Musí tedy býti zřízení takových podniků obstaráno a koncentrováno tam, kde pracují odborníci techničtí s dlouholetou průmyslovou praksí. Že nákupny a výrobní odbory jsou skutečně jedině takovým centrem, přesvědčili se poslanci různých politických stran, pokud měli příležitost prohlédnouti účelné zařízení a organisaci a přesvědčiti se o jejich vykonané práci. Ze všech těchto důvodů i zkušeností došli jsme k přesvědčení, že nákupny a výrobní odbor může býti v zájmu věci přeorganisován, že však nesmí býti zrušen. Aniž bychom chtěli překročiti svoji kompetenci, naopak vedeni výhradně jen zájmem obranné moci republiky, dáváme k úvaze tyto směrnice chystané reorganisace: Za prvé, komerční oddělení budiž osamostatněno a budiž v něm soustředěna nákupní činnost ministerstva. Za druhé, zemědělské oddělení budiž přeloženo do ministerstva zemědělství, které budiž vyzváno, aby v dohodě s ministerstvem národní obrany převzalo i s úřadem a personálem vojenské velkostatky a dvory a gážisty zemědělského oddělení ministerstva národní obrany. Za třetí, zbývající čtyři oddělení nechť tvoří odbor výrobní. V každém však případě protestujeme proti tomu, aby krok tak dalekosáhlého významu, jakým je chystaná reorganisace event. i zrušení celého odboru ministerstva národní obrany, a to jednoho z největších a nejdůležitějších, byl podniknut bez slyšení a dobrozdání všech kompetentních činitelů. Žádáme proto, aby pan ministr znovu dosadil řádnou organisační komisi, která by řešila nejen tuto záležitost, ale všechny důležité organisační otázky vůbec. Žádáme, aby do organisační komise povoláni byli odborníci, zejména odborníci legionáři. Vážíme si pana gen. inspektora Machara, upíráme mu však dostatečných zkušeností a rozhledu k tak velikému úkolu, jakým je organisace ministerstva národní obrany, zejména má-li se prováděti pod dozorem bývalého rakouského generála Škvora. My legionáři neměli jsme v Rusku a Sibiři ani rakouských generálů, ani bohorovných básníků a přece po stránce vojenské, hospodářské a politické vykonali jsme grandiosní historický úkol. A dnes při reorganisaci československé národní obrany jsme odstrčeni a rozhodující moc systému je mnohdy v rukou lidí, kteří byli našimi úhlavními nepřáteli. Kde by byli dnes bývalí rakouští generálové a jejich favorité, kdyby nebylo legionářského hnutí, kdyby nebylo našich úžasných obětí na krvi a životech, kdyby nebylo legionářských hrobů v dálné cizině, a kdyby nebylo poprav našich bratří na italském bojišti, pro něž ať už přímo nebo nepřímo pracovali mnozí, kteří dnes rozhodují v české armádě anebo dokonce i v ministerstvu? (Slyšte!) Do duše hanbíme se my legionáři, že chéfem vojenské justice v československém státě je bývalý komandant vojenského soudu ve Vídni, nynější generál Jaroslav Kunz.
Tento vojenský soud jako jiné vojenské soudy v Rakousku publikoval, rozšiřoval zášť proti československým legionářům, tento vojenský soud i s p. podplukovníkem Kunzem byl článkem řetězu protičeské, protislovenské tyranie. (Hlas: Bude povýšen za to.) Už je. Je dostatečně známo, jak brutálně jednal s českými politickými vězni v garnisonním vězení ve vídeňském VIII. okresu. Profousem tohoto vězení byl brněnský renegát Pollatschek, který prováděl českým vězňům co nejhoršího mohl; zavíral je o své újmě do korekčních cel, bil je, plil po nich, odpíral výměnu čistého prádla, nepředváděl vyšetřujícímu soudci atd. atd. A nejvyšším představeným tohoto tyrana českých vězňů byl podplukovník Jaroslav Kunz, dnes generální šéf vojenské justice Československé republiky. (Výkřiky: To je skandál. - Posl. Pik: To je spisovatel vlastenecké vojenské brožury!) Fakta, která jsem uvedl, byla soud ně prokázána a Pollatschek byl postaven před vojenský divisní soud v Brně, degradován a odsouzen na 4 měsíce do těžkého žaláře. Nejvyšší vojenský soud však rozsudek zrušil, prohlásiv se nepříslušným, a Pollatschek, osoba vojenská, postaven pro zločin, který spáchal za války, před civilní soud, před porotu, a osvobozen. (Slyšte!) Dnes je Pollatschek profousem Československé republiky v Opavě. U vojenského soudu ve Vídni, jehož byl nynější generál a šéf justiční služby Jaroslav Kunz velitelem, byl vězeňským lékařem dr. Princ, maďarský žid. Běda slovenským politickým vězňům, kdyby byli churavěli! Zvláště surově se choval tento vězeňský lékař k politickým vězňům, kteří byli odsouzeni k smrti provazem pro zločin velezrady. Potřeboval-li některý z nich lékařské pomoci, prohlásil dr. Princ: Nic vám nedám, za pár dní vás pověsíme na šibenici a nebudete nic potřebovati. (Slyšte!) Jmenujeme bývalého posl. dr. Markova, dr. Kuryloviče ze Lvova. dr. Dragomíreckého