Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Na koniec len niekoľko slov ešte o Podkarpatskej Rusi. I tu musím sa dovolávať výrokov p. prof. Spiny. Revnivosť istých politických strán znemožňuje riešenie problému, ktorý je jednou z príčin, prečo Podkarpatská Rus nevpravuje sa postupne do ústavného života Československej republiky, lež sa len administruje. Ťažkú zodpovednosť berú na seba tieto politické kruhy, ktoré nedostatkom porozumenia, nedostatkom smyslu pre zachovanie tohoto územia Podkarpatskej Rusi, nechcú videť svoje povinnosti ku štátu a národu. Podkarpatská Rus je posiaľ len administrovaná. V tieni tejto administrácie je možno, že irredenta maďarská tam najpevnejšie zakotvila, a drží vo spároch svojich značný počet ruského ľudu a v tieni tejto administrácie úpi a biedne živorí i to štátne zamestnanectvo tam exponované, ktoré je našej československej národnosti. Títo štátni zamestnanci nachádzajú sa v trpkom sociálnom stave. Doteraz márne pozvedali hlasu svojho k našej verejnosti. Sú si síce vedomí svojich povinností ku štátu, ale žiadajú, aby štát plnil svoje povinnosti voči ním. Je svrchovaný čas, aby konečne raz politické strany naše venovaly sa v záujme národa riešeniu celej otázky Podkarpatskej Rusi. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Schäfer.

Posl. Schäfer (německy): Vážení pánové, vážené dámy! (Hluk. Výkřiky posl. dr. Labaye.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. dr. Labay nemá slova, prosím, aby nevyrušoval.

Posl. Schäfer (pokračuje): Ve schůzi rozpočtového výboru ze dne 8. listopadu pan ministerský předseda Švehla v delší řeči ... (Hluk Výkřiky posl. dr. Jurigy.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana posl. dr. Jurigu, aby nevyrušoval. (Hluk.) Prosím pana posl. Schäfera, aby pokračoval.

Posl. Schäfer (pokračuje): Tato mezihra dokazuje také, jak daleko jsme přišli v tomto státě, díky vládním methodám, jež od založení tohoto státu jsou zvykem.

Počal jsem tím, že jsem ukázal na řeč pana ministerského předsedy, promluvenou v rozpočtovém výboru ze dne 8. listopadu, v níž se vyrovnává s oposicí. V jeho vývodech shledáváme některé zcela pozoruhodné myšlenky, myšlenky, z nichž by se mělo souditi na zkušenosti státnické. Prohlásil vůči oposici, že nikdy nebude odsuzovati kritiku státního rozpočtu, kritiku opatření vlády, ale že vždy přijde na důvody kritiky a že kdo při vší své kritice přece jest hotov k spolupráci, vždy jest vítán. Pan ministerský předseda Švehla pravil mezi jiným, že budeme dbáti jen o takovou kritiku, která vychází z tohoto nevyhnutelného předpokladu, totiž loyálné spolupráce, nikoli však o kritiku, která vychází z jiných důvodů. Pan ministerský předseda Švehla poukázal dále na to, že Československo jest mladým státem a že jest mu tedy počítati s velikými potížemi. Pravil, že právě mladá demokracie musí dokázati svou schopnost k životu tím, že nezavře oči před žádnou otázkou.

