Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špaček, Špatný.
223 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Kallay, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Srba, Stříbrný, Šrámek, Tučný, Udržal.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník
dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda: Zahajuji 161. schůzi poslanecké sněmovny.
Ministr dr. Markovič a klub poslanců strany soc.-demokratické ohlásili resignaci min. dr. Markoviče na funkci zapisovatele posl. sněmovny.
Volbu na uprázdněné místo navrhnu na pořad příští schůze spolu s volbou za zemřelého posl. Zárubu.
Byla provedena změna ve výboru
a žádám o sdělení její.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub posl. čsl. soc.-demokratické
strany dělnické vyslal do výboru zahraničního posl. dr.
Wintera za posl. Lehockého.
Předseda: Došly
některé spisy od vlády. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda vlády sdělil sem přípisem
ze dne 23. října 1922, č. j. 30.967/22 m. r., že vláda předložila
senátu k projednání a schválení Národním shromážděním vládní návrh
zákona o rozšíření účinnosti zákona ze dne 10. července 1922,
čís. 227 Sb. zák. a nař., kterým se upravuje placení náhrady při
trvalém ubytování vojska v roce 1921 a 1922, na placení náhrady
při trvalém ubytování vojska v roce 1923.
Předseda: Došly
některé dotazy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotaz posl. dr. Bartoška a spol. k ministru školství a nár. osvěty o nepřípustném praktikování malého školského zákona okresním školním úřadem v Trutnově.
Dotaz posl. J. Mayera a druhů ministru nár. obrany o prodeji koní na revers.
Dotaz posl. dr. Kafky ministru
vnitra, že se politické úřady dopouštějí nepřístojností, zdlouhavě
vyřizujíce žádosti a odvolání o propůjčení státního občanství.
Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva výboru imunitního o žádosti Zemského soudu pro věci trestní v Brně za vydání poslance dra Aloise Baerana k trestnímu stihání pro zločin vyzvědačství (tisk 3815).
Přistupujeme k pořadu schůze.
1. Pokračování v rozpravě o vládních prohlášeních, učiněných ve 159. schůzi dne 24. října t. r., jakož i o naléhavých interpelacích tisky 3809 a 3811.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
na straně "proti" zapsanému, jímž jest p. posl.
Hudec.
Posl. Hudec: Slavná sněmovno! Nová vláda a její starý program, převzatý generelně po vládě předcházející - jak řekl sám pan min. předseda - neláká zrovna k nějakému rozboru. Prohlášení vlády pohybuje se ve všeobecnostech a není v něm žádné novum mimo slibu o sociálním pojištění, které ještě tak hned nebude, a mimo slibu o silné vládní ruce, která však již minulé neděle v Chebu se neukázala nijak zvlášť silnou. Chci proto na novou vládu a její prohlášení podívati se trochu se specielního hlediska socialismu, jeho posic a jeho výhledů do budoucnosti. Jest to účelno zvláště proto, že před 3 roky měli jsme vládu skoro již socialistickou, nebo aspoň o takové se stále mluvilo, že veliká slova o "socialistické republice" byla vlastně programem socialistických stran vládních, že měli jsme docela i jakési socialisační oddělení v jednom našem ministerstvu, mluvilo se o "socialisaci dolů a jiných velkých podniků, k socialisaci zralých", a my, kteří jsme přišli se socialismem reformistickým, dopouštěli jsme se velezrády na socialismu vládních socialistických stran, a vynašla se tak nová "velezrada", když ta skutečná, t. j. velezrada na státu, byla i oficielně popírána a označována za přežitek nebo artikl jakéhosi režimu starého. Dnes tedy mohli bychom se ptáti pánů z vládní levice, kde je onen nedávný ještě socialism, kde jsou jeho akce, jeho program, jeho skutky? A jaké jsou dnes socialistické posice ve vládě, která před 3 roky byla již "sesocialisována"?
