Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr. Lodgman.

Posl. dr. Lodgman (německy): Dámy a pánové! Německá národní strana a německá národně-sociální dělnická strana berou na vědomí změnu osob na vládních křeslech s pocitem, že se také dosazením nové vlády nic nezlepšilo v postavení německého národa. Soustava utiskování a drancování německého lidu v tomto státě a jím zakládá se právě na samém trvání tohoto státu a ti, kdož mají moc, dobrovolně se jí nikdy nevzdají. Stanovisko německých zástupců lidu, kteří to vážně smýšlejí s osvobozením národa, jest tedy samozřejmé a pochopitelně nelze je hledati na parlamentní půdě, poněvadž český parlamentarismus má jen ten účel, aby veřejnost zapomněla na to vše, co jest základem tohoto státu, a poněvadž stát může trvati jen tak dlouho, dokud mu bude možno klamati národy o svých skutečných cílech a o pohnutkách, které rozhodovaly při jeho založení. K prvním počítáme umlčení a pokud možno vyhubení více než 3 milionů Němců počeštěním území jimi po staletí obývaného, a stejný postup proti jiným tak zvaným menšinám. Všechno opačné ujišťování o demokracii a spravedlnosti v tomto státě jest klam a mam, jenž začal již při mírových jednáních, kde bylo postaveno tvrzení, že se národy tohoto státu dobrovolně spojily k jeho zřízení, byl státoprávně projeven ve vnucených státních základních zákonech, lze jej nalézti v chování Čechů proti závazkům, ve které slavnostně vešli vůči slovenským zástupcům jakož i Podkarpatské Rusi, kterých však nezamýšlejí rušíce učiněné sliby nikterak provésti a nalézá svůj vrcholek ve lživé propagandě, kterou se cizina uvádí v omyl.

Předseda (zvoní): Prosím pana poslance, aby se držel věci. (Výkřiky na levici.)

Posl. dr. Lodgman (pokračuje): Proti takové soustavě a jejím zástupcům selhávají všechny ostatně obvyklé pojmy o právu a mravnosti, proti nim jest na místě jedině právo sebeobrany, jehož musíme užíti všemi prostředky, které máme po ruce. Z této soustavy vyplývají všechna státní opatření minulosti a budoucnosti, jež všechna mají jen jediný cíl a budou míti, totiž aby udržela národ pánů při moci tak zvané menšinové národy však aby zbavila práv a pokud možno je vyhubila, neboť jiný postup dříve nebo později musil by projeviti skutečné složení státu a tím jeho nemožnost, aby trval jako český národní stát. K zajištění této soustavy patří však veškerá ustanovení a opatření dočasných vlád bez rozdílu osob, které jsou určeny k tomu, aby zamezily svobodný projev mínění, aby v tak zvaném zájmu státu porušovaly nebo obcházely listovní tajemství, aby ohrožovaly osobní svobodu, aby rušily samosprávu obcí a okresů, aby překážely školnímu vzdělání německého obyvatelstva, aby vnuceným policejním řádem pode jménem jednacího řádu podle vůle pánů vytvářely jednání sněmovny...

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku. (Hluk na levici.)

Posl. dr. Lodgman (pokračuje): ... aby se zbavovaly nemilých osob, a aby život státního občana učinily nesnesitelným zástupem placených státních špehounů, aby potlačovaly i slovo promluvené ve sněmovně, pakliže směřuje ke kritice nebo obraně panujících slov, (Souhlas na levici.) k této soustavě však také patří všechna ona opatření ve správě a zákonodárství, která překážejí hospodářskému životu tak zvaných menšinových národů a mají je proměniti v povolné otroky panujících. Ani mravními závazky, které vyplývají ze státního nástupnictví po starém Rakousko- Uhersku, ani právními závazky se nedají pánové tohoto státu odstrašiti, aby nejednali podle své libovůle. Jestliže se neplatí válečná půjčka, jestliže se neplatí předválečné renty, vyvlastňuje se německá půda vlastníkům, samospráva se svěřuje státním rukám, jestliže jest státní zaměstnanec a učitel beze zřetele na bytí jeho a jeho rodiny vydán libovůli a jest zkracován ve svých důchodech, jestliže jest poplatník drancován a doháněn k úpadku, kdežto ti, kteří jsou u žlabu, každým způsobem si vyhrazují výhody, jestliže státní správa promyšleně a bez zřetele na průmyslové oblasti pracuje o zostření dnešní hospodářské krise umělým vlivem na stav valuty, aby německou výrobu znemožnila, německé dělníky však zbavila výdělku, jestliže se jedním slovem celé státní moci zneužívá ke zvěčnění nynějších poměrů, pak to vše vyplývá ze samého pojmu tohoto státu a z jeho složení, které bylo provedeno násilím a znovu jen násilím může býti udrženo. Také nestydaté vyzývání německého obyvatelstva vpády českých štváčů do německého území, jak jsme se ho dočkali poslední neděle v Chebu, městě přímo podřízeném říši, a jenž se jako vždy odbyl také zde pod státní ochranou, nemají jiného účele, než aby daly menšinovým národům pocítiti státní moc a aby je tak učinily povolnými. Neslibujeme si tedy nic od své práce ve sněmovně. Na nynějších poměrech nezmění nic právě tak jako dosud. Češi, do jejichž rukou proti právu a spravedlnosti se dostalo panování nad nečeskými národy, neustoupí od svých zásad, ať již v čele státu stojí ta nebo ona vláda. Neočekáváme svého osvobození od této sněmovny, od souhlasu českých stran, nýbrž od sjednoceného odporu utiskovaných a od stálého vysvětlování cizině, které konečně projeví neudržitelnost pařížských mírových smluv a tím také tohoto vnuceného státu.

