a) Staroměstská německá chlapecká škola obecná pětitřídní má v 1. třídě 17 dětí, ve II. tř. 13 dětí, ve III. tř. 18 dětí, ve IV. tř. 29 dětí, v V. tř. 37 dětí, tedy průměrně na třídu 22 dětí. Tedy jim schází v každé třídě 18 dětí podle zákona.
b) Staroměstská německá dívčí škola obecná pětitřídní má v I. tř. 24 dětí, ve II. tř. 30 dětí, ve III. tř. 33 dětí, ve IV. tř. 31 dětí, v V. tř. 33 dětí, tedy průměrně na třídu 30 dětí; schází tedy 10 dětí podle zákona.
c) Christianstatská německá chlapecká škola obecná pětitřídní má v I. tř. 20 dětí, ve II. tř. 21 dětí, ve III. tř. 28 dětí, ve IV. tř. 42 dětí, v V. tř. 38 dětí, tedy průměrně na třídu 29 dětí, schází tedy 11 dětí.
d) Christianstatská německá dívčí škola obecná pětitřídní má v I. tř. 20 dětí, ve II. tř. 24 dětí, ve III. tř. 22 dětí, ve IV. tř. 27 dětí, v V. tř. 30 dětí, tedy průměrně na třídu 24 dětí; schází tedy 16 dětí.
e) Německá chlapecká škola obecná pětitřídní na Keilsberku má v I. tř. 21 dětí, ve II. tř. 24 dětí, ve III. tř. 32 dětí, ve IV. tř. 28 dětí, v V. tř. 17 dětí, tedy průměrně na třídu 24 dětí; schází tedy 16 dětí.
f) Německá dívčí škola obecná pětitřídní na Keilsberku má v I. tř. 16 dětí, ve II. tř. 23 dětí, ve III. tř. 27 dětí, ve IV. tř. 21 dětí, v V. tř. 23 dětí, tedy průměrně na třídu 22 dětí; schází tedy 18 dětí.
Takový je v Liberci stav dnes, k protestům není důvodů.
Za této povahy věci nelze ovšem mluviti také o tom, že by se jednalo o vědomé ničení německého školství. Ve skutečnosti jde o nutná opatření povahy finanční a organisační. Skutečná péče o školství dá se posouditi teprve tehdy, vezme-li se v úvahu vše, co se ve školství podniká, a tu nutno připomenouti, že se podle potřeby nové německé školy také zřizují.
Při tomto zřizování potřebných škol postupuje zemská školní rada v Čechách s největší benevolencí. Za souhlasu zemského výboru správního zřídila zemská školní rada od převratu do dnešního dne 14 nových občanských škol německých, a to:
1. Občanskou školu chlapeckou v Brodě Vyšším, okres Kaplice,
2. chlapeckou v Rozvadově (okres Tachov),
3. dívčí v Haindorfu (okres Frýdland),
4. chlapeckou s koeduk. v Heinersdorfu (okr. Frýdland),
5. chlapeckou s koeduk. ve Chvalšinách (okr. Čes. Krumlov),
6. smíšenou v Aberthamu (okr. Nýdek),
7. smíšenou v Haberspirku (okr. Falknov),
8. smíšenou v Přimdě (okr. Tachov),
9. smíšenou v Silberbachu (okr. Kraslice),
10. s koeduk. v Kynžvartě (okr. Mar. Lázně),
11. smíšenou v Rothavě (okr. Kraslice),
12. smíšenou v Dolním Einsiedlu (okr. Šluknov),.
13. smíšenou v Hroznětíně (okr. Karlovy Vary),
14. smíšenou v Dalvicích (okr. Karlovy Vary).
Kdyby se jednalo o vědomé ničení německého školství, nebyly by nové školy zřizovány, zejména když se jedná o více než o prosté naplnění předpisů zákona.
Právě tak jako zřizují se potřebné školy nové, provádí se též přejímání nestátních středních škol německých do správy státní, a to stejným postupem a podle stejných zásad, jako postátňování středních škol československých. Rovněž na veliké postátňovací akci školství obchodního a odborného participují německé školy stejným dílem a stejným postupem, což jest také zúčastněnými německými kruhy s povděkem uznáváno.
