27. - 28. června 1922

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. dr. Petersilka.

Posl. dr. Petersilka (německy): Slavná sněmovno! Dříve než přistoupím k vlastnímu předmětu své řeči, musím vykonati povinnost, kterou mi uložil můj klub. Jménem křesťansko-sociálního klubu co nejrozhodněji protestuji proti všem těm strašlivým událostem, které v Litoměřicích potupily kulturu, byvše vyvolány strašlivým šovinismem. Očekáváme, že vláda podle práva a spravedlnosti vypátrá a potrestá původce této hanebnosti a učiní všechna opatření, aby budoucně už nebyly páchány takové strašné zločiny na lidstvu, zvláště pak ne na dětech.

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Žiadam pána poslanca, aby sa držal veci.

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Nyní k vlastnímu předmětu: Zákonu, který leží před námi, dostalo se různých pojmenování. V ústech lidu jej nazvali "malý školský zákon" a tím byl dán tomuto vládnímu návrhu význam, jakého vlastně podle vůle svých tvůrců, vlády, neměl míti. Neníť tento vládní návrh vůbec široce založeným zákonem, který by snad měl provésti pronikavou opravu říšského zákona o obecných školách, převzatého po starém Rakousku. Úkolem tohoto vládního návrhu je pouze, aby opravil říšský zákon o obecných školách v těch věcech, kde oprava vzhledem k nynějším poměrům je naprosto nezbytná. Jiní nazvali tento zákon "dualismem", "zákonem kompromisním". Dali mu také velmi poetické jméno "Zmetek", "míšenec" a pod. Byla tím vyslovena myšlenka, že zákon se pokusil dostati na společnou půdu idee, které jsou k sobě v poměru jako oheň a voda, světlo a tma. S podobného hlediska bych nazval zákon smlouvou o příměří. Smlouvu o příměří ujednávají dva odpůrci, kteří volky nevolky musejí dále zápasiti, avšak na krátkou dobu se uchýlí na společnou, neutrální půdu, aby tam zkusili, je-li možno jakž takž klidně vedle sebe žíti, a jestliže ne, aby nabrali nových sil pro rozhodný zápas, který buď jednoho odpůrce úplně zdolá, nebo oba odpůrce donutí, aby se od sebe odpoutali, takže jeden půjde na levo, druhý na pravo. Veliký zápas, který mám na mysli, naznačil již veliký kníže básníků, starý náš mistr Goethe, slovy: "Jediným, nejhlubším a vlastním thematem světa a světových dějin, proti kterému ostatní všechny jsou podřadné, jest a zůstane boj, konflikt víry a nevěry." A největší křesťanský veleduch křesťanského starověku, Augustin, vylíčil podivuhodně tento boj ve svém nejvýznamnějším díle "De civitete Dei - O městě božím". Zápasí spolu dva názory, theocentrický a anthropocentrický, Bůh a člověk. Je-li Bůh, je člověk jeho tvorem, není-li Boha, pak je člověk sám Bohem. Tento boj byl přenesen nejdříve na pole myšlení a právě v nejdůležitějších životních otázkách, v otázkách odkud a kam, dospěla nynější doba k úplnému bankrotu, úpadku a vedle nejslavnějšího filosofa přítomnosti k přiznání: "V těchto otázkách ignoramus et ignorabimus." "Nevíme nic", takže z nejznámějších filosofů, Paulsen, musel doznati: "V těchto otázkách může nám pomoci jedině náboženství." Právě tak, jako kdysi před dvěma tisíci lety bystrý římsky vladař Pilát dal Učiteli pravdy cynickou, ale všechno zoufalství tehdejší doby vyjadřující otázku: "Quid est veritas - co je pravda?" Tento boj přenesen na pole mravní, znamená boj mezi náboženskou a laickou mravoukou. (Německé výkřiky: Zaměňujete církevní a náboženskou mravouku!) Hned přijdeme k této otázce. Náboženská a církevní morálka! Jedni říkají, že bez náboženství není mravnosti a druzí: Probůh, nebo k čertu ďáblu, osvoboďte jen mravnost od náboženství, chceme míti mravnost oproštěnou od morálky. A slyšeli jsme právě od předchozího řečníka, že náboženství a mravnost spolu naprosto nesouvisí, že jsou to dvě věci, které jdou vedle sebe úplně rovnoběžně. Dovolíte, abych se touto otázkou zabýval poněkud zevrubněji.

