Přistupuji k velice důležitému oddílu rozpočtu, který v každém státě má velikou důležitost, to je správa státního dluhu. Jak se vyvíjel náklad na náš státní dluh poslední 3 léta, to je v rozpočtových letech 1921, 1922, 1923! Prvního roku to byla 1.085,000.000, druhého roku 2.079,000.000 a na třetí rok 1923 to jsou 2.790,000.000, tedy pro rok 1923 proti roku 1922 plus 711 milionů. Ale byl by to chybný závěr, kdyby někdo soudil, že o to nás stojí státní dluh letos více. Ne. V té sumě, kterou na rok 1923 máme ve výdajích pro státní dluh v rozpočtu, je totiž také splátka dluhu, a to 798 milionů na půjčku svobody, to je hotové splacení kapitálu. Když to odečteme ode všech výdajů na rok 1923, vidíme, že na vlastní výdaje zbývá pouze 1.992,000.000, tedy vlastní výdaje jsou menší ode všech výdajů pro rok 1923, vidíme, že na vlastní výdaje zbývá pouze 1.992,000.000, tedy vlastní výdaje jsou menší o 87 milionů na rok 1923, než je to letos. Jiné výdaje na amortisaci a na zúrokování jsou menší. My však, jak jsem řekl, splácíme půjčku svobody z roku 1918 hotově. Druhá velmi důležitá kapitola, která nás velmi zaměstnávala, byla, jak víte, roku 1921 a 1920 touha po sanaci samosprávných svazků. To bylo nářků, stížností do prázdných pokladen těchto útvarů! Jak víte, tyto nářky téměř zmizely neb se velmi uskrovnily a je to přirozeno. Račte uvážiti, co jsme dali za 3 léta těmto samosprávným svazkům. V r. 1921, kdy bylo tolik křiku, dostaly země a ostatní samosprávné svazky jen 180 mil. V r. 1922 na základě zákona těch 180 mil. se zvětšilo na 1.207,000.000, tedy o celou miliardu a 20 mil. více. To byla veliká pomoc. Na r. 1923 je obnos menší, činí 1.030,000.000, tedy o 177 mil. méně. Proč? Je to hlavně menší příděl z výnosu některých daní, totiž z výnosu všeobecné daně z obratu a daně přepychové, který je proponován o 400 mil. níže pro rok 1923 a tedy výnos je i pro země menší. A potom všeobecné příděly zemím jsou o 25 mil. menší. Tedy při této kapitole vidíme, jak veliké sumy povoluje parlament samosprávným svazkům, ale na druhé straně tak málo vidí do toho hospodářství samosprávných svazků. Je proto přirozené, že rozpočtový výbor loni i letos žádal, aby měl možnost přihlédnouti blíže, na co peníze povoluje, a aby měl příležitost kontrolovati toto hospodářství, poněvadž této chvíle není v republice žádného zastupitelského sboru, který by to mohl činiti nebo činil.
Pan ministr financí slíbil, že se pokusí ještě letos, kdyby to bylo možné, dáti k disposici rozpočty zemské. Snad se to nestalo z technických důvodů, ale rozhodně jménem rozpočtového výboru vyslovuji přání, aby k příštímu projednávání státního rozpočtu měl parlament a rozpočtový výbor k disposici jak rozpočty zemské, nebo uzávěrky účetní, tak také rozpočty větších institucí, jako jsou zemědělské rady atd., aby mohl nahlédnouti a kontrolovati toto hospodářství, poněvadž na to povoluje prostředky.