K tomu jest třeba podotknouti, že každý stát může věnovati na své úkoly kulturní jen tolik, kolik mu dovolují prameny jeho hospodářské síly. Státní správa školská ví dobře, že počtem škol a tříd neblížíme se ještě poměrům ideálním. Avšak za dnešních hospodářských poměrů obcí, okresů, zemí, státu, jest nucena také školská správa přihlížeti k finanční síle vydržovatelů škol a postupovati tak, jak se dnes postupuje na celém světě v zájmu konsolidace hospodářské, to jest úsporně. Bude to v prvé řadě školská správa, jež uvolnění v tomto směru nejvíce uvítá, neboť pak její práce na povznesení kultury všech národů tohoto státu bude usnadněna.
K interpelaci pánů posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů a k interpelaci pánů posl. Čermaka, Hillebranda, Schweichharta a druhů o tom, že se odpírá povolení, aby zrušené třídy škol vedly se na útraty obcí, dovoluji si pak sděliti toto: Jakmile použije předseda zemské školní rady práva, daného mu §em 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n., a vysloví zrušení některé třídy, jsou podřízené úřady školní povinny třídu tu zavříti hned, jakmile jim byl doručen zrušovací výnos, leč by ve výnose tom byl určen pozdější termín pro zavření zrušené třídy.
Jestliže v některých případech bylo na třídách, předsedou zemské školní rady zrušených, přes to dále vyučováno z toho důvodu, že se obecní neb okresní zastupitelstvo usneslo vésti zrušené třídy dále svým nákladem, nelze takový stav srovnati se zákonem, poněvadž tu běží o obnov u zrušené třídy, t. j. o zřízení třídy nové, kteréž vysloviti mohla toliko příslušná k tomu zemská školní rada, nikoli však některý z označených sborů samosprávných.
Třídy zrušené budou znovu otevřeny v těch případech, kdy bude stížnosti proti její zrušení vyhověno, nebo kdyby bylo po zákoně vyhověno žádosti o znovuzřízení takových tříd.
K dotazu pp. posl. Stivína, Brožíka, Pika, Al. Kříže, Malíka a soudr. musím slavné sněmovně, bohužel, sděliti, že umístění škol, zřízených podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., tedy škol tak zvaných menšinových, jest skutečně neutěšené, nejvýš nouzové. Ve většině případů lze pomoci jedině stavbou nové budovy. Byl zpracován stavební program, podle kterého jsou právě dostavěny nebo rozestaveny budovy pro 12 menšinových škol o 37 třídách, úhrnem za 10,310.000 K. Pro dalších 31 škol o 89 třídách jest stavba již zadána nebo lze ji v nejbližší době zadati, a to úhrnem za 21 milionů korun. Stavba dalších 81 menšinových škol o 181 třídě za 71,840.000 K je nejvýše naléhavá. Z příslušné položky investičního rozpočtu byla dosud k výplatě poukázána úhrnná částka necelých 2,000.000 Kč; projednává se však řada stavebních účtů a jiné stále docházejí.
S určitostí bude letos dostavěno 22 škol, t. j. zmíněná první skupina o 12 školách a určitě 10 škol skupiny druhé, dohromady za 17 milionů K. Ke stavbě dalších však ještě letos také nejvýš pravděpodobně dojde, neboť denně se jedná o nových stavebních akcích, takže úvěr 30 milionů korun v investičním rozpočtu pro tyto stavby vyhrazených bude vyčerpán a ani nedostačí. Pro příští rok hodlá vláda vložiti do rozpočtu obnos větší, aby mohla býti z programu provedena opět značnější část. Pokud se jedná o zjednodušení agendy menšinového školství, poznamenávám, že snažím se o zjednodušení co největší. Jistá komplikace nastala ovšem tím, že usnesením dřívější vlády byla agenda staveb pro školy menšinové rozdělena mezi ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo veřejných prací. Všecka zúčastněná ministerstva vyřizují příslušnou agendu co nejpilněji a dbají, aby zbytečnými průtahy nebylo provádění staveb zdržováno. Vláda doufá, že provedením programu výše zmíněného i pečlivým vyřizováním administrativním podaří se v krátké době skutečně nouzové umístění menšinových škol odstraniti a že budou tyto školy tím více moci konati svůj vznešený úkol, t. j. umožniti mládeži výchovu v mateřském jazyce.
