Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníkovi p. posl. Trnobranskému.
Posl. Trnobranský: Slavná sněmovno! Československá strana socialistická neodepře tomuto státu schválení rozpočtu, nejen z toho důvodu, že je složkou nynější vládní koalice, že je ve vládě přímo zastoupena, ale protože je k tomu vedena hlubšími důvody, svým názorem na oprávněnost a nutnost Československé republiky vzhledem k dalšímu všestrannému rozvoji československého živlu. Neodepřela by schválení rozpočtu ani jiné vládě, ve které by případně nebyla spoluúčastněna, kdyby svojí pasivností ohrožovala ústavní vývoj ve státě nebo existenci samostatného československého státu vůbec. K tomuto stanovisku dospěli jsme vedeni jsouce velikou učitelkou-historií, jež jasně praví, že zničením samostatnosti státní zastaven byl i kulturní i sociální rozvoj našeho lidu. Poroba politická přináší všem malým národům i zotročení hmotné a vrhá je do nedostatků kulturních. Naše strana nebude nikdy opakovati chyb předků, jež vedly ke zkáze českého státu ve středověku a k hroznému utrpení národa, jež potom následovalo. Ona, majíc na zřeteli své veliké cíle ideové, dosažení státního režimu, jenž odpovídal by principům sociální spravedlnosti, nebude zapomínati svých povinností ke státu nynějšímu, neboť nemíní svůj zápas ideový tak netakticky vésti, aby ohrozila základnu, v jejímž rámci svůj československý socialismus chce realisovati. My jsme si vědomi toho, že národ československý je malým národem, a pro malé národy je dvojí možnost: Buď jsou politicky samostatné a určují svůj rozvoj vlastním určením, pěstují své vlastnosti, jež je povznášejí, anebo jsou politicky zotročeni a nuceni přijímati otroctví hospodářské a kulturní. Toto pravidlo platí i pro naše idee socialistické. Jsem přesvědčen, že politická poroba československého živlu i ve státě se socialistickou vládou byla by jeho zotročením všeobecným a omezením jeho vývoje.
Jinak se to má s částmi velkých národů, žijících na území státu jiné národnosti. U těchto nemůže býti řeči o omezení jejich rozvoje, a jestliže jejich rozvoj se zastavuje nebo zpovlovňuje, pak to není důsledek útisku, jenž je ve skutečnosti proti velkým národům nemožný, ale úpadek jejich schopností životních v novém prostředí. A v této situaci ocitají se i naši Němci. Byli uvyklí na privilegia a z nich plynoucí nadpráví, byli uvyklí na to, že státní moc dřívější monarchie je hýčkala, byli uvyklí žíti podle hesla: Bez němčiny ani kaprálem na vojně! Přišla nová doba, veliká válka a naše revoluce zničila jejich privilegia a postavila je na stejný stupeň s národem československým a oni ztrativše výhody nadpráví nemohou se vžíti do nové situace a volají do světa o nacionálních křivdách. Není u nás nacionálních křivd. Československý lid by je ani nepřipustil. U nás je nemožný šovinismus italských fascistů. My jsme si velmi dobře vědomi toho, že 3 mil. Němců je tolikéž občanů tohoto státu, jejichž občanská práva tak dobře jako občanská práva československého živlu zabezpečena musí býti demokratickou ústavou a republikánským systémem tohoto státu.
V jedné z posledních schůzí zamítli jsme návrh na zřízení sněmovního výboru pro záležitosti národnostní. Slavná sněmovno! Naše strana neuznává nutnost podobného zařízení, poněvadž zájmy jinonárodních minorit jsou ústavně a zákonně úplné zabezpečeny. Pohlédneme-li na naše volební právo, na náš volební řád nejen do tohoto sboru, ale také do samosprávy, myslím, že máme o tom plné přesvědčení. Jestliže vzrostl počet českých a slovenských škol, jestliže do úřadů státních na místa důležitá dosaženi byli úředníci čeští, jestliže zabezpečujeme svobodu a vývoj našich menšin, jestliže žádáme, aby úředníci a zaměstnanci tohoto státu ovládali jazyk československý, pak tím nekřivdíme našim německým spoluobčanům, nýbrž vyrovnáváme pouze křivdy, které na nás po dlouhá léta byly páchány. (Výborně!) Konečně německý lid sám to pochopuje. Nedávno kol. Mayer to potvrdil, když ve své řeči zdůraznil, že mezi Čechy a Němci v Chebu je poměr snesitelný, a když dále prohlásil, že za celá léta čeští vojáci chebské posádky chovají se celkem úplně bezvadně. My z doby své poroby nemáme podobných vzpomínek. Praha dosud s hrůzou vzpomíná na doby, kdy chebský c. k. 73. pluk potlačoval její politicko-národní projevy a demonstrace.
