Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Szentiványi.
Posl. Szentiványi (maďarsky): Veľactené dámy a pánovia! Ľutujem toho úprimne, že som nemohol porozumeť terajšiemu prejavu pána min. predsedu, a bárs som ho s veľkou pozornosťou počúval, nebol som vstave utvoriť si celistvý obrázok o tom, čo povedal a preto ani nemôžem naň náležite reflektovať. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Svoju zprávu o janovskej konferencii predložil pán min. predseda v obvyklom rámci. Jako u príležitosti iných svojich ciest cudzozemských, tak i teraz zamlčí svoje neúspechy, s ktorými sa potkal a víťazoslávne vrátiac sa snaží politicky využitkovať svoje dejstvovanie na janovskej konferencii.
Naprosto jasné je vo zpráve pána min. predsedu to, že prevodzuje skutočne tradicionálnu politiku československú, nakoľko v jeho celom chovaní sa bolo zpoznať určitú vyčkávaciu opatrnosť, vyčkávanie v tom ohľade, ktorý smer zvíťazí, aby sa k nemu mohol pripojiť. Toto stanovisko niet bez všetkej mravnej chyby.
Na janovskej konferencii bolo zpozorovať dva smery. Lloyd George, súc verným tradícii Anglie, jednak snažil sa získať trhovište ruské, jednak však soslabiť moc Francie, ktorá moc povážlive rastie na kontinente. Oproti tejto politike vyžadovala si Francia rozhodne udržanie v platnosti cannesských ustanovení, bo len tieto umožnily prísne viazane prejednanie, a chúlostivé otázky, bez prejednania ktorých ztratila konferencia celú svoju významnosť, z prejednania vylúčily. Tak na proponovanie revisie mierových smlúv ani pomýšľať sa nemohlo.
Avšak na rekonštrukciu Europy v prípade udržovania mierových smlúv a vykonania ich ustanovení v dohľadnej dobe alebo snáď vôbec niet nádeje.
Dokým politika československá jednak snažila si zachovať svoju voľnosť, predsa - keď aj nie otvorene - avšak fakticky stanovisko Francie tisla do predu, jehož účelom je utopiť prácu konferencie do bahna bezvýslednosti.
V Europe sú štáty víťazné a štáty vazalské, a jako vo vnútornom živote štátu spoločenské protivy, veľké bohatstvá a veľká chudoba, tedy tieto veľké kontrasty privodia vojnu občianskú, revolúciu, tak je to i v spoločenstve štátov. V schudobnelých, hynúcich, vo vojne porazených štátoch a národoch bude stále žiť snaha vymaniť sa zpod tlaku, a čakajú iba na príležitosť, aby so seba otroctvo striasly. Tieto trne treba najpr z rany vytiahnuť, a len potom môže byť reč o liečení.
Správne hovorí pán min. predseda, že len dlhodobou prácou a programovitosťou možno docieliť rekonštrukcie Europy, a správne je i to, že sa to dá docieliť iba spoločnou prácou a solidaritou národov a štátov. Avšak nie s takou politikou, ktorú prevádza pán ministerský predseda vzdor všetkému dušovaniu sa, poneváč toto je pravá katastrofálna politika, a keď pán ministerský predseda hlasne a sebavedome prehlási, že je nepriateľom politík katastrofálnych, postaví sa po boku tých, ktorí pripravujú pre Europu novú katastrófu.
Pán min. predseda bol nútený pripomenúť a priznať, že voči malým štátom a tedy aj voči Čechoslovákii prechovávajú veľmoci istú nedôveru. Dľa jeho tvrdenia pre to, poneváč nepriateľská propaganda vymyslela legendu, že sa menšiny vo svojich právach ukrácajú. Pán min. predseda má rozhodne veľa odvahy, keď nazýva legendou pravý obraz vnútorných pomerov a keď legendou nazýva to, keď sa poloha menšín charakterizuje podľa skutočnosti. Avšak o tejto otázke vraví dnes už celý vzdelaný svet. Medzinárodná ochrana národných menšín je síce jednou z najťažších otázok práva medzinárodného, avšak pri dnešných pomeroch medzinárodných je ona nesporne otázkou najväčšej významnosti.