Slávna snemovňa! Z predneseného materiálu, ktorý je založený na holých, suchých štatistických dátach, ráčte si utvoriť objektívny a nepredpojatý úsudok. Som toho názoru, že vo veciach školských, ako zdrojoch osvety a kúltury národa, treba zachovávať vždy čo najväčší kľud a miernosť, lebo osvetové a kultúrne hodnoty nemožno tvoriť za hluku, rozčulenia a boja.
Vláda Čs. republiky a prirodzene i ministerstvo školstva bude stáť na tomto stanovisku pevne a nedá sa nijakými okolnosťami od neho odvrátiť.
Prosím slavnú snemovňu, aby moju
odpoveď vzala láskave so súhlasom na vedomie. (Hluk a výkřiky
německých poslanců, hlučný potlesk českých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Hillebrand. Dávám mu slovo.
Posl. Hillebrand (německy): Velectěné dámy a pánové! Byv pověřen klubem německých sociálně-demokratických poslanců, abych odůvodnil naléhavé interpelace námi podané, chci s tou výhradou, že se vrátím v debatě ještě k řeči pana ministra, kterou jsme právě slyšeli, jíž jsem však nerozuměl, a také k řečem protivných stran po ní následovavším, omeziti se nyní jen na to, že ukáži co možná v nejzhuštěnější krátkosti na to, kam vede promyšlené zničovací tažení českých většinových stran v této sněmovně pokud se týče ministerstva vyučování a zemského výboru proti německému školství.
Ve výchově mládeže, ve způsobu, jakým dochází svého provedení, leží velmi podstatný kus budoucnosti každého národa. A ze starosti o tuto výchovu, že starosti o budoucnost svého národa a zvláště svojí dělnické třídy, pokoušíme se svými dotazy, materiálem, který před vás stavíme, bušiti na vaše kulturní svědomí, pokoušíme se vykřiknouti do světa hanbu, jakou se nepochybně jeví rdoušení německého školství. Ve stupni vývoje školství státu projevuje se nejzřejměji hodnocení všech kulturních činitelů, které jim státní útvar přináší. A nyní se vás táži: Jak jest ve velkých rysech v tomto státě pamatováno na kulturu, jak se snažíte ji podporovati? V nejhlubším úděsu nad hrůzyplnými účinky války na povahy, v úděsu nad neslýchaným sesurověním, které musilo lidi postihnouti jako přirozený následek mnohaletého vraždění, v úděsu také nad spoustami, které natropila válka mezi naší mládeží, nad zdivočením, kterému propadá, myslil by každý, že se musí s hnusem a rozhořčením odvrátiti od každého krmení militarismu, že musí sebrati všechny síly, aby pokud jen trochu možná na výchovném poli také to nejkrajnější učinil, aby hrozné válečné škody na tomto poli aspoň do jisté míry odčinil. Jak to však vypadá u nás? Čtyři roky po této hrozné světové válce utvářejí se u nás věci tak, jak nám to osvětlují tyto číslice: tento stát vydává v nejkřiklavější a nejzřetelnější formě pro vojenské účely oficielně 3190 mil. a připočtou-li se k tomu ukryté částky skoro 4 miliardy, kdežto na účely školské výchovy se vynakládá o málo více než jedna miliarda, tedy ne o mnoho více, než čtvrtina peněz, vyházených na militarismus. Celá hanba, která se kryje v těchto číslicích, dochází výrazu i ve zběsilosti pronásledování, která se projevuje proti německému školství. Kde zůstávají zvučné chvalozpěvy, které pějete na