Ve vládě nynější byla dávka socialismu zredukována na 50%, vedle 50% antisocialismu, a směs ta posypána byla malou dávkou byrokratismu. Ale na poctu nezáleží, jako spíše na vlivu a významu. A tu můžeme říci, že socialisté tvoří dnes ve vládě jen zadní kola a přípřež, vedení má již někdo jiný. Viditelnou hlavou vlády je pan Švehla, hlavní kormidlo bude třímat pan dr. Rašín, a funkci ducha svatého snad by mohl vykonávat msgr. dr. Šrámek. Tedy de je viděti naprostou převahu stran, jak se říká socialistickou terminologií buržoasních. Takový je vývoj té "socialistické republiky", tudíž rapidní sklon od krajní sociální levice ke krajní sociální pravici - ke kulturnímu hospodářskému a sociálnímu konservatismu, ba i k reakci.
Jaká je dnes posice socialismu v národě a lidu? Nutno konstatovat, že dělnictvo, úřednictvo, zřízenectvo i malý výrobce je zatlačen do obranné posice, že je na ústupu a že je drcen hospodářským tlakem silných. V naší republice za stálého pokřiku o demokracii a socialismu prohrává dělnictvo i úřednictvo jeden obraný boj za druhým a hospodářská krise i dřívější nehospodářství a mrhačství státní stalo se nyní jen karabáčem na pracující lid, ať již v továrnách, v zemědělství nebo ve státní administrativě. (Výkřiky posl. Modráčka.) Před 3 i 2 roky mluvilo se u vládní levice o jakémsi konečném cíli socialismu. Kam se ztratil nyní ten cíl, nebo kam se koncentroval? Včera p. kol. Slavíček zabýval se ve své řeči též komunisty a vyslovil víru i proroctví: Věřím, že i s komunisty se jednou sejdeme v jedné frontě. (Hlas: Leda zde na těch lavicích) ... a to zde - v této vládní lavici. Toto proroctví mohli bychom si tedy vyložiti tak, že tak zvaný konečný cíl socialismu - aspoň v naší republice - vede právě jen do ministerské lavice a že tohoto konečného cíle již aspoň 2 velké socialistické strany dosáhly, poněvadž v té lavici již jsou, třeba i, aspoň v jednom resortu, zastávaly ministerstvo zbytečných záležitostí. Zatím dělnictvo i úřednictvo, jak již řečeno, prohrává jeden boj za druhým a drahota je hojena na jeho kapse a žaludku.
Bylo zde konstatováno i ve vládním prohlášení, že na příklad snížení uhelné dávky shrábli dosud jen uhlobaroni a že nepřišlo k dobru ani státu ani konsumentům, a dojde-li skutečně k zlevnění úžasně drahého uhlí u nás, že vlastně zlevnění to stane se jen na účet mzdy horníků. Takový je jeden rys té sociální politiky u nás.
Pan min. předseda učinil zmínku o znárodnění dolů. Jsem toho názoru, že doly v naší republice jsou již znárodněny, ale po německu, německým velkokapitálem. Co učiněno bylo zde za 4 roky i za vlády socialistů v příslušných resortech? Zhola nic - pouze čeští horníci prohráli všechny boje mzdové, jako je prohráli kovodělníci, bankovní úředníci, učitelé a jiní. Ale buďme spravedliví, znárodňuje se přece: do správních rad některých velkokapitalistických podniků německých dostali se čeští lidé z vládních stran, ale zde znárodnění končí - u tantiem a sinekur těchto jednotlivců. Tak je tomu u buštěhradské dráhy, v podnicích ostravských a vítkovických, ve Škodovce a jinde.
Vláda bude prý také čeliti krisi a drahotě. Dříve však muselo by býti změněno povolovací a nepovolovací řízení (Hlas: Korupční řízení!) - Ano - v ministerstvu obchodu a z ministerstva tohoto nesměla by býti expositura té které finanční a průmyslové skupiny, jako je tomu až dosud.