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka pro poslední slova k pořádku.

Posl. dr. Lodgman (pokračuje): Těmto zásadám zůstaneme věrni také pod novou vládou, neboť nechceme nikde vyvolávati klamné naděje, že by se zde mohly změniti poměry s vůlí a vědomím českých stran. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Szentiványi.

Posl. Szentiványi (maďarsky): Ctené dámy a pánovia! Neshľadávam žiadneho rozdieľu medzi starým a novým vládnym programom, a preto netreba nám ničoho zmeniť na našom politickom stanovisku. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Verejniprávne a národnopolitické otázky spravované sú z tých istých stanovísk, ako dosiaľ. Našu deklaráciu, vyslovujúcu naše všeobecné politické stanovisko, prednesie následujúci rečník maďarsky a preto pri tejto príležitosti zabývať sa chcem hlavne a v prvom rade s otázkami hospodárskymi a síce z toho hľadiska, nakoľko sú tieto vo vzťahu s národnostnou politikou vlády.

Ctěné dámy a pánovia! My, ktorí sa zabývame poľným hospodárstvom a ktorí sme boli sem poslaní massami zemedelského ľudu, očakávali a dúfali sme od pána ministerského predsedu určitý, priamý a podrobný program agrárnický. Naša nádej a presvedčenie bolo, že pri tejto príležitosti pán ministerský predseda prý, než vládne predsedníctvo prevzal, rozhodne požadoval sanáciu tých ťažkých krívd, ktoré poľné hospodárstvo zasahujú a zemedelskú produkciu podporovať bude nielen vzhľadom k záujmom poľnohospodárskej a roľnickej triedy, ale i v záujme štátu.

V naších nádejách boli sme zklamaní. Pán ministersky predseda učinil vyjadrenia len vo veľkej všeobecnosti, aby zamedzil škodu vyplyvajúcu z nastalej krise. Opatrenia tieto sú v jeho programe vzpomenuté iba jako základ budúceho vyjednávania, dokým kritická poloha, v ktorej sa poľnohospodárstvo, priemysel a obchod štátu československého, hlavne však na Slovensku, ocíta, bezpodmienečne a za každých okolností by si vyžadovala, aby sa pán ministerský predseda už teraz vyjádril o vážnych opatreniach, smerujúcich k čeleniu zkáze krisou privedenej. Hlavnú príčinu kríse shľadávajú v prekotnom vzostupe valuty a vládne kruhy zapierajú, že by maly účasť na tomto katastrofálnom stúpaní. Je však všeobecne známa valutná politika nového ministra financií, jejž cieľom je pozdvihovať každým prostriedkom a za každú cenu a známe je tiež, čo už vieme z novinárskeho článku bývalého ministra obchodu Hotovca, že súvaha zahraničného obchodu našej republiky z roku minulého bola zfalšovaná, akiste tým cieľom, aby to malo primeraný vliv na vzostup valuty. (Různé výkřiky. Hluk.)

Každé odvetvie verejnohospodárskeho života ocíta sa pred úpadkom, je treba okamžitej a bezodkladnej pomoci, poneváč tvrdenie, ktoré sa privlastňuje ministrovi financií, že vzostup valuty znamená pri splácaní cudzozemských dlhov taký zisk pre štát, že sa tým stáva splácanie daní otázkou naskrze druhotriednou a nebude nepriaznive vplývať na platebnú schopnosť štátu, neobstojí pre to, bo vyrúbenie a vyberanie dávky z majetku deje sa na základe takých cien, ktoré boly v dobe, kedy stála koruna čs. 5 frankov a dnešnou valutou nemohla by byť platená ani vtedy, keby krisa nebola dostúpila tohoto stupňa. Avšak zisk úfaný pri zaplatení cudzozemských dlhov môže byť docielený iba tedy, bude-li dávka z majetku až do posledného haliera vybraná. Čo to znamená pre naše poľné hospodárstvo a vôbec pre verejné hospodárstvo, to je každému z nás zrejmé.

