Předseda
(zvoní): Slovo dále má p. posl. Dietl.
Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Máme před sebou předlohu, kterou má býti jedné části poplatníků zjednáno malé ulehčení. Opětovně jsme se zabývali reformou daňových zákonů, zvláště zákonů o dani osobní, a museli jsme provésti již různé změny, poněvadž se ukázalo, že zákon, který byl sdělán v roce 1896, neodpovídá již dnešním dobovým poměrům. Podle našeho mínění měl by býti z toho odvozen jiný závěr, a již dlouho žádáme, aby byla provedena úplná reforma berních zákonů, aby se konečně přikročilo k tomu, aby se dosavadní systém odstranil a přistoupilo se k jednotné dani. Podržujeme ten systém dále, zatěžujeme svoji administraci hrozným způsobem, ku provedení těchto berních zákonů potřebujeme nesmírného personálu, neustálými změnami, jež provádíme, rušíme práce těchto administravních sil a přes to nedocházíme k tomu, abychom daňovou otázku projednávali a řešili ve smyslu liberálním. Chtěl bych zvláště zdůrazniti, že by bylo nutno, má-li již dojíti k reformám, aby se reformovaly nejen berní sazby, nýbrž také vyhledávací řízení, neboť těžiště zdanění leží v řízení vyhledávacím, a právě tu stávají se těžké chyby. Z tohoto zla vznikají všechny další nepříjemné následky.
Tento zákon je vadným nejen ve směru technickém, projevili bychom mínění, že nevyhovuje ani ve směru věcném, a to proto, poněvadž úleva má nastati teprve v řízení odvolacím. Nikoli při základně zdanění, nikoli již při výměně je berní správa nucena přihlížeti k sazbám, jež stanovíme, nýbrž se tu dělá předpis teprve pro řízení odvolací, jak má úřad ustanoviti berní sazby. Je-li již úmyslem, zjednati jedné části poplatníků úlevy, pak by bylo důležitějším, dbáti těchto předpisů hned při vyměřování daně. A proto jsme si dovolili v resoluci vyzvati pana ministra financí, aby berní správy, resp. odhadní komise vyzval, aby již při stanovení berních sazeb po vyhledávacím řízení přihlížely k sazbám, které dnes stanovíme pro řízení odvolací. Myslím, že žádná strana, které jde vážně o tuto reformu, této resoluci souhlasu nebude moci odepříti, poněvadž jinak reforma, jak je zde zamýšlena, nepřinese to, co se od ní očekává, a stane se skutečně jen zdáním. Ne všichni poplatníci a právě ti, kteří jsou tu postiženi nesprávným odhadem, jsou s to, aby v odvolacím řízení přivodili změnu svých berních sazeb. Těm, kdož jsou zařazeni do vyšších berních tříd, nebude ovšem dělati obtíží, aby svého práva došli v řízení odvolacím. Ale ti mají již ve vyhledávacím řízení možnost hájiti svých práv, mají své právní poradce, mohou již při vyměřování základny zdanění uplatňovati všechny námitky, jež mluví v jejich prospěch, kdežto právě ti malí lidé, jež chceme chrániti, těchto práv nepoužívají, poněvadž neznají zákona a poněvadž také nemají možnosti platiti právního rádce nebo dáti se zastupovati právníkem. Z tohoto důvodu mnozí, kdož i nadále jsou neprávem příliš zdaňováni, přes to, že stanovíme berní sazby, nepoužijí této výhody, poněvadž nedovedou rekursem, v odvolacím řízením, své právo uplatniti. Nejsou dosti vyškolení k tomu, aby skutečně dosáhli toho, co jim tento zákon má přinésti. Avšak nejen to. Musíme si také stěžovati proto - a právě při této novele neradi bychom si nechali ujíti, abychom nepřednesli své námitky - že přes opětovné sliby, přes přípovědi pana ministra financí, jsou odhadní komise pořád ještě ty staré, které již dlouho, dlouho úřadují, že stále ještě není dosud ani stopy o nové volbě odhadních komisí, takže právě k těm, jimž chceme poskytnouti úlevu, se nepřihlíží a nemají v odhadní komisi rovněž náležitého vlivu. Totéž platí samozřejmě o komisích odvolacích, které jsou z části rovněž povolávány volbou, a proto nechceme opomenouti znova klásti požadavek, aby byla konečně provedena volba těchto komisí. Těžiště