Pán min. predseda hovorí, že práva národnostných menšín rešpektuje dotiaľ, dokiaľ sa ony stotožňujú so záujmy štátu. A tu je ten veľký omyl; poneváč nehľadiac na to, že práva menšín a totiž zaviazanosti stanovené v mierových smluvách i politike pána min. predsedu tak svätých a nedotknuteľných sú záujmy štátu a sú s ním úplne totožné. Plné práva menšín sú zároveň tiež v záujme štátu.
Pán min. predseda snažil sa brániť proti tomu ponímaniu, jako by československý štát Francii bol dlžen bezpodmienečnou poslušnosťou, avšak uznáva, že je životnou podmienkou malých štátov, aby sa prispôsobily k niektorej veľmoci. A ja nehovorím tu o tých okolnostiach, ktoré nasvedčujú službe záujmu francúzskej politiky; mne úplne stačí tá tajná smluva, ktorú česká a francúzska diplomácia uzavrela pre prípad okupácie Nemecka, a ktorou sa československý štát viaže poslať do Nemecka 5 až 600.000 vojakov.
Pán min. predseda na vonok v záujme riešenia zdánlivosti visí medzi ponímaním dvoch, riekol bych protivných mocí, v skutku je však nosičom vlečky politiky francúzskej. Najzaujímavejším v reči pána min. predsedu bolo však predsa to, čo zamlčal, čiže chcel zakryť, a to je prejednanie otázky národných menšín. Riekol, že prejednaniu tejto otázky zabránil a tedy zprávy, ktoré znely o tom, že práve ku prejednaniu tejto otázky bola utvorená zvláštna podkomisia, zdá sa protiviť slovám pána min. predsedu.
V otázke ruskej poskytlo exposé veľmi múdré rady, nakoľko vyzvalo Rusko k usporiadaniu svojich vnútorných záležitostí, k udomácneniu demokracie a ku smereniu sa s nebolševickými živľami. Vyznelo to tak, jako pokyn z miesta vyššieho a pán min. predseda, ako sa zdá, zabúda na to, že i v jeho štáte sú veci, ktoré by maly byť usporiadané. Na riešenie čaká otázka slovenskej autonomie. Je divné, že centralistické kruhy nevidia a nespozorujú toho, že myšlienka samosprávy v ľudu slovenskom sa zakorenila a nemožno ju z neho vykynožiť. Na riešenie čaká válečná pôžička a ešte veľa iných otázok, k uvedeniu ktorých bolo by treba veľa času a riešenie týchto bolo by žiaducné následkom tlaku z cudzozemska, cieľom odstránenia nedôvery a v záujme vnútornej konsolidácie, tedy z tak veľavýznamných a dôležitých dôvodov.
Známa ozvena cudzozemských ciest, t. j. novšie posilnenie Malej Dohody, opäť zaznela z úst pána min. predsedy. Sen, že toto spojenectvo štátov v radoch europských veľmoci zaujme plnoprávné miesto, sa prirodzene nesplnil a zostane prezatým iba snom; avšak na tom vôbec nezáleží. Vzdor tomu dľa pána min. predsedu moc Malej Dohody sa opätne značne vzmohla. To spojenectvo štátov posudzujem ja z vyššieho stanoviska, a to z toho, v jakej miere osoží civilizácii. Spojenectvu štátov alebo inému niektorému štátnemu útvaru veľa som vstave odpustiť, stojí-li on v službách civilizácie. Malá Dohoda činí demokratický vývoj duševných veličín jednoducho nemožným, lebo Malá Dohoda je útvar pre vyhrážku mieru. Je rozhodne prekážkou hospodárskej konsolidácie, poneváč svoju moc zakladá na práva víťazov. Veľkých cieľov, ktoré by mohly viest k rekonštrukcii Europy, možno dosiahnuť naprosto a jedine programom revisie mierových smlúv.
