Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Je faktem, že široké vrstvy občanstva mají sice jakousi pověrečnou hrůzu před pohlavními chorobami, která však sama o sobě naprosto nestačí k ochraně před nimi.

Je nutno, aby všechno to, co je z valné části v původní důvodové zprávě o zhoubných a degeneračních účincích pohlavní nákazy obsaženo, bylo v populárních brožurách, přednáškách se světelnými obrazy a podobným způsobem soustavně a pravidelně šířeno do všech vrstev občanstva neboť statistiky v důvodové zprávě uvedené ve stati 3."Rozšíření pohlavních nemocí" nám jasně dokazují, že nákazy tyto hrozí se státi endemickými nejen ve státech okolních, nýbrž i u nás.

Poněvadž tu přestává strašlivá tato nemoc míti ráz soukromé záležitosti jedince, ohrožujíc celý budoucí národ, jest zákonem stanovené povinné hlášení a léčení nemoci, jakož i občasná kontrola zdravotního stavu, věcí samozřejmou.

Z tohoto stanoviska vzato i rodičovství přestává být soukromou záležitostí dvou jedinců a není-li možným zabrániti sňatku nebo styku osob postižených nakažlivou nemocí, nechť je při úpravě zákona o občanských právech zásadně ze stanoviska eugenického rozřešena otázka ochrany budoucích pokolení.

V otázce zachovávání úředního tajemství nemá býti pochybnosti o tom, že druhý snoubenec nebo snoubenka má v zájmu svém vlastním i v zájmu příštích generací právo zvěděti od ošetřujícího lékaře nebo příslušného úřadu o pravém zdravotním stavu toho, s kým má nadále žíti. Tento způsob je spolehlivějším prostředkem proti šíření nákazy než pouhá snaha zameziti sňatku bez udání důvodů. Bude-li druhý snoubenec nebo snoubenka upozorněna na následky pohlavního styku s nemocným, zamezí sňatku sama, nebo se alespoň vyvaruje styku a urychlí i zabezpečí vyléčení nemocného. Proto také nemoci samé nemá býti dáván ráz nemoci nemravné, ježto je možno získati ji buď dědičností nebo i vnějším způsobem - napitím se po jiném nemocném, podáním ruky a pod., v případě, že na sliznici nebo ruce byla oděrka, kterouž vnikla nákaza do krve.

Ovšem aby mohlo býti s naprostým úspěchem čeleno šíření nejen pohlavní nákazy, ale i jiným chorobám zaviňujícím degeneraci příštích pokolení, bude potřebí zavésti nejen bezplatné prohlídky a léčení pohlavně nemocných, ale i všeobecně povinnou občanskou prohlídku zdravotní. Vůbec doufáme, že ministerstvo zdravotnictví i po této stránce vykoná svůj veliký úkol, vypracuje příslušnou osnovu a dokáže i po této stránce nezbytnost své existence, takže s ohledem na veliké, specielně-zdravotnické akce toho ministerstva bude na ně náležitě pamatováno i ve státním rozpočtu pro rok 1923 i všechna další léta.

Ve třetí stati jinak velmi svědomitě vypracované a týkající se rozšiřování pohlavních nemocí, uveden je názor na snahy žen po samostatném povolání, který by mohl vésti toho, komu nejsou dostatečně známy základy a směrnice ženského emancipačního hnutí, k naprosto falešným závěrům o jeho významu.

Nutno při této příležitosti zdůrazniti, že úsilí žen, domáhajících se hospodářské neodvislosti a práva na samostatné povolání, čelí právě prostituci žen, neboť ji staví jako vzor ženu, která svou lásku dává za lásku a pochopení, a nikoliv za peníze nebo hospodářské výhody.

Tento nesporně hluboký mravní význam ženského úsilí o hospodářskou neodvislost není ještě nynější generací všeobecně pochopen a oceněn, účinky jeho však se pronikavě objeví tehdy, až organisace výroby a spotřeby bude spravedlivě uspořádána jak pro muže, tak i pro ženy, kdy nabude platnosti lidské právo ženy na samostatné povolání a na stejný plat za stejnou práci. Pokud toho nebude, prostituce nezmizí, a nezmizí také nakažlivé pohlavní nemoce.