a příkrosti zdanění nejsou jen v tom, že vyhledávací řízení a zjištění základny pro zdanění je tak těžkopádné a nespravedlivé, jsou také v tom, že výše daní je zatěžována zvláště tím, že musíme nésti veliké přirážky k daním: přirážky zemské, okresní, obecní. Přirážky zemské dosáhly již nesmírné výše, jsou již vyšší než celá daň výdělková sama o sobě, okresní přirážky jdou do set, obecní do tisíců procent. Máme obce, kde se vybírají přirážky až 3000%, a teprve tím se daně stávají nesnesitelnými, poněvadž vyrůstají do výše, která ztravuje výnos. Máli tedy dojíti k reformě, a zvláště má-li býti chráněna skupina malých poplatníků, pak by bylo také nutno učiniti opatření, aby jim směla býti předepsána jen určitá výše přirážek. Pro společnosti s ručením obmezeným máme ovšem ustanovení, že daně nesmějí přesahovati 80% čistého výnosu. Toho však nelze použíti na malé poplatníky, a proto nutno také zde vytvořiti normu, jak vysoko smí vůbec býti příjem zatížen těmito přirážkami, kolik z něho nutno odevzdati.
Poukázali bychom však také na to, že v této novele jsou rovněž obsažena ještě ustanovení, jež nutno vypustiti, poněvadž jsou zpátečnická. V odstavci 2. článku 3. bod 2. se praví, že také zaplacené úroky, tedy úroky pasivní, nutno rovněž pojmouti do základny zdanění. Myslím, že je neudržitelno, aby se někomu, kdo je nucen vypůjčiti si kapitál, aby udržel svůj závod v chodu, započítávalo zúročení tohoto vypůjčeného kapitálu rovněž do daňové základny, poněvadž tím jsou zvláště zle postiženi právě ti, kteří vyrábějí za těžkých okolností, kteří provozují svoji živnost za ztížených poměrů, kdežto druhému, který má dostatek provozovacího kapitálu po ruce, poskytuje se tímto způsobem výhoda. Proto jsme si dovolili podati návrh na škrtnutí tohoto bodu, a prosili bychom, aby se rovněž na tento návrh vzal zřetel. Poněvadž má se dostati výhod hlavně poplatníkům malým, dovolili jsme si předložiti návrh, který podává jiné odstupňování než je obsaženo v předloze vládní a ve zprávě referentově. Chceme v dolních třídách rozpětí zmírniti a berní sazby přizpůsobiti poměrům. Především však bychom poukázali na ustanovení zákona o osobní dani z příjmu, který stanoví existenční minimum 6000 K. Přáli bychom si, aby se vzal zřetel na poplatníky, aby bylo do zákona pojato existenční minimum v téže výši, jak je stanoveno u těch, kdož platí osobní daň z příjmu, a aby toto existenční minimum bylo samozřejmě od daně osvobozeno. To jsou návrhy, jež k tomuto bodu podáváme, a prosili bychom vás, abyste tyto návrhy přijali. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Chtěl bych jen ještě poznamenati: Břemeno daní, jež musí jednotliví poplatníci platiti, dosáhlo již takové výše, že se stává nesnesitelným. A považujete-li za vhodno připustiti zde úlevu, pak to ještě dlouho neopravňuje k nadějí v obrat vaší finanční politiky a nesmíte tím vzbuzovati zdání, jako byste nyní chtěli počíti také se snižováním daní. Naopak: připravují se zase předlohy, které přinesou nové nepřímé daně, a poskytujete-li tu na jedné straně malou výhodu, bude pan finanční ministr na druhé straně hleděti, aby dostal zpět dvojnásobné a trojnásobné z toho, co se slevuje. Při této příležitosti chci poukázati na strašné účinky daně z obratu, která ubíjí naše národní hospodářství, která nás tlačí přímo hrozně, chci poukázati na daň z uhlí, která nejtíže postihuje náš průmysl a ztěžuje jeho prosperitu, chci poukázati na to, aby se konečně našla také cesta, aby se zjednala úleva v ustanoveních právě nejtíživějších. Poukázal bych také na to, že tarify železa dosáhly u nás takové výše, že nemohou býti srovnány již s tarify žádného jiného státu, že se tím také zvyšuje drahota, že stát při snižování cen nepředchází příkladem, nýbrž že vlastně je ukazatelem cesty, jak pomoci zvýšení drahoty.
