Předseda (zvoní): Ke všeobecné rozpravě již žádný řečník zapsán není. Prohlašuji všeobecnou rozpravu za skončenu a budeme hlasovati o přechodu k rozpravě podrobné.
Pan zpravodaj učinil na konci svého referátu návrh, aby sněmovna vzala elaborát rozpočtového výboru, týkající se státního rozpočtu jakož i finančního zákona na rok 1923, za podklad rozpravy podrobné.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby sněmovna přešla k rozpravě podrobné o státním rozpočtu a finančním zákonu na rok 1923, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat. Sněmovna se vyslovila pro přechod do rozpravy podrobné.
Přistoupím teď, jak již předem bylo sděleno, k projednávání skupiny první, politické, do níž patří tyto kapitoly rozpočtu:
Kapitola 1. President republiky, kapitola 2. Kancelář presidenta republiky, kapitola 3. Národní shromáždění, kapitola 4. Nejvyšší správní soud, kapitola 9. Předsednictvo min. rady, kapitola 10. Ministerstvo zahraničí, kapitola 11. Ministerstvo nár. obrany, kapitola 12. Ministerstvo vnitra, kapitola 19. Ministerstvo spravedlnosti, kapitola 24. Ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organisace správy.
Řečníci zapsaní k této politické skupině jsou:
Na straně "proti": pp. posl. Zierhut, Mayer Samu, dr. Buday, Heeger, Merta, Anděl, Onderčo, dr. Haas, Tausik, Windirsch, dr. Juriga, Uhl, dr. Holitscher, Jokl, Schäfer, Blatná.
Na straně "pro": pp. posl. Špatný, Kaderka, Biňovec, G. Navrátil, Mašata, dr. Patejdl, Hummelhans, dr. Matoušek, David, Špaček, Hrušovský, dr. Hajn a Prášek.
Přeje si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj posl. dr. Srdínko:
Nikoli.
Předseda: Není tomu tak.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému na straně "proti" panu posl. Zierhutovi.
Posl. Zierhut (německy): Slavná sněmovno! Dříve než přistoupím k vlastní věci, dovolte, abych podal stručný přehled našich politických, národnostních a hospodářských poměrů, neboť jen tehdy, budeme-li se bez předsudků dívati na dějinné události, získáme nezkalený obraz přítomnosti a budeme moci činiti opatření pro budoucnost.
Už vybudování tohoto státu je od základů pochybené. Novověký stát - a to může býti jedině stát svobodný - nelze utvořiti nebo aspoň trvale udržeti, je-li při tom nohama šlapáno přirozené sebeurčovací právo národů. Co k sobě nepatří, rozpadne se a musí se rozpadnouti. Aniž se otázali Němců, příkře odmítajíce vyjednávání s Němci a označujíce je za vzbouřence, revoluční držitelé moci, kteří se domnívali, že z rozvratu musí založiti tento stát, přejí si míti národní stát, avšak ve skutečnosti mají stát národnostní. Zakladatelé státu dali tomuto státu ústavu aniž se tázali národů, právě tak jako při samém utvoření státu, ústavu jim vnutili. Nesnáze, které z toho vyplývají, ukazují se teprve nyní v celém našem sněmovním i veřejném životě.
Přelud státní řeči, jež je ve skutečnosti nemožná, poněvadž stát není jednotným státem národním, způsobil, že musilo dojíti k jazykovým sporům, které vážně ohrožují trvání tohoto státu. Samo sebou se rozumí, že musíme státi na stanovisku, jež hájí náš lid, že ani ústava tohoto státu, ani tak zvaná státní řeč neodpovídá skutečným potřebám tohoto státu a že vyžaduje změny.