Někteří měšťanští politikové z německého tábora domnívají se, že z nynějšího jejich životního úpadku vede jediná cesta - politika destruktivní činnosti v této sněmovně a irredentistické štvaní německého lidu mimo ni. Jsou na podstatném omylu a čím dále budou vzdáleni konstruktivní činnosti politické a hospodářské v tomto státě, tím větších chyb dopouští se na německém občanstvu tohoto státu, neboť, domnívají-li se, že republika Československá není útvar trvalý, žijí fantasií, do které uvedl je fanatismus záští.
Před několika dny promluvil zde kol. dr. Lodgman řeč, kterou ukončil těmito slovy."Neočekáváme svého osvobození od této sněmovny, nýbrž od sjednoceného odporu utiskovaných a od stálého vysvětlování cizině, které konečně projeví neudržitelnost mírových pařížských smluv a tím také vnucenost tohoto státu." Slavná sněmovno! Pánové s německé strany se mýlí, jestliže stojí na názoru, že tento stát je útvarem vnuceným. Tento stát je naopak vytouženým snem všech generací českého lidu, (Výborně!) které žily v době naší poroby. Tři sta let se o samostatnost tohoto státu bojovalo různými methodami, různými prostředky. V dragonádách pobělohorských byly to vzdechy ubíjeného českého bratrstva, poněvadž nebylo jiné zbraně. V době nejtužší poroby tajné předčítání kralické bible. Selské bouře daly tomuto boji již ostřejší formu. Naši buditelé vytvořením spisovné, moderní češtiny a historie české dali českému lidu pevnou posici v tomto boji a z této posice vzniklo probuzení národa a konečně česká revoluce, revoluce vítězná, jež vybojovala samostatnost tohoto státu, jejíž vítězství diktovalo zřízení této republiky. (Výborně!) Nejde tudíž, mluví-li se o tomto státě, jen o udržitelnost nebo neudržitelnost pařížských mírových smluv, jak praví dr. Lodgman, nýbrž také o sílu a odhodlanost veškerého československého živlu. Uváží-li tuto okolnost páni z německého tábora, dojdou zajisté k jiným závěrům. Bude to jen, jak jsem již jednou řekl, ku prospěchu německého občanstva tohoto státu.
Československá strana socialistická stojí na principu politické demokracie a je přesvědčena, že republika jen na tomto základě může prospívati. Bráníme se a budeme se brániti proti všem zjevům, tento demokratický princip státu porušujícím, ať jsou to úmysly, směřující k odejmutí volebního práva vojínům, anebo snahy kapitalistů za účelem zmaření sociálních vymožeností dělnictva anebo touha určité části byrokracie pro znovunabytí nepřirozeného vlivu. Pro nás je nejvyšším držitelem moci v tomto státě zvolený parlament a jemu zodpovědná vláda. Tak jako proti škůdcům politické demokracie z prava, tak i proti jejím nepřátelům z leva budeme se brániti. My pro sny daleké budoucnosti, jejichž uskutečnění je velmi problematické, nedáme zahynouti demokratickým vymoženostem, jichž československý lid dobyl a které jsou v dnešní situaci dosažitelné. (Výborně!)
Mám plnou úctu k veliké myšlence komunistické, považuji ji však za neuskutečnitelnou, neboť nikdy nebude tak dokonalých lidí, kteří by dovedli podle této myšlenky žíti. Tak jako křesťanství bylo zprofanováno v té chvíli, kdy jeho představitelé dospěli k určité moci, tak se děje dnes i s komunismem. Náš politický komunismus, který nemá s filosofickým pojetím komunismu ničeho společného, dopouští se však mnohých nenapravitelných a taktických těžkých chyb. Rozražené, k obraně málo schopné organisace dělnické jsou toho dokladem.
