Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu zpravodaji výboru rozpočtového p. posl.
Biňovcovi.
Zpravodaj posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Dosavadní znění zákona náhradového připouštělo různý výklad svého obsahu a to mělo za následek, že celá pozemková reforma byla ohrožována vnitřními a zevními nápory nepřátel proti pozemkové reformě vůbec.
Proto bylo potřeba novelisovati zákon s tohoto hlediska a dáti mu jasný výklad. Vedle toho bylo potřeba také novelisovati zákon náhradový proto, poněvadž všechny dosavadní zákony o pozemkové reformě postrádaly páteře, kterou má a bude míti vždycky pozemková reforma, to je páteře finanční a sociální. Dosavadní praxe pozemkové reformy ve smyslu zákona prováděná nesledovala úkol a účel pozemkové reformy, a právě proto tentokráte po zkušenostech musilo dojíti k tomu, aby zákon tak obsáhlý, jako je zákon náhradový, vystihoval skutečný problém pozemkové reformy, aby zejména její otázku finanční a sociální vyřešil.
Rozpočtový výbor věnoval těmto dvěma otázkám dostatečné pozornosti a pomocí § u 42, 42a), 77, 79, 80 vyřešil otázku fondů potřebných k provádění pozemkové reformy; je to fond náhradový, kolonisační, starobní a invalidní. Zároveň také dal souhlas k tomu, aby při provádění pozemkové reformy vyřešila se otázka zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
Je potřeba rozšířiti působnost § 72 na všecky zaměstnance, kteří jsou existencí svou na zabraném majetku pozemkovém závislí, a proto také tentokráte pomocí §u 72 bude prováděti pozemkový úřad úplný soupis zaměstnanců, i těch, kteří menší dobu jsou zaměstnáni na majetku pozemkovém.
Pomocí § 75 stanoví se způsob řešení otázky zaměstnanecké tak, že má býti vyřešena jednak přídělem nemovitostí, za druhé zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání, za třetí odškodněním na penězích, za čtvrté zaopatřením starobním a invalidním.
Rozpočtový výbor je toho názoru, že těmto formám zaopatřovacím je potřeba dáti tento výklad: Není právem státního pozemkového úřadu, aby těchto opatření používal naproti zaměstnancům, nýbrž je právem zaměstnanců, aby volili sami jednu z forem, kterou obsahuje § 75 těchto zaopatřovacích požitků. Tedy musí státní pozemkový úřad při provádění reformy pozemkové dbáti toho, aby vysel vstříc přáním a potřebám těch zaměstnanců, jejichž existenci je potřeba vyřešiti.
Zejména poukazuje rozpočtový výbor na debatu, která tam provedena byla o odst. 3, který projednává odškodnění na penězích. Nesmí se použíti peněz k tomu, aby se zlákali zaměstnanci k odbytnému, nebo aby odbyté znamenalo výpalné, abychom se při takovém provádění pozemkové reformy těchto lidí od pozemkové reformy zbavili. Bude potřeba, aby v praxi bylo vzato v úvahu při provádění tohoto odstavce, zdali by nebylo vhodno, aby na místo odbytného byla zakoupena penězi, které by měly býti vyplaceny jako odbytné, léta v některém pensijním ústavě nebo fondu, které jsou jednak státním pozemkovým úřadem pomocí tohoto zákona zřízeny, nebo zdali by neměl státní pozemkový úřad vejíti v jednání se správou fondu vzniklého ze 30 milionů K, které jsou dány k disposici ministerstvu soc. péče z fondu na strojená hnojiva a vedle toho také z rozpočtového přídělu 100 milionů K pro tento fond pro lidi přes 60 let.
Je tedy potřeba, abychom opravdu tentokráte při provádění pozemkové reformy dbali vysokého sociálního úkolu, který plyne právě z provádění pozemkové reformy. Je třeba také upozorniti, že finanční páteř pozemkové reformy je tentokráte poněkud posílena tím, že budeme získávati značné obnosy přirážkou 15% k přídělové ceně, která bude jednak plynout do fondu kolonisačního, jednak také do fondu starobního a invalidního. Mám za to, že nemusejí hotovosti těchto fondů mrtvě ležeti, nýbrž že jich může býti použito v tak zvané úvěrové pomoci pro řádné zemědělské hospodaření a zejména pro úvěrovou pomoc lidem, kteří buď družstevně nebo společensky chtějí na půdě hospodařiti, nebo kteří opravdu nejsou tak finančně silni, aby si mohli půdu přidělenou zaplatiti. Až dosud sledovala pozemková reforma jen snahu, aby se půdy dostalo těm, kdož mají peníze, ač v revolučním Národním shromáždění nám šlo hlavně o to, aby se dostalo půdy lidem hospodářsky slabým na venkově a tím, aby byla jim umožněna existence. Proto bude potřeba, abychom se drželi tentokráte zásady zachovati půdu lidem, kteří na ní chtějí pracovati, kteří k ní přilnuli s láskou a celým svým životem.
