Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Jaša.
Posl. Jaša: Slavná sněmovno! V prvních letech poválečných toto lidové zastupitelstvo z příčin docela pochopitelných zabývalo se úsilovnou snahou reparovati ony škody hospodářské, které natropila válka. Tato úsilovná snaha po nápravě ve věcech hospodářských bránila často, aby s náležitou péčí a pozorností prováděny byly reparace škod kulturních. Vstupujeme do pátého roku trvání republiky, ale na statcích duchovních leží dosud neblahé následky ničivé působnosti války. Úkolem vlády a Národního shromáždění bude, tyto nedostatky odstraniti. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Letošní rozpočet ministerstva školství a národní osvěty dává nám určitou naději, že bude možno, aby ve směru školství a lidovýchovy se postupovalo rychleji do předu, nežli se dělo dosud. Tyto naše naděje opírají se o dvě skutečnosti: Především o tu, že rozpočet ministerstva školství klade důraz zvýšenými položkami na účely lidovýchovné a na školství národní, dále že je tu oprávněná naděje, že při určitém poklesu cen učebných potřeb bude možno použíti peněz výrazněji než dosud při enormní drahotě školních pomůcek a stavebního materiálu. Chci poukázati na světlé a stinné stránky předloženého rozpočtu ministerstva školství. V první řadě dlužno uvítati skutečnost, že rozpočet znamená první krůček ve směru našich socialistických požadavků, v nichž klademe důraz na to, aby všeobecná úroveň vzdělanosti širokých vrstev lidových byla zvýšen. Dnes nestačí jenom nemíti analfabetů. Demokracie žádá daleko více. Demokracie žádá, aby občané byli pozdviženi na úroveň pokud možno nejvyšší, aby byli vyzbrojeni k životním zápasům mnohem dokonaleji nejen po stránce fysické, ale také dáti jim k tomu potřebné vědomosti. V tom směru činí rozpočet ministerstva školství výkyv ve směru skutečných potřeb doby. Položka sociální péče o studentstvo byla zvýšena o 1 1/2 milionu oproti roku minulému, náklad na školy menšinové je vyšší o 7 milionů, v investičním rozpočtu položka na stavby těchto škol je vyšší o 9 milionů, náklad na pomocné a vzdělávací prostředky obecných škol zvýšen více než dvojnásobně, na písemnictví je položka vyšší o 1 1/2 milionu korun, na hudbu o 1/2 milionu korun, na výtvarnictví o 2 1/2 milionu korun, na lidovýchovu o 1/2 2. milionu korun, na kinematografy o 1/2 2. milionu korun, na osvětové organisace a lidové kursy o 1 milion korun, na lidové knihovny o 1/2 milionu korun, na průmyslové školství o 13 1/2 milionu korun. Možno tedy s potěšením konstatovati jisté zvýšení položek na účely lidovýchovné, jakož i na školství národní a odborné. V tomto směru bude nutno pokračovati, neboť životní zápas mladého státu na kolbišti světového hospodářského boje již nyní vyžaduje vybudování školství ve směru hospodářských a životních potřeb. Nemůžeme však zhostiti se obav o další vývoj našich obecných škol státních, jimž neprávem dostalo se názvu škol menšinových. Podle zprávy ministerstva školství bylo zřízeno těchto škol 714, počet opravdu značný za pouhá 4 leta trvání republiky, počet radostný, protože tím tisícům českách dětí bylo možno osvojiti si vědomosti na základě jazyka mateřského, jak to žádal náš nezapomenutelný Komenský. V tomto směru osamostatnění československého národa odstranilo do značné míry jednu z nejtěžších křivd, které páchány byly na československém člověku za trvání Rakousko-Uherské monarchie. Tedy školy tu jsou, ale vnitřní zařízení jejich, vybavení jich pomůckami, místnostmi, byty a učitelskými silami, je naprosto nedostatečné, a my tu vyslovujeme oprávněnou obavu, že obnos povolený v rozpočtu zdaleka nedostačí na krytí běžných potřeb těchto škol. Skutečná potřeba menšinových škol činí okrouhle 90 mil. korun, aby mohly býti vybaveny nejnutnějším, ale povoleno je pouze 55 a půl milionu korun. A proto chováme oprávněnou obavu, že ani v příštím roce zdárný vývoj menšinových škol není zabezpečen. A přece bude nutno bezodkladně přistoupiti k rychlé vnitřní výpravě těchto škol pomůckami, místnostmi, byty a což zvláště chci zdůrazniti, dobrými ano nejlepšími učitelskými silami.