Boli by sme očakávali od pána ministerského predsedu, aby ohľadom na sníženie dávky z majetku a na zmazanie dávky z prírastku na majetku prišiel s definitívnym plánom, ktorý by každého uspokojil. Boli by sme očakávali, že prinesie zemedelské clá alebo úplnú slobodu claprostého cudzozemského obchodu a totiž nielen k vôli zvyku a straníckej česti bude prizvukovať, že zemedelstvo je základom štátného života, ale i vo skutku bude vyžadovať všetky konsekvencie onej vety a nebude ochotný brať účasť v takej vláde, ktorá jeho agrárnu politiku neuskutoční.

A toto všetko je preto, poneváč vláda - stejne jako vlády predošlé - drží za svoj politický základ jedine a výlučne vyforsirovanie prez veškeré prekážky cieľov národnej politiky československej. Tomuto prispôsobuje svoj program v živote kultúrnom a verejne-hospodárskom a preto môže byť valutárna politika, ktorá verejnohospodárske základy štátu otriasa, ztrpená jedine, poneváč ona je v službách prenasledovania a zničenia menšín. Tomu sa prispôsobuje hospodárska politika vlády, či je to výhodné alebo škodlivé pre minority. Jestliže je účelom otrasenie hospodárskej existencie minorít, vtedy je dobrý každý prostriedok, i keby mal nejaké morálne chyby. (Souhlas maďarských poslanců.)

Tomu nasvedčuje tiež vybavovanie otázky válečných pôžičiek, ohľadne ktorých síce vláda nepokládala za potrebné ani jediným slovom zmieniť sa vo vládnom prejave a tak iba slová k vláde blízko stojaceho pána kol. poslancu dr. Kramáře môžu byť smerodatné, dľa ktorých v Uhorsku a v Rakúsku platia sa za válečné pôžičky také ničomné obnosy, ktoré sú úplne bezvýznamné. V týchto slovách vyjadrujú sa príslušným spôsobom základné pravdy českej politiky, ktoré nie sú v stave dôkazmi podporovať, poneváč keď niekto prevezme na seba záväzky, musí ich plniť aj vtedy, keby to súsed snáď nečinil alebo keby k tomu nebol v tej miere schopným. Nezmenene požadujeme uznanie válečných pôžičiek v úplnej cene. (Souhlas na levici.)

Provodzovanie pozemkovej reformy je príkladom na to - čo už aj menej taktickí politici sami uznávajú - akým spôsobom majú byť na maďarskej pôde a v územiach Maďarmi obydlených inorečné sihote tvorené a tým napomôcť a završiť snahu smerujúcu k vypustošeniu a k zbiedačeniu maďarského ľudu, a že jakým spôsobom možno právnu a sociálnu pravdu obrátiť na ruby vtedy, keď nemožné nízké ceny platia tomu, od koho vyvlastňujú, a nového gazdu s tými ozrutne veľkými daňami a tým, že celé polné hospodárstvo nechajú bez ochrany, uvedú do zúfalej polohy. Vídavám často veľkú biedu kolonistov a tých veľa úhorov, ichž zúžitkovanie slúžilo by k dobru každého občana štátu a viem o nejednom prípade, v ktorých súsední maďarskí statkári pomahali bez každej protislužby kolonistom pri obrábäní ich pozemkov. Naše stanovisko čo do prevedenia pozemkovej reformy udržujeme bez výhrady aj dnes a požadujeme spravedlivú pozemkovú reformu, jejž prevedenie nebude v ruke demagogie politických strán, ale ktorá bude riadená všetkými zájomcami a neodvislým súdom.

Ohľadne rozpočtu učinil pán ministerský predseda niekoľko poznámok. S akousi povýšenosťou a istotou tvrdil pán ministerský predseda: "Vydáme iba toľko, koľko prijmeme." Ja mienim, že tvrdenie toto malo byť použité obrátene, poneváč výska výdajov určuje, koľko daní má štát svojim občanom vyrúbiť a k tomu dodávam, že bez ohľadu na to, zdali ich daňová nosnosť je v pomere s vyrúbením. Reality rozpočtu a tým úvahy príjmových a výdajových položiek tu nieto. Nieto preto, poneváč srovnajúc ho s loňským len u dvoch príjmových položiek vidím nižší preliminár. Avšak následkom vlivu dnešnej valutárnej politiky naberie platebná neschopnosť složiek verejno-hospodárskeho života - i keď nie v podobe úpadku, ale iným spôsobom - takých rozmerov, ktoré stlačia príjmy pochádzajúce z verejných bremien na polovicu, alebo ešte nižšie. Avšak schádza na strane výdajovej záväznosť štátu, ktorú prevzal na seba voči celému radu prepustených a pensionovaných zbiedačenych úradníkov. Privilegovaní dostávajú samozrejme i teraz tie najgavalierskejšie dotácie, ktoré si možno predstaviť. (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda inž. Botto zvoní.)