Připojuji se tedy k usnesení výboru
ústavně-právního, který poněkud změnil formální znění celé předlohy
a doporučuji slavné sněmovně, aby předlohu s doplňky ústavně-právního
výboru schválila. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia 15minutovou řečnickou lhůtu. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému, jímž je p. posl. Modráček.
Posl. Modráček: Ctěné shromáždění! Mluvil jsem již několikráte s této tribuny o provádění pozemkové reformy a není mou vinou, že musím některé své názory znovu opakovati.
Každý myslící člověk, který sleduje praxi Pozemkového úřadu, vidí zcela zřetelně, v čem spočívají obtíže, které se hromadí stále ve větší míře v provádění pozemkové reformy, vidí, že to nejsou nějaké okolnosti zevnější, nýbrž ze obtíže tyto tkví přímo v methodě Pozemkového úřadu. Je to tak zvaná parcelace šmahem, kterou také president Masaryk označil za nevyhovující pro naše hospodářské poměry.
A já jsem očekával, když byla ohlášena novelisace zákona náhradového, že současně také bude podána předloha o novelisaci zákona přídělového. Pohříchu nestalo se tak a předloha, resp. zpráva výboru zemědělského a rozpočtového, která jest podkladem této debaty, svědčí o tom, že upřímné vůle změniti methodu Pozemkového úřadu, methodu nemožnou a zvrácenou, zde není a že koaliční strany nechápou, že dosavadním způsobem pozemkové reformy prováděti nelze.
Zpráva zemědělského a rozpočtového výboru neslouží vlastně jinému účelu, než aby spatné methodě Pozemkového úřadu bylo pomoženo s místa, a to zdánlivým odstraněním největší překážky, překážky sociální - obalamucením zaměstnanců, ovšem jen na chvíli, dokud toho neprohlédnou. Nechci upírati, že v této novele jsou leckteré věci dobré a pro provádění pozemkové reformy užitečné. Je to především lepší precisování poměru Pozemkového úřadu vůči majitelům zabraných statků, je to zjednodušení právní agendy, souvisící s prováděním pozemkové reformy. Při tom však třeba, aby bylo podotknuto, že uplatnilo se zde pořekadlo, že tomu, kdo tluče, bývá otevřeno. Pořekadlo to uplatnilo se ve prospěch velkostatkářů, poněvadž se dávají tak veliké výhody materielní majitelům zabraných statků oproti dosavadnímu zákonu, že opravdu mohou býti touto novelou velice potěšeni. Především se jim snižují podstatnou měrou srážky, které stanovil dosud platný § 42 náhradového zákona a za druhé zvyšuje se úroková míra z pohledávek majitelů vyvlastněných nemovitostí vůči státu, což jenom samo o sobě znamená a bude znamenati okrouhle aspoň 100 milionů ročně k dobru dnešních majitelů velkostatků.
Ale vraťme se k otázce zaměstnanecké! Zpráva výboru zemědělského a rozpočtového zabývá se touto otázkou hlavně v §§ 73 a 75. Pro zkrácení věci, abych nemusil svoji řeč příliš rozšiřovati, omezím se hlavně na § 75. V tomto paragrafu hodlá se otázka sociální, která působí veliké starosti Pozemkovému úřadu, řešiti čtverým způsobem, a to: přídělem nemovitostí zaměstnancům, zprostředkováním nebo opatřením přiměřeného zaměstnání, odškodným na penězích a zaopatřením starobním a invalidním. Kol. Laube je toho mínění, že tento paragraf, jednající o zabezpečení zaměstnanců, jest způsobily k tomu, aby odstranil nejhlavnější překážky pozemkové reformy a že po přijetí této novely již zde nebude nic státi v cestě rychlému provádění reformy pozemkové. A je skutečně toho mínění, že tento paragraf obsahuje zabezpečení zaměstnanců. Já dovoluji si o tom pochybovati a jenom, pokud mně dovolí řečnická lhůta, na to poukáži.