Za doby neblahé paměti rakouské byly menšinové školy trestaneckými koloniemi pro učitelstvo a nebyly řídké případy, že opravdu učitelé na tyto školy byli překládáni z trestu. Tato prakse ovšem menšinám ani rozvoji menšinových škol nikterak neprospívala. Tento názor na školy menšinové musí býti dnes od kořene změněn, a aby se tak stalo, aby se těmto školám dostalo opravdu sil nejlepších, nutno je zaříditi tak, aby se nestaly pro nikoho léta trvajícím očistcem, nýbrž aby zde byly splněny základní podmínky řádné pedagogické práce. Dosavadní prakse této potřebě nikterak neodpovídala. Školy se sice povolily, ale namnoze bez místností, bez pomůcek, bez bytu, ba ani stravu učitel v obci nedostal. Na školu vyslán mnohdy učitel bez předběžné prakse a zkušenosti, do prostředí nejen cizího, ale vysloveně nepřátelského a veškerá tíha práce a odpovědnost ponechána na jeho bedrech. Ještě dosud velice často učitel dojíždí denně několik hodin cesty, v obci působení zůstaven sám sobě, bez náležité podpory inspektorátu a ministerstva, od nichž dostává sice pokyny, předpisy a nařízení a někdy hrstku slibů, ale nikoli povolení ke stavbě nebo adaptaci, zabezpečení místností, ani pomůcek, ani bytu pro sebe a rodinu. Urgence a vyřizování žádostí vlekly se dlouhé měsíce, mnohdy léta. Tento stav nadále je neudržitelný. Náprava tu je možna jedině se strany vůdčích orgánů ministerstva, inspektorátů i okresních politických správ. Prosperita těchto škol může býti zabezpečena jen řádným vypravením jich vším, čeho k vyučování je třeba. Bylo zapotřebí zajisté neobyčejného idealismu, aby menšinových pracovníků a zvláště učitelstva nezmocnila se únava nebo dokonce zoufalá resignace. Není možno, aby nadále veškerá tíha práce a zodpovědnost ležela na učiteli a hrstce dělníků v místě, hospodářsky často odvislých na německém kapitálu, ale sama státní správa musí tu přispět svou pomocí hmotnou i mravní. Chci poukázat na to, před jaké obrovské úkoly byla po převratu postavena státní správa a obce v oboru školství.
V jednom zanedbávaném úseku fronty, o němž mluvil také můj předřečník, p. kol. Pittinger, kde on má příležitost pracovat, totiž na jižní Moravě, byl stav školství českého takový, že byla celá řada měst s nespornou většinou českou a neměla žádných veřejných obecných škol. Byla to města: Znojmo, Mor. Krumlov, Miroslav, Pohořelice. Tato města s tisíci českých občanů neměla ani jediné veřejné školy obecné a školy vydržovaly naše národní instituce. Jak v oněch dobách bylo české školství despoticky šlapáno a ubíjeno, o tom svědčí výrok bývalého okresního hejtmana v Mikulově: "Pokud já tu budu hejtmanem, nebude v okrese ani jediné české školy!" Po převratu těmto městům a obcím připadl naléhavý úkol zříditi během několika měsíců velikou síť škol.