Pan min. předseda zmínil se také o církevně politických otázkách, jež potřebují naléhavého řešení. Vláda restringuje řešení těchto otázek na pouhý slib, že kdysi podá nějaké předlohy. O zásadní otázce odluky církví od státu ani slova, snad proto, že všechny vládní strany, vyjma lidovou, mají tuto otázku v programu a tím ji snad již považují za vyřízenu, tak, jako již dříve "socialisaci" nebo to "znárodňování". Co se tyče nějakého programu církevně politického, slyšeli jsme zde od pana kol. Skaláka, že již za Tusara učiněn byl pakt s církví římskou, a že pan ministr školství a osvěty, Bechyně, prohlásil nedávno v Pardubicích, že odluka církví od státu se ještě provésti nedá. Toť se ví, že s ohledem na zmíněny pakt a s ohledem na stranu lidovou, které nestačí v republice rovné právo a která žádá privilegia. A tak vidíme, že ve Francii již asi před 20 lety provedla odluku církve od státu vláda buržoasní, v republice Československé nemůže ani socialistická, ni půlsocialistická vláda dojíti v tomto ohledu tam, kam již dávno došli francouzští také socialisté Clemenceau, Briand a Millerand, vyjímaje snad u našich vládních socialistů dosažení onoho konečného cíle osobního, u něhož jako bývalí socialisté, soudruzi - pánové Briand a Millerand také zakotvili, splnivše však přece jen o něco více, než na př. nás pan Tusar. (Hlas: Co Washingtonská deklarace?) Ano, washingtonská deklarace stanovila také podobný závazek a nestalo se vůbec nic. A tak u nás po té "socialistické republice" píše klerikální tisk o katolické republice - patrně z milosti boží - a zdá se mně, že s většími nadějemi na dosažení tohoto konečného cíle klerikální strany. U tohoto bodu vládního prohlášení o církevně-politických otázkách protestuji zde jménem jednoho milionu věrných republikánských občanů vyznání československého proti dosavadnímu nakládání s církví touto i jejími příslušníky a prohlašuji postup ten za úhonu a skvrnu republikánského režimu našeho. Bývaly v Čechách doby, kdy dragouni honili lid do kostelů, dnes ve svobodné naší vlasti byla methoda obrácena a lid podobnou mocí je vláčen z kostelů, spíláno mu bolševiků a jménem republiky na základě císařského patentu odsuzován do žalářů. Dovolávám se zde slov presidenta republiky, pronesených k deputaci církve československé ve východních Čechách: "Vaše ideály budou splněny". Nuže, lid tento žádá v ohledu náboženském odloučení církve od států, jinak zrovnoprávnění církve své a amnestii, resp. abolici domněle provinilých. Komunistům dostalo se i abolice i amnestie, bylo by snad spravedlivo i v intencích humanní republiky, aby stejně měřeno bylo lidem oddaným republice a dožadujícím se elementárního práva svědomí. Své ideály nového českého života duchovního splní si pak lid tento sám, jen ať se mu dostane rovného práva, zaručeného ústavou a smlouvou st. germainskou o národnostních a náboženských menšinách.
A tak, slavná sněmovno, dle různých zjevů zdá se mně, že v naší republice se připozdívá - brzy po slunce východu a dříve ještě, než slunce to dostoupilo svého vrcholu. Máne vládu koaliční, pro níž já jsem byl, když ještě nesměla býti, a zač jsem také dostával politické rány. Konstelace politických stran, poměry národnostní i mezinárodní jsou dosud takové, že není příčiny ani možnosti, aby vláda naše nebyla koaliční. O to však se jedná, kam se kloní politické a sociální těžiště: O to se jedná, jaký vliv v koaliční vládě mají strany, které chtějí a mají býti skutečně lidovými, pokrokovými, demokratickými, sociálními. A tu jest bezesporno, že vliv na této straně vládní koalice se zmenšuje a jest zatlačován. O příčinách nechci mluviti, bylo by to pro nás socialisty všechny kapitola trpká a bolestná. Ale to jest faktem, že vládní pravice, k níž dlužno čítati lidovce, stranu agrární i národní demokracii, nabyla již veliké převahy a že republika jest již řízena touto trojdílnou pravicí. Vládní socialisté nesmějí stále říkati negativně: To a to ve vládě nemůžeme, poněvadž jsou tam také druhé strany, nýbrž musí říkati také positivně: To a to jsme pro lid získali, protože ve vládě jsme. (Posl. Modráček: Sinekury nejsou nic?) To jest konečný cíl toho, co je dosaženo. Koaliční vláda může býti jen dílem kompromisu, ale tento kompromis musí býti i pro socialistické strany důstojným. A tu jest viděti rostoucí převahu konservatismu i reakce.