Jestliže se rozpomeneme na všecky ty řeči, s kterými se nová vláda koaliční představila, nemůžeme jinak než vysloviti, že v oněch programových řečech bylo málo promluveno o tom, co hýbe obyvatelstvem tohoto státu. Ano, musili jsme viděti, jak se vláda ve svých prohlášeních vyhýbá velkým otázkám. Ministerský předseda Švehla pak při hájení rozpočtu ve výboru prohlašuje, že jest úlohou vlády a státní správy - a této úloze že se věnuje - aby tento stát byl zabezpečen. Pravilť: "Při všech otázkách se budeme říditi nejvyšší povinností, zabezpečiti svůj stát." Mínění, jak se stát zabezpečuje, mohou se zajisté silně rozcházeti, a podle našeho mínění jest naprosto pochybeno, všecky výtky proti vládním předlohám, všecky žaloby, které při jednání o působení vlády byly proneseny, postaviti do takového světla, jakoby v nich byl úmysl, rozmnožovati obtíže ve státu. My, sociální demokraté, máme za to, že by bezpečnost státu především musila a měla spočívati v tom, aby veškeré veliké hospodářské a politické otázky byly řešeny podle zásad demokracie a aby zvláště v dobách hospodářské nouze se přihlédlo k velkým hospodářským úkolům státu. Ale v Československu bylo dosud zcela opačné pojetí směrodatno nebo zdá se, že tomu tak jest. Jinak bylo by docela nemožno, aby bylo třeba takového obrovského aparátu proti čelení každé kritice, že na politickou správu vynakládáme rok co rok větší částky, že máme ohromný policejní aparát, že v některých oblastech tohoto státu přímo nepochopitelným způsobem se vydávají miliony výhradně na účely policejní, na úřady správní, na četnictvo a tak dále. Podívejme se na číslice, které nám to vysvětlují. Vidíme obzvláště, že politické úřady podle státního rozpočtu v roce 1923 budou značně více státi nežli v roce 1922. V Čechách jsou vydání na politickou správu v rozpočtu vytčena na 47,764.640 korun, v předešlém roce byla o ne celé 3 miliony nižší. Pro Moravu byla vytčena na 13,852.960 korun také o jeden milion výše, nežli v tomto roce. Ve Slezsku máme vzestup z 5,300.930 na 5,411.550 korun. Ale nyní přijdeme ke Slovensku. Slyšíme v této sněmovně často stesky se slovenské strany na zanedbávání tohoto státního území. Jestliže však popatříme na číslice, které osvětlují to, co stojí politická správa na Slovensku, zdá se, jakoby o toto území republiky bylo velice pečováno. Pro Slovensko bylo v roce 1922 v rozpočtu pro politické úřady zařazeno 81,340.760 korun, v roce 1923 stoupá výdej na 83,523.400 korun. Porovnejte nyní s tím výdeje na politickou správu v Čechách. Kdežto v Čechách jest pro příští rok rozpočteno okrouhle 47 milionů, jest výdej pro politickou správu na Slovensku rozpočten přes 83 miliony. Podobně se to má s Podkarpatskou Rusí. V Podkarpatské Rusi stojí nás politická správa 15,054.290 korun, což jest důkazem, že stát pro tuto oblast v tomto směru s výdeji skutečně neskrblí. Víme však velmi dobře, že ani Podkarpatští Rusové ani Slováci nepřijímají tento způsob péče s velikým nadšením. Obzvláště bylo by především pro vládu tohoto státu naléhavým požadavkem a odpovídalo by to jen tomu, že tento stát má býti demokracií, aby se Podkarpatským Rusům a Slovákům dala možnost takového politického vyžití, jaké se musí poskytnouti národu v každé demokracii. Ale my zde ani nemáme zástupců z Podkarpatské Rusi, ani se neprovádějí obecní volby na Slovensku. V těchto obou oblastech se vládne podle dosavadních method dále a pak se někdo diví, že se neustále množí žaloby na postupování československé vlády. Máme tedy docela nehorázné stoupání výdejů na politickou správu, stoupání, jež nám jasně ukazuje, kde bychom za dobrého, demokratického způsobu vlády a za skutečně velkorysé hospodářské politiky mohli provésti mnohé úspory. Abych to v jednotlivostech krátce opakoval, rád bych vám jen ukázal následující: V Čechách vzrostly výdeje na politické úřady o 3,417.730 korun, na Moravě o 968.120 korun, ve Slezsku o 407.620 korun, na Slovensku o 1,912.640, v Podkarpatské Rusi o 1,956.930 korun. To jest tedy na politické správní úřady jen v Československu proti roku předešlému více o 8,663.040 korun. Při tom vykazují se ještě v ústřední správě úspory 465.349. Nechci se šířiti o ostatních číslicích a je jednotlivě uváděti. Přece však nemohu toho pominouti, abych se aspoň docela krátce nezmínil o rozsahu našeho policejního rozpočtu. Ani zde jsme neviděli žádné methody úsporné, nýbrž naopak, i zde lze viděti vždy jasněji, že Československo si nepředstavuje zabezpečení státu pomocí zdravé demokratické politiky, nýbrž tak, že občané jsou postaveni pod vydatný policejní dozor. Dohled na státní občany a na jejich politickou činnost není v Československu dokonce o nic pozadu za policejním dohledem, jemuž kdysi státní občané v starém Prusku byli vydáni v šanc.

