sice vidíme ve zprávách statistického úřadu všechny možné statistiky, čeho na př. potřebuje dělník se čtyřčlennou rodinou, žije-li v Praze, vidíme domácnost, vyjádřeno v číslicích, vidíme čeho potřebuje státní úředník, vidíme tu všechny možné statistiky, jen jednoho posud postrádá živnostenský stav: to je statistika, kterou by se konečně jednou objasnilo široké veřejnosti, jak nesmírně vysoká je režie, jak vypadá súčtování obyčejných obchodních cen, daní, nájemného, úroků z provozovacího kapitálu, mezd, opotřebování obchodních a dílenských zařízení, topení a osvětlení, spotřeby síly a všech těch ostatních věcí. Jestliže dnes dělnictvo ducha a rukou dochází důkazy statistiky stále více a více k nutnému pojmu železného zákona o mzdách a platech, pak musí přece také býti zákonem stanoven systém jednotné kalkulace.
Dnes se velmi často užívá doby nezaměstnanosti nebo doby zdražení nebo snižování mzdy k tomu, aby se bez logiky a bez přesvědčení štvalo proti malému výrobci. Pak se zcela zbytečně přetěžují lichevní úřady. Stojím se svou stranou zásadně na půdě spravedlnosti. Musíme dojíti k tomu, aby se každý laik úřední statistikou, zavedením spravedlivé jednotné kalkulace pro živnostenský stav, naučil sám posouditi, je-li řemeslníkovo zboží příliš drahé či příliš laciné.
Z toho důvodu požaduje celé živnostenské a společenstevní hnutí plným právem doplnění § 114 b) v tom směru, aby nejen zákon směl stanoviti mzdové smlouvy dělnictva a pomocnictva, nýbrž musí k tomu býti zákonitá možnost v každé mimořádné valné hromadě.
Přiměřeně dlužno do zboží kalkulovati mzdy pro učně, pro mistra, pro pomocníka; musí býti stanoven systém, který by musil býti uznáván i politickými úřady, společenstvy, lichevními úřady, rozličnými ministerstvy. Systém účtování všeobecných výdajů obchodních na mzdy dělnictva, pak totéž účtování na dobu pracovní nebo také účtování na materiál a mzdy musilo by býti uveřejněno praktickými příklady a sloužiti společenstvům za jednotnou směrnici.
Vím, že v jistých řemeslných povoláních musí býti připočítáváno dnes 30 až 100% režie k celkové částce mzdy, ba dokonce 150 až 200%; pak často myslí laik, že je to nemožné; dokonce i u lichevního úřadu, je-li někdo z laických kruhů nebo dokonce i z kruhů odborníků o tom jako znalec slyšen, jsou v tom směru strašné názory. Já osobně jako živnostník a národně-sociální strana stojíme na stanovisku, že, jestliže sociální zařízení dělnického stavu zásadně mají zůstati zachována, jestliže všechny ty věci nemají býti v nekalé soutěži, v konkurenčním boji stlačeny, musí býti určitý soustavný pořádek i v tomto směru na zákonitém podkladě. Viděli jsme v této krisi a již dříve, že, daří-li se dělníkům zle, nedaří se ani řemeslníkům dobře. Jestliže konkurencí jsou ohrožovány existenční podmínky řemeslného stavu, drobného mistra, který není také ničím jiným než malým dělníkem, musíme žádati, aby v zákoně proti nekalé soutěži bylo plnou měrou postaráno o to, aby sabotáž podnikatelů, kteří podkopávají sociální pořádek, byla stejně trestána jako čin toho, který provede nějaký podvod v obchodním jednání.
Musím litovati, že nemohu zde
vysloviti množství věcí, protože stálé napomínání předsedajícího
mne nutí, abych skončil. Těší mne, že dnes právě v pokročilé hodině
je pan ministr obchodu a živností přítomen při mých výkladech,
a doufám, že alespoň mé vývody vezme na vědomí, aby došel k přesvědčení,
že mnohé došlé žádosti a interpelace živnostenských společenstev
jistě jsou naléhavé a konečně jednou musí býti vyřízeny. (Souhlas
na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Košek.
