Luďom umierajúcim od hladu prikazovať nie je možno. Akonáhle sa obnoví hospodársky život aspoň z časti, ukáže sa ďalšia vec, že totiž tento obnovený hospodársky život nevyhnuteľne potrebuje právneho riadu, poriadku. Poriadok revolucie nemôže byť však čirým absolutismom cárskym. To znamená, že hospodárska intervencia je jediným prostriedkom, ktorý môže obnoviť Rusko vo smysle demokracie a právneho poriadku. (Souhlas.)
Hospodárska intervencia je dvojeho druhu. Idealistickou z nich ovšem neni žiadna, lebo všetcia jednáme v záujme svetového hospodárstva, tedy v záujme svojom vlastnom. I my s tým počítame, preto socialismus nie je altruistickým učením. Právo a spravodlnosť nie je altruismus. Jedna časť intervencií sa díva na Rusko ako na budúcu hospodársku koloniu, druhá, a to menšia časť, chápe, že nejde o vykorisťovanie, ale o povzbudenie hospodárskych síl Ruska z dôvodov svetového hospodárstva. Kolonisačná politika je nebezpečná a isté je, že zklame vlastneho tvorca svojho, lebo konečne v Rusku nie sú Papuáni a Zulukafri a ľud konečne vzopre sa proti kolonisačnej politike. Nevyhnuteľne nastane konflikt medzi kapitálom a národom, konflikt svrchovane nebezpečný. A tu, ovšem zo zcela iného východiska, musíme zdôrazniť oprávnenú výzvu Leninovu, ktorá znie: "Musíme na kapitalistoch chceť, aby aspoň mali rozum, aby netvorili nebezpečie pre seba samých." A my dokladáme k tomu: "Aby netvorili nebezpečie i pre hospodársku obnovu celej Europy." (Výborně!)
Ovšem, že nemôže byť reči o nepriateľskom a neprijateľnom stanovisku voči Rusku, keď žiadame, aby u príležitosti hospodárskej intervencie prepustení boli socialisti ruskí z tamojších žalárov. (Výborně!)
Za jednania o obchodnej smluve medzi nami a Ruskom často bola ventilovaná z istej strany i otázka uznania sovietskej vlády. O tejto otázke bych mal ten názor, že na dnešné Rusko dívame sa ako na zem priechodu, ktorá nemá pevný právny stav. Nedá sa predvídať, ak bude Rusko záväzky svojej nynejšiej vlády plniť. Zdôrazňujeme, že to neni otázkou sympatie alebo antipatie voči sovietskému Rusku, ale otázkou faktického stavu. My tedy môžeme uznať sovietskú vládu ako vládu de facto a môžeme s ňou vstupovať v smluvy, ktoré privodzujú istú konsolidáciu; nemôžeme však garantovať smluvy, ktoré sovietská vláda s tretím štátom uzavrela, alebo uzavre a ktoré majú ráz definitívny. Kto s priechodným štátom uzavre smluvu, ková to na vlastné nebezpečie.