Velmi lituji, že politika socialistických stran, které béřou spoluúčast na vládě tohoto státu, posuzována je s této strany způsobem demagogickým. Tato taktika se může v budoucnosti zle vymstíti samé straně komunistické, až ona bude musiti následovati politiku naši a k tomu bude musiti sáhnouti proto, poněvadž dospěje svého času k určité politické moci. Nepřál bych si, aby tato taktika nynější vymstila se na ní tak, jako se vymstila předválečná výchova sociálně - demokratických stoupenců na straně sociálně-demokratické. (Výborně!) Chyby, kterými byl postižen socialismus a jimiž jeho politický vliv v tomto státě byl oslaben, nenaučil, bohužel, určité kruhy socialistické lepší politice. Zdá se, že je jim proti mysli jednota československé strany socialistické, jež obstála dosud proti všem nástrahám a útokům. V poslední době je vedena přímo rafinovaně v určitých listech kampaň, která má způsobiti rozvrat i u této dosud konsolidované strany. Neváhám odsouditi tuto taktiku a kampaň, ať se již projevuje osobními útoky na jedné straně anebo falešným zneužíváním projevů určitých našich politiků na straně druhé. (Výborně!)
Jsme si velmi dobře vědomi toho, že československá strana socialistická je významnou oporou a záštitou politické demokracie v tomto státě a proto jednotu její žárlivě budeme střežiti. (Výborně! Potlesk.) Pravil jsem, že vliv socialismu v tomto státě byl oslaben. Nejsou tu však vinny jen vnitřní poměry ve stranách socialistických, nýbrž nesou tu také trochu vinu poměry všeobecné. V posledních volbách získaly strany socialistické značného úspěchu a očekávalo se od nich, že těžké poválečné hospodářské poměry rázem napraví, aniž bylo uvažováno, je-li to vůbec v její moci a je-li to vůbec v moci některé politické strany. Nebyl vzat zřetel k tomu, že v této sněmovně není ani většiny socialistické, když sečítáme socialistické poslance obou národností. Když situace hospodářská se nezlepšovala, ba naopak krisí výrobní byla ještě komplikována, vrhána je veškerá odpovědnost na politické strany socialistické. Zapomíná se při tom, že příčiny poválečné bídy jsou hlubší, a jejich odstranění je možno jen za spoluúčasti všech vrstev obyvatelstva všech států nynějšího kulturního světa. Důvody nespokojenosti jsou u nás ovšem mnohé. Dělnictvo velmi těžce nese, že zákon o sociálním pojišťování nebyl ještě projednán, ačkoliv všechny dosavadní vlády provedení jeho měly ve svých programech. Já neváhám prohlásiti, že tentokráte naposledy mohli poslanci československé strany socialistické předstoupiti před své voliče a mluviti o starobním a invalidním pojištění dělnictva jako o programu vládní koalice. (Tak jest!) Kdyby ani tentokráte nebyly smluvené závazky splněny, nemohli by již k dělnictvu přijíti jinak, než jako poslanci oposiční. (Tak jest!) Dlužno litovati, že v rozpočtu není zařaděna položka ke krytí rent osob starších 60 let, které pravděpodobně z dobrodiní zákona pojišťovacího budou vyloučeny. Tím více toho lituji, že ani 130 mil. korun zákonem zajištěný z fondu pro umělá hnojiva a z podílu na dani z obratu preliminován není. Věříme však prohlášení pana min. předsedy, že současně s předložením osnovy zákona o sociálním pojištění řešena bude i otázka osob sestárlých a k práci nezpůsobilých.