Zvedavý som na sľúbený jednotný daňový systém; rád by som bol, keby pod jednotnosťou rozumelo sa stejné zachádzanie a nečinily sa rozdiely medzi českými alebo československými a nečeskými štátnyni občany.

Ľutujem toho, že nie som v stave vylíčiť v cifrách četné a ťažké krivdy poľného hospodárstva a jeho vážnú polohu, poneváč však všeobecne známe obmedzovanie slobody slova v tomto parlamente ešte vždy nás vystavuje týraniu väčšiny a moja rečnická lehota je vymeráná, nemožem sa s nimi teraz zaoberať.

Hospodárskú krisu a jej následky vybaví vláda veľmi jednoducho. Ja ju upozorňujem len na to, že celý rad platebných neschopností, zánik podnikov, hrozný vzrast nezamestnaných nie sú také otázky, s ktorých by sa mohlo tak jednoducho preísť na denný poriadok. Očakávame a vyžadujeme vážné, účinné a bezodkladné opatrenia k pravému a nielen československou politikou zabarvenému stvoreniu hospodárskej istoty.

Napokon ešte to, že my, ktorý sme poslanci národnostnej menšiny v republike, neustále a nepretržite upozorňujeme vládu a túto podporujúcu koalíciu na tú veľkú úlohu, ktorá ju v tomto národnostnom štáte očekáva, a to je zrovnoprávnenie všetkých v tomto státe žijúcich národov; odhliadnuc od všeho už aj preto, poneváč v budúcnosti len život tých národov má priaznivé výhľady, ktoré budú môcť uskutočniť ideál a dobrý pomer s národami či už tuzemskými alebo cudzozemskými súsediacimi. Kto dnes kdekoľvek na politickom kolbišti bojuje, ten má úlohu a povinnosť, aby odstránil kontrasty povstalé mezi jednotlivými národy.

Vieme a cítíme to aj my a že tak činiť nemôžeme, to je len preto, poneváč vo spolku s vami vyžaduje od nás vaša tuzemská a cudzozemská politika, vaša národná intolerancia, energickú a tuhú obranu a buďte o tom presvedčení, že v tejto sebeobrane dobrovoľne ani na krok neustúpime. (Souhlas maďarských poslanců.)

Moja strana nemá dôvery k novej vláde a bude proti nej hlasovať. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Udelujem slovo následujúcimu rečníkovi, pánu posl. dr. Lukavskému.

Posl. dr. Lukavský: Slavná sněmovno! Ve lhůtě mi vymezené chci především říci několik slov ke vládnímu programu. Je nesporno, že program nové vlády je dílo kompromisu mezi sdruženými stranami. Dílo toto se zdaří, bude-li tu dostatek loyality u všech stran vládu tvořících, a to nejen ve vládě, v parlamentě, nýbrž i ve všech složkách organisace jednotlivých stran, bude-li tu co nejvíce jednotnosti, co nejvíce zřetele k celku, zřetele ke státu, zvláště uvážíme-li, jaké důležité období při konsolidování svého státu nyní prožíváme. Nová vláda chce býti především vládou finančního upevnění a hospodářského obrození. Příčiny těžké krise hospodářské byly zde mnohými řečníky vylíčeny. Avšak tato krise nepostihuje jenom průmysl, velkovýrobu, nepostihuje jenom velkopodnikatele a jeho zaměstnance, nýbrž též, a to povážlivou měrou, velké řady malých výrobců, malých sprostředkovatelů, příslušníků stavu řemeslného a obchodního. Není to zmenšený odbyt následkem menší zaměstnanosti nebo někde nezaměstnanosti vůbec, není to vzestup naší koruny a dříve nakoupené zásoby, jež dnes nutno se ztrátami prodávati, nýbrž mnohé jiné příčiny. Konkursy a vyrovnání jsou zde skutečně poučnou knihou, jak se poměry těchto stavů po válce, od převratu u nás vyvíjely a jak se v poslední době přiostřily. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

A tu musíme říci docela otevřeně, že zjednodušení našeho daňového systému je příkazem, je nezbytností naší doby. My vítáme tento pasus ve vládním prohlášení, my očekáváme také, že toto nanejvýše žádoucí zjednodušení nebude se týkati pouze formální stránky, nýbrž i výše břemen. Bylo tu správně řečeno, že náš rozpočet 20miliardový je naprosto neudržitelný, neboť dosavadního daňového zatížení dále nesneseme. Skutečnost sama a zvláště nynější poměry si to vynucují a vynutí, ať o tom soudí nevěřící jakkoliv. Úřední agenda, spojená s vyměřováním dávky z majetku a z přírůstku hodnoty majetku znemožnila, bohužel, včasné vyměřování běžných daní; platební rozkazy se řídí podle výměrů z doby přede dvěma lety, když byla konjunktura docela jiná. U jednotlivých berních správ leží tisíce rekursů nevyřízeno, zrovna tak jako je nevyřízeno tisíce opovědění a vypovědění živností; dlužné daňové obnosy byly v četných případech vloženy jako pohledávky na reality a znemožnily úplně další úvěruschopnost.