Škola má, jak jsme slyšeli, vychovávat k mravnosti. Má uváděti do mravního světového názoru a mravní světový názor se skládá právě z mravních zákonů. (Výkřiky.) Avšak všechny zákony mají dva nejdůležitější činitele. Jedním činitelem mravního zákona je zákonodárce, druhým činitelem je sankce zákona. Nuže, máme zákonodárce podle našeho světového názoru? Ano, podle našeho světového názoru jest absolutně věčná, nezměnitelná bytost, souhrn veškeré dokonalosti a tuto bytost nazýváme Bohem. (Posl. Hillebrand [německy]: Avšak ta bytost je přece schopna lítosti., není nezměnitelná! - Výkřiky. - Nepokoj.) Ona bytost je naprosto nezměnitelná. Jako jsi byl na počátku, tak zůstáváš i na věky. Tato bytost stvořila všechno k obrazu svému a především člověka jako krále tvorstva, vtiskla mu obraz své duchovosti a nyní jest na člověku, aby si ten obraz boží, tu důstojnost, která ho povyšuje nad zvíře, uchoval dobrovolným zachováváním tohoto mravního zákona, který jest jakožto výraz božské vůle vložen do jeho přirozenosti a projevuje se svědomím. To je lex naturalis, to je přirozený zákon, obraz onoho lex aeterna - věčného zákona. Zde máme zákonodárce, a poněvadž tento zákonodárce je věčný a nezměnitelný, jsou i jeho mravní zákony věčné a nezměnitelné, ať již žil člověk před tisíci lety nebo bude žíti ještě po tisíci letech, ať je vysoko nebo nízko: každý, kdo má lidskou přirozenost, je tomuto mravnímu zákonu podroben.

Zde máte zákonodárce. A sankce? Zachovává-li člověk mravní zákon, zůstává spojen se svým tvůrcem, dosahuje tím své nejvyšší fysické dokonalosti a zůstává také ve spojení s pramenem nejvyššího, nejčistšího štěstí. Jak říká lid: Když zemře, přijde do nebe. Přestupuje-li zákon, přerušuje-li sám svou vlastní vinou spojení se svým tvůrcem, zbavuje se také pramene vsí radosti, štěstí, to jest, docela lidově řečeno: je na věky zavržen. Zde máte věčnou sankci. Nyní prosím, abyste dobře rozeznávali. Bylo zde řečeno, že křesťanská mravnost je lichvaření; činím dobro, abych přišel do nebe, a varuji se zlého, abych nepřišel do pekla. A to je lichvaření. Nesprávný názor. Něco je dobré, ne proto, že to vede do nebe, nýbrž obráceně, vede to do nebe, poněvadž je to dobré. A je to dobré, poněvadž je Bůh, první zdroj, první norma mravnosti, který je věčný. Něco je špatné ne proto, poněvadž to vede do pekla, nýbrž naopak, vede to do pekla, poněvadž je to špatné. To není prospěchářství. Mravní zákon je vepsán hluboko v srdce lidská, je v přirozenosti a tato přirozenost není nic jiného než akcidentální účast na božské podstatě, prameni vlastní mravnosti. Nuže, zde máte neomezenou sankci. Této neomezené sankci nemůže se nikdo vyhnouti, ať císař nebo král, president nebo žebrák, většina i menšina, nikdo nemůže této sankci uniknouti. (Veselost.) Tak zde máte zákonodárce a tak zde máte věčnou, neomezenou sankci. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

A nyní se táži po vašem světovém názoru. Mluvíte tolik o dobru a zlu. Udejte mi měřítko, co je dobré a co je zlé. Čím je podle vašeho mínění zákonodárce? Včera jsme to slyšeli: Od nynějška nemá již říditi mravnost náboženství, nýbrž srdce. Ano, co je srdce? Srdce je fráse, je to povaha jednotlivcova, je to vůle, tedy.. (Hluk na levici.).... tedy to bude srdce, odkloněné od svého Boha. (Výkřiky.) To znamená, že každý je sám svým zákonodárcem a pak to bude znamenat: sic volo, sic iubeo, stat pro ratione voluntas. (Posl. Hillebrand [německy]: Jen to řekněte německy!) To jest německy: Tak chci, tak přikazuji, má vůle budiž důvodem!

