Musím při této příležitosti poukázati, že hospodářské krise nesmí se zneužíti ke snížení ochrany sociální a ke snížení životní úrovně. To by byl špatný krok ku předu. V době, kdy se pracuje pouze 4 hodiny denně a kdy statisíce lidí zahálí, zbytečně dráždí útoky na 8hodinovou dobu pracovní. Ani průmyslník, ani živnostník nesmí zapomínati, že k práci je potřebí nejen rukou, nýbrž i duše pracovníka.
Této duše, tohoto porozumění duchovního, potřebuje také stát k řešení problémů, před nimiž dnes stojí. Právem se volá často po součinnosti všeho občanstva, ale této součinnosti nelze dosíci jen citovými dojmy, nýbrž hlavně praktickým prováděním snah o spravedlivé rozvržení hospodářských břemen a prospěchů, občanských povinností a práv. Žijeme zejména dnes v době, kdy stát praxí má osvědčiti svůj společenský význam, své sociální porozumění. A tu je nutno ukázati, že při podporách v nezaměstnání neusiluje se vždycky - zejména cestou administrativní pochopiti ducha zákona. Stále opětují se stesky na nedostatečné vyplácení podpor svobodným nebo starým dělníkům nebo dělníkům sezonním. Stačí, abychom si uvědomili, že stesky s druhé strany, stesky opačné, že snad podpora v nezaměstnání jest příliš blahovolně vyplácena, nejsou odůvodněny, jakmile se prostě uvedou číslice nezaměstnaných a číslice podporovaných.
V prvním pololetí tohoto roku pohybovala se číslice nezaměstnaných, pokud bylo Úřadem práce, tedy úředně, zjištěno, okrouhle od 107.000 až do 140.000 osob v každém jednotlivém měsíci. Podpora však byla vyplácena okrouhle 65.000 osobám, počítaje nejen ty, které přímo od státu podporu dostávaly, nýbrž také ty, které prostřednictvím továren byly státem podporovány. Kdybychom vzali průměr tohoto prvního pololetí, 120.000 osob, uvidíme, že tu opravdu sotva 50% nezaměstnaných bylo státem podporováno. A když musíme dnes, bohužel, konstatovati, že číslice nezaměstnaných se jistě zdvojnásobila, pak nevím, bude-li se nám moci dokázati, že číslice podporovaných se také aspoň zdvojnásobila.
Proto, dámy a pánové, sociálně-politický výbor uznal za vhodné, aby schválil resoluci, která vedle osnovy zákona jest vám ve výborové zprávě také předložena a která vyzývá vládu, aby do 17. t. m. předložila další osnovu zákona této materie se týkající, která by zejména upravovala největší nedostatky, jež se při praxi zákona o podporách v nezaměstnání projevily. Jsme si vědomi, že zákon jest jen dočasný, ale opět pravím, běží o to, aby i v té lhůtě, která mu ještě zbývá, odstraněny byly aspoň jeho nejhorší vady.
Vážení pánové a dámy! I když sněmovna
schválí jednomyslně předložený návrh na poskytnutí dalšího úvěru
100 mil. K, které podle předložené osnovy mají býti věnovány podporám
nezaměstnaných, vykonala jen nejnaléhavější úkol, poskytla pouze
první pomoc. Nechť však stejně jednomyslnou je v dalším neodkladném
svém úkolu - ve hledání cest a prostředků, jimiž by se i poskytovala
nezaměstnaným nikoliv podpora, nýbrž práce a výdělek. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Udelujem slovo druhému zpravodajovi, pánu posl. R. Chalupovi.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Náklady na podporu nezaměstnaných pro rok 1922 byly zařaděny do kapitoly XXIV, jež měla dáti úhradu na opatření přechodné doby poválečné v titulu 6 §u 2 celkovou částkou 75 milionů korun. Žel, zkušeností přicházíme k tomu, že podpory v nezaměstnání nejsou opatřením přechodným, nýbrž smutným, pravidelně se tu opakujícím, průvodním zjevem dnešní soukromokapitalistické společnosti a tento neblahý zjev nezmizí dříve, dokud se nebude vyráběti pro spotřebu a dokud jedinou ženoucí silou bude pouze výroba pro zisk.