Těmito v základech pochybenými opatřeními zatíženo sešlo se první volené Národní shromáždění, k němuž my nyní náležíme. Vstupem do tohoto Národního shromáždění, pod tlakem poměrů postavili jsme se na půdu tohoto státu. Ve svém programu jsme bez obalu schválili republikánskou státní formu tohoto státu, přinesli jsme nejlepší vůli uplatniti své síly v tomto Národním shromáždění přes obtíže, jež nám byly na závadu po stránce jazykové, a přes to, že jsme vázáni ústavou a jednacím řádem a státní řečí. Čeho jsme dosáhli? Lidu, který nás zvolil, jsme odpovědni za svoji činnost a bylo naší svatou povinností hájiti zájmy našeho lidu. Dost často se s námi nakládalo hanebně, výsměšně, nejlepší podněty a návrhy, jež jme podávali, byly prostě bezohledně zamítány, na interpelace, dotazy a návrhy, jež jsme podávali, vláda většinou prostě neodpovídala, celé hromady je jich pohřbeno v archivu této sněmovny. Naše přítomnost ve sněmovních výborech přes všechnu naši námahu už předem nemívala zpravidla žádné naděje na úspěch. Při sestavování státního rozpočtu nebylo vzato zřetele na náš lid a ve sněmovně samé oznamován byl výsledek hlasování ustáleným: "To je většina".
Jestliže jsme při tom neztratili trpělivost, jest to přičítati tomu, že vážně pojímáme povinnosti, jež máme jakožto zástupci lidu, vytrvati, i když zdánlivě není naděje na úspěch, až se úspěch dostaví, poněvadž se musí dostavit, jestliže vytrváme. Nebudu podrobněji líčiti cestu utrpení, kterou jsme již prošli. Chci na okamžik zapomenouti na minulost a obrátiti se nyní k přítomnosti a k budoucnosti.
Nynější poměry v našem státě lze stručně vylíčiti takto: Po stránce politiky zahraniční nejsme na tom o mnoho lépe než před tím a ve vnitřní politice je den ze dne hůře. I když nás ministr věcí zahraničních ujišťuje, že mnoho, velmi mnoho přispěl k upevnění státu na venek, přece jen to není tak slavné, přihlédneme-li blíže. Neblahá mobilisace a nevhodné připojení velkých maďarských území s čistě maďarským obyvatelstvem způsobilo, že stále ještě žijeme v napjatém poměru s Maďary. I když se není tak brzy obávati vypuknutí zjevného nepřátelství, přece jen je na Slovensku ustavičně t. zv. drobná válka. Škody z toho vyplývající jsou nedozírné. Slovensko nemůže a nebude míti klidu, dokud nenastane jakés takés uspokojující spolužití jednotlivých národů, bydlících v této zemi. A v Podkarpatské Rusi, kde jsou politické a národnostní poměry ještě spletitější, je ještě hůře. Prohlašuji zde veřejně: Je příkazem spravedlnosti, aby národům v Podkarpatské Rusi a na Slovensku byla už konečně jednou dána slíbená a podle práva jim příslušející autonomie. Dosavadní lpění na přepjatém centralismu může republiku více poškoditi než český národ tuší. A důsledně žádáme i my pro svůj německý národ v tomto státě tatáž práva, jaká požadují pro sebe národové v Podkarpatské Rusi a na Slovensku. Úplná autonomie jest a zůstane naším programem tak dlouho, dokud nebude splněna. Od tohoto základního požadavku našeho národa, obzvláště našeho německého lidu venkovského, nikdy neupustíme a boj o svou samosprávu povedeme dále, ať přijde ještě kolikkoli vlád.
Nastávající zavedení župního zřízení by bylo poskytlo možnost naší autonomie, kdyby nebylo tak příliš upraveno podle centralistické, imperialistické a byrokratické chuti jistých držitelů moci, kteří stále ještě vládu spatřují v ovládání a rozkazování. Vládnouti dnes už neznamená moc panovnickou, nýbrž "úkol, nalézti a prováděti správný řád" a toho lze dosáhnouti jen v nejužším spojení s lidem, tedy v německém území ruku v ruce s německým obyvatelstvem. Pokud zcela nepronikne tento samozřejmý požadavek řádné správy, ani nové župní a okresní zřízení nedosáhne svého úkolu. I tu vzplane a musí vzplanouti znovu politický, národnostní a hospodářský boj, nebude-li nám zaručena autonomie. Trváme tudíž na požadavku našeho programu, aby župy a okresy byly utvořeny a ohraničeny tak, aby byly národnostně jednotné. Teprve, splní-li se tento požadavek, lze dosíci poněkud spořádaných poměrů v župním zřízení a okresní správě. Dosavadní samospráva obcí, jak musíme bohužel konstatovati, bude k největší škodě obyvatelstva stále více a více omezována a obětována státnímu byrokratismu. Stát tím ubíjí každou iniciativu obcí a oslabuje ji tak, že v budoucnosti budou se podobati uschlému stromu, jenž nemůže míti listí ani plodů a čeká jen, aby byl uříznut a spálen.