Mezi směrnicemi pro boj proti pohlavním nemocem jako hlavní pramen venerických nemocí, označen též mimomanželský styk a zejména prostituce. Pokud se týče styku mimomanželského nelze tu generalisovati. Zase bychom tímto způsobem posílili staré a vnesli nové předsudky oproti těm čestným svobodným ženám, které se vdáti nemohly, ať už z jakýchkoliv důvodů, které se však poctivě živí, a přes to nelze jim upříti přirozeného práva na lásku a mateřství, třebas mimo manželství. Zde nutno bráti v úvahu fakt, že podle posledních statistik jednotlivých států je po válce jen v Evropě o 15 milionů více žen než mužů, jakož i to, že značná část mužů nevstupuje v manželství pro nepříznivé sociální poměry, a tudíž dochází dnes u mnohých žen a mužů k poměru sice mimomanželskému, avšak mravně stejně závaznému a navzájem odpovědnému.

Sympaticky vítáme stanovisko ministerstva zdravotnictví ve věci zrovnoprávnění obou pohlaví na půdě tohoto zákona, neboť dosavadní opatření směřující výhradně proti prostitutkám a ponechávající prostituty bez jakékoliv odpovědnosti, byla ženami pociťována jako křivda, provokující všechen smysl pro spravedlnost nejen vůči postiženým ženám, ale hlavně proti rodinám, která nakažení prostitutové ohrožují. Ale znovu opakuji, že tato rovnoprávnost byla by problematická, kdyby nebyla zásadou všeobecně platnou. Proto při souvislosti obou otázek dovoluji si upozorniti na velmi naléhavou nutnost, aby vláda provedla kontrolu ve státních úřadech a zarazila nepřátelskou tendenci, která se stále zřejměji uplatňuje v poslední době proti zaměstnání žen ve státních úřadech a zejména proti ženám-matkám.

Tato tendence má přirozeně svou odezvu jak v soukromí, tak v bankách a v továrnách, nejen v úřadech, ale i v dílnách a podobných institucích, a my, kteří máme poctivou snahu pomoci naším úřadům odstraniti příčiny prostituce a pohlavních nemocí, opětně musíme zdůrazniti, že taková tendence přímo vhání značné procento žen na šikmou plochu tajné prostituce. Nutno si uvědomiti, že zákon tento sám o sobě není universálním lékem proti šíření pohlavní nákazy a potírání prostituce, že je tu celá řada podmínek, které účinnost tohoto zákona teprve umožňují, posilují a zabezpečují, a jednou z nich že je skutečné hospodářské existenční zrovnoprávnění a zabezpečení žen. V dosavadním těžkém zápase existenčním má právě žena býti všemožně podepřena. Rovnoprávnost má býti uplatňována při obsazování míst, při honorování práce i při postupu. Stejně musí býti hospodářsky zrovnoprávněna i matka a její existence musí býti chráněna před těmi, kdož chtějí zbavit ji zaměstnání, protože dala život dítěti. Hold matce budiž projeven tím, že nebude aspoň vyhnána ze zaměstnání a že naopak budou učiněna taková sociální opatření, která by ochranu matky a dítěte soustavněji zabezpečovala.

Uplatněním hospodářské rovnoprávnosti ženy nabude poměr mezi muži a ženami vyšší úrovně - ženy nebudou nuceny k prostituci a muži nebudou k ní sváděni. Uplatní-li se zde i uvědomování a změna dosavadní nerozumné životosprávy s nemírným požíváním alkoholu a nikotinu, pak smíme doufat ve značný úspěch tohoto zákona.

Při stanovení směrnic boje proti pohlavním nemocem uvádí zpráva původní předlohy, že pohlavní choroby jsou u nás přímo hrozivě rozšířeny, zejména mezi studentstvem a vojskem, u žen pak zejména mezi mladistvými zaměstnankyněmi v továrnách a v soukromých službách. Z toho lze jasně poznati, kde je třeba učiniti potřebná opatření a kde nutno pokračovati v nápravě. A také všichni pánové i dámy, kteří se zúčastnili projednávání této předlohy ve výboru, shodovali se v tom, že jedním z velmi důležitých opatření proti šíření se prostituce a pohlavních nemocí je výchova a ochrana nezkušené mládeže.