Především učinili zaměstnanci velkostatků s přídělem nemovitostí i s opatřením náhradního zaměstnání nejsmutnější zkušenosti. Nesmí se zapomínati na to, že ohromná většina zaměstnanců velkostatků nemá žádného majetku. Následkem toho pro kolonisaci a vůbec pro příděl půdy nemá nejnutnějších prostředků. Mohu říci, že 80% zaměstnanců velkostatků je naprosto nezpůsobilých k tomu, aby se mohli státi samostatnými hospodáři.
Pokud se týče zaopatření zaměstnání po rozparcelování statků ukázaly zkušenosti, že Pozemkový úřad nedovede opatřiti zaměstnání ani několika jednotlivcům, natož tolika tisícům, již jsou na své existenci metodou Pozemkového úřadu ohroženi.
Jediné body, které zdají se míti v sobě cosi reálného, jsou 3. a 4. Třetí, který slibuje odškodnění na penězích pro ty, kdož ztratili zaměstnání při provádění pozemkové reformy, a bod 4., který slibuje zaopatření starobní a invalidní těm, kteří jsou sestárlí anebo mrzáky a pro něž zaměstnání nové se již nedá nalézti. To jsou dva body, které na pohled mají v sobě cosi reálného.
Pouze však bod 4 po mém soudu částečně vyhovuje. Bod 3 naprosto po důkladnějším přemyšlení ukazuje se pro zaměstnance zrovna tak jako bod 1 a 2 bezcenným, a já si na to dovoluji poukázati. Předně jest třeba připomenouti, že se to dostalo do této novely z výboru zemědělského, aniž výbor zemědělský připojil k tomu nejprimitivnější číslice, aby se naznačilo, jak velké bud to odbytné, podle jakých pravidel bude se řídit a pak, jakého fondu nebo jakých kapitálů bude k tomu potřebí.
O tom není prostě řečeno nic ve zprávě zemědělského výboru. Tím se výbor prostě neobíral. Následkem toho přirozeně mohu jen zhruba naznačiti, jak na to nazírám a jak přicházím k tomu resultátu, že tento bod nemůže naprosto zaměstnance uspokojiti. Především je třeba vzpomenouti si toho, že má býti odškodnění zaměstnanců prováděno z fondu kolonisačního.
Rovněž tak z tohoto fondu má býti částečně dotován v případě potřeby fond pro starobní a invalidní pojištění zaměstnanců. Jak kolonisační fond bude velký, to prostě tvůrci této novely nevědí; já odhaduji, že může býti něco přes 1 miliardu. Když počítáme, že na půdě, která má býti parcelována - je to asi 600 tisíc ha - je zaměstnáno 150 až 200 tisíc lidí a počítáme-li, že by se mělo těmto lidem dáti odškodné, které by jim zaručilo existenci aspoň na půl roku, tedy již toto množství lidí by muselo pohltiti skoro celý fond kolonisační a na kolonisaci by nezbylo nic. Myslím, že to tuší i tvůrci tohoto zákona, zejména v Pozemkovém úřadě se to jaksi cítí; proto se uvažuje v Pozemkovém úřadě o odbytném, které by činilo pro živitele rodin - dělníky - pouze nějakých 3 až 4 tisíce korun, pro mladší síly ještě méně, pouze pro úředníky jsou návrhy vyšší. Tyto pakatele peněžní pro zabezpečení těch lidí neznamenají naprosto nic. Je to suma peněz, která jim stačí na nějaké 3 až 4 měsíce, a až ji utratí, budou zde státi jako ztroskotané existence s celou svou rodinou, poněvadž, jakmile bude rozparcelována půda, na níž se dosud živili, v tom okamžiku nebudou míti prostě zaměstnání. A když bude muset živitel rodiny vystěhovati se z místa pryč, musí se přirozeně stěhovati celá rodina a poněvadž obyčejně vedle živitele rodiny ještě někdo jiný pracoval v některém místním závodě, ztratí vlastně tím ještě více lidí zaměstnání než se předpokládá v zákoně. (Hlas: Františku, klub tady nemáš, tak toho nech!) - Dovolte, já vám něco řeknu: Tento zákon se tyká existence 200 tisíc lidí, kteří mají býti - řeknu to přímo - podvedeni tímto zákonem a někdo se musí vyskytnouti, kdo je hájí. (Posl. Johanis: Dlouhým povídáním to nejde!) Ale tak se ten zákon nemá odhlasovat. Připomínám, že zaměstnanci velkostatku se kategoricky ohražují proti tomu, aby jejich otázka byla řešena nějakým odbytným. Zcela správně žádají půdu, ale nemohou ji dostati při tom způsobu, jak se to dnes praktikuje, poněvadž na to nemají vlastních prostředků.