Totéž nepřátelství k autonomii, jako ve věcech obecní správy, pozorujeme, že se ujímá i v záležitostech správy zemské. Zdá se, že držitelé moci a jim oddaní byrokrati tohoto státu jsou zaslepeni bludem, že stát je a má býti vším. Toto přeceňování státu se ještě vymstí. My Němci nemůžeme sice vzdávati zemské samosprávě naprostou chválu, ale musíme prohlásiti, že v odvětvích zemské správy, která jsou podle národnosti rozdělena, osvědčila se samospráva země co nejlépe. Zmínil bych se především o národních odborech zemědělské rady, jež oběma národům přinesly nejlepší užitek, národnostní třenice byly odstraněny, odbory závodí spolu o povznesení zemědělství a věnují tomu své nejlepší síly. Ale i tento skvělý příklad autonomie chcete sprovoditi se světa. Jménem německého venkovského lidu vás varuji. Přistoupíte-li na požadavek zrušení národních odborů zemědělské rady, hodili byste opět mezi národy jablko sváru, jež by uzrálo ke škodě státu, a co horšího, přímo ke škodě zemědělství. (Souhlas na levici.)
Neméně škodlivá je dosavadní činnost státu v oboru národního školství. Je zbytečno líčiti všeobecnou tíseň školství německého národa, vždyť je už všude známa. Ale nechť několik příkladů z mé nejužší domoviny je dokladem odstrašujících výsledků činnosti jistých školních úřadů. Připomínám výslovně, že školní úřady jsou pod neodpovědným nátlakem lidí z venčí, kteří puzeni národnostním štvaním osobují si právo zasahovati do posavadních spořádaných poměrů, ale jen aby působili do nebe volající zlo. Chci přednésti jen několik málo příkladů. Na Šumavě uprostřed lesů je malá osada. Jmenuje se Orlovice. Tato osada nemá žádných cest do okolních daleko vzdálených obcí. Zvláště v zimě jest úplně sama na sebe odkázána. Proto byla v 90tých letech založena v této osadě školní expositura. Tato školní expositura měla vlastní budovu, kterou si tamější chudé obyvatelstvo pořídilo za vlastní peníze. Přišel převrat a za krátký čas na to vláda tuto školní exposituru zrušila a přidělila Orlovice k mateřské jejich škole v Hadrubé. Všechny žádosti o zřízení německé menšinové školy, německé soukromé školy, byly dosud bezvýsledné. Naopak německá školní budova byla loni zabrána pro českou nově zřízenou menšinovou školu. Tato menšinová škola byla zřízena pro 5 českých dětí, ačkoli 14 nebo s přiškolenými samotami 26 německých dětí je bez školy. Žádost o zřízení německé soukromé školy v Orlovicích byla zemskou školní radou zamítnuta s odůvodněním, že místnosti vybrané pro tuto školu v německé školní budově byly zabrány pro českou menšinovou školu. Když běželo o vhodnou místnost pro českou menšinovou školu v Orlovicích, sám jsme se snažil vzhledem k zvláštním poměrům, aby byla pro tento účel nalezena zvláštní místnost v jiném domě. Proto jsem se zúčastnil úřední komise a skutečně se nám podařilo opatřiti v kterési vile vhodné místnosti pro českou menšinovou školu a mezi zástupci Němců a Čechů bylo tehdy smluveno, bude-li povolena soukromá německá škola, že česká bude se moci nastěhovati do místností, pro ni zajištěných. Tedy přes to, že pro českou menšinovou školu byla určena místnost jinde, která i podle výpovědi státního technika úplně vyhovovala podmínkám, přes to, že zatím nejvyšší správní soud zrušil zabrání německé školní budovy, přes to, že byl zvrácen i zamítací důvod zemské školní rady, ministerstvo školství nevyhovělo dosud žádosti o zřízení německé školy, ačkoli bývalý ministr školství Šrobár rukoudáním jedné deputaci slíbil, že vyhoví odvolání a že tudíž v Orlovicích bude zřízena soukromá německá škola. (Výkřiky na levici.)