Třetí kapitola, o které se chci zmíniti aspoň přehledně, je vojenství - nár. obrana, která v posledních třech rozpočtech má tyto položky: V r. 1921 - 2 1/2 miliardy, v r. 1922 - 3·1 miliardy, v r. 1923 - 2·7 miliardy. Tedy nový rozpočet na národní obranu je menší o 333 miliony. Je to snížení značné, které vláda provedla a kterému přirozeně ministerstvo národní obrany se bránilo, které však skutečně bylo provedeno. Zde při kritice tohoto rozpočtu národní obrany a při kritice tohoto škrtu stojí proti sobě dva názory. Jeden, který by chtěl co nejméně dáti na militarismus a použíti peněz těch na jiné účely, druhý, který má na mysli stále možnost vypracované, do detailu provedené schopnosti obrany státu, a ten přirozeně vidí ty nedostatky, které v naší armádě ještě jsou. Proč? Poněvadž jsme ji začali budovati teprve v r. 1919 od první pušky, prvního bajonetu, ničeho tu nebylo, ani jedno dělo, ani výzbroj pro jednu setninu. Ovšem sumy, které jsme dosud na to dali, jsou ohromné. Ale vezmete-li rozpočty států jiných, a i těch velkých, vítězných, shledáte po válce totéž. I Anglie ohromné obnosy dávala na reparaci své armády, na její výzbroj a u států druhých byste našli rovněž, třeba ústy a slovy velice horují proti militarismu, že ve skutečnosti vynakládají ohromné obnosy na vojsko a na jeho výzbroj.
Je si přáti, aby jak správa vojenská, ministerstvo národní obrany, tak parlament našly správnou cestu mezi těmi dvěma názory, aby občanstvo nebylo zbytečně zatěžováno, a na druhé straně, aby stát byl bezpečen, že má armádu vypravenou tak, jak jeho síly stačí, neboť v naší armádě podle toho, jak je vypravena, spočívá její cena pro ty, kteří s námi uzavírají obranné smlouvy pro případ útoku. Špatná armáda naše byla by špatnou zárukou takových smluv s našimi spojenci.
To jsou kapitoly, které jsem krátce odbyl, abych nyní mohl detailněji, hlouběji upoutati pozornost slavné sněmovny na vlastní hospodářství státních podniků velmi důležitých a na prvním místě počínám se železnicemi.
Je zajímavo - na jednom roce to není tak vidět, jako když se přihlédne aspoň k vývoji 3 let - jak se vyvíjely rozpočtové výdaje a příjmy našich železnic od roku 1921 do rozpočtového roku 1923. Uvádím výdaje: V roce 1921 5·1 miliardy, v roce 1922 klesly výdaje na 4·6 miliardy a v roce 1923 na 4·2 miliardy. Tedy výdaje klesají. A nyní rozpočtové příjmy: V roce 1921 4·6 miliardy, v roce 1922 4·94 miliardy, v roce 1923 4·95 miliardy. Tedy výdaje klesají, příjmy stoupají - dobrá známka pro správu našich železnic. Že jsme museli věnovat v prvních letech po válce značné obnosy jak v řádném a mimořádném rozpočtu, tak také v investičním rozpočtu na železnice od r. 1921, je, slavná sněmovno, přirozeno, neboť železnice u nás byly tak jako tak před válkou zanedbávány a válka je ještě více zničila, takže stav jejich byl hrozný, a nechtěli-li jsme vůbec zastaviti provoz, bylo nutno tyto všechny obnosy na to věnovati. Na investicích za tři léta, která jsem uvedl, bylo věnováno na železnice r. 1921 l·9 miliard, r. 1922 2 miliardy a na rok 1923 1·5 miliardy.
Uvedu několik málo číslic, jak vypadají naše železnice. Máme státních a soukromých drah 11.694 km, z toho připadá na státní 8212 km. Lokomotiv se značkou Č. S. D. máme koncem září t. r. 3705, tento počet jsme ovšem nedostali po válce. My jsme vystavěli a koupili nové lokomotivy v tomto pořadí: již roku 1919 - 92, roku 1920 - 110, roku 1921 - 103 a do počátku září roku 1922 - poněvadž počet už je doplněn - pouze 24.
Materiál vozový stojí také za povšimnutí. Nelze to uváděti při každé příležitosti, ale při rozpočtu je přece příležitost uvésti aspoň některá čísla: Osobních vozů vlastních máme 1083, služebních 625, poštovních 39 a nákladních 33.669, ale to by nám k provozu nestačilo. Máme proto k provozu vypůjčeny francouzské vozy, vozy z repartice hlučínské a pak vozy bývalých státních drah rakouských a maďarských. Když to sečteme, máme osobních vozů 7382, služebních 1989, poštovních 611, nákladních vozů máme přes 95.000.