Jest to též u nás ještě vždy tak, jak bylo ve starém Rakousku a Prusku, že každá politická činnost jest pozorována, že tu stojí převeliká armáda špehounů, která přezkoumává všelikou činnost jednotlivého politika a jednotlivého v politickém životě zúčastněného člověka. A připomínám, že na dvou polích ještě nevidíme žádného pokroku ve směru demokratickém, a to na poli tisku a práva shromažďovacího. (Souhlas na levici.) Na poli tisku, volného projevu mínění psaným slovem, jsme ještě daleko vzdáleni toho, býti státem demokratickým. Naši státní zástupcové pracují zrovna tak zpátečnicky, vedeni stejnými předbřeznovými myšlenkami, jako ve starém Rakousku. Bylo by velmi poučno, vypočísti jednou četné konfiskace a ukázati, pro jaké nicotné poznámky, články a spisky jsou časopisy zabavovány. Obzvláště a na to ukázal již řečník přede mnou, kolega Jokl - obzvláště jest namířeno na to, aby byl utlumen každý volný projev mínění o militarismu, a jestliže to někdo v Československu zkouší, aby ukázal v některém časopise, jak mocně tento stát vězí v militarismu, může býti jist, že státní zástupce ihned tomuto časopisu bude činiti obtíže. Vidíme místo veliké demokratické a hospodářsky daleko prozíravé politiky působení vlády, která vychází z myšlenky, že stát může býti zabezpečen, když jest po ruce co nejvíce vybudovaný policejní aparát, když jest po ruce co možná nejvíce četnictva, když státní občané požívají co nejmenší politické svobody; jinak by bylo nemyslitelno, že máme ještě starý patent o tělesném trestu, že musíme ještě podle starého zákona o spolcích a shromážděních v Československu zřizovati spolky a konati shromáždění, bylo by nemyslitelno, že každé jednotlivé shromáždění má býti pod dohledem zástupce vlády, aby se tam jen nepromluvilo kritické slovo proti vládě a její politice. Přirozeně není ani pomyšlení, aby v kratičké době všecky číslice této kapitoly mohly býti probrány. Jest nám se omeziti na několik čísel. Tak vidíme, že vydání na policii o sobě od roku 1922, kdy činila 114,350.870 korun, v novém rozpočtu stoupla na 122,653.550 korun. Vydání na četnictvo ovšem klesla, a to okrouhle s 238 na 225 milionů korun, při čemž však se nesmí zapomenouti, že tento pokles naprosto není v žádném poměru ke změnám, jež vznikly v nákladu na vydržování vůbec, takže o nějakém snížení četnictva hrubě nelze mluviti.

Dlužno se také zamysliti nad číslicemi pro Podkarpatskou Rus a Slovensko. Tak se vydává na policii v Podkarpatské Rusi 7,076.430 K, na četnictvo 18,251.973 K. Nejjasněji si uvědomíme toto policejní hospodářství, přímo na staré Prusko připomínající, když uvážíme, že na jednu hlavu obyvatelstva připadá 27 K 64 h vydání na tento způsob zebezpečení státu. Nyní, velevážení pánové, musíme se přece také dotknouti jedné otázky. Personál četnictva měl již ve starém Rakousku jistý druh odborové organisace. V Československu však se činí takovým snahám četnictva největší obtíže, a jeho časopis, jenž hájí jeho odborové zájmy, těší se zcela zvláštní přízni státního zástupce, těší se velmi pronikavému pozorování. Máme za to, že by demokratická vláda měla míti povinnost, svým zřízencům bez rozdílu, tedy také četníkům a státním policistům dáti možnost odborového spolčování, aby pomocí organisace hájili své odborové zájmy.

Státní správa poráží i ohledně samosprávy obcí zásady, které v žádném demokratickém státě nejsou brány v pochybnost nebo v odpor. Nemá žádného ohledu na potřeby a přání obcí. Mohl bych uvésti řadu případů, kde se přes hlavy obecních zastupitelstev má provésti přeložení z jednoho okresu do druhého. Tak na př. má politická zemská správa v Čechách úmysl, z okresu Hostinné ubrati tři obce Zvičinu, Dolní Brusnici a Velkou Borovnici a přičleniti je do okresu královédvorského. Uvádím to jako jednotlivý případ proto, že ukazuje, v jakém směru státní politická správa zasahuje, totiž do práv a rozhodnutí, jež vlastně přísluší obcím. Při tom si nesmíte snad mysliti, že se tak děje jen s německými obcemi!