Tato malá osada však zakusil ještě více. Okresní správní komise v Nové Kdyni osobila si právo rozloučiti dosavadní místní obec. Od toho dne poštovní úřad v Počinovicích zastavil dodávání pošty místnímu zastupitelstvu v Orlovicích a stížnosti a odvolání proti tomu k dohlédacím úřadům nebyla dosud vyřízena. Tu se musíme zajisté tázati, jsme-li v právním státě, ve státě, kde platí právo, či zda žijeme ve státě, kde právo platí jen pro vládnoucí národ. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Druhý případ, který se udál v poslední době, bylo zabrání hostinské místnosti pro českou menšinovou školu v Krotějově-Splži. Při tom je zajímavé, že i část české menšiny v obci se proti tomu ohradila u okresního školního výboru v Klatovech. Ale nespravedlivé je při tom zabrání hostinské místnosti, náležející vdově s 9 dětmi, jejíž usedlost je velmi zadlužena a jíž bylo slíbeno roční nájemné 2000 K a jako náhrada za obchod 200 K. Tímto způsobem je připravena o chléb a vydána největší nouzi. Potřebuje-li už stát této místnosti v hostinci pro českou menšinovou školu, má podle mého názoru také povinnost starati se o vdovu a jejích 9 dětí. S 2000 K náhrady je nemožno, aby tato žena s 9 dětmi uhájila svůj život. (Výkřiky na levici.)
Dalším smutným příkladem je německá škola v Prapořišti. Tato obec měla až do převratu a ještě rok potom dvoutřídní německou obecnou školu, která byla umístěna v budově Schulvereinu, tedy v budově soukromé. Ačkoli tato škola přes všechny možné nekalé prostředky, jichž se při tom používalo, měla dostatečný počet žáků, více než 30, byla zrušena, německá školní budova zabrána a školní děti odkázány, aby chodily do německé školy ve Brůdku, která je hodinu cesty vzdálená. Cesta je otevřená, v zimě zavátá sněhem, takže bývá někdy pro školní dítky neschůdná. Ačkoli se obec a německé školní děti obracely s podáními na úřady, dokonce i na presidenta tohoto státu, ačkoli se konaly komise, nebylo dosud učiněno ničeho, aby v Prapořišti, kde je, jak už bylo podotknuto, více než 30 německých školních dětí, byla zřízena žádaná německá soukromá škola. To jsou neudržitelné poměry. Musíme prohlásiti, že všeobecně zajisté nejsme zásadně proti zřizování českých menšinových škol, kde se toho jeví potřeba. Ale musíme žádati, aby bylo stejně pečováno i o německé menšinové školy.
Vůbec máme rozhodný odpor proti tomu, aby se stát míchal do věcí, týkajících se obecných škol. Obecné školy jsou nejvlastnějším oborem autonomie. Obecné školy jsou místní školy, jež nepřesahují rámec obce, a tu musíme především žádati, aby zřizování obecných škol bylo věcí především obce a stát aby byl oprávněn vykonávati pouze dozor. Žádáme tudíž důtklivě, aby byla učiněna přítrž zlořádům se státním obecným školstvím a stát aby zůstal jen při svém státním dozoru, jinak způsobí více zla, než zač může odpovídati. V každé obci, která má menšinu druhého jazyka, jež stojí za zmínku, jsou i zástupci této menšiny v obecním výboru a tam mohou uplatňovati a instanční cestou proraziti své záležitosti. Proč se do toho míchá stát, to nemohu naprosto pochopiti, mohu si to vysvětliti jen přímo chorobnou snahou, všeho dosáhnouti státní autoritou a byrokracií. Potrvá-li tento kurs dále - a podle všech známek ani nynější vláda nemá jiných směrnic - dojde to tak daleko, že i na nejnepatrnější místo policajta bude vypisovat stát konkurs, v němž bude požadována znalost státního jazyka v každé vsi.