V otázce této připojujeme se k původní zprávě důvodové s určitými opravami. Předně je nutno, aby se mládeži dostalo náležitého poučení o pohlavních chorobách v době počínající puberty, to jest asi mezi 13. a 14. rokem. O otázce zrození a vývinu člověka a o pohlavním životě mají býti děti poučeny tehdy, kdy se toho ukáže potřeba s ohledem na prostředí, v jakém děti žijí.

Poučení dětí zejména o problému rozmnožování je nezbytným a může býti usnadněno vysvětlením problému rozmnožování v přírodě vůbec. Ovšem, že velmi mnoho záleží na tom, kým je toto vysvětlení podáváno. Ve školách má býti zavedena instituce školních lékařů-pedagogů pro hochy a školních lékařek-pedagogů pro dívky, kteří by pečovali o poučování dětí v otázkách zdravovědy a životosprávy vůbec, jak uvádíme v tištěné zprávě zdravotnického výboru. Tohoto poučení a jisté mravní opory je mládeži potřeba zejména v době puberty. Jak mnohá dívka nebo hoch cítí se nešťastni a rozvráceni, dostalo-li se jim hrubého vysvětlení profanujícího vznik a bolestné zrození z těla matky. Odsuzuje se t. zv.zkaženost a cynismus mládeže. Já v ní nevěřím, poněvadž velmi často vidím, že tento cynismus je pouhou maskou bolestného odporu mladé bytosti, která je poděšena a znechucena drsně odhalenou pravdou.

V mnohých případech není rodičům dáno, aby dovedli svým dětem dáti poučení takovým způsobem, aby vznik a vývoj člověka objevil se tu jako podivuhodný zázrak přírody, jako součást velikého kosmického dění. K tomu je zapotřebí značných vědomostí a vychovatelského nadání. A faktem je, že býti fysickým rodičem neznamená ještě míti talent vychovatelský. To nepřímo doznali i naši na slovo vzatí odborníci v otázkách sexuálních, pánové prof. dr. Šamberger a prof. dr. Janovský, když spolu s p. prof. dr. Beronem, doc. dr. Hechtem a dr. Djordjevičem vypracovali známou resoluci "Venerologické konference", konané v Praze v prosinci 1921. Žádají v ní mimo jiné, aby problém rozmnožování v přírodě byl vysvětlen dětem již v obecné škole, ale aby se poučení rozšířilo souběžně s vývinem duševním a tělesným na pohlavní biologii, pohlavní hygienu a posléze na venerické nemoci.

V důvodové zprávě původní (str. 28) se praví, že je třeba poučiti o škodlivosti předčasně probuzeného pohlavního života, onanie a upozorniti, že pohlavní abstinence není škodlivá a varovati hochy, aby před úplnou zralostí, t. j. před 20. rokem, pohlavních styků vůbec nepěstovali. S tím upřímně souhlasím. Ale já věru nevím, proč jen pro hochy má platiti toto poučení o prospěšnosti pohlavní abstinence do 20. roku. Faktem je, že pohlavním stykem dívky riskují na svém zdraví daleko více než hoši, že celkový vývoj organismu dívky stejně jako u hocha opožďuje se za dospělosti genitálních ústrojí a tudíž má býti chráněn před předčasným stykem a hlavně před revolucí mateřství, které je před 21. rokem věku předčasným a u většiny dívek má velmi neblahé účinky na celkový zdravotní stav pro celý život.

