Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Možná, že by to bylo právě tak, jako se zadržením bankovek r. 1919. Tehdy po zadržení bankovek bylo si slibováno velmi mnoho. Hlavně to, že zmenší se oběh peněz, bude peněz méně, nastane šetrnost a ceny půjdou dolů. Zatím ale, co se ukázalo? Bankovky byly sice zadrženy, mnohý si musil na své potřeby vypůjčit, a ceny letěly vesele nahoru dál a stát nyní musí @a konto dávky z majetku platiti úrok ze zadržených bankovek.

Prosím tedy znovu finanční správu, aby neotálela, ale aby hned předložila osnovu novely zákona o dávce z majetku.

Ještě o jedné věci ohledně dávky z majetku se zmíním. Totiž té, že této tak vážné a v důsledcích dalekosáhlé věci zneužívá demagogie ke svým cílům. Jsou strany, které dnes utíkají od spoluodpovědnosti za tuto dávku a vinu svalují na strany druhé. Konstatuji zde veřejně a otevřeně, že na této dávce spolupracovaly všechny strany revolučního Národního shromáždění, nevyjímaje ani jediné; všechny strany se svými členy byly zastoupeny ve výboru o dávce a spolupracovali tam, a to za stranu naši dr. Horáček, za lidovou Šolle, za nár. demokraty dr. Engliš, za soc. demokr. Stivín, za nár. soc. dr. Heidler, za Slováky Pauliny. Všechny strany byly zastoupeny a všechny nesou spoluodpovědnost. Přibíjím zde veřejně na pranýř, že se této, tak hrozné věci demagogicky zneužívá ke stranickým cílům.

Budiž mně prominuto, že zdržel jsem se u této dávky z majetku poněkud déle, ale vážnost věci toho vyžadovala.

Zbývá mně zmíniti se ještě o daních ostatních. Dnes stalo se heslem dne nezavádět daně nové a snižovat staré. Věc je samozřejmá při dnešních hospodářských poměrech. Některé daně sníží se automaticky, na př. daň z příjmu a daň z obratu, válečné přirážky k dani pozemkové rovněž odpadnou.

Na jednu věc však nesmíme zapomínat, a to jsou samosprávné přirážky, obecní a okresní. Tyto přirážky někde zatěžují poplatnictvo daleko více, nežli daně státní.

Na př. v roce 1922 jsou přirážky okresní v okrese:

Při této zmínce o přirážkách musím se zmínit ještě o vybírání přirážek obecních berními úřady. Některé obce mají velkou svízel se svým hospodářstvím, poněvadž berní úřady nevyplácejí včas již vybrané přirážky obcím. Někde obce nedostaly ještě přirážku za rok 1921. Na př. na Žamberecku a i jinde.

Daň obratovou pokládáme opravdu za daň přechodnou. Tato daň nás, zemědělce, tíží daleko více nežli ostatní, poněvadž tato daň stala se pro nás novou daní přímou. My nemáme možnosti při prodeji svých produktů poslat kupci účet a s tím přirážku na daň obratovou; my musíme tuto daň platit ze své kapsy a tím se stává daní přímou. (Tak jest!)

Pro loňský rok byla tato daň z převodu statků fakultativně paušalována podle čistého katastrálního výnosu; není to sice řešení ideální, ale přece aspoň jsme trochu chráněni před libovolným předpisováním této daně. Žádáme jen, aby konečně tyto paušály byly upraveny už také pro rok letošní, které musí býti daleko nižší, poněvadž ceny našich produktů klesly proti loňskému roku několikanásobně. Samo sebou se rozumí, že očekáváme, že finanční správa bude tuto otázku řešit v dohodě se zástupci zemědělství. A já zmiňuji se hned dnes o jedné věci. Běží totiž o relutum vlastní spotřeby rodiny, čeledi a zaměstnanců. Tu je opravdový chaos. Každá berní správa toto relutum čítá jinak na hlavu a den. Tak na př. chrudimská berní správa počítá 6, 8 a 10 K na hlavu a den. Jak k těmto cifrám přišla, vědí bozi. Nezná patrně ani za mák, jak se na venkově vlastně žije.