Opatření naše jsou čistě zmírňovacího rázu. Nejdou na kořeny zla, zasahují jenom následky systému a nad to tato opatření zmírňovací přicházejí poměrně pozdě, Teprve, když následky krise přinášejí z bojiště práce první raněné a padlé, sháníme zde úhradu na další výplatu podpor v nezaměstnání. Jsem toho mínění, že i za dnešních poměrů výrobních dalo by se to zaříditi jinak. V dobách konjunktury, která přináší velký zisk kapitálu, přináší ona také poměrně zvýšené důchody ve větších daních státu, a tu přirozeně stát, když pečuje o zájmy veřejnosti, měl by v této době zvýšené konjunktury a svých větších příjmů pamatovati na doby, kdy tyto příjmy budou menší a měl by vytvářeti fond pro podpory v nezaměstnání, který by zabezpečil prostředky k zmírnění průmyslových krisí. Dnešní způsob hospodaření zdá se mi, že je způsob hospodaření zaostalých lidí, kteří šetří na pojistce proti ohni a krupobití a zaplatí svou šetrnost v době krise desateronásobnou škodou.
Také podniky průmyslové a podnikatelé nejsou zde bez viny. Náš průmysl, naši podnikatelé, jsou velmi málo pružni. Kdyby se dovedli v době krise rychle přeorientovati, zajisté, že by krise mohla býti daleko snažším způsobem překonána. Stát není ničím jiným, než hromadným jednotlivcem a platí ve velkém pro něho totéž, co platí v malém pro jednotlivce.
Dlužno zde doznati, že vytváření zvláštního fondu je jaksi proti zásadě našeho budgetování, které obsahuje zásady, jak opatřiti úhradu pouze pro nejbližší správní rok. Ale na druhé straně je také faktem, že do rozpočtu dávají se náklady, které v běžném roku se nespotřebují, které rovněž vytvářejí fond a jsou později také upotřebitelné. Tak stát v dobách hojnosti měl by pamatovati na léta hubená.
Obcím doporučuje se, i aby pamatovaly na dobu krisí, aby měly pohotově připraveny nouzové práce a tak krisi mírnily prováděním nouzových prací. Stát zajisté v této věci má jíti dobrým příkladem napřed. A je faktem, že také dnes stát má připravenou řadu nouzových prací, řadu projektů, ale jest zde nápadna veliká váhavost v i státu, který nechce využíti, započíti s okamžitými stavbami a jiným podnikáním, jímž by krise polevila. Rozpočtový výbor úplně se zde staví za názor sociálně-politického výboru, že jest nutno dáti přednost příležitosti k práci před podporami v nezaměstnanosti, a to již čistě z důvodů národohospodářských. Předloha nemůže míti vážných odpůrců. K plnění sociálních povinností přihlásila se ve svém exposé vláda, předlohu avisoval sám ministr sociální péče, všechny strany většiny podaly interpelaci o nezaměstnanosti a průmyslové krisi a přihlásily se k práci za zmenšení těžkých a nebezpečných následků krise. Myslím, že není ani strany oposiční, která by měla odvahu postaviti se proti předloze, leda jen z jednoho důvodu, že totiž částka 100 milionů Kč je malá, poměrům ne zcela odpovídající. V této věci byli bychom velmi rádi, kdyby vláda, když uchází se o úvěr 100 milionů Kč, počítala správně. Ale byli bychom velmi neradi, aby nedostatečné prostředky, o něž nás žádá vláda, nahrazeny byly neodůvodněnou šetrností, násilným výkladem zákona o vyplácení podpor nezaměstnaným. Zejména pokud se týká výplaty podpor v nezaměstnání pro sezonní dělnictvo, přikláníme se k názoru sociálně-politického výboru a jeho resoluci, kterou zavázal sociálně-politický výbor vládu, že do 17. listopadu 1922 předloží doplněk k zákonu o podporách v nezaměstnání v tom směru, aby zmizely všechny nejasnosti a příčina mylného výkladu zákona státními úřady a tím zkracování nezaměstnaných na podporách.
Nyní několik cifer na osvětlení, mnoho-li náklad na podpory u nás v Československé republice činí. Mám data za rok 1922. Ve výkazu o vyplacených podporách bylo v Čechách od 1. ledna 1922 do 31. prosince 1922 vyplaceno na podporách v nezaměstnanosti 53,313.761 Kč, na Moravě 18 mil. 616.615 Kč, ve Slezsku 5,745.761 Kč, na Slovensku 9,745.484 Kč. Celkově bylo vyplaceno 78,421.621 Kč. Mnoho-li vyplaceno býti mělo? Podle rozpočtu pro Čechy bylo na rok 1922 vyplatiti na podpory v nezaměstnání 54 miliony, pro Moravu 7,200.000, pro Slezsko 2,800.000, pro Slovensko 8,920.000 a reserva byla ponechána 2 miliony. To činí dohromady preliminovanou číslici na rok 1922 75 milionů. Z uvedeného je patrno, že povolená částka je dneska daleko překročena. Zajímavá jsou data, mnoho-li jsme vyplatili vůbec v Československé republice podpor v nezaměstnání. Roku 1919, v době největší nezaměstnanosti, kdy statisíce lidí ubíhalo z fronty do domovů, do poměrů neustálených, do průmyslu rozvráceného, bylo vyplaceno za rok 1919 260,532.480 Kč. Roku 1920 již značně poklesla nezaměstnanost. Vyplaceno bylo pouze 94,978.185 Kč. Roku 1921 je pokles další; vyplaceno 76,156.845 Kč. Roku 1922 do konce září bylo vyplaceno 88,151.000 Kč.