Provoz vyhovuje. Sluší uznat, že náš provoz železniční funguje ke spokojenosti občanstva i ciziny. Jak jsem uvedl, příjmy stoupají a teprve v poslední době počíná jakási stagnace i v dopravě a příjmech železničních. Vývoj dopravních příjmů byl tento: V roce 1919 bylo 1·1 miliardy, v roce 1920 - 3 miliardy, v roce 1921 3.873,000.000 a v roce 1922 do konce září 2 1/2 miliardy. (Posl. Mlčoch: Jaké jsou tarify v Německu?) K tarifům přijdu hned, pane kolego!
Bývá vyslovováno přání se strany některých pánů ze Slovenska, že by se mělo vypočítat, jaké obnosy dává stát na Slovensko, ježto prý macešsky odbýváme Slovensko. Není možno v této chvíli, aby vám referent podal úplný přehled výdajů státních na Slovensku, ale jedno vám právě v železnicích mohu říci již dnes. Slovensko v železničním rozpočtu od roku 1920 až 1923 vypadá takto:
Řádný a mimořádný rozpočet roku 1920: 179 milionů, roku 1921 již 538 milionů, roku 1922 637 milionů, roku 1923 609 milionů. Za ta čtyři rozpočtová léta okrouhle 2 miliardy pro Slovensko na železnice jen v rozpočtu řádném a mimořádném. A teď máme investice pro Slovensko. Investice pro Slovensko dělají jen pro příští rok 1923 více než jednu třetinu investic povolených pro celé státní železnice. Železnice mají půl druhé miliardy pro celý stát a pro Slovensko jest určeno 681 milionů.
Nevím, ale soudím, že by nebylo spravedlivo stěžovat si, že stát málo dává na Slovensko. Zde ve zprávě železniční jsou to čísla kolosální.
Správně bylo podotčeno, že příjmy železniční stoupají proto, že jsou ohromné tarify na našich drahách. A tu jest potřeba vyslovit s tohoto místa přání, aby železniční správa hleděla a pracovala vůbec na snížení tarifů. (Výborně!) Pro všeobecné lineární snížení tarifů nejsou dnes ještě předpoklady. Naše národní hospodářství není ještě tak konsolidováno, v sousedních státech valuta a hospodářství jsou v úplném kvasu, a naše tarify ve své povšechnosti proti západním státům nejsou tak příliš vysoké. Aby však železnice také podporovaly tendenci zlevňovací a odstranily zejména nesrovnalosti tarifní, které nastaly značným snížením cen některých druhů zboží a tím zmenšením jejich tarifní nosnosti, je třeba uvažovati, zda důvody, které byly svého času směrodatné pro přeřazení různého zboží do vyšších tříd, byly podrobeny revisi, zda důvody ještě nyní trvají a zda poměr dovozného k ceně zboží proti předválečným poměrům se zhoršil. Při tom třeba míti zřetel na zboží denní potřeby a potom na zboží, jehož výroba nebo odbyt závisí na vzrůstu československé koruny. Přeřazení zboží do nižších tříd bude míti za následek u přečetných druhů zboží značné snížení dovozného a tím ovšem značný úbytek na příjmech státních drah. Aby byl podporován vývoz do ciziny, byly zavedeny po dohodě s obchodními komorami a zástupci ministerstev pro vývoz těchto výrobků a přebytečných surovin vývozní výjimečné tarify, a to: pro cementové tašky, dřevní drť cukr, kámen, mlýnské kameny, papír, porculánové zboží, slad, skleněné zboží duté, balené a zápalky. Mimo to byly sníženy sazby tarifů již platných pro dříví, řezivo a kmenové dříví, zhruba otesané, sklo a skleněné zboží nebalené. Mimo to jest četnými individuelními opatřeními podporován jak vývoz náš tak i tuzemská přeprava tím, že se poskytuje dle možnosti sleva pro jednotlivé relace dnešními drahotními poměry zvláště postižené, nebo pro některé pro výživu obyvatelstva zvlášť významné druhy zboží, jako brambory, ovoce atd.
Pro budoucnost i je třeba se zřetelem k nastalým změnám hospodářským zabývati se všeobecnou reformou tarifů. Tedy tolik o tarifech.