Nejtěžším naším problémem hospodářským je nynější průmyslová krise. Jsou jí postiženy veškeré vrstvy občanské. Největší tíha dopadá však na bedra dělníků. Nezaměstnanost, jež postihla dělnictvo textilní, je skutečnou pohromou. Veškerý průmysl textilní v oblasti severovýchodní omezil výrobu a převážná část továren zastavila práci vůbec a zbytek pracuje 2 dny v týdnu. Rovněž ostatní obory průmyslové výroby trpí nezaměstnaností. Kde spočívá vina? Nesporně v překotném vzestupu československé koruny na zahraničním trhu, jenž způsobil drahotu našich výrobků v cizině. My jsme nepostačili své výrobní náklady, jež vytvořily se na základě valuty znehodnocené, snížiti tak rychle, aby cena našich výrobků byla konkurenční a schopna konkurence. Naši podnikatelé uvykli si vydělávati horentní zisky a neprojevili dosud ochoty z nich něco sleviti, raději zavírají svůj závod a nepracují. Kontokorentní úvěr dosud je zúročen 10-11%. Banky při tom vykazují zisky, o nichž se jim v dobách předválečných ani nezdálo. Pivovary, které volají po slevě daně z piva, nemají úmyslu snížiti také jeho cenu, pracují s přebytky přímo lichvářskými. Ale i závody strojnické, které již loňského roku stěžovaly si na nedostatečný odbyt a propouštěly dělníky, podělovaly své akcionáře úžasně vysokými dividendami. Buržoasně orientovaní národohospodáři vrhají se na dělnické mzdy a označují je neprávem za vysoké. Továrníci využili této nynější nepříznivé konjunktury a diktovali svému dělnictvu 30 až 50% snížení mezd bez ohledu, zda současně drahotní okolnosti neohrozí život dělnických rodin v základě. Nezaměstnanost a bída dělného lidu z ní vyplývající je nezměrná a není té doby jiné obrany mimo státní péči, která musí býti zmnohonásobněna. Bohužel, vidíme zatím, že naopak státní úřady výplaty nouzových podpor omezují. Není si jinak možno vysvětliti statistická čísla, uvedená ve zprávě rozpočtového výboru, podle nichž tohoto roku proti rokům minulým bylo průměrně nejméně nezaměstnaných osob podporováno, ačkoliv nezaměstnanost velmi stoupla. Státní péče o nezaměstnané nesmí se omeziti pouze na vyplácení nouzových podpor, ale musí býti rozšířena o nouzové zásobování nezaměstnaných. Dnes rodiny nezaměstnaných textilních dělníků trpí hlad, a to prosím není frází. V poslední době objevují se snahy pečovati veřejnou dobročinností o děti těchto nešťastných rodin. Před několika dny byla zde deputace spolku Červeného kříže z Hořic, která žádala o podporu v jeho vyživovací akci. Vyživuje 160 dětí, mezi nimiž je celkem 40% stiženo positivní tuberkulosou, ostatní jsou silně ohroženy a pouze 5 z nich bylo zdravých. Nebudou-li učiněna dostatečná opatření, stoupne úmrtnost značnou měrou. Veřejná dobročinnost nestačí. Nevěřím, že by veřejná dobročinnost byla s to odčiniti tyto úžasné zjevy. Vláda je povinna zakročiti a učiniti opatření, aby rodinám nezaměstnaných dělníků dostalo se úvěru na zakupování nezbytných, nutných poživatin.