Poslechněte, prosím, velkého liberála, který je úplně dalek katolických názorů, co on o tom soudí? Je to velký liberál, belgicky národní hospodář Emile de Lavelaye: "Bez víry v Boha a v nesmrtelnost duse není již ničeho, co by mi mohlo rozumně brániti, abych nehledal své rozkoše a svého prospěchu, i na úkor blaha ostatních. Mohu-li se při tom obohatit a uniknout trestnímu zákoníku, proč bych to neměl učiniti? Lesk zlata dá člověku brzy zapomenouti na nějakou skvrnu na jeho mravní povaze; nevidím rozumného důvodu, proč bych se měl zdržovati nenáležitého jednání, porušení důvěry, ano i krádeže, zůstane-li to jen bez trestu, mně však to přinese užitek." (Německé výkřiky: To byl nemravný člověk! - Hluk na levici potlesk na pravici.) Nemravný? Nejprve mi musíte říci, co je mravnost. Vzdyť nemáte pro to měřítka. Vy řeknete, ano právě to, co říká tento Lavelaye! U vás mravnost je velký pytel, do něhož se vejde všechno možné. Podle vašeho mínění mravná byla chrámová děvka, která se v službě Astartině oddala nejhnusnější chlípností, právě tak mravná jako čistá Anežka, která dala život za své panenství. Někdo jedná podle své přirozenosti, druhý zas proti. (Souhlas a potlesk na pravici.) A dále praví: "Svědomí? Bez Boha není svědomí a bez náboženství byl by návrat k barbarství nevyhnutelný." To jsou jeho slova. Tedy, řekne-li někdo: Moje přirozenost, přivede nás to jen k nejhorší anarchii. Co chcete říci dále? Snad řeknete, že měřítkem mravnosti je veřejné mínění. Ale vždyť víme, jak se dělá veřejné mínění. Tiskem; vidíme však, že za tiskem všech států stojí kapitalismus a materialismus, jimž slouží. A to má byt pak normou mravnosti? Ostatně rád bych věděl, proč se mám přizpůsobovati lidstvu. Nejdříve jsem já a teprve pak přijdou ostatní. A čím je národ pro mně? Souhrnem jedinců, z nichž každý je pro mě nulou. To znamená, že celý národ je pro mě velkou nulou.

Dále snad označíte jako měřítko mravnosti prospěch jednotlivcův. (Německé výkřiky: Nikoli! - Posl. Hillebrand [německy]: Vždyť církev uznala soukromé vlastnictví jako právní pramen!) Ano, ano, samo sebou se rozumí, že je uznala a bude je také uznávati. (Hluk na levici.) Ve Francii zavedli laickou morálku, katechismus vyhodili a dali dětem katechismus občanský, jehož § 1 zní: "Dobré je to, co tobě a jiným prospívá, a zlé je to, co tobě a ostatním škodí." Již ne dobro a zlo, nýbrž prospěch a neprospěch. A poněvadž není věcného života, musí člověk podle vašeho světového názoru všechno měřiti měrou pozemskou, musí míti peníze. Peníze vám vládnou a pak tančíte kolem zlatého telete. (Hluk na levici. Výkřiky. - Potlesk a souhlas na pravici.)