Sociální demokracie problém menšin pokládá za problém především hospodářský a kulturní. Nebylo smutnější doby v národnostně smíšeném území než je tato. Při propouštění dělnictva německý továrník propouští v prvé řadě dělnictvo národnosti české. Náš dělník je především bit v těchto úsecích politického a hospodářského zápasu. Prostředky morální posily tu už nedostačují. Dojem táborových řečí a vzbouřených myslí vyprchá a bída i kulturní nedostatky tu zůstávají stejně palčivými i na dále. Bylo by velmi účelno, aby státní správa zabývala se velmi účinně a pozorně v smíšeném území poměry především hospodářskými a kulturními, aby se neopakovaly poměry, že státní správa mnohdy dokonce nevhodným zasažením rozvoj těchto krajů poškodila.
Abych uvedl konkrétní případ: Jako Slovensko před válkou bylo připoutáno k Budapešti, tak jižní Morava byla připoutána k Vídni. Změnou poměrů tato území odtržena od svého bývalého střediska a města kraje jižní Moravy octla se na periferii státu, oddělena hranicemi od svých odbytišť. Tato města jsou hospodářsky neobyčejně rychle ochuzována - jmenuji na př. Znojmo, Mor. Krumlov, Pohořelice a částečně i Jihlavu - za zvýšených nároků hospodářských, na ně kladených. Ale dosud nebylo učiněno nic, aby tato místa byla připoutána k centru říše, ani železničně a tím méně hospodářsky a kulturně. Obyvatelstvo těchto krajů nevolá po autonomii, ono chce býti připoutáno hospodářsky i kulturně k dnešním přirozeným centrům, ono chce hospodářsky a kulturně žíti, čemuž státní administrativa až dosud z nepochopitelných důvodů překážela. Stačí jen pohlédnouti na jízdní řád trati Praha-Znojmo.
Poslanecká sněmovna při projednávání malého školského zákona přijala resoluci, jíž se vládě ukládá zřizovati při školách tělocvičny, hříště, dílny, zkrátka vybaviti naše školství ve všech směrech. A přece i nyní přes odhlasování této resoluce jsou položky na tělocvičny ministerstvem financí škrtány, ano jsou škrtány i kreslírny, ano i třídy, a to i při velkých školách, jako na př. v Bilině, kde na nové škole při 16 třídách byla škrtnuta tělocvična, jakož i zavedení elektrického světla, ač vedení jeho je v ulici a ve škole má býti umístěna škola pokračovací, kde se vyučuje pozdě odpoledne nebo večer. Byla dokonce na projektu novostavby v Košťanech ministerstvem financí škrtnuta kreslírna, ač v této budově má býti umístěna odborná škola sklářská. Tyto škrty prováděny jsou přes veškeré rozklady ministerstva školství. Rovněž odborné školství ve smíšeném území je zanedbáváno. Tak na př. v celé oblasti od Chebu až přes Liberec není jedné české průmyslové školy a jediná obchodní škola a akademie, která konečně po dlouhých průtazích byla letos zřízena, je naprosto nevhodně umístěna. Ani dobrá snaha obcí není vždy chápána a oceněna. Město Znojmo dalo samo menšinové škole velmi vhodnou budovu téměř zdarma, ministerstvo školství vděčně nabídku přijalo, ale ministerstvo financí dosud nepatrné sumy nezaplatilo, ačkoliv město potřebuje peníze k dalším naléhavým úkolům. Takovéto skutečnosti vyvolávají stížnosti na postup státní administrativy, která dosud vedena je namnoze více duchem starých zákonů než živým duchem skutečné potřeby.
V jednom časopise viděl jsem tklivé vyobrazení, jak náš pan ministr obchodu za svého pobytu v Dánsku klade krásnou kytici na hrob dánské královny Dagmar. Je to pro nás důkazem, že i mužové obchodu, vypočítaví a střízliví, mohou míti smysl pro krásu, ušlechtilost a vřelý cit pro utrpení zemřevších královen. My očekáváme, že také pan ministr financí dokáže, že není jen mužem chladných rozpočtů, ale také vřelého citu pro kulturní potřeby lidu a zvláště menšinového školství a dá kytici několika milionů naší jiné trpící Dagmar - menšinové škole. Nikoliv ovšem na hrob, ale do vínku na šťastnou její cestu životem. Doufejme, že nebude u nás přezírání věcí živých, dovedeme-li býti tak něžnými k mrtvým. Ubezpečujeme pana ministra financí, že toto vydání bude velmi produktivním.