zařízení tohoto státu, když vidíme, jak školství zakrňuje a mrzačí se? A táži se vás: nezmocňuje se vás hrůza před kulturou, která chová bezmezně militarismus na veliko, kdežto na druhé straně se předstírá, že se musí spořit, když jde o školní vzdělání, o nejdůležitější, oč můžeme budoucnost svého národa a také budoucnost tohoto státu opříti? Při rozpočtové debatě udal pan ministr vyučování, že muselo býti škrtnuto 400 milionů z požadavků jeho ministerstva z důvodů úsporných. Přál bych si velmi, aby byl měl pan ministr vyučování u svých požadavků v ministerské radě právě tak silnou páteř, jako snad pan ministr národní obrany, a aby se byl silně proti tomu bránil, že se těchto 400 milionů korun škrtá. Úspory provedené na poli školství odpykáváme stonásobně zakrněním duševního života svého národa, budoucností, jíž jdeme vstříc. A zatím, co se zde hned na stamiliony spoří, zatím, co vyučovací správa prohlásí svůj souhlas s tím, aby se provedly škrty, vidíme současně přímo velikomyslnou štědrost v jiných věcech. Tak máme beze všeho 55 milionů pohotově, abychom je vydali na účely kultu. Spoří se na škole, aby se mohla tím lépe krmiti církev a pak zbývá jen skrovně prostředků. A jak se nyní tyto skrovné prostředky, které jsou školní správě po ruce, rozdělují, jak se dělají rozdíly mezi jednotlivými národy s nestejností přímo pobuřující, to jest ono, co musíme vykřiknouti do světa a což odůvodniti a prokázati jest úkolem této debaty.
My, němečtí sociální demokraté, netajíme se nijak, že národnostní problém Němců v tomto státě jeví se z velké části zároveň jako problém sociální, ježto německý národ jest především národem dělníků, lidí, kteří dostávají mzdu. A chceme-li udržeti německý národ ve státě při síle, jest pro to nejnutnějším a nejdůležitějším předpokladem, starati se o blaho těchto pracujících mas, vytvořiti jim pokud možná dobré životní podmínky a zajistiti, aby příjem ze mzdy byl dobrý, tak, aby pracující člověk mohl žíti, a pokud jest to dnes možné, náležitě bydleti. Aby se stalo vystěhovalectví zbytečným, to mohou způsobiti poměrně příznivé životní podmínky zde v tomto státě Chceme-li svému národu skutečně sloužiti, musíme se snažiti o snížení úmrtnosti zvýšením životní úrovně přiměřenými dobročinnými zařízeními. My sociální demokraté víme velmi dobře, že místo toho jde německé podnikatelstvo jinými cestami. Právě v této době vidíme všude útok na mzdy, promyšlené odbourávání mezd, cenovou lichvu též německých agrárníků, vidíme uzavírání závodů, které často nutí německé dělníky k vystěhování. Nepřekvapuje nás to; víme, nacionalismus kapitalistických tříd není zpravidla ničím jiným než sváteční frásí, která se zastaví, jakmile se vyskytne prospěchový zájem. Víme, že snahy sociálních demokratů o pozvednutí třídního postavení proletariátu, což my pociťujeme jako eminentně nacionální čin, sledovány jsou podnikatelstvem jen s nevrlostí. Pak vidíme ovšem a seznáváme, že seslabování naší národní síly děje se velkou měrou vlastními krajany. Avšak beze vší pochybnosti přistupuje k tomu plánovité seslabování také státem a o tom máme dnes především mluviti.
