Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nežli zahájím debatu, navrhuji, aby byla řečnická lhůta ustanovena na dobu 20 minut.
Není žádné námitky? (Nebyla.)
Námitek není. Řečnická lhůta je stanovena na dobu 20 minut.
Do řečnické listiny jsou zapsáni "proti" pan posl. dr. Holitscher a Warmbrunn, "pro" pí. posl. Purkyňová a Sychravová.
Dávám slovo prvému řečníku "proti" panu posl. dr. Holitscherovi. (Hlasy: Není zde!)
Pan poslanec není přítomen. Ztrácí tedy slovo.
Uděluji slovo panu posl. Warmbrunnovi.
Posl. Warmbrunn (německy): Již před válkou, kdy měšťácké státní řády ještě poměrně normálně fungovaly, byla nákaza pohlavními nemocemi mezi lidem velmi povážlivá. Lze chápati, že se za války a přímo po válce počet pohlavně nemocných nezmenšil, nýbrž tak vzrostl, že vlády byly nuceny něco činiti. Vlády měšťáckých států nemohou proti tomu však činiti nic jiného než vydávati zákony, které chtějí v mezích tohoto společenského řádu čeliti tomuto zlu nákazy. Z této úvahy povstal také vládní návrh, který máme před sebou a který v asi 30 odstavcích zákona chce potírati tuto lidovou nákazu.
Víte, že se lékaři, kteří stojí na půdě nynějšího společenského řádu, hádají, zda tento návrh v praxi vůbec něčím, co by stálo za řeč, přispěje ke zlepšení poměrů, a velká a značná část lékařstva, na př. lékaři, léčící přírodními prostředky, návrh ostře odmítají. Jestliže jsem se nyní, ač nejsem lékařem, za naši frakci hlásil o slovo k této předloze, stalo se to v úvaze, že nákaza lidstva pohlavními nemocemi, která skutečně nabyla strašlivých rozměrů, jest v největší souvislosti s ústrojím měšťácké společnosti a hospodářského řádu. Pohlavní nemoci jsou, jak to přiznává sama předloha, nákazou lidovou, jsou obrovsky naduřelou, hnisavou hlízou na těle lidu. Tato hnisavá hlíza ukazuje více, než že zde jest. Buďme důkladni! Tato hnisavá hlíza na těle národa ukazuje důrazně, že společnost a hospodářský řád a s ním životní řád lidí v kapitalistických státech stal se tak prohnilým a ve smyslu zdravé životní soustavy nepřirozeným a perversním. Kapitalistické hospodářství a společenský řád se svou měšťáckou morálkou drží život každého jednotlivce z nás pod takovými nepřirozenými nucenými zákony, pod takovými předsudky, že se příroda, která se nenechá znásilňovati, mstí tím, že nechá v lidském těle propuknouti vředu. Náš celý život pod kletbou kapitalistického měšťáckého hospodářského řádu onemocněl a zbídačil. Konec konců tyto pohlavní nemoci nevznikají z jiných důvodů než jiné lidové nákazy jako na příklad tuberkulosa. Jest to celý společenský řád měšťáků, pod nímž jest drženo tělo proletariátu a pod nímž musí trpěti. Revoluce nevykonala důkladné práce, ona toto bahno společenského řádu jen nadzvedla. V tomto společenském řádu všechny instituce stávají se prohnilými, a to tím více, čím déle trvají. (Souhlas komunistických poslanců.) Náš celý život jest otráven hospodářským řádem, v němž ústředním sluncem jest zisk a obchod.
Co jest naše manželství? Jest zřízením svobodného přirozeného citu lásky? Nikoliv, v tomto hospodářském řádu stalo se ubohou obchodní smlouvou mezi hospodářsky silnějším a hospodářsky slabším člověkem. Vezměte do ruky nějakou insertní část novin, potvrdí se vám to. Podle tohoto společenského řádu možno se teprve tehdy ženiti, je-li obchod zajištěn. Nemá-li muž peněz a potřebného příjmu, nemůže se se svou ženou spojiti, i kdyby spojení bylo lidsky a sociologicky oprávněné a možné. Velká část pracujícího lidstva se nemůže vůbec manželsky spojiti, poněvadž příjem z řádné práce v tomto hospodářském řádu nedává ještě oprávnění k životu člověka důstojnému, nechce-li toto manželské spojení zaplatiti bídou v rodině po celý život. Čerstvý proud života, který však žene k úspěšné lásce a k dalšímu plození, potlačuje kolostroj tohoto řádu. Poněvadž se však nedá potlačiti a život je silnější, jest vháněn na perversní zcestí vyžití se, jehož následky pak jsou přivodění nákazy.