My vůči této vládě jako vůči minulé,
uchováme si politiku volné ruky. Dobré budeme podporovati, spatné
budeme potírati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Benda.
Posl. Benda: Vážená snemovňa! Pán ministerský predseda vo svojej reči predniesol, že hlavným programom a hlavnou činnosťou tejto snemovne, vlastne vlády, bude zabezpečiť kľudný vývoj politického vnútorného a hospodárskeho života a taktiež sociálnych pomerov. S týmito slovy nechalo by sa súhlasiť, ale k predcházajúcim k tomu slovám, že dňom 1. ledňa budú na Slovensku sriadené veľžupy, nutno podotknúť, že s týmito veľžupami sa síce začalo, ale my pri tom všom neveríme, že by tieto veľžupy boly prvným ledňom už skutkom. Keď sa i snáď kričalo, že my si tejto župy neprajeme, to je mienka snáď len jednotlivcov, ale väčšina ľudu na Slovensku si sriadenie týchto žúp praje, pripomína však k tomu, aby tieto župy boly sriadené v celej republike. Čo sa tých županov týka, rozhodne je to veľmi nerozumným skutkom, keď pri menovaní županov politických strán a prípadných politických činiteľov sa nikto nepýta a jednoduše sa menujú župani diktátom. Tento duch diktátu naša strana s najväčšou rozhodnosťou odsudzuje. Župy bývalej Maďárie boly vedené ideologiou, aby v politických otázkach boly smerodatné.
Keď župa v bývalej Maďárii mala možnosť, aby odopierala rekrutov, prípadne vyberanie daní, tá mala politické právo. Ale, prosím, toto politické právo by sa dnes pomstilo snáď i na zastancoch autonomie v ľudovej strane, poneváč pomery sa dnes zmenily. Ale pri tom všom musíme pozierať na to, že ideologia žúp, ktoré sa majú prevádzať v historických zemiach, je vedená iným duchom, poneváč v historických zemiach sú správné zemské výbory, vládou menované, ktoré majú tiež moc na finančné a komunikačné prostriedky, majú tiež moc, aby v kultúrnych otázkach zasahovaly, majú moc, aby v otázkach zdravotných zasahovaly, majú rozhodne viac moci ako župy, ktoré budú na Slovensku sriadené.
A z tohoto stanoviska vychádzajúc,
bude nutné, aby sa na jednej strane niečo upustilo, na druhej
strane, aby sa niečo pridalo. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Benda (pokračuje): V tomto ohľade bude nutné, aby sa táto idea prepracovala a v celej republike aby sa stala náprava. My stojíme na stanovisku, aby ministerstvo pre správu Slovenska (Hluk. Předseda zvoní.), či už je s plnou misou, lebo s plnou mocou, nemalo dlhého trvania. My vieme, že toto ministerstvo je prechodné, ale i pri tom žiadame, aby do toho času, kým toto ministerstvo bude zralé k rozpusteniu, aby expositúry jednotlivých ministerstiev neboly snáď nejakými figurkami, lež aby maly aspoň v najprimitivnejších veciach svoje právo a hľadeli rozhodovať, aby sa s každou maličkosťou nemuselo chodiť do Prahy.