My Němci byli jsme, nedotázáni, proti naší výslovné vůli vnuceni do tohoto státu, vměstnáni do něho a teď zneužívá tento stát svojí moci, aby z nás Němců udělal občany druhého řádu. To jest to, proti čemu se vzpíráme, co bychom si přáli vidět změněno. Vidíme s úděsem neslýchanou spoušť, která se provádí v našem školství; naše vysoké a střední školy nechávají se zakrněti. Dá se o tom říci ještě mnoho. A jak se vede našim obecným a občanským školám? Po převratu jednalo se velmi jednoduše. Legionáři, fanatisované davy zavřeli zcela jednoduše nuceně německé obecné školy, smetli je, školy zmizely úplně. Teď to ovšem tak nejde. Násilí se dala zákonitá forma, navléklo se do formy práva, násilí bylo uvedeno v soustavu. Revolučním konventem, prvním nevoleným Národním shromážděním, stvořily se pro to předpoklady, které umožňují vyučovací správě, aby postupovala libovolně proti německému školství. Zemským výborům se dala přímo diktátorská moc a když to bylo tak uděláno, tu bylo rozhodnuto bez nás proti nám. Bylo vydáno ustanovení, že školní třídy, kterých nemůže navštěvovati nejméně 40 dětí k návštěvě této školy povinných, mají býti zrušeny. Podle nařízení zemské školní rady, mohou býti rovněž zrušeny občanské školy, ve kterých není aspoň 90 takových povinných žáků. Již toto ustanovení jest přirozeně šílené, svědčí o nekonečné cizotě vůči všem požadavkům moderního vychování. Ví se - a nechci dnes o tom zcela nic více říci - že při takovém počtu žáků, který již předem jest příliš vysoký, nemůže se vlastně vyučování vytvářeti racionelně. Ale dalo by se snad o tom ještě hovořiti, kdybychom viděli, že tyto paragrafy určené ke rdoušení školství docházejí vskutku rovnoměrně použití. Avšak zkušenost nám ukazuje, že jest tu vskutku absolutní nestejnost, že se docela jinak jedná s německými a dokonce i s polskými školami, než jak se děje s českými školami, že se postupuje stranicky. V německém území se zavře škola a současně se otevře česká, i když počet českých dětí činí jen čtvrtinu německých, a vše to se děje, aniž by se dala německým zástupcům ve školních úřadech vůbec jaká možnost k vyjádření se o tom. Přes hlavy Němců se provádějí tato opatření, děje se rdoušení, a tak došli jsme v této době, poměrně naprosto ne tak dlouhé, od které se toto rdoušení začalo, přímo k fantastickým číslicím, k číslům, která ukazují nám celou tu bídu, do které se dostalo německé školství. Až do konce školního roku 1920/21 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ne méně než 193 německých škol vůbec zavřeno. Počet zavřených tříd činí ne méně než 1288 a od té doby přistoupily k tomu další, pokud nás zprávy došly - vyčerpávající není tento materiál naprosto, jak patrno. Od té doby k tomu přistoupilo v Čechách 185 tříd - pokud víme, na Moravě asi 200 školních tříd, ve Slezsku asi 30 školních tříd, dohromady zase 415 školních tříd, které byly zavřeny, takže docházíme k celkové sumě více než 1700 zavřených německých školních tříd. Přímo fanaticky vybila se tato pronásledovací vášeň proti jinojazyčným školám v území Hlučínském. Z tamějších 38 školních tříd bylo 36 zavřeno a zůstaly jen 2. (Hluk na levici.) A vedle tohoto trápení našeho obecného školství a s ním ruku v ruce jde trýznění našeho školství středního. I tu můžeme zjistiti již 22 uzavření. A nyní stojíme před skutečností, že právě nyní se zase takové zavírání podniká; v Čechách samých má to býti 70, v libereckém okresu má to býti 36 školních tříd, které jsou tomuto ponětí dány v oběť, a nařizuje se toto uzavření škol nyní, dříve než má kdo vůbec tušení, jak velký bude počet žáků na začátku nového školního roku, důkaz to, že se tu postupuje jen s úmyslem, co možná nejvíce školních tříd zavříti, bez zřetele k tomu, bude-li tu zrovna o 2 žáky méně nebo více než jak je zákonné číslo předpisuje. A jak slyšíme, mají následovati na začátku nového