Státní rozpočet na rok 1923 jako rozpočty let minulých není sdělán ve smyslu našich názorů na státní hospodářství. Všimněme si jen, odkud opatřuje si stát úhradu svých vydání. Jsou to z devíti desetin daně spotřební, daně nepřímé, které zatěžují konsum a způsobují zdražení většiny nejnutnějších životních potřeb. Tedy z devíti desetin je tíha státních vydání vržena na konsumenty, to je na vrstvy pracující. Slavná sněmovno! Tento systém úhrady státních vydání bude musit býti podřízen zásadní reformě. Je nesporno, že, má-li stát žíti, musí se mu dostati prostředků k životu. Stát nemůže žíti na dluh, a žije-li na dluh, musí jednou zkrachovati a následky takového krachu jsou ošemetnější, než všecky oběti, jež občanstvo přináší z plodů své práce na úhradu státních vydání. Ale systém daňový musí býti jinak upraven a nemůže i pro příští doby platiti jako pravidlo, že veškeré náklady státní je povinen nésti chudý člověk. Musí býti učiněno opatření, aby také zámožní byli poněkud přitaženi k povinnosti ke státu, k povinnosti přispívati většími obnosy podle své hodnoty, podle svého majetku, na úhradu státních potřeb. Majetné vrstvy přispívají poměrně malým procentem na tento stát. Revoluční Národní shromáždění usneslo zákon o dávce majetkové, která měla státu poskytnouti prostředky k vyrovnání některých válečných dluhů. Zákon ihned s počátku byl přijat s odporem zámožných vrstev a dnes se volá po jeho zmírnění s ohledem na vývoj hospodářských poměrů. Připouštím, slavná sněmovno, že předpisování a vymáhání dělo se a děje se opožděně a že tato okolnost způsobila některé nepříjemnosti, ale dlužno také zdůrazniti, že nynější kurs čsl. koruny nemůže býti na závadu provedení zákona, poněvadž k vytvoření tohoto zákona došlo v době, kdy kurs čsl. koruny byl ještě vyšší. Naše strana nesouhlasí se všeobecnou revisí zákona a trvá na tom, by váleční zbohatlíci plně byli mu podrobeni. Pokud se týká chudých domkářů a malozemědělců, bude o věci bedlivě uvažováno a bude zaujato spravedlivé stanovisko ke všem, kterým bylo, nebo má býti ukřivděno.
Jedna z nejnepopulárnějších daní nepřímých jest nesporně uhelná dávka. Nejen však to, ale uhelná dávka je také daní po stránce národohospodářské nejškodlivější, poněvadž zdražuje tepelnou energii, jíž jest nutně zapotřebí k naší podlomené průmyslové výrobě. S mnoha stran se tvrdí, že není to jen uhelná dávka, jež uhlí zdražuje, že jsou to také jiné okolnosti. Ano, rádi věříme, slavná sněmovno, ale uhelná dávka jistě ke zdražení uhlí spolupůsobila a spolupůsobí. Nesmíme se rozpakovati všemi po ruce jsoucími prostředky umožniti provoz a výrobu našeho průmyslu. Odbouráváním uhelné dávky přineseme našemu průmyslu malé sice, ale přece určité a významné výhody. Úplně souhlasíme s těmi, kteří hájí zásady, že zrušením nepřímých daní a dávek nesmí býti působeno k obohacení kapitalistů, že zrušení nepřímých daní a dávek musí býti provede o k prospěchu konsumu. Souhlasíme s tím, aby při zrušení každé takové nepřímé dávky bylo dbáno toho, aby efekt neobjevil se ve větších ziscích velkokapitálu, nýbrž ve snížení ceny toho či onoho produktu. Stát musí se postaviti do popředí akce zlevňovací, neboť jen odbouráváním cen životních potřeb můžeme se vymaniti z neutěšených nynějších poměrů hospodářských.
Otázka zlevňování úzce souvisí s otázkou celní. Na straně zemědělské objevují se hlasy žádající zavedení ochranných cel na výrobky zemědělské. To by, slavná sněmovno, byl opačný postup akce zlevňovací. Ne zavedením nových ochranných cel, ale odstraněním celé řady nynějších celních opatření docílíme příznivého obratu v našem hospodářském životě. Jedním z důležitých činitelů, kteří mohou v akci zlevňovací velmi pronikavě působiti, jsou nesporně svépomocná družstva, a to svépomocná družstva všech stavů, nejen svépomocná družstva dělnická. Svépomocná družstva dělnická však zvláště zaslouží si obzvláštní podpory vlády, aby svému úkolu mohla dostáti.
Naše veřejná správa a její organisace dosud není na tom stupni, aby plně odpovídala změněným poměrům popřevratovým. Neustále udržujeme drahý a nepraktický dualismus v úřadování. Země a samosprávné úřady podobné měly svůj význam za Rakouska. Tehdá to byly opory české věci, nyní však význam ten úplně ztratily. Nemají vůbec politického významu a k vyřizování ostatních administrativních věcí máme své úřady centrální. Není tudíž třeba, aby se nepotřebný a drahý dualismus v úřadování udržoval. Zvláště poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zasluhují pronikavé opravy. Jsme přesvědčeni, že provedením župního zřízení na Slovensku vyhneme se řadě nepříjemností, jež dnes situaci ztěžují a spoluúčastí slovenského lidu na správě Slovenska vezmeme vítr z plachet živlům státu nepřátelským, jež snaží se jej popuditi proti republice a vnésti do něho nenávist proti všemu českému.