Zákon nepostačuje ani k tomu, aby vykořenil pohlavní nemoci, ba ani aby je jen uvedl do kolejí. Pohlavní nemoci jsou nemoci nakažlivé a musejí býti ošetřovány jako nemoci nakažlivé, na příklad tyfus a neštovice. Nakažlivé nemoci léčí se všeobecně povinností oznamovací a povinným léčením a snad oddělením ohrožených osob. Že tato cesta jest všeobecně správná, ukazuje vykořenění malomocenství, neštovic a cholery. Avšak opatření, jaká zákon činí proti rozšíření pohlavních nemocí, jsou nedostatečná, musí zůstati nedostatečná. Nesměl by býti činěn rozdíl mezi chudým a bohatým, mezi řádnou ženou a prostitutkou, mezi mužem a ženou. Uznávám, že to zákon nemůže a nechce, neboť jest právě zákonem, jehož předpokladem jest měštácký státní řád. V tomto státním řádu leží nad bažinou nepřirozeného hospodářského řádu neproniknutelná mlha měšťáckých předsudků, měšťáckých společenských pojmů, morálka, která se zakládá na zisku, a aby se to zakrylo, zastřela se záclonou křesťanské popské morálky. Při studiu těchto paragrafů zákona cítí se to řádně, jak mentalita, z níž návrh povstal, nedá se vésti svobodně podle zdravotních potřeb, jak jí ustavičně okovy vládnoucích měšťáckých pojmů morálky brání v cestě, jak se jim úzkostlivě vyhýbá, místo toho, což by bylo jedině správné, aby tyto pojmy jednoduše zavrhla tím, že by se beze strachu postavila na stanovisko etiky bez předsudků. A jaká jest tato etika? Jest to taková etika, jejíž základy jsou jen zdravotní a lékařské pravdy a nutnosti:
Podle měšťácké ideologie platí všechny tyto nemoce, na něž se zákon vztahuje, tedy syfilis, gonorrhoe, a ulcus molle a tak zvané tajné nemoci, za nemoci, které se vyskytují nejvíce v měšťácké společnosti, o nichž se však z tak zvané slušnosti nemluví. A popská morálka svým vlivem v kostele a ve škole ještě více přispěla k tomuto podvodnictví. Vzpomeňte si na VI. přikázání, kde s tímto pojmem "smilstva", které bylo vylíčeno jako největší hřích, přešel do tohoto mravního světa slušného měšťáctva zároveň také rozkošnický var, jenž maje účinek jako vnucená představa, teprve řádně připouštěl, aby se perversní a nepřirozený způsob života po stránce pohlavní, poněvadž jest tak hříšný, jevil jako lákavý. Jako illustraci k tomu vizte život kněží samých, kteří tuto morálku vynalezli. Jest přece známo, že kněží pro svou nepřirozenou vázanost na celibátě a proto, že nemají chuti, aby své údy nechali zakrněti, vedou nejperversnější pohlavní život a jsou největšími prostituty.
Tajných nemocí nelze odstraniti právě proto, že jsou tajné, a nevíme o nich. Musí proto moderní zákon určitě obsahovati ohlašovací povinnost, aby mohly býti pohlavní nemoci vykořeněny. Taková povinnost jest na příklad zavedena v Dánsku od r. 1920, avšak bez uvádění jmen. Právě tak jest povinné ohlašovati pohlavní nemoci v Kanadě, jsou označovány čísly. § 8 dával by možnost, aby se provedla ohlašovací povinnost bez uvedení jmen.