Pro družstevní hospodářství Pozemkový
úřad neučinil žádných dostatečných příprav. V pozemkovém úřadě,
mluví-li se o družstvech, mluví se vlastně jen o zbytkových statcích,
to bude 1/3 zabrané půdy, kdežto 2/3 vůbec vypadnou z družstevního
řešení aspoň podle té metody, jaká je u Pozemkového úřadu.
Předseda: Upozorňuji
pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.
Posl. Modráček (pokračuje):
Podvolím se žádosti pana předsedy, vývody své končím, ale
pravím a prohlašuji, že tato novela zaměstnance velkostatků neuspokojí
a že metoda, kterou provádí pozemkový úřad, nedá se ani pomocí
tohoto zákona, kterým má býti usnadněna, prováděti. Varuji ty
strany, které v Pozemkovém úřadě rozhodují, aby na této cestě,
jakou až dosud šly, pokračovaly, poněvadž parcelační metoda dá
se provésti jenom pomocí bajonetů a kriminálů. Tak se věci mají.
A vy uvidíte, že jestli Pozemkový úřad neobrátí a nenastoupí jinou
cestu pozemkové reformy, bude to míti za následek největší otřesy,
poněvadž ti lidé se nedají tak lehce odehnati z půdy. Oni nechtějí
mařiti pozemkovou reformu, oni si jí přejí, ale chtějí, aby pozemková
reforma byla dělána pro ně a ne proti nim. Jest to podivná reforma,
která vyhání z půdy lidi, kteří na ní pracují, a která chce dát
půdu těm, kteří na ní nepracují. Je to podivná metoda, která lidem,
chtějícím pracovat, dává peníze, aby se práce dobrovolně vzdali
a nepracovali! A na tomto nesmyslu máme se zde usnésti? To není
zákonodárství důstojné naší republiky, to není zákonodárství důstojné
vzdělaného národa. Chceme-li prováděti pozemkovou reformu, musí
se to díti tak, aby nepoškodila existence, nýbrž aby prospívala
těm, kteří na půdě pracují. Tato pozemková reforma vlastně více
poškozuje nežli prospěje. (Souhlas.)
Předseda (zvoní)..
Slovo dále má pan posl. dr. Haas.
Posl. dr. Haas (německy):
Slavná sněmovno! Jménem klubu německých sociálně-demokratických
poslanců, prohlašuji toto: Způsob pracovní, který zavládá na konci
každého zasedacího období v této sněmovně, vzal na sebe při
projednávání vládní předlohy zákona o odškodnění tvary takořka
groteskní. Návrh zákona, který jedná o látce nesmírně složité,
byl projednáván včerejšího a dnešního dne překotnou rychlostí
současně třemi výbory. Ve výboru ústavně-právním přes nesmírně
povrchní projednávání vyšlo na jevo, že návrh zákona není jen
v ohledu technickém nesmírně nedostatečný, ale že do něho byla
též pojata ustanovení, jichž smysl a účel nebyl jasný ani jedinému
členu výboru a nemohl býti objasněn ani referentem pozemkového
úřadu. Přes to i tato ustanovení byla většinou prostě přijata.
Takového způsobu dělání zákonů, který svou lehkomyslností je asi
ojedinělý, němečtí sociální demokraté nemohou a nechtějí býti
účastni a proto se nezúčastní činně porady o předloženém návrhu
zákona. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Zierhut.
Posl. Zierhut (německy): Velectěné dámy a pánové! Mohu se úplně připojiti k výkladům předchozího řečníka. Jménem svého klubu musím se také co nejrozhodněji ohraditi proti tomu, že se v parlamentě projednává návrh, který zasahuje tak hluboko do národního hospodářství a i jinak působí na všechny důležité stránky veřejného života. Jestliže přes to promlouvám při této příležitosti několik slov, rád bych především zdůraznil, že je již svrchovaný čas, aby pozemková reforma byla uvedena na zcela jiné cesty, na cesty, které by z pozemkové reformy vytvořily opravdu dílo, jež by působilo do budoucnosti a přinášelo trvalé požehnání. Pozemková reforma stala se v tomto státě nástrojem nejen k tomu, aby bylo využito nadvlády jednoho národa nad druhým, nýbrž aby byla poškozena také velká část obyvatelstva po stránce sociální, obzvláště aby bylo úplně vyděděno velké množství zaměstnanců. Tato novela jest jen částečnou úpravou zákona náhradového a je tak nedostatečná, že vlastně nelze se jí vůbec ani vážně zabývati. Neboť žádný zástupce lidu, cítí-li jen trochu odpovědnosti, nemůže pro ni hlasovati.