Dotknúl bych sa ešte otázky možnosti
rusko-nemeckého spojenectva. Nieto pochyby, že cárske elementy
ruské hľadajú spojenie s nemeckými monarchisty. Pohnútky k tomuto
spojenectvu netreba snaď bližšie vysvetlovať. S druhej strany
je však isté, že kolonisačná intervencia tak, ak sa dnes už rýsuje
a pred ktorou na jednej z minulých schôdzí zahraničného výboru,
počínajúc od pána kol. dr. Kramáře, mluvčí všetkých strán
varovali, môže vohnať Rusko do náručia Nemecka. Rusko stojí pred
dvojakou možnosťou. Buďto sa stane útvarom pacifickým a bude sa
oberať vnútornou restauráciou svojho hospodárskeho stavu, alebo,
bude-li sevrené, stane sa útvarom výbojným. Spojenie rusko-nemecké
závisí tedy od toho, jak sa bude diať hospodárska obnova Ruska
a tým prevádzať jeho demokratizácia. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Leibl.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Většina řečníků, kteří promluvili k tomuto dodatečnému rozpočtu, prohlašuje, že tato předloha je vypracována lehkomyslně. Vzbuzuje se zde dojem, jako by vinu za to bylo přičísti pouze úředníkům. Těmto názorům nelze plně přisvědčiti, neboť kdyby zde byly malé technické nedostatky, dalo by se tomuto zlu snadno odpomoci. Příčiny jsou hlubší, spočívají v soustavě. Úředníci jsou v tomto státě nástrojem vládnoucích politických stran. Většina v této sněmovně je kapitalisticky orientována a zde tento rozpočet je projevem vůle těchto stran. Menšiny mohou ztěžka nahlédnouti do hybného ústrojí tohoto státu. Není dobrým znamením demokratické správy, dovídá-li se parlament teprve bezprostředně před hlasováním, jak se, používá daní a jak stát hospodaří. Projednávají se zákony a daňové předlohy, avšak pak přijde zase vláda se svými prováděcími nařízeními, při čemž ještě jisté strany uplatňují svůj vliv, a tak může býti i nejlepší zákon zohaven, tím spíše, byl-li už bez toho usnesen zákon vadný. Je všeobecně známo, že agrárníci mají v tomto směru největší vliv. Takovým nařízením jest ještě dnes platný vyživovací plán. Tento vyživovací plán dělníkům málo prospěl, agrárníkům neublížil, malozemědělce však strašlivě poškodil. Rozdělení kontingentu je výsměchem všemu právu a mravu. Žádá se doslova, aby malozemědělci obilí za vysoké ceny kupovali a pak je musí za lacinou cenu odváděti. Ubohý chalupníček, který ze své půdy nevytěží tolik, aby mohl uživiti svoji rodinu má a musí odevzdati ten kousek chleba, který patří jeho rodině. Vidí, jak agrárníci odvážejí ze vsi vozy obilí, prodávají je ve volném obchodě a malý pachtýř musí k nim jíti s prosbou, aby mu za 300 až 400 Kč prodali obilí, které musí odvésti státu. Těchto malopachtýřů a domkářů zmocnilo se strašlivé rozhořčení. Při rozdělování kontingentu nehledělo se ani na jakost půdy, ani na počet členů rodiny, kteří mají býti živeni. Vláda ještě myslí, že kdož ví co učinila, uvolňuje-li 3 ha půdy. Každý, odborník ví, že kdo měl 3 ha půdy, nemohl nikdy odváděti obilí,v nýbrž musil ještě k výživě rodiny přikupovati. Malopachtýři, kteří nemohou po celý rok nic prodati, jsou trápeni a trýzněni rozkazy dodávkovými a hrozí se jim vysokými tresty. Je to ostudou pro ty, kdož toto nařízení ujednali; v celém světě se nenajde příkladu pro takový postup. Bude-li toto nařízení ve své bezohledné krutosti provedeno až do posledního důsledku, budou tisíce malých chalupníků uvrženy do nejtrpčejší nouze, ano mnozí budou přivedeni na mizinu. Nyní zkoumejme, kdo byl hybnou silou tohoto nařízení, obzvláště tohoto rozdělení. Byl jsem se svým kolegou Schweichhartem u ministra výživy a poukazoval jsem na tvrdost nařízení vůči malozemědělcům. Tu pan ministr prohlásil: "Ano, to je přece úmluva rolníků samotných." A je skutečností, že němečtí a čeští agrárníci vyjednávali s vládou. Malorolníků se vůbec netázali. A opravdu, hned na to četli jsme v listech Svazu zemědělců, jmenovitě v "Deutsche Landpost" tištěno velikými