Chcete snad uznati prospěch státu za normu mravnosti? Chcete státní utilitarismus? Nuže dobrá, pak je dokořán otevřena brána macchiavelismu. Neboť, co prospívá státu - věčných mravních norem není - je dobré a pak je v právu anarchista a je v právu politický vrah a je v právu výstřední šovinista, slovem, pak padá každá mravnost. (Hluk. Na levici různé výkřiky. Potlesk na pravici. Místopředseda dr. Hruban zvoní. Výkřiky: Avignon!) Čtěte dříve dějiny, než vyslovíte slovo Avignon. (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) A nyní, pánové, se vás táži, kde máte svou sankci? (Výkřiky posl. Čermaka.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. Čermaku, prosím o klid!

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Chcete snad hledat sankci ve svědomí? Ale bez Boha není svědomí, je svědomí jen strašákem? Chcete snad říci, že je to úcta veřejnosti? Víme, co má veřejnost v úctě; ctí výsledek a je-li zde jednou výsledek, klaní se mu a třebas byl člověk nejprve několik let v žaláři, podaří-li se mu dostati se do výše, klaní se lidé tomu, kdo je nahoře. To znamená, mravnost je jako moda, někdy dlouhá, někdy krátká, nahoře málo a dole málo, jindy nahoře nic a dole nic. (Výborně! Potlesk na pravici.) Nebo chcete spatřovat sankci ve zlých následcích skutku? Ano, pánové, nepoučuje nás právě skutečnost o tom, že právě nejušlechtilejším lidem se vede nejhůře, že ctnost je nohama šlapána a že právě neřest slaví vítězství? A chcete snad - již nic jiného nezbývá než vnější policejní moc - označiti za sankci mravnosti bajonety? Ano, bajonety jsou mnohdy velmi slabé, poněvadž se mohou obrátiti také proti těm, kdož dali lidem do rukou bajonety. (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): A nyní, pánové, odvoďme z toho důsledek, zda náboženství má nějaký význam pro jednotlivce. Poslyšte, co řekl Rousseau, kterého přece tolik velebíte: "Domníval jsem se dříve, že je možno být i bez náboženství poctivým mužem, ale vzdal jsem se tohoto omylu." Chcete slyšeti, co je mravnost bez náboženství v rodině? Neboť co způsobuje tak strašný počet manželských rozluk, o nichž prohlásil Roosevelt, (Hluk na levici, potlesk na pravici.) že podkopávají základy státu? A račte uvážit počet dětí! Prosím, to je hotová smrt, poněvadž si lidé neváží své důstojnosti rodičů. Prosím, podívejte se na Francii, která má každoročně o 350.000 obyvatelů méně a podle posledních statistických údajů ztrácí jich za tři roky průměrně 1 milion. To je bílá smrt! (Hluk. Německé výkřiky: Co pak je s celibátem?) O tom budeme ještě mluvit. K tomu se ještě dostaneme. A stát bez náboženství... (Posl. Jokl [německy]: Kde je nejvíc nemanželských dětí? V Tyrolsku!) Právě statisticky je dokázáno, že v oněch krajinách, kde je celibát zaveden, u katolíků, počet porodů je mnohem větší než tam, kde celibát zaveden není. (Souhlas a potlesk na pravicí.) Celibát je vítězstvím milosti nad vlastní vášní a je příkladem ostatním, aby nezneužívali nejsvětějšího zařízení, manželství. Stát bez náboženství je v koncích. Napsali jste to nad hlavní branou bývalého císařského hradu ve Vídni: Iustitia fundamentum regnorum. Spravedlnost je základem států. A víte, co je základem spravedlnosti? To je náboženství. Skrze mne vládnou králové, praví písmo svaté. Nemá-li nadřízeny náboženství, nemyslí na to, že bude muset jednou skládati počet z vladařství svého před ještě vyšší bytostí. Pak nevím, nebude-li smýšlet tak jako Napoleon, který před bitvou národů u Lipska, když ho kníže Metternich napomínal, aby ujednal mír a učinil už jednou přítrž krveprolévání, odpověděl: Nikdy jste nebyl vojákem, co je pro mě 200.000 mužů? (Výkřiky. Hluk.) A právě dnes se říká, co jsou miliony? Zmíním se ještě o příčině. A nemají-li poddaní náboženství, nespatřuje-li poddaný ve svém představeném zástupce božího, řekne si: Proč pak mám poslouchati? Ty jsi člověk jako já; a namítne-li pak představený: Já jsem se dostal historickou evolucí nahoru, odpoví se mu: Tak, milý příteli, teď jdi hezky zas historickou revolucí dolů! A pak jsou samé revoluce. A lidstvo, pánové? Není-li Boha, není-li věcných ideálů, pak je jen jediný ideál, zlaté tele, pak je v právu každý, kdo urve co možná nejvíc, (Hluk. Různé výkřiky.) to je vaše mravnost! A pak má právo velkokapitalista a na druhé straně má právo bolševik, má právo anarchista, pak vládne prostě pěstní právo, zkrátka právo silnějšího a právo lstivějšího. Chcete slyšet, co praví největší filosof, protestant Leibnitz? (Hluk, různé výkřiky, potlesk na pravici. Výkřiky: Čujme!) Nechcete slyšet! Protože se vám to nehodí! (Potlesk a souhlas na pravici.) Leibnitz praví: "Jakmile opustíme základní zásadu víry v Boha, která zdržuje lidi, aby se rozsápali jako dravá zvěř, musíme zrušit všechny smlouvy... (Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): ... a zašlapat právo národů." (Hluk na levici, potlesk na pravici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid! V tomto hluku není debata možná! (Hluk.) Prosím, zachovejte klid a nerušte řečníka.

