Spolupráce v československého
zemědělstva na budování státu je nutna, avšak zemědělec musí býti
spokojen na svém podniku. Zemědělec prodělávající a ujařmený tíhou
daní a přirážek jak státních, tak obecních, nemohl by dostáti
svému úkolu vůči republice a nenesl by také zodpovědnosti za poměry,
které by byly vytvořeny, kdyby na zemědělství nebyl státní správou
brán náležitý zřetel. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníkovi p. posl. dr. Keiblovi.
Posl. dr. Keibl (německy): Slavná sněmovno! Jednání o dodatečném rozpočtu chci vzíti za podnět k tomu, abych promluvil o různých věcech, protože to v debatě vedené před vánocemi prazvláštními poměry, za kterých tato sněmovna pracuje, nebylo možno. Nedělám to snad v naději, že mohu něco na nynějších poměrech zlepšiti nebo změniti, nýbrž pouze, abych ukázal skutečnosti a dokázal, že my Němci se nemůžeme nikdy a nikterak s poměry v tomto státě vládnoucími spřáteliti nebo dokonce prohlásiti, že s nimi souhlasíme. Proto jsem se již předem vzdal každého doplňovacího nebo pozměňovacího návrhu, protože vím, že všechny odmítnete, a tak mohl jsem jak sněmovně, tak také sobě samotnému tuto námahu klidně ušetřiti. Je mi dopřána jen krátká špetka času, a třebas se i musím obávati, že nebudu moci vše říci, co jsem si předsevzal, přece vím zcela dobře, že já i moji kolegové budeme míti tohoto roku ještě mnohokráte příležitost zasáhnouti do všeobecné politické debaty. Poněvadž dodatečné rozpočty patří k řádné výzbroji naší finanční správy, tudíž možno s jistotou míti za to, že brzy bude předložen jeden nebo více dodatečných rozpočtů k rozpočtu na rok 1922, dále protože také všeobecná vládní prohlášení podle osvědčených pohotových vzorů možno očekávati při budoucí změně ve vládě neb o štvaní Němců.
Dodatečný rozpočet má za účel ospravedlniti značná překročení rozpočtu pro rok 1921 a získati pro ně beztrestnost. K překročení došlo vesměs u neproduktivních výdajů a již tím je dáno naše stanovisko k tomu samo sebou. Podali jsme minulého roku a letos při poradách o řádném rozpočtu různé návrhy, jež měly za předmět zvýšení jednotlivých výdajových položek v oboru soudní správy a sociální péče; samozřejmě byly odmítnuty. Kdyby v tom směru bylo došlo k překročením, dalo by se s námi o tom mluviti, ale tu se státní správa držela hubených číslic rozpočtu. Na tyto věci zůstal státní měšec zavřen a proto chci znovu pojednati právě o této kapitole.
Dnešní doby je také státní správa ovládána modními hesly. Takovým heslem je: Musí se šetřiti! Samo o sobě je toto předsevzetí docela chvalitebným, avšak způsob, jak se má šetřiti, stojí přece za uvážení. Zde začalo se s tím u státních úředníků a učitelů a odňalo se jim, kteří svým platem stěží mohou krýti holé živobytí, 150 milionů v jednom roce. Porušil se tím bez rozmyšlení platný zákon o paritě učitelů. Ano, finanční správa se neštítí samostatně, bez zákonné úpravy, činiti státním pensistům srážky z jejich skrovné pense. Bouři nespokojenosti postižených těmito opatřeními snažila se vláda, zdánlivě s úspěchem, zeslabiti tím, že zajistila českým učitelům a úředníkům přídavky za více práce, takže tedy to šetření bude platiti pouze pro Němce a můžeme býti zvědavi, odkud se vezme úhrada těchto přídavků - pravděpodobně odhalí příští dodatečný rozpočet toto tajemství - dále tím, že poukázala na stálé stoupání naší měny v cizině a vzbudila naději na lacinější potraviny a látky. Nehledě k tomu, že to bude trvati velmi dlouho, než se pokles velkonákupních cen potravin v odlehlých pohorských místech stane znatelným a že to bude trvati ještě déle, než průmysl textilní odbude své draho nakoupené zásoby a uvede na trh nové levnější výrobky, nehledě k tomu, že stoupáním hodnoty našich peněz bude náš vývoz podvázán, a tím bude omezen provoz průmyslu a nastane nezaměstnanost, bylo by přece nutno se ptáti, jak pak se jen provádí toto stoupání koruny v Curychu. Pan ministr financí tvrdí, že státní správa tu nedělá naprosto ničeho, že to přichází samo od sebe; pokračující konsolidace státu, nadmíru krásně probíhající mobilisace prý vzbuzuje v cizině před republikou takovou úctu, že právě propůjčuje české koruně vyšší kurs. Nuže, pánové, víme zcela dobře, co si máme mysliti o povedené mobilisaci na zkoušku a jsme přesvědčeni, že zahraniční propaganda zajisté stála vládu pěkné množství peněz, jistě mnohem více než nyní ušetří na státních úřednících a učitelích. Avšak vždyť to štěbetají všichni vrabci na střeše, že česká vláda udržuje v Curychu kancelář jen proto, aby naši korunu bursovními manévry arbitráže vyháněla do výše. Neví pan ministr financí nic o aféře devisového disponenta dr. Altmanna z bankovního úřadu, který byl potrestán, protože zřejmě v dohodě s Živnostenskou bankou opomenul za mobilisace udati předepsaný kupní limit na československé koruny v Curychu? Neví o tom nic, že Živnostenská banka "stříkla" v kritické době 86 milionů korun do Curychu, aby kontreminovala vlastní měnu? A proč musí bankovní úřad v Curychu kupovati československé koruny? Přece jen proto, aby vyháněl kurs! Šeptá se, že se k tomu účelu vydává měsíčně nejméně 25 milionů, a to by dalo roční výdaj 300 milionů korun, proti kterému stojí úspora 150 milionů na úřednických platech.
Pánové! Neví dále pan ministr financí o tom, že bankovní úřad má diference s finanční správou v Severní Americe? Bankovní úřad vykazuje podle svých knih český státní dluh vůči Americe 53 milionů dolarů. Amerika však tvrdí, že to bylo 59 milionů dolarů. Tedy, kde je těch 6 