Pán min. predseda riekol, že janovská konferencia bola predčasná a preto nedocielila výsledkov. Ja však tvrdím, že zostala bezvýslednou pre to, lebo tam boli takí, a medzi týmito tiež československí delegáti, ktorí nechceli rany Europy zahojiť, ale zväčšiť.
V zásade sme proti tejto politike
so stanoviska demokracie, avšak my Maďari sme proti nej i citove,
poneváč jej cieľom je zotročenie nášho národa. (Potlesk na
levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno! Jsem zmocněn jménem klubu strany živnostensko-středostavovské učiniti toto prohlášení o našem stanovisku k zahraniční politice a k Janovu:
Mezinárodní konference v Janově, o níž nám podal zprávu min. předseda dr. Beneš, skončila tak, ba snad ještě hůře, jak dalo se předem očekávati. Jsouc nepřipravena, nemohla ani přinésti význačných, positivních výsledků. Ti, kteří od této konference oficielních zástupců 30 států očekávali konečné vyřešení všech sporných otázek poválečných a základ k systematické hospodářské i politické konsolidaci všeevropské, jsou zklamáni. Janovská konference prokázala veřejně jen to, jak mocné jsou rozpory v názorech politických a zájmech hospodářských mezi jednotlivými státy a jak důležitý jest zvláště problém ruský. Přes původní, široký program hospodářské konsolidace celé Evropy nedostala se janovská konference přes jedinou otázku, vyřešení ruského problému. Nám Slovanům a nyní i celé oficielní Evropě a všem státům mimoevropským jest jasno, že bez znovuvybudování a obrody Ruska není definitivního zabezpečení míru, není konečné hospodářské rekonstrukce a uspořádání mezinárodních poměrů v Evropě.
Slovanské Rusko však je nyní úplně rozvráceno bolševismem. Rusko za sovětské vlády, která násilným vyvlastněním soukromého majetku a soukromého podnikání provedla sice revoluční sociální převrat, ale zničila hospodářsky tuto obrovskou zemi, jest neschopno dnes bez cizí pomoci žíti a znovu vybudovati výrobu a obchod a dáti milionům ruských občanů nejnutnější podmínky k jeho žití. Bolševismus je krutým neštěstím Ruska. Tento strašný pokus o násilné zavedení nových sociálních řádů na zásadách komunistických připravil ruskému národu krvavou Kalvarii utrpení a stál životy milionů dobrých našich slovanských bratří.
Jest jasno, že my jako strana středostavovská, hájící zásady soukromého vlastnictví vrstev středních a malých, stavíme se zásadně a do krajnosti proti komunismu a potírati jej budeme všemi prostředky. Nám Čechoslovákům jako nejvýznačnější složce Slovanstva jest jasno, že nejmocnější opora naší státní samostatnosti a hospodářského rozmachu jest budoucí velké a demokratické Rusko. Věříme, že ruský lid zbaví se sám, bez cizí intervence násilnické vlády bolševické oligarchie, neboť jádro ruského lidu je zdravé, a věříme, že obrozené Rusko postaví se po bok, ba v čele ostatních národů slovanských na zásady demokracie. Věříme, že éra slovanské světové politiky a rozhodujícího vlivu Slovanstva přijde a přijde snad brzy. Zatím ovšem musíme počítati s danými poměry. Jsme si toho dobře vědomi, že nejenom naše politická opora o mocné, slovanské a demokratické příští Rusko jest nám nejlepší záštitou proti nebezpečí německému, ale Rusko jest též naší budoucností hospodářskou, neboť hlavně do Ruska, jsouce jeho sousedy a pokrevnými bratry, můžeme vrhnouti velikou část exportu našich výrobků a odtud zase dovážeti spousty surovin a plodin. Je pro nás vyloženo, že západní Evropa do budoucnosti neznamená pro nás možnost opanování jejího trhu, že naše expanse je jen na východ a jih. V tom leží naše budoucí obchodní expanse a tím i definitivní uspořádání našich vnitřních poměrů hospodářských, výrobních a sociálních. Jest ovšem jasno, že za dnešních zoufalých poměrů ruských nelze okamžitě prováděti tuto jedině pro nás zdravou a do budoucnosti snad jedinou hospodářskou a mezinárodní politiku. Zatím vládne v Rusku knuta bolševismu a ostatní státy a tedy také náš musí počítati s danými poměry.