V jiném okresu jsou to české obce, které se proti tomuto způsobu odluky od jednoho okresu a přídělu k jinému brání. Tak se na př. jedná také s obcemi v okresu hořickém, jež nechtějí ničeho o tom slyšeti, že mají býti přičleněny k jinému okresu. Připomínám, jak velice sestátnění policie, jež nastalo poslední dobou, zasahuje do správního práva obcí. Tím spíše však dlužno kritisovati, když při převzetí policejních prací ve městě často nejmalichernějším způsobem si počínáno. K charakterisaci, kterak se za okolností jedná, uvádím následující případ: V Liberci byla policie sestátněna. Byli převzati všichni policejní strážníci až na jednoho, jenž měl neštěstí, že si ve službě přivodil úraz, a to při pronásledování těžkého zločince, a jenž na neštěstí jest ještě k službě neschopen. Nesvědčí právě o moudrosti a velkorysosti, když při sestátnění policie v jednotlivých městech tak malicherným způsobem jednáno.

Jako sociální demokraté nemůžeme nikterak souhlasiti s takovou působností státní správy a s činností ministerstva vnitra, jakož i s působností politických správních úřadů. Máme za to, že tento způsob politické správy s demokracií zhola ničeho nemá co činiti a že nemáte příčiny, označiti naši kritiku za neoprávněnou. Naříkáte na to, že proti státnímu rozpočtu tak kriticky postupujeme a že se o činnosti vlády a jejích zařízeních nechvalně vyslovujeme. Ministerský předseda pravil v rozpočtovém výboru, abychom loyálně spolupracovali. Ale vy se domníváte, že každé slovo kritiky zároveň znamená smýšlení státu nepřátelské a zapomínáte při tom, že vaše vlastní zařízení kritiku vyvolávají. I já chci, jako jiní, ukázati na slova, která z českých úst o úkolech demokratického státu dříve byla promluvena. Kdybyste si na to vzpomněli, co za války nynější president Československé republiky myslil o budoucí Evropě, která se má ze světové války zroditi, a když to porovnáte s tím, co se z tohoto státu stalo, pak musíte připustiti, že každé slovo kritiky, jež promluví strany, které k této koaliční vládě jsou v oposici, jest oprávněno. Nynější president Masaryk vyslovil za války své myšlenky o nové Evropě. Tyto myšlenky vyšly nyní ve formě knihy, a já bych pánům ze stran většiny doporučoval, aby tuto knihu nejen chvatem čtli, nýbrž aby si myšlenky tam vyslovené osvojili. Masaryk praví o nové Evropě: "Organisace Evropy a lidstva jest na širším základě zbudovaný všelidský program, který se má v duchu demokracie na základě sebeurčení národů a bez militarismu uskutečniti." Jestliže si tuto úlohu ve své státní politice vnitř i vně vytknete za povinnost, jestliže se vynasnažíte tuto velkou myšlenku, která je zde vyslovena, uskutečniti, pak také žaloby se zmenší a na konec pominou. Dokud však jste v tom mínění, že národové tohoto státu musí býti ovládáni podle method staropruských a starorakouských, dotud budou stále a stále proti vám bojovati ti, kteří stojí na půdě demokracie a chtějí, aby z tohoto státu učiněna byla demokracie. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má pí. posl. Blatná.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Doufali jsme, že reformní plány, jež justiční správa ohlásila s velkým rozmachem, budou míti nějaký odraz ve státním rozpočtu. Není tomu tak. Je to starý duch, který sem znovu zařazoval ty číslice, a přece trestní právo i výkon trestu vyžadují reformy. Již dávno neodpovídají modernímu smýšlení a cítění. Pánové a paní! Kriminalita a zločin koření příliš hluboko v ekonomických poměrech a v duševním i duchovním stavu, do něhož ony poměry lidi přivádějí. Kdo tomu nechce věřiti, ten nechť pohlédne jen na čísla naší kriminální statistiky, jež vyšla letos v červenci. Každé hospodářské období se zrcadlí v číslech kriminální statistiky. Válka a poválečná doba přeplnily naše vězení. Následky hospodářské krise nedají na sebe čekati. Je také nepraktické a neúčelné chtíti zahraditi proud jen u jeho ústí a nikoli u jeho pramene. Sociálně-politické zákony by byly nejlepšími ochrannými opatřeními proti zločinu. Od měšťáckého státu nežádáme nic, co by šlo do základů. Ale co žádáme, je zaopatření našich vdov a sirotků, našich invalidů a nezaměstnaných, je zaopatření starců a stařen, co žádáme, je sociální pojištění.