Nyní přešel bych k postátnění drah soukromých. Směrnice pro řešení této otázky dala resoluce ze dne 25. listopadu 1919, aby ve vhodné době vláda předložila návrh na sestátnění dráhy Buštěhradské, Ústecko-teplické a Košicko-Bohumínské, potom resoluce z 27. června 1919, aby vláda vzala v úvahu sestátnění místních drah, garantovaných státem a zemí. Resoluci první bylo již částečně vyhověno, pokud se týče Ústecko-teplické dráhy. Zákon ze dne 30. června 1922, jímž je vláda zmocněna vykoupiti tuto dráhu s účinkem od 1. ledna 1923, bude včas proveden a dráha včas převzata. Pokud se týče Košicko-bohumínské železnice, která byla převzata do státní správy na základě provozní smlouvy na podkladě zákona ze dne 22. prosince 1920, jest třeba připomenout toto: Ve vnitřním hospodářství jejím došlo r. 1922 ke konsolidaci potud, že generální ředitelství této železnice v Budapešti bylo 1. října 1921 zrušeno a zaměstnanci jeho dáni na trvalý odpočinek. Pouze nepatrná část zaměstnanců, pokud se hlásila do služeb na území našem a vyhovovala podmínkám po stránce státního občanství, byla převzata. Během r. 1922 veškeré agendy provozní, jež ještě bylo nutno z důvodu účelnosti v Pešti zpracovati, byly skončeny a působnost správní rady této dráhy v Pešti omezena čistě na věci správy společenské. Naléhavé důvody bezpečnosti a pořádku provozu této železnice přiměly státní správu železniční, aby požadovala od společnosti úhradu nových investic, jejichž program jí byl předložen.
Jednání o programu tomto jest v proudu a od jeho výsledku závisí další kroky k úpravě právních a finančních poměrů této dráhy.
Co se týče převzetí dráhy Rakovník-Louny, tomu bylo již částečně vyhověno zákonem ze dne 12. ledna 1922 a její renta je již v rozpočtu na rok 1923 zařaděna. V krátké době bude provedeno sestátnění místní dráhy Počeradec-Vrskmany, jejíž sestátňovací osnova, podaná již minulého roku v senátě, dozná částečného přepracování v důsledku poněkud změněných poměrů.
Nyní by se jednalo, slavná sněmovno, o nové dráhy a vystavění sítě nových drah vedlejších. Tu program na doplnění železniční sítě novými drahami vedlejšími připravuje ministerstvo železnic se zřetelem na směrnice stanovené zákonem ze dne 27. června 1919.
Za dnešních poměrů hospodářských doporučuje se nejen z důvodů státně finančních, nýbrž i v zájmu věci samé, aby při očekávané sestupné tendenci všech cenových jednotek bylo s uskutečněním programu sečkáno, ježto při většině uvažovaných projektů, a to právě při nejdůležitějších, stěží lze dnes očekávati, že splněny by byly zákonné předpoklady, jak co do výnosnosti, tak co do finanční účasti interesentů. Z důvodu toho nebyla příslušná předloha ještě vypracována a není v tomto rozpočtu obsažena.
Slavnou sněmovnu bude zajímati také, jakou péči věnuje správa železnic na byty pro svoje zřízence. R. 1922 je ve stavbě 101 domů obytných s 1281 byty. Z toho připadá na Slovensko 53 domů s 591 byty. O stavbě nových vozidel a lokomotiv jsem již mluvil, ale neřekl jsem, co r. 1922, ve kterém rozpočet náš běží, bylo koupeno. V posledním roce bylo dodáno celkem 44 nových lokomotiv, 17 tendrů, 33 osobních, 5 poštovních, 225 služebních, 1616 krytých a 835 otevřených nákladních vozů. Jednání repartiční komise mírové nebylo dosud skončeno, takže neznáme dosud stavu svých vlastních vozidel, máme však plné právo a naději, že mimo uvedené lokomotivy obdržíme z repartiční masy ještě aspoň 200 nebo 250 lokomotiv maďarských.