Ja myslím, a tejto mienky sme všetcia, že budúcí sväž žúp umožní, aby slovenská autonomia, ktorá bude vystavená na základoch demokracie, bola uskutočnená sväzom žúp na Slovensku. V tejto veci sme si všetcia istí a myslím, že je veľkým nerozumom, aby sa s tou autonomiou slovenskou robil politický obchod. My vieme, že terajšie župné zastupiteľstvá sú zbytkom reakcie starej Maďárie a ešte dnes tam máme rôznych Bartholovcov a Szűllő-ovcov.
Stojíme na stanovisku, aby voľby do žúp boly čo najskoršie prevedené a v župných zastupiteľstvách rozhodovali ľudom volení zástupcovia. Tým bude daná možnosť, aby najširšie vrstvy obyvateľstva sa zúčastnily spolupráce v tomto štáte. A v tomto ohľade odpadne ostrý hrot požadovanej slovenskej autonomie.
To samé sa týka Podkarpatskej Rusi. Myslím, že prevedením volieb do obcí a žúp nastane tiež v Podkarpatskej Rusi lepší život politický, nastane ale tiež i rozvrstvenie medzi širokou verejnosťou, a to bude prvý krok k tomu, aby skutočne tiež v Podkarpatskej Rusi zavládla demokracia. A to my chceme zo všetký ch síl podporovať.
Hlavným cieľom vlády musí byť, aby na Slovensku zmiernila hospodársku krísu. Táto má o veľa širší rozsah, ako snáď v historických zemiach. A my vieme, že priemysel bývalej Maďárie bol vybudovaný na daroch a subvenciach, ktoré terajšia vláda poskytovať nemôže, poneváč by to bolo veľmi nečestným a priamo kramárskym, aby sa priemysel a obchod budoval na cudzej pomoci, na pomoci štátu a takto, aby pre jednotlivcov, ktorí nepomýšleli, jak by svoje závody vymanily z tých stredovekých vybudovaní, aby nebola poriadna delba práca, aby rátali so štátnou subvenciou a aby tento priemysel zostal v starých kolajách.
My vieme, že štátne závody a taktiež
závody iné trpia touto krisou veľmi a preto je to nerozumom, že
sa kapitalistom - a my na týchto nemáme žiadneho záujmu, či sú
československí, či maďarskí, alebo židovskí, jak hovorím, proti
tomuto kapitálu musí sa rozhodne postupovať ostrejšie, aby republika
nebola sabotovaná, aby pracujúci ľud Slovenska nebol vyhadzovaný
v týchto ťažkých časoch na dlažbu. (Hluk. Výkřiky posl. Dubického.).
Předseda (zvoní):
Prosím o klid! Žádám
pana posl. Dubického, aby se laskavě odebral na svoje místo.
Posl. Benda (pokračuje):
Sme proti každému fedrovaniu podpôr v nezamestnanosti. Ľud
žiada si, aby mal prácu a tejto práce bolo by na Slovensku dosť.
Ale pri tom všom treba zrušiť tú strašnú byrokraciu v ministerstve
ver. prác, kde pri každej štátnej práci, než se oferty riadne
upravia, trvá to dlhy čas a robotníctvo skutočne neprijde k práci.
Známe príklad zo sáryšskej župy, kde bolo behom svetovej vojny
rozbité niekoľko škôl, ktoré maly byť staväné v r. 1919, avšak
ešte dnes sú rozbúrané a pri tom náklad na tieto školy, ktoré
sa maly vybudovať, stúpil zo 100.000 Kč tak, že dnes stojí náklad
takmer 1/2 mil. Kč a síce len preto, že dlhé ofertné riadenie
nedáva k tomu možnosť, aby sa s prácami hneď započalo. (Výkřiky
slovenských poslanců ľudových a posl. Dubického.)
Předseda (zvoní):
Prosím pana posl. Dubického
opět, aby se odebral na své místo.