Hospodářská krise rozšířila v celé zemi nouzi a bídu, obzvláště však v pohraničním území. Byla jsem nedávno nahoře v Rudohoří na jedné schůzi a byla jsem tam vyzvána, abych se jednou poohlédla, jak to vypadá v rodinách válečných vdov, nezaměstnaných a lidí, kteří našli práci na druhé straně v Sasku, jejichž výdělek však valutárními poměry již nic v domově neznamená. Lidé, kteří jako my se pohybují stále jen v tak zvaných nižších vrstvách obyvatelstva, povlovně trochu otupují vůči lidskému utrpení. Ale co jsem zde viděla, to mnou otřáslo. Vyhladovělí starci, stařecké děti v kolébkách! Byla jsem asi u 20 rodin a přes to, že bylo poledne, se v žádné z těchto domácností nevařilo! Tázala jsem se, co přece jedí. Tu mi ti lidé přinesli, tu v košících, tam v hrncích, staré, ztvrdlé zbytky chleba, z nichž žijí. A víte, pánové a paní, kdo tento chléb vyžebral? Školou povinné děti! Místo aby šly do školy, chodí 5 až 6 dní daleko do kraje až do žlutické krajiny a vyžebrávají chléb, z něhož rodiny žijí, a 14- a 15leté děti nechodí nikam do učení. Není tu ani nejnutnějšího obleku. Nejsou to hrozné poměry? Ujasnilo se mi, že tolik nouze, tolik bídy musí na konec zmenšiti i právní cit. (Souhlas na levici.) Ujasnilo se mi, že obzvláště mládež, jež musí něco takového prodělati, chopí se na konec všech prostředků, aby této nouzi unikla. Byla jsem krátký čas nato ve vězení krajského soudu v Chebu a nalezla jsem tam právě pokračování této Perninské dětské tragedie, mladistvé vězně mezi 14 a 18 lety. Dala jsem se do hovoru s každým jednotlivcem a tito mladiství vězňové byli až na jednu výjimku děti válečných vdov, děti nezaměstnaných, a tito hoši neuměli čísti a psáti, slabikovali mně namáhavě z ústavního slabikáře jako sedmiletí a osmiletí. Táži se: Nejsou tyto poměry hrozné? Jsou hrozné i pro nás jako socialisty, neboť co zde dorůstá nezdravého a nevědomého, to není materiál, kterého socialism potřebuje. Socialism potřebuje zcela jiných lidí. Ten staví nejvyšší požadavky na sílu, na inteligenci a mravnost lidí, kteří mu mají připravovati cestu. Avšak tyto věci by měly pohnouti i stát k přemýšlení. Rozsáhlý systém péče, výchovný systém, to by mělo býti heslem státu vzhledem na zanedbanou a zločinnou mládež. My jsme sice slyšeli o plánech vlády v tomto směru. Ale bylo by polovičatým opatřením, kdyby současně s reformou trestního práva pro mládež nevstoupil v platnost zákon o péči o mládež. A mimo to neslyšíme již vůbec nic o těch věcech. Pohleďte přece na jiné státy, na příklad na Spojené státy severoamerické, co se tam v tomto směru dělá. Nechceme říci, že všechny ty reformy v tomto směru by se daly přenésti do našich poměrů, nebo ze by všechny byly dobré, ale co vytvořili Američané ve své Reformatory Bill pro zanedbanou a zločinnou mládež, je směrodatné. Jejich cílem je učiniti mladistvé vězně opět sociálními. (Souhlas na levici.) To znamená, učiniti je schopnými, aby mohli ve společnosti opět existovati, a prostředkem k tomuto cíli je rozsáhlá soustava péče o mládež. V jejich "Reformatories", v těchto trestnicích pro mládež, budou mladiství duchovně i tělesně posilováni, budou teoreticky vychováváni a důkladně vzděláváni pro nějaké povolání, každý podle náklonnosti a schopnosti. A produktivní práce tu ustupuje zcela za instruktivní. Zdi na příklad, jež tam musí stavěti mladiství zedníci, průčelí budov, brány, se opět strhávají. To dělají Američané, kteří jinak nejsou známi jako nepraktičtí lidé, kteří jinak nejsou sentimentální. Avšak ukazují se i tu jako zcela dobří počtáři, neboť ze 60 mladistvých, kteří tu předčasně opouštějí vězení průměrně měsíčně, jelikož se dobře chovali, osvědčí se ve světě průměrně 50 (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) - to je pozorovaná skutečnost - a pouze 10 z nich musí býti dopraveno zase zpět, aby si odpykali trestní vězení až do konce. To je důkazem, pánové a paní, že se soustavou výchovy a péče nemůže pomoci všem těmto mladistvým, ale je to důkazem, že se většině pomůže. U nás? U nás je trumfem úsporný systém Rašínův, a zvláště na místech, kde by bylo nutno nešetřiti. Neboť nejdůležitější ekonomií, paní a pánové, je ekonomie s lidmi.