ze Zločova, továrníka Kotíka z Vel. Byteše, bankovního úředníka Hladila z Olomouce, jimž pověstný dr. Princ těmito slovy léků a lékařské pomoci odpíral za velitelství p. generála Kunze, nynějšího šéfa vojenské justice. (Hlas: To je skandál!) Dnes se volně pohybuje dr. Princ, tento fanatik a neurvalý nepřítel náš, v Československé republice. V létě je lékařem v Karlových Varech, chodívá po promenádě na pražských Příkopech. Pan dr. Princ by zajisté patřil před soud. Ale chcete se blamovati? Chcete si dělati ostudu? Vojenský soud I. instance by dr. Prince jistě odsoudil, ale nejvyšší vojenský soud by se zase prohlásil nepříslušným a Princ by byl osvobozen zrovna tak, jako v případě surového tyrana českých a slovenských vězňů profousa Pollatscheka, neboť šéfem Pollatscheka i dr. Prince byl podplukovník Jaroslav Kunz, nyní generál a šéf čsl. vojenské justice. Ale všeho do času. My legionáři a s námi celá česká soudná veřejnost ví, že tyto kapitoly nejsou ještě uzavřeny a že několik klepů z pikantních historek O Franz Josefovi a jeho okolí nemůže rehabilitovati štrébry, šplhavce a karieristy. Nejen Preminger a Peutelschmidt, nejen Königové, Zeichmeistrové a Nižalovští, nýbrž i Jaro slav Kunz, dnes generál československé justiční služby, patří do stejné fronty, jež usilovala za války o bezživotí našeho národ Nemůže býti spravedlnosti, kde rozhodují Kunzové, nemůže býti pokoje a klidu mezi legionáři a v národě, dokud systém těchto lidí potrvá v národní obraně.
Že jev generál Kunz se svým systémem nebezpečný pro justici a spravedlnost, svědčí i tento fakt: Na Slovensku zatčen byl vojín Fiškandl, protože byl v podezření, že dopisuje do listu mládeže "Mladých Proudů". Byl vsazen do vyšetřovací vazby. Tento případ zdál se i vyšetřujícímu soudci trochu podezřelý, a poněvadž se o věc zajímaly parlamentární kruhy, z čista jasna proti vojínu Fiškandlovi bylo zavedeno dodatečné vyšetřování pro zločin deserce a krádeže, aby byl zakryt hlavní důvod Fiškandlova zatčení. Případ ten interpelován byl v branném výboru. Generál Kunz slíbil, že podá do týdne tazateli zprávu. Od té doby uplynulo téměř čtvrt léta a dosud vysvětlení podáno nebylo.
Generál Kunz připravoval při mobilisaci československého vojska zvláštní reservát, jímž mělo býti nařízeno, aby byly prohlíženy kufry česko-socialistických a komunistických branců, a jen ráznému zakročení našich poslanců a předčasnému prozrazení lze děkovat, že ke kroku tomuto nedošlo a že koncept byl zničen. Z toho všeho jest zřejmo, že šéf československé justice je velmi nebezpečnou osobou pro spravedlnost.
A nyní, vážené paní a pánové, dovolte, abych několika slovy se zmínil též o jednom sboru našich státních zaměstnanců, o naší pohraniční finanční stráži. Je to sbor, na který je zve všech státních zaměstnanců nejvíce zapomínáno, o kterém se málo ví, ale ještě méně mluví. Můžeme býti vděčni, že se nám podařilo nalézti dosti obětavých, ke státu a vlasti plným srdcem lnoucích lidí, kteří šli na naše hranice, aby tam chránili naši státní pokladnu před podloudnou dopravou zboží přes hranice.
Až dosud vykonali jsme velice málo ve prospěch těchto našich hraničářů, našich - jak oni sami se nazývají - "živých patníků". Nutno stěžovati si, že dosud všechny hlasy z pohraniční finanční stráže byly oslyšány a že neděje se takřka ničeho na úpravu poměrů pohraniční finanční stráže, ačkoliv finanční zájmy státu a bezpečnost našich hranic nesporně a neodkladně toho vyžadují. Je to v prvé řadě výzbroj, která je pro pohraniční finanční stráž naprosto nedostatečná. Zatím co úředníci, inspektoři atd. jsou vyzbrojeni opakovacími pistolemi, má náš zřízenec finanční pohraniční stráže až dosud jen starou jednorannou Werndlovku a francouzské pušky, které pro svoji délku - i s bodlem až 2 m . . . (Hlas: Které jsme zahazovali!) - ano, to jsou ty, které jsme zahazovali - hodí se ne pro obránce našich hranic, nýbrž pro nějaké ostrostřelce na parádu. Když povážíme, že naše pohraniční finanční stráž má velice mnoho co činiti s dobře ozbrojenými podloudníky, kteří jsou vyzbrojeni lehkou zbraní, opakovacími pistolemi, je jasno, že potom lehce přichází k častým zraněním a že jsou již desítky zabitých pohraničních finančních strážníků jen ledabylostí naší byrokracie, která nechce přiznati pohraniční finanční stráži právo na moderní, jejich nebezpečné službě odpovídající výzbroj. Až dosud bylo všechno toto volání marné. Pánové na vyšších místech posud odbývali deputace pohraniční finanční stráže tím, že "to nejde", že by nebylo pak možno rozlišovati úředníka, který nosí opakovací pistoli, od zřízence pohraniční finanční stráže.