I když předloha vykazuje řadu
nedostatků, i když také nemůže dosíci našeho souhlasu, přece pro
ni budeme hlasovati, poněvadž v ní spatřujeme pokrok. Avšak přejeme
si, aby se na této cestě pokračovalo, aby se zkusilo zmírniti
tvrdosti, které spočívají v berních zákonech, a přikročiti k úplné
reformě bernictví. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Najman.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Mne zaráží, jak dnes vláda na lehkou váhu bere sněmovnu. Bývá v celé řadě parlamentů zvykem, když jde o určitou věc, která se týká některého ministerstva, že dotyčný ministr vždy jest přítomen. Znám na př. parlament maďarský, v němž by parlament vůbec odepřel jednati o nějaké předloze, kdyby ministr, jehož se předloha týká, nebyl ve sněmovně. Zde však běží o věc jdoucí do miliard, ale pana ministra financí zde viděti není. (Posl. Špaček: Poněvadž pan ministr financí projednává anglickou půjčku!) V tomto případě jde o věc, která se pana ministra financí dotýká, takže má povinnost, aby seděl zde. Tato věc týká se také jeho.
Zákon, který se zde projednává, vypadá jakoby ve skutečnosti znamenal zlepšení. Ale já vidím, že to není zlepšení, že jest to jen další pokračování v tomto nespravedlivém systému daňovém. Poukazuje se na to, že zde jde prý pouze o provisorní zákon, ale víme, že takové provisorní zákony, které této sněmovně a sněmovně předešlé byly předloženy, dostaly potom definitivní ráz a platily na delší dobu, nebo prostě se přišlo a řeklo se, že tento zákon se prodlužuje.
Vážení přátelé! Socialisté vždy ve svých programech a řečích na schůzích a projevech poukazovali na to, že jejich požadavkem bude prý, aby byla zavedena všeobecná jednotná vzestupná daň progresivní, ale ve skutečnosti - to jest jen mluveno na schůzích a táborech, tam se tak ty věci projednávají - zde není dobré vůle, aby tyto jedenkrát stávající daně byly zrušeny a byla zavedena jednotná vzestupná daň progresivní. Vidíme, že v této věci jest ve skutečnosti zcela jiná teorie, než jak se v praksi provádí. Dnes nepracuje se k tomu, aby se progresivní jednotná vzestupná daň zavedla, nýbrž zavádí se řada dalších daní nepřímých a jiných. Není-li daň z obratu a z přepychu ohromnou daní nepřímou? Vidíme, že místo, abychom pracovali aby byla zavedena jednotná daň progresivní, pracuje se k tomu, abychom měli velikou armádu různých daní.
Když se jednalo předevčírem o anglické půjčce, tu pan ministr poukazoval, že prý se nám vede dobře, a to proto, poněvadž bylo vybráno o 700 milionů daní více, než ve skutečnosti se počítalo. Ale, vážení pánové, jakým způsobem se tyto daně vybírají? Jakým způsobem se předpisují a jakým způsobem se vymáhají? To není vymáhání daní, to není předpisování, to jsou přímé konfiskace majetku a jmění, které dnešní naše ministerstvo financí provádí. Vidíme také důsledky toho. Pohlédněte do denních časopisů a listů. Co tam vidíte? Oznamuje se 90 konkursů a insolvencí to je důsledek těch ohromných a těžkých daní. Kam to vede? Vy těmi krutými, velkými daněmi ničíte existenci příslušníků středního stavu, ničíte úplně hospodářské podnikání! To není chlouba, říká-li někdo, že jsme vybrali o 700 mil. korun daní více. Vy při tom ničíte existenci lidu, ožebračili a přivedli jste na mizinu poplatníky.