Zde musí nastati náprava, abychom nebyli vydáni libovůli berních správ. Zde musí býti stanoven určitý přiměřený a ne libovolně berní správou určený obnos. Vždyť je nemyslitelno, aby hospodyně zaznamenávala každé kilo mouky a každé vajíčko, které upotřebí v domácnosti.

Co se týče daně z příjmu, stojíme na tom stanovisku, že každý poplatník má včas podávat přiznání k dani z příjmů právné a odpovídající skutečnosti a nemá ničeho zatajovat; musíme konečně jednou dojít k berní morálce. Jako na jedné straně žádáme plnění od poplatníka, žádáme na druhé straně, aby poplatník byl chráněn před šikanami a libovůlí berních správ. Zde bych mohl uvést celou řadu případů tak zv. upravování přiznání. To se obyčejně děje podle pravítka, bez ohledu na individuelní případy. Berní správy si udělají určité měřítko příjmu na ha půdy a pak jednoduše násobí a předpis je hotov.

Berní správy jsou nejlepšími učiteli hospodářství. Ony určí, kolik musím vytěžit z hospodářství za každou cenu a z toho musím zaplatit, ať jsem vytěžil nebo nevytěžil.

Upravováním fassí však berní správy nepřispívají nikterak k berní morálce, právě naopak, ony nutí nepřímo, aby poplatník nepodával správné přiznání, poněvadž, i když je podá správné, jistě mu přiznání zvýší.

Uvedu jeden drastický případ, který se však týká daně činžovní. Jeden starosta obce v okresu žambereckém má pronajatou chalupu za roční činži 40 K. Berní správa však rozřešila zde otázku činžovní zcela jednoduše: "upravila" mu sama činži na 90 K a předepsala daň činžovní 46 K. Musel, chudák, platit větší daň, než dostal činži.

Ovšem při dani z příjmu zase se všechno svádí na ty odhadní komise, ale tu platí totéž, co jsem řekl již o nich při dávce z majetku.

Letošního roku některé krajiny byly postiženy velkými živelními pohromami. Je docela spravedlivé, aby těmto ubožákům byla odepsána daň pozemková; naše strana předloží příslušnou osnovu zákona.

A konečně přicházím ke konci své řeči k zákonu, jehož tvrdost pocítil více méně každý, totiž zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., o splatnosti přímých daní a přirážek.

Že zákon tento jest velice tvrdý, to uznal sám zákonodárce v pověřovacím paragrafu, kde výslovně praví: "Provedením zákona pověřuje se ministr financí, který se zároveň zmocňuje, aby, zejména pro přechodnou dobu, povolil odchylky od tohoto zákona."

Bohužel, že těchto odchylek bylo velmi málo, a tvrdý zákon provádí se ještě s větší tvrdostí.

Zákon tento stanoví povinnost platiti ve 4 lhůtách: 1 ledna, dubna, července a října rovné částky daní napřed, a to, pokud nejsou ještě daně předepsány, podle posledního předpisu; nezaplatí-li kdo do 6 neděl, platí 10%ní úrok z prodlení a dlužná částka je vymáhána exekucí. Jest samozřejmo, že stát musí učinit jistá opatření proti těm kteří zúmyslně daně platiti nechtějí, kteří tím náš stát sabotují; proti těm musí býti zakročeno co nejpřísněji a na ty byl v prvé řadě zákon vypracován. Bohužel, že tohoto zákona užívá se všude, i proti těm, o nichž není pochyby, že daně platiti chtějí. Musíme tedy žádat na ministru financí, a on tu možnost podle zákona má, aby vydal zmírňovací nařízení o tomto zákonu. (Výborně!)