Je nutno podívati se, jakým způsobem se na podporách súčastní rodiny. Mám zde výkazy vyplacených podpor za dobu 16. srpna do 15. září 1922. V Čechách byli podporováni 12.803 muži, žen 6951, dohromady 19.754 osob. Příslušníkům domácnosti - 15.817 osob - bylo vyplaceno na podporách 3,117.554 Kč 16 h. Na Moravě podporováno 5.247 mužů, 2171 žen, dohromady 7418, příslušníků domácnosti 7351. Vyplaceno bylo podpor 1,209.661.20 Kč. Ve Slezsku bylo podporováno 1148 mužů, 1093 žen, dohromady 22 1. Příslušníků domácnosti 1257. Na podporách bylo vyplaceno 328.979·41 Kč. na Slovensku bylo podporováno 2941 mužů, 1180 žen, dohromady 4121. Příslušníků domácnosti 4640. Vyplaceno na podporách 886.273·28 Kč.
V Podkarpatské Rusi bylo podporováno pouze 192 mužů, 427 příslušníků domácnosti. Na podporách bylo vyplaceno celkem 54.705·44 Kč. Celkem bylo podporováno v Československé republice 22.331 muž, 11.395 žen, dohromady 33.726, příslušníků domácnosti 29.492. Tedy podporováno celkem mužů, žen a příslušníků domácnosti 63.218. Obnos vyplacený na podporách činí celkem 5,597.173 K 49 h. Politické úřady vykázaly, že nezaměstnanost není v Čechách ve 22 okresech, na Moravě v 10 okresech, ve Slezsku v jednom a v Podkarpatské Rusi také v jednom. Tato úřední data neodpovídají absolutně skutečnosti.
Pokud se týče podpor vyplacených, věřím, že cifry jsou správné, poněvadž je to na základě údajů ve výplatních denících, které se měsíčně účtují a odvádějí na správy zemské, ale pokud se týče údajů osob, jsou tyto údaje naprosto nesprávné. Již pan referent soc.-politického výboru ukázal, že se vlastně může měsíčně počítati průměrně na 120.000 osob podporovaných. Výkaz jest pouze do 15. září a od té doby nezaměstnanost za zbytek září, říjen a listopad nesmírně stoupla.
Pro zajímavost ještě uvádím, jaká je nezaměstnanost v okolních státech podle počtu podporovaných: ku dni 1. července 1922 v Rakousku bylo podporováno v nezaměstnanosti 33.486 osob, v Německé republice 19.689 osob, v Československé republice 24.899 osob. 1. srpna 1922 v Rakouské republice bylo podporováno 30.971 osob, v Německé republice 15.136 a v Československé republice 24.216 osob. 1. září 1922 v Rakouské republice bylo podporováno 31.544 osob, v Německé republice 11.960 a v Československé republice 30.600. Z těchto cifer je vidno, jak nezaměstnanost na vysokém stupni zůstává v republice Rakouské a v republice Československé, zatím co Německá republika skutečně drží se na poměrně nepatrném počtu nezaměstnaných.
Jakým způsobem přichází vláda k požadavku, aby jí byla povolena částka 100 mil. korun na podporu nezaměstnaných? V rozpočtu na rok 1922 je 75 milionů od 1. ledna do 30. června 1922, celkem bylo vyplaceno 65,892.689 K, zbývá tedy pro celou druhou polovinu roku 1922 pouze zbytek 9,107.311 Kč.