Důležitou otázkou hospodářství železničního je uhlí. A tu pochopíme vzrůst těch velikých výdajů na železnice, když si přehlédneme ceny 1 tuny uhlí od r. 1912 do r. 1923. Jen tak zběžně: V r. 1912 stála průměrně 1 tuna normálního uhlí 78·7 K. A nejvyššího stupně to dosáhlo v r. 1921, kdy totéž množství stálo 221 K. Od r. 1921 cena klesá, v r. 1922 asi 200 a v r. 1923 je kalkulováno 167 K za jednu tunu uhlí pro dráhy.
Jedna okolnost je pozoruhodná, že co se týče nákladních vozů, máme jich přebytek. My už máme tolik vozů, že zahálejí, že odpočívají na vedlejších kolejích. Máme trvalý přebytek vozů. Dostoupil nejvyššího stupně v měsíci únoru 1922 počtem 49.000 krytých a otevřených vozů a pak se pohyboval až do dnešní doby mezi 15 a 20 tisíci přebytečných nákladních vozů. Původ toho přebytku dlužno hledati v obchodní a průmyslové stagnaci. Tím se stalo také - a to bude také zajímati slavnou sněmovnu že můžeme půjčovati nákladní vozy, jak jsem uvedl, Rumunsku. 1. září 1922 rumunským drahám bylo možno zapůjčiti 500 krytých vozů na dobu do konce února 1923 za smluvně ujednaný denní poplatek 15 K. A také soukromým drahám zapůjčujeme vozy.
Když shrneme všecko, co od převratu do 31. října 1922 bylo zaplaceno za dodaná nová vozidla, činí to obnos 2635 milionů, tedy částka zajisté velice značná, která svědčí o tom, jak jsme chtěli postaviti naše dráhy na dopravní výši, jsouce vklíněni do konstelace středoevropských států.
Zdržel jsem se poněkud déle při železnicích, poněvadž je to kapitola, do které mnoho stížností bývá vyslovováno a do podrobnosti málo kdy kdo jde. Tedy zde aspoň některá čísla byla uvedena k disposici široké veřejnosti, co všechno železnice naše musily podniknout a v jakém stavu v přítomné době jsou.
Přistoupím k druhému státnímu úřadu neb podniku. To jsou pošty, telegrafy a telefony. Jest to podnik aktivní, jak dosud se účtuje. V roce 1921 výdaje byly 914 milionů, v roce 1922 - 747 milionů, v roce 1913 - 729 milionů, tedy výdaje klesají, zatím co příjmy stoupají. V roce 1921 jest příjmů 690 milionů, v roce 1922 - 851 milionů, a na příští rok jest vykázáno 1022 milionů, tedy plus téměř 300 mil. má pošta v roce 1923 proti roku 1922. Náklady, které jsme na pošty, telegrafy a telefony věnovali, byly přirozeně po převzetí z Rakouska velké. Musili jsme doplňovat telegrafní a telefonní sítě, musili jsme stavěti radiotelegrafické stanice, musili jsme zřizovati poštovní úřady, telefonní hovorny atd., musili jsme dále zřizovati autobusové linie a pod. Tedy bylo mnoho starostí a mnoho práce. Uvádím jen některá čísla. Rozsah sítí meziměstských činí nyní 78.839 km a celková délka všech telefonních vedení místních i meziměstských, vzdušných i kabelových činí okrouhle 325.000 km. Staví se stanice radiotelegrafická v Brně, Poděbradech, Bratislavě a Košicích. Počet autotratí jest 90, celková délka autobusových tratí téměř 2000 km. Poštovních vozů vlakových jest v provozu denně 790. Telegrafních vedení jest celkem 117.000 km, z toho připadá 70.000 na vedení poštovní a 47.000 na železniční vedení telegrafní. Obnosy, které jsme k tomuto cíli dali, jsou ovšem velké. V roce 1921 bylo investic 148 milionů, v roce 1922 - 200 mil. a na rok 1923 je určeno 190 mil.
K poštám patřící poštovní úřad šekový velmi dobře prospívá a dle stavu z 30. září 1 922 činí počet šekových účtů téměř 72.000. Od roku 1919 vzrostl tedy skoro o 30.000.