Střední školství podle mého názoru musí býti sice vyňato z místní autonomie, ale ani tu není vhodné, aby stát zaujímal vládnoucí postavení, jež si až dosud osobuje. Střední školy dejte do správy žup, rozumí se, že národnostně jednotně utvořených, a uvidíte, že tyto školy budou daleko lépe prospívati, než dosud. Používám zde příležitosti, abych přibil na pranýř přehmat, jehož se dopustil stát na německém gymnasiu v Prachaticích. Toto gymnasium, městem Prachaticemi s velkými obětmi založené a vybudované, určené pro město Prachatice a okolní okresy, nějaký přehorlivý český nacionalista pomocí vždy povolné české byrokracie, přes noc přeměnil v gymnasium české a tím odňal německému Pošumaví středisko vzdělání, jež je pro nás nenahraditelné. Porušením slova, lstí a násilím byla provedena tato hanebnost. Veřejně zde odsuzuji tuto potupu, způsobenou Prachatickým a tím celé německé Šumavě.
O vysokém školství chci podotknouti jen tolik, že my, Němci, jsme úmyslně a schválně stále více zatlačováni do pozadí; nemáme vysoké školy lesnické, nemáme vysoké i školy zvěrolékařské, naše zemědělské a lesnické vrstvy musí s politováním prohlásiti, že tento stát nemá vůbec smyslu pro nutný německý dorost v těchto odvětvích. Pouhá čísla státního rozpočtu nám ukazují, jak je naše škola zanedbávána, ano, úmyslně nechávána na holičkách. To už není opomíjení, nýbrž přímé poškozování našeho národního vzdělání. Je to úmyslné prohřešování proti ochraně menšin, jež nám, Němcům, byla zaručena.
Přecházeje k věcem hospodářským, musím dále zdůrazniti: Nejdůležitější, co nás bude v tomto zasedání zaměstnávati, je hospodářská krise, všeobecná hospodářská krise, která nás najednou překvapila a všechny nás tísní, i když my, Němci, jsme ji nejvíce postiženi. Není to jen průmysl, živnosti a obchod, kdož trpí touto ranou, také polní a lesní hospodářství jest jí právě tak těžce postiženo. Dovolte, abych načrtl stručný obraz našeho nynějšího postavení v zemědělství a abych připojil, jaké jsou vyhlídky do budoucnosti: Řekněte mi, jak může při ceně 10 K a ještě méně za metrický cent bramborů obstáti zemědělec, u něhož hlavní plodinou, kterou pěstuje, jsou brambory. Řekněte mi, jak může býti při stále ještě klesajících cenách obilí udrženo aspoň dost málo vynášející hospodářství v obilném kraji, neklesají-li mzdy a ceny potřeb, nářadí a strojů, jichž zemědělství nezbytně potřebuje. Víte, že zemědělského obyvatelstva, myslím, že dokonce už i na české straně, zmocňuje se nevrlost, že zemědělství je u nás zasvěceno zkáze? Ptáme-li se po příčině této krise, je možno, že k tomu částečně přispívá okolnost, o níž se zmínil ve svém posledním výkladu v zemědělském výboru ministr zemědělství, totiž disparita cen, na jedné straně zemědělských výrobků a na druhé straně výrobků průmyslových. Myslím, že tato disparita cen je způsobena tím, že průmyslové výrobky jsou chráněny před zahraniční soutěží vysokými ochrannými a vysokými finančními cly, kdežto právě nejdůležitější výrobky zemědělské jsou bez jakékoli celní ochrany. Musíme připomenouti, že tato celní svoboda zemědělských výrobků tím více vyniká, poněvadž, jak známo, naše koruna platí v cizině více, než u nás, tudíž je přehodnocena. K tomu všemu přistupuje i to, že letos můžeme mluviti i o hotové krisi počasí. Kdežto na počátku vegetace nebylo vůbec žádných dešťů, v pozdější době zrání nastalo počasí deštivé, které trvalo bez ustání vlastně až do nynějška, a tak vidíme, že zvláště ve vyšších polohách, v pohraničních územích, ještě nyní leží pod sněhem velké množství obilí, zejména ovsa a neuzrálého jarého žita, že i sklizeň podzimní píce, obzvláště otavy, byla zhola nemožná, a co bylo možno sklidit, že se nehodí ke krmení. Tedy příčinou krise v zemědělství je nejen disparita cen, nýbrž i nestejná hodnota koruny za hranicemi a u nás, dále neblahá krise počasí a ne na posledním místě docela pochybená státní politika hospodářská a celní, která až dodnes je pouhou politikou spotřební a nikoli politikou výrobní.