Musíme jenom vítati, že v dodatečném rozpočtu je na výzbroj a výstroj naší finanční pohraniční stráže pamatováno obnosem 2,100.000 Kč. Nesouhlasím však s tím, aby naší pohraniční finanční stráži místo opakovacích pistolí vdány byly pušky systému Mannlicherova, což by nevyhovovalo potřebě, bylo by nedostatečné, ano i nešetrné. Je známo, že opakovací pistole a vůbec lehká zbraň je lacinější nežli puška systému Mannlicherova, a jestliže se má u nás prováděti prakticky otázka šetrnosti, pak nutno také šetřiti při koupi výzbroje pro naši pohraniční finanční stráž a dáti jí místo pušek levnější opakovací pistole. Pro libovůli byrokratů nesmí se naše finanční pohraniční stráž ponechávati stále v nejistotě a nebezpečí.
Ten odpor byrokracie proti finanční pohraniční stráži projevuje se i jinde. Projevuje se i v tom, že odpírá se zavedení telefonů na hranice, což je velmi důležité z důvodů vojensko-strategických, že nepovoluje se pohraniční finanční stráži zřízení jezdeckých oddílů, dodání jízdních kol, lyží, zavedení chovu policejních psů, což všechno přispělo by ke zlehčení a umožnění těžké služby našich finančních pohraničních stráží.
Leč i po jiné stránce jsou neutěšené poměry naší pohraniční finanční stráže. Je to především vnitřní uspořádání sboru. Reorganisačním zákonem ze dne 12. prosince roku 1919 rozdělena bývalá pohraniční finanční stráž na dva sbory: na důchodkovou kontrolu pro vnitrozemí, a na pohraniční finanční stráž. Nutno říci, že poměry důchodkové kontroly upraveny byly tímto zákonem ve způsobu zcela dostatečném, kdežto však zájmy finanční pohraniční stráže byly zde způsobem velice nešetrným opomenuty. Finanční správa teprve nařízením vládním ze dne 17. ledna 1920 a rozkazem ministerstva financí ze dne 28. dubna 1920 upravila zákon reorganisační ze dne 12. prosince 1919, kterýmžto zákonec odsouzeni naši pohraniční strážníci k věčnému životu na hranicích.
Ten, kdo ví, jak těžká je služba naší pohraniční finanční stráže ve stálém boji s přírodou, při těch velikých fysických i duševních útrapách, každého nesmírně vyčerpávajících, zajisté také ví, jak nutnou je úprava poměrů pohraniční finanční stráže, kterou se nutno blíže zabývati. Jsou to otázky bytové, které těžce doléhají na naši pohraniční finanční stráž, a i tu nutno kvitovati s povděkem, že v řádném rozpočtu je pamatováno na vystavení 25 kasárenských budov a že rozpočet dodatečný pamatuje s dalšími 15 tisíci. Leč to všechno dosud je velice málo, a bude nutno s řešením otázek bytových pro pohraniční finanční stráž ihned započíti.
Služba pohraniční finanční stráže je stejně těžká a odpovědná jako u četnictva, ale požitky pohraniční finanční stráže jsou tytéž, jako u státních zaměstnanců. Ošatné, kterého požívá zřízenec pohraniční finanční stráže v obnosu 520 K, naprosto nestačí. A tu bude nutno uvažovati, aby i tento příspěvek byl zvýšen.
Další bolestí a požadavkem pohraniční finanční stráže je úprava denní služební doby. Nutno uvažovati, že pohraniční finanční strážník má v měsíci jen dva dny, t. j. dvakrát 24 hodin volných, a že požitkové dovolené stanoveny jsou do 10 let na 8 dní, od 10 do 20 let na 14 dní a po 20 letech na 21 den. Vzhledem k odloučenosti pohraniční finanční stráže od kulturních středisk, namnoze od jejich rodin, bude nutno tyto požadavky upraviti v tom smyslu, aby již po 5 letech byla dána požitková dovolená 14denní, a po 20 letech na dobu 1 měsíce.