Kdyby nezaměstnanost vůbec nestoupala a byla jen taková jako v prvním půlletí, vyžádala by si v II. půlletí podpora v nezaměstnání dalšího nákladu 56,485.348 K. Zdálo by se tedy, že 100 mil. K chová v sobě i reservu pro pokračující nezaměstnanost v částce 43,714.672 K. Aniž bych chtěl předbíhati skutečnému vývoji, dovoluji si upozorniti, že povolená částka 100 milionů Kč nemůže býti pro nás hranicí nepřekročitelnou. Bída a utrpení, pochodící z nezaměstnanosti, se nedá vměstnati do tak úzkého rámce zmírňovacích prostředků. Těch 100 milionů Kč posuzujeme jako první pomoc, ale vláda musí býti připravena ještě k obětem dalším, již proto, že není valné naděje na zmírnění krise, ba naopak dá s očekávati, že tato krise čím dále, tím více se bude vzmáhati. V rozpočtu na r. 1923 je dokonce na podporu v nezaměstnání preliminováno pouhých i,70 milionů Kč, tedy žádným způsobem částka uspokojující, a je nutno počítati s tím, že těchto 70 milionů Kč bude nutno překročiti.
Pro porovnání, jakým způsobem je postaráno ve státech okolních o podporu v nezaměstnanosti, dovoluji si upozorniti, že v Rakousku je vyplácena podpora v nezaměstnanosti po 12 týdnů, v naléhavých případech může býti prodloužena na 30 týdnů. V Německu vyplácí se podpora po 26 týdnů. V Československu po 26 týdnů a může býti prodloužena v naléhavých případech až na dobu 1 roku. Podpora v nezaměstnání dává se u nás po trvalém 4týdenním zaměstnání, kdežto v Rakousku po zaměstnání 20týdenní.
Rovněž zajímavým je porovnání, jakou kvotou se vyplácejí podpory. V Rakousku pro svobodného denní podpora obnáší na 7560 K, tedy asi 3 Kč 23 h v našich penězích, v Německu 5·25 až 28 - marek, tedy od 2 do 14 hal našich, v Československu 8 až 10 Kč. Kdyby měla skutečně odpovídati podpora v Rakousku vyplácená podpoře vyplácené u nás, musila by činiti podpora u svobodného v Rakousku 18.400 K, i v Německu musila by činiti denní podpora 1600 marek.
Na ženu vyplácí Rakousko 2520 K rakouských, což je 1·07 Kč. V Německu vyplácí se na ženu 8·50 až 13 - marek, což odpovídá asi 4 až 6 h podle naší měny. V Československu vyplácí se 2 K a musilo by se vypláceti, aby to skutečně odpovídalo naší měně, v Rakousku aspoň 4600 K a v Německu 400 marek na ženu.
Na děti vyplácí se v Rakousku 1155 K, což odpovídá asi 49 h, u nás 1 Kč. Kdyby to mělo býti převedeno na naši měnu, znamenalo by to aspoň 2300 K na 1 dítě. V Německu se podpora na děti nevyplácí.
Neuvádím těchto cifer proto, abych ukázal, že u nás podpory jsou větší, poněvadž skutečná výše podpory se musí měřiti podle toho, co se za příslušný obnos dostane, a to není žádným způsobem uspokojující. Já si již předem dovoluji protestovati proti zámyslům snižovati podpory z důvodu, že podpory jsou u nás příliš vysoko vyměřeny, že neodpovídají mzdám, které se dnes platí a že by měly býti následkem toho také redukovány.
Odůvodnění předlohy spočívá v zákonech ze dne 1. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., a ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb. z. a n., jenž byl prodloužen zákonem ze dne 4. dubna 1922, čís. 115 Sb. z. a n., a v příslušných prováděcích nařízeních. Schválení předlohy jest naprosto nutným, jestliže zákon o podporách v nezaměstnání má se realisovati a nemá-li zůstati pouhým papírem.
Z důvodu právě uvedeného nutno také schváliti i formu opatření úhrady, totiž zmocnění ministru financí, aby potřebnou částku 100 mil., pokud by se nenašla úhrada v rozpočtu na r. 1922, opatřil úvěrními operacemi.
Poněvadž jest předloha zákonitě
odůvodněna a také úhrada dle §u 41 ústav. listiny jest naznačena,
dovoluji si, tak jak předloha byla projednána ve výboru soc.-politickém,
i s příslušnou resolucí, doporučiti Národnímu shromáždění ke schválení.
(Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Než pristúpim k debate, navrhujemn rečnícku lehotu na 25 minút. Sú proti tomu námietky? (Nebyly.)
Námietok nieto. Návrh môj je prijatý.
Na rečnickej listine zapísaní sú na strane "proti" posl. Schälzky a Kaufmann, na strane "pro" posl. Toužil, Borovszký, Langr, Pocisk a Biezděk.