Ovšem že poučování mládeže samo o sobě nestačí. Je tu třeba něčeho více, totiž poskytnouti mládeži možnost, aby bolestné zmatky a bouře mladé krve snadněji překonala. K tomu se výborně hodí skauting. Zaměstnává fantasií mládeže tolika zajímavými věcmi uprostřed lesů a strání, tělocvikem a lázněmi, ať vodními, vzduchovými nebo slunečními tak příjemně utýrá mladé tělo, že na nějaké pokušení nezbývá ani sil ani času. Jen by bylo třeba uzákonit placenou dovolenou pro proletářskou pracující mládež, aby bylo možno soustavněji na ní působit. Je známo, že je to právě pobyt v uzavřených místnostech a mezi dospělými, který má nesporný vliv na předčasně probuzené pohlavní touhy mládeže.

Pokud dětí se týče, je tu přímo naléhavá potřeba reformy našich škol, a to reformy ve všem. Naše školy jsou špatně umístěny, nevyhovují po stránce zdravotnické a tím je mařen všechen dobrý vliv, který by mohly míti.

Školy měly by býti v přírodě. Děti nemají býti nuceny k nepřetržitému sezení. Kolegyně ve zdravotním výboru zdůrazňovaly jako učitelky, jak neblahý vliv má dlouhé sezení ve školních lavicích na předčasné probuzení pohlavního pudu u dětí. Dovoluji si za svou osobu upozorniti některé pány v ministerstvu školství, aby místo všech dosavadních reakčních pletich a šikán věnovali se poctivé práci pro nejmladší generaci a vypracovali plán reformy našich škol od obecné počínaje a konče školami vysokými, aby tyto přestaly býti moderními mučírnami dětí, kde individualita bývá alespoň okleštěna, když ne úplně popravena, a odkud vychází děti zmořené a zhoršeně chudokrevné. Časté případy onanie dětí jsou prostě nevyhnutelným důsledkem organisace vyučování ve školách.

Otázka ochrany mládeže, zejména dospívající, nebyla by ovšem rozřešena úplně bez ochranných opatření vnějších a tu přicházíme k otázce prostituce. Původní důvodová zpráva definuje prostituci poněkud jednostranně. Nejsou jen prostitutky, nýbrž i prostituové. Bez jedněch nebylo by druhých. Prostitutkou jest, kdo se prodává, a prostitutem je, kdo lidské tělo kupuje, ať už jest to tělo ženy, nebo muže. Proto také promiskuita sama o sobě nemůže býti vždy řaděna mezi formy prostituční, nýbrž jen v uvedeném případě. Jinak důvodová zpráva vládního návrhu v úvodu k druhému oddílu velmi stručně, ale výstižně líčí historii prostituce, její druhy a příčiny, uvádějíc statistiky, které jsou dokladem neblahých vlivů dosavadní reglementace. Mezi pohnůtkami vedoucími některé ženy k prostituci (označenými poněkud jednostranně na str. 31 a vyvrácenými na str. 32) uvádí nedostatečnou zákonitou ochranu žen vůči nesvědomitým mužům. I při této příležitosti poukázaly kolegyně ve zdravotním výboru na konkretní případy, kde se zneužívá podřízenosti a finanční tísně nedostatečně placených dívek. Totéž děje se v továrnách, obchodech a zkrátka všude, kde jsou dívky podřízeny. Proto jsem ve zdravotním výboru při této příležitosti zdůraznila nutnost, aby jednak byly ženy v úřadech umísťovány také na zodpovědná místa vedle mužů, tak aby zároveň byly jaksi mravní oporou mladistvých zaměstnankyň, za druhé, aby kvalifikované ženy byly pověřeny dozorem a ochranou dívčí mládeže.

Zejména se tu jedná o ochranu žen a dívek vystěhovalkyň. Tu je nutno zříditi při ministerstvu sociální péče referát ženského vystěhovalectví. Odbornice pro tento úřad jsou, a to velmi dobře kvalifikované, jen je třeba přesvědčiti některé pány v ministerstvu sociální péče, že na to sami nestačí, a jestliže se naše republika zavázala úmluvou v Saint Germainu r. 1919 plniti mezinárodní úmluvy z r. 1904 a 1910, týkající se potlačení obchodu s děvčaty, pak je nutno, aby dala našim odbornicím možnost účinně v této otázce pracovati.