Při této příležitosti mohli bychom se s tohoto místa snad ještě jednou tázati, jak je to vlastně se Státním pozemkovým úřadem. President Masaryk prohlásil ve svém novoročním poselství, že Státní pozemkový úřad má býti podroben parlamentnímu dozoru a že se zástupcům lidu má dostati náležitého vlivu. Od té doby uplynulo skoro půl roku, avšak v této věci se nestalo nic. Pozemky úřad nemá ani teď, zrovna tak jako před tím, odpovědnosti, parlament nemá nejmenšího vlivu, Pozemkový úřad provádí dále své práce, a to ke značné škodě velkého díla pozemkové reformy.
Ale ani parlament neplní svých povinností. Již v nejbližší době skončí mandát správního výboru Pozemkového úřadu a divím se, že předsednictvo posl. sněmovny neučinilo dosud vůbec žádných opatření, aby byla vykonána nová volba správního výboru, toho správního výboru, který byl dosazen ještě tehdejším revolučním shromážděním a ztratil vlastně dnem, kdy lid si zvolil své zástupce, právo, aby dále existoval jako parlamentní korporace. Doufám, že si předsednictvo sněmovny tento úkol uvědomí a přikročí k nové volbě správního výboru Pozemkového úřadu.
Je nutno poukázati ještě na jednu věc, která zaměstnává zvláště německou veřejnost, a to je sestátnění lesů. Měl bych otázku obzvláště pro pana ministra zemědělství, zda je pravda, že se u příležitosti jakéhosi sjezdu v Jihlavě vyjádřil, že otázka postátnění lesů, zvláště lesů pohraničních, byla již v ministerské radě schválena a že tudíž postátnění lesů, zvláště lesů pohraničních, lze očekávati již v nejbližší době. Podal jsem v této věci pilný dotaz ministerskému předsedovi, jakožto předsedovi ministerské rady. Až dosud se o tom o pilném dotazu v této sněmovně nejednalo, o pilnosti se nehlasovalo a ani ministerský předseda neuznal za nutné, na tento dotaz odpověděti. Připomínám zde, že je to právě věc, na níž má německé obyvatelstvo velký zájem a že na řešení této otázky, vůbec závisí, jak se německý lid postaví vůči tomuto státu. Poněvadž je řečnická lhůta omezena, nechci se tímto předmětem podrobněji zabývati. Ale je nutno věc objasniti, neboť vzrušení nad takovým opatřením, které se rovná odnárodňování německých území a i jinak se škodlivě dotýká zájmů německého lidu, je velmi veliké a německý lid by ho žádným způsobem klidně nesnesl.
Má-li býti tímto návrhem zákona zjednodušeno, urychleno přejímání zabrané půdy a dále má-li být využito dosavadních zkušeností při provádění pozemkové reformy a mají-li býti odstraněny překážky, které jsou na závadu rychlému odhadu zabrané půdy a má-li zde konečně býti upravena ještě otázka zajištění zaměstnanců, buď přídělem půdy, opatřením jiného přiměřeného zaměstnání, peněžitým odškodněním nebo starobním a invalidním pojištěním, pak mohu prohlásiti, že toto zajištění zaměstnance nikterak neuspokojí a pokud se toho týče, mohu souhlasiti s výklady řečníka, který mluvil právě přede mnou. V nejbližších dnech seznáte z projevů povolaných organisací zaměstnaneckých, že to, co se zde v tomto návrhu zákona nabídlo, naprosto nestačí, aby rozptýlilo obavy o jejich budoucnost. Fondy, které k tomu účelu byly nebo mají býti utvořeny, jsou naprosto nepostačitelné. Důležité zdá se mi býti aspoň to, že je nutno, aby právo na každý způsob tohoto zajištění bylo zaměstnancům povoleno zákonem, že se nesmí ponechati Pozemkovému úřadu, nebo nějaké komisi Pozemkového úřadu, aby sama rozhodovala o tak důležitých věcech.
Přezkoumáme-li celý návrh zákona
po této stránce, dojdeme nezbytně k názoru, že je pro vážného
zástupce lidu, který je si vědom své odpovědnosti, naprosto nepřijatelný.
(Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Ctěná sněmovno! Především jest nutno ohraditi se proti způsobu, jakým tak důležité reformy, do života statisíců lidí hluboce zasahující, se projednávají. Je to snad osudem tohoto zákonodárného sboru, že všechny vážnější věci projednávají se u nás nejen v hodinách nočních, nýbrž v hodinách ranních, kdy většina tohoto zákonodárného sboru nejeví pro zákonodárnou činnost absolutně žádného zájmu a také ne k projednávání předlohy, kterou máme podle zprávy výborové uzákonit dnes. Hledíme-li kriticky na způsob, jakým se u nás provádí pozemková reforma, musíme prostě konstatovat, že tolik humbugu a tolik podvodů s důvěrou občanstva nenapáchalo se při žádném zákonu jako s touto pozemkovou reformou, a půjde-li vývoj této otázky klidně tempem dosavadním, pak nejenom my, nýbrž ani naše děti a děti těchto našich dětí se nedočkají, aby byla půda dána těm, kdož svou prací a svým potem obdělávají.
Slavná sněmovno! V deklaraci pařížské přece sám nynější představitel moci v této republice slíbil, že prvním činem vítězné národní revoluce bude odčinění křivd za tři sta let spáchaných, že půda, která byla českému národu dobrodruhy, sehnanými se všech konců Evropy dynastií habsburskou a římskými klerikály uloupena, vrácena bude těm, kteří půdu svými mozoly obdělávají a svým potem kropí. Dějiny mluví jasně o tom, kde se nabralo u olomouckého arcibiskupství čtvrt milionu měřic země. Dějiny mluví jasně o tom, kde Lichtensteinové, kteří před tím v Čechách málo žili, nabrali milion měřic země. (Posl. Myslivec: Milion měřic?) Milion měřic, pane kolego, nebuďte tak omezený, abyste o tom nevěděl, vezměte si důvodovou zprávu a tam se dovíte, že v důvodové zprávě se vyvlastňuje jen na 800 tisíc. Kromě toho několika větvím se ponechává zákonná část - Schwarzenberg má přes dvě stě tisíc měřic. (Hlas: Ale to nebylo uloupeno, to nebylo ukradeno!) To bylo ukradeno, poněvadž původní držitelé byli povražděni a těmto dobrodruhům to bylo přiřčeno.
Dočkal se pracující lid splnění těchto závazných slibů? Podívejte se, v jakém stavu pracující dělnictvo a obyvatelstvo při řešení tak důležité otázky se dnes po tři a půl roku nalézá. K praktickému provedení pozemkové reformy byl ustanoven Státní pozemkový úřad s pravomocí velmi dalekosáhlou. V tomto Státním pozemkovém úřadu, jak dnes věc vypadá, nesměřuje to k tomu, aby v době co nejkratší dostal venkovsky lid půdu za podmínek poněkud přijatelných, nýbrž naopak, pánové si dají co nejvíce na čas, aby teplé hnízdo a tučné sinekury nemusily opouštěti. Tomu, kdo nechce v sinekury věřit, uvádím jen příklad Svozilův. Ba podle příznaků se jeví snaha, aby toto teplé hnízdo a tučné sinekury mohli udržeti a odkázati svým synům a vnukům.
Vážení přítomní, za tři léta trvání tohoto Státního pozemkového úřadu byly rozparcelovány dva větší velkostatky. Nezdá se vám, že máme sta úředníků s neobyčejně rychlým postupem? Já jsem roku 1919 spisoval v Napajedlích na radnici protokol 7 hodin s ministerským koncipistou, inženýrem. Za rok jsem byl zvolen poslancem a shledal jsem, že tento pan koncipista byl již vrchním radou. Tak rychle se tam postupovalo. A nezdá se vám, že v tuto dobu se tyto dva velkostatky ve státním úřadě spotřebovaly, ba, kdo může tvrditi, že to pro ně stačilo? Oposiční strany tohoto zákonodárného sboru nemají do tohoto úřadu ve svých četných spravedlivých intervencích přístupu. Úřad tento mají spachtován koaliční strany a tyto zde (Hlas: Ne všichni!) - tuším, že pan Kaderka jest tam také ve správním výboru - jako všude jinde pracují jen pro kapitalistické vykořisťování a proti pracující třídě, ať se skládá z průmyslového dělnictva nebo zemědělského. Ve včerejším čísle agrárního "Večera" můžete čísti veliké nadýmání, že 80% obyvatelstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou zemědělci. Ale táži se pánů z agrární strany, co oni učinili pro ty zemědělce, kteří tvoří tak veliké procento obyvatelstva, co strana, která reklamuje pro sebe patent na hájení zemědělského lidu, užitečného udělala pro zemědělské robotníky, kteří před válkou rozbíhali se po polovici Evropy za prací a chlebem a dnes při průmyslové krisi - kdy v každém místě domácí průmyslový dělník jest donucen přijmouti třebas i hůře placenou práci zemědělskou - trpí na Slovensku hladem?