My, němečtí zemědělci, hned po válce usilovali jsme s největší pílí a značnými námahami o to, aby zemědělské práce byly znovu úplně zahájeny, nešetřili jsme nákladů a výloh, ani námahy, abychom pozvedli zemědělství, ale všechno naše úsilí bylo marné, naše válečné půjčky nebyly zaplaceny, nýbrž dokonce ještě zdaněny, dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku vybírají se v nesmyslné výši z hodnoty, které zde není, z přírůstku hodnoty, který je jen v obrazotvornosti a pouze smyšlený. Slyšíme nářky: "Jak pak mohu vůbec, jakožto zemědělec, pomýšlet na zaplacení dávky z majetku a z přírůstku na majetku, když jsem už daněmi a přirážkami přetížen nad své síly." Tak to dále nemůže jíti. Buď změníte novelou dávku z majetku a z přírůstku na majetku a dovolíte placení válečnými půjčkami, nebo se zemědělství zhroutí, a pak vám mohu určitě předpověděti, že pod tíhou útisků, jimž je ustavičně vydáno, zhroutí se úplně nejen německé zemědělství, nýbrž také zemědělství české. Ještě je čas, aby tato krise byla zastavena, ale je svrchovaný čas, jinak bude pozdě.
Když už jsem mluvil o zemědělském soukromém hospodaření, musím zdůrazniti ještě jednu věc: Žádný stát se nesmí opovážiti, vylučovati při hospodaření na půdě prvky, jimiž je soukromé hospodaření udržováno, míním osobní chuť k podnikání a osobní sílu jednotlivého zemědělce. Bude-li tato síla ochromena, je konec s celým soukromým hospodařením. Státní organismus nemůže nikdy a nikdy vyloučiti tyto osobní složky, aniž měl z toho sám škodu. Je možno, aby stát v jistých podnicích jakž takž hospodařil, ačkoli jsem ještě nikdy neslyšel, že by, vyjímajíc samozřejmě monopolní podniky, nesly užitek, který by stál za řeč. Státní dráhy jsou pasivní, pošty a telegrafy jsou pasivní, ačkoli jsou vysoké sazby, státní správy lesů a statků jsou pasivní a tu si myslíte, že stát musí postátnit ještě pohraniční lesy? Domnívám se, že se mýlíte v předpokladech, že stát je k tomu připraven a schopen, a jsem přesvědčen, že tyto podniky budou právě tak pasívní, jako ostatní. A kdo pak na to doplatí? Zase jen poplatníci.