Účast našich odbornic je vůbec nezbytna při praxi tohoto zákona, nemá-li zůstati na papíře. Snad se obávají pánové přílišné přísnosti žen. Právem. Neboť tu bude přísnosti třeba, zejména při zrušení nevěstinců. Všechny ženy jsou interesovány na tom, aby zákon byl do důsledků a přísně prováděn. Tím, že se stane skutkem, bude dána ženám jistá mravní satisfakce. Avšak to je málo - ženy chtějí míti jistotu. Jde tu o jejich bratry, syny a muže. Když tito jsou v kasárnách, srdce statisíců žen stydne v hrůze, pomyslí-li na stále ještě nízkou úroveň kasárenského života. Jaká to krutá odměna, vrátí-li se matce syn z kasáren citově otupělý a pohlavně nakažený! Jaký to smrtelný úder do srdce milující ženy, vidí-li v blízkosti kasáren trpěné nevěstince a stane-li se na konec obětí mužovy zrady nejenom ona sama, nýbrž i děti, jejichž dědictvím jest buď slepota, anebo krev otrávená příjíčnou nákazou.

Tento aboliční zákon, byť i prostituci nezakazoval, podává přece jen možnost boje proti ní. Staví ji jako čin protisociální na roveň sebevraždě a správně (na str. 41) vystihuje, co dnes brání úplnému odstranění prostituce.

Stejně výstižně provádí důkaz o špatném vlivu regelementace. Důvodová zpráva sama o sobě měla by býti po několika málo opravách, na které jsem zde poukázala, vydána jako samostatná velmi cenná příručka pro všechny interesenty. Obsahuje nejenom výklad každého paragrafu, nýbrž podává stručně a přehledně všechen materiál, jehož znalost je při řešení problému tak palčivého nezbytná.

Ve zdravotním výboru byla předloha projednána velmi zevrubně a usneseny některé stylistické změny, škrty a doplňky určitých odstavců, jimiž ovšem aboliční zásada zákona zůstává nedotčena, a které slouží k jasnějšímu znění zákona. Tyto změny, škrty a doplňky jsou uvedeny v tištěné zprávě zdravotního výboru, jakož i odůvodnění jich.

Požadavkům vysloveným zdravotním výborem odpovídají zároveň také resoluce připojené k tištěné důvodové zprávě zdravotního výboru.

Byť se i různila stanoviska, z jakých jednotlivé kluby otázku boje proti pohlavním nemocem a prostituci posuzují, přece jen všichni jsme shodni v tom, že boje tohoto je krajně třeba a že přijetím tohoto zákona učiníme opět krůček k mravnímu osvobození člověka.

Proto jménem zdravotního výboru poslanecké sněmovny doporučuji osnovu zákona i resoluce a zprávu ke schválení. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji sociálně-politického výboru, p. posl. Johanisovi.

Zpravodaj posl. Johanis: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákonná má svůj původ, jak již kol. Štychová řekla, v prvním Národním shromáždění. Nutno však dnes litovati, že se dostala na stůl sněmovny poslanecké teprve dnes, tedy po 3 letech. Již v anketě, která tehdá se konala v prvním Národním shromáždění a kde slyšeni byli ať již lékaři - dermatologové anebo právníci, všichni byli jsme si vědomi toho, že boj proti prostituci a pohlavním chorobám je nutno vtěliti v určitá pravidla, která dnes jsou předložena této sněmovně v zákoně.

Ale nutno přece jen říci, i když s ní přichází vláda pozdě, že je nutno pozdraviti osnovu zákona, a to z důvodů sociálních i zdravotních. Mám povinnost ukázati na některé momenty sociální, protože otázka prostituce není jen otázkou zdravotní a také osnova zákonná, jak ji předložilo ministerstvo zdravotnictví a jak ji opravil výbor zdravotní a soc.-politický, má ráz dvojí, a to sociální i zdravotní.