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Uklidnily se mysle? (Hluk na levici, potlesk na pravici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid, aby pan řečník mohl pokračovat.

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Tedy Leibnitz praví: "Jakmile opustíme základní zásadu víry v Boha, která zdržuje lidi, aby se rozsápali jako dravá zvěř, musíme zrušiti všechny smlouvy a zašlapati právo národů a moc silnějšího bude vládnouti nade všemi a svět se bude podobati lesu vrahů a úkladných vražedníků." (Nepokoj. Německé výkřiky: Ovšem, to jste chtěli a tomu jste žehnali!) To je vaše mravnost, každý si dělá, co chce. (Souhlas a potlesk na pravici. Německé výkřiky: Kolik lidí jste dali upálit? A kdybyste mohli, ještě dnes byste stavěli hranice!) Tolik ne, jako vy jste popravili. O tom se ještě zmíním.

Tedy poslyšme, co řekl r. 1889 španělský ministr Pidely Mon. (Hluk.) Ovšem to zas nechcete slyšet. (Výkřiky posl. Hillebranda.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane kolego Hillebrande, buďte klidný! (Hluk. - Výkřiky posl. Roudnického.) Pane kolego Roudnický, prosím o klid!

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Tedy Alejandro Mon Pidely pravil: "Učenec, který si sám vydává patent na moudrost, hlásá se své stolice: Není Boha" - zrovna tak, jako se to prohlásilo zde. - "Žasnouc, slyší to vrchnost a vyloží to svému svědomí a řekne si: "Není spravedlnosti." Zaslechne to zločinec a řekne si: "Není viny." Dozví se to žádostivý mladík a usuzuje logicky: "Není ctnosti." A dostane se to i k poddanému a ten uvažuje: "Není vůbec zákona!" Zkrátka padají všechny zákony a na všech stranách nastává anarchie. (Souhlas a potlesk na pravici.) A chcete snad slyšet, jak to potvrzují dějiny! Podívejte se na starý národ římský, podívejte se na pohanství, tam si utvořili sami náboženství a řekli: "Dobré je to, co chceš ty." (Posl. Hillebrand [německy]: Ovšem, církev musí být petrželí v polévce!) Tentokrát jsem vám polévku přece jen trochu připálil, není-liz pravda, je trochu nechutná! Ano, a právě u pohanů to, co je dnes nejhorším smilstvím, je náboženským úkonem k poctě bohů a bohyň. Byla tu Venuše a Bakchus a je příznačné, že nejvíce uctívaným bohem byl Priapos, jehož rodiči byli Bakchus a Venuše. (Hluk na levici.) A odkládání a vraždění dětí tam bylo na denním pořádku a na denním pořádku tam byla manželská rozluka a máte tam nejstrašlivější hmotařství, přímo obrovský kapitalismus, máte tam nejstrašlivější militarismus a nejhroznější šovinismus a barbarství. Navenek to byla skvělá kultura, uvnitř však byla to mrtvola, jejíž puch nesl se k nebi, jejíž umírání označil Tacitus slovy: "Roma non moritur, Roma putrescit" - "Řím neumírá, Řím hnije". A z této hniloby jej vysvobodil Kristus Pán a křesťanství. Právě s tohoto místa bylo řečeno, že křesťanství nemělo nikdy porozumění pro sociální otázku. Kdo má zásluhu o to, že bylo odstraněno otroctví? Křesťanství. Kdo pronesl nejstrašlivější "Běda" nad ohromným kapitalismem? Byl to Ježíš Kristus, který řekl: "Běda vám, bohatci!" Kdo pomohl dělníku, kdo mu dal vzdělání? Bylo to křesťanství. (Potlesk na pravici, hluk na levici.)