Zahraniční politika je vedena po našem názoru velmi obezřele nynějším ministrem zahraničních záležitostí a nemůžeme než ji schváliti. Význam Československa v mezinárodním světě, projevivší se na konferenci janovské, ve Svazu národů a vedoucím přednostním postavením našeho státu v Malé Dohodě, jest nesporným důkazem nevšedních státnických vlastností jejích representantů.
Dva požadavky musím však vznésti i v této věci, pokud se týče zahraniční politiky. Žádáme konečné, definitivní upravení našich poměrů k Rusku. Současné politické poměry v Rusku nemohou nám býti na překážku. Neohlíželi jsme se na ně, jednalo-li se o jiné státy. Tak poslední převrat v Italii neměl nejmenšího vlivu na naše dosavadní mezinárodní styky s tímto státem. Uvážíme-li, že navázáním normálních mezinárodních styků s Ruskem můžeme jen získati politicky a hospodářsky, musíme tím důrazněji tohoto navázání styků oficielně se dožadovati. (Výborně!) A druhá otázka, u které se chci zastaviti, je otázka, týkající se poměrů rakouských. Velmi neradi bychom viděli, aby republika Československá spolupůsobila při rušení sociálních vymožeností rakouského dělnictva. Jsme přesvědčeni, že dr. Beneš nepřevzal podobných závazků a že naše zasáhnutí do rakouského problému nebude provázeno podobnými podmínkami.
Řekl jsem již v předu, že tomuto
státu odhlasujeme rozpočet. Učiníme tak v předpokladu, že všeobecná
situace u nás vyvíjeti se bude směrem příznivým. Máme důvěru v
životaschopnost československého živlu. Jsme přesvědčeni,
že z těchto těžkých hospodářských poměrů jistě se dostaneme ven
a že příští rozpočet Československé republiky budeme projednávati
již za podstatně zlepšených poměrů všeobecných. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníkovi, panu posl. Bobokovi.
Posl. Bobok: Slávny sneme! Rozpočet o ročných prijmoch a výdavkoch bársktorého štátu je veľmi vážnou záležitosťou všetkých jeho obyvateľov, poneváč on sa dotýka prvotriednych záujmov celého občianstva. Z tejto príčiny povinnosťou do snemu zvolených zástupcov bársktorej složky národa je, aby bedlive preskúmali rozpočet a k nemu svoje stanovisko označili. Túto úlohu snaží sa vykonať aj slovenská ľudová strana, menom ktorej pri generálnej debate o štátnom rozpočtu prehovoriť som poverený.
Štátny rozpočet na rok 1923 vládou slávnej snemovni predostretý naša strana neprijíma a zaň hlasovať nebude. (Tak je!) Cieľom odôvodnenia tohoto nášho kroku rečníci naši pri ďalšej debate dopodrobna prednesú príčiny. Mne nateraz je potrebné len vo všeobecnosti označiť, že prečo tento rozpočet neprijímame.
Prvou okolnosťou, ktorá nás nuti odoprieť súhlas k tomu rozpočtu, je ten náš úsudok, že tento rozpočet rovnováhy medzi výdavkami a medzi prijmami nemá. Je samozrejmé a prirodzené, že veľké, ohromné výdavky vyžadujú zabezpečenie veľkých prijmov, čo i tu vidíme. Ale označenie neistých, ba dľa našej mienky nejestvujúcich prameňov pre štátne dôchodky a prijmy, je nielen chybou, ale je veľkým nebezpečím, poneváč toto neomylne vedie k nemožnosti zaokrývať štátné potreby, vedie k deficitu, čím rovnováha rozpočtu je už naštrbená. A túto okolnosť vidíme i v tomto rozpočte.
Jedným hlavným prameňom štátnych prijmov sú všelijaké dane, o ktorých vláda slávnostne prehlásila, že sme už dosiahli vrcholu vo schopnosti snášania daňových bremien a že ďalšie dane na obecenstvo už uvalovať nemožno. Vláda pri sostavovaní tohoto rozpočtu dozaista sa i pridržovala tejto vyslovenej pravdy, dane snáď nezvýšila, ale ani nesnížila. A my v tomto nesnížení daní vidíme hlavnú príčinu nereálnosti pri počítaní štátnych prijmov.