školního roku znovu uzavírání školních tříd. Při tomto postupu přechází se chladně a zcela lhostejně přes skutečnost, že přirozeně musí nastati nyní po válečných letech úbytek v počtu žactva. Jsou mi známy případy, že jsou nebezpečím zastavení ohroženy školy, které trvají více než od sto let; a nyní se používá skutečnosti, že následkem válečných let se ztenčil počet dětí, k postupu proti těmto školám a k tomu, aby se jim, možno-li, učinil konec. Nebéře se vůbec zřetel na to, že tu mnohdy jde o takové školy, které leží v hornatém kraji, ke kterým musí stejně konati děti dalekou cestu, která by se ještě podstatně prodloužila, kdyby byly tyto školní třídy zavřeny, Zapírání nepomůže; nikoliv věcné důvody jsou to, nikoliv věcné úvahy, které vedou k tomuto zavírání škol, jest to slepý šovinismus (Souhlas na levici), stanovisko pánů, který se chce vyzuřiti a který musíme trpěti a snášeti. Říká se - a z těch málo slov, která mi byla přeložena, mám dojem, že to bylo také odůvodnění, které právě podal pan ministr - že jest to nutnost spoření, která prý k tomuto postupu školní správy nutí. Již pan kol. Schollich o tom něco řekl. Jest to přece tak, že učitelům se přes to musí dále platit, i když se tyto školní třídy zavřou, že tu nemůže býti řeči celkem o velkých úsporách. A jak se srovnává potom s tímto důvodem spoření to, že zemská školní rada rovněž nedovolí, aby byly tyto zavřené třídy vydržovány obcemi, okresy z vlastních prostředků? (Výkřiky na levici.) Má-li vláda jen co činiti s tím, aby uspořila peníze, nemá důvodu, aby zlomyslnost hnala tak daleko, aby zapovídala i obcím a okresům, aby dále vedly z vlastních prostředků školní třídy, které se měly zastaviti. A ostatně, staví-li se kdo na stanovisko, že prý nejsou k tomu obce oprávněny, vydržovati obecné školy - což nevydržují obce také jiných škol ze svých prostředků? Má býti jedině obecná škola vyloučena z tohoto práva obcí? A ještě něco! Říšský školský zákon vytyčuje si jako ideální cíl takřka stav, aby byla pro každý ročník žactva co možná vlastní školní třída. To jest cíl, o který by bylo se snažiti. Povinností zemské školní rady, povinností ministerstva školství bylo by přirozeně, učiniti vše, aby vývoj obrácen byl tímto směrem a podporovati všechny snahy, které se o tento ideál snaží. Musily by se dáti pokyny, že podle toho se mají chovati školní úřady. Místo toho se děje se shora všechno, aby se přímo pomohlo ke zmaření úmyslu tohoto říšského zákona o obecných školách, aby se snad nedalo tomu dojíti tak daleko, že by v četných případech trvaly takové výše organisované školy v německém území. Říkám vám, pánové, to jest nejhorší způsob spoření, jestliže se spoří při výchově, při ochraně mládeže, při péči o naši mládež vůbec. Neboť myslím, že není produktivnějšího ukládání státních peněz nad ony, které jsou vynaloženy na takovéto účely. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Ale myslí-li se, že se musí spořit, musí to být skutečně škola? Spořte, musí-li to být, při militarismu, spořte na vydání pro náboženské účely, spořte na vydání na nákladná zahraniční zastoupení, spořte na penězích, které se hromadně vyhazují na obelhávání zahraniční veřejnosti (Výkřiky na levici.) o poměrech v tomto státě, spořte na vydáních zahraniční propagandy. Slovo o úsporách jest jen zástěrkou, ve skutečnosti běží o promyšlené tažení, směřující k tomu, aby bylo německé školství zardoušeno nebo aspoň stlačeno tak dalece, jak jen možná. Opětovně jsme žádali, aby nám byl poskytnut autentický materiál o počtu těchto uzavřených tříd, na naši žádost nebyl však dosud vzat zřetel. Je-li svědomí školské správy čisté, dovede-li obhájiti každé jednotlivé toto zavření školy nebo třídy, může-li před celým světem obstáti, proč mlčí, proč neposkytne nám úplného materiálu, který jsme od ní žádali před mnoha měsíci a později zase? President