Nejdůležitějším však požadavkem z důvodů lidských musí býti, aby pohraniční finanční stráži byl umožněn návrat do vnitrozemí. Nesmíme v zájmu státu připustiti, aby nám státní zřízenci dlouholetou službou v pohraničí za nesnesitelných poměrů onemocňovali, aby si kazili a ničili svůj život; přední povinností naší musí býti, abychom po určitých letech, desíti nebo patnácti letech služby v pohraničí, umožnili návrat pohraniční finanční stráži do vnitrozemí k důchodkové kontrole. Bude také záhodno, aby už jedenkráte vyúčtován byl veřejně důchodkový fond pokutový. V tomto fondu dle našich informací musí býti veliké miliony. Jen na jednom úseku okresního finančního ředitelství, v Liberci, je více než 1 mil. československých korun v tomto fondu. Z tohoto fondu odvádí se 1/6 státu a 5/6 zůstává majetkem pohraniční finanční stráže, takže tato má oprávněný zájem na tom, jak s tímto fondem, s těmito miliony je naloženo, a žádá jich veřejné vyúčtování.
To jsou, slavná sněmovno, požadavky
naší finanční stráže, které bude nutno respektovati, poněvadž
stát musí býti lepším zaměstnavatelem, musí býti ochráncem zdraví
svých zaměstnanců, a proto bude musiti v dohledné době požadavky
a poměry pohraniční finanční stráže náležitým způsobem upraviti.
Proto, slavná sněmovno, hlasujeme pro tento dodatečný rozpočet,
třebaže víme, že nevyhovuje dostatečně sociálním potřebám malého
lidu. Nebudeme nav jedné straně z důvodů demagogických volati
po zvýšených výdajích a na druhé straně nedávati státu, co mu
patří. Podobná politika byla by šílenstvím, byla by hrou va banque.
Politiky šílenců a hazardérů nikdy dělat nebudeme, a také politickými
šílenci a hazardéry se nestaneme. My, kteří jsme tento stát pomáhali
budovat, když jiní těšili se blahovůli rakouské vlády, máme přední
povinnost, abychom splnili své povinosti k tomuto státu. I jako
socialisté máme nejvyšší zájem na tom, aby poměry u nás byly co
nejuspořádanější, poněvadž věříme, že přes krisi, ve které se
socialismus ocitl, jdeme neodvratně vítězství vznešených a velikých
ideálů socialistických vstříc a že brzy budeme moci říci, že naše
republika je republikou demokratickou a sociálně spravedlivou.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Adámek. Uděluji mu slovo.
Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, dříve než přikročím k vlastnímu referátu, abych odpověděl několika málo slovy předešlému řečníku panu kol. Pšeničkovi. Pan kol. Pšenička odpovídal, nebo snad odpověděti alespoň chtěl, mému klubovnímu kolegovi, katechetovi Roudnickému. Měl snad na mysli, jak se domnívám, odpověděti nebo alespoň jmenovati některé ty křivdy, o nichž se zmínil, které církev římsko-katolická napáchala na našem národě. Křivdy žádné však nejmenoval, tedy tím zbavil mne povinnosti reagovati na to, co snad si myslil a ve skutečnosti neuvedl. Ale jmenoval zde něco, na co si dovolím odpověděti. Pan kol. Pšenička uvedl, že náš stát dává ohromně velké sumy na naši římsko-katolickou církev. Ve zprávě rozpočtového výboru stojí pod kap. XIII., že na kultus římsko-katolický je v mimořádném rozpočtu, v dodatku rozpočtu na rok minulý 23 milionů K. V našem rozpočtu státním, který celkem vykazoval 20 miliard a dodatek vykazoval téměř 5 miliard, tedy v 25 miliardách jest to 23 milionů K. To není tak ohromná suma vzhledem k celku, který zde máme, který jsme odhlasovali. (Posl. Sajdl: Ale co v rozpočtu řádném, to nepovídáte!) V rozpočtu řádném nalézá se 31,900.000 K pro římsko-katolickou církev. (Hlas: To není nic!) Račte mi dovoliti jednu poznámku. Stát náš převzal ze starého Rakouska určité povinnosti a také převzal určitá práva. Převzal-li práva, pak musí také povinnosti plniti. Převzal-li práva oproti naší římsko-katolické církvi, pak musí také povinnosti plniti, a pokud nebude zjednán jiný poměr mezi státem a církví, stát bude povinen to, co z Rakouska převzal, také zachovávati.
Panu kol. Pšeničkovi dovolím si o těch generálech něco říci. Ráčil jste uvésti, že katolíci za doby války padali legionářům vzad. Důkazů jste nepodal. Dovolím si říci, že nám, kteří jsme stáli ve frontě toho starého, shnilého Rakouska a neměli jsme přístupu a příležitosti utéci přes hranice, abychom se mohli státi legionáři . . . (Hluk. - Výkřiky: Dělali jste rakouskou politiku!) O tom bych musil promluviti jindy, ne dnes. My, kteří jsme stáli pod tou vlajkou rakouskou, měli jsme zrovna tak svůj slovanský, český cit, jako ti, kterým se podařilo přejíti přes hranice, nám nikdo nesmí imputovati, že nemáme totéž vlastenectví jako mají ti, kteří se za hranice dostali. A jestliže se podobné výrazy a výroky hodí na tábor lidu, někam na schůzi, nehodí se taková rčení do schůze parlamentu. (Tak jest!)