Udeľujem slovo prvrvému rečníkovi
na strane "proti" p. posl. Schälzkymu.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Zákonná osnova, o níž jednáme, má poskytnouti vládě pro péči o nezaměstnané na rok 1922 částku 100 milionů korun. S jistou pýchou poukazuje se na tuto péči vlády, aby byla zmírněna nezaměstnanost se svými smutnými následky, způsobená v děsivé formě hospodářskou krisí, při tom se však opatrně přehlíží, aby se srovnaly náklady k tomuto účelu s náklady na př. k účelům vojenským. Posledními smutnými událostmi v Bruntále byli jsme právě na tyto náklady upozorněni, kde pomník Josefův byl českými vojíny stržen a při pronásledování těch, kteří jej strhli, civilním obyvatelstvem byl od českých vojáků zastřelen zubní technik Max Kinzel. Tento nový krvavý čin v Bruntále hluboce rozhořčil pobouřil veškeré německé obyvatelstvo a prohloubí nutně propast mezi těmito oběma národy ještě více, pakli vlála bez obalu neodsoudí a nepotrestá tento hrozný či. Tři německé strany, svaz zemědělců, strana křesťansko-sociální a svobodomyslná strana německo-demokratická podnikly u vlády hned kroky a oznámily nejdůležitější požadavky. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Béřeme s uspokojením na vědomí, že vláda tentokrát v opaku k dosavadní praxi parlamentární taktiky průtahu prohlásila ochotu hned na interpelaci odpověděti, a jak od nás bylo žádáno, bez obalu zjistiti vinu vojska. Béřeme na vědomí, že vláda slibuje, že splní své samozřejmé povinnosti a zavede potrestání vinníků. Praví-li však odpověď, že se vláda neomezí na pouhé potrestání vinníků, nýbrž že postupovati bude administrativně i proti těm, kdož zavinili tyto politováníhodné události v Bruntále tím, že neučinili potřebných předchozích opatření, můžeme v tom rozuměti jen postup proti těm úředníkům v Bruntále, kteří se svou česky šovinistickou činností učinili u obyvatelstva nemožnými a kteří svým chováním přispěli k náladě vojáků, aby pomník strhli. Béřeme na vědomí samozřejmé politování vlády nad tímto novým krvavým činem a jištění, že následky bruntálských událostí budou odstraněny. Pod tím rozumíme všechna opatření vládní, jež směřují k tomu, aby přivodila v obyvatelstvu klid, a že vláda věnuje zvláštní pozornost novému českému kulturnímu spolku, který tak často byl jmenován ve spojení s tímto krvavým činem, a že s ním bude jednati tak, jak obyčejně jednává se spolky německými, a že ho při překročení zákonných předpisů rozpustí. Praví-li se v interpelaci, že se vezme zřetel na osud rodin stižených nešťastným případem, pak projevujeme svoji naději v tom směru, že se vláda nechce v koupiti skoupou podporou několika tisíců korun, nýbrž že cítí povinnost zajistiti existenci matky nešťastné oběti. Při této příležitosti cítím se povinna upozorniti se vším důrazem na velkou vinu vlády, pokud jde o odškodnění obětí, jež při podobných událostech v jiných německých městech a také v Bruntále 4. března 1919 padly, a jichž vyšetřování se nechalo prostě uváznouti přes všechny rozklady a protesty, jako na př. při obětech událostí ve Šternberku a Moravské Třebové atd. Avšak vylíčení skutkového děje, jak se stalo v odpovědi na interpelaci, považuji za svou povinnost na tomto místě odporovati v těchto bodech: Pobouření obyvatelstva bylo stupňováno zvláště lživým překrucováním českého tisku, který chtěl tento krvavý čin svaliti s českého vojska a přičísti vinu jen Němcům, ačkoli v tomto případě byla vina českého vojska nepochybně zjištěna bezvadnými svědky a vina ta byla potvrzena i vyšetřováním vojenským. Chci jen poukázati na pobuřující články českého tisku a rovněž na okolnost, že český tisk mohl bez překážky rozšiřovati tyto lživé zprávy, opakovati ve všech tóninách tendenčně překroucené vylíčení, aniž mu v tom překáženo vysoce moudrou censurou, ačkoli censura musila v tomto případě věděti, že takové překrucování nutně ohromně roztrpčí veškeren německý