Posl. Benda (pokračuje): Pri tomto zadávaní nutno tiež na to dbať, aby slovenské robotníctvo malo zamestnanie. Nemáme nič proti tomu, keď práce, ktoré stát prevádza, dostanú zamestnavatelia z historických zemí, nemôžeme ale pripustiť, aby pri týchto prácach bolo odpierané zamestnanie slovenskému robotníctvu. Nesúhlasíme tiež s takou nacionalizáciou, kde do jednotlivej spoločnosti dostane sa niekoľko Slovákov, ktorí snáď dostávajú tantiemy a potom z celého podniku o slovenské robotníctvo nikto sa nestará, zástupcovia nechajú delníkov vyhadzovať na dlažbu, ako sa to stalo pri spoločnosti rimamuráňskej, prípadne pri spoločnosti "Union" vo Zvoleni. My s takou nacionalisáciou nesúhlasíme, a postavili bysme sa tiež proti takej nacionalisácii, ktorá by umožňovala, aby zamestnavatelia z historických zemí zakupovali podniky, ale len preto, aby ich nechali stáť a učinili tak svoje výrobky bezsúťažnými, aby sa súťaže nemuseli bať. Proti tomu budeme a musí tiež vláda postupovať.
Mluví sa o neschopnosti súťaže slovenského priemyslu. Je skutočne pravda, že priemysel slovenský bol maďarskou vládou zhýčkaný, nemal svojej samostatnej duše, spoliehal na cudziu pomoc. Pri tom všetky závody nie sú tak moderné, ako snáď v historických zemiach, a z toho dôvodu je nutno, aby tiež sama vláda dbala toho, aby pri zadávaní podnikov na Slovensku boly tieto pomery vzaté do ohľadu a nešetrilo sa nejakým statisícom, po prípade i milionom len z toho dôvodu, aby sa zo štátnej pokladne nič nevydalo, a na druhej strane, aby robotníctvu musela byť vyplácaná podpora v nezamestnanosti, ktorá sa v takých prípadoch ťažko dostáva, lebo naše úrady sú strašne byrokratické a každú príležitosť využijú hneď k tomu, aby robotníka od podpory v nezamestnanosti odstrčili. Keď zkúmame výkazy o počte vyplácaných podpôr, vidíme, že medzi Slovenskom a historickými ziemiami je rozdiel, ktorý treba pripísať k tomu, že máme mnoho t. zv. sezónneho robotníctva, ktorému sa táto podpora nevypláca. Ale pri tom sezónni robotní i, ktorí pred tým chodili pracovať do Maďárie a tiež do Čiech, neprichádzaj ú niekdy vôbec k práci, takže nemajú často žiadnej výživy a sú v týchto časoch na jeseň a v zime poukázaní k tomu, aby podporu v nezamestnanosti dostali.
Mimo toho bude zapotreba, aby štátne práce na Slovensku boly prevádzané rychlým tempom. Bude tiež nutno, aby mestám bola zaopatrená lacná zahraničná pôžička, lebo naša mestá, ktoré nemajú dostatok škôl, nemajú kanalizácie, ktoré nemajú riadných cest, radi by daly robotníctvu zamestnanie, ale nieto peňazí. Keby mesto dostalo zahraničnú pôžičku, išla by práca rychlejšie. A preto bolo by potrebné, aby vláda zasiahla a rychle odpomohla (Hluk. Předseda zvoní.), aby mestám bolo umožnené zamestnať ich delnictvo, ktoré nezamestnanosťou velice je dráždené.