Vládní návrh mluví jasně, pánové, kteří jste na něm pracovali, o vaší blahodárné činnosti za osvobození slovenského zemědělce. Kromě několika set maďaronských, ať křesťanských nebo židovských velkonájemců půdy na Slovensku mluví důvodová zpráva - kterou zemědělsky výbor měl již dostati v lednu, a která, ač ji pilně projednával, dnes teprve dostala se na stůl sněmovny - o těchto chudých zemědělcích na Slovensku: Koburg-Gotha Filip má podle důvodové zprávy 77.564 ha, to jest na 400-000 měřic, Pálffy Pavel a Mikuláš 50.319 ha, Andrássy Geysa 42.309 ha, chudák arcibiskup ostřihomský jen 31.839 ha, to jest všivých 160.000 měřic. Ještě horší stav jest v Podkarpatské Rusi, kde při nedostatku průmyslové práce lid výhradně jest odkázán na zemědělství. Tam vlastní Schönborn-Buchheim 133.598 ha. Pánové, 800.000 měřic země! Já mám 12 a musím živit četnou rodinu. (Hlas: Ale máš hospodu při tom!) Již jsem z ní ven, již jsem se z ní odstěhoval. Jak mám zkušenost na Moravě a jinde, tito velkostatkáři mají půdu nejlepší bonity. V Čechách a na Moravě nejsou tyto poměry o mnoho lepší. Na poslední schůzi průmyslníků bylo konstatováno, že republika Československá jest přesycena průmyslem, to znamená, že po dobu několika příštích měsíců, možno - to nevíme my dnes - i let, kdy není průmysl plně zaměstnán, má to za následek ohromnou nezaměstnanost desetitisíců dělníků, kteří následkem toho trpí bezmeznou nouzí. Tito průmysloví dělníci kvalifikovaní, bez vlastní viny bez práce a chleba, nemají kam za prací odcestovati, poněvadž dnešní krise je rázu světového. Rádi by se uchytili na půdě, která jejich předkům byla uloupena, ale nemohou, nemají k tomu dostatečných prostředků. Půdu drží ve vlastnictví Schwarzenbergové, Colloredové, Lichtensteinové, Fürstenbergové, Czerninové, arcibiskupové a jiní. (Posl. Myslivec: Redlichové!) Ano, Redlichové, Mayové, vždyť ti ostatně nejsou zrovna křesťané! Republikánská vláda, místo co by měla rychle splniti slavné sliby, dává od případu k případu státní ozbrojenou moc k uhájení těchto potomků lupičů ve vykořisťování půdy.
Čtyři hodiny od Uherského Hradiště, kde je župa volební, je pověstný hrad Buchlov. Pánové, znáte jej! Majitelé jeho pocházejí z maďarské větve bývalých hrabat Berchtholdů. Je známo celému světu, že tento Berchthold jako zahraniční ministr zapálil světový požár, že zapálil světovou válku, při níž zahynulo 10 mil. lidí, zničeno bylo za miliardy hodnot. Já jsem byl před 14 dny na tomto zámku Buchlově. Kolem dokola se rozprostírá 60 tisíc ha užitkových lesů, milionové příjmy z nich jdou, několik poplužních dvorů vlastní tento Berchthold, který se bojí přijíti do republiky zpět, poněvadž jeho syn zastřelil sedláka, ale republika dovolila, aby čistý zisk byl posílán za Berchtholdem za hranice, a o těchto ziscích při Karlově puči proskočily zprávy, že hodná část byla užita k monarchistickému převratu, kterým měla býti zasažena Československá republika.
Vážení pánové, vy dobře víte, že proskočila poslední dobou novinami zpráva, že tento Berchthold žádá o československé občanství. Jestli někde za hranicemi pronese šikovnou řeč proti židům a komunistům, jistá věc je, že dnes vláda ve svém složení z ochoty, že bude míti nového spolubojovníka proti podvratným živlům, občanství československé mu odporučí a půdu jistě přidělí. Vážení pánové, takové nespravedlnosti volají po radikální nápravě, ale se strany pánů agrárníků a sociálních demokratů málo na tuto potřebu dbají. Oni pro sebe jak zemědělskou, tak sociální otázku již dávno vhodně rozřešili a lid trpělivě čeká a nechá se dosud mámiti pouhými sliby.