lid, zatím co časopisy německé, které líčily skutkový děj podle pravdy a při tom vyjadřovaly nejhlubší rozhorlení všeho německého lidu z tohoto krvavého činu, byly vydány na pospas všem šikanám censury. Zvlášť důležito je poukázati na to, že světelné poruchy nelze přičítati sabotáži německého obyvatelstva, jak stálo v českých listech, nýbrž j k bylo bezvadně zjištěno, nutno ji připsati právě události náhodné. Vojenské velitelství obrátilo se hned 28. října k elektrickému podniku v Bruntále, aby vysvětlil poruchu v osvětlení, a obdrželo - to nutno zjistiti - již dopoledne druhého dne tuto zprávu: V sobotu večer 28, října v 19 hod. 10 min. padl hlavní automat 20.000 voltového vedení ze Šternberka, takže město se 12 okolními obcemi bylo bez proudu. Vzhledem k svátku nebylo telefonické spojení se Šternberkem možné. Správa městského elektrického podniku učinila hned všecka opatření, aby provoz byl obnoven a bylo možno teprve ve 22 hod. 45 min. městsko síť zapojiti. Venkovské obce, jež všechny jsou připojeny na elektrický podnik ve Šternberku, jakož i město Bruntál, mohly býti zapojeny teprve o 24. hodině, kdy tedy elektrický podnik šternberský uvedl do chodu hlavní voltové vedení. V neděli ráno oznámil elektrický podnik, že příčinu bude asi nutno hledati v odbočce 20.000 voltového vedení u Německé Husové. Tato trať byla tudíž z hlavního vedení vypojena, ježto nebylo možno vlastní chybu nalézti. Zemská vláda v Opavě vyslala hned také vrchního stavebního radu inženýra Pechara k vyšetření poruchy vedení elektrického podniku šternberského a podniku bruntálského, a tato úřední osoba, které zajisté nutno v jejích výsledcích důvěřovati, zjistila určitě, že elektrické podniky vina nijak nestíhá, naopak že porucha byla způsobena přepínacím zařízením dálkového vedení z Dálova do Německé Husové, připojeným asi před 10 dny. Aby se zabránilo opětné poruše, bylo toto zařízení vypojeno a firma, která síť stavěla, poukázána, aby vady svého zařízení odstranila. Těmito výsledky, které zjistil vyšetřováním pověřený úředník, vrchní stavební rada inž. Pechar, také v městském elektrickém podniku šternberském, jest bezvadně prokázáno, že porucha v dodávce proudu byla způsobena jen čistými nahodilostmi a že tu není sabotáže německého obyvatelstva, jak bylo referováno různými českými listy.
Ač to bylo zjištěno vyšetřováním a tvrzení českého tisku tedy postrádají jakéhokoli základu, dělají se dále pokusy svaliti vinu této nešťastné události na Němce, když se poukazuje na pronásledování českých menšin v německém území, které již druhý rok musejí prodělávati pravé peklo trampot. Při tom se však zapomíná zjistiti, že namnoze provokativní vystupování těchto menšin, které se najednou tváří v německém území jako páni, klade na trpělivost německého obyvatelstva příliš velké požadavky. Smíme se tu zajisté tázati, zda Němci směli a smějí si někdy dovoliti takové provokace a štvaní v území českém. Za provokaci považujeme také požadavky Čechů, jak jsou vyjádřeny v poznámkách "Svobodné Republiky", kde se žádá odvolání německých úředníků a přidělení úředního vyšetřování českým úředníkům opavského zemského soudu, ač je zjištěno, že němečtí úředníci plně vykonali svoji povinnost nestranně a obětavě. Kdyby vláda, pohnuta vnějšími vlivy, chtěla učiniti německé úředníky obětí svých opatření, pak bychom se musili ovšem vzdáti důvěry v její nestranné vyšetřování. Vláda by měla spíše obrátiti nestranné vyšetřování směrem, kam až sahá činnost pánů Kleina a Řípy, kteří neustále uvádějí obyvatelstvo v neklid. (Posl. dr. Luschka [německy]: Člověka, který by dával pozor na okresního hejtmana!) Tak jest! Víme, kam takové požadavky směřují. Jako dříve při podobném střílení také v Bruntále chtěli byste celou inu svaliti na Němce, zahladiti stopy viníků, aby celá věc uvázla na blátě. Musím se zcela rozhodně postaviti proti tomu, aby se nějaká vina svalovala na městskou obec Bruntál, jak