Teď máme už tolik daní, že nikdo, ani zemědělec, který dovede počítat, se v nich nevyzná. Vojenský rozpočet už tlačí svou ohromnou spotřebou pro 150.000 mužů, k tomu přistupují ještě střelnice, střelivo, kasárny, výzbroj letecká, cvičiště, letecké stanice atd. Podívejme se jen podrobněji na rozpočet, jak toto břímě rok co rok hlodá na našem národním jmění, spotřebuje téměř 1/4 všech daní a pak je ve státním rozpočtu ještě mnoho jiných, více méně zbytečných položek, jež by bylo možno při opravdu svobodomyslné a demokratické správě vypustit, věci se tím jen zhoršují. Ale při tom všem má stát převzíti do státního hospodářství ještě nesčíslné hektary pohraničních lesů za obtížných provozovacích poměrů a velmi nejisté konjunktury. Stát je už přesycen a nemůže už ničeho více snésti. K hospodářské krisi přidružila by se ještě státní krise. My, Němci, nechceme nésti také té nejmenší odpovědnosti za to, co podnikáte. My, jakožto oposice, můžeme to jen odmítnouti a této povinnosti musím dostáti. (Souhlas na levici.)
Hlavní věcí, o níž musím ještě promluviti, je pozemková reforma. Rozpočet pro státní Pozemkový úřad je letos rozdělen mezi dva ústřední úřady, což souvisí s postátněním lesů. Položka pro Pozemkový úřad či pro pozemkovou reformu, jest obsažena jednak v rozpočtu ministerského předsednictva, jednak v rozpočtu ministerstva zemědělství. Chtěl bych zdůraznit, že rozpočet pro Podkarpatskou Rus je letos vykázán zvlášť pod vlastním titulem. Požadavek pro Pozemkový úřad, a to pro ústřednu v Praze, činí asi 7 1/2 milionů řádných a 3 1/2 milionů mimořádných vydání, tedy celkem asi 11 milionů pro ústřední úřad. Připomenul bych, že z těchto 11 milionů na př. 700.000 má připadnouti na zařízení tohoto úřadu, že ústřední úřad zaměstnává 254 stálých úředníků a zřízenců a že tam dále pracují smluvní zaměstnanci, jimž se platí asi 2,400.000 K, takže osobní stav zaměstnanců ústředny dosahuje asi počtu 500 sil. (Výkřiky na levici.) Povážíme-li, co tento ústřední úřad se svými zaměstnanci dosud vykonal, je náklad a výkon rozhodně ve smutném poměru, obzvláště uvědomíme-li si k tomu ještě čísla, která se vydávají na obvodové úřadovny a na komise, a to 16 milionů řádných a 4 miliony mimořádných výdajů, tedy dohromady 20 milionů K. (Výkřiky na levici.) Obvodové úřadovny a komise zaměstnávají zase 272 stálých zaměstnanců, počet zaměstnanců smluvních není udán, ale porovnáme-li náklad na stálý personál a náklad na zaměstnance smluvní, seznáme, že ve službách Pozemkového úřadu venku je zaměstnáno asi 1400 sil. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Tedy dohromady napočteme u Pozemkového úřadu dobře na 2000 zaměstnanců. (Výkřiky na levici.)
Při provádění pozemkové reformy samotné se počítá s výdaji 382 milionů. Při tom je rozpočteno pouze na převzetí a příděl, ocenění, vyměření atd. okrouhle asi 42 milionů. Uvážíme-li, že ve vysvětlivkách k této kapitole se uvádí, že Pozemkový úřad či jeho zaměstnanci nejsou s to, aby sami prováděli odhady a ohraničení, nýbrž že tím mají býti pověřeni soukromí odhadci, kteří budou vyžadovati nákladu asi 1/2% odhadní hodnoty, dále, že odměřování a ohraničování přidělených pozemků rovněž nemá býti prováděno geometry Pozemkového úřadu, nýbrž civilními geometry, kteří požadují 250-300 K za hektar, je náklad 42 milionů korun na převzetí a příděl prostě nepochopitelný. Příjmy Pozemkového úřadu jsou stanoveny asi na 700.000 K příjmy řádné - z provádění pozemkové reformy se počítá na příjem 435 milionů K, z toho za pozemky, jež budou zaplaceny hotově, asi 372 milionů K. Dále je náhrada za režijní výlohy při přejímání lesů od ministerstva zemědělství kolem 9·7 milionů korun. To znamená, že režijní náklad - při přejímání lesů - činí za ha 42 K. Uvážíme-li při tom, že ministerstvo zemědělství samo vydává na tento účel 54 milionů K, t. j. 270 K na 1 ha, shledáme, že přejímací náklady na 1 ha lesní půdy činí asi 310 K. Uvážíme-li dále, že za 1 ha lesní půdy se platí průměrně 2000 K, při tom však pouze přejímací výlohy za 1 ha činí okrouhle 310 K, je patrno, jak strašně Pozemkový úřad zdražuje půdu. Vidíme-li, že rozmanitými přirážkami zvyšuje se přídělová cena zemědělských pozemků proti ceně přejímací o 60%, je to důkazem, jak drahý aparát je Pozemkový úřad, a že musíme všemi prostředky usilovati o to, aby v Pozemkovém úřadě zavál jiný vzduch, a působiti k tomu, aby pozemková reforma byla prováděna mnohem laciněji a lépe.