Ale, vážení pánové, přijde doba, kdy to mámení venkovského lidu, který jste dosud mámili sliby pozemkové reformy, odpadne, a buďte ujištěni, že pak tento lid s vámi súčtuje.
Nyní k předloze samé. Pánové, předloha sama o sobě je oproti zákonu z roku 1920 ohromným zhoršením. Předloha sama dává majitelům velkostatků přes tři sta milionů darem. Předloha sama byla zpracována v tomtéž duchu, v jakém veden je celý vládní systém. My na této předloze neměli možnosti mnoho spolupracovati. Proč? Poněvadž 6. ledna ji vláda podala. Před měsícem se po prvé sešel zemědělský výbor, který o této předloze jednal, byl zvolen subkomitét a současně z ústavně-právního výboru 6členný, ale nesešel se ani. A pány eskamotéry na projednávání této předlohy byla nejen "pětka", nýbrž i subkomitéty všech stran, a eskamotéři z "pětky" utvořili, co bude platiti lid několikamilionovými obnosy, než co podle původního zákona, který byl v republice v platnosti, musel by platiti.
Když pánové jsou v pochybách a říkají, že není pravda, že se vytáhne několik set milionů z kapes těch, kteří půdu za peníze si budou chtíti přivlastniti, tož, vážení pánové, upozorňuji vás, že vy jste všichni před třemi lety slibovali legionářům, kteří se rvali za samostatnost tohoto státu, že jim dáte životní podmínky z nějakého kolonisačního fondu, do kterého každý by byl povinen zaplatit 5% ze ztrženého obnosu a při prodeji 4000 ha 40%. Jak to změnilo těch 5 eskamotérů? Změnili to tak, že místo 5% je jedna desetina procenta čili 1/50. Račte se podívat do navrženého § 42. Tam se praví: "Při souborech zabraného majetku (§ 2 záborového zákona) přes tisíc ha celkové výměry budiž přejímací cena (§ 41) snížena, a to z výměry přesahující 1000 ha srážkou jedné desetiny procenta za každých 100 ha z celkové výměry souboru, nejvýše však 30%." Vy jste tedy odpustili velkostatkářům na 30.000 ha 30%, a to znamená u těch 13 vyjmenovaných v důvodové zprávě vládní, když budete cenit hektar půdy na 3000 K, že my jsme platili za hektar půdy až 20.000 K. Pan zpravodaj v zemědělském výboru prohlásil, že má důkazy, že se tak platilo za zabranou půdu na stavby a za 10.000 měřic čili 200.000 hektarů, já jsem specielně o tom s ním mluvil; pánové, neholedbejte se, že to bude lacinější než za 3000 K, poněvadž jsme my v naší obci Státnímu pozemkovému úřadu za napsání několika řádek na smlouvu museli zaplatit za ha 1200 K, nuže při 3000 korunách za ha půdy dáváte těmto 13 velkostatkářům 170 milionů na účet těch drobných zemědělců, kteří se na půdě budou chtíti usadit.
Vážení pánové, jestli snad usilujete
o to, aby tato věc zůstala v tajnosti, buďte bez starosti, že
lid se dozví, jaké pozměňovací návrhy jsme my dali, že jsme čistě
šli v kolejích, ve kterých šla celá sociální demokracie před 3
lety, kdy hlásala, že velkostatky je nutno vyvlastnit bez náhrady,
že tato půda nemá se dostat do rukou válečných lichvářů a zbohatlíků
v podobě zbytkových statků, nýbrž ve formě nájmu do rukou jednotlivců
a družstev, do rukou chudého lidu, který na ní skutečně pracuje.
My jsme podali 13 pozměňovacích návrhů, které je možno provést.
Snad vy řeknete, protože jsou od bolševiků, kdyby byly sebe lepší,
pod stůl s nimi. Jak vypadá pozemková reforma, není možno chudému
člověku, nemyslím jen námezdnímu dělníku, nýbrž i domkáři, který
má chalupu, půdu si opatřit. Víme, že si ji dříve neopatří, dokud
se nebude řešit otázka způsobem takovým, ke kterému vy jistě celý
tento hospodářský systém dovedete, až se budou tyto otázky řešit
sociální revolucí. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)