V rozpočtu ministerstva školství položka na školy vysoké je o něco menší než na rok 1922. Z odůvodnění vládního tohoto snížení možno však souditi, že ani tyto školy neutrpí ničeho na svém vývoji, jenž vyžaduje nutně řádné upravení jejich místností a vnitřního zařízení, jakož i opatření zdatnými učitelskými silami, které by dovedly vychovati budoucí generaci inteligence vskutku republikánsky a demokraticky smýšlející, jež by dovedla také živě chápati potřeby doby a lidu. V tom směru nejsme prosti značných obav. Příčinou k těmto obavám zavdaly poslední události na vysokých školách, jakož i některé projevy profesorů. Vystoupení akademického senátu proti vyučování družstevnictví na vysokých školách, argumentace jeho proti vysokoškolskému vzdělání učitelstva zůstaly dosud v živé paměti. Vysoké školy pro děti dělnické jsou nedostupné pro obrovský náklad studijní; svými projevy starají se profesoři, aby odcizily se tyto školy dělnictvu i duchem.
Legionářskou veřejnost už delší dobu zajímá na příklad otázka, jak představitelé vědy, mluvčí pražské university, chápou, hodnotí a vykládají naši zahraniční revoluci; jak vyslovují se o ní a jejích představitelích. Ale tyto projevy ukazují, že zahraniční revoluce nepochopili, poněvadž, myslím, nedovedou pochopiti dobu revoluční vůbec. Až dosud žádný z universitních profesorů nedovedl objektivně vyložiti zahraniční revoluci, naopak vnášením osobních sporů a nechápáním primerních revolučních zjevů ji vlastně zatemňují, činí z ní otázku osob, útočí na veřejných schůzích na vůdce zahraničního odboje a dokonce některé projevy klesly ku prostředkům pověstné "zumanovštiny". Universita až dosud nám zahraniční hnutí nezhodnotila, nevyložila a soudě dle dosavadních projevů, toho ani nedovede, poněvadž ustrnula v názoru z r. 1880 a nápravu možno čekati jen od nových, demokraticky a republikánsky myslících učitelských sil. (Tak jest! Výborně!) Akademický senát Karlovy university na svůj odmítavý názor o vysokoškolském vzdělání učitelstva obdržel důstojnou odpověď. Učitelstvo svépomocí, za přispění některých profesorů universitních, zřídilo si samo školy vysokých studií pedagogických v Brně a v Praze. Bude úkolem vlády a parlamentu, nejen aby tyto instituce byly účinně podporovány, ale aby staly se útvarem stabilním, přičleněným k našim universitám jako jejich součást.
Pan prof. Kafka vyslovil v debatě přání, aby Svaz národů zkoumal chování se československého státu k menšinám. Myslím, že kdyby toto přání bylo splněno, že by práce Svazu národů nebyla těžkou, zvláště pokud se týče školství. Podstata německých žalob do útisku na poli školství nejlépe projevuje se číslicemi v rozpočtu. Chci poukázati jen na některé: Na Moravě je středních škol německých 21, českých 43 - podle poměru národnostního mělo by českých škol býti nejméně 65. Důsledek toho: na německých školách nedostatek žactva a přebytek učitelstva, na českých školách nadbytek žactva a nedostatek učitelstva. Město Znojmo s českou většinou - má dvě střední školy německé s nákladem 354.876 K a jednu střední školu českou s nákladem 194.597 Kč. Podobně je tomu v Jihlavě, kde stát vydržuje dvě střední školy německé s nákladem 417.992 Kč a jednu českou s nákladem 221.093 Kč. Tyto číslice mluví zcela jasně. Úkolem školské správy musí býti především vybudování stávajících nových, namnoze neúplných středních škol místnostmi a pomůckami, zvláště škol v území smíšeném, kde zvláště v otázce ubikací nových škol pociťujeme dosud nedostatky dědictví rakouské správy, jež násilně zadržovala náš živel kulturní a v důsledku toho i hospodářský.