Ale již i ve věcných požadavcích, abych mluvila stylově - nechci zde mluvit o našich vězeních u okresních soudů, u krajských soudů, to je kapitola sama pro sebe - ale pohleďte jen na naše trestnice. Pankrác nemá vodovodu ani kanalisace, Řepy mají petrolejové osvětlení, Bory mají zcela zastaralý otopný systém, přijde-li vítr od západu, zůstanou východní trakty studenými, přijde-li od východu, je to obráceně, tlačí-li vzduch se shora, je celá trestnice v kouři. Zařízení pro zvonění v Borech je přímo dětsky primitivní. Jen Mikulov je nový a moderní. Ostatní trestnice, jež jsou daleko od centra, nejsou lepší, neboť vzdálenost není žádnou zárukou pro dobrou jakost. Ale, velectění pánové a paní, jakkoli jsou tyto věci nepříjemné, jakkoli těžce jsou pociťovány, přece to není to nejhorší. Nejhorší je nouze o místo. A ta začíná již účinkovati ve vězeních okresních a krajských soudů velmi zle. (Souhlas na levici.) Členové jednoho deliktu musí býti od sebe odděleni. Tím se dávají dohromady členové různých deliktů, takže jeden od druhého se může právě dobře zaučovati a tak tito mladiství se vrací pak na svobodu zkaženější, než byli tam dopraveni (Souhlas na levici.) a postoupí, jak mně bylo řečeno s mnoha stran, ještě zkaženější do trestnic. V trestnicích však zlo teprve vlastně začne. Neviděla jsem žádné trestnice, kde by byli nebyli dáváni proti všem předpisům, proti lepšímu vědomí a vůli vedoucích osob pouze z donucovacích důvodů poprvé trestaní s těmi, kteří již byli trestáni. Na Pankráci nalezli jsme skupiny A, B a C společně pracující. To jsou poprvé trestaní, po druhé trestaní a pro zločin často trestaní. Tím jsou přece lepší živly vydány zcela na pospas vlivu horších. Co dělá vláda, aby odpomohla tomuto nemožnému stavu, o němž přece musí konečně věděti? Jedna interpelace, kterou jsme nedávno podali, dává vám odpověď. Vláda přeměňuje trestnici v Leopoldově, v níž bylo ubytováno 1300 vězňů, na kasárny. Těchto 1300 vězňů se dopravuje však do jiných, beztak již přeplněných trestnic.

Ještě slovo o knihovnách. Knihovny jsou vesměs ve špatném stavu, nejen co do rozsahu, nýbrž i hlavně co do obsahu. Mimo vzdělávacích knih je tu jen zcela starý brak vesměs literární, spisovatelské bezvýznamnosti a přece správná vězeňská knihovna by byla výchovným činitelem par excellence a my bychom potřebovali takového činitele, který by mohl působiti výchovně na zločineckou zanedbanou mládež, tím spíše, když vedoucí úředníci v našich vězeních jsou přímo schváceni administrativní prací. Jim nezbude ovšem vůbec času k tomu, aby se zabývali těmito věcmi. Nevím, jsou-li všichni vedoucí našich vězení kriminalisty, z jiné strany vím, že pořádek je bezpodmínečným požadavkem. Ale tento pořádek musí být umožněn, aniž by se ředitelé ústavů odnímali své nejpřednější povinnosti, zabývání se vězni.