Slávna snemovňa! Skutočný život je vždy mocnejší ako bársaké snívanie lebo bársktoré kalkulovanie. Keď v našej republike, ale nadovšetko na Slovensku, zavládla všeobecná a za dlhý čas neodstraniteľná hospodárská krisa, keď továrne sa na stá a na stá zatvárajú, robotníkov všade v ohromnom počte z práce prepúščajú, keď remeselnictvo zatvára svoje dielne, obchodníctvo svoje obchody, keď mnohé banky pre ohromné hmotné ztraty sa klátia, po tomto všetkom pýtam sa, kto bude roku 1923 za týchto všetkých aspoň len v minuloročnej miere platiť tie dane, ktoré vláda za pramene štátnych prijmov v rozpočte označuje. Snáď roľníctvo samo v sebe bude vládať nahradiť zbývajúce pramene preliminovných dôchodkov. Roľníci nielen že nebudú v stave toto nahradiť, ale ani v dosavadnej miere im vyrubené danové bremená v budúcnosti už nesnesú, lebo pramene ich dôchodkov rýchlym poklesnutím všetkého, čo oni dorábäjú a dochovávajú, takmer úplne vyschly. A vezmime do ohľadu ešte nesobranú dávku z majetku a dávku z prírastku na majetku, či tieto už samy v sebe i bez teraz panujúcej všeobecnej hospodárskej krízy nerobia patríčnych obyvateľov úplne neschopnými, aby v dosavádnej miere ďalej daňovali. Preto sme toho presvedčenia, že vláda preliminované v tomto rozpočte dane nadovšetko v slovenskej krajine nesosbiera a tak veľmi značná čiastka štátnych výdajov t týchto prameňov zaokrytá byť nemôže. Na tomto základe rovnováhu štátnych prijmov a výdajov v predloženom rozpočte nevidíme.
Slávna snemovňa! K podobnej nedôver nás povzbudzujú i cieľom schválenia predložené štátne investicie, speciálne štátne investicie na Slovensku. V slovenskej krajine východiacie vládne československé noviny s veľkou ochotou čo znak veľkej starosti pražského centralismu o Slovákoch uverejnily tu predložený investičný program ohľadom Slovenska. My vzpomenutým novinám nezazlievame túto snahu presvedčiť Slovákov o láske matičky Prahy, ale jedno bysme im rozhodne vytýkali, jestli by neuverejnily úprimné, jasné vysvetlenie pána referenta dr. Srdínka ohľadom týchto investícií. Dľa obdržanej informácie pána referenta v rozpočtovom výbore tieto investície vôbec nie sú vlastne rozpočtom, ale pracovným programom vlády, ktorý podľa ľubovoľneho rozvažovania vlády pod dvoma podmienkami sa uskutočnuje, to jest keď vláda vychystá, dokončí plány pre zamýšľané práce a podruhé keď úvernou cestou zaopatrí k tomuto potrebné peniaze. A tu z minulosti poučení tvrdíme, že pri slovenských štátnych investíciach sa tvrdo rodia plány prác a ešte tvrdšie, ba neslýchane ťažko sa zaopatrujú k nim peniaze.
V tomto vysvetlení konečne slovenská verejnosť dostáva jasnú odpoveď na tú dosaváď trápnu otázku, že prečo sľúbené železničné dráhy, štátne budovy sa dosiaľ na Slovensku nestaväly a vládami krásne namaľované plány k ustutočneniu nedošly. Túto uprímnosť vo vysvetlení štátnych investícií zo srdca ďakujeme, bárs je aj ona pre nás prameňom nemalej boľasti, lebo po tomto naše nádeje v odstranenie nezamestanosti na Slovensku následkom veľkej problematičnosti štátnych investícií vôbec zmizela a my v zamestnanie bez práce zostalých ohromných máss Slovákov so strany vlády neveríme.