Já bych chtěl u projednávané osnovy jen stručně charakterisovati, co je úkolem zákona. Prvně vyniká jeho zásada, abychom od nynějšího systému reglementačního přikročili k systému aboličnímu. V anketě konané r. 1919 v prvním Národním shromáždění byli to zejména naši vědátoři na poli dermatologie pp. prof. Janovský a prof. Šamberger, kteří oba zastávali stanovisko, že prostituce je společenské zlo a že je nutno proti němu bojovati různými cestami, mimo jiné ovšem i výchovou a vzděláním obyvatelstva, ale že je nutno zejména na místo nynějšího systému reglementačního sáhnouti k systému aboličnímu. Tedy naše osnova, zejména jak se později zmíním, tuto otázku řeší přímo a jasně, že ruší tak zvané nevěstince.

V § 2 je nutno zejména ovšem vyzdvihnouti to, že zákon příští chce, aby každý, kdo je nemocen, hlásil, že je nemocen, a dal se léčiti. Nedívejme se z důvodů morálkářských na pohlavní nemoce, ať jsou to lékaři nebo ti, kteří tu pracují na poli sociálně-zdravotní péče anebo kteří se obírají otázkou pohlavních chorob čistě se stanoviska lidského. Jako někdo je stižen tuberkulosou, druhý revmatismem, třetí žaludeční chorobou, čtvrtý je třeba nevinně stižen chorobou pohlavní. Ale je nutno hájiti zejména to, že osnova vytyčuje zásadu, že, kdo je nemocen, má se hlásiti. U jiných chorob je zásada ta samozřejmou. Ale u pohlavních chorob vidíme v nemocenském pojištění a v léčebné péči vůbec, že ten nešťastný stud, že někdo se doví, že je druhý postižen pohlavní chorobou, je příčinou toho, že se choroba prodlouží a přinese takové následky, které jsou mnohdy zhoubou nemocného pro celý jeho život, ba dokonce i pro jeho potomky. Mám zejména na mysli "lues", populárně řečeno "příjici", která zpravidla později má, jak je dokázáno ve světě lékařském, značné následky.

Tedy osnova chce, aby se příště každý hlásil, a činí ho trestným, když se nehlásí, ať zavinil onemocnění kdokoliv, prostitutka či neprostitutka, prostituovaný muž či neprostituovaný muž. Z tohoto hlediska nutno osnovu pozdraviti a jaksi vítati to, že se zákon staví na autoritativní stanovisko, že každý, kdo je nemocen pohlavní chorobou, má ji hlásiti, ať má peníze nebo nemá. I to osnova řeší v § 3 tím, že léčení a prohlídka nemajetných se provádí na účet státu, poněvadž je v tomto případě výslovně řečeno, že, pokud nestačí předpisy o bezplatném léčení nemajetných osob, aby každý nemajetný, stižený pohlavní nemocí, mohl býti léčen na státní útraty. Toto ustanovení vítám zejména s toho stanoviska, že se také nemocenským pokladnám, které dnes z větší části léčebnou péči v otázce potírání chorob pohlavních odnášejí finančně, ulehčí tím, že nejen u nemocenských pokladen, ale také na klinikách a jinde, zkrátka každý má nárok, aby se dal léčiti, bude-li chtíti - a § 2 mu tu povinnost ukládá.

Další ustanovení je v § 5, který mluví o nuceném léčení v ústavech. Státní správa, resp. orgánové státní správy, mají podle tohoto paragrafu právo naříditi, aby se někdo dal léčiti v léčebném ústavu, což ovšem znamená, že bude omezena jeho osobní svoboda. Ale tu jsme si ve výboru řekli - a já bych to zde chtěl zdůrazniti že, jeli někdo churav třeba infekční chorobou, tuberkulosou nebo pohlavní nemocí, není to jen věcí jeho, je-li omezena svoboda. Jako jest nutno delikventa zavříti, poněvadž jest nebezpečný pro své okolí tak také nemocný zejména infekční chorobou, ať už kteroukoliv, spřáteliti se musí s tím, že se musí nechat léčiti. My, kteří jsme činni v otázkách nemocenské péče, víme, že zejména velmi často členové nerozumějí tomu, že kdo je nemocný, má se nechati léčiti v nemocnici. Takovéto léčení zejména v nemocnici velmi často je považováno hlavně u neuvědomělého členstva v nemocenském pojištění za trest, ačkoliv nemocný přesvědčí se velmi často sám na sobě, že, poslechne-li rady lékařovy nebo pojišťovacího ústavu, který mu vyplácí podporu v nemoci, a jde-li se léčiti do nemocnice nebo kliniky, má z toho jen prospěch.