Ředitelé trestnic, úředníci a dozorci, ti nemají jistě lehkého života. Sdílejí ovšem v mnohém směru život vězňů a s vězni není prý také lehko jednati, již se zřetelem na to komplikované složení, jedněch tupé, druhých často vášnivé. Tu nutno i od dozorce vězňů žádati více, než aby měl jen dělati disciplinu a držeti pořádek. Vycházejíc z těchto předpokladů, z tohoto poznatku, zamýšlela vláda - slyšeli jsme o tom před dobou více než jednoho roku v jednom článku měšťanského časopisů "Prager Tagblatt" - závésti učební kursy pro dozorce trestnic. Bylo lze čísti v tom časopise velmi mnoho krásného o těchto vyučovacích kursech, jež měly trvati tři měsíce a my jsme se těšili. Ale tyto vyučovací kursy se dosud nekonaly.

Dovolte ještě několik slov o často nerozumných, nehospodářských pracovních metodách v našich vězeních. Bylo by nespravedlivo neříci na tomto místě také, že se dělají v našich vězeních krásné práce. Ale já jsem našla pracovní metody, jakých jsem neviděla od svého dětství v domovské vesnici. Tu se tká plátno jako za dob babiččiných a rovněž tak se lepí kornouty a ručně se pletou pletence, nekonečné pletence slámy na slaměné rohožky. Tak se tam pracuje, zatím co venku ve světě se bouřlivě žene vpřed strojní, technický, pracovně technický vývoj. Co mají tito lidé dělati, vyjdou-li opětně mnozí teprve po letech do světa, jenž se jim takovým způsobem odcizil a který se staví vůči nim nepřátelsky. Nikoho tu není, kdo by zprostředkoval včlenění do společnosti. Vláda se zbavuje své povinnosti úplně. Soukromá dobročinnost selhává.

Máme zajisté spolek pro péči o propuštěné trestance. Avšak ten má jen zcela omezené prostředky a tyto prostředky jsou nad to uloženy ve válečných půjčkách. Ale trestanec se stává cizincem nejen ve světě práce, nýbrž i ve vlastní rodině. Okolnost, že může jen zřídka psáti a přijímati dopisy, že výměna dopisů se kontroluje, že může jen zřídka přijímati návštěvy a i návštěva ženy a dítěte se koná jen v přítomnosti úředníka, odcizuje ho přirozeně rodině. Propuštěný vězen je odkázán pouze zcela na sebe sama a počíná existenční boj se zcela nezpůsobilými prostředky. Otupěl, jeho síla vůle, jeho tělesná síla jsou sní ženy. Strava ve vězeních, tato polévková, suchá strava, nedostatek čerstvého vzduchu, pohybu na čerstvém vzduchu, to vše je způsobilé působiti nepříznivě i na jeho tělesnou sílu a tělesný stav. A když nyní propuštění trestanci začnou nerovný boj, když mnoho jich v tomto boji klopýtne, mnoho opět podlehne a selže, nese na tom dobrý díl viny společnost a zákonodárství.

Dospěla jsem na konec svých vývodů a chtěla bych ukončiti slovy Valentiniovými: Nemluvím pro beztrestnost, ale proto, aby se trestalo, aniž by se zlo zvětšovalo. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Další řečník není přihlášen. Podrobná rozprava o skupině první, politické, jest skončena. Hlasování odkládám až po ukončení podrobné rozpravy o ostatních skupinách a přikročím k podrobné rozpravě o další skupině, totiž finanční, obsahující kapitoly: 5. Nejvyšší účetní kontrolní úřad, 6. Příděly samosprávným svazkům, 7. Státní dluh, 8. a 8 a) Pensijní a zaopatřovací platy, 14. a 14 a) Ministerstvo financí.

Ke slovu přihlášeni jsou: na straně "proti" pp. posl. Beutel, Wittich, Kostka, R. Fischer, Tausik, Brodecký, dr. Keibl, Tománek, Anděl, dr. Hanreich, Budig, Schweichhart, Schuster, Kříž; na straně "pro" pp. poslanci dr. Hnídek, Sajdl, R. Chalupa, Oktávec, Pik, Ant. Novák.

Udílím slovo prvému řečníku na straně "contra", panu posl. Beutelovi. (Hlučné výkřiky německých soc. dem. poslanců. - Předsednictví se ujal předseda Tomášek. - Výkřiky posl. Hillebranda.)