Jelikož však bez Ruska není možná konsolidace Evropy, byly v Janově podniknuty první pokusy, zda by nebylo možno i za vlády sovětské navázati aspoň první krky s Ruskem ke znovuvybudování Evropy. V tomto pokusu střetly se ovšem dva proudy, tím spíše, když sovětské vládě přiskočila na pomoc vláda německá. Netřeba se snad více dohadovati o tom, zda bolševická vláda jest uznána jinými státy za oficielního mluvčího Ruska de jure, anebo pouze de facto, nesporno jest, že s bolševickými zástupci bylo v Janově jednáno oficielně jako s pravoplatnými zástupci Ruska, a to je pro nás rozhodujícím. S tím nutno počítati a podle toho se dále zaříditi.
Janov zklamal sice, ale přinesl nesporně první začátek osobního a oficielního vyjednávání a znovuvybudování Ruska a spolu rozhodování tohoto státu v politice světové a všeevropské. Jaké budou důsledky Janova, to ukáže snad blízká budoucnost.
Je jisto, že náhlé, a doufejme, že pouze dočasné spojenectví sovětské vlády ruské s Německem, způsobilo v mezinárodní konstelaci značný rozruch a že i čtyřdohoda jest tímto otřesena, neboť spojenci reagovali právě v Janově různě na tento fakt a protichůdně. Zdá se, a napověděl to i ve svém exposé pan min. předseda dr. Beneš, že tyto různé názory na další řešení problému ruského a otázka německých reparací způsobily značnou propast mezi dosavadními spojenci Velké Dohody, čili tak zvanou "krisi aliancí", jak to označil pan ministerský předseda dr. Beneš.
Řeči anglického a francouzského premiéra dají tušiti však dokonce snad rozchod čtyřdohody. V každém případě nutno počítati s velmi vážným prozkoumáním mezinárodních sil, které nastává právě Janovem. Na jedné straně Anglie podporovaná Italií, která usiluje o sblížení se sovětovým Ruskem a Německem a je ochotna k ústupkům ve příčině provádění reparací a mírových smluv, na druhé straně Francie, která je neústupna v těchto směrech a nechce uznati bolševickou vládu, dokud tato neuzná soukromé vlastnictví a válečné i předválečné dluhy. Po bok Francie řadí se Belgie, Polsko a podle všeho také - nebylo to sice jasně řečeno - i Malá Dohoda a Spojené státy severoamerické.
Jaká je skutečná orientace naší zahraniční politiky? Náš pan ministr zahraničních záležitostí nás ujistil, že nejsme v tomto směru politiky zahraniční vasaly ani Francie ani Anglie. Provádíme prý naprosto neodvislou vlastní politiku československou, kterou uplatňujeme zvláště zdatně v politice Malé Dohody. Naše zahraniční politika je prý vedena střední cestou a duchem smířlivosti a míru vůči všem jiným státům. Je-li tato politika takovou, pak můžeme ji jenom schvalovati a přáli bychom si, aby vedla k opravdovému zabezpečení míru a klidného vývoje zvláště ve střední Evropě, neboť my střední produktivní vrstvy, najmě živnostníci a obchodníci máme přímo životní zájem na klidném vývoji mezinárodních a hospodářských poměrů.