Nyní přicházím ke kapitole, která nás musí velmi zajímat, poněvadž se jedná o státní závody. Jsou to závody báňské a hutnické, podléhající ústřední správě státních horních a hutnických závodů. Nejdůležitější závody jsou hnědouhelné doly v Mostě, obsahující čtyři závody, a zařízeny jsou jednak na dolování hlubinné, jednak na dolování povrchové. Státní důl Hedvika vykazuje nejvyšší těžbu ze všech dolů v republice, a to nyní průměrně 310 desetitunových vagonů denně. U dolu toho vybudována bude elektrárna, která má za účel využíti prachové uhlí a uhelné proplástky z tohoto dolu, čímž těžba stoupne asi na 400 desetitunových vagonů denně.
Státní doly v Příbrami - kapitola to velmi bolestná - vyrábějí stříbro a olovo. V závodě tom vyrábí se tvrdé olovo a měď z vlastních i cizích rud a měděných odpadků. Právě v posledním roce otevřeny byly v dolu tom bohatší žíly olovo- a stříbronosné.
Velmi důležitým a světoznámým podnikem jsou závody v Jáchymově, rarita celého světa. V dolech těchto těží se smolinec uranový, obsahující radium. Závod byl po převratu vyzbrojen moderním elektrickým zařízením a doluje se nyní ve dvou dolech. Ruda získaná zpracuje se na uranové barvy a tovární výrobou dobývají se radiové soli, které mají obzvláštní cenu proto, že jsou prosty mezothoria, které bývá v rudách jiných států. Zvětšenou těžbou rud stoupá též výroba čistého radia, kterého se vyrábí nyní 3 g ročně.
V Báňské Šťávnici jest 8 závodů na stříbro, zlato a olovo. Žíly nynější na rudu jsou částečně vyčerpány, jest však naděje, že nalezeny budou nové žíly s vyšším obsahem drahých kovů. Z důvodu hospodárnosti budou rudy zde dobývané taveny v huti příbramské, dříve již zmíněné.
Dalším závodem na dobývání zlato-i stříbronosné rudy jsou doly v Kremnici, kdež provoz děje se v míře ztenčené pro poměrnou chudost rud a velké provozní náklady.
V Rožnavě dobývá se ve dvou závodech železná ruda velmi dobré jakosti a obsahující až 60 % železa. Ruda zpracovává se ve vysokých pecích v Tisovci. Tamtéž dodává se železná ruda z dolu v Železníku, jež však není tak výborné jakosti.
Surová měď vyrobená ve státních hutích a částečně i koupené zásoby a odpadky zpracuje elektrolysou závod v Báňské Bystřici.
Státní železárny a ocelárny v Podbrezové vyrábějí železné tovary a polotovary z litiny a starého železa.
V přičleněném závodu v Hronci vyrábí se lité zboží a smaltované železné a plechové zboží.
Ve státním solivaru v Solnohradě dobývá se sůl tím způsobem, že slaná voda, vyčerpaná z dolů, odpařuje se v otevřených pánvích. V r. 1923 bude dokončena stavba moderního solivaru u Prešova.
Nejbohatším závodem na sůl jsou doly v Marmar. Solotvině, kdež jest bohaté ložisko solné, přes 150 m mocné. Těžba, která činila původně denně 8 vagonů, zvýšena byla na 35 vagonů denně.
Celková spotřeba soli v republice Československé, jak jedlé, tak průmyslové, páčí se na 70 až 80 vagonů denně a bude úplně kryta po vybudování nového moderního dolu na sůl, k čemuž bude přikročeno asi koncem r. 1923. V r. 1923 budeme míti tedy soli pro celý stát, kolik potřebujeme.
Státní naftové doly ve Gbelech dávají ve velkém množství surový olej výborné jakosti, který zpracovává se v soukromých rafineriích na minerální oleje. Zde těží se též zemní plyn, který slouží po zhuštění k osvětlovacím účelům a dodává se našim drahám.