Jakým způsobem se daně vybírají a vyměřují, mám zde jeden takový výměr. Je to knihovní žádost okresního soudu v Olomouci. Dlužník Antonín Sokol, hostinský a mistr řeznický v malé vesnici, má předepsáno daní 300 tisíc korun. Na této dani zaplatil 94.360 K, a když prosil a žádal o posečkání zaplacení daně, když - se Moravská agrární banka zavázala, že za něho ručí - prosím, tu se vede knihovní žádost, tu se vede exekuce, tu vymáhající věřitel, státní berní úřad v Olomouci, vede na nešťastného člověka pro 239.000 K exekuci a nařizuje dražbu, která se má odbývati 27. t. m. Já se ptám, pánové, může-li takový řezník a hostinský ve vesnici takový obrat daňový platiti? Celé jeho jmění nestačí, a vy potom cynicky pravíte - i pan ministr má tolik cynismu, že řekne, že jsme o 700 milionů korun více vybrali. Ale za jakých okolností jsme o 700 mil. korun vybrali více daní? Když jste je z těchto lidí vydřeli takovým způsobem, že ti lidé pláčou. (Slyšte! - Hlas: Co píše ten člověk?) Ten člověk píše: "Mně nezbývá nic, než abych po tolika letech dření vzal revolver anebo se šel utopiti." Takovým způsobem pracujete, a poukazuje-li někdo k tomu, jaký jste zavedli systém u nás, tu ještě jej osočujete, že není do vládní, resp. že není dosti dobrým republikánem.
Je špatným republikánem ten, kdo takovým způsobem ničí existence a podkopává důvěru ke státu. (Hluk a výkřiky poslanců živnostenské strany středostavovské.) Co má říci takový člověk, když vidí, že republika s ním tímto způsobem zachází? Co jiného, než: Jak republika zachází se mnou, tak budu já zacházeti s republikou!
Vážení pánové! Vidíme, že všechny podané rekursy jsou zbytečné, marné, poněvadž se nevyřizují, a nechávají se prostě ležeti. A nyní podává se předloha, jež vypadá, jakoby to byl jistý pokrok, ale ve skutečnosti tomu tak není. A co je při tom nejzajímavějšího: Na tuto předlohu měl by si vzíti ten, kdo ji zpracoval, tedy ministerstvo financí, patent. Možná, že by to bylo zbytečné, poněvadž nebude nikoho, kdo by tuto předlohu chtěl napodobovati a vzíti si ji za vzor. Zachovává se zde proti staré předloze, o které zde bylo mluveno, ta neslýchanost, že se připočítávají úroky z daní k čistému zisku. Toho mudrce, který to udělal, bylo by záslužno, aby někdo balsamoval. Kam to dojde, když se nebudou moci tyto daně odpočítávati? Bude to tedy stále ještě vzrůstati! (Posl. Pastyřík: Budou se platiti daně z daní!)
Ale na druhé straně čeho jsme zase svědky! Poplatnictvu se ukládají ohromná břemena, ale na druhé straně vidíme, jak se se živnostnictvem jedná. Vidíme, že dnes státní správa sama si zařizuje dílny. Mám zde právě protest společenstva řezníků a uzenářů v. Brně, že tamní robotárna zřizuje si tam velkouzenárnu a velkořeznictví, tedy prosím - podnik výdělkový. Ze státních peněz zřizují se obchodní a výdělkové podniky a potom takovýmto způsobem přirozeně se ničí a ubíjí živnostnictvo. (Posl. Mlčoch: A kdo bude platiti daně?) V Praze je konsumní spolek poštovního zřízenectva, který zaměstnává 154 úředníky a dělníky, kteří jsou vesměs placeni z poštovních peněz, z peněz poštovního eráru. Oni přirozeně mohou snáze a lépe konkurovati nežli živnostník nebo obchodník. Vidíme, že na příklad do Košic posílá se pivo do tamního železničního konsumního spolku a platí se z vagonu 193 Kč z Plzně do Košic za dopravu piva, kdežto tamější živnostník musí platiti 8000 Kč dopravného do Košic. A tu si představte, jak tamní živnostník může potom pracovati, jak může vůbec existovati? "Lema", kde se prodělaly takové ohromné peníze, kde stát tak ohromné peníze ztratil, zřídí si velkouzenářství, velkořeznictví, a kdo přijde, tomu prodává. Takovým způsobem bere se možnost, aby živnostník mohl existovati, poněvadž přirozeně, když takovéto ohromné výhody dávají se konsumům a jiným korporacím, je nemyslitelno, aby živnostník mohl konkurovati.