Pánové! Studujte svého vlastního autora, svého slavného Kautského a on vám řekne, že ve středověku právě dělník.... (Hluk. Německé výkřiky: Co pak bylo s robotou?) Mluvíte-li zde o robotě, pak jste snad studovali robotu z brožurky za 15 krejcarů, ale nestudovali jste velkých národohospodářských děl o národohospodářských poměrech středověku, nestudovali jste Jansena, Michaelise, neboť k tomu je potřebí trochu více času než připravit se na několik přednášek pro lidi, kteří nemyslí. (Hluk na levici, potlesk na pravici.) Ano, jen studujte a pak dospějete k něčemu zcela jinému! Studujte, jako studoval Kautský a nabudete zcela jiných názorů a budete vědět, že robota byla zaváděna právě tenkrát, kdy ochaboval vliv katolické církve a že absolutismus byl zaveden právě těmi, kdož první prohlásili zásadu: "Cuius regio, eius religio." (Hluk. - Posl. Hillebrand [německy]: Hlasovali klerikálové r. 1848 proti zrušení roboty? Odpovězte! Ptám se vás, odpovězte!) Mohl bych vám přinésti celé dílo o robotě ve středověku a viděli byste, že toto slovo robota, které dnes vyslovujete jako hrozného strašáka, že středověká robota byla něco docela jiného, než se dnes myslí. (Výkřiky posl. Hillebranda.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane kolego Hillebrande, nevyrušujte! (Posl. Hillebrand [německy]: Odpovězte mi! Hlasovali klerikálové r. 1848... Hluk.)

Slovo má pan posl. dr. Petersilka. Volám pana posl. Hillebranda k pořádku. Nemá slova. Prosím, pánové, o klid, zachovejte parlamentní formu jednání. Slovo má pan posl. dr. Petersilka.

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): A padlo-li zde dnes slovo: "Církev měla dva tisíce let pokdy, aby se rozvila a k čemu to vedlo? K úpadku ve světové válce", odpovídám: Byly to vaše názory, které způsobily světovou válku, byl to nejhrubší materialismus! Církev, dokud byla na vrcholu své moci, učinila lidstvo šťastným, avšak právě co církev učinila dobrého, to jisté strany ve službě velkého kapitalismu a militarismu pokazily a k těm náležíte i vy! Vy jste to v novinách nebo ve spisech a na tisících a tisících schůzí zničili. (Potlesk na pravici.) Vy jste znemožnili vliv církve a máme-li dnes tyto strašné smlouvy, st. germainskou, násilný mír versailleský, o němž zde řekl dr. Kramář, že Evropa stůně mravní sešlostí, je tím vinen materialismus, tanec kolem zlatého telete a ti lidé, kteří volali: "Pryč s Bohem! Osvoboďte nás ode jha vykupitelova! Ty sám jsi svým vlastním Bohem!" (Hluk.) A nyní ještě něco proti námitkám, které zde byly předneseny proti církvi. (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, žádám o klid.