písmeny: "Vítězství naší organisace." Tudíž tento zločin, spáchaný na těch nejubožejších v tomto státě,v nazývají páni agrárníci svým vítězstvím. My malozemědělci žádáme - a je to jen slušno a spravedlivo - aby ti, kdož mají do 5 ha půdy, byli vůbec osvobozeni od jakékoli dodávky, poněvadž potřebují svých výrobků pro vlastní domácnost; jinak by musili obilí přikupovati. Dlužno se též zmínit o způsobu, jak se to na malozemědělcích vymáhá a vydírá. Nákupními komisaři jsou ustanoveni obyčejně agrárníci nebo jejich funkcionáři. Tito hned využívají svého úřadu jako političtí agitátoři v zájmu agrárníků. Vypravují, že se na těchto dodávkách usnesli pouze sociální demokraté. Sociální demokraté jsou prý také tvůrci vyživovacího plánu, ústředen, nuceného hospodářství. Nemohou-li domkáři odváděti a musí-li platiti 1000 Kč za každý nedodaný metrický cent obilí, nechť prý se jen obrátí na sociální demokraty, budou-li exekvováni. Tak pomlouvají a překrucují úředně ustanovení nakupovači. Je nutno prohlásiti s tohoto místa ještě jednou, že ústředny a nucené hospodaření bylo zavedeno v době, - bylo to při vypuknutí války - kdy bylo pro sociální demokraty přichystáno vězení a šibenice a kdy jako nespolehliví byli posíláni na frontu, tedy tenkráte, kdy nemohlo býti vůbec řeči o nějakém vlivu sociálních demokratů na zavedení nuceného hospodaření a ústředen. Sociální demokraté žádají od vlády jedině a pouze, aby byla dělníkům zajištěna jejich skýva chleba. Chci ještě poznamenati, že při ústřednovém hospodaření byl zaměstnán velký počet agrárníků, kteří zatím co byli malozemědělci na vojně, odebrali jejich ženám poslední obilí a poslední krávu z chléva. Tentýž postup byl pozorován při rozdělování obilního kontingentu a používá se ho také při vyměřování daní. Je to opravdu šílenství, že malozemědělec a malopachtýř, jehož živnůstka není ničím jiným než nástrojem, jímž si vydělává denní prací svůj vezdejší chléb, je nucen platiti ještě daň z obratu, a to ve vyšší výměře, než jak je tomu u velkostatkáře.
Nechceme býti osvobozeni od daní, přejeme si však spravedlivou, progresivně stoupající daň. U nás je progrese obrácená, jak dokazuje tento příklad: 13. t. m. konána byla v ministerstvu zemědělství za předsednictví min. rady Pokorného porada znalců, v níž se vyjednávalo o stanovení sazeb pro vypočítávání daně z obratu. K tomu byli pozváni čeští a němečtí velcí sedláci a velkostatkáři. Ze statisíců domkářů a malorolníků nebyl povolán opětně ani jediný. Hned však uvidíme, proč. Kdyby měli páni agrárníci jen trochu studu a citu pro spravedlnost, nemohla by se taková porada na takovém podkladě vůbec konati. Nechci předčítati celý sazebník, který tam byl sestaven, avšak chci uvésti několik příkladů, které vystihují povahu počítací základny. Kdo má na př. 3 ha půdy s čistým katastrálním výnosem 30 Kč a s 5 osobami, platí 175 Kč 22 h daně z obratu, t. j. 58 Kč 40 h z 1 ha; kdo má 50 ha pozemků a půdy, rovněž s čistým katastrálním výnosem 30 Kč, s 10 osobami, platí 1661 Kč 50 h, t. j. 33 Kč 22 h z 1 ha; kdo má 100 ha půdy, rovněž s výnosem 30 Kč a s 18 osobami - t. j. obvyklý poměr - platí 3200 Kč 10 h, t. j. 32 Kč z 1 ha. Malý pachtýř a chalupníček tudíž platí z 1 ha 58 Kč 40 h, kdežto velkostatkář platí 32 Kč. (Něm. výkřiky. Slyšte! Slyšte!) To se stanoví na této poradě znalců a pak v prováděcích nařízeních. Právě z toho důvodu nejsou malozemědělci k těmto poradám zváni. Na konec se praví, že z těchto částek až do 10 ha je přípustna, 5% srážka. To nemá přirozeně již významu. Když se člověk podívá na ty sazby, zdá se, jako by byly malozemědělcům poskytnuty kdož ví jaké výhody. Naproti tomu však má býti na přání ministra financí násobitel, který byl v tomto sazebníku přijat, zvýšen ještě o 30%. To také nemění nic na výsledku, avšak ceny se ještě zvýší. Tak vypadá odrakouštěné Československo, pokud se týče berního zákonodárství.
Zpátečnické strany zmocnily se státu a téměř všechny zákony, které se vydávají, mají tento ráz. My se stavíme proti zpátečnictví. Že agrárníci kráčejí v čele zpátečnictví, dokazuje předloha zákona, která má býti ještě letos předložena sněmovně. Vypracoval ji bývalý ministr zemědělství Brdlík. Je to zákon o utvoření zemědělské komory a zemědělských společenstev. Tento zákon předpokládá ne méně než 6 kurií voličů. (Něm. výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Ve starém Rakousku nebyli by se odvážili, když už bylo zavedeno všeobecné volební pravo. předložiti takový zákon sněmovně. My v Československu jsme však bohužel opět tak daleko. Abyste měli jakýsi pojem o zaostalosti tohoto zákona, přečtu vám jediný paragraf, § 18, kde se praví: "Delegáty a jejich zástupce volí šest zájmových skupin. Tyto skupiny jsou: 1. Zemědělští zřízenci a dělníci, 2. majitelé a pachtýři půdy do 5 ha, 3. majitelé a pachtýři půdy od 5 do 20 ha", to je skupina, kterou mají agrárníci zajištěnu",4. majitelé a pachtýři 20 až 40 ha půdy", to je rovněž úplně zajištěná skupina agrárníků",5. majitelé a pachtýři pozemků a půdy od 40 ha nahoru", to jest rovněž skupina pro agrárníky jistá.
(Výkřiky na levici.) Je tudíž už předem jisto, že agrárníci budou míti většinu v této důležité korporaci, která bude rozhodující při všech smluvních jednáních a bude podávati své dobrozdání při celní a obchodní politice. Je předem jisto, že agrárníci, tedy strana kapitalistická, budou míti v těchto zemědělských komorách a společenstvech většinu. Chci ještě připomenouti, že úřední posudek německé Zemědělské rady k této předloze jest ještě zpátečničtější než návrh Brdlíkův. V zákoně se totiž praví, že volební právo má zemědělec teprve tehdy, má-li více než 1 ha půdy, tedy asi 3 1/2 korce. Němečtí agrárníci se brání již proti tomu, aby ministr zemědělství mohl tuto výměru snížiti, aby tudíž i malozemědělci, kteří mají méně než 1 ha, mohli dostati volební právo. Proti tomu se německá Zemědělská rada co nejrozhodněji vzpírá, a kdyby mohla, ještě by tuto výměru zvýšila. Agrárníci a vláda se předstihují ve zpátečnických opatřeních, ano v jednotlivých případech lze již mluviti o úplatnosti. Připomínám jen případ s lihovarem v Uhřiněvsi, který ani neexistoval, a 8000 volů pana ministra zemědělství Staňka. Myslím, že něco takového se nemůže přihoditi v žádném jiném ministerstvu, jedině v ministerstvu zemědělství. Neodpovědným činem je také to, že zemědělské nemocenské pokladny jsou vydány agrárníkům. Agrárníci byli až dodnes největšími odpůrci každého sociálního zařízení. Máme ještě nedůstojný zákon o osobách služebných z r. 1866. Agrární strana je jediná, která může udržovati tak zpátečnický zákon. (Výkřiky něm. soc. dem. poslanců.) Ještě dnes je možno, že služebné osoby, kterým se říká "pacholek" a "děvečka", vstoupí-li do služby na rok, jakmile se dají od sedláka zjednati, i když dají čtyř nedělní výpověď, jsou četnictvem přivedeni opět zpátky na služební místo. Není to zrovna dávno, co se tento případ stal. Pracovní doba zemědělských služebných osob u velkých sedláků trvá ještě dnes 12-16 hodin při nejtěžší práci. Místem ke spaní jsou většinou studené, vlhké komůrky bez kamen, bez světla, nebo ne-li to, je to stáj. Avšak to jsou také místa odpočinku a místnosti, kde leží v případech onemocnění. A právě my, malozemědělci, musíme se proti tomu nejvíce ohraditi, poněvadž tyto služebné osoby pocházejí výlučně z rodin malozemědělských. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Posl. Kaiser - musím se
k tomu vrátiti - mluvil zde nedávno o zemědělských nemocenských
pokladnách a použil slov jako simulanti, podvodníci a lenoši.
To je lehkomyslné a nespravedlivé obviňování, které je nutno se
vší rozhodností odmítnouti. Až dosud zemědělské služebné osoby
splnily úplně a zcela své povinnosti, a to za ubohý plat, který
dostačoval sotva na ošacení a prádlo. Mluví-li kolega Kaiser
o úsporách v nemocenských pokladnách, které jim byly vydány, můžeme
se s jistotou domnívati, že to musí odpykati ti, kdož jsou tam
pojištěni. Neboť páni agrárníci až dosud ještě nikomu nic nedarovali.
Nemocenské pojištění dovedli až do poslední doby odmítati. Úrazové
pojištění bylo teprve velmi pozdě zavedeno v agrárních podnicích,
a to velmi nedostatečné. Dnes chodí kolem ještě sta mrzáků, kteří
nedostali ani haléře odškodnění. A takové straně se vydá tak důležité
zařízení, jako jsou nemocenské pokladny! Je to krok zpět, ústupek
zpátečnictví. Vidíme tedy, jak veliký a mocný je vliv agrárníků
v tomto státě. Jejich politický a hospodářský vliv je ve všech
směrech zajištěn. Hrubě a bezohledně se ženou za svým cílem. S
touhou a se vší vážností očekávají chvíli, kdy by nám mohli vyrvati
tak těžce vybojované a draze zaplacené všeobecné volební právo.
Páni agrárníci nemohou oželeti, že spolurozhodujeme v obecních
zastupitelstvech. Nedá jim - míním agrárníky - klidu a pokoje,
že už nemohou obce tak vydírati, jako dříve. Poukazují na výrok
agrárníka Zierhuta, který prohlásil: "V tomto státě
nebude dříve pokoje, dokud nebudou opět obnovena stará práva."
To dokazuje, že agrárníci jsou odhodláni k nejkrajnějšímu boji.
Běda malopachtýři a domkáři, který je na nich závislý. (Souhlas
na levici.) Pro tyto není ochrany, pro tyto není však také
demokratických práv. Sliby nebo terorem musí se podrobiti jejich
vůli, jinak bude hospodářsky zničen. Agrárníci jsou největšími
odpůrci každé demokracie, jsou údernými sbory zpátečnictví. A
tato strana má neomezený vliv u vlády a působila rozhodujícím
způsobem na všechna opatření. Nejsou to úředníci a byrokracie,
kteří by mohli býti činěni jedině zodpovědnými za nedostatky a
chyby v tomto státě, nýbrž především kapitalistické strany. Víme,
že má-li stát něco vykonati, je nutno povoliti mu daně. Také řádně
spravovaný kapitalistický stát mohl by dostati za tím účelem naše
hlasy za jistých okolností. Avšak k této soustavě nemáme důvěry
a budeme také hlasovati proti této předloze. (Souhlas na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pí. posl. Rosolová.
Posl. Rosolová: Slavná sněmovno!"Svoboda bez vzdělaného národa je nemožna", praví Havlíček. Jen vzdělaní národové mohou býti opravdově svobodni. Žádný národ k rozkvětu a vítězství nedojde, leč svou vlastní vnitřní silou, a tato vnitřní síla národa je podmíněna jeho vzdělaností, přičinlivostí, mravností a zdatností hospodářskou. (Výborně!) Chci promluviti o první podmínce vnitřní naší síly, totiž o našem školství obecném a specielně též o našem odborném školství dívčím. V dodatku rozpočtu všecky možné položky byly zvýšeny, jen odborné dívčí školství nemá tam položky vůbec. Zajisté bychom se domnívali, že toto školství je tak výborně opatřeno, že není potřebí, aby subvence na toto školství byla zvýšena. Dovolím si krátce naznačiti, jak se to ve skutečnosti s tímto školstvím má.
Na Moravě a ve Slezsku máme 17 rodinných živnostenských průmyslových škol se 67 třídami, rodinných hospodářských 13 s 23 třídami. Zcela soukromé jsou 3. Vydržovateli těchto škol jsou: stát ani v jednom případě, země v případě jediném, to je Opava (Slyšte!); města Brno, Olomouc, Prostějov, Slezská Ostrava, Uher. Hradiště, Vítkovice a Znojmo. Všecky ostatní vydržovány jsou ženskými spolky. (Slyšte!) Pro nedostatečnost subvence státní a zemí jest učitelstvo placeno na těchto školách velmi bídně, jsou případy, že má učitelka 500 K po 8letém působení při dvojnásobném počtu žákyň, než zákon dovoluje, a při 34 hodinách týdně. Postátnění děje se velmi zvolna. Na př. v Brně ze 60 členů učitelského sboru jsou státem převzati pouze 3.
Před rokem bylo ještě mnoho průmyslových soukromých škol, které musely býti zrušeny pro nedostatek financí, a to v Třebíči, Telči a Doubravici. Potřeba škol je veliká. Celé ohromné kraje postrádají škol vůbec. Na př. od Brna na západ je jediná škola ve Valaš. Meziříčí pro jednu třetinu Moravy. Hustěji jsou umístěny školy pouze v úvalu moravském. Ministerstvo brání zakládati nové školy z důvodů finančních, činilo veliké potíže při zakládání nové školy ve Veselí na Moravě a v Uherském Brodě poukazujíc k tomu, že školy v Uh. Hradišti dostačují pro celý ten kraj. Že nedostačují, vidíme z toho, že všechny třídy těchto škol jsou přeplněny. Jediné Brno musilo letošního roku odříci 300 žákyním přijetí proto, že nebylo pro ně místa, ačkoliv zřídilo 2 expositury v předměstí brněnském. Návštěva rodinných škol nevyplývá z mody, nýbrž z potřeby, poněvadž pro odborné dívčí vzdělání nic jiného není. Jsou nanejvýše školy klášterní a potrvá-li odmítavé stanovisko státní k dívčímu odbornému školství, rozkvetou klášterní školy tak, jako kvetly před 40 a 50 lety. Strana lidová dobře chápe, jaký význam má vychování dívek pro utváření všeho života hospodářského a politického. Má snad dojíti k tomu, že bude nutno toto školství postaviti na politický nesprávný základ, poněvadž je u stát,u málo porozumění pro přirozený rozvoj jeho, ale za to veliká povolnost k politickým ústupkům ve školství? Má-li na př. agrární strana možnost výborně opatřiti selské školství hospodyňské, které je vesměs státní nebo zemské a vším dobře opatřeno - já toho nezávidím - snad by i dívčímu školství odbornému dostalo se téhož, kdyby se dalo pod ochranu některé silné politické strany a sloužilo jejím politickým zájmům a cílům. Doufám, že k tomuto nedojde a že naše vláda uzná žalostný a neudržitelný stav tohoto oborného školství dívčího a jeho učitelstva a postará se cestou zákonnou o spravedlivou úpravu jeho.
Návrh zákona podán byl již 4. února 1921, schválen kulturním výborem a dále se nestalo vůbec ničeho. (Slyšte!) Prosím tedy pokud možno, aby ještě v tomto zasedání návrh tohoto zákona byl schválen a aby stát skutečně věnoval veškerou péči také tomuto školství, jako věnuje průmyslovému školství chlapeckému.
Dále ve své řeči chci ještě poukázati na to, jak je nám měřeno na Moravě ve školství obecném, kde jsou stálé nářky, že prý Němci jsou u nás velice utiskováni. Vážení pánové a dámy! Úhor českého školství na Moravě a hlavně v Brně po 28. říjnu 1918 byl příliš veliký a zpracovati jej aspoň částečně bylo velikou snahou vůdčích našich lidí; nestalo se však všecko to, co český člověk očekával. Necítíme se ve školství a ve mnoha jiných otázkách doma. Tak na př. české menšiny nemají u úřadů takové opory, jakou by měly míti. Ve svém vlastním státě se musíme domáhati marně svých práv. Němci, kteří byli zvyklí vyhřívati se v teplých paprscích vídeňské přízně, nechtějí chápati, že české dítě, které bylo v jejich školách mrzačeno, hlásí se do školy české. Zřízením menšinových škol staly se německé školy takřka poloprázdnými a musely také býti zrušeny. Nastalo z toho zděšení a křik veliký a veliké memorandum bylo posláno Svazu národů. Smutné je při tom, že ani jediná veřejná instituce neozvala se proti tomu, aby dokázala kulturnímu světu lživost této německé jeremiády.
Prosím, vážené dámy a pánové, nechť mluví čísla o úžasném utlačování Němců jenom u nás na Moravě. Prosím zároveň členy úsporné komise, aby těmto číslům věnovali náležitou pozornost, neboť dají se zde ušetřiti státní pokladně pěkné sumy a zároveň získá si úsporná komise veliké zásluhy o spravedlnost v našem státě.
Na Moravě je všech dětí navštěvujících německé školy 98.035, na školách českých 382.240. (Slyšte!) Němci mají 675 a Češi v 2141 veřejných škol, menšinové v to počítaje. Kdyby bylo měřeno spravedlivě, t. j. měla-li by míti německá třída tolik dětí co česká, muselo by se zrušiti 140 německých škol, nebo zříditi 495 českých škol.
Měšťanských škol mají Němci 96, v nich 12.862 dětí v 344 třídách. Měšťanských škol českých je 262, v nich 43.855 dětí v 947 třídách. Aby bylo dosaženo rovnováhy, je nutno zrušiti 29 měšťanských německých škol, anebo zříditi 112 českých škol. Na obecné škole je německých dětí 85.183 ve 1941 třídách. Na obecných školách českých je 383.405 dětí v 6595 třídách. K dosažení rovnováhy mělo by se v 282 německých tříd zrušiti anebo 1116 českých tříd zříditi. Mají-li Němci u nás toliko právo rovné právu Čechů, je třeba jim vzíti 29 měšťanských škol o 77 třídách a 111 obecných škol s 282 třídami. Pak teprve budou míti Němci takové právo u nás, jako mají Češi. (Výborně!) Tyto číslice podávají nám neklamný doklad toho, jak bylo za Rakouska o naše poněmčení důkladně postaráno. Čtvrtého roku své samostatnosti, kdy již zřízeno mnoho škol českých, jsme ještě daleko za školami německými, ačkoliv velký počet jich byl již zrušen.
Každý poctivý Němec za tuto násilnou germanisaci se musí styděti, a bylo by potřebí, aby známo to bylo celému kulturnímu světu. Aby byl germanisaci učiněn konec, je nutno, aby naše vláda veškerou pozornost věnovala českým školám menšinovým. Počátkem školního roku 1921-22 bylo jen v jihozápadní Moravě zapsáno na menšinových školách o 703 žáků více než roku předešlého. Bolestným úkazem je, že ještě jenom na jihozápadní Moravě je 631 dětí ryze českých rodičů ve škole německé, 642 dětí z manželství smíšených. V tomto počtu nejsou vzata v úvahu města: Brno, Jihlava, Mor. Krumlov, Břeclava a Znojmo.
Velmi zajímavá čísla má město Brno. Roku 1917-1918 bylo na českých školách ve vnitřním Brně 3684 dětí, téhož roku na školách německých 12.532 dětí. V celém Velkém Brně bylo téhož roku 12.799 českých dětí a 14.595 dětí ve školách německých. Jací to byli Němci, ukazuje doba našeho osvobození. Letošního roku 1921-1922 činí zápis jen ve vnitřním Brně 9373 dětí na školách českých a 5765 na školách německých.
Ve Velkém Brně na školách českých 20.843, na německých 6367 dětí. Roku 1917/18 ve vnitřním Brně o 8489 dětí v německých školách více než ve školách českých. Ve Velkém Brně r. 1917/18 bylo v německých školách o 1696 dětí více než ve školách českých. Roku 1921/22 je v českých školách ve vnitřním Brně o 3608 českých školních dětí více než v německých a o 14.476 více českých dětí ve Velkém Brně než na školách německých. Průměrně v jedné třídě na obecné škole české je letošního roku o 9 žáků více než ve třídě německé. V měšťanských školách o 10·1 více žáků připadá na českou třídu, než na třídu německou, v samotném Brně. Aby byla rovnováha, pánové s německé strany, je potřebí, aby v samotném vnitřním Brně bylo zrušeno 33 tříd obecných škol a 20 tříd měšťanských škol německých, a teprve potom budou míti Čechové takové právo v Brně, jako máte vy. Do německých brněnských škol chodí posud přes 2000 českých dětí, a to hlavně do škol měšťanských. Všechny prostředky, kterých použito bylo k převodu těchto dětí, selhaly. Je zřejmé, že je to hospodářský tlak, který žene a udržuje české děti v německých školách. Dále jsou to rozmanité dary a vánoční nadílky, jimiž bohatí Němci lákají děti chudých českých rodičů. Vánoční nadílky, tento čistý a šlechetný čin, stal se v rukou četných lidských hyen strašlivou zbraní, jíž pomáhají k životu svým skomírajícím ideám a posilují již dávno jim nenáležející posice. Loupí jí lidskou krev, krev naši, slovanskou. Náš lid pobělohorskou hrůzovládou obrán o půdu a majetek, zbaven práv a postaven pod nadvládu cizinců, odvykl dávno právům, zvykl Němce poslouchati, míti je za pány. A tento ubohý český lid vidí, že tito Němci jsou i v naší republice mocni, že se jim mnoho ustupuje u úřadů, že jsou vlastně pány, a pak je těžko odsouditi takového závislého otce, dá-li dítě do německé školy. Nám, pánové, nejde o nic více než o to, abychom své lidi neztráceli také v českém státě, aby české děti všude měl možnost vzdělávati se ve školách svého národního jazyka. Němci se dosud nevzdali plánu na násilnou germanisaci, na krádež českých duší ve smíšeném území. Nejprudším útokům německým jsou přirozeně vystaveny nejvíce české menšinové školy a jejich učitelé. Školy tyto Němci za každou cenu usilují zničiti. K tomu cíli neštítí se ani nejhrubšího násilí a bezpráví. Vidouce pěkný rozmach našeho menšinového školství, působí na majitele velkostatků, aby české zemědělské dělníky, kteří posílají děti do českých menšinových škol a kteří mnoho let pracovali k naprosté spokojenosti svých zaměstnavatelů, pod záminkou nedostatku práce zve dvorů vypovídali. (Posl. A. Novák: Bohužel, že to dělají čeští lidé také českým dělníkům!) Zajímavo je, že výpověď týká se obzvláště důvěrníků dělnických, kteří se před tím zasazovali o zřízení menšinové školy. Takováto výpověď ke konci r. 1921 byla provedena ve velkém v Dolenicích a v Kašenci na Krumlovsku, aby tamní menšinové školy byly zbaveny svého žactva.
Při reklamačním řízení, kterým mají býti české děti české škole vráceny, pracují Němci nejhorším úskokem a podvodem, aby pravý stav věci zastřeli a české děti ve svých školách udrželi. S českými dětmi se napapouškuje v německé škole několik německých slov, aby dovedly pojmenovati nejobyčejnější věci a aby chatrná jejich znalost jazyka německého nevyšla na jevo, mluviti česky se jim pod nejpřísnějšími tresty zakáže. Smutným dokladem reklamačního řízení, prováděného za těchto poměrů, je vedle četných jiných míst Šumice u Pohořelic. Tam bylo nutno reklamovati z německé školy děti, jichž oba rodiče jsou původu ryze českého a před tím své děti do české školy posílali. Avšak při reklamačním řízení, po rozkaze, daném školou německou, děti na české otázky vůbec neodpovídaly. Naproti tomu se však ukázalo, že ani jazyka německého neovládají. Děti zřejmě se bály přítomné německé učitelky, která všemožným způsobem při německé zkoušce chtěla pomáhat a která teprve po důrazném upozornění musila místo opustiti. Když potom jedno z dítek, jehož oba rodiče nedávno se přistěhovali z českého kraje a které před tím chodilo tam do české školy, bylo dotázáno naším člověkem, tu neodpovědělo, avšak dalo se do pláče ze strachu před trestem. Podobně chtěli Němci také znemožniti reklamaci v Moravském Krumlově. Je ostatně zjevem vůbec všedním, procházíte-li zněmčeným územím, že stane se často, že dítě, o němž zcela určitě víte, že je původu ryze českého a že doma mluví jenom česky, na vaši českou otázku zatvrzele mlčí, bojíc se trestu, který by je stihl v německé škole za to, že mluví česky. Nemůže býti většího násilnictví a větší demoralisace nad takovýto německý postup.