My, vážení pánové, podáváme k tomuto zákonu své pozměňovací návrhy. Dožadujeme se změn - a je zajímavo prohlédnouti si tento návrh zákona, jak nedbale se dnes u nás dávají zpracovati předlohy, které se předkládají sněmovně. V této předloze je na příklad od 60.000 do 80.000 daň 2% a hned pod tím od 100.000 do 200.000 Kč daň 2 1/2 %. Podle toho ti, kdo mají od 80.000 do 100.000 Kč příjmů, nebudou platiti vůbec nic. (Posl. Anděl: To budou příslušníci vládní koalice!) Prosím tak nedbalým způsobem se dnes v této sněmovně sdělávají předlohy. My podáváme pozměňovací návrhy a žádáme, aby do 40.000 Kč platilo se 1/2%, od 40.000 do 80.000 1%, od 80.000 do 100.000 1 1/2 %, od 100.000 do 200.000 2%, od 200.000 do 500.000 3%, od 500.000 do 1,000.000 4%. A my žádáme, aby se šlo na boháče a velkokapitalisty s většími procenty, a dále žádáme, aby od 1,000.000 výše byla 5%ní daň.
Dále dožadujeme se, resp. podáváme pozměňovací návrh k čl. IV., odst. 3, aby, dokud není rozhodnuto o odvolání poplatníkově, nebylo přípustno vymáhati daně, předepsané cestou exekuční. Co je platno za takových okolností, jak se to dnes děje, poplatníkovi podati odvolání? To se podá, avšak nevyřizuje, několik roků to trvá než se vyřídí, mezitím se živnostník a poplatník exekvuje. A prosím, dnes ubohý poplatník, aby se spoléhal na ministra, to by daleko došel, neboť víte dobře, že na sliby pánů ministrů není spolehnutí. Co by mu to bylo potom platno, kdyby takové odvolání bylo ve prospěch toho člověka vyřízeno a jeho žádosti vyhověno, když on mezi tím byl zničen a přiveden úplně na mizinu?
Dále podávám resoluční návrh:
"Vládě se ukládá, aby vydala nařízení, jímž se stanoví, že
součet všech autonomních přirážek, včetně s připážkou válečnou
ke všeobecné dani výdělkové nesmí přesahovati 500%", a to
prostě proto, poněvadž víme dnes, jak se daně vyměřují. Dnes se
řekne: Ve francouzské republice a jinde je zvykem, že těm, kdo
má více dětí, dostává se určité prémie, aby děti mohl vyživiti.
Ale u nás je zvykem, že tomu, kdo má mnoho dětí, se vyměřují daně,
poněvadž mu řekne takový berní úředník: "Vy musíte míti nejméně
příjmu 20.000 K, poněvadž byste nemohl děti, které máte, vyživiti."
Prosím, takovým způsobem se dnes u nás postupuje. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, pana poslance aby končil.
Posl. Najman (pokračuje): Já pane předsedo, za to nemohu, že můj čas uplynul. (Hluk. - Posl. Mlčoch: Mluvte dále, beze všeho, mohou-li jiní poslanci, může také oposice mluviti!)
Prosím, takovému malému živnostníkovi předepíší sice daň z 20.000 K, v tomto případě 1/2%ní, t. j. 100 K; když ale vidíme, že přijdou k tomu 1000% přirážky, znamená to, že takový malý živnostník musí zaplatiti 1100 K daně. Proto podal jsem resoluční návrh, aby v tomto případě přirážky ke všeobecné dani výdělkové nepřesahovaly 500%.
Dále po dáváme resoluční návrh,
ve kterém vyzýváme vládu, aby finanční správa nařídila volby do
komisí pro daň výdělkovou nejpozději do 30. června 1922. To se,
prosím, všecko slibovalo, slibovali to zde ministři, že volby
do odhadních komisí provedou. Ale volby do dnešního dne provedeny
nebyly. (Posl. Vávra: Vymáhání daní je pohodlnější!) Ale
my vidíme... (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby nebyl řečník vyrušován.
Posl. Najman (pokračuje): .... že se z dlužných daní dnes vyměřuje 10%ní úrok. U nás se stíhá lichva, lichváři jsou stíháni a trestáni, ale v tomto případě vláda, resp. finanční správa, provádí lichvu nejhoršího druhu, poněvadž počítá chudobnému živnostníku a obchodníku 10%ní úrok. Z té příčiny podáváme resoluční návrh, ve kterém vyzýváme vládu, aby vydala nařízení, jímž se snižuje úrok z 10% na 4%.
To jsou naše pozměňovací návrhy.
A já apeluji na vládní koalici, která na schůzích často říká,
že chce zájmy živnostníků a obchodníků hájiti, aby zde svým činem
ukázala lásku k lidu, aby také ona pro tyto naše pozměňovací návrhy,
které ve skutečnosti znamenají jenom zlepšení poměrů těch malých,
chudých, živnostníků a také spravedlnost, hlasovala. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Špaček.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Jako poslední řečník a jediný snad řečník nynější vládní většiny v tomto parlamentě kromě p. referenta, budu se snažiti, abych vyslovil jmenovitě k poznámkám, které k tomuto návrhu zákona učinili předešlí páni řečníci, stanovisko naší vládní většiny a jmenovitě stanovisko naší strany. Je jisto, že volání po všeobecné reformě daňového systému jest opodstatněno nejen důvody ideovými, finančně-technickými, jmenovitě dnešní doby, kdy právě složitost našeho finančního systému vyžaduje mimořádného napětí sil a mimořádné kvalifikace sil finančního aparátu, nýbrž že tato reforma daňového systému vůbec je důležita hlavně proto, že podporuje příznivý vývoj národohospodářský našeho státu, podnikatelských a výrobních vrstev zvláště. Všichni zajisté tento názor, i pokud byl tlumočen pány příslušníky oposice v této sněmovně, přijímáme, a správa finanční v důvodové zprávě k této zákonné osnově prohlašuje, že na této reformě našeho finančního systému usilovně pracuje a že ovšem právě ohromnost tohoto úkolu, složitost všech složek, které k tomu musí býti vzaty v úvahu, nedovoluje ukončiti práci tu tak časně, jak by si správa finanční sama přála. Toto její ujištění vítáme a, pokud na nás je, budeme se snažiti, by tempo uskutečnění této reformy bylo urychleno.
Jestliže tedy celý náš daňový systém potřebuje náležité reformy z důvodů hlavně národohospodářských, jak zdůrazňuji, tedy ovšem hlavně potřebuje reformy daň výdělková.Proč tomu tak jest, osvětlil v několika případech jednotlivostmi referent kol. Slavíček, a dovolte m, abych řekl k odůvodnění jeden případ z bezprostřední mé známosti a zkušenosti toho, jak je výdělková daň podle dnešních předpisů ukládána za dnešních poměrů veřejného hospodářství vůbec, totiž jak výdělková daň má rozhodující význam - každá státní daň má rozhodující význam pro možnost zatížení přirážkami samosprávných svazků - a jak právě je důležito, by tato výdělková daň byla co nejdříve zreformována. Nebudu popírati snad ani platnost těch případů, které uvedli předešlí páni řečníci, ale řeknu tento jediný případ z nejbližšího mého okolí. Můj bratr spojil se ještě s jedním stavitelem v podnikatelskou společnost. Vydělali prvého roku své činnosti a přiznali správně 46.000 Kč. Těchto 46.000 Kč bylo správně podle platných předpisů zákona rektifikováno pro ocenění výnosu jejich živnosti na 56.000 Kč s připočtením daní a srážek nákladu, který učinili na zřízení tesařské ohrady, na oplocení.Daň byla jim vyměřena správně z 56.000 K podle předpisu, a poněvadž to byla společnost s tuč. obmezeným, 10%. Uvádím to, poněvadž tato osnova týká se podniků zdaňovaných podle hlavy I., ale uvádím, z jakých důvodů dnešní daňový systém je neudržitelný. K těmto 56.000 K přistupuje tedy 10%ní daň státní, 150%ní přirážka a z 10%ního základu 780% přirážek obecních, zemských, komunálních, silničních; celkem dostali předpis z výnosu své živnosti rektifikovaného berní správou na 132.000 K, tedy třikráte tolik, než skutečně vydělali, co berní správa ocenila jako základ zdanění. Je samozřejmo, jestliže podle platných zákonných předpisů jsou možny tyto výstřelky, resp. tyto důslededky našich platných systémů daňových, jmenovitě pokud jde o daň výdělkovou, že musíme v dohledné době snažiti se o to, aby to příště možno nebylo, jmenovitě právě u těchto společností veřejně účtujících, ať s obmezeným ručením nebo akciových. Berní správa tyto skutečné výsledky systému veřejného zdanění, ne tedy jen státního, nýbrž i samosprávného, musí vzíti v úvahu. Máme zákon o sanaci obecních financí ze dne 12. srpna t. r., kde je ustanovení, že úhrnné zatížení veřejnými dávkami, tedy daněmi a přirážkami autonomními všeho druhu, může konsumovati nejvýše 80% čistého zisku poplatníkova a že tudíž musí mu býti za všech okolností zachováno 20% čistého výnosu. To však platí i o těch podnicích podle hlavy II. a jest samozřejmé, že toto opatření je nejlepší ilustrace toho, jak právě ne daňové zatížení státní, nýbrž jmenovitě veřejné zdanění se strany samosprávných svazků znemožňuje činnost podnikatelů a veškerý rozvoj národohospodářský. A jestliže při těchto příležitostech každé chvíle jmenovitě representanti stran oposičních zde zdůrazňují nemožnost státního zdaňování a způsob, kterým stát zamezuje možnost podnikatelského vývoje, tož musíme si uvědomiti, že to není státní daň, která ničí u podnikatele a poplatníka a živnostníka, jak řekl pan kol. Najman, podnikavost, nýbrž já bych řekl, že všecky tyto výtky, které dnes přednesl kol. Najman a jiní hromadně proti finanční státní správě, měli bychom adresovati kolegům do tábora representantů samosprávných svazků obecních, zemských, okresních a silničních atd.
Je nutno říci, že živnostníka a rolníka, jak již řekl pan kol. Tománek, nebo jiného drobného člověka neničí státní daň pozemková, domovní a činžovní a jmenovitě ne výdělková, nýbrž že ho ničí a strašlivě ochromuje stále a stále stoupající zatížení veškerými přirážkami svazků samosprávných, a je tudíž naší povinností, nejen to stále zde hlásati ve jménu spravedlnosti, nýbrž také ve jménu té snahy, která nám právem, jmenovitě příslušníkům stran koaličních, musí býti společná, zameziti u nás tuto tak bujnou a stále rostoucí daňovou demagogii. A jestliže se celé strany politické živí z této demagogie daňové, tedy je nutno říci, že vůči státu by neměla býti uplatňována tato daňová demagogie poněvadž stát tím vinen není, nýbrž tím jsou vinny samosprávné svazky. Kdyby se podnikatelům řeklo: Vy budete platiti dvakrát, třikrát zvýšenou výdělkovou daň státní, ale daně samosprávných svazků mohou býti ukládány sto procenty, tedy buďte ubezpečeni, kdybychom takto řešili tuto otázku, pak by přestaly veškeré rekriminace. Ale jestliže k této dani státní se připočítá 700 až 2000 % přirážek obecních a k tomu 150% přirážek zemských, na příklad u nás, k tomu 150-200 % přirážek silničních atd., to je potom ten kumulativní požadavek veřejný, který finanční hospodářství státu, zemí, obcí, komor a silničních okresů žádá od poplatníka, a ten se proto cítí býti přetížen daněmi. Tedy samozřejmě spoření v samosprávných svazcích bude a mělo by býti hlavním předmětem všech těchto rekriminací, snížiti břemena přirážková prostřednictvím té možnosti, kterou má každý jmenovitě při sestavování obecního zastupitelstva a při volbách, odstraňovati toto přirážkové hospodářství mělo by býti snahou všech, kteří si na toto ohromné zatížení státním daněmi a přirážkami stěžují. (Výborně!) Dokud toto všechno zde není, dokud vidíme, že na základě dnešních poměrů takové ohromné sumy resultují pro poplatníka, dotud musíme se starati aspoň částečně, jak je to možno vzhledem k tomu, co žádáme od státu, musíme se snažiti aspoň o povlovnější snížení tohoto veřejného daňového a přirážkového zatížení.
K tomu směřuje předloha zákona, kterou právě projednáváme. My všichni, kteří nechceme dělati daňovou demagogii a kteří si dobře a stále uvědomujeme, a proto v té koalici jsme, že stoupající nároky na stát musí zároveň znamenati stoupající ochotu k obětem finančním se strany poplatníků, my, kteří nechceme podávati návrhy líbivé, demagogické, ať spravedlivé nebo nespravedlivé, nýbrž, kteří si uvědomujeme, že zároveň zavazuje se stát opatřiti pro tyto náklady úhradu v státním rozpočtu, nemůžeme prostě říci, že tento systém má býti změněn radikálně, tak, aby se jeho efekt pro jednotlivého poplatníka zmenšil co nejvíce nýbrž my si musíme uvědomiti, že můžeme snižovati jen dle toho ve státě, jak se nám to na základě analogie v obcích podaří, vydání od státu požadovaná sraziti dolů. A to má tento zákon na zřeteli.
Jeho nejdůležitější ustanovení je článek třetí, který zavádí jmenovitě pro drobné podnikatele, samostatné obchodníky a živnostníky a výrobce opravdu snad poměrně velmi nízké zdanění. Jestliže stát žádá na příklad při čistém výnosu do 60.000 Kč od poplatníka jen půldruhého procenta, tedy, pánové, nikdo spravedlivý nemůže říci, že by to bylo zatížení opravdu zasluhující pokárání. Půldruhého procenta ze svého čistého výnosu jistě každý podnikatel státu přispěti může. Jestliže však finanční správa jde ještě pod to - a já mám za to, že podnik, který vynáší 60.000 korun, je podnik drobný, dnes 60.000 Kč neznamená rozsáhlou živnost, nějakou továrnu, to je drobný podnikatel, 60.000 Kč potřebuje každý člověk s četnější rodinou, aby mohl býti důstojně živ - a jestliže se od toho žádá půldruhého procenta a od onoho, kdo má 40.000 Kč, jedno procento, kdo má 20.000 Kč, půl procenta z tohoto výnosu pro státní pokladnu z titulu daně výdělkové, nikdo spravedlivý nemůže říci, že by zde stát daňovou platební schopnost svého poplatníka, podléhajícího výdělkové dani, připínal.
Tedy jest jisto, že velmi podstatná reforma ve smyslu snížení daňového břemene se zde děje. Snažili jsme se v resoluci kterou pokládám za autoritativní pro vládu, dáti ještě popud k tomu, aby uvnitř těchto mezí se přihlíželo k objektivním znakům provozovaného podniku a aby tato sazba u těch nejmenších byla zase ještě snížena. Je pochopitelno volání po snížení tohoto břemene. Musíme se starat o to proto, poněvadž si dobře uvědomujeme, že to nynější těžké kumultivní zatížení daněmi a autonomními přirážkami má jedno katastrofální nebezpečí v sobě, to jest, že státními daněmi jmenovitě autonomními přirážkami, které absorbují celý, anebo skoro celý čistý zisk z práce podnikatelů, živnostníků, ucpáváme ten daňový zdroj, poněvadž přirozeně žádný podnikatel, žádný živnostník bude-li míti platit skoro celou anebo do 80% daň výdělkovou s přirážkami a zůstane mu 20% anebo nic, anebo měl-li by připláceti, ztrácí zájem na tom podniku a opouští ho jako v tom případě můj bratr, poněvadž to ohromné břemeno stavitel snésti nemohl, totiž to obecní, okresní a zemské, tudíž přetěžováním daňovým veřejného poplatníka ucpává se ten zdroj.