Volá-li naše živnostnictvo a obchodnictvo po rychlém vyřízení daňových rekursů, volá právem, neboť dnešní stav majetkové nejistoty podlamuje vážně veškeré jeho výrobní síly. Očekáváme také, že nyní po vyřízení předpisů dávky z majetku nebude počet úředníků při berních správách restringován, nýbrž ponechán tak, aby onomu oprávněnému volání po vyřízení nevyřízených podání vyhověl.

Je nutno však zmíniti se ještě o něčem jiném. Ve vládním prohlášení se praví, že bude přihlíženo k tomu, aby při zadávání státních dodávek bylo vhodnými předpisy dodávkového řádu umožněno účastenství i drobným živnostníkům. Věc jistě žádoucí. Ale přáli bychom si při tom, aby státní správa za tyto dodávky také co nejdříve platila, aby nevznikaly intervaly i několik let trvající mezi přijetím dodávky a jejím zaplacením.

Uvážíme-li dnešní úrokovou míru bankovního úvěru, pak se věru nedivíme, že mnozí zdatní živnostníci a obchodníci zdráhají se oferovati při státních dodávkách, ježto za těch poměrů pracují buď bez zisku nebo i se ztrátami. Tím trpčeji to působí, jestliže současně s neúprosností zákonitých předpisů vymáhají se daně.

Je též věcí státní správy, aby chránila zvláště dnes naše živnostnictvo a obchodnictvo i při platnosti dosavadních ustanovení před nekalou soutěží. Jde tu na příklad o podomní obchod cizozemců pouze na základě pasů, kterýžto obchod se v poslední době úžasně rozmohl, a již z ohledů daňových, nehledíc k momentům jiným, státní správa musí jej zamezovati.

Naše výrobní a obchodní kruhy volají nejen po zjednodušení daňového systému, po jeho spravedlivé úpravě, nýbrž též po tom, aby stát sám snížil různé poplatky ať železniční, poštovní, nebo celní, a vycházejí při tom z obchodnické zásady "čím menší zisk, tím větší obrat", poukazujíce na to, že by při této zásadě pokladna státní jistě tím neutrpěla. Jistě uvítají snahu naší vlády, aby státní podniky byly vedeny obchodnicky jako podniky soukromé. Některé naše obory výrobní a obchodní na př. zařizují si i do velkých vzdáleností dopravu autobusovou a tím přímo i nutí správu železniční, aby včas revidovala náš systém tarifní. Z prohlášení vládního vidíme, že vláda má vůli ulehčiti našim výrobním a obchodním vrstvám ve snížení různých poplatků, ovšem v rámci celkového rozpočtu, avšak právě při tomto druhu zatížení naší výroby a obchodu nutno míti na mysli zmíněnou zásadu obchodnickou o zisku a obratu. Přáli bychom si také, aby byly revidovány i jiné poplatky, jež dnes tak hluboce zasahují do rozpočtů výrobců a obchodníků. Jsou to na př. poplatky nemocenské a úrazové. Chceme-li důsledně a všestranně jíti za zlevněním životních potřeb, přijdeme nezbytně i k těmto položkám, a při jednotlivých i malých podnicích překvapí nás neuvěřitelná výše jejich, zvláště ve srovnání s poměry předválečnými, a nesmějí pro nás zůstati nedotknutelnými. Připočteme-li ke všemu tomu daňová břemena samosprávná, jež postihují nejen ve formě přirážek, nýbrž čím dál tím pestřeji nejrůznějšími dalšími dávkami, objeví se nám tím markantněji, že jak komplikovanost, mnohost, tak úhrnná výše veřejných dávek ohrožuje vážně soukromé podnikání.

Přáli bychom si, aby naše výrobní a obchodní kruhy nynější těžkou krisi šťastně překonaly, nejen snad v zájmu tisíců a tisíců existencí na tom závisejících, nýbrž též v zájmu sociální a finanční stability našeho státu. Válka i období poválečné, vázané státní hospodářství zřejmě ukázaly, že živnosti a obchody, založené na soukromém podnikání, mají své platné místo v životě národohospodářském, že jsou to složky jeho, jež se nepodařilo nahraditi a k nimž jsme se velice rádi vraceli, abychom unikli zmatku, jež vyvolalo státní hospodaření. Očekáváme, že k překonání této krise bude podána pomocná ruka vedle vlády též našimi kruhy peněžními. Je to také jejich zájem, aby podniky života schopné, láskou, nadáním, pracovitostí a obětavostí vybudované, zůstaly zachovány; je to významný majetek národní, jehož ztráta by se na mnohých místech těžko potom nahrazovala. Žijeme v době velké odpovědnosti, již si jistě uvědomí i peněžní ústavy, jichž další rozvoj je úzce spiat s rozvojem našeho světa výrobního a obchodního.