Co se týká výměry, Pozemkový úřad zamýšlí v r. 1923 převzíti a přiděliti 140.000 ha zemědělské půdy za průměrnou cenu 2200 K a 30.000 ha lesní plochy za průměrnou cenu 2000 K za hektar. Z těchto 140 tisíc ha převzaté půdy má býti 31.000 ha půdy řepné, 45.000 ha půdy obilní, 24.000 ha půdy v území bramborářském, 29.000 ha půdy poskytující pícniny a 11.000 ha půdy jiné. Z těchto 140.000 ha zemědělské plochy má býti dáno 100.000 ha do vlastnictví, a to 75.000 ha za hotové, 25.000 ha na úvěr, kdežto ostatních 40.000 ha má býti dáno do pachtu. Převzatých 30.000 ha lesní půdy má býti vesměs přiděleno ve vlastnictví. Výslovně upozorňuji, že těchto 30 tisíc ha je pouze ona lesní půda, která podléhá vlastní pozemkové reformě, kdežto ostatní převzaté lesy -běží při tom o 234 tisíc ha - jak známo, mají býti postátněny a jakožto státní lesní majetek odevzdány ve správu ministerstva zemědělství. Všimneme-li si přejímacích cen, musíme uznati, že vzhledem k dnešním poměrům nejsou přiměřené, zvláště když uvážíme, že různými příspěvky a přirážkami a neméně i výlohami Pozemkového úřadu zvyšují se tyto přejímací ceny, jak bylo už řečeno, průměrně o 60% a v této výši přicházejí v úvahu jakožto ceny přídělové. To jsou poměry, které jsou neudržitelné a které přivedou pozemkovou reformu do kolejí, po nichž to už pak dále nepůjde.
Z pouhých číslic Pozemkového úřadu není ovšem patrno, co vlastně Pozemkový úřad dosud vykonal (Souhlas na levici) a co vlastně s tímto úvěrem - neboť běží pouze o úvěr - Pozemkový úřad ve skutečnosti má vykonati. Pozemkový úřad rozvíjí sice neustále programy, může však v tom kterém hospodářském roce provésti jen malou část svého programu. Jedině porovnání se státní účetní závěrkou poskytlo by skutečný obraz situace. Přes to skutečnost, že osobní náklad je o 14 milionů vyšší než loni, dokazuje, jek ohromné břímě bere na sebe stát s pozemkovou reformou, kterou si představoval jen jako něco přechodného. My však považujeme za nejdůležitější úkol Národního shromáždění, aby, kontrolujíc používání státních peněz, žádalo míti jasno, jak Pozemkový úřad provádí ve skutečnosti pozemkovou reformu a co bylo dosud opravdu vykonáno. Jest povinností Pozemkového úřadu, aby to vysvětlil. Pozemkový úřad přijde ovšem s námitkou, že toto vysvětlení možno podati teprve po skončení prací, poněvadž výsledek u porovnání s přípravami musí poskytnouti v tomto okamžiku obraz nepříznivý.