Bylo tu už poukazováno na rafinované šikany vídeňské radnice nad českými školami ve Vídni. Teprve v těchto dnech slíbili zástupcové vídenské radnice, že učitelé na vídeňských českých školách budou se učiti také česky.
Také Lužičtí Srbové v Sasku mají t. zv. srbské školy, ale ani na jedné z nich se srbsky neučí. My nebudeme a nechceme znemožňovat žádné národnosti v tomto státě její kulturní rozvoj, nebudeme a nemůžeme napodobovat Rakousko, ale žádáme objektivní posuzování věci. (Výborně!)
Střední škola naše trpí značnou rozdrobeností a nesourodostí. Máme v republice 313 středních škol 7 různých typů. Přestup dítěte z jednoho typu této školy na typ druhý jest dnes znemožněn pro různost vyučovacích osnov. Od 10. roku jest dítě předurčeno naší školou střední určité životní dráze, bez ohledu jak později vyvíjí se jeho nadání a záliby. Nepružnou, tuhou organisací škol středních právě jako drahotou učebních pomůcek uniká státu mnoho nadání, talentů, dřímajících v širokých vrstvách lidových. Proto uvítali jsme první pokusy ministerstva školství na Smíchově a v Karlíně na zřízení 8třídní školy střední se společným čtyřletým základem pro školu vyšší směru humanitního a reálného. Dělnictvo z důvodů úspory a účelnosti klade znovu a znovu požadavek jednotné školy střední, jako první etapy k dosažení jednotné veliké kulturní instituce ve státě, k níž přidruží se veškeré vědecké a umělecké asociace. Rozmnožením sítě středních škol nebudou tyto více pouze průpravou ke službě státního úředníka, ale pro život vůbec. Proto jich osnovy a organisace musí být reformovány ve smyslu požadavků života.
Škola měšťanská osvobozením národním dosáhla neobyčejného vzrůstu. V Čechách za 2 léta přibylo těchto škol o 50%, na Moravě o 82%, ve Slezsku jejich počet se zpateronásobil. Všech měšťanských škol v republice českých i slovenských je přes 1000. Síť jejich stále houstne, jak ve vrstvách pracujícího lidu mohutní vědomí, že vzdělání je síla. Tento enormní vzrůst měšťanské školy způsobil, že nemohl býti udržen rovný krok ve vnitřním vypravení, jak po stránce jich vybavení budovami a pomůckami, tak i po stránce pedagogické. Škola měšťanská trpí hlavně dvěma nedostatky: Její učebné osnovy neposkytují dnes už úplného celku, nutného ke vstupu do života. Nutno proto rozšířiti ji na čtyřtřídní; dále trpí palčivým nedostatkem zkoušených učitelů. Rakouský ministr Hartl vytvořil roku 1903 při trojtřídních měšťanských školách čtvrté třídy, t. zv. jednoroční učebné kursy. Tyto kursy přečkaly válku a rozmnožily se ve všech oblastech republiky, takže jejich počet v celé republice odhaduje se na 300. Je jistě potěšujícím zjevem, že lidové vrstvy nepřidržují své děti škole odrostlé k tělesné práci a k výdělku, ale se značnými obětmi posílají je ještě dobrovolně 1 rok do školy měšťanské, aby jejich vzdělání se vyrovnalo a ucelilo. Tyto čtvrté třídy měšťanských škol nemají však dodnes normálních vyučovacích osnov a nejsou finančně úplně nijak zabezpečeny. V rozpočtu ministerstva na tyto jednoroční kursy nachází se položka 220.000 Kč, což je obnos naprosto směšný. Existenci kursů zabezpečují obce, platící z obecních rozpočtů učitele na tyto třídy ustanovené. Celý osobní náklad na tyto kursy možno uhraditi částkou ca 6 mil. K, o níž by se ulevilo rozpočtům obcí. Jsme názoru, že věnováním tohoto obnosu daleko více by se prospělo obyvatelstvu než zvyšováním milionových dotací na jakýkoliv kultus. Životnost těchto kursů byla prokázána, potřeba jich pro lidové vrstvy a výchovu dělnického dorostu je životem zdůvodněna. Žádáme proto zákonné zabezpečení těchto tříd rozšířením školy občanské na 4třídní a vydání normálních osnov pro tyto třídy. Provedení těchto věcí není nám požadavkem příštích let, ale potřebou těchto dnů.