Slávna snemovňa, štátny rozpočet na rok 1923 neprijímeme ani z nedôvery voči tomu politickému smeru, v ktorom terajšia vláda pracuje a kráča. Ťažko je nám najsť výraz k dostatočnému vysloveniu tej úplnej nedôvery, ktorú pražský systém centralistický, touto vládou - ako fakta dokazujú - s najväčším napnutím síl prevádzaný, v nás vyvoláva. A tu musíme podať kritiku. Sme povinní poukázať na chyby vladarenia i vtedy, keď máme už vopred oprávnenú neistotu, zdáliž naše volanie po odstránení krívd najde povšimnutia. Pán min. Švehla v rozpočtovom výbore slavnostne vyhlásil, že on dvojakú kritiku pôsobenia vlády rozoznáva, a to: kritiku konštruktívnu, štát budujúcu, ktorú vláda vďačne prijíma a si jej povšimne, a kritiku deštruktívnu s úmyslom protirepublikánskym prednesenú, ktorá pri vláde pozornosti a tým menej vyslyšania nikdy nenajde. Slávna snemovňa, nám, ktorí stojíme v oposícii a takto nepatríme ku stranám seba za štátotvorné vyhlášujúcim, ktorí teda už a priori za štát netvorných považovaní sme, ktorí v novinách vládnych skupín za vlastizradcov, za nebezpečnú bandu alebo za ľudí z čiastky do kriminálu, z čiastky do blázinca súcich sme vyhlašovaní, ktorým terajšia slávna vláda láskave vypovedela úradne i spoločenský bojkot, nám nenie ťažko uhádnuť, že vláda našu kritiku za jakú bude považovať. My proti tomu označenému stanovisku terajšej vlády držíme sa iného hesla, a to hesla: non quis, sed quid, t. j. nie to je hlavné, že kto rozpráva, ale že čo rozpráva. Jedno ale uznávame vďačne ctenej vláde, že podľa nášho hesla jednať je o mnoho ťažšie, ako nemilú kritiku pod titulom deštruktívnej kritiky pohodlne mlčaním odmietnuť. Naša strana pri špeciálnej debate do podrobna vypočíta tie krivdy a boľasti, ktoré Slovákov znepokojujú. My tieto krivdy nepretriasame tu poprvý raz a myslím nie posledný raz. Dokiaľ základ terajšieho centralistického systému, totiž mylná nauka o jestvování etnograficky jednotného, jednotého československého národa sa neodstraní, dotiaľ o polepšeniu pomerov na Slovensku ani reči byť nemôže. Tomu jak v minulosti tak i teraz odporuje každodenný život. Veď ako žiadny Poliak necíti sa býť spolu i Rusom, tak ani Slovák nepovažuje sa spolu i za Čecha. Sme československí občania ako i ostatní obyvatelia tejto republiky, ale nie Čechoslováci. Česi a Slováci sú dva osobitné, rozličné slavianské národy. Za také boly považované pri zakladaní našej republiky a práve preto vo smluvách medzi dvoma národami pri utvorení republiky uzavretých nám Slovákom ako rovnoprávnemu osobitnému národu sľúbený bol: slovenský snem, slovenské súdy, školy, administratívne úrady. Snemu nemáme a ostatné je všetko československé a nie slovenské.
Slovenský národ v ohromnej väčšine povedomý svojho smluvami zabezpečeného práva na autonomiu túto čím skôr ústavne zabezpečiť si žiada nielen z národných, ale nadovšetko zo sociálnych, hospodárskych príčin. Veď so dňa na deň zkusujeme, že pod krídlami pražského centralizmu na pomoc poslané české úradnické sily, odbytište hľadajúci český priemysel a obchod, výživu našich Slovákov vždy vo väčšej miere ohrožujú. Pri ťažkostiach zabezpečovania každodenného chleba pre českých ľudí slovenský národ nesmie byť na to odsúdený, aby likvidáciu ťažkej hospodárskej krizy pomáhal na svoj velikánsky úkor riešiť pražskému centralismu. Na Slovensku najsam prv chleba Slovákom, a nenie sa čo diviť, že hlad, bieda, nezamestnanosť Slovákov čím skôr žiada toto heslo uskutočniť zavedením slovenskej autonomie.