Ministerstvo zásobování pokládali jsme vždy za instituci dočasnou, nikoliv trvalou. Programem předcházející vlády bylo, provésti likvidaci tohoto ministerstva. Slyšeli jsme, že tato vláda program minulé vlády převzala. Převzala-li jej, dalo se očekávati, že převzala i dokončení likvidace ministerstva zásobování a nikoliv vybudování této válečné instituce v úřad s rozšířenou kompetencí a s dalším rozpočtem. Ale loyálně musíme konstatovati, že nás tento obrat překvapil tím spíše, ježto v nejširší veřejnosti se upevnilo přesvědčení, že jak požadavek zjednodušení naší administrativy, tak snaha vrátiti se k normálním poměrům brání prodloužení života ministerstva zásobování. To, co jako zbytek - a mnoho by toho nebylo - by se jevilo žádoucím i pro příští normální poměry, mohlo by jistě býti připojeno podle povahy věci k jiným ministerstvům.

V době, kdy se propouštějí dělníci z dílen následkem zmenšování rozsahu práce, kdy je sváděn boj o každé místo, přáli bychom si, aby toto uzavírání vrat dílenských před tím neb oním se dálo ve znamení odpolitisování námezdného poměru. Nerozhodujž to, v co kdo věří, nýbrž čím kdo jest, především svou výkonností a svědomitostí pro závod, a při stejných těchto podmínkách budiž pak brán zřetel k sociálním poměrům. Vylučování z práce z pohnutek politických odporuje zásadám pravé demokracie. Je to stejně nespravedlivé a odsouzeníhodné, jako když se výrobní krise ve zněmčených krajích zneužívá německými podnikateli a jejich úředníky nacionálně, aby se zbavili co nejvíce českého dělnictva, docela ve smyslu protičeské agitace, provozované tiskem i slovem. Jsou mnohé zjevy v tomto směru zajímavé, jako na příklad, že veřejný podnik, jako je Buštěhradská dráha, o níž je známo, jaké má procento českých úředníků a zřízenců, při propouštění personálu ponechá si jinak za stejných okolností zaměstnance neovládajícího jazyka státního a propustí Čecha.

Vládní prohlášení zmínilo se též o provádění pozemkové reformy. Z různých veřejných projevů v poslední době snad všech politických stran v dnešní vládní většině sdružených je patrno, že nová vláda musí se pečlivě a podrobně více než dříve zabývati nejen organisací úřadu, jenž má pozemkovou reformu prováděti, nýbrž i stránkou legislativní a prací z toho vyplývající. Jsme přáteli pozemkové reformy, nikoli však její prakse, jak se, bohužel, jeví. Je to velká kapitola, velký soubor otázek, z nichž brzo ta neb ona při praktickém provádění vyburcuje svědomí, svědomí české, svědomí státní.

Osudné chyby bychom se dopustili, kdybychom se spokojili jen s nějakou cifrou, že tolik a tolik půdy se dostalo novým vlastníkům, že takový a takový hlad po půdě byl ukojen, že tolik a tolik průmyslových podniků, velkostatkářských budov bylo zabráno pro ty neb ony trvalé nebo dočasné interesenty. Pozemková reforma - toť velké dílo naší národní revoluce, a bude korunována úspěchem, bude-li prováděna v duchu národní revoluce, vždy s hlediska celku; pokud to jen dovedeme, musíme se o to snažiti, nikoliv stranicko-politicky, nikoli pod zorným úhlem okamžitého prospěchu toho neb onoho jednotlivce. Vláda jako odpovědný činitel za způsob provádění pozemkové reformy musí vzíti v úvahu návrhy v tomto směru v poslední době přednesené a pokusiti se, dohodou dojíti k úpravě jak v ohledu administrativním tak legislativním takové, aby soud budoucnosti o nás dopadl čestně.