Ještě slovo k poučení mládeže školou povinné a školu opustivší. Všecko to nepomůže, jestliže se nezačne na školní půdě. Zde by se musila prolhanost měšťácké křesťanské morálky řádně vykořeniti. Zde by se musilo o to pečovati, aby si nové pokolení neosvojilo pitomých pojmů o mravnosti a pohlavním životě, jako tomu bylo u nás. Nynější methoda jest taková, že se děti ponechávají v nevědomosti a v nejistotě, anebo se jim vypravují vylhané pohádky. Vzpomeňte na pohádku o čápovi. Ba již tento čáp musil by býti řádně odehnán. Ani učitel, ani rodiče nesměli by poučovati, nýbrž lékaři. Na vysokých školách musily by se zavésti stolice pro pohlavní hygienu a pohlavní paedagogiku, nucené přednášky pro lékaře a učitele. Jak bez zájmu se zde postupovalo, ukazuje již to, že na př. německá lékařská fakulta již před 1 1/4 rokem žádala v tomto oboru pro odborníka o rozkaz k vyučování. Návrhy byly podány, dodnes se však nic nestalo. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Pro nedostatek času nemohu se bohužel dále šířiti, a také předvádění moderních výchovných zásad nemělo by smyslu, neboť právě v oboru výchovy a školství zdá se mi měšťácká zabedněnost většiny pánů a dam, kteří představují Národní shromáždění, beznadějnou.
A nyní několik slov k druhé části zákona, která se zabývá prostitucí. Zrušení nevěstinců vítáme, avšak postrádáme energického ustanovení, které znemožňuje využití ženy v zájmu alkoholového kapitálu. Zde opět máte prázdnotu a nicotnost, té nemůže měšťácký zákonodárce ublížiti, poněvadž to právě odpovídá společenskému řádu, jehož se nesmí dotknouti. Jestliže nějaký podnikatel zaměstnává 17letou dívku za 300 K měsíčně, po 8 hodin denně, pak jest to přirozené, aby jen mohla žíti, že se musí prodávati. A co může jiného prodati než půvab svého těla? Tu vidíte to pokrytectví v celém řádu. Proč jste nepojali do toho ustanovení, kterým se zakazuje zaměstnávati děvčata do 21 let v nočních místnostech, barech, tanečních síních, vinárnách? Poněvadž nechcete sáhnout na obchod, na zisk těchto alkoholových podniků. Jestliže v nějakém pražském varieté vystupuje 16ti-leté děvče jako tanečnice, není to nic jiného, než pouhá výmluva k provozování prostituce. Jestliže ve varieté a v baru ženští zaměstnanci jsou povinni jíti mezi obecenstvo, jest to nátlak, kterého sice zaměstnavatel nevyslovil, který však ve skutečnosti zde jest, poněvadž dívka pokud se tomuto závazku vyhýbá, ztrácí své místo, pak jest to prostituce ve prospěch podnikatele. Jestliže si nějaká číšnice vydělá měsíčně pouze 400 K - a to jest mnoho! a vedle toho procenta z toho, co host vypije, jest to nucení k prostituci, neboť hosté nejdou do vinárny s dámskou obsluhou ani pro víno, ani pro hudbu, nýbrž k vůli ženám, a běda ženě zaměstnané, která by nebyla po vůli každé mužské bestii, která udělala řádný účet. Všimněte si návěští, která vylepil zábavní podnik "Eden". Had s jablkem v tlamě, po jehož těle sjíždí dvojice lidí, a na ženě jest již viděti nejméně polosvět. Tento symbol jest zřetelný, a mazaní kapitalisté, jimž náleží zábavní park, vědí, že ženské maso jest přitažlivé zboží. Potírání pohlavních nemocí není možné, neodstraní-li se soukromá zištnost všech poživatelů, vlastníků nevěstinců, hostinských, sládků, továrníků s výrobou likérů.
§ 17 pojednává o dozoru nad zanedbanou mládeží. Nic necharakterisuje lépe pokrytecké nestydatosti našich měšťáckých zákonodárců, než tento paragraf. Kdo nechal mládež zpustnouti? Kdo nechává neprovdané matky bez pomoci zajíti nebo aby se stávaly vražednicemi dětí nebo aby se vrhly do náručí prostituci, než kolostroj tohoto krásného společenského řádu? Kdo se ujímá výchovy nemanželských dětí? Kdo mlčí k tomu, jestliže se desetitisíce dětí ročně usmrcuje v těle matek, kdo nutí matky, aby nemanželské děti vlastníma rukama rdousily, a kdo potom odsuzuje matky? Jsou to titíž muži, kteří mladé dívky s pomocí sociální nouze a alkoholu svádějí, svedené nechávají seděti, těhotné vydávají na pospas osudu, aby se staraly o plody své lásky, a konečně jako soudci, porotci a popové s rozhořčenou buržoasní frází měšťáckého práva vykonávají nad svou vlastní obětí soud. (Potlesk komunistických poslanců.)