Posl. Košek: Slavná sněmovno! Ke čtvrté, k hospodářské skupině našeho státního rozpočtu, bylo mně uloženo poslaneckým klubem, k němuž kladu si za čest náležeti, abych promluvil několik slov k rozpočtu našeho ministerstva sociální péče. Dělnictvo v dnešní hospodářské situaci s nadějí obrací se k ministerstvu, jehož rozpočet právě projednáváme, k ministerstvu sociální péče, o pomoc při hájení svých životních zájmů. Je to veliký úkol tohoto ministerstva, hájiti a ochraňovati zájmy pracujících vrstev, a jest si jen přáti, aby energicky plnilo tento svůj úkol. Kapitalismus v celém světě i v naší republice zvedá hlavu, využívá příležitosti k zotročení dělnictva a k odnětí toho, co si bylo vybojovalo v době poválečné. Stát a ministerstvo sociální péče musí se postarati, aby tento výboj imperialistického kapitalismu byl zastaven v naší republice, která v sociálních reformách kráčí v čele evropských států, a aby dělnictvo vidělo, že má zde opravdu ochranu, že je tu opravdu snaha ulehčiti mu v jeho těžkém postavení, čímž si zabezpečíme trvale lásku k republice v jeho srdci a znemožníme šíření se státu nebezpečných teorií.
Myslím, že ministerstvo sociální péče neprojevilo vždy dostatek energie v tomto směru. Vezměme jenom nařízení ministerstva o hromadném propouštění z práce! Jak pozdě bylo vydáno a co zla v řadách dělníků i co škod státu samotnému tu bylo natropeno! V otázce nezaměstnanosti je třeba pronikavého opatření, protože denně zastavují výrobu nové a nové závody a množí se řady nezaměstnaných o sta, ba o tisíce. Je jisto, že ve většině případů jde o zastavení výroby následkem krise, ale ve mnoha případech je to nešikovnost vedení podniků, ba mnohdy přímo sabotáž tohoto státu, která diktuje zastavení výroby. Naši průmyslníci naříkají na nemožnost konkurence následkem naší vysoké valuty. Chci však ukázati na malém příkladě, co mnohdy sama neschopnost vedení podniku zavinuje.
Ministerstvo národní obrany v minulých dnech vypsalo dodávku několika set tisíc metrů látky košilové, o kteroužto dodávku přirozeně ucházela se dlouhá rada továren. Někteří z nich - myslím, to byla asi nejnižší cena - nabízeli metr za 3 K 45 h a druzí tutéž látku za 5 K 60 h. Zde je jeden takový příklad okolnosti, která zaviňuje nedostatek práce, že totiž stále ještě průmysl náš chce vydělávati nadprůměrně. Proto dávno mělo býti v ministerstvu sociální péče postaráno o opatření, aby finanční a hospodářský stav závodů a příčina omezování výroby byla odbornou komisí prozkoumána. Lituji, že nebyl proveden návrh naší odborové organisace, která roku 1920 navrhovala tehdejšímu ministru sociální péče dr. Wintrovi, aby podpory nezaměstnaných přeneseny byly na průmyslníky. (Tak jest!) Jistě mnoho stojících závodů by pracovalo, kdyby průmyslník měl si nezaměstnané sám platiti. Bylo by to také spravedlivé. (Souhlas.)
Když již mluvím o otázce podpor v nezaměstnanosti, chci poukázati na způsob, kterým se na ně pohlíží. Podpory v nezaměstnanosti jsou velice nesympatické. Je mnoho občanů, kteří je považují za zbytečné. Na naši stranu bylo velice často útočeno v tisku, protože náš klub spolu s ostatními pro podpory hlasoval. Věc však je taková: dělnictvo by rádo pracovalo, aby nemusilo přijímat almužny; ale práci mu nikdo nemůže dát, a tu nenecháme tento lid zmírat hladem. Jsme strana sociální spravedlnosti a postavíme se za každý sociálně spravedlivý požadavek kteréhokoliv stavu pracujícího našeho lidu.
Na podpory v nezaměstnanosti zařazen je v rozpočtu obnos 70 mil. K. Jest si jen přáti, by naše krise byla co nejdříve překonána. Průmysl počíná pracovat, obnos ten pro příští rok postačí. Vedle toho je v rozpočtu 5 mil. K na podpory v nezaměstnanosti dle gentského systému. Tento zákon má býti v příštím roce uplatněn aspoň na zkoušku u některých odborů. V nynější krisi všeobecné zavedení jeho jest holou nemožností.