Vítáme projev vlády, týkající se reformy naší státní správy. Reformu tuto uvítají všichni, kdož mají co s úřady činiti, především však ti, kdož v těchto úřadech pracují, příslušníci stavu úřednického. Úřednictvo to bylo a je, které nesčetněkráte po reformě úřadování volalo, neboť stojí vadám dnešního administrativního aparátu nejblíže. Vláda chce přikročiti k reformě po slyšení úředníků-znalců, nikoli snad pouze z úřadů ústředních, nýbrž i z nižších instancí. Od nich si vyžádá návrhy a materiál a ten jistě osvětlí nejen příčiny stesků do těžkopádnosti, zdlouhavosti vyřizování, nýbrž i cesty, po nichž můžeme dojíti ke zlevnění naší správy. Zjednodušení naší administrativy může býti též pevným vodítkem k vymezení úřední působnosti jednotlivých kategorií úřednických a jistě lze docíliti zde proti nynějšímu stavu podstatných změn, jak na uspokojení úřednictva, tak ku prospěchu naší správy. S reformou naší administrativy půjde souběžně spravedlivější hodnocení našeho úřednictva, spravedlivější hodnocení jeho předběžného vzdělání, výkonů a odpovědnosti.

Různé okolnosti nutí uvažovati povolané činitelé o otázce nového platového systému stát. zaměstnanců, nejen v důsledku snahy po stabilisaci naší koruny, nejen v důsledku snahy vraceti se i zde k poměrům normálním, nýbrž i proto, že otázka základního služného a úprava pensí stává se z důvodů spravedlnosti i ohledů nanejvýš naléhavou a dá se těžko již na daleko odsunouti. Při jakékoliv úpravě bude, jak bylo prohlášeno, postupováno s největší objektivností, tedy se zřetelem ke skutečným současným drahotním poměrům a se zřetelem ke kvalifikaci a výkonnosti úředníka. Úřednictvo je si dobře vědomo, že nejpodstatnější zlepšení jeho existence může přivoditi zlevňovací akce; za zdražování životních potřeb sebe pozoruhodnější úpravy požitků, jak zkušenosti ukázaly, vzrůstající diferenci mezi cenami jejich a příjmy nikdy nevyrovnají. Poměry, do jakých se válkou a dobou poválečnou úřednictvo dostalo, nutí nás věnovati pozornost vedle otázek platových úkolům, jež shrnujeme pod titul "sociální ochrany úřednictva". Zde musí úřednictvo po úspěšném příkladě našeho dělnictva ujmouti se vedení svých akcí a stát musí k tomu podati pomocnou ruku nejen jako zaměstnavatel, nýbrž i jako podporovatel sociálně slabých v rámci své sociální péče vůbec. Sjednocení pojištění a tím i pojištění nemocenské o nemůže nikdy znamenati splynutí, znivelisování nejrůznějších kategorií, nýbrž zachování autonomie v celkové struktuře pojištění podle povahy zaměstnání určitého stavu.

Nynější vláda však má býti nejen vládou finančního upevnění a hospodářského obrození, nýbrž též - podle svého prohlášení - vládou hájící autoritu a zájem státu v každých okolnostech. Nuže, tento úkol vlády zdůrazňujeme právě se zřetelem k poměrům, jež se vytvořily působením protistátních živlů uvnitř našeho státu. My tedy především očekáváme, že vyšetření vojenské špionáže provede s nezbytnou svědomitostí, hodnou významu takové akce, a že provede také toho důsledky ve smyslu očisty naší armády ode všech rozkladných a podezřelých živlů. Německá protistátní politika musí vésti k takovým zjevům, s tím každý reální politik musí po čítati, vždyť jí jsou, jak se z německého tábora často prohlašuje, a dnes zde znovu prohlásil pan dr. Lodgmann, všechny prostředky vítány, jen když vedou k rozkladu našeho státního ústrojí. Český lid jako státotvorný činitel v tomto státu, jak viděti z jeho projevů, sleduje aféru špionáže v naší armádě s nejživějším zájmem; má-li míti důvěru v armádu, má-li pochopiti a uznati náklady s armádou spojené, pak musí viděti, že se po této aféře, která se při směru německé politiky a liberálnosti naší při přejímání důstojníků do naší armády dala konečně předvídati, učiní vše, aby se takové věci neopakovaly.

Pan posl. Křepek ohlásil včera organisování mass proti našemu státu neboli zesílení vyhlazovacího boje protičeského ve zněmčeném území. Posl. Kostka prohlašoval, že německý lid bude míti i prostředky odboje, ve kterém jej němečtí poslanci budou podporovati do krajností. Nuže neslyšíme tu nic nového, co bychom již dlouho ve zněmčeném území neviděli. Bude-li tato vláda proti organisovanému odboji konati povinnost v zájmu autority státu a náležité ochrany českých lidí, můžeme se dívati docela klidně na ohlašované hrozby.

Demokracie, svoboda tisku jsou vymoženosti nové doby, dodávají této karakteristický ráz, ale zneužívá-li se toho proti státu, pak nutno takové demokracii položiti náležité hráze. Naše liberálnost vůči psaní německého tisku, zvláště krajinského tisku, je právě s hlediska zájmu státního nepochopitelná. Je samozřejmo, že i klidnější němečtí občané, čtou-li protistátní novinářské články svého tisku, vidí-li, jak docela volně se takové věci tisknou, pokládají za samozřejmý důsledek toho nejen stejně tak mluviti, nýbrž i podle toho jednati. Na vývoji těchto poměrů mají vinu naše orgány státní správy.