Dámy a pánové! Jako všechny zákony,
které jste vydali, tak také tento zákon ukazuje, že bahna, která
z tohoto řádu páchnou, nemůžete zakrýti sebe chytřeji sestrojenými
paragrafy zákona nebo docela je zdolati. Dělejte, co chcete, bahno
se vzedmulo. Hluboko v ústrojí nespravedlivého, zločinného, hospodářského
řádu nevře to méně než roku 1914. Vřed, který jste chtěli hojiti
maličkou náplastí, jest vřed na nemocné vrstvě společnosti, která
se nikdy neuzdraví. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalší rečník paní posl. Purkyňová.
Posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Kdo z pánů poslanců se zajímal o zákon právě projednávaný, zajisté si přečetl důvodovou zprávu ministerstva zdravotnictví k tomuto zákonu. A v této zprávě jsou snesena všechna fakta, která mluví o tom, že tento zákon skutečně je neobyčejně včasný, že ho je velice třeba a že od něj lze očekávati konečné, systematické zahájení boje proti největší nemorálnosti, která se rozpoutává stále více v ohledu mravním, v ohledu mravnosti sexuelní. (Výborně!)
Zpráva tato po stránce zdravotní veškeré důvody úplně vyčerpává. Avšak celá zpráva našeho ministerstva zdravotnictví úplně pomíjí morální stránku zákona tohoto.
Účel zákona našeho, který projednáváme, je čistě zdravotní. Má býti trestán každý, kdo určitou nemoc přenese na druhého.
Jakými názory ovládáno bylo naše ministerstvo, co se týče stránky mravní, je nejlépe viděti z passu onoho paragrafu, který, bohudíky, zamítly naše výbory, ve kterém kvalifikuje se prostituce jako řemeslo, jako něco, co nemůže býti trestáno, poněvadž prý každý jednotlivec má právo, aby se svým tělem dělal, co chce. Ministerstvo zdravotnictví vycházelo při osnově zákona z tohoto předpokladu, bude-li trestati zavinění nákazy, že se bude asi každý obávati tohoto trestu a bude se střežit, aby druhého nakazil. Tedy myslelo asi podobně: kdyby se dnes lékárníkům dovolilo prodávati jedy jen s tou podmínkou, že bude potrestán lékárník, budou-li tyto jedy účinkovati zhoubně, buď že někdo onemocní nebo působením tohoto jedu dokonce zemře, pak přirozeně každý by si rozmyslel, aby jedy prodával. Tedy naše ministerstvo si myslelo, bude-li každý potrestán, kdo přenáší určitou nemoc na druhého, bude se chrániti, aby k tomu nedošlo. Ale zapomnělo, že tato logika úplně pokulhává, poněvadž, jak ministerstvo příkladem uvádí, má-li někdo právo na sebevraždu, nikoho tím neohrožuje, nikomu tím neškodí. Řekněme, v tom případě volného prodeje jedu, když někdo sebe otráví, nikoho tím neohrožuje, když si způsobí nemoc, okamžitě lékař je uvědoměn o tom, učiní se prostředky záchranné, kdežto nemoci pohlavní obyčejně se velmi dlouho zatajují, a mezi tím mnoho zla může nemocný natropiti, může přenésti nemoc na celou řadu jiných. Zde je viděti, že naše ministerstvo zdravotnictví, co se týče mravní podstaty celé otázky, nevzalo nic v úvahu.