§ 8 mluví o povinnosti hlášení, že ministerstvo může takový systém zavésti. Doporučoval bych, aby ministerstvo tohoto ustanovení náležitě používalo zejména k tomu, aby se hlásili pohlavně nemocní, a zejména od nemocenských pokladen a jiných ústavů, by se dostal cenný materiál - aby zde byla řádná statistika. Zjistil jsem v tom ohledu na pražských poměrech, jaké máme spolehlivé číslice. Dle zprávy policejního ředitelství máme kontrolováno 248 prostitutek mimo nevěstince, nebo t. zv. bordely, kde jich je 63, dohromady tedy 311. Číšnic v evidenci vedených je 495. Tak zvaných tajných prostitutek podle zprávy policejního ředitelství je ve Velké Praze asi 200. To by vypadalo asi tak, že máme 311 prostitutek v evidenci vedených, v rejstříku policejním, 300 v evidenci vedených číšnic, které se podrobují prohlídce a 220 tajných, které chodí po ulici a při nichž tak zvaná "šťára" teprve jaksi udělá čisto, aspoň částečně. Celkem je tedy 831 prostitutka, o nichž policie ví. Ale sama policejní správa dodává, že prostituovaných žen prostituované muže nemůžeme zjistiti, poněvadž zde se žádná evidence nevede máme asi na 2000. Myslím, že ani tato číslice nebude správná. Tato data jsou důsledkem starého vedení evidence o prostituci v tak velkém městě jako je Praha a nasvědčují, že je nutno učiniti změnu systému, zejména evidence a ze jest nutna přísnější evidence. Ministerstvo zdravotnictví slíbilo, že v prováděcím nařízení tuto otázku rozřeší.

Bylo již řečeno mojí předřečnící, že v boji proti prostituci a pohlavním chorobám platí také zásada výchovy. Já chci k tomu říci, že všechno se obrací na školu. Pokud škola může v boji proti prostituci vykonati svůj určitý úkol, bude věcí pedagogů. Ale chtěl bych říci, že je nutno také klásti zejména u mládeže váhu na výchovu. Vždyť si musíme býti vědomi, že zejména my, kteří přicházíme do styku s lidmi pojištěnými v nemocenské péči prostřednictvím nemocenských pokladen, vidíme, že největší vadou jest, že mladý muž nebo mladá dívka není si vědoma důsledku onemocnění pohlavní chorobou. Proto někdy souloží neopatrně nebo bez ochranných prostředků, nebo muž najme ženu za každých okolností, aniž by si byl důsledků těch vědom. U mládeže do 14. roků budou museti pedagogové hledati cestu, jak se dostati do jejich mysli, aby výchovou mohli býti poučeni. U mládeže dospělejší, zejména u učňů a studentů, nebo u mladších dívek, musí působiti slovo mluvené na přednáškách, zejména na pokračovacích školách. Tam se zbytečně zmaří mnoho chvil, které by mohly býti vhodně využity poučením a hodně vykonati zejména v této otázce. Pan kolega Veverka ve výboru sociálním dal mnoho příkladů, jak by zde učitel mohl vykonati dobré dílo. Vedle škol pokračovacích i na školách středních, zejména vyšších, měl by se boj proti chorobám pohlavním náležitě provésti. Vítám dále ustanovení v 10. a 11. paragrafu, které mluví o zákazu písemného léčení a vtíravého nabízení se k léčení. Tento nešvar zejména v českém tisku - mám na mysli "Národní Politiku" - způsobil mnoho zla, a zejména to byl v Myslíkové ulici známý p. dr. Linhart, který dělal jenom stavu lékařskému ostudu. Některé rozsudky ze soudní síně jsou drastickým příkladem, jak jest nutno, aby veřejná autorita působila k tomu, aby takové léčení, jako se provádělo nebo dosud provádí písemnou cestou nebo vtíravým léčením a šarlatanskou reklamou bylo zamezeno.

§ 13 ruší, jak jsem naznačil t. zv. reglementační opatření a zavádí systém aboliční. § 14 ruší nevěstince. Podle zprávy pražského policejního ředitelství vidíme, že k rušení příliš mnoho nebude, ale otázka, co je lepší, zdali reglementace nebo abolice, jest věcí již prodiskutovanou, a zákon recipuje jen výsledky ankety, která před tou věcí byla provedena.

Stát náš vykonal v otázce zdravotnické velmi mnoho. Mám to příležitost snad nejlépe oceniti a říkám, že to, co jsme my v boji proti tuberkulose na příklad vykonali za ta 4 léta samostatnosti Československého státu, znamená více, než co Rakousko vykonalo za celých 50 let. Bude-li státní správa zejména v boji proti tuberkulose a jiným infekčním chorobám v příštích dobách tak pokračovati, zejména finanční podporou, jako dosud, staneme se jistě jedním z prvních států, který se bude moci vykázati náležitými úspěchy na tomto poli.

Já jsem v sociálně-politickém výboru z důvodů zdravotních zdůrazňoval potřebu řešení otázky nucené přehlídky před sňatky. Referentka již se o tom zmínila. Dnes snad nemáme dosud odvahy sáhnouti k takovému opatření, ač by to bylo třeba v zájmu zdraví a štěstí v rodinách i v zájmu mravnosti, ale doufám, že ministerstvo zdravotnictví se vynasnaží, aby zákon o potírání pohlavních nemocí doplnilo opatřením, že před sňatky bude se vyžadovati vysvědčení lékařské, aby muž nebo žena byli si povinni před sňatkem vzájemně prokázati, že nejsou stiženi žádnou vážnější chorobou, zejména ne pohlavní. To není již věc soukromá, nýbrž veřejná, a je přímo povinností veřejné státní správy, aby do této věci zasáhla.

Jak jsem řekl s počátku, vítám tento zákon, poněvadž jest jen novým dokladem, že se do našeho společenského života poválečného zavádí nový sociálně-zdravotní řád. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového p. posl. Kasíkovi.

Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Rozpočtovému výboru přísluší pouze zkoumati předložený zákon po stránce finanční. Netajím se obavou, že zde bude dosti citelné zatížení správy finanční. Otevřeně pravím, že nemáme žádných pevných cifer k vyšetření příštích nákladů, ale doufám, že pro tento rok preliminovaný obnos 3 milionů korun stačí. Do budoucích let nemáme přesně nic zjištěno a bylo by také zbytečno zkoumati, co to bude státi. Nebuďme bláhovými! Pro pořádek ve státě, zejména ve zdravotnictví, nesmí padat na váhu nikdy obava, bude-li to o milion, o dva miliony více, ale to, co se za to docílí, jak ozdraví národ sám o sobě a jaký veřejný pořádek se tím získá.

A z těchto důvodů rozpočtový výbor neklade žádných překážek této osnově, naopak ji vítá. Je si toho vědom, že tato vydání zvednou jenom celou úroveň našeho života. Musíme si uvědomiti také, že vydání, i sebe větší, v budoucnosti bude opět rentovati vložený kapitál. Jsem současně předsedou zdravotnického výboru a tu mám možnost občasně podívati se do nemocnic. Když je přehlížíme a vidíme, z jakých pramenů prýštily nemoci, musíme si říci, že právě pohlavní nemoci v našem veřejném zdravotnictví, v nemocnicích, nejvíce zatěžují také veřejné dávky. Jsem pevně přesvědčen, že bude-li se tento zákon prováděti, je k tomu třeba energie. A po té volám, aby vydání tato nebyla zbytečná. Bude-li se také prováděti tento zákon tak, jak je v úmyslu zákonodárce, doufám, že dohledná doba přinese zpět opět ty ohromné náklady, které se na tato vydání pro začátek musí věnovati. A proto jménem rozpočtového výboru doporučuji slavné sněmovně tento zákon k přijetí. (Potlesk.)