Československé republiky Masaryk, kterého i my vysoce ctíme, nás teprve nedávno ujistil, že mu rozvoj německého školství právě tak leží na srdci, jako rozvoj školství českého. Kde zůstává splnění tohoto výroku muže, k němuž jste projevili svoji úctu tím, že jste jej postavili na toto místo? Místo aby se tomuto úmyslu vyhovělo, zahajuje se toto tažení sále a stále a pokračuje se v něm. A vy nemyslíte vůbec na to, jestliže rušíte náš kulturní vývoj, že ztěžujete kulturní vývoj celku, že rušení německého školství postihuje státní celek. Duševní, tělesná, mravní bída, která se po válce rozšířila obzvláště mezi mládeží, jest, jak jsem již řekl, právě nátlakem, aby se úkolům výchovným věnovala největší myslitelná pozornost. Ale tu vidíme slepou zášť, jak se v naprosté neznalosti věcí vybíjí na ubohých dětech, které přece politicky vskutku nezhřešily a na nichž nelze se mstíti. My vidíme věci jinak než vy, pánové z pravičáckých stran, my nevidíme v těchto dětech lidi, proti kterým by se mohla obrátiti politická moc, my vidíme sotva v nich Němce, sotva v nich Čechy, my vidíme v nich ubohé mladé lidi, kteří mají býti povoláni pro budoucnost, kteří potřebují naší pomoci a kterým nesmí býti tato pomoc odepřena. A kdo má jen zbytek sociálního cítění a čí srdce není zcela zchladlé, ten musil by podporovati vše, co se děje za tím účelem, aby se podporovaly výchovné možnosti pro naši školní mládež u vás, u nás a všude potud, pokud jest jen možno. Místo toho vidíme stálé a plánovité ustupování před nejúzkoprsejším šovinismem, který se šíří ve vašich řadách, který působí jako bič i na ty strany, které by jinak snad byly přístupny rozumným úvahám. Bezpráví a násilí všude - nedivte se pak přece, pánové, je-li žní této setby nevrlost, nenávist a pobouření. Nechcete-li hnáti věci do bezmezna, do nejista, musíte se k tomu jednou odhodlati, abyste ukončili tuto ostudu. Dejte svůj souhlas, zařiďte, aby školy a třídy, které nám byly vzaty, byly znovuzřízeny, postarejte se o to, aby tato zničující kampaň doznala konce, předejděte jejímu pokračování. A chcete-li mít vskutku pořádek, pak zbývá ovšem jen cesta, na kterou jsme vás stále a stále opětně poukazovali. Skutečné řešení předmětu konfliktu spočívá v zaručení národnostní autonomie na poli školství a kulturních úkolů (Potlesk na levici.), a kdybyste se k tomu odhodlali, učinili byste největší a nejlepší skutek, nastoupili byste cestu, na jejímž konci stojí smír národů. Povolte, postarejte se o to, aby se konečně uskutečnila ústavnost národů, dejte každému národu právo na samosprávu, povolte, abychom dostali také na poli školském svoje vlastní úřady, vybavte nás právem daňové výsosti pro naše kulturní výdaje, pro naše školy, nechte nás přece, abychom si svoje školy sami zaplatili, a nebudete museti říkat, že máte spořit, poněvadž státu scházejí prostředky, jak to právě řekl pan ministr. (Potlesk na levici.) A postavíte-li se na stanovisko národnostní autonomie, pokud jde o kulturu a školu, pak budete moci míti tolik škol, kolik jich jen chcete a my se budeme bez závisti radovat, dosáhne-li vaše školství vysokého rozvoje. Ale také nám bude konečně dána pak možnost, vytvořiti svoje školství tak, jak to chceme, jak to potřebujeme, tou měrou, jakou poskytneme svých vlastních prostředků k vybudování a udržování škol. Žádný národ nebude potom v nevýhodě, žádný nebude si moci stěžovati, že jest proti druhému zanedbáván a tak odstraníte zášť, tak budete moci smířit protivy, tak vytvoříte předpoklad pro volný rozvoj u sebe i u nás, tak vytvoříte předpoklad pro to, aby vznikl mezi vámi a námi ušlechtilý závod ve stoupání kultury, závod, který bychom všichni uvítali a který nás povede vpřed. Vzdejte se tedy konečně osobovacího práva silnějšího, které vůči nám provádíte a které není nic jiného než pěstní právo, pěstní právo v jiné formě, použité v moderním státě.