Na jednom místě říká, že prostituce má býti docela volnou živností, na druhé straně však chrání zdraví lidu, ač dále praví, že každá prostitutka po pátém roce svého řemesla trpí nezhojitelnou kapavkou. Tedy
zde je viděti zase nelogičnost. Každá trpí - tvrdí s absolutní jistotou důvodová zpráva - "každá onemocní zhoubnou, velice nakažlivou chorobou", a přece naše ministerstvo zdravotnictví chtělo z toho dělat živnost, tedy něco, co ohrožuje zdraví všeho ostatního lidu.
Jak vypadá dnes u nás právě stav prostitutek a jak se na to pohlíží, zajisté všichni dobře víte; není tedy třeba o tom se šířiti a bylo zde také mnoho o tom mluveno s několika stran. My jen vidíme, že ve všech státech kulturních i méně kulturních bují neustále tato neřest, jenže poměry i určité období mění názory hlavně na pohlavní mravy. Před nějakým časem vyšla v Anglii kniha, která byla psána prý lékařem, ve které se dokazuje, že zdrženlivost u mužů je něčím, co je ničí, co je činí chorými. Spisovatel této knihy odporučuje, aby se upravila prostituce, resp. mnohoženství takovým způsobem, aby co možná málo ohrožovala lidské zdraví, ale přece vyhovovala v určitém směru těmto důsledkům zdrženlivosti. Björnson zajímal se o tuto otázku, jak víte, a řeší neobyčejně duchaplně a jistě životně a pravdivě otázku pohlavní ve svých románech. Otázka dědičnosti hraje tu také ohromnou roli. Björnson obrátil se na lékařskou fakultu švédské university a žádal o dobrovzdání, je-li potřebí muži nebo ženě pohlavního života vůbec k záchraně zdraví; a universita švédská jednomyslně odpověděla, že podle zkušeností tvrdí a tvrditi může, že žádná nemoc nemůže býti zkonstatována zdrženlivostí. Tedy ne, že by měl svůj úsudek, ne, že by zde byl určitý předpoklad nebo jakási dedukce jednotlivých členů university švédské, ale na základě zkušeností, na základě toho, co tu je, vyvodili lékaři švédské university poznatek, že není nemoci, která by povstala ze zdrženlivosti. Ale za to jsou strašné nemoci, které povstanou tím, že není zde této zdrženlivosti. A vidíte, že v ohledu duchovním, ve vývoji lidstva hraje pohlavní choroba strašnou roli. Máme v historii případy velikých lidí, geniů, kteří zahynuli touto strašnou chorobou pohlavní v dobách svého největšího vývoje, kdy jich zde bylo nejvíce potřebí k řešení určitých věcí. Tak také Mirabeau, který měl v sobě skutečně nejkrásnější paprsky revoluce, zahynul touto nemocí ve chvíli, kdy ho zde bylo nejvíce potřebí; po jeho smrti se rozpoutal boj a tma.
I Gambetta, kterého bylo tolik potřebí v okamžiku, když zemřel, zahynul touto nemocí. A tak bychom mohli vypočítávati velký počet velkých lidí, geniů, kteří mohli dáti světu veliký užitek, a kteří zahynuli jen nezdrženlivostí; ale zdrženlivostí nezahynul nikdo z lidí na světě. U nás v našem českém životě, bychom mohli jmenovati, vypočítati také mnoho našich skutečně nejlepších lidí ze světa literárního a vědeckého, kteří předčasně zahynuli nezdrženlivostí.
Ona anglická kniha, o které jsem se zmínila, způsobila velmi mnoho zla, poněvadž byla přeložena skoro do všech jazyků. A bylo to hlavně v severských krajích, kde hlavně Strindberg podle této knihy psal své romány. Jeden jeho román jedná pouze o tom, jak zdrženlivý hoch, který měl určité mravní zásady, které si přinesl do života, poznenáhlu blbne, poněvadž je zdrženlivý. Něco takového může si vymysliti pouze romantik. Ale není to podepřeno vědeckými poznatky a lékaři, kteří tu v této otázce musí míti oprávněné slovo.