Vítám též fakt, že s Polskem po janovských poradách jsme v užším přátelském, ba snad již spojeneckém poměru, do jisté míry, ač Polsko dosud ještě nevstoupilo oficielně do Malé Dohody. Při této příležitosti vyvstává nám na mysl sporná otázka Javoriny, která může býti vážným kamenem úrazu našich dalších nejužších, přátelských a spojeneckých styků s Polskem. V zájmu nezkaleného poměru vzájemného bude nutno také tuto otázku definitivně vyřešiti, rozumí se, že nikoli snad nějakým samovolným zásahem samého ministra zahraničních záležitostí, nýbrž zákonodárným sborem za souhlasu všech československých stran nejen vládních, nýbrž i mimovládních.
Jsme si vědomi veliké vážnosti a značné komplikace mezinárodních poměrů, které právě po janovské konferenci mohou velmi vážně otřásti smlouvami mezinárodními a mírovými a mohou i způsobiti značný přesun dosavadní rovnováhy v Evropě. Jaké důsledky bude míti tato nová orientace, nelze dnes po nejasných vývodech našeho ministerského předsedy ještě předpokládati. V každém případě však máme plnou důvěru ve vývin těchto událostí v náš prospěch a zabezpečení samostatnosti a neodvislosti naší Československé republiky, která jsouc opřena o věrné spojenectví Jugoslavie, Rumunska, Polska a zajisté i Francie a jejich spojenců a sledujíc vysloveně mírumilovnou politiku vůči všem jiným státům, najde i vhodnou cestu k navázání obchodních styků s Ruskem a tím se nám otevře ta přirozená brána našeho hospodářského rozmachu na východ a jih. Chápeme, že touto novou orientací vůči Německu vyvine se poměr napjatější, že vůči Německu poměr náš se do jisté míry zostří, což ovšem může míti pro nás vážné důsledky hospodářské, neboť Německo je dnes naším největším konkurentem, ale také největším odběratelem. Proto bude nám nutno orientovati se více na východ a jih, odpoutati se od Německa na jih a východ, kde ovšem, bohužel, dosud je velice špatná valuta, máme-li na zřeteli zejména Polsko a Rusko. Německá konkurence následkem velkého poklesu marky těžce zasáhla náš průmysl a náš export vůbec a způsobila většinou onu těžkou výrobní a obchodní krisi, v níž právě v této době jsme. Hospodářská krise nezasáhla jen průmyslový export a velkoobchod. Ona zasáhla velmi těžce též střední a malou výrobu, živnosti a obchod detailní. Jelikož pro vysokou cenu našich výrobků nemůžeme s naším zbožím do ciziny, neboť nesnese konkurence cizozemské a německé, vrhl se průmysl, i ten, který dříve exportoval, na domácí tržiště a tím odňal toto malým a středním výrobcům, z čehož vyvstala hydra nezaměstnanosti v živnostech, která zde řádí hůře než ve velkoprůmyslu. A na to je nutno, aby reagovaly vládní strany a vláda sama a hledaly cesty k nápravě, aby nebyl zničen střední stav.
Příčinou této hospodářské stagnace, způsobené drahotou našich výrobků a nemožností jejich vývozu je jednak, jak již jsem podotkl, vysoký kurs československé koruny oproti marce, dále pak strašně vysoké daně v naší republice a zejména daň výdělková a přirážky k této, zejména pak daň z uhlí a z obratu, jakož i vysoké zisky velkoprůmyslu a také mzdy, jichž výše je ovšem odvislá od drahoty životních potřeb. Že daňový systém v naší demokratické republice je krajně reakční a nedemokratický a příčinou úpadku ve středních stavech a příčinou k nechuti k dalšímu podnikání, poukázali jsme s těchto míst již mnohokráte a uvádíme toto opětně. Jakým způsobem dnes vyměřují se daně, svědčí na příklad následující berní a platební rozkaz. (Ukazuje malý lístek papíru.) To je, prosím, úřední berní rozkaz platební, který dostal občan, živnostník z Křince.