by se mohlo mysliti podle odpovědi na interpelaci, jakoby městská rada neučinila potřebných opatření nebo policie nekonala své povinnosti. Konstatuji, že po 9. hod. večerní šli oba náměstkové starosty s komisařem Klein m ke štábnímu kapitánovi Kubalovi do baráků, aby ho upozornili na úmysl strhnouti pomník, a že od něho dostali ujištění, že v barákách je vše v pořádku, že byla učiněna všechna opatření, a že se není třeba se strany vojska nejmenšího obávati. Teprve na toto ujištění štábního kapitála Kubaly bylo upuštěno od přísného hlídání pomníku, a to je příčina, proč nestálo pořád u pomníku četnictvo a vojsko, poněvadž se věřilo, že možno spoléhati na ujištění kapitánovo a na disciplinu vojska. Policie nato dostala pouze rozkaz, aby každých 10 až 15 minut obhlédla náměstí s pomníkem a nápadné věci ihned hlásila. Před 11. hodinou - to je zvlášť důležito zjistiti a při odpovědi na interpelaci se k tomu nepřihlíželo - před 11. hodinou vyrazili vojáci, kteří již předcházející noci chtěli pomník strhnouti, jak bylo svědky dokázáno, dorozuměvše se se strážemi a hlídkami, z baráků a v sevřených řadách dali se na pochod k pomníku. Nabyli jsme opět zkušenosti, že velitelé svého mužstva neovládají a že za ně nemohou ručiti. Doufejme, že vyšetřování vlády dá se i tímto směrem. Praví-li pan ministerský předseda v odpovědi na interpelaci, že policie neprovedla rozkazu městské rady, aby pomník hlídala, nutno poukázati na tuto okolnost a že tato okolnost a ujištění kapitána Kubaly bylo důvodem, že bylo upuštěno od ostřejšího hlídání pomníku. Tu si dovoluji otázku: Proč se o hlídání pomníku nestaral úřad? U zemské vlády bylo výslovně žádáno, aby bylo na ochranu pomníku poskytnuto vojsko, ministerský rada Schiller však odepřel vojsko dáti k disposici, poněvadž se obával, že pak ochránci a útočníci provedou věc společně. Očekáváme, že v tomto případě vláda nezůstane při slibech, nýbrž že je hned uskuteční, jak to pan ministerský předseda v konferenci těch tří stran výslovně slíbil.
Nyní trochu k návrhu zákona, o
němž jednáme. Podle této osnovy má se dáti státu k disposici na
podpory v nezaměstnanosti a na odstranění nezaměstnanosti 100
milionů korun přes částku uvedenou ve státním rozpočtu na rok
1922. S pyšným gestem se poukazuje na péči o ubohé nevinné oběti
hospodářské krise tohoto státu, jako kdyby tyto výdaje byly v
nějakém poměru k obrovským výdajům, kterými stát bez rozpaků jiným
způsobem, na jiném poli zatěžuje poplatníky. Uváží-li se, že máme
nyní hospodářskou krisi, jaké jsme ještě vůbec nikdy nezažili,
uváží-li se dále a srovnají-li se náklady na sociální péči s výdaji
k účelům vojenským a vůbec k nesmírným neproduktivním výdajům
tohoto státu, uvážíme-li, jak náklady na péči o nezaměstnané v
poslední době, v posledních letech vždy klesaly, pak nelze zajisté
mluviti o zvláštní obětavosti státu, kde roku 1919 bylo vynaloženo
na podporu nezaměstnaných 250 milionů, roku 1920 94 milionů a
roku 1921 75 milionů, do září 1922 bylo vydáno 88 milionů. Nelze
popříti, že stát svojí politikou hospodářskou, obchodní a finanční
má hlavní vinu na hospodářské krisi, že se tudíž má starati o
oběti této krise tím, že jim zajistí člověka důstojnou existenci
do té doby, až se dostanou do takové situace, aby si sami opatřili
práci. Armáda nezaměstnaných vzrůstá děsivým způsobem. Nutno uvážiti.,
kolik starostí, strádání a zoufalství skrývá se v chladných číslicích,
jež uveřejnilo ministerstvo sociální péče v těchto dnech o nezaměstnanosti,
když oznamuje, že minulého měsíce bylo státem podporováno 67.000
lidí a že přes 270.000 lidí se zkrácenou dobou pracovní v závodech
dostává podporu v nezaměstnanosti. Nedostatky zákona o nezaměstnaných
z 12. srpna 1921 staly se zjevnými zkušenostmi, a tyto zkušenosti
ukazují, jak je nutno, aby se přikročilo včas ke změně a novelisaci
zákona. Já jsem sám se svými kolegy podal o tom pozměňovací návrh,