Ovšem vím, mluví-li se vám o této úloze, vedeme-li boj o svoje školství - my nemůžeme ho přec vésti jinak než ve formě žaloby do národnostního útisku - pak jste velmi snadno hotovi, kárati nás, německé sociální demokraty, z nacionalistické politiky. Buďte ujištěni, pánové, my jsme toho daleci, abychom byli nacionalisty a boj o školu, který vedeme a vésti musíme, není bojem nacionalistickým, jest to boj o osud dětí naší dělnické třídy, který vésti musíme (Potlesk na levici.) nechceme-li nečinně přihlížeti k tomu, jak zakrňuje duch a zdatnost dorůstající mládeže. Obracíme se, vedouce tento boj o školu, proti tomu, aby naše děti byly vylučovány z onoho stupně vzdělání, který za daných poměrů celkem jest dosažitelný. Jest přece postaráno již o to, aby cesta vzdělání dělnického dítěte nebyla vyšší, neboť proto jste stvořili privilegia vzdělání, na která si může činiti nároky jen majetná třída pro sebe. Proti čemu se obracíme, jest to, že chcete zardousiti nyní také ještě ubohou obecnou školu, školu pro děti dělnické třídy, proti čemu se obracíme, jest to, že obecnou školu, občanskou školu, která jest také školou masy, školu, která představuje jediný výchovný prostředek, jehož tato třída národa pro sebe využitkovati, týráte. A vedeme-li tedy tento boj o školu, pak jest to boj proti tomu, že děti německého proletariátu jsou vylučovány z účasti na kultuře, pak jest to boj, který vedeme o to, abychom vychovali volné lidi, lidi s myšlenkovou silou a schopností, sebevědomé, boje schopné pracující lidi, kterých potřebujeme. Tak vidíme zápas o školu. Nejde tu tedy o nacionalistický boj, jest to třídní boj v nejvlastnějším slova smyslu (Potlesk na levici.), který vedeme, a vedeme-li jej, pak plníme naprosto a absolutně svoji socialistickou povinnost, jejíž zanedbávání bylo by neslučitelné s principielním stanoviskem, jež zaujímáme.
A tak jeví se naše dotazy, které
jsou zde k debatě předloženy, výzvou na vaše kulturní svědomí,
pánové z pravice této sněmovny, na náhled a rozum. Co chceme,
jest odstranění zášti mezi národy, co chceme, jest stvoření možnosti
pro klidné spolužití mezi vámi a námi, co chceme, jest to, abyste
stvořili možnosti, aby všechny síly v národě dřímající mohly se
rozvinouti, aby byly dobrým školstvím probuzeny. Podáváme vám
ruku k tomu, abyste stvořili tyto možnosti pro sebe i pro nás.
Dejte nám školskou autonomii a nekonečně mnoho bude již na tom
poli vykonáno. Podáváme vám ruku, aby byl pro všechny možnosti
stvořen volný rozvoj. Říkáme vám: Upusťte od naší školy, která
jest národním majetkem v nejlepším slova smyslu, a za niž jsme
i my, zástupci německé dělnické třídy, odhodláni se postaviti
vždy, za všech podmínek, a musí-li to býti, všemi prostředky.
(Souhlas na levici.) Odmítnete-li však nabídnuté ruky,
a budete-li pokračovati na dosavadní cestě postupu proti naší
škole, pak nechť se vám povede, pánové, právo ohnouti, místo práva
dosaditi násilí. Nutiti nebudete nás konečně moci! My povedeme
pak právě, musí-li to býti, boj dále, naplněni jistotou, že se
právo konečně musí státi právem, povedeme dále boj za svoji školu,
za svoje děti. (Souhlas a potlesk na levici.)