Škola měšťanská trpí nedostatkem zkoušených učitelských sil. Věc tato souvisí těsně s úpravou hmotných a právních poměrů učitelů těchto škol. Jsem názoru, že tyto hmotné a právní poměry bude nutno řešiti současně s úpravou předběžného vzdělání učitelstva těchto škol.
1. března 1922 bylo pouze v Čechách 32 měšťanských škol bez zkoušeného učitele češtiny. 54 škol bez zkoušeného učitele přírodopisu, fysiky a chemie. 53 škol bez zkoušeného učitele kreslení a rýsování. Na Moravě a na Slovensku poměry v tomto ohledu jsou daleko horší. 20 měšťanských škol na Moravě má jedinou zkoušenou sílu učitelskou, totiž ředitele, jsou to: Lysice, Slavičín, Jaroměřice, Babice, Bilovice, Vel. Blatnice, Hodslavice, Zborovice, Bítov, Šumvald, Rouchovany, Unčov, Měřín, Stražek, Hor. Moštěnice, Ruda, Pozořice, Šaratice a Písařov. Dvě školy - totiž Lipov a Markovice - nemají vůbec žádných zkoušených sil, tedy ani správce měšťanské školy nemá zkoušky.
Velmi naléhavou stává se otázka rozdělení obvodů škol měšťanských a nákladů, jež ponesou jednotlivé přiškolené obce. Naléhavou proto, poněvadž poslední dobou dochází velmi často ke konfliktům v samosprávných zastupitelstvech v této věci. Jmenuji na př. Pohořelice: obec vydržuje velikým nákladem školu, která je navštěvována převážnou většinou dětmi okolních obcí. Mateřská obec, aby snesla tíži ohromného nákladu, je nucena uvaliti na rodiče dětí vysoký školní plat, což vyvolává samozřejmě konflikty. Měšťanská škola, která po převratu stala se školou chudiny, ztratila ovšem zájem zámožných tříd - nutno proto zabezpečiti zákonem její přirozený vývoj. První potřebou jeví se opatření dostatečného počtu učitelstva a spravedlivého rozdělení nákladu, což umožní řádné jejich umístění a vybavení pomůckami.
Škole národní, jež dosud je takřka jediným zdrojem vzdělání pro široké vrstvy lidové, nutno právě v této době věnovati mnoho péče, aby ona překonala rychle krisi a všechny škody válečné a vstoupila opět do období intensivní tvůrčí práce výchovné a vzdělávací. K tomu cíli bude nutno vybaviti postupně školy tělocvičnami, hříšti, uvésti v soulad činnost učitele a lékaře a zvláště ve městech umožniti dítěti styk s přírodou.