"Marienbader Zeitung" uveřejnil 14. t. m. docela svobodně tuto zprávu: "Český Deník žaluje, že Čechům Válkovi a Novotnému v Plané byla vytřískána okna. - Neví ťČeský DeníkŤ nic o tom, že Deutschböhmen, jakož i ostatní Sudetenland jsou násilím obsazené země? Proč se tak tolik diví, jedná-li se s ním jako s nepřítelem, kdo do naší země vniká. Nevyzývají Češi k tomu každodenně? Proč se dráždí Egerländři? Pak se nesmí nikdo diviti, jestliže následují potom takové malé nepřátelské činy!"

Mohou-li se docela svobodně tisknouti takovéto články, proč by Němci i nadále nevytřískávali Čechům a zvláště českým úředníkům ve zněmčených obcích okna. Vždyť je to jen nepatrná odveta za to, že jsme odvážili do zněmčených míst poslati českého úředníka. Zněmčené kraje jsou podle německého tisku docela v duchu německé politiky násilím obsazené země, my jsme tam vnikli jako nepřátelé. Myslí páni z německého tábora, že státní správa, chce-li se svědomitě starati o bezpečnost ve státě, o právní řád, takovémuto štvaní může klidně přihlížeti? Důsledkem takovéhoto způsobu psaní jsou události, jaké se na př. v neděli odehrály v Chebu. Brání někdo Němcům, aby si nesměli uspořádati na př. v Praze, v Brně, v Olomouci, v Bratislavě a jinde své projevy povahy kulturní, politické? Brání jim české majority v takových místech, aby se sešli v uzavřených místnostech a tam projednali ohlášený program, jako to bylo v úmyslu při nedělním chebském projevu se strany české?

Avšak ihned dodáváme, že by takové zjevy nebyly možny, kdyby v čele úřadů státních stáli úředníci úplně nestranní, úředníci sledující jedině zájem státu. Pan ministerský rada Hejda v Chebu, místodrž. rada Ulm v Aši, p. místodržitelský rada Ganghofer v Plané u Mar. Lázní a jiní mají největší zásluhy o to, že v tom kraji, kde působí, se poměry proti Čechům a proti státu našemu tak vyvinuly, jak se skutečně vyvinuly. Pan min. rada Hejda je příliš dobře znám svou činností, svými výroky, jež jsou v duchu takového psaní německé žurnalistiky, o němž jsme se dříve zmínili. Je možno, aby šéf politické správy v Aši místodrž. rada Ulm nevěděl, že němečtí obchodníci vytiskují razítkem na své dopisy devisu svým konnacionálům: "Den Čechen kein Brot, kein freundlich Wort, werft Sie hinaus aus unserem Ort"? Není zřejmo, jakou tendencí Němci tímto vyhlazovacím bojem sledují? Učiniti existenci českých lidí, zvláště úředníků, ježto u dělníků a živnostníků se volí cesta vypovídání z práce a hospodářský boykot, nesnesitelnou. To je úplně podle politického, německého programu a akce takovéto mají nyní býti podle slov posl. Křepka a Kostky sesíleny a co nejvíce podporovány. Vláda ve smyslu svého prohlášení musí ukázati, že dovede čeliti takovémuto odboji a že se náležitě postará všemi prostředky, jež má po ruce, o to, aby se každý český člověk i v nejodlehlejším místě cítil na půdě svého státu (Tak jest!) a aby representanti všech státních úřadů si byli vědomi, že jsou representanty státu Československého. (Výborně!)

Dnešní projev posl. dr. Lodgmana je novým dokladem protistátního směru německé politiky. Páni z německého tábora nesmějí se diviti, stavíme-li se tím těsněji za svůj stát a žádáme-li tím důrazněji, aby nová vláda nedala se ničím zviklati od hájení jednotnosti našeho státu od zásadního jeho rázu a zvláště od toho, aby byly v kraji národnostně smíšeném zjednány poměry, jež by žaloby se strany české neustále přednášené odstranily.

Nová vláda stojí před těžkými úkoly finančními a hospodářskými. Tím úspěšněji je rozřeší, bude-li vládnouti pevnou rukou vůči všem, kdo budou chtíti naše dílo konsolidační mařiti. Jako chceme loyálně spolupracovati v ohledu finančním i hospodářském, tak chceme vládu poctivě ze všech sil podporovati v její snaze, zjednati náležité místo autoritě státu a hájiti zájem státu za všech okolností a vše i prostředky. (Výborně! Potlesk.)