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Námitky jen pršely, takže mě až napadla myšlenka: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co mluví!"

Řeklo se zde, že náboženství dogmatem ohlupuje. Pánové! Dogmata máme všichni, my i vy. Jenomže naše dogma je založeno na vědě. (Hluk a smích na levici.) Nechte mě jen domluvit! Stačí, vezmu-li jen nejprostší zákony myšlení o "dostatečné příčině" a o zásadě "contradictio in terminis" a mohu jistě dokázati, že je Bůh, a je-li Bůh, jsou také božské pravdy. To jsou naše dogmata. I vy máte dogmata, ale máte jen dogma: "Všechno je hmota!" Dokázat to nemůžete. A to je právě rozdíl mezi vaším a naším dogmatem. Abychom uvěřili svému dogmatu, musíme jen sklonit rozum, ale ne jej potupit. Vy však se musíte přímo zříci rozumu. (Posl. Hillebrand [německy]: Pro vás je rozum zbytečný!) Nikoli, já myslím, že vy jste úplně pozbyli rozumu podle toho, co jste zde mluvili. (Souhlas a potlesk na pravici.) Nerozumíme-li svému dogmatu, cítíme jeho účinky. Slepý nevidí slunce, ale cítí jeho teplo. Já vám to řeknu, a to ústy jednoho z vašich prvních teoretiků, proslaveného sociálně politického teoretika Wernera Gombarta, (Souhlas a potlesk na pravici, hluk na levici.) - to se vám také nehodí? - který praví ve svém spise "Proletariát": "Nelze toho vůbec vypověděti, jak ohromná je to vnitřní pohroma, odstraní-li se z tohoto tupého, jednotvárného života, plného běd, dětská víra, že právě ubohým a obtíženým povede se v životě věčném dvojnásob dobře." Snad jste ještě nestáli u lože umírajícího, nepocítili jste, co cítil Schiller, který praví:

"Dvakrát jsem stál u lože umírajícího a viděl jsem, jak podivuhodně působí náboženství na umírajícího." (Hluk trvá.) Nenahlédli jste tak jako my do nejhlubších tajemství rodin, nenahlédli jste tak do svědomí, nevíte, co jsou to hrdinné duse. (Hluk.) Nemáte představy o tom, co to znamená, klesnouti u nohou Ukřižovaného, v něhož nevěříte, a zvolati: "Pane, buď vůle Tvá!" (Posl. Čermak [německy]: Ano, porušovat zpovědní tajemství!) Uveďte mi jeden doklad, jinak vás prohlásím za utrhače na cti. Uveďte jeden doklad, že bylo porušeno zpovědní tajemství, ne-li, pak jste, jak jsem řekl, utrhač na cti. Zde se nehází frázemi a zcela obyčejným na cti utrháním, jaké se roztrušuje do světa. (Posl. Hillebrand [německy]: Zneužíváte svého úřadu v kostele!) Rád bych věděl k čemu! Ovšem, říkáme-li: "Věř v Boha, cti otce svého a matku svou atd.", to je podle vás zneužívání! Dále se říká: "Náboženství je zhoubné," a vyčítalo se mu, že náboženství vychovává k pobožnůstkářství. Připouštím, že bývají takové modlitby, a prohlašuji: Vezmi ďas všechny modlitby, nechceme mít pobožnůstkářek! Ale u nás to vychází z nitra. Pobožnůstkářství nazýváte zneužíváním. Já myslím, u vás že je takového zneužívání ještě více. Slyšíme-li, že náboženství a mravnost jsou škodlivé, právě ten, kdo to nejdříve vyřkl, zapomněl, že ta strana, k níž náleží, vydala tam venku, na východě, aspoň v některých guberniích, zákon, že dívky od 18 let se mají dostaviti, udati své jméno a každému dobrovolně se vzdáti. (Hluk. Výkřiky posl. Hillebranda.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Hillebranda.) Pane poslance Hillebrande, zachovejte klid! Pane posl. dr. Petersilko, řečnická lhůta již dávno uplynula, prosím, abyste skončil. (Posl. Hillebrand [k posl. dr. Petersilkovi - německy]: Prolhaný pope!) Volám Vás, pane posl. Hillebrande, k pořádku! (Posl. Hillebrand [k posl. dr. Petersilkovi - německy]: Lžete!) Pane posl. Hillebrande, volám vás pro tento neparlamentární vyraz k pořádku!