Proto rychlé provádění malého školského zákona a resolucí k němu připojených jeví se nutným příkazem. § 3, odst. 5 tohoto zákona, jímž dává se rodičům možnost odhlásiti své děti z náboženství, nutno aplikovati také na střední školy, kde náboženství je dosud předmětem závazným, což je stav nemožný a budí se jím četné zmatky. Při letošních zápisech do škol byli jsme opět svědky četných hrozeb a útoků listů strany lidové proti učitelstvu, úřady byly zaplaveny přečetnými udáními na učitelstvo za jeho projevy školní a také mimoškolní. Místy dokonce toto udavačství mělo organisovaný charakter. Každý projev jednotlivého učitele byl zapisován a oznamován úřadům s výzvou na potrestání. Při tom sběratelé těchto udání odvolávali se na jakési ustanovení malého školského zákona, které neexistuje. Celá tato akce měla jeden cíl: Zastrašiti učitelstvo, jež je a zůstane průbojným pokrokovým elementem v národě, dík zkušenostem, jež ono chová z doby, kdy škola podléhala církvím. My z tohoto místa prohlašujeme, že občanská práva učitelova jako práva každého jiného občana ústavou zaručená jsou nedotknutelná. A což práce učitelova ve škole? Žádné hrozby, žádné zastrašování nepřinutí nás po zkušenostech a utrpeních světové války, abychom dějiny národa neučili ve školách ve smyslu pravdy Husovy, Komenského, Palackého a Arnošta Denise. Jakým způsobem chce reakce dosíci, aby československý učitel prohlásil jednou ve smyslu názoru církevního, že Hus byl kacířem, když on je a zůstane po věky každému pokrokovému člověku - obhájcem a mučedníkem pravdy? Kdo tu bude musit jednou zkorigovati svůj názor? Či možno ještě dnes zastrašovati většinu národa prostředky hrubé moci a doufati, že tím přivodí se ještě jednou éra temna? Boj za svobodu svědomí byl součástí našeho zahraničního zápasu. Proto odmítáme plané hrozby, ty prostředky zastrašování, ty staré mravy, zděděné z Rakouska, proti nimž jako legionáři prohlásili jsme vzpouru a které se musí minouti účinkem v republice Československé, jež je a bude přes veškero zaklínání a zastrašování demokratickou a pokrokovou.
Kvitujeme vděčně, že pamatováno bylo obnosem 1 1/2 milionu korun na provádění malého školského zákona a vítáme také, že položky na pomocné a vzdělávací prostředky byly poněkud zvýšeny ve smyslu přání často námi projevovaných. Věříme, že lepší finanční situace republiky a zvláště zlevnění školních potřeb umožní další širokou péči o školu národní a lidovou výchovu vůbec.
Každá snaha ministerstva školství nesoucí se ku zlevnění školních knih a pomůcek, setká se s největšími sympatiemi a podporou veřejnosti v této době, kdy enormní ceny knihy a vyučovacích pomůcek činí je pro velikou část obyvatelstva nedostupnými. Také v tomto oboru nutno se vším důrazem volat: "Ceny dolů," nemá-li dosavadní stav státi se lidové kultuře hotovým nebezpečím.
Vítáme rovněž, že osnova o pomocném školství jest vypracována a že v nedlouhé době předložena bude k ústavnímu schválení. Máme sice už určitý počet škol a tříd pro slabomyslné, slepé, hluchoněmé, tak zvané závěrečné třídy, kursy pro ženy-matky, ale tomuto oboru školství chybí organické uspořádání, není tu dosud jednotného plánu osnov, ani stálých prostředků, vše nachází se teprve v počátcích rozvoje za nedostatečných hmotných prostředků.
Rozpočet školský obsahuje sice položku na školské a kulturní styky s cizinou téměř o 2 miliony Kč vyšší, za to podpora vědeckých a uměleckých pracovníků ke studiu v cizině jest příliš nepatrná. Rovněž výchově a prohloubení vzdělání žurnalistů se strany státní správy byla věnována dosud malá péče. A přece jak neobyčejný význam pro stát náš a výchovu občanstva má žurnalistika. Považme, jak velikému počtu lidu jsou jedinou téměř četbou noviny. Jaký blahodárný vliv výchovný a uvědomovací má tu vzdělaný, reelně myslící žurnalista a kolik škod a chaosu myšlénkového působí diletant, jenž sám nechápe význam a dosah slova, jež píše a které zítra stane se veřejným míněním. Význam a vliv žurnalistiky v demokracii vzroste, ona má ve značné míře v rukou osudy státu. Demokratická republika, jejíž osudy jsou v rukou lidu, má tu jeden nový veliký úkol: Všímati si, jak žurnalisté hospodaří s lidským rozumem a duchem, všímati si, zda také v tomto oboru kulturní práce hospodaří se racionelně, všímati si hmotných poměrů žurnalistů. Proto musí dáti štědrý peníz na školy pro žurnalisty a umožniti jim ve větší míře než dosud pobyt v cizině, aby mohli podívati se na naše poměry s hlediska světového. Prospěchy státu vyžadují, aby úroveň naší žurnalistiky se zvýšila, neboť tím zvýší se také politická vyspělost našeho lidu. Ovšem fascistickými publikacemi se kultura národa nezvýší.