Ustanovení zákona nehodí se pro všechny a vždycky. Na př. platební lhůty hodí se snad pro fabrikanta nebo obchodníka, ale nehodí se naprosto pro zemědělce. Zemědělec těží toliko jednou do roka a jednou do roka prodává obilí, to jest po výmlatu, který obyčejně se děje po všech polních pracích, tedy v zimě. Jak může dodržet lhůty platební, nemá-li na prodej dobytek? A nedodrží-li lhůty, je exekvován bez milosti a platí 10%ní úrok. Ano, jsou případy, že berní úřady exekvují daně, které ani poplatník platiti nemá. Vím o případu, že rolník, který zároveň měl obchod koňmi, odhlásil tento obchod 1. lednem 1920; přes to však byla mu vyměřena za rok 1920 a 1921 daň výdělková a letos pohroženo mu exekucí, nezaplatí-li. Tedy zde je praxe tato nemožná.

Sám pak úrok 10% ní je přímo lichvářský. (Tak jest!) Stát však neplatí tento 10%ní úrok tomu, kdo na př. daně přeplatí; ty platí jenom v tom případě, byl-li předpis daně zrušen rozhodnutím správního úřadu nebo výrokem soudním.

Ustanovení zákona o placení daní podle posledního předpisu dolehlo na nás zemědělce obzvlášť tvrdě. Je přece všeobecně známo, že klesly naše produkty v ceně proti roku 1920 již loňského roku nejméně o 50%; poněvadž pak nejsou ještě daně za letošní berní rok 1922, tedy z příjmu za rok 1921, předepsány, musíme platit podle předpisu za příjem z r. 1920 podle cen někde ještě z roku 1919. Je zcela jisto, že daň z příjmu musí býti za berní rok 1922 daleko nižší, nežli za berní rok 1921, ale přece musíme platit vysokou daň a při tom ještě je to tragické, že, nezaplatím-li včas, musím platit úrok 10% a jsem exekvován, tedy pro daň, kterou vůbec ani platit nemám.

A tu žádáme se vším důrazem pana ministra financí, aby, jak mu zákon přímo ukládá, tvrdou praxi tohoto zákona zmírnil. Žádáme, aby pan ministr financí dal příslušné instrukce svým úředníkům, jak si mají počínat; ale nesmí se spokojiti jen pouhými instrukcemi, nýbrž musí se také přesvědčit, jak jeho instrukce jsou prováděny. Nechci paušalovat. Jsou úředníci finanční, kteří při své odpovědné službě jsou velice svědomití a spravedliví, ale, bohužel, jsou zase úředníci nemilosrdní, ano i nespravedliví, ano našel se i případ, kde úředník vystupoval i jako politický straník při jednání s poplatníky. Tito úředníci dělají pak hanbu celému stavu, a proti těm musí být se strany finanční správy zakročeno co nejpřísněji.

Mimo to vším právem můžeme žádat, abychom věděli, kolik a mnoho-li které daně a přirážky platíme. Někde prostě berní úřady pošlou šek, a na rubu přes všechny daně udělají virguli, napíší celkovou sumu, a pak plať. Ani ty knížky, které jsou zavedeny, nedávají náležitý obraz, mnoho-li čeho platím, hlavně ne mnoho-li přirážek. Mám-li tedy v určité lhůtě platit určitý obnos, musím jej předem znát a vědět, nač co platím.

Takovými tvrdými opatřeními, a to docela zbytečnými, jitří se zbytečně lid, a to právě ten lid, který je nejbezpečnější oporou státu.

Opakuji znovu, co jsem řekl na začátku. Stát musí žít, platit daně musíme a budeme, ale nesmí býti platební schopnost naše podlomena, neboť pak by nastala derouta, které by stát nesnesl.

Jestli snad jsem užil ve svých vývodech trochu více kritiky, opakuji, a to jménem své strany, že nevycházela ze zlé vůle, ale z toho nejlepšího úmyslu, prospět věci cenné a státu.

Jsme přesvědčeni, že již příštího roku bude vypadat jinak i rozpočet ministerstva financí, co se týče daní, a že nebude třeba stížností, které jsem zde jménem naší strany přednesl. (Výborně! Potlesk.)