Přehlédneme-li vydání a příjmy od roku 1919 do r. 1923, za těch 5 let, vidíme tento rozvoj: V r. 1919 bylo čistého zisku ze všech závodů pouze 6 mil., v r. 1920 31mil., v r. 1921 6 mil., v r. 1922 48 mil. a na rok 1923 počítá se čistého zisku 138 mil. korun. V tomto sestavení zračí se v prvých letech vzestup výdajů a příjmů v souhlase s tehdejší stoupající tendencí všech cen, hmot, mezd i platů zaměstnanců. V r. 1922 jeví se pokles výdajů, ale stoupnutí příjmů. Na r. 1923 kalkuluje se s poklesem výdajů a příjmů, což má důvod jednak v klesající tendenci cen a ve stagnaci výroby a všeobecné krisi.
Přistupuji nyní k ministerstvu zemědělství, které má pro r. 1923 větší rozpočet o 184 miliony.
Přepočítáme-li účast ministerstva zemědělství na všech státních výdajích, vidíme, že jsou to 4 % všech státních výdajů. Ale to není všechno, co se na zemědělství dává. Musíme připočísti ještě obnos určený na státní pozemkový úřad a obnos určený na vysoké školy zemědělské a zvěrolékařskou. Když to všecko sečteme, vidíme, že souhrn tento činí 6·2 % z celého státního výdajového rozpočtu.
Toto zvýšení resultuje z toho, že ministerstvo zemědělství má větší rozpočet na státní statky a lesy, které převezme v roce 1923. Ve skutečnosti na své vlastní věci nemá zvýšeného rozpočtu.
Rozsah státních lesů a statků republiky, které ministerstvo zemědělství spravuje, je dohromady 402.013 lha lesů a statků, které převzaty budou do vlastnictví státu. Z této výměry je lesní půdy 321.000 ha, polní a jiné půdy je 86.000 ha. Ale celý obnos, který je ve státním rozpočtu určen na státní lesy a statky, vrátí se ještě se zbytkem 100 milionů plus do státní pokladny. Tedy rozpočet ministerstva zemědělství není tak vysoký a hlavně není zvýšen proti roku letošnímu. Odloučíme-li rozpočet ministerstva zemědělství od rozpočtu státních statků, vidíme, že na ministerstvo zemědělství zbude ve výdajích pouze 246 milionů, a to je 1·2 % všech státních výdajů.
Nyní přihlédněme k státnímu pozemkovému úřadu. Státní pozemkový úřad dle přibližných odhadů v roce 1923 mimo program, který má ministerstvo zemědělství v převzetí lesů, převezme sám zemědělské půdy 140.000 ha a lesní půdy 30.000 ha. Předpokládá se, že z té převzaté zemědělské půdy přiděleno bude do vlastnictví novým nabyvatelům 100.000, a 40.000 ha bude dáno do pachtu. Z převzaté lesní půdy do vlastnictví přiděleno bude 30.000 ha. V Podkarpatské Rusi bude převzato v r. 1923 20.000 ha zemědělské půdy a z toho bude 15.000 ha přiděleno do majetku a 5000 ha bude dáno do pachtu.
Slavná sněmovno! Je vítanou příležitostí při tomto bodě rozpočtu státního pozemkového úřadu přihlédnouti k tomu, co tento úřad od doby odhlasování záborového zákona až do dnešního dne vykonal, jaké výsledky vykazuje.
Před započetím vlastního provádění pozemkové reformy po rozumu záborového zákona ze dne 30. ledna 1920 provedl státní pozemkový úřad dvě hromadné akce, a to a) příděl půdy do prozatímního pachtu podle § 63 zákona přídělového a b) akci o přídělu půdy zabrané k účelům stavebním a půdy rozptýlené.
Na základě § 63 přídělového zákona bylo přiděleno uchazečům ve smyslu §§ 1-3 téhož zákona celkem 141.000 ha zemědělské půdy do zatímního pachtu. Z této výměry připadá na Čechy 40.000, na Morav 18.000, na Slezsko 2700 a na Slovensko téměř 32.000 ha, na Podkarpatskou Rus 48.000 ha zemědělské půdy.