V otázce je rozhodně sexuelní pokrok. Představte si, jak se mění názory na tyto věci, jak je tomu dlouho, co byla nemravnost jaksi veřejným činem, kde nikdo se nepozastavoval nad těmi nejhrubšími nemorálními přestupky! Dnes přece je již viděti, že svědomí společnosti je docela jinak vystříbeno. Co je to svědomí společnosti? (Slyšte!) Svědomí společnosti je vlastně suma veškerých zkušeností lidských za celé období jeho vývoje. Je to jaksi přijetí zásad, které uplatnily se v určitém věku na základě celého minulého života. A svědomí naší společnosti mluví pro život sexuelní naprosto zdrženlivý. Vidíte to již z toho, že všechny tyto přečiny proti morálce pohlavní dějí se tajně. Proč se dějí tajně? Poněvadž zde mluví svědomí společnosti, které účinkuje na toho jednotlivce, a když ten jednotlivec láme zásady, které přijala společnost, není ještě známkou, že by toto svědomí společnosti jednou přijaté bylo nesprávné.
Morálka je rozhodně dnes nejvyšší mocí v naší společnosti a důležitější než jmění, než blahobyt a dokonce život. Také zodpovědnost roste v naší společnosti i vůči rodině i vůči státu, tedy zase pokrok ku předu. My z celého života duchovního, z celé civilisace, z celé kultury můžeme vyvoditi jeden poznatek, že první podmínkou veškerého pokroku je síla sebevlády, a pěstovati ji u mládeže v tak zvaném základním věku, na tom závisí celý mravní vývoj lidstva. Blackwellová mluví o tom, že již v kolébce má býti myšleno na tuto sílu sebeovládání a již při těch prvních krocích do uvědomělého duchovního života dítěte má tato stránka lidské duše býti pěstována.
Když víme, co záleží na tom, aby veškeré přírodní instinkty, rozpoutané a neovládané, byly spoutány určitými zákony, které společnost musila přijmouti, když chtěla docíliti určitého vzestupu, když víme, co záleží na tom, jakým způsobem je vychovávána mládež pro pohlavní život, musíme si říci, že je skutečně dnes třeba, aby naši učitelé byli jakýmisi etickými talenty, že učitel nemá jen povinnost ve škole řádně vyložit učebné předměty, ale že má také vlastně povinnost vésti duchovní vývoj dítěte k samostatnému myšlení, k silnějšímu chtění atd., že má také vlastně povinnost vésti jeho etický vývoj. Mluví se velmi často o tom, že příroda silná v člověku nedá se ovládati, je-li silnější než jeho vůle. Ale nesmíme zapomínati jedno: Obyčejně se mluví o tom, je-li člověk tak a tak silně sexuelně založen, nemá možnosti se ovládati, poněvadž je příroda v něm silnější než jeho mravní síla vypěstovaná kulturou. Ale bylo by záhodno zkoumati, v kolika případech jde o silnou přírodu, která zde vítězí, a v kolika případech jde o návyk, který hraje obyčejně v této věci velikou roli.
Jednu stránku, pokud se týče sexuelního života a celé naší veřejné morálky, dosud jsme velmi zanedbávali. Mám tu na mysli tak zvanou stařeckou zvrhlost. Máme dnes v nesčetných případech doklady o tom, že jsou to právě starci, kteří zneužívají nedospělých dětí. My známe i z jednoho venkovského místa případ, že jediný 71letý člověk zneužil 64 nedospělých dětí, a tento člověk nebyl potrestán trestním zákonem, poněvadž lékaři jako soudní znalci rozhodli, že člověk ten je duševně zatížen. Nemám ničeho proti tomu, jestli tak zvaná stařecká zvrhlost je uznána lékaři za duševní chorobu, ale pak se musí společnost od těchto duševně chorých lidí osvoboditi, musí je odděliti od této společnosti, musíme pro ně vybudovati nějaké ústavy léčebné, anebo prostě je zavřít do blázince, kde se jejich duševní choroba bude léčit. Ale nechati takového člověka řáditi, ničiti malé děti, to je něčím tak strašlivým, že člověk trne hrůzou a vůbec nevěří, že společnost je s to, aby tak klidně tyto zvrhlíky snášela. Ta věc neděje se jenom v ojedinělých případech, takové případy jsou velice četné. Je známo, že u nás v Praze i muži z nejvážnějších kruhů, z inteligence, oddávali se těmto zvrhlostem a páchali hrozné zločiny na nedospělých dětech a obyčejně nebyli potrestáni. Tu budeme skutečně musiti dělati opatření, trestní zákoník musí býti zostřen. Ale jestliže se uzná, že je to choroba, musí se učiniti opatření jiná. (Posl. Zeminová: On si to vysvědčení lékařské zaplatí!) To by snad jen tak nešlo zaplatiti. Já věřím, že je to duševní choroba, poněvadž není možno, aby myslící, kulturní člověk něco tak strašného páchal. Je to duševní choroba a podle toho jako s bláznem a světu nebezpečným člověkem musí se s ním jednati.