Pán min. predseda hovoril síce o pozemkovej reforme, ale o hlavnej veci, ktorá by túto pozemkovú reformu mohla podporovať, o hypotečnej banke, nezmienil sa ani slovom vzdor tomu, že sme mali uistenie, že hypotečná banka začne 1. oktobra na Slovensku jestvovať. Pri provádzaní pozemkovej reformy hraje hlavnú rolu, aby bol zaistený k tomu potrebný groš. Naše banky, či sú také, či onaké, žiadajú vysoké procento a následkom toho drobní domkári prípadne zemedelskí robotníci, ktorí by si rádi kúsok pôdy zabezpečili, nemajú k tomu možnosti, pretože pre vysoký úrok nemôžu si vypožičať a krom toho tiež na také veci banky nerady požičiavajú. Hypotečná banka, ktorá je v programe všetkých slovenských strán, musí byť vládou podporovaná a musí byť umožnené, aby každý, ktorý na pôde pracuje, v budúcnosti nebol z pôdy vyháňaný. Vidíme, že pri prevádzaní pozemkovej reformy robí sa na Slovensku veľká chyba. Niekoľko sto, ba tisíc bírešov bolo už pozbavené výdelku. Pozemková reforma prevádza sa nerozumným spôsobom, aby sa dostala pôda do rúk ľudí, ktorí majú možnosť ju obrábäť, ale na druhej strane nedáva sa možnosť, aby hospodársky slabší, aby otroci tej pôdy tiež mali možnosť okolo pôdy pracovať. Tomuto sa pozemková reforma vyhýba a nefedruje žiadne družstevníctvo. Ten, kto chce na Slovensku prevádzať rozumne pozemkovú reformu, musí tiež sa zabývať družstevníctvom, lebo Slovensko, súc krajinou zemedelskou, poľnohospodárskou, potrebuje, aby státisíce tých hospodársky slabých a potlačených, malo možnosť pracovať, keď už nie na svoj pôde, tedy aspoň na tej pôde pre seba.
Hovorilo sa tiež o pečlivosti o zdraví ľudu. Chcem byť tu miestnym patriotom a poukázať u nás na Bratislavu. Bratislavská nemocnica neodpovedá potrebám ľudu. Prosím, tam sú všetky chodby zaplnené nemocnými. To samé je aj v porodnici. Zamestnanci sú umiestení v sieňach, ktoré patria pre nemocné. V porodnici nemajú jedinej reservnej postele, pripravenej pre matku-rodičku, lebo nieto miesta. Tejto veci venuje sa tiež veľmi malá starosť. Boly tam síce zdravotné výbory - neviem, jak ďaleko práce pokročily - ale keď sa mluví o pečlivosti o zdraví ľudu, musí sa predsa venovať pozornosť tejto pečlivosti hneď a s týmto predprácami musí byť započaté ešte tohoto roku, aby groš, ktorý bol už povolený zo starého rozpočtu, bol zužitkovaný. Na druhej strane je to otázka celého Slovenska, ktoré bolo skutočne už niekoľkokrát nemocami nakažlivými veľmi postrašené. V Bratislave je uprostred proletárskej štvrti tak zvaného Blumenthalu infekčný pavillon. Ten je skutočne haňbou celého Slovenska. Je to štvrt" kde bydlí samy proletár, kde je jen úzká cesta 3-4 metry a pri tej stojí infekčný pavillon. Z tohoto stanoviska vychádzajúc, musia smerodatné kruhy, ktorým záleží na tom, aby pečlivosť o zdravie ľudu bola podporovaná, tak jak je povinnosťou národa kulturného, starať, aby to bolo čo nejdrieve odstránené.
Hovorí sa o pokračovaní v organizačnom, morálnom a materiálnom vybudovaní brannej moci. My pri tomto nemali bysme nič proti tomu, ale žiadame, aby pri vojsku pokračovalo sa oproti mužstvu demokraticky, aby sa vo vojsku nerobila ani agitácia protisocialistická, ale aby sa vo vojsku nerobila tiež agitácia klerikálna. V Žilině máme prípad, že jednotlivci, ktorí nechceli do kostola, jednoduše boli hnaní pred svojich komandantov a boli súdení. Nebránime nikomu, keď chce ako vojak v konať pobožnosť dle své viery, ale bolo by nerozumom, aby obzvlášte na Slovensku medzi vojskom bola prevádzaná agitácia, ktorá sleduje rozširovanie klerikalismu.
