Příslušníci československé církve viděli, jak se straní jejich církvi. Slyšeli pronášeti stále hesla: "Řím musí býti Čechem souzen a odsouzen", slyšeli heslo: "Padla Vídeň, musí padnouti i Řím". Viděli, co všecko u nás v republice se děje, že od vlivných osob sem k nám jest zaváděna Armáda spásy, že je finančně podporována naší republikou Ymka a Yfka, viděli, jaké páše se na katolických kostelích bezpráví, viděli strhování katolických pomníků, soch a křížů, viděli vyhazování křížů ze škol, a že úřady naše to trpí! Proto nedivím se, že ještě nabyli odvahy a že jejich násilnosti čím dále tím více se množí. Osnovatelé těchto násilností nebyli voláni k zodpovědnosti ani nebyli pohnáni před soud a nebyli podle zásluh svých též vězením potrestáni, nýbrž ještě za vysoké úředníky do ministerstva školství a národní osvěty povoláni, jeden za ministerského tajemníka a druhý za odborového radu VI. hodnostní třídy.
Pánové, to není snad pronásledování československé církve, jak mluvil pan posl. Laube! (Posl. Geršl: To by se v Rakousku nestalo!) Já myslím, že by se to nestalo nejen v Rakousku, nýbrž ani v žádném státě černošském! Všude, kde vládne právní řád, jest podobné počínání nemožné. Podle právního řádu byli by postaveni před soud a žalařováni. A jestliže, pane kolego, vy byste chtěl si učiniti ty pány svými ministry, proti tomu nic nemáme, ale my se proti odměňování takových pánů republikou budeme ohrazovati.
Československá církev zabírá katolické chrámy, a je to snad jenom náhodou, že nezabírají se též kostely jiné? Stálo by to za to, aby se jednou československá církev zmýlila a zabrala kostel protestantský nebo synagogu židovskou. Já nevím, jestli by k tomu úřady naše nečinně přihlížely a jestli by nebyl celý státní aparát na nohou. Jsem jist, že by příslušníku československé církve a těm osnovatelům se nevedlo dobře, že by byli hnáni k zodpovědnosti a podle toho také potrestáni. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Žádáme svobodu přesvědčení, svobodu vyznání a svobodu náboženských úkonů pro každého, i pro nepřítele i pro československou církev, ale totéž právo žádáme my sami pro sebe.
Že československá církev žádá si kostelů a chrámů, tomu se nedivím. To žádají příslušníci každé náboženské společnosti. Ale jestliže některá společnost chce míti místo, kde by se scházela ke svým bohoslužbám, pak si je musí opatřit, musí si je koupit, a chrám musí si postaviti. Ale ještě v žádném státě jsme neviděli, že by snad krádež a loupež a násilnosti byly honorovány. (Posl. Geršl: Jak to dělali katolíci po Bílé Hoře?) Po Bílé Hoře dělali to katolíci právě tak, jako to dělali před Bílou Horou r. 1618 protestanté, když katolíkům zabírali kostely, ty kostely po roce 1621 si katolíci brali zpátky. Ale že by byli snad kdy chtěli příslušníci československé církve někde kostel stavětí, o tom jsem dosud neslyšel! (Hlas: Je jich beztoho mnoho!) Já myslím, že třeba by jich bylo mnoho, ale asi nebudou kostelů potřebovat, poněvadž mají ve svých základních článcích svobodu přesvědčení. Proto příslušníci této církve ani vlastními zákony své církve nejsou povinni bráti účast na bohoslužbách. I pak, pane kolego, když jste pravil, že jich je mnoho, nejsou to věřící, nýbrž nevěřící, kteří dříve se hlásili k bezvěří, a nyní, jen aby rozmnožili řady československé církve, k ní se přihlásili.
Katolíci hájili si svá práva, obrátili se na státní úřady. Nastala divná podívaná! Politický úřad odkázal katolíky na soud a soud na politický úřad. Konečně politický úřad po dlouhém váhání uznal, že katolíci mají na kostel právo, ale světe žasni! Dal příslušníkům československé církve lhůtu čtyř neděl k rekursu. Příslušníci československé církve rekurs podali a přišli k zemské politické správě. Zemská politická správa žádala, aby katolíci knihovním výtahem dokázali, že ten kostel jim patří. (Posl. Geršl: To je všechno z vůle boží!) Ne, to je z nepravosti lidí! Já se divím, pane kolego, že tím vědomím bezpráví není proniknut zde každý! Vaší povinností je, abyste stáli na straně utiskovaných, ale ne na straně těch, kteří utiskují. (Posl. Myslivec: Oni už Lidový dům mají v rukou, tak se o nic nestarají!) Ano, když se jednalo o Lidový dům a o zabrání některých dvorů svedeným lidem, tu byly hned státní orgány k disposici. Ale zde jedná se o katolíky, a pro ty zákon neplatí. Zde měl říci pan posl. Laube, že katolíci jsou postaveni mimo zákon, ale československá církev nad zákon.
Zemská politická správa žádala na katolících důkaz práva knihovními výtahy. Katolíci je pořídili. Je to zvláštní, že v některém státě by bylo možno, aby ti, kteří lupu se dopustili, byli ponecháni v pokojném a klidném držení, a dřívější majitel měl teprve dokázati, že to, co měl po celá staletí, co si sám postavil, také mu patří. Po dlouhých urgencích konečně zemská politická správa rozhodla, že kostely patří katolíkům.
Dali však zase příslušníkům československé církve lhůtu k rekursu 4 neděl. Rekurs byl poslán k ministerstvu školství a národní osvěty, tam hledali zase kličky, jak by se celá záležitost co nejdéle protáhla. Našlo se, že jest to prý věc politická. Konečně přece jenom i ministerstvo školství a národní osvěty musilo rozhodnouti, že kostely patří katolíkům, exekuce však dosud provedena nebyla. To je ten právní řád, o kterém zde p. posl. Laube mluvil? Příslušníkům československé církve nikde ani vlas na hlavě se nezkřivil. Zde se páše bezpráví na katolících! Nežádáme žádných milostí, nedoprošujeme se žádných výsad, nechceme privilegia, nechceme přízně takové, jaké se těší v naší republice židé a protestanti a československá církev! Té přízně nežádáme. Chceme jen právo a spravedlnost pro každého, i pro katolickou církev. (Hlas: Vy chudáci utiskovaní!) Ano, myslím, že by vám bylo líto každého, který musel vytrpěti tolik, jako vytrpěli ti, kteří procedili i svou krev, aby uhájili práva své víry. (Hlas. Za to přijdete do nebe!) Takovým způsobem byste, pane kolego, neměl mluviti, když běží o jasné a zřetelné bezpráví. Posmívati se ještě, to jest . . . . . (Hlas: Historie!) Já nevím, jestli se vám historie tak líbila, že vy v tom útisku dále pokračujete! (Hlas: Jen si vzpomeňte!) Nemylte se, pánové, a nemyslete, že katolíky snad zmůžete a že je odstraníte. Vzpomeňte té velké revoluce francouzské, co tam všecko proti katolíkům se dálo, vzpomeňte, že tam prohlásili již náboženství za odstraněné a rozhodli, že bude vládnouti náboženství rozumu, a jak to vypadalo v krátké době nato? Jak to vypadá nyní, když i Francie provedla tu nespravedlivou rozluku v tomto století? Vidíte, že dnes od ní utíká! Jestli se vám po dařilo tlakem politickým, hrozbami ztrátou existence, mnohé od katolické církve svésti, přiznávám, že by se vám to podařilo ještě u některých, ale neklamte se!
Ti, co zde jsou, ti zůstanou pevni. Také katoličtí Irové po 700 let se hájili a bránili velké, pyšné a mocné Anglii, která je utiskovala, o majetek připravovala, před soud honila, žalářovala, a všeho zbaviti chtěla a přece uhájili si svoji víru a po 700 letech přicházejí ke své samostatnosti. Jestliže chcete podobně pokračovati, pak u nás katolíci, kteří zůstanou své církvi věrni, budou z pokolení na pokolení děděný odkaz přenášeti svým dětem a budou je prositi, aby své víře věrni zůstali. To nebude trvati 700 let a katolíci u nás v Československé republice domohou se své svobody, která jim podle práva a zákona patří! Nevím, jestli by to šlo k duhu naší republice, kdyby tyto poměry delší dobu měly trvati při rozháraných poměrech hospodářských, politických, zahraničních, sociálních, národnostních a v rozháranosti poměrů kulturních. Nevím, zda by to 700 let mohla naše republika vydržeti! Práva svobody náboženské bude si hájiti nejen lid venku, ale i jeho zástupci v Národním shromáždění, a nepřipustíme znásilnění katolíků! A jestli snad mluvil p. posl. Laube o simultanním užívání katolických chrámů, pak mohu prohlásiti, že pro katolický lid toto řešení je úplně nepřijatelné, a že náš klub byl by nucen pak podle toho též svůj postup v Národním shromáždění zařídit. (Hlas: Jenom vám odebrat vaše miliony a statky! Rozpočet na kult obnáší miliony.) Račte uvážiti, že kdybyste měli platiti jen to, a co platiti budete - dobře, že jste mně to připomenul, p. kol. Laube o tom se zmiňoval, ač nevím, je-li to loyálnost člena koncentrace většiny - státní matriky budou stát ne snad desítky, ale sta milionů a uvidíme, zda potom budete s vedením matrik spokojeni. Žádáme zavedení právního pořádku, o nic jiného nám nejde, a to jak v kostele, tak i ve škole. (Posl. Langr: To jste měl kázati vojákům na vojně!) Také jsem to tak pane kolego dělal. Měl jste přijíti, snad byste dnes vypadal jinak. (Hlas: Žehnali jste zbraním!) Pane kolego, já nevím, jestli jste viděl zbraním žehnati jednoho kněze, to jsou snad již dávno otřepané fráze, kterým žádné malé politické dítě nevěří, a já se divím, že poslanec s podobnou výtkou může v Národním shromáždění přijíti. (Hlas: My vás známe! Vpadali jste nám vzad!) Pane kolego, já nechci připomínati dřívější věci, já nechci připomínati ani Švihu, ani jiné pány. Pravil jsem, že žádáme pořádek všude, pořádek také ve škole. Škola je místem vzdělání a výchovy (Hlas: Ne náboženského štvaní.) Zcela správně řekl zde pan kolega, že nemá býti ve škole náboženského štvaní. A tu bychom si přáli, by právě tak, jako Kanzelparagraf byl sdělán, byl sdělán i paragraf pro školy, že ve škole nesmí se proti náboženství štvát. Přáli bychom si, aby škola byla v nejužším spojení s rodinou. Učitel je zástupcem rodičů, rodiče svěřují mu své dítě, by je vyučil pro život potřebným poznatkům a vědomostem a aby je vychovával. A tu je třeba nejužšího spojení. Ale to, co se dnes na mnoha místech ve školách děje, není součinnost školy s rodinou, to je přímé neustálé kopání propasti. Učitelé štvou dítky proti náboženství katolickému. (Hlas: Vy ve školách štvete!) Já bych si byl přál, jestliže by mohli někteří z pánů uvésti jediný případ, kde by s naší strany se ve škole štvalo. (Hluk. Projevy odporu.) Jestliže však, pánové, si přejete, já vám mohu příklady posloužiti. Učitel Langr dětem do deníku nadiktoval, aby se zeptali katechety, jak je to možno, že pán Bůh prvého dne stvořil světlo a teprve čtvrtého dne slunce. (Hlas: Však on to je nesmysl.) Je vidět, jak ten pan učitel ve svém vzdělání byl pozadu. Divím se, že ty vědomosti nejsou větší ani u pánů poslanců, aby rozeznali, že je něco jiného světlo a něco jiného slunce. Pan učitel Langr nevěděl, že světlo jest kmitání éteru, tedy éter, a že mimo slunečního světla (Hlas: Také jsou svíčky!) jest ještě elektrické světlo, acetylenové atd. Pánové, to je smutné, že ty vědomosti pánů, kteří tolik volají po osvětě a pokroku, nedosahují ani vědomostí školáčka prvé třídy, který má rozeznati éter a slunce. Nedivím se tomu panu učiteli a jeho nevědomostem, ale divím se těm třem pánům z řad poslaneckých, že to nevěděli také. Pan učitel měl alespoň býti zticha a ty nevědomosti své nestavěti na podiv a neštvati proti náboženství. Učitel Tuček na místo modlitby začíná slovy: "Bratře Čechu, shoď černou hazuku!" (Hluk.) Pánové, vy se s tím stotožňujete? Jest vidět, že s tím souhlasíte, aby náboženské štvanice ve školách byly, a před chvilkou jste o nich mluvili, že tam náboženské štvanice býti nemají. (Hlas: Má tam býti španělská inkvisice.) Pane kolego, španělská inkvisice je pro vás španělskou vesnicí a vy o ní docela nic nevíte. (Výborně! Potlesk.)
Pánové, já bych ještě ukázala na ty poměry, jak se utvářily na př. na školách v Úpici a ve Velkých Svatoňovicích. To jsou poměry přímo nemožné, tak křiklavé, že volají o odpomoc. Nechci se zmiňovati o těch všech potížích, které s učitelské strany v protináboženském boji činěny byly proti náboženství. Nechci se zmiňovati o místech, kde náboženství zařazeno bylo na odpolední hodiny ve středu a sobotu. Ale jestliže zavládly na některých místech poměry přímé anarchie, kde pro učitele neplatí ani zákon ani nařízení okresní školní rady ani zemské školní rady ani ministerstva, nevím, jakým způsobem pak chcete zavésti pořádek. Výnos pana ministra Habrmana za jeho úřadování ve školství stanoví, že právo rozhodovati o výzdobě školních světnic má místní školní rada. U Jindřichova Hradce v Mostech pan řídící ve školních místnostech odstranil kříže. Celá místní školní rada se proti tomu postavila a žádala zavěšení křížů. Pan řídící to odepřel. Oni odvolali se na okresní školní radu. Okresní školní úřad pořádek nezjednal. Odvolali se k zemské školní radě a po dlouhém čekání zahájili stávku školních dětí. Po čtyři měsíce trvala stávka, až když u zemské školní rady deputaci představenstva sděleno, že kříže podle ministerského nařízení pana ministra Habrmana do škol přijíti musejí a také přijdou, rodičové dítky svoje do škol poslali. Ten pan řídící dětem ve škole, když ho pozdravily křesťanským pozdravem: Pochválen pan Ježíš Kristus, řekl? Tímto pozdravem vsi pozdravujte psa Prosím, tak daleko již došla ta zášť protináboženská! To není kultura! (Hlas: To se nestalo!) Já připomínám, že to bylo předmětem jednání. (Hlas: Kde to bylo?) Je to v protokole, který zaslala místní školní rada okresní školní radě a v zemské školní radě a ministerstvu, tam to najdete.
Když řídící odešel, i druhý prohlásil, že tam kříž také nedá, i třetí správce školy kříže zavěsiti nechtěl, a když přišlo nařízení zemské školní rady, a viděl, že tak učiniti musí, pověsil vedle kříže zároveň desatero, kalich, macešku a půlměsíc, poněvadž snad asi tím Turkem byl on sám. Takové poměry panují dnes na mnohých místech ve školách! Já se nechci zmiňovati o tom, co činí páni učitelé proti svým kolegům, kteří řídí kůr, ani o tom, jak vzešlo to volání, aby se mohlo vyučovati o svátcích. Jen několik slov o laické morálce, po níž z protináboženského boje učitelstvo volá.
Pánové, snad budu míti později příležitost o laické morálce promluviti. Laická morálka má prospěti dětem. (Posl. Toužil: Kdy budete mluviti o Jurigově morálce?) Račte si to vyřídit s ním! V laické morálce bude obsažena též naše státní ústava. Myslím, že ministerstvo školství a národní osvěty bylo by mohlo již dávno vydati knihu o naší státní ústavě, a poněvadž v prvé třídě obecných škol má učitel pouze týdně 16 hodin, bylo by možno, aby 2 až 3 hodiny, po případě 4, byly věnovány výučbě této naší ústavy a pak i morálce, která by byla prospěšna dětem bez vyznání.
Nechci se šířiti o případě, kde ministerstvu školství a národní osvěty byl profesor střední školy denuncován proto, že on světe žasni - se zúčastnil průvodu Božího těla, a že žákům oznámil, že o 1/2 9. je mše svatá. Pánové, tyto poměry jsou již neudržitelné. Nejste s tím spokojeni vy, a nejsme spokojeni ani my. Nuže, s klidem se rozejdeme! Můžeme se rozděliti tak, abyste si vyměnili volné školy, ať nazvete je třeba fererovské či komunistické, my vám přiznáváme na to plné právo, ale totéž právo musíte přiznat vy i katolickým rodičům, aby měli své státní katolické školy s katolickými učiteli. (Hlas: I evangelickými!) I evangelíkům i židům přiznávám to jejich právo.
Přednesl jsem tyto naše požadavky,
přání a stížnosti. Myslím, že koncentrace, která přijala požadavek
zavedení právního řádu, tyto naše oprávněné stesky a stížnosti
uváží a také u nás konečně právní řád zavede. V důvěře, že se
tak stane, budeme hlasovati pro dodatečný tento rozpočet. (Potlesk.)