Ještě několik slov ku praxi v podporování nezaměstnaných. Dle §u 2 platného zákona nevyplácí se podpora těm, kteří mají nějaký malý majetek. Má-li tedy dělník holý domek, třeba prodlužený, podpory nedostane. Zákon nemá bližších ustanovení o výši majetku a úřady rozhodují dle svého uvážení a ne vždycky nejspravedlivěji. Stává se, že dělník, který po léta šetřil, aby si mohl domek koupit, je trestán za to, že byl šetrnější než druhý, odmítnutím podpory. Ministerstvo se musí postarati, aby takovéto nespravedlnosti přestaly.
Rozpočet ministerstva soc. péče obsahuje položku 1 mil. K na přípravné práce k vybudování sociálního pojištění. Již od převratu je sociální pojištění lidu slibováno. Je přirozeno, že když přípravné práce vládami popřevratovými nebyly ani započaty, když tyto práce počala teprve loni vláda národní koncentrace, nebude toto pojištění tak rychlé, vždyť jedná se o zákon nesmírného významu, a my si přejeme, by nebyl dělán tak, jako mnohé zákony sdělávány byly u nás, totiž velmi nakvap.
Žádáme však důrazně, by přípravné práce byly prováděny co nejrychleji, aby předloha zákona v nejbližším zasedání parlamentu byla předložena. Ať náš lid vidí, že pracuje se skutečně k jeho sociálnímu zajištění. Jest však naprostou nutností, aby ministerstvo soc. péče spolu s vládou postaralo se, aby v brzku nabyl účinnosti zákon ze dne 21. prosince 1921, kterým povoleno bylo 130 mil. pro osoby starší 60 let, které následkem stáří do všeobecného pojištění pojaty nebudou. Již skoro rok uplynul od uzákonění tohoto zákona a posud nevíme, kdy vlastně má být prováděn. Tisíce starců a stařen na to čeká a proto žádáme důrazně o jeho provedení.
Na péči o válečné poškozence pamatováno v rozpočtu obnosem 440,979.064 Kč, tedy obnos o 23 mil. menší než v rozpočtu 1922. Snížení nákladů na válečné poškozence vykládá důvodová zpráva ministerstva úbytkem těchto následkem úmrtí, pozbytí nároků na základě nové lékařské prohlídky atd. Obnos, věnovaný státem, přes to, že v mezích finanční možnosti státu je veliký, přece jistě mnohé neuspokojí. Ještě mnoho obětí hrůz válečných zůstane bez podpor.
Na živnostenskou inspekci nalézá se v rozpočtu položka 3,429.300 K. Živnostenská inspekce znamená pro zaměstnance velice mnoho, než jest ji potřebí rozšířiti také na zaměstnance zemědělské, je potřebí nadati ji výkonnou mocí.
Přehlížím-li celkový rozpočet ministerstva sociální péče, vidím, že ministerstvo snaží se dostáti svému úkolu. Prohlubuje a rozšiřuje obor své působnosti, a půjde-li jeho vývoj ještě energičtěji, bude-li jeho zasahování včasnější, mnoho z nadějí do něho kladených se splní. Ministerstvo soc. péče mělo by nejen na upozornění dělnických odborových organisací zasahovati do mzdových a podobných sporů, ale z vlastní iniciativy tyto sledovati a v ně zasahovati. Dělnictvo nalézá se v situaci velice tísnivé. Následkem krise, nedostatku zaměstnání, jež využívá jak organisace zaměstnavatelů, tak i jednotliví zaměstnavatelé, je dělnictvo nuceno ke snižování mezd, které nikterak neodpovídá poklesu cen životních potřeb. My jsme si vědomi, že vysoké mzdy nedají se udržeti, a máme-li dospěti k normálnímu hospodářskému stavu, musí nastati nejen odbourávání dělnických mezd, nýbrž také odbourávání cen, odbourávání stoprocentních zisků, jaké ještě dnes mnohé průmyslové závody přes panující krisi vykazují. Zde má býti ministerstvo soc. péče na místě. Zde je povinno zasahovati ve prospěch slabších, v nevýhodné situaci se nalézajících pracujících vrstev. Náklady ministerstva sociální péče zůstávají poměrně stejně vysoké jako při rozpočtu na r. 1922, což zajisté každý sociálně cítící člověk uvítá, protože na sociálních opatřeních šetřiti bylo by jistě nemístné. Jen je potřebí, aby ministerstvo vyvinulo náležitě energickou činnost, aby dovedlo v době dnešní těžké hospodářské situace ochrániti dělnictvo od tlaku kapitalistů, nebo alespoň tento zmírniti.