Tyto pachty byly nyní automaticky, pokud byly uzavřeny na dobu kratší než 6 let, prodlouženy. Na základě předložených a projednaných přihlášek o přídělu zabrané půdy k účelům stavebním, bylo přiděleno doposud žadatelům ve státě čsl. asi 4885 ha půdy. O přídělu zabrané půdy rozptýlené není dosud rozhodnuto, a to vzhledem k urychlenému zakončení akce o přídělu půdy stavební.
V této akci půdy rozptýlené, žádáno je celkem v Čechách asi 74.000 ha půdy a na Moravě 23.000 ha. Před vyhlášením a prováděním pracovního plánu pro první období pozemkové reformy provedl státní pozemkový úřad příděl půdy do vlastnictví na 19.000 ha půdy od vlastníků dohodou získaných. Tedy to byla akce zvláštní, kde vlastníci dohodou přenechali latifundie k převodu. Z této výměry připadá na Čechy 7000 ha zemědělské půdy a 2300 ha půdy lesní, na Slovensko 4500 ha půdy zemědělské a 5000 ha půdy lesní. Dle pracovního plánů pro první období pozemkové reformy přejímá státní úřad pozemkový 521 tisíc ha půdy, z kteréžto výměry připadá na zemědělskou půdu 209.000 ha, na lesní a jinou 312.000 ha. Z celkové výměry v rámci prvního pracovního období pro pozemkovou reformu bylo již zpracováno dosud 79.327 ha půdy zemědělské a 9670 ha půdy lesní, jež byly předány, resp. právě se předávají novým nabyvatelům v užívání.
Po odečtení této výměry zbývá k zpracování dle pracovního plánu pro prvé období pozemkové reformy celkem 428 tisíc hektarů půdy vůbec. Z toho jest 125.000 ha půdy zemědělské a 302 tisíc ha půdy lesní a jiné. V uvedené číslici pro půdu lesní jest obsažena výměra lesních statků určených k převzetí státem dne 1. ledna 1923 ve výměře 298.000 ha půdy.
Z uvedeného patrno, že na podzim tohoto roku státní pozemkový úřad odevzdává novým nabyvatelům celkem 79.327 ha půdy do užívání. Z toho na české země připadá něco přes 40.227 ha, na Slovensko 39.100 ha půdy. Z výměry v zemích českých uvedené rozděleno bylo asi 28.000 ha půdy drobným přídělcům, ostatek zůstává co výměra zbytkových statků. Na Slovensku použito pro drobný příděl 37.000 ha a pro zbytkové státy ponecháno 1700 ha. Počítáme-li na jednoho přídělce s průměrným přídělem o výměře 1·80 ha půdy, bylo poděleno tudíž drobným přídělem v republice Československé asi 28.350 přídělců.
Tak vypadá to, co v pozemkové reformě bylo dosud provedeno.
Zbývá ovšem ještě velmi mnoho a provedení závisí hlavně od toho, jaké prostředky finanční a jakou personální pohotovost pozemkový úřad bude mít.
Několika slovy chci promluviti o školství. Rozpočet školství v posledních třech letech rozpočtových vyvinul se takto: V roce 1921 určeno na školství 838 milionů, v roce 1922 954 milionů a v roce 1923 867 milionů - tedy o něco méně než letos, ale byl by klamný závěr, že na školství stát chce věnovat méně. Byla totiž převedena položka na učitele škol národních v rozpočtu do kapitoly o přídělu korporacím samosprávným, takže nevyskytuje se tato položka v kapitole školství, nýbrž převedena byla do kapitoly přídělů.
Rozpočet na školství není letos menší, nýbrž je o něco zvýšen. Ve školství zajímají nás hlavně 2 otázky: Stav školství národního a stav školství středního a dále jak je školství opatřeno učitelskými silami. Školství národní je opatřeno učitelskými silami z učitelských ústavů. Těch má republika 67. Letos opustí pedagogia 2046 absolventů. Čítáme-li však, že by ročně mohlo opustiti 1 ústav 40 kandidátů, je to za rok při stávajících 67 učitelských ústavech 2680 nových učitelů, takže i zde se rychle blížíme době, kdy bude zase nejenom dostatek, nýbrž i přebytek učitelstva. Středních škol máme 313 všeho druhu, takže jedna střední škola připadá na 42.840 obyvatelů.