Ministerstvo školství má ve svých rukou jeden mocný prostředek, nevyžadující peněžitých vydání - jest to mravní uznání práce těch obětavých pracovníků, hlavně z řad učitelstva, kteří mimo své povinnosti úřední konají významnou práci osvětovou v různých kulturních organisacích. Ti nečekají mimořádných odměn, ale zasluhují veřejného uznání a ocenění za svou podivuhodnou píli a energii.
U příležitosti projednávání rozpočtu chceme konkretně jako socialisté vytyčiti úkoly nejbližší doby na poli práce kulturní. Školy menšinové buďtež vybudovány s veškerým urychlením v době nejbližší. Škola měšťanská budiž rozšířena o 4. třídu.
V oboru školského zákonodárství jest nutno provésti rozdělení obvodů škol měšťanských a rozdělení nákladu na přiškolené obce. Potřebujeme dále moderního zákona o školách pokračovacích, rozřešení otázky učitelského předběžného vzdělání, konečné úpravy jednotného školství, zákonné úpravy školství pomocného, konečně unifikace školství v obvodu celé republiky na jednotném základě veřejné školy laické. (Výborně!)
Jsou to úkoly jistě velikého dosahu, jež vyžadovati budou nejen peněz, ale také houževnaté práce správy školské a podpory občanstva.
Pan posl. Warmbrunn se vyslovil za debaty rozpočtové v tom smyslu, že protistátnost jest první kulturní povinností každého člověka, zvláště mládeže, poněvadž prý vláda postupuje protispolečensky. Nechci tu vésti spor o to, zda opravdu první kulturní povinností mládeže, zvláště československé, je potírati stát, jenž je produktem 300letého úsilí národa. Ale chci jen říci, že argumentace tato je dvousečnou: Bude-li komunistická mládež pracovati protistátně, t. j. také protispolečensky, bude první kulturní povinností státu, brániti se rozvratu a nekulturnímu anarchismu, dle našeho názoru nikoli ovšem persekucí, ale účinnou výchovou mládeže. (Tak jest!)
Osudy demokracie a republiky spočívají v rukou mládeže: Směrem k ní, k péči o její rozvoj fysický, intelektuelní a mravní musí se nésti hlavní naše pozornost. Neboť v demokracii musí býti člověk vychován k politické moci, aby dovedl vládnouti sám sobě. Veškeré výchovné prostředky, jež má stát a společnost k disposici, musí býti uvedeny v činnost, aby jimi člověk převychován byl v občana společenského a mravného, aby rozvinulo se vše, co dřímá v něm ušlechtilého, krásného, lidsky dobrého. Demokracie politická a hospodářská předpokládá politickou a mravní výchovu. Vybudovati onu stavbu kulturní a duchovní soustavy je proces let, zničiti dílo staletí možno však i hlupákům prostou fysickou silou v několika dnech. Proto největším nepřítelem svobody národní a demokracie je duševní tma.
Národy dělaly revoluce svou vlastní krví, budovaly republiky, aby den na to, nedůvěřujíce samy sobě, nespokojeny jsouce s obtížemi demokracie, nastolily znovu na trůny tyrany a despoty. Proto nutno národu a společnosti vésti boj proti mrakům duševní tmy školou, knihou, lidovýchovou, uměním, žurnalistikou, vůbec všemi výchovnými prostředky. Tím jsme povinni sobě, svým dětem, všemu sociálnímu, hospodářskému a kulturnímu pokroku této republiky v budoucnu.