Pan kol. Pšenička uvedl zde řadu dokladů a nesčetněkráte uvedl určitá jména. Nejsem advokátem rakouských generálů, toho mně Bůh uchovej a chraň, ale dovolím si říci, že právě většina těch lidí dostala se do ministerstva národní obrany, když ministrem národní obrany byl váš straník, stoupenec, ministr národní obrany Klofáč, a mne to zbavuje povinnosti vůči tomu nějak reagovati.
Já vystoupil, slavná sněmovno, na toto místo, abych se ujal slova při projednávání změny zákona ze dne 17. prosince 1920 o dodatku ke státnímu rozpočtu na rok 1921 proto, že jsem členem strany, která je ve vládní koncentraci, ne abych chválil - ne také, abych haněl, ale abych zanaříkal, abych ukázal na bolesti stavu, ku kterému patřím, abych ukázal, že ten náš stav, o kterém se bude tvrditi vždycky a tvrdí se, že je základem našeho státu, stav zemědělský, má mnoho bolestí a mnoho práva, aby naříkal i v tomto státě vlastním. A toto právo nemůže mu býti odepřeno a vzato.
V dodatku k našemu státnímu rozpočtu nalézá se v původním vládním návrhu konečná položka výdajová 4.184,722.017 K. Schodek tento podle zprávy rozpočtového výboru byl snížen o plné 3.916,997.080 K. Naskytá se otázka, jak je možno, aby schodek ve státním hospodaření koncem října předpokládaný, snížen byl za 2 měsíce o takové horentní obnosy. Podíváme-li se blíže do zprávy rozpočtového výboru na krytí tohoto schodku, vidíme, že p. ministr financí se svými pomocnými úřady obstaral to tak, že mohlo býti vybráno o 2.822,163.267 K více na daních, na kterých participuje největším dílem náš zemědělský stav.
V dodatku ke státnímu rozpočtu v kapitole ministerstva financí vidíme, že pozemková daň vynesla více o 45,543.900 K, než preliminováno bylo v řádném rozpočtu. Tuto pozemkovou daň platí každý zemědělec, ale nejen že platí tuto daň, každý zemědělec platí také ještě daň další, daně jiné, a právě o těchto jiných vdaních chci ještě několik slov zde ztratiti. (Posl. dr. Hnídek: Což až bude daň z majetku a přírůstku na majetku?) Přijdu k tomu, pane doktore Hnídku, bude-li se vám to líbit. (Posl. dr. Hnídek: Mně se to líbiti nebude!)
Placení daní samo o sobě je věcí nutnou, třebaže to není věcí příjemnou, ale vymáhá-li se na rolnictvu tak, jako roku minulého, pak je to věc nepříjemná. Mám na mysli daň z příjmu. Tato daň z příjmu je vymáhána jmenovitě naší berní správou na zemědělcích za léta válečná z roku 1914-1918, a to v horentních výších. Tyto daně z příjmu vykazují plus 253,128.000 korun, než v řádném rozpočtu bylo preliminováno. Vedle daně z příjmu tíží našeho zemědělce a naříkáme na tak zvanou daň obratovou, daň z převodu statků. Upozorňuji ostatně na to, že v dodatečném rozpočtu je vykázáno 96 mil. korun více daně z obratu, než v řádném rozpočtu preliminováno bylo. Mám dojem, že těchto 96 milionů korun není číslicí konečnou, že daň z obratu vynesla ještě více, než v dodatečném rozpočtu je uvedeno. Daň tato vybírána je podle zákona ze dne 11. prosince 1919. Podle tohoto zákona ukládá se každému přednostovi domácnosti, aby si vedl daňový záznam a zapsal každou neděli, mnoho-li utržil a v domácnosti s rodinou z vlastní výroby k své denní potřebě potřeboval. Tyto daňové záznamy mají sloužiti k tomu, aby daň vyměřena býti mohla, a jestliže podle zákona zemědělec tento záznam daňový vedl a tuto daň obratovou platil, tu nebyl k tomu vzat zřetel, nýbrž byly jim šmahem posílány platové rozkazy na daň tak zv. paušální, na daň z obratu. Článkem vládního nařízení za jeden rok a 10 dní byl zákon ne novelisován, byl novelisován, poněvadž zákon padl a v platnost vešla pouze vládní nařízení. Máme zjištěny případy, že podle tohoto vládního nařízení se vymáhá daň z obratu, kdy rolník má pronajatý jeden ha pozemku za 28 K a nyní má platiti 30 K daně obratové.
Je přirozeno, že těchto 30 K z toho hektaru nechce platiti ani majitel, ani nájemce, poněvadž ten pozemek absolutně za tu cenu nestojí a půjde-li to takovým způsobem dále v mnohých místech - a mám obavu, že to tak půjde - bude stát dědicem velkých komplexů půdy, kterou nebude nikdo chtíti obdělávati, poněvadž mu nebude státi za to, aby z té půdy platil daň. (Posl. Prokeš: Toho se nebojte, k tomu nedojde!) Já myslím a jsem přesvědčen, že k tomu dojde. (Hlas: Ty případy zde již jsou!) Mám tu ještě řadu stížností jiných, které se týkají výměrů těchto daní, daně z příjmu, z obratu a daně výdělkové. Mám zjištěn případ, že jednomu venkovskému kováři byl vyměřen horentní obnos jako daň z obratu, a když jsem intervenoval u berní správy, totiž tázal jsem se, z jakého důvodu, řekli mi, že rolníci se tam zaměstnávají vozením dříví, musejí dáti kovati a tož ten kovář musí platiti. Kovají-li u něho a umí-li skutečně koně kovati, to je další otázka, které však pánvi úředníci nezkoumají, také ji zkoumati nechtějí, podá-li živnostník odvolání.
Mám dále jiný příklad z města, abych nemluvil stále jen o vesnici. Živnostník, obuvník, který nebyl schopen svou živnost provozovati, zřekl se jí, jak říkáme, "pustil" tu daň výdělkovou, přestal provozovati řemeslo a přestal také daň platiti, měl z vedlejšího zaměstnání 185 K honoráře, ale přes to byla mu vyměřena za rok 1920 daň z peněžního obratu 15.000 K v obnosu 150 K z toho, co nekonal, co konat nemohl, poněvadž nebyl té práce vůbec schopen. (Hlas: Za to má vláda 2 miliardy přebytku na dani!)
Nechci rekriminovati, musel bych těch případů snésti mnoho a mnoho, jen ještě jeden uvedu. Rolník, který vedl poctivě daňové záznamy a zaplatil daň z obratu 340 korun, dostal platební rozkaz, aby zaplatil jako doplatek 850 K, ačkoliv podle výměru má platiti 300 Kč. Jak ti pánové u berní správy odhadují příjem našeho zemědělce, je málo známo, poněvadž k tomu se ještě nikde nepřiznali.
Malý mlynář na horách, ne na řece, nýbrž na potoce, nemající válcové složení, nýbrž pouze obyčejný mlýnský kámen, na kterém byl rád, když semlel těch 80 q v době vázaného hospodářství, jež mu byly jako melivo přiděleny, dostal rozkaz platiti nepoměrně velikou daň z příjmu a z obratu, ač všecko obilí, které se oceňuje v té basi cenové, ve které bylo odváděno v roce 1920, nemá ceny, jak berní správa vypočítala, že tolik vymlel. Tak jednat s poplatníkem stát nemá. Víme, že daně musíme platiti, vstát bez těch daní existovati nemůže, my ten stát chceme a musíme udržeti, ale stát resp. orgány ve státu mají bráti ohled, aby poplatníci mohli ty daně platiti ještě další léta a aby nemuseli za rok, za dva sebrati svých pět švestek a opustiti svůj vlastní vstát.
Když jsem se dotázal jednoho berního správce na tyto věci, řekl: Je to bolestné, že to musím říci, ale jsme přesvědčeni, že předpisujeme mnoho, víme s určitostí, že ti lidé zaplatiti nemohou, ale my daň předpisujeme, poněvadž kde nic není, ani smrt nebere. Ať podají odvolání! My víme dobře, jak to stojí s těmi odvoláními. Jsem toho domnění, že každý z vás má řadu intervencí a interpelací od svých voličů, aby dva - tři roky staré odvolání proti vysoce vyměřeným daním již konečně jednou také bylo provedeno a vyřízeno. Odvolání se podávají, ale nevyřizují se. Důsledek toho je další odvolání, a důsledek je pak ten, že poplatníci odvolání podávají, státní úřady jsou odvoláními a rekursy přímo zahrnovány, jsou podávány dotazy, v jakém stadiu se odvolání nalézá, a úřady I. a II. instance jsou zaneprázdněny vyřizováním jedině těchto aktů. Když jsme si dali heslo v čelo své vlády: šetřit, pak se má šetřiti nejenom na všem ostatním, nýbrž musí se šetřit také na výkonné síle našeho úřednictva, našeho byrokratického aparátu.
Dovolte mi teď, abych přešel k dani z majetku. Daně, o nichž jsem mluvil, budem platiti potud, pokud stát náš nebude finančně v takové rovnováze, aby se daně mohly odbourávati. Daň z majetku má býti jen daní jednou pro vždy. Víme všichni a jsme o tom pevně přesvědčeni, že kdybychom tuto daň z majetku byli platili v roce 1919 nebo 1920, že bychom ji byli zaplatili s velikou radostí. Z radosti, že jsme ve svém vlastním osvobozeném státě, rádi bychom byli tu obět přinesli, protože jsme také měli možnost získati na druhé straně to, co státu na dani dáváme. Letos, budeme-li daň z majetku muset platit, nestačí nám rozpočty naše sdělávané v r. 1919, 1920 a 1921. Každý z poplatníků bude pak musiti překročiti rozpočet ve svém hospodaření. Jaké důsledky to bude míti, ukáže nám teprve budoucnost, a mám obavu, že ta budoucnost nebude o nic lepší a jasnější, nežli byla předválečná minulost, kdy ohromné procento příslušníků zemědělského stavu bylo nuceno utíkati za moře a hájiti svoji existenci v cizině.
Když o této dani z majetku mluvím, dovolím si ještě malou poznámku. Jsou lidé, a bohužel, že i v našem českém národě máme tyto lidi, kteří dovedou z neštěstí svého bližního kořistiti a kteří dovedou svého bližního uváděti v omyl. A v omyl jsou uváděni i poplatníci, nás venkovský lid, příslušníci zemědělského stavu, když se jim slibuje, že zaplatí-li 2-8 Kč příspěvku do určité organisace, nebudou platiti tak vysoké daně z majetku! Jsou případy, že určité politické strany v koncentraci jsoucí, vydržují si své vlastní úředníky na okresu, kteří jezdí od vesnice k vesnici - neříkám, že to tvrdí, jenom mám několik dopisů, kde je mi to oznamováno - a slibují nový soupis majetku. Lidé následkem takových řečí jsou pak v domnění, že zaplatí-li do organisace určité strany příspěvek 2-8 Kč, nebudou platiti daně z majetku tak vysoké, jsou v domnění, že bude jim znovu proveden soupis majetku a jejich majetek znovu odhadnut. Uvážíme-li, že v určitém v okresu českého východu "Bund der Landwirte" dělal soupisy svým příslušníkům a v jednom případě ocenil majetek na 40.000 K, kdežto vedle toho sousedu Čechovi jeden úředník berní správy dělal odhad a tentýž statek o téže rozloze ocenil na 190.000 Kč, pak chápu počínání vesnického lidu, který se bojí, aby Čech nemusil platiti více než jeho soused Němec, ale nechápu počínání politické strany, která z těchto momentů chce těžiti pro svoji politickou organisaci.
Já jako loyální člen koncentrace nebudu tyto případy fakticky uváděti. Ale na je den si dovolím ukázati: Praxe berních správ není všude stejná. Jedna berní správa na intervenci našich lidí prohlásí: Agrárníci zástupce v té komisi mají, my vám tedy také dáme. Druhá berní správa se odvolává na to, že již dávno tyto komise podle zákona o dani z majetku jsou ustaveny a že nemáme žádného práva jmenovati si členy do odhadní komise pro vyměřování daně z majetku, ani daní příjmových.
A zde vidíme tu neloyalitu koncentrační strany proti nám, že nechce uznati paritu, že nechce uznati organisaci strany naší, zemědělskou ve straně lidové, zrovna za takovou složku ve státě a národě, jako je strana druhá. Musím zde protestovati proti tomu, aby snad jenom stoupenci jedné politické strany měli zastoupení v odhadních komisích. Prohlašuji, že neustaneme a nemůžeme ustati od toho, když dožadujeme se zastoupení ve všech ústavech, ve všech úřadech, kde zastoupení politickým stranám se dává, v těch úřadech a ústavech, na které my také spolu platíme. My máme tentýž zájem, aby náš stát byl udržen, my ten stát udržeti chceme, my chceme jen prospěti tomuto státu, prospěti národu, ale tím také prospěti svým vlastním stoupencům a voličům. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Nežli ukončím, dovolím si ještě několik málo poznámek, a to pod tlakem událostí poslední doby, týkajících se otázky pozemkové reformy. Minulý týden rozvířena byla hladina našeho veřejného života novinářskými články a zprávami o tom, že komise vyslaná Státním Pozemkovým úřadem na panství knížete Schwarzenberka v Libějicích byla znásilněna. (Posl. Koudelka: My nemáme již knížat!) Pardon, pane kolego Koudelko, já jsem se přeřekl - tedy na panství Schwarzenberkově na českém jihu.
Já mohu jen vysloviti politování nad těmito událostmi, které se staly, ale odpovědnosti žádné vzíti nemohu, a již z toho důvodu ne, protože strana naše, jmenovitě čeští zemědělci, ve správě Pozemkového úřadu ani ve vedení zúčastněni nejsme. Ale dovolím si reagovati na článek p. kol. Vraného ve "Večeru" dne 20. ledna uveřejněný, kde proloženým tiskem uvádí, že "strany většiny, mezi nimi i lidovci, musí konečně zastaviti cílevědomé útoky na Pozemkový úřad v listech, protože rychlé pro vedení pozemkové reformy podle zákonů pozemkových je první smluvní podmínkou dnešní vládní většiny".
Rád bych znal doklad, kde oficielně stra na naše se postavila proti provádění po zemkové reformy. Ten doklad ještě přinesen nebyl. Jestliže někde některý jednotlivec, který jistě nestojí v našich organisovaných řadách, má jiný názor o této věci, to nemůže býti vytýkáno ve zlé, poněvadž každý máme své vnitřní přesvědčení a každý se na tu kterou otázku máme právo dívati se svého osobního stanoviska.
Jménem katolických zemědělců organisovaných se straně lidové, mohu prohlásiti, že my nepřátelé pozemkové reformy ne jsme a nebudeme. My, kdekoliv jsme k součinnosti povoláni byli, také jsme součinnost projevili a nikdy jí neodepřeli. A jestliže se snad vidí nepřátelství proti pozemkové reformě s naší strany v tom, když naši lidé domáhají se zastoupení v poradních sborech, ať to bylo pro půdu rozptýlenou, pro půdu stavební, nebo podle paragrafu 63, pak to není nepřátelství proti pozemkové reformě, třeba se některým pánům zdálo, že jejich stoupenci o tu půdu, kterou dostanou stoupenci jiných politických stran, budou ochuzeni. To není nepřátelství proti pozemkové reformě, poněvadž na pozemkové reformě má právo participovati každý příslušník tohoto našeho státu, ať patří ke kterékoliv politické straně.
Nemohu o této věci příliš mnoho se rozšiřovati, ale na jednu věc ještě jsem povinen ukázati. Je to otázka zaměstnanců na velkostatcích a myslím, že to byla právě nerozřešená otázka zaměstnanců na dvorech Schwarzenberkových, která přivodila, při nejmenším řečeno, nedorozumění a výstup v Libějicích.
Mám zde přípis z Pardubicka, jak tam se prováděla pozemková reforma. Mám zde doklad, že zaměstnanci na velkostatku pardubickém - a velkostatek pardubický parcelovala de facto Moravská agrární a průmyslová banka - žádali, aby jim podle zákona byla přidělena půda do vlastnictví, nebo aby jim byla přidělena půda do družstevního užívání. Jest to jmenovitě dvůr Hrobice, patřící do katastru obce Čeperky. § 10. zákona ze dne 13. ledna 1920 jim to právo dával, žádali o to, a co se stalo? Žádost jejich byla vyřízena, ale jak? Když dvůr byl rozparcelován, zbytkový statek byl udělen panu Kuthanovi. Žádosti jim byly vráceny a řada zaměstnanců bez ohledu na to, ke které politické straně patří i naši lidi jsou mezi nimi - byla vyhnána. A pan Kuthan nejen že nezaměstnal těchto zaměstnanců, nejen že je nevzal do svých služeb, ale prostě je vykazuje z bytu, a poněvadž jsou mu nepohodlni, honí je dokonce ke krajskému soudu do Chrudimi a mnozí z nich byli také zavřeni. Do místností, ve kterých tito zaměstnanci bydleli, dovolil navézti hnůj a na tom pěstuje houby žampiony. To není provádění pozemkové reformy, a jestliže toto se nám nelíbí při provádění pozemkové reformy, pak to neznamená, že jsme nepřáteli pozemkové reformy. Ne, my tu pozemkovou reformu chceme, ale důkladnou a poctivou a nechceme vyhazovat lidí na dlažbu, nechceme lidem bráti skývu chleba, kterou mají. Žádáme, aby otázka zaměstnanců byla současně řešena s parcelací dvorů. (Tak jest!) Každému se musí dostati jeho právo, každý člověk má nárok na to, aby když už je zde, mohl býti živ, každý má nárok na svoji životní existenci. (Hlas: Až na to, že centrální ředitelé mají dost!) Ten zbytkový statek v Hrobicích - abych doplnil - žádali zaměstnanci z dotyčného dvora do užívání v podobě družstevní, ale od nich byla žádána záloha 200.000 K, než jim bude v užívání dán. Tak si řešení pozemkové reformy nepředstavuji a příslušným činitelům s tohoto místa odkazuji to k nápravě. Má-li býti spokojen lid a upokojen prováděním pozemkové reformy, pak se pozemková reforma musí prováděti nejen slušně, bez veškeré demagogie, nýbrž musí býti prováděna také rozumně, účelně, plánovitě. A zdá se mně, že při dnešní správě Státního Pozemkového úřadu to poněkud ještě chybí, že ta plánovitost tam ještě není, a zdá se mi také, že tam ta politická demagogie hraje poněkud také určitou roli. Prosím, aby, když odhlasujeme tento dodatek rozpočtu, bylo také vzato na vědomí, že všichni lidé všech politických stran mají tatáž práva v tomto našem státě.
My lidovci, přes to že máme určité
stesky a stížnosti do tohoto dodatku státního rozpočtu, pro rozpočet
hlasovati budeme v tom přesvědčení, že příští rozpočet bude sdělán
již po stránce finanční celému našemu národu prospěšněji, čehož
si z hloubi srdce přejeme. (Výborně! Potlesk.)