Nepokládám pud pohlavní za něco, co by bylo hodno odsouzení, naopak jinošský pud lásky k dívce je něco neobyčejně vznešeného a krásného, ale nesmí se zvrhovati. A vidíte, že to, co hocha povznáší, co v něm obyčejně roznítí ty nejkrásnější city, co jeho sebeobětování a všechno dobré v něm podněcuje pro předmět jeho lásky, jakmile se zvrhne, jakmile takovýto mladík dříve ideální oddá se prostituci, životu zvrhlému, v tom okamžiku zvrhá se celý jeho karakter jako člověka. Stává se cynickým tak, že o těch věcech, které musí býti nám všem skutečně něčím, co není naprosto hodno nějakého opovržení nebo despektu, v nejhorších výrazech dovede mluviti. Pohlavní pud je tedy něco ušlechtilého, ale musí býti řízen určitou morálkou, kterou kulturní lidstvo během celých věků civilisace si vybudovalo a přijalo. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Kdybychom dovedli mezi občanskými ctnostmi vštípiti veřejně pracujícím, ať jsou to muži nebo ženy, také morálku pohlavní, jistě bychom přispěli velmi silně k řešení otázky mravnosti sexuelní. My dnes víme, že nikomu nevadí v našem životě veřejném, jestliže páše zločiny proti mravnosti sebe horší. To dnes nekazí charakteru, neporušuje ctnosti, nebo řekla bych, určité prestyže člověka, a to je právě v našem životě veřejném velká chyba. Pamatuji se, že kdysi našimi novinami prošla zpráva, podle které washingtonský senát zamítl přijetí vynikajícího politika na určité vedoucí místo jenom proto, že jeden ze senátorů vstal a řekl: "Já jsem viděl pana kolegu, jak ze schůze politické odebral se do veřejného domu." (Slyšte!) To byl takový přestupek v očích senátu, že nebyl na toto vedoucí místo zvolen. Kdybychom si uvědomili, že hřešiti proti ženě, hřešiti na jejím životě, je větší zločin než na př. něco ukrásti, pak bychom podle toho musili na lidi, hlavně na muže nazírati.
Víme, že náš president Masaryk klade velkou váhu na práci proti vzrůstu prostituce a že on to byl, který nabádal již před lety ženy veřejně pracující, aby veškerou svou sílu, veškeré své schopnosti věnovaly potírání prostituce a pravil doslovně: "Chtěl bych vložiti našim českým ženám na srdce jako největší úkol a účel všeho jejich, jak soukromého, tak společenského snažení, totiž boj proti prostituci, vedený se vším úsilím velmi opravdově všemi možnými cestami a prostředky. Je to největší a nejsvětější práce, které se můžete a máte ujati: Vymanění, očištění a povznesení svého pohlaví." (Slyšte!)
A nemohu jinak skončiti, než tím, že béřu za svůj názor Roberta Ingersolle, který se vyslovil takto: "Žádný jazyk světa nemůže vyjádřiti zkaženost, kterou mnohoženství uvaluje na společnost; žena se stává kořistí lsti a moci, muž sklouzá rychle nazpět do stavu divokosti a zločinu. Z hloubi duše nenávidím a proklínám každou nauku společnosti, která nevolí čistý a posvátný krb za úhelný kámen. Všechna civilisace spočívá na rodinném životě, ctnosti bují kol něho, kladou klasy, květy a vůni na krb, kde muž miluje ženu. Nejbohatší slova na světě jsou: Má snoubenka, má manželka, otec, matka, mé dítě. Bez těchto slov je svět brlohem a lidé pouhá zvířata."
Jestli tato morálka je morálkou
měšťáckou, jsem na tuto svou morálku upřímně pyšna. (Výborně!
Potlesk.)