Nejdůležitějším ovšem faktorem dnešní krise hospodářské je a bude urovnání dosud nevyrovnaných mezinárodních poměrů a zejména nemožnost navázání čilých obchodních styků s Polskem a Ruskem, jakož i dnešní nutnost ozbrojeného míru. Revoltující Německo proti reparacím a spojenectví sovětského Ruska s tímto Německem vynucuje pohotovost Francie a podněcuje a udržuje v naději na úspěch i ony živly, které usilují o přepadení a rozvrácení naší Československé republiky, a těmito nadějemi jsou živeni zvláště Maďaři a jejich spojenci. Proto musí také naše republika přes to, že je vedena zásadami mírumilovnými a protimilitaristickými, udržovati značnou a pohotovou armádu k obraně pro každý případ, což ovšem vyžaduje velikých nákladů. Jsme pro odzbrojení, pro trvalý mír, ale musíme za dnešních ještě neutěšených a neurovnaných poměrů politických a mocenských v Evropě býti připraveni na obranu, zvláště proti Maďarům. Proto potřebujeme pohotovou armádu.
Schvalujeme zahraniční politiku
našeho presidenta a zároveň našeho zahraničního ministra, za nímž
jsme stáli a jej podporovali, i když byl v Janově, kdy byl dokonce
napaden některými vlivnými činiteli z řad vládní koalice, a pokládali
jsme to jako strana státotvorná, třebaže dnes oposiční, za svoji
státní povinnost podepříti vliv a význam našich representantů
za hranicemi. Vítáme zejména význam upevnění Malé Dohody, užší
přátelství Francie a Polska. V politice zahraniční přáli bychom
si však, aby bylo dbáno také našeho hlasu, který jsme zde již
dnes několikrát vznesli, by totiž bylo více dbáno zřetelů hospodářských,
poněvadž tyto jsou rozhodujícími pro naši státní existenci, a
aby na místa našich zástupců v cizině byli vysíláni nejenom dobří
politikové, nýbrž i zejména zdatní obchodníci a znalci našich
hospodářských poměrů a poměrů výrobních a obchodních, kteří by
nám usnadnili dobýti cizích odbytišť a tím pomohli zkonsolidovati
hospodářské poměry našeho státu, který je odkázán na silný vývoz.
V tom vidíme nejlepší hospodářské a politické zabezpečení naší
republiky. (Výborně!) Náš klub bude hlasovati pro přijetí
prohlášení pana zahraničního ministra. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalší rečník pán posl. dr. Patejdl.
Posl. dr. Patejdl: Vážená sněmovno! Pan poslanec dr. Šmeral užil ve své řeči v této debatě řadu nesprávných tvrzení o československých legiích v Rusku. Pokládám proto za svoji povinnost za souhlasu svých kolegů za ruské legie a jménem Československé obce legionářské učiniti toto prohlášení:
Tvrzení pana dr. Šmerala jakoby konflikt ruských legií se sověty byl výsledkem nějakého domnělého jednání v Paříži, jehož účelem mělo býti, aby ruské legie staly se nástrojem intervence, je úplnou smyšlenkou. Zahájení bojů se sověty bylo následkem jednomyslného usnesení československého vojenského sjezdu v Čeljabinsku ze dne 25. května 1918.
Boj sám byl vynucenou sebeobranou proti útokům sovětské vlády, té sovětské vlády, která využila podružného celkem případu čeljabinského k tomu, aby prohlásila ústy svých vojenských komisařů Aralova a Trockého, že celá československá armáda má býti úplně odzbrojena a že ti, kteří nepřistoupí k rudé armádě, mají býti zavřeni do zajateckých táborů a všichni, u nichž se najde zbraň, mají býti postříleni.