očekávaje, že se vláda vynasnaží vyhověti přáním, projeveným se
všech stran. Při této příležitosti chci poukázati na to, jak katastrofální
hospodářskou krisí byla podlomena kupní síla velkých vrstev a
jak tím byl také zasažen nezaměstnaností stav živnostenský a obchodní
a stav malých hospodářů. Také na tyto oběti hospodářské krise
nutno rozšířiti podporu v nezaměstnanosti, poněvadž ztratily zaměstnání
rovněž bez své viny. Při vyplácení podpor dělají se zvláštní potíže
starým osobám, které dosáhly vyššího věku, ačkoli si mohly za
normálních poměrů zcela dobře vydělati na svoji výživu, když jen
dostali práci podle své způsobilosti. Je strašně tvrdé vylučovati
tyto vysloužilce práce z podpor v nezaměstnanosti, jak tomu doposud
bylo na základě zákonných předpisů, Chceme doufati, (Předseda
zvoní.) že brzy se uskuteční slib ministra sociální péče,
že bude jiným způsobem postaráno o tyto staré dělníky, kteří patrně
nebudou již pojati do sociálního pojištění. Zní to drsně, když
staří dělníci jsou odkazováni na chudinskou podporu od obce, kdy
dnes každý ví, jak nedostatečně je tato podpora od obcí uskutečňována
a vzhledem k poměrům v obcích uskutečňována býti musí. Při povolování
podpor v nezaměstnanosti musíme žádati, aby vláda postupovala
trochu štědřeji, než tomu bylo namnoze dosud. Chci při tom poukázati
také na smutnou situaci domáckých dělníků a zvláště domácích tkalců
v severních krajinách moravských a slezských, kteří jsou odbýváni
podporou 3 až 5 korun. Jak možno s takovou částkou žíti, je ně
hádankou, a při tom nutno ještě konstatovati, že žádosti o poukaz
těchto podpor zůstávají po týdny, často po celé měsíce nevyřízeny,
také v ministerstvu pro sociální péči. Při nynější hospodářské
krisi, kterou nebude možno v nejbližší době zmírniti, jest nutno,
aby platnost zákona a ovšem i platnost nároku na podporu byla
prodloužena. V mnohých krajinách nastala nezaměstnanost již v
prvních měsících tohoto roku, takže dnes jsou již v některých
městech sta dělníků, kteří jsou podporováni již 6 měsíců a podle
zákona nemají na podporu již nároku. Právě v těchto dnech byla
sta takových případů hlášena ze severočeských měst. Bylo by naléhavým
úkolem ministra sociální péče zaříditi, aby se těmto nezaměstnaným
dostalo hned příslušné péče. Nejlepší péčí o nezaměstnané jest
opatřiti jim práci, a proto poukazujeme na nutnost, aby se započaly
prováděti nouzové stavby a vydatně zadávaly všechny dodávky. Dále
musí vláda vynaložiti vše, aby podle svých sil zmírnila hospodářskou
krisi. Směrodatní hospodářští činitelé podali dost návrhů na její
odstranění nebo zmírnění. Omezením neproduktivních nákladů v státním
hospodářství a tím, že se podnikatelům poskytne možnost, aby snáze
obstáli v konkurenčním boji, bude možno opatřiti práci. Pokud
jde o nouzové stavby, chci ještě vysloviti obavu, že se i nyní
nakládá s německými kraji při nouzových stavbách macešsky. U různých
ústředních úřadů leží velmi mnoho žádostí o stavbu úřednických
domů. Tím by se v mnohých místech zmírnila bytová nouze, poněvadž
dnes stát zabral soukromé byty pro své úřady, a pro své úředníky
se nepostaral skoro o nic. Jak by bylo dále nutno stavěti v mnohých
krajinách železniční síť! Poukazuji tu na př. jen na stavbu železničního
spojení mezi Budišovem a Dvorcem, kde by se prováděním těchto
staveb zmírnila nezaměstnanost a provedla by se nutná hospodářská
potřeba. Avšak bojím se, že na nutnost těch staveb poukazujeme
marně, avšak k účelům vojenským, na stavbu kasáren nebo na vybavení
militarismu, je peněz k disposici hojnost. Po posledních smutných
událostech, jež jsme zažili v Bruntále, víme, jak máme činnost
tohoto militarismu oceňovati. Jedná-li se o požadavky sociálně-politické,
poukazuje se na šetrnost, již musí vláda prováděti, která se však
v tomto státě nikdy neprovádí na pravém místě, nýbrž obyčejně
při nejnaléhavějších požadavcích lidových. (Souhlas a potlesk
na levici.)