Je nutné, aby menovite výstavbe škôl venovala sa na Slovensku väčšia pozornosť. Prosím, v sáryšskej župe máme viac ako 40 škôl, ktoré od roku 1914, od vojny sú rozbúrané. Tieto školy sa neopravujú a deťom z týchto krajov nenie umožnené, aby chodily do školy. Je to skutočne kultúrnou haňbou že v Šáryši a tiež v Podkarpatskej Rusi v jednej časti máme deti, ktoré nemali možnosť od 8 rokov do školy chodiť. Tieto pomery sú veľmi trapné a keď je vo vládnom prehlašení, že sa tomu bude venovať pečlivosť, je nutné, aby sa táto pečlivosť ukázala hneď, aby sme umožnili deťom návštevu školy a aby starý režim, ktorý zavinila predošlá monarchia, bol odčinený. Pri tom všom treba sa zaoberať sostátnením ľudových škôl, prípadne škôl cirkevných. Vieme, že učitelia, ktorí pracujú na týchto obecných a cirkevných školách, sú priamo otroci národa. Vidíme, že ešte teraz prinášajú jednotlivé noviny oznámenia, že tam a tam hľadajú učiteľa do tej alebo onej školy. Učitelských síl bolo by dosť, ale každý bojí sa tých otrockých pomerov, ktoré dnes v cirkevných a obecných školách panujú. Cirkev nenie v stave, aby svojich kultúrnych pracovníkov odčinila tak, jako bolo by zapotreba. Totiež je u obcí. Tejto otázke musí byť venovaná väčšia pozornosť a sostátnenie cirkevných a ľudových škôl musí byť prevedené čo najdrieve, aby slovenské školstvo bolo školstvom pokrokovým a skutočne republikánskym.
"Majúc na mysli hriechy bývalého štátneho režimu bude vláda i naďalej venovať zvýšenú pozornosť Slovensku a Podkarpatskej Rusi" - toto hovoril pán ministerský predseda. Bolo by nutné, abysme pri týchto slovách obrátili sa tiež na pána ministra orby. Rozhodne sa těšíme z toho, že ministerstvo orby dostal Slovák. Znajúc jeho ideologiu, nevyčítame mu nič, ale hovoríme: Pri všom tomto nesmie zapomínať, jak treba chudobnému ľudu na Slovensku pomáhať ako minister orby. Štát vlastní veľké objekty lesné, ktoré skutočne, jak vieme, znemožňujú tej chudobe, aby z týchto lesov, ktoré sú už prírodou nám darované, mala nejaký úžitok. Prosím, drevo v týchto lesoch, ktoré sú medzi týmito štátnymi horami, je drahé. Do týchto štátnych hôr občania, ktorí sú poukázaní, aby výchovou dobytka sa živili, nemajú prístupu, nemajú možnosti, aby tie pašienky dostali za primeraný groš a mnohokráť sa jim zakazuje, aby tam sbierali lesné plodiny. A keď dostanú poukázku, že majú povolený vstup do lesa, vždycky sa to stáva za slušný peniaz. Pri rozumnej správe a rozumnom hospodárstve dalo by sa niečo ušetriť a na druhej strane nechalo by sa tomu ľudu niečo napomôcť. Vieme, že pri správe štátnych lesov stávaly sa prechmaty, že sa tam dostali ludia, ktorí v prvom rade hľadeli na svoj vaček. My máme dôveru k ministrovi orby a myslím, že všetky strany, ktorým záleží na tom, aby chudobnému ľudu na Slovensku tiež v tejto veci bolo pomožené, budú ho v tom podporovať. Vidíme, že práve pri štátnych správach tých lesov alebo iného je nadbytok niektorých byrokratov. Slovensko žilo svojim spôsobom a ťažko nesie, že teraz pri tak veľkom počte úradnikov jeho veci sú tak pomaly vybavované a že na vybavenie ich musí čakať veľmi dlho. Tento byrokratismus, ktorý máme jak pri zadávaní prác u ministerstva verejných prác, tak vo správe štátnych podnikov a lesov, musí byť tiež vymenený.