Má-li kdo, vážení, hlavní vinu na této srážce, na rozpoutavších se bojích a na jejich obětech, pak jsou to čeští komunisté v Rusku, kteří, opustivše řady revoluční armády, nesprávně informovali vládu sovětů o kontrarevoluční povaze a cílech vojska, kteří informovali nesprávně vládu sovětskou o vnitřní slabosti v československé armádě a o snadnosti získání veškerého mužstva pro rudou armádu. Spojení s Francií tehdy vůbec ještě nebylo. Usnesení Sjezdu o vystoupení stalo se proti vůli tehdejšího zástupce francouzské mise majora Guineta, stalo se proti zákazu dvou místopředsedů odbočky Národní rady Čermáka a Maxy, jak o tom svědčí jejich telegram ze 21. května 1918 a pozdější telegramy prof. Maxy.
Pan dr. Šmeral v reprodukci zabavené stati Rudého Práva o moskevském procesu se socialisty revolucionáři, kterou pan dr. Šmeral ve své řeči provedl, uvedl hrubé útoky na mravní a ideovou kvalitu československých legií v Rusku. Odmítám útoky ty co nejdůrazněji. Konstatuji, že na tvoření československých legií přijímali z valné části účast revolucionáři zajatečtí z řad mužstva, že legie sestávaly ve své většině z řad pracujícího československého lidu. (Výborně!) Že byla zúčastněna poměrně i inteligence a ostatní vrstvy, to svědčí jen o jednotnosti uvědomělého revolučního hnutí, které bylo vedeno jedinou ideou: Rozbití toho Rakouska, které dr. Šmeral tehdy tak vytrvale hájil.
Je naprostou smyšlenkou tvrzení, že na frontě samarské po vypuknutí bojů byly povražděny tisíce dělníků. Je pouze pravda, že v bojích těch rudá armáda, jež sestávala ze značné části ze zajatců Němců a Maďarů a ovšem i ruských komunistů, utrpěla velmi citelné ztráty, stejně jako značné byly ztráty na straně československých legií. Smyšlenkou je i tvrzení, jakoby při evakuaci Samary z rozkazu Černova bylo tam zastřeleno 600 bolševických dělníků. Tvrzení to vyvrací tento fakt: Před evakuací Samary odrážela skupina československého vojska útoky nepřítele na nikolajevské frontě, jižně od Samary. Bolševici, chtějíce zaskočiti tuto skupinu, vzbouřili v jejím týlu dělnictvo v Ivaščenkově, napadli strojními puškami stojící tam československé vlaky. V boji, jenž se pak rozpoutal, zejména po přispění posil z nikolajevské fronty, utrpěli napadající ztráty jako v každém jiném boji. To je ovšem něco jiného nežli zastřelení z rozkazu Černova. Československé legie nemají zásluhy o uchvácení moci admirálem Kolčakem, naopak prohlášením Odbočky Národní Rady z 21. listopadu 1918 zaujaly k omskému převratu stanovisko příkře odmítavé a také od převratu Kolčakova dalo vojsko jasně najevo, že nechce se srážeti za ruskou reakci. Tato fakta budou ještě podrobně vysvětlena a budou dokázána po objektivním vědeckém zpracování historie ruských legií. Z historie té bude patrno, co československý dobrovolec vykonal pro samostatnost státu a pro vítězství demokracie a pokroku. Vystupuje-li se s takovými falsifikáty, jakých reprodukcí zabavené stati bylo zde užito, zejména také o smyšlených zločinech socialistů-revolucionářů, v době kdy konečně po více než dvou letech věznění bez obvinění začíná se projednávati v Moskvě proces se socialisty-revolucionáři, pak nemohou podobné falsifikáty sledovati jiný účel, než aby při nedostatku důkazů naladily veřejné mínění v Rusku i mimo ně proti nebohým, po dvě léta hladem ve vězení mučeným ruským socialistům, aby působily na soudce nad obžalovanými ruskými socialisty, vyvolaly proti obžalovaným náladu při nedostatku důkazů a přispěly k jich nejkrutějšímu odsouzení. Nad takovým postupem nelze než vysloviti nejhlubší politování.
K celkové debatě chtěl bych učiniti jen několik poznámek. Janovská konference byla pokusem o hospodářskou obnovu Evropy. Omezila se na ruský problém jako nejdůležitější. V ruské otázce dnes, kdy umírají hladem miliony nevinného lidu ruského, kdy dospělo se tam až k anthropofagii, až k lidojedství, ustupuje do pozadí otázka uznání de jure a vystupuje do popředí otázka finanční pomoci. Pomoci takové nebudou moci poskytnouti jednotlivé státy, nýbrž musí ji poskytnouti soukromý kapitál. Obchodní smlouvy s Ruskem mají takové úvěry jenom právně umožniti. Jde tedy o to, zdali se dá soukromý kapitál získati pro úvěry v Rusku, bez nichž jakékoliv uzavření obchodních smluv zůstane bez jakéhokoliv účinku. Hospodářská krise Evropy je čím dále tím hrozivější. Není omezena jen na Rusko a státy, které v této světové válce byly poraženy, ona zachvátila již i ostatní Evropu. Spolupráce na hospodářském ozdravění Evropy je proto povinností všech národů a států, a uvnitř každého státu všech tříd obyvatelstva, a je nutná v zájmu těchto států. Nesplní-li státy, nesplní-li národy a všechny jejich vrstvy zde této povinnosti, vyroste hospodářská krise evropská v hospodářskou katastrofu, která zachvátí celou Evropu, přivodí shroucení hospodářské a pochová pod svými troskami všecko, i kulturu a civilisaci.
Očekáváme proto od haagské konference,
že odstraní překážky hospodářské obnovy Evropy a stane se tak
dovršením mírových smluv, které nemohly odstraniti hospodářských
následků úžasné světové války. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Onderčo.
Posl. Onderčo: Slávna snemovňa! Pán ministerský predseda, idúc na konferenciu do Janova ako plnomocník demokratického štátu, nepovažoval za potrebné počuť mienku a prijmúť inštrukcie tohoto parlamentu, kterému je ohľadom svej politickej činnosti odpovedený. Majúc na zreteli túto svoju odpovednosť, vlastne ale neoprávnenú nezodpovednosť, až teraz po pohrebe janovskej konferencie dáva možnosť povolaným zástupcom ľudu ozvať sa, aby títo jeho diplomatickú činnosť na janovskej konferencii prezkúmali, zkontrolovali a posúdili.
Pán dr. Beneš vo svojom prehlásení - musíme konštatovať - pravil pravé nišť. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) On povedal len to, čo každý občan Československej republiky, ktorý noviny číta, i tak vie; na druhej strane ale s diplomatickou zagombikovanosťou začal všetko to, čo by bol vlastne mal povedať, takže členovia tohoto parlamentu i nechtiac musia sa považovať za také politické deti (Výkřiky slovenských poslanců.), ktoré nesmia vedieť, čo mladý tatíček vie, a čo on len starostlivej mamienke, politickej pätke, dôverne pošeptá. (Souhlas slovenských ľudových poslanců.)
Slávna snemovňa! Na takomto základe nechápem, že prečo môže byť mojou povinnosťou hlasovať za prehlásenie vlády? Čo toto prehlásenie hneď kompetentný p. minister odporučoval slovy nijak nezatajeného sebapovedomia, "Sám jsem si povědom úplně své konané národní i státní povinnosti".
Slávna snemovňa! Janovská konferencia dnes patrí už minulosti, patrí už dejinám. Bolo to komplikované ako europský snem, ktorý konečne mal zamedziť, aby europské veľmoci raz prestaly už byť len kočujúcim svetovým tribunálom (Veselost.), ktorý čím ďalej, tým menej vážnosti a menej rešpektu má v Europe a v celom svete. Ale výsledok tohoto svetového snemu čo je? To, že Janov stal sa iba jednou štáciou na tej dlhej a trapnej krížovej ceste, po ktorej europskí diplomati bezradne ešte dlho kráčať budú.