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Jste pro mne duševně příliš méněcenný, než aby se vaše pohana mé cti mohla mne nějak dotknouti. Je to také sprostá lež, že Kurt Eisner přišel v Mnichově s tímto zákonem a že to pak muselo zmizet? Co je vám nepříjemné, to je u vás sprostou lží. Používáte jen takových frází. (Posl. Hillebrand německy]: Prolhaný pope!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. Hillebrande, volám vás k pořádku, prosím o klid! Pane poslanče dr. Petersilko, prosím, abyste skončil. (Výkřiky.) Prosím o klid, aby pan řečník mohl dokončit svoji řeč!

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Poněvadž mi bylo právě připomenuto, že moje řečnická lhůta uplynula, musím ovšem skončit. Chtěl bych toho sice ještě tolik říci, ale nemáte to rádi, užíváte proti tomu jako důvodů silných prsou, a kdybychom byli venku, snad i silné pěsti. Těch důvodů nechci užívati. Přiznávám se, že souhlasím s vývody, které zde přednesl včera posl. Houser. Řekl, že tento školský zákon není ideální, a obává se, že bude jablkem sváru mezi jednotlivými stranami. Úplně s tím souhlasím. Obává se dále, že tento školský zákon je dalším krokem k reakci. I s tím úplně souhlasím, ale jen v jiném smyslu. On se domnívá, že je to krok k reakci, vštěpuje-li se dítěti vědomí, že pochází od Boha a že není určeno pro čas, nýbrž pro věčnost. My zas vidíme krok k reakci v tom, vštěpuje-li se dítěti, že je pouze hmota, a shledáváme, že tato reakce vede k barbarství, jak to vyjadřuje básník Grillparzer: "Cesta moderního vzdělání vede od humanity přes národnost ke zvířeckosti."

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil!

Posl. dr. Petersilka (pokračuje): Této reakce se také my obáváme a proto, abychom byli na obou stranách beze strachu, bude ovšem nejlépe, když budeme pravými, opravdovými demokraty. Vytýkáte nám, že duševně hubíme a mrzačíme vaše děti, když jim říkáme, že mají nesmrtelnou duši, a my vytýkáme vám, že duševně mrzačíte děti, když nám zabraňujete, abychom jim toho nepřednášeli. Každý ať jde svou cestou tak dobře, jak dovede. (Posl. Čermak [německy]: A ať si ji také sám zaplatí!) Ano, ať si ji sám zaplatí! Pokud katolíci platí daně, pokud vydržují svými penězi tatínka - stát, mohou také od tatínka - státu žádati, aby jim platil jejich školy, zrovna tak, jako vy žádáte, aby platil vaše školy bez náboženství. (Souhlas a potlesk na pravici.) My obě strany můžeme pracovati na stavbě, chcete vystavěti chrám štěstí a vysoko nahoře chcete upevniti hvězdu. Odkud je ta hvězda, víte zajisté sami a v záři této hvězdy chcete požívati onoho velkolepého štěstí. Bojím se jen jediného, že snad ta hvězda bude jednou svítiti na hromadu trosek, jako již tam na dalekém východě ozařuje siré pole mrtvých, tisíců zavražděných. My chceme stavěti jiný chrám, na němž nahoře, na vrcholku je znamení spásy, kříž, chceme pracovati podle onoho programu, který naznačil veliký Apoštol národů slovy: Omnia restaurare in Christo - obnovení, obnovení světa v Kristu, neboť Kristus byl jediný, kdo o sobě mohl říci: "Já jsem cesta, pravda a život." (Hluk na levici, souhlas a potlesk českých i německých poslanců lidových a slovenských ľudových.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP