Poněvadž již mluvíme o Opavě, uvedl bych rád ještě sousedící s tím území Hlučínsko. To mělo 38 německých škol, které až na 2 byly zrušeny. To jest přímo neuvěřitelné. Město Hlučín se namáhá po 1 1/2 roku, aby dostalo německou menšinovou školu a nedostává ji. Při tom jest to podle projevu pana presidenta jen několik školních tříd, které byly zavřeny, poněvadž sloužily účelům poněmčovacím!
Nuže, jako odůvodnění pro tato zrušení uvádí pan ministr zřetele šetrnosti. Pro boha, jak se přišlo na toto téma: Ohledy spořivosti v tomto státě, pak člověku leccos napadá. Připomněl jsem předtím vládní tisk "Prager Presse". Co uvádím, pochází výlučně z českých novinářských zpráv, není tedy podezřelé."Prager Presse" jest takovým českým deníkem. Vychází v nákladu 250.000 výtisků, z nichž jest placeno jen 4000. Zdarma se tedy tiskne 246.000. Na čí útraty? A tu se mluví o důvodech spořivosti? Před několika dny byl v jednom časopise český článek: "Republika jako dojná kráva " V něm se uváděly zcela zvláštní věci. Uváděly se příklady se jmény - musí tedy vše býti spolehlivo - že protekční děti postoupily na vysoká místa, že ve 34 létech jsou již v V. hodnostní třídě. Nebylo to vyvráceno, zdá se tedy, že to jest pravda, že velice blízký příbuzný pana ministra zahraničních věcí dr. Beneše v 36 létech, ač má jen vzdělání jako učitel pro obecné školy, byl jmenován zemským školním inspektorem. Ohledy na šetření! Víme přece, co v tomto státě pohltí moloch militarismu. Víme také, co píší české listy o tom, kolik milionů měsíčně stojí francouzská vojenská mise. Chce-li kdo mluviti o ohledech na spořivost v tomto státě, pak připomínám hospodářství ústředen, které stát provozoval po 2 až 3 roky. S jak ohromnými ztrátami je ukončil! Hospodaření s obilím samo s 8 miliardami. A ostuda v tukové ústředně, v ústředně pro bavlnu, a mnoho jiných věcí! Jsou jen příliš známé. A tu se někdo odváží tvrditi, že se zrušení německých školních tříd provedlo z ohledů na spořivost! Šetřiti se chce na platech učitelů, snížiti je na nejnižší míru, že existence rodiny není skorem ani možná, šetřiti se chce na pensistech, vůbec na úřednících, jimž se sice slíbila stabilisace, která se však odkládá ad calendas graecas, jak se zdá, a tak dále. Jest to trpká ironie, mluví-li se o ohledech šetrnostních a uvádějí-li se jako pravý důvod zrušení německých školních tříd.
Ještě jednu okolnost uvádí pan ministr jako odůvodnění této zrušovací zuřivosti. To jsou náklady na školy. Náklady na školy pro Němce činí prý o 4% více, než číslice obyvatelstva v tomto státě. Nevím, je-li tomu skutečně tak, avšak i kdyby tomu tak bylo, byl by tento důvod nejméně ospravedlněný. Jest otázka, kdo nese tyto náklady na školy, kdo platí daně v tomto státě? A tu myslím, že vyjde jiná číslice a pak to snad bude: s německé strany 75%, ne-li 80%, s jiných stran 25%.
Co se mi však zdá zvláště pobuřujícím v této školské politice jest toto: Mnoho německých obcí prohlásilo ochotu, že budou vydržovati zrušené třídy vlastním nákladem. I to bylo zakázáno. Ano, jsou zde příklady, připoměl bych jen rdoušení škol v západních Čechách, kde německé školní třídy byly zrušeny, a kde se již našel tamější kaplan nebo učitel, kteří soukromě vyučovali děti, které nemohly choditi do velice vzdálené školy, kteří však za to byli postaveni před soud a odsouzeni. Podle mého mínění se zde dělaly účty bez hospodáře. Tato politika proti našemu školství působí, že se bude moci odpor bez těžkostí zanésti až do poslední vesnice a pak uvidíme, co konečně jest mocnější: zdali vůle celého německého národa v tomto státě, nebo zotročující smysl české většiny. Ukáže se, zdali i cizina nevezme tuto věc na vědomí; a zdá se, že vláda stále ještě klade na to nějakou váhu, jak cizina o té věci smýšlí.
Řekl jsem, že druhým prostředkem, aby se ovládla německá škola v tomto státě, jest snaha podříditi německé školství takovému správnímu sboru, který podle své většiny jest český. Všichni víme, že župní rozdělení a župní správa jsou vlastně již hotovy a provedení vázne, a snad ještě mnoho vody v Labi uplyne, než se provede. Jakmile se však provede, pak bude naše německé školství vydáno napospas takovým župním správním tělesům, která svou velikou většinou budou česká. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Poněvadž se s tím však nespěchá, zamýšlí se něco jiného. Jest známo, že se usiluje zrušiti zemskou školní radu, nebo její odbory, a místo odboru utvořiti zemský školní výbor nerozdělený na sekce. Nutno prohlásiti, že kdyby se to mělo státi, znamenalo by to pro nás ještě zostřený boj, neboť toho v žádném případě nedopustíme, poněvadž by pak bylo po našem německém školství.
Záchranu pro naše školství shledáváme
ne v nějakém vyjednávání - tato jsou ponejvíce jen prázdným zvukem
- nýbrž v oněch požadavcích, které také nedávno v Praze vyslovilo
usnesení sjezdu ligy pro Svaz národů. Je to návrh Dickinsonův,
jenž žádá, aby menšinám ve státě musila býti přiznána pokud možno
nejširší samospráva. Toho jsme od samého počátku pro sebe žádali.
Výlučně ve školské samosprávě spatřujeme bezpečnost svého německého
školství a nespočineme, dokud toho nedosáhneme. Zdar našemu národu!
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu poslanci Astrovi.
Posl. Aster: Slavná sněmovno! Strana naše hlasovala pro pilnost projednávaných interpelací o otázkách školských hlavně ze dvou důvodů: Jako socialisté a upřímní demokraté, jako věrní občané Československého státu přejeme si, aby všecky otázky národně-politické zejména také otázky školské řešeny byly v zásadách poctivé demokracie podle platných zákonů a z hlediska spravedlnosti stejné vůči všem občanům tohoto státu. Společně s ostatními českými stranami poskytli jsme zástupcům stran německých příležitost, aby před forem sněmovním a tím před celou veřejností přednésti mohli všecky svoje stížnosti. Šlo nám o to, abychom stížnosti tyto znali, abychom slyšeli jejich odůvodnění a mohli beze vší předpojatosti zkoumati je po stránce faktického jejich oprávnění. Byli jsme přesvědčeni, že ministerstvo školství bude moci mnohé ze stížností těchto vyvrátiti a mnohé uvésti na pravou míru na základě autentických čísel a dat. Pan ministr školství svým zde učiněným prohlášením reagoval také skutečně na německé stížnosti materiálem, jehož správnost nemůže býti popírána. Z dosavadní debaty i z projevů pana ministra školství vyplývá nade vší pochybnost, že mnohé z německých stížností jednak nejsou opodstatněny, jednak jsou přehnány a tendenčně přibarveny tak, že u lidí nezasvěcených do našich poměrů vyvolávají naprosto nesprávné a skutečnému stavu věci neodpovídající představy. Strana naše je ochotna to, co po skončené debatě zbude na oprávněných stížnostech, objektivně a věcně zkoumati a přičiní se svým vlivem upřímně, aby tam, kde je třeba, zjednána byla náprava a aby postup školské správy byl vždycky seriosní, spravedlivý i taktní. Nejsme přáteli zbytečného dráždění a popichování německých spoluobčanů stejně jako rozhodně zamítáme každou nezákonnost, libovůli a nespravedlnost.
Druhým důvodem, proč hlasovali jsme pro pilnost projednávání těchto interpelací byla již dlouho námi pociťovaná potřeba promluviti s tohoto místa o velikých nedostatcích našeho českého školství menšinového, vylíčiti obtíže a útrapy našich českých menšin, které zejména v otázkách školských prožívaly veliké martyrium za starého Rakouska a zápasí dodnes ve státu československém s nesčetnou řadou nedostatků. I dnes ještě trpí naše české menšiny bezohledností a terorem německo-nacionálních kruhů kapitalistických.
Pokusím se o to, abych alespoň sumárním způsobem školské a národní poměry našich menšin vylíčil, když už je nemožno v této debatě rozvinouti celý materiál do všech podrobností. Fakta, která přednesu, jsou naprosto autentická a líčení menšinových poměrů není mně proto nesnadným, poněvadž jsem více než 20 roků v menšinách žil a politicky působil. Jako český sociální demokrat posuzuji věci úplně objektivně i střízlivě. Konstatuji, že mluvím zde jménem desetitisíců českých sociálně-demokratických příslušníků našich menšin, které se skládají skoro na celých 100 % z příslušníků vrstev pracujících. Samozřejmou povinností všech českých stran je, aby také tyto stížnosti českých menšin učinily předmětem nejvážnějšího jednání a pracovaly pak svorně k žádoucí nápravě.
Bylo zde řeč no pány z německé strany, že rekriminacemi nevyřídí se palčivé otázky dneška. Souhlasím s tím úplně, avšak konstatuji, že není možno zejména o otázce a o potřebách českých menšin mluviti bez rekriminací. Z bojů a úporných zápasů o spravedlnost, které jsou za námi, mnohému jsme se naučili, co nám dnes umožňuje posuzovati všecky otázky, o které jde, úplně objektivně a hledati správné cesty pro budoucnost. A tu, když vzpomínám a hledím do minulosti, musím konstatovati, že tady vystoupila celá řada žalobců z německých stran, kterým musím upírati každou legitimaci k tomu, aby žalovali a stěžovali si do nespravedlnosti českého státu vůči jeho německým občanům. Jsou mezi těmi žalobci pánové, kteří nejen v minulosti, kdy ovšem uplatňovati se mohli s daleko větším úspěchem, nýbrž i v dnešní době, tedy v přítomnosti, v omezeném kruhu svého působení neštítí se žádného prostředku násilí, zejména proti hospodářsky od Němců závislým českým dělníkům a živnostníkům.
Konstatuji, že dějiny našich menšin od let sedmdesátých až na naše dny vykazují nesčíslnou řadu spáchaných i obmýšlených činů násilných, ve kterých násilníky byli a jsou ti pánové a jich političtí straníci, kteří zde v této sněmovně s tak velikým pathosem dovedou křičeti a žalovati na křivdy, které byly ať již domněle či skutečně na nich spáchány.
Bili jsme se a bijeme se za zásadu, že dítě má býti vychováváno v řeči mateřské, tak, jak pro to mluví spravedlnost, zdravy rozum, praktické zkušenosti, i hlasy nejvýznačnějších paedagogů, stejně Pestalozziho jako Komenského. Každý národ má právo na své děti, na svůj dorost, na všecky jedince, kteří spojeni jsou společnými svazky krve i kultury. Proto jsme my čeští soc. demokraté vždy bojovali za české školství, stejně jako za práva jazyková a za oprávněné kulturní i národní požadavky českého lidu v menšinách. Nejúpornějšími nepřáteli tohoto našeho snažení byli němečtí kapitalisté a zejména tak zvaná inteligence německá, intelektuálové němečtí, která byla vychovávána tradicionelně v duchu nejkrajnějšího nacionálního šovinismu a domnělé kulturní povýšenosti. Mluvčí německých sociálních demokratů kol. Hillebrand tlumočil zde názor své strany, že pro německé sociální demokraty snaha po dostatečném opatření německého školství, je částí třídního boje, který vedou proti kapitalistickému státu. Kvituji tento názor, současně však konstatuji, že dříve za Rakouska úplně totožné naše snažení označováno bylo i německými sociálními demokraty za výron českého šovinismu a za nedostatek socialistického nazírání. Bývaly sice doby, bylo to v letech 80tých až 90tých, kdy němečtí sociální demokraté chápali tyto otázky jinak, v posledních 20 letech trvání Rakouska neměla však ani německá strana sociálně-demokratická pro naše potřeby a pro naše snahy dostatečného porozumění. Vždyť je tomu sotva 10 let, kdy propagován byl názor, že nejlepším prostředkem k odstranění obtíží, vznikajících z otázky menšinové - tehdy se ovšem jednalo skoro výlučně o menšiny české byla by asimilace, in concreto tedy odnárodnění těchto menšin a úplné přizpůsobení německému okolí. Pro tehdejší nazírání Němců bez rozdílu stran i těch, kteří jinak nebyli šovinisty, jest charakteristickým, že i ve vážné diskusi užívali argumentů, na které zde poukázal již p. kol. dr. Srdínko, že totiž Čechové asimilací získají, poněvadž se stanou účastnými dobrodiní vyšší německé kultury. My jsme tyto názory a zejména rady po asimilaci již tehdáž s největším důrazem odmítali a zůstáváme tomuto svému stanovisku úplně věrnými i za změněných poměrů politických a mocenských. Nenavrhujeme našim německým spoluobčanům asimilaci a považovali bychom každou snahu jakéhokoliv umělého odnárodňování za naprosto pochybenou se stanoviska socialistického i státního. Také němečtí sociální demokraté mají dnes jiné názory než kdysi, což s povděkem konstatuji.
V otázce školské výchovy rozcházíme se však v názoru, že by stanovení, v jaké řeči má býti dítě vychováno, mělo býti suverenním právem rodičů, při čemž výslovně konstatuji, že mám na zřeteli především školství obecné. První právo na dítě, zejména ve vztazích sociálních mají ovšem rodiče. Je však faktem, že všichni rodičové nemají dostatečného porozumění pro otázky kulturní, stejně jako, bohužel že v případech častých, nekonají anebo nemohou konati své povinnosti po stránce řádné výchovy rodinné. Stát proto zasahuje úplně právem v určitých případech a nerozpakuje se špatným rodičům vzíti dítě a poskytnouti mu správné výchovy tělesné i duševní, kterou děcku poskytnouti nechtějí neb nemohou rodičové. V konkrétní otázce školské výchovy vypadají však věci nad to tak, že za domnělou vůlí rodičů skrývá se zvůle jinonárodního zaměstnavatele, nebo jiného činitele, od kterého jsou rodiče hospodářsky neb sociálně odvislými. Dělník - a naše české menšiny se skládají více než 90 % z dělníků - má právo poslati dítě do české školy, ale při nejbližší výplatě má případně "právo" přijati od svého zaměstnavatele pracovní knížku, výpověď z práce, od majitele domu pak výpověď z bytu a podobně. Se zřetelem na tyto nesčetné a i nyní ve státě československém se opakující případy má stát nejen právo, ale přímo povinnost zasáhnouti na základě zákona, ve smyslu zdravé a rozumné zásady, že výchova dítěte má se díti v řeči mateřské,
Naši dobří lidé, čeští dělníci a socialisté v jazykově smíšeném území by se pěkně poděkovali, kdyby oklikou přes domněle suverenní právo rodičů měli se zase dostati do poměrů, jaké panovaly za Rakouska a také němečtí dělníci by se v určitých případech mohli dostati do situace stejně nesnesitelné jako dělníci čeští. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pravda je, že za republiky se poměry českého školství menšinového podstatně zlepšily, stále však ještě není ani po stránce zřízení potřebných škol odčiněno hrozné bezpráví, které panovalo za Rakouska. Musíme uvážiti, že tehdáž v nesčetných případech znemožňováno bylo po dlouhá léta i desetiletí zřízení nutné české školy přes to, že všechny zákonné podmínky byly dány. Typickým příkladem v tomto ohledu jest obec Roudníky u Chabařovic. 20 let se tam čeští rodičové marně domáhali české školy. Německé správy dolů, správa velkostatku a němečtí majitelé domů po 20 let dovedli vždy znovu zřízení školy české zameziti. Až když přišel převrat, pak při volbách do obce na základě všeobecného práva hlasovacího ukázalo se, že "česká menšina" v Roudníkách je vlastně zdrcující českou většinou. Obec má dnes českého starostu a čtyřpětinovou většinu v obecním zastupitelstvu. Aby německá škola tamější nebyla zrušena, vydržuje tam německá komise pro péči o mládež kolonii sirotků sebraných z celých Čech.
Teď ještě několik slov jak vypadaly poměry za Rakouska. Před převratem nebylo na Děčínsku pro 680 dětí českých škol, na Ústecku nebylo pro 3940 českých dětí ani jediné školy veřejné a soukromé byly jen dvě v Březnici (Krásném Březně) a v Chabařovicích, v Ústí n. L. 320, Modlany 100, Neštěmice 250, Novosedly 80, Předlice 300, Roudníky 150, Velké Březno 80, Viklice 70, Zálužany 60. V Bohusudově podána roku 1909 žádost za zřízení české školy pro 300 dětí. 47 rodičů vypovězeno z práce a bytů a škola zřízena teprve republikou. Na Teplicku byly české školy pouze v Teplicích, Trnovanech, Košťanech a 3632 českých dětí - dle tehdejšího sčítání - chodilo do škol německých. Cukmantl 196, Sobědruhy 180, Bystřany 61, Bystřice 78, Drahenky 162, Dubí 150, Hudcov 56, Kladruby 63, Mstišov 74, Malý Újezd 72, Lbín 150 atd. Na Duchcovsku 1762 dětí postrádalo českých škol, Hán 130, Křemýž 200, Oldřichov 175 atd. Na Mostecku bylo dle tehdejšího výpočtu 2456 českých dětí beze školy. Dolní Litvínov 230, H. Jiřetín 120, Komořany 355, Louka 230, Obrnice 107, na Chomutovsku byla jediná česká škola v Ervěnicích, draze vykoupená hromadnou persekucí 120 hornických rodin, H. Ves 130, Chomutov 150, Jirkov 40, 683 dětí beze školy. Na Falknovsku nebylo pro 856 dítek ani jediné školy. Svodava 160, N. Sedlo 200, Haberspirk 61, Rád 49, Cidice 90, Bukva 82. Podobný obraz skýtají všecky okresy ve smíšeném území. Tam, kde obětavému boji českých dělníků podařilo se konečně prosaditi zřízení české školy, umístěna byla tato škola co možná nejnevhodněji někde na periferii a modou tehdáž bylo opatřovati české školy z pouhé zpupnosti nápisem Gemeindehaus. Tak tomu bylo ku př. v Ledvicích, kterážto obec stejně jako Hostomnice, N. Ves-Hrdlovka, Chudeřice a j. obce na duchcovsku nebo jako Kopisty, Souš, Lom, Louka, D. Jiřetín a j. na mostecku, změnily se rázem v obce s českou většinou, když privilegované mocenské postavení německých majitelů domů a jich protektorů bylo odstraněno.
Po převratě, jak jsem již konstatoval, zřídila republika velký počet českých škol, při čemž bylo nutno překonati veliké obtíže se strany německých obcí a jiných činitelů. České školy byly však většinou z nouze umístěny zcela nevhodně, v objektech nedostatečně adaptovaných a v místnostech většinou naprosto nevhodných. V Kladrubech u Teplic nebylo možno v době delší 3 let - dosud školu zříditi pro nedostatek místností. Podobně v Lužici u Bíliny a v Robčicích v témže okresu. Když již škola zřízena byla, nebylo namnoze učitelských sil a z nouze byli někdy vysíláni lidé, kteří novým školám nebyli naprosto na prospěch. Pro učitele nebylo a není dosud možno opatřiti byt nejenom pro nedostatek bytů, ale zejména pro odpor německého občanstva. Celá řada českých škol jest umístěna tak nedostatečně, že poměry křičí přímo po nápravě. Z velikého počtu podobných, nedostatečně umístěných českých škol uvádím jen případy mně osobně dobře známé nebo takové, na které jsem byl v posledních dnech důvěryhodnými lidmi upozorněn. Svodava: 2třídní škola je v místnostech jakéhosi skladiště, okna jsou malá a vysoko, není možno větrati. Pro 116 dětí obojího pohlaví jest jeden záchod. Správce školy bydlí v jedné místnosti, která je současně kanceláří a kabinetem. Haselbach: malá učebna bez kabinetu, správce školy v jiném domě, spí podle vlastního doznání na zemi. Jeho pokojík je zároveň školským kabinetem. - Komořany: škola je umístěna ve 2 budovách. Místnosti malé, mokré, osvětlení nedostatečné. Správce školy bydlí v bytě, kde je vlhko, houba a plíseň. Sám jsem viděl. - Most: 25 tříd tísní se v 5 budovách,
Obecná škola v Mostě má 16 tříd po 67 dětech ve 4 budovách, od sebe až 10 minut vzdálených. 2 budovy jsou staré německé školy, které byly německými dětmi vyprázdněny r. 1891, potom se propadly budovy v celém bloku, školy byly také zasaženy. Ale v r. 1893 umístilo tu město Most českou obecnou školu, která je tu dodnes na místě nebezpečném. Obě staré budovy, zvláště menší z nich má malé, temné, špinavé třídy s hanebným nábytkem a pro účely školské naprosto se nehodí.
Řada tříd umístěna je v nemožných místnostech upravených z bývalé pošty. Česká škola mostecká je škandálem. - Kostomlaty u Biliny: učebna v soukromém domě, kde vyučování je neustále rušeno nájemníky, v domě bydlícími. - Radověsice: v témže okresu: škola v soukromém domě, učebna nevyhovuje počtu žactva, záchod společný s ostatními nájemníky, stav přímo neudržitelný. - Trnovany u Teplic: v tomto městě (16.000 obyvatel) byla již v roce 1912 stavba české školy povolena. Vinou pánů z onoho tábora, který zde nejvíce křičí, byla stavba až do války znemožňována a naši dobří lidé v Trnovanech čekají na její postavení ještě dnes. Je tam škola obecná a občanská, dohromady přes 1000 dětí, škola je umístěna v činžovním domě naprosto nevyhovujícím. To jest mně velice dobře známo, poněvadž jsem byl jistou dobu místním školním inspektorem a míval jsem tam denně co činit. Školní chodby a schodiště jsou úzké, místnosti tmavé, při náhlém shonu mohly by dítky snadno přijíti k úrazu. Jsem příslušníkem této obce, kde jsem 17 roků bydlel a vím z vlastní zkušenosti, jak trpce pociťován byl samými dětmi rozdíl, jak umístěny jsou tamější školy německé a jak umístěna je škola česká. Často přišlo české dítě, které přešlo z německé do české školy, domů plačky a říkalo: Tatínku, maminko, já do té školy nepůjdu, je to tam ošklivé, je tam tma, není tam žádného osvětlení a nemám tam místo, abych mohl řádně sedět. Je to tam špinavé atd. Podobné poměry jako v okresech již uvedených, panují také jinde. Tak v Olešnici u Hostinného a v Sejfech Heřmanových, kde je škola povolena, nemá však vůbec místností. Ve Švihově u Podbořan je dvoutřídní škola, jedna třída je v hospodě, druhá v soukromém domě v bývalé kuchyni. Růžodol Horní, k de místnosti naprosto nevyhovují, v Lipolci, okres dačický, kde je škola umístěna ve staré doškové chalupě, učebna malá, nízká, studená, 2 maličká okna, část chalupy se boří. Školy v Čeradicích, Oplotech, Počeradcích a Sulejovicích nemohou pro nedostatek místností vůbec býti otevřeny.
Starosta města Plzně kol. Pik požádal mne, abych zde zdůraznil naléhavé potřeby českých škol menšinových v západních Čechách. V oblasti západních Čech je naléhavá potřeba nových školních budov v těchto obcích:
V Chotíkově, kde je dvoutřídní obecná a jednotřídní občanská škola, v Touškově pro 2 třídy obecné a občanské, v Hradci, kde učitel nemá bytu, v Horšově Týně pro dvoutřídní obecnou školu, v Třebnicích a v Ronšperku, kde učitelé nemají bytu a v Bezvěrově.
Pro letošní rok jsou projektovány stavby škol v Chotíkově, Touškově, Hradci, Bezvěrově a Horšově Týně; škola v Žihli jest již zadána. Úřední jednání se však hrozně prodlužuje, takže školy sotva budou postaveny do počátku školního roku. O škole v Touškově nařídilo ministerstvo veřejných prací 31. května t. r., aby do 10. června byl vypsán konkurs na stavbu, ale akt ještě vůbec nedošel do Plzně; zemská politická správa na telegrafickou urgenci vůbec neodpověděla. Nedostatečně jsou umístěny české školy ještě v těchto obcích: Stodo (v kasárnách), Chotěšov, (v klášteře), v Blatnici, ve Vstiši a v Čemínech jest česká škola v soukromých budovách.
Aby bylo pochopeno, že německé národnosti nečiní se křivda při zrušování školních tříd a že redukce německých škol vyplývá z poměrů a z poklesu žactva v německých školách, podal mi týž poslanec informaci o stavu německých škol v Plzni. Na začátku školního roku 1918-19 byly v Plzni 4 obecné a občanské školy německé, v těch byl 1.801 žák. Po převratu byli v těchto školách již jen 1433 žáci a na konci školního roku 1216 dětí. Na začátku školního roku 1919-20 měly německé školy 1.072 žáky a na začátku školního roku 1920-21 již jen 978 žáků. Následkem toho podle zákona provedena redukce. V letošním roce školním 1921-22 mají německé školy v Plzni 631 dětí, a to obecné 431 a občanská 200 žáků. Výnosem ministerstva školství prohlášeny byly plzeňské občanské školy za menšinové a převzaty do státní správy. Bylo by žádoucno, aby i obecné školy německé, jako školy menšinové převzaty byly do správy státu. Město Plzeň chovalo se vždy spravedlivě ke školským potřebám německých dítek, o čemž jsou svědkem monumentální budovy, v nichž německé školy umístěny byly. Politický převrat a vítězství zdravé zásady, že dítě může prospívati jen ve škole svého mateřského jazyka, způsobilo odliv českých dětí z německých škol, čímž vznikla nutnost redukce tříd německých škol v Plzni.
Musím se konečně - ač to k projednávání materií nepatří - zmíniti také o tom, že české školství v ryze českých krajích není dobře opatřeno. Bylo mi na příklad jedním kolegou oznámeno, že v Kralupech je nemožno dosíci zřízení střední školy, ač z Kralupska denně dojíždí přes 800 dětí do škol pražských. Jak je viděti, dají se uvésti oprávněné stížnosti na školství i z krajů ryze českých, kde tento nacionální moment nepřijde v úvahu.
Mám zde konečně ještě jeden případ. V Mírově na Moravě (u Mohelnice) má v nejbližší době přijíti ke školské stávce. (Hlas: Už tam je!) Škola je v chalupě úžasně tmavé, 2 tř. jsou neobyčejně nízké, hluboko pod terrainem silnice, budova naprosto nezpůsobilá pro školu. To je jen něco málo z toho, co by bylo všechno možno uvésti. Mám po ruce materiál pouze z té oblasti, kde jsem osobně znám, jednak ze svého volebního okresu, jednak z okresů svého dřívějšího dlouholetého působení, ale je faktem, že i v těchto okresech by bylo ještě mnoho, co by zde mohlo býti jako oprávněná stížnost uvedeno.
Vracím se k německým interpelacím a konstatuji:
Nepřejeme si a nechceme, aby bylo německému školství v Československé republice proti právu a zákonu jakýmkoliv způsobem ubližováno. S hlediska zásadního i s ohledem na skutečný zájem našeho státu chceme působiti k tomu, aby naši němečtí spoluobčané neměli příčiny k jakýmkoliv oprávněným stížnostem v otázce školské. Otázka školská jest ovšem částí celého komplexu, který representuje úprava poměru našich Němců k republice Československé, a teprve tehdy, až bude možno přikročiti k zásadnímu a celkovému řešení otázek těchto, bude možno najíti cesty a prostředky, které by podobné stížnosti, jaké jsme zde slyšeli, z největší části vylučovaly z jednání sněmovního.
Pokud se týká českého školství menšinového, konstatuji, že zde přednesené ukázky stačí k provedení důkazů, že české školství menšinové má větší a četnější příčiny ku stížnostem, než by věřil ten, kdo posuzuje naše poměry z většího odstupu a bral by v úvahu, že naše republika jest státem československým. Je bezespornou povinností státu starati se ve vlastním zájmu i v zájmu národní kultury, aby bylo uvedeným stížnostem odpomoženo. Naši čeští lidé v menšinách přivítali zřízení čsl. státu jako osvobození z hrozných poměrů rakouských. Oni v prvé řadě dovedou oceniti, co pro náš národ znamená samostatný stát a proto nehrozí a nevypovídají občanskou věrnost, ale volají k československému státu, volají k nám všem, abychom konali svou povinnost a odčinili staré i nové hříchy, které na českých menšinách byly napáchány. Jsem si vědom obtížného postavení našeho nového státu, vím, že je nezbytno státní výdaje dle možnosti omezovati, dávám však výrazu přesvědčení své strany, zejména přesvědčení desetitisíců našich dobrých lidí v menšinách, že na školství šetřeno býti nemá a na našem školství menšinovém, že šetřeno býti nesmí.
Béřu s povděkem na vědomí prohlášení
pana ministra školství o programu staveb pro školy menšinové.
Budeme ve snaze této školskou správu všemi silami podporovati
a starati se, aby další stavební program byl tempem co nejrychlejším
uskutečňován. (Výborně! Potlesk.)