Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K věcné poznámce dávám slovo p. posl. Hakenovi.
Posl. Haken: Vážení pánové a paní! Odmítám co nejdůrazněji nařknutí pana místopředsedy inž. Botto, že jsem zúmyslně četl svůj projev tichým hlasem tak, aby předsednictvo jej neslyšelo. Povinností předsednictva bylo, aby řečníkovi zjednalo proti každé straně ticho tak, aby nejen v předních lavicích, nýbrž i vzadu bylo ho slyšeti. V předu bylo mě slyšeti (Posl. Houser: To dokážeme!), a že mně bylo rozuměno, svědčí také ta okolnost, že někteří z pánů šli upozorniti pana předsedu, co tu dole mluvím. Jsem zplnomocněn jménem klubu poslanců komunistických k tomuto prohlášení:
Klub poslanců komunistických protestuje
proti bezmyšlenkovité, neslýchané...
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosil bych, pane poslanče, abyste se držel věcné poznámky.
Podle našeho jednacího řádu není protest přípustný. Račte se omeziti
jen na věcnou poznámku.
Posl. Haken (pokračuje):
Budu tedy mluviti k věci. Musím tu protestovati proti praksi,
kterou předsednictvo této sněmovny v poslední době provozuje v
tom směru, že nejen konfiskuje naše interpelace podle § 9 našeho
monstrosního jednacího řádu a censuruje je, nýbrž dokonce předsednictvo
dovoluje si censurovati i řeči v plenu této sněmovny přednesené.
My se postaráme o to, aby tato hanba demokracie a svobody, kterou
se většinové strany zde stále holedbají, vešla ve známost nejen
mezi dělnictvem, nýbrž také v zahraničí. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, abyste se podle jednacího řádu držel jenom věcné poznámky. (Hluk a různě výkřiky komunistických poslanců.) To, co jste přednesl, byla kritika opatření předsednictva, která je naprosto nepřípustná podle našeho jednacího řádu. (Výkřiky poslanců komunistických.)
Upozorňuji pány poslance, že mají podle § 70 jedn. řádu právo dotazu na předsednictvo, když s některým jeho opatřením nesouhlasí nebo si přejí vysvětlení. Prosím pány poslance, aby se podle toho řídili.
Debata je skončena. Dám nejprve
přečísti návrh na změnu nadpisu zákona.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Návrh p. posl. dr. Hrubana, Malypetra, Stříbrného, Bechyně, dr. Lukavského a druhů:
Nadpis tohoto zákona znějž:
"Zákon ze dne ..........
1922, kterým se povoluje způsob úvěru na úhradu nákladů spojených
s mimořádnými opatřeními vojenskými v podzimu 1921."
Místopředseda dr. Hruban: Návrh je dostatečně podporován a jedná se o něm.
K doslovu dávám slovo zpravodaji
výboru branného p. posl. Vahalovi.
Zpravodaj posl. Vahala: Vážená sněmovno! Při debatě o vládním návrhu, týkajícím se povolení 500 mil. korun, které by státní správa vojenská mohla si vzíti k výplatě potřebného zařízení zbrojního a také jiných věcí, mne velice zarazilo, že právě člen ľudového klubu, člen ze Slovenska, zde způsobem velmi nepěkným mluvil. Výlohy, které k tomu účelu se mají povoliti, jsou v první řadě k obraně Slovenska. A slova, která zde s tohoto místa byla pronesena vůči českému národu, vůči ministerstvu vojenství, jako by utiskovalo Slováky, musím co nejrozhodněji odmítnouti, poněvadž považuji za nutné prohlásiti s hlediska českého, že považujeme Slováky za lid stejného původu jako národ český, poněvadž jsme jistě potomci té velkomoravské říše, kde všichni ze stejného původu jsme vzešli.
Pan posl. Haken mluvil zde proti českému imperialismu a vydává výzvu k vojákům, kteří slouží v naší armádě, aby použili zbraně proti těm, kteří je oblékli do vojenského kabátu. Já myslím, že většího imperialismu není nikde viděti než v Rusku, kde bolševická armáda slouží daleko jiným cílům, aby totiž pomáhala ničiti hodnoty, které v tomto státě věky byly vybudovány.
Pokud se týká námitek pana posl. Windirsche, že stát nezaplatil dosud odebraných vojenských koní, poukazuji, že by měl pan posl. Windirsch zvednouti obě ruce pro to, aby stát mohl zaplatiti tyto koně, poněvadž těchto 500 milionů slouží také k zaplacení těchto koní. A jest mi jenom záhadou, že v tomto shromáždění zdá se mu to příliš dlouho, když vím z vlastní zkušenosti, že můj bratr musil se domáhati po 2 léta zaplacení páru koní, které mu rakouský erár odebral. Doufáme, že u nás do půl roku budou peníze zaplaceny.
Pan kol. Patzel zde tvrdí, že při mobilisaci, kterou stát byl nucen učiniti, byli osvobozeni od vojenské povinnosti Sokolové. Všichni bez rozdílu příslušenství k té neb oné straně, k tomu neb onomu spolku, kteří podle vyhlášky narukovati měli, musili také narukovati, a tedy také Sokolové.
Pan posl. Jokl stěžuje si, že vyhazujeme velké peníze za výzbroj do Francie a že daleko laciněji můžeme to dostati v Německu. Víme z branného výboru podle prohlášení ministra - tehdy ještě Husáka - že veliké množství jak ručnic tak i kulometů, poněvadž byly velmi levné, odkoupili jsme tehdá z říše Německé.
Pan posl. dr. Schollich stěžuje si, že prý jsou peníze jen na účely vojenské, ale na účely školní že peněz není, že zavíráme Němcům potřebné školy, že vysazujeme učitelstvo na dlažbu. Mohu, velectění pánové, v tomto shromáždění prohlásiti, že zejména v okresu, který on má čest zde zastupovati, připadá na jednu třídu 27, nanejvýš 30 žáků, kdežto na české škole připadá přes 50, ba dokonce máme školy v tomto volebním okresu, které mají až 100 žáků, a že tedy jeho výtka je zde úplně neoprávněná. Má-li někdo právo si stěžovati v tomto Národním shromáždění, jsme to my, poněvadž právě v tomto okresu nemáme ještě dodnes pro české školy pořádné místnosti, jako třeba v Bartošovicích a Ženklavě (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.), kde dokonce do školní místnosti teče hnojůvka.
Dále si stěžuje p. posl. dr. Schollich,
že prý vojenská správa využila své moci a zabrala násilím zbraně
v Novém Jičíně. Vážení pánové, tyto zbraně byly nachystány, aby
v odboji Sudetenlandu mohlo se jich upotřebiti proti českému lidu,
a zajisté vojenská správa jednala úplně správně, když tohoto nebezpečí
český lid zbavila. Pokud se týká podaného zde návrhu, souhlasím
s ním a doporučuji jej k přijetí. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového p.
posl. Buřívalovi.
Zpravodaj posl. Buříval: Vážené paní a pánové! Slavná sněmovno! V debatě nebylo přespříliš, ba mohu spíše říci, příliš málo debatováno o předloze po stránce finanční. Jedině p. posl. Patzel zaměstnával se rozpočtem po stránce finanční potud, že poukazoval, že dříve již povolených 325 milionů korun bylo prohlášením v rozpočtovém výboru učiněno bezpředmětným, a zdá se mu, že tento postup nebyl správný. Já výslovně poznamenávám, že tato předloha znamená výdaj produktivní, že tato předloha znamená současně však také zmocnění vlády, aby směla v nutných případech použíti toho úvěru v obnosu, který jí sněmovna touto předlohou povoluje. Výslovně poukazuji, že § 1 mluví jasně, že tohoto obnosu lze užíti na účet rozpočtu pro rok 1922 s možností záměny položek ještě v roce 1921. V § 2 mluví se o způsobu, jakým tento obnos má býti získán; má se tak státi úvěrními operacemi.
Ze všeho toho je patrno, že nejde
o povolení nějakého nového zvláštního výdaje, nýbrž jen o upotřebení
peněz rozpočtově povolených dříve než zákon by dovoloval. Výlohy
mobilisace dosáhly do 17. listopadu 1921 skutečně jen 325 milionů
korun a budou moci býti kryty z běžných příjmů rozpočtu ministerstva
národní obrany. Důsledky mobilisace měly však také vliv na státní
finance, poněvadž ministerstvo financí tohoto zákona nutně potřebuje,
a to pro všechny případy pro ulehčení své pokladniční služby.
Jest velmi pravděpodobno, že tohoto úvěrového zmocnění snad ani
vůbec nebude použito, nebo jen v míře zcela nepatrné. Jest to
obdobný postup, jaký byl sledován při předloze podobného rázu,
když se dožadovala státní správa úhrady pro augmentační výlohy
ve výši 322 milionů korun, o kterých se zmínil p. posl. Patzel,
kterýžto obnos však v běžném roce nebyl vyčerpán a byl vydán teprve
tehdy, když toho byla nutná potřeba, to jest v době mobilisační.
Poněvadž tedy ta věc jest náležitě jasna a poněvadž nejde o výdaj,
který by byl skutečně lehkomyslný, nýbrž o výdaj, který vlastně
směřuje k zabezpečení tohoto státu a k tomu účelu, aby také i
po stránce finanční postupovalo se způsobem naprosto ústavním,
doporučuji jménem rozpočtové ho výboru, aby tato předloha byla
schválena, a to se změnami tak, jak je doporučuje pozměňovací
návrh pánů poslanců dr. Hrubana, Malypetra a soudr.,
který jest předmětem jednání. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili. (Děje se.)
Dám hlasovati o celém zákoně, poněvadž má toliko 4 paragrafy, najednou. O nadpisu zákona dám nejprve hlasovati podle návrhu posl. dr. Hrubana a soudr. ve znění, kterému přizpůsobili se páni zpravodajové, a kdyby snad byl zamítnut, podle zprávy výborové. Pak bychom hlasovali zvlášť o úvodní formuli. Není námitky? (Nebylo.)
Námitek není. Kdo souhlasí se zákonem, se všemi jeho 4 paragrafy, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, jest schválen.
Kdo souhlasí s nadpisem zákona podle návrhu posl. dr. Hrubana, Malypetra, Stříbrného, Bechyně, dr. Lukavského a soudr., ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, jest schválen.
Kdo souhlasí s úvodní formulí zákona podle zprávy výborové, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Většinou přijato a schváleno.
Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu ve čtení prvém.
Čtení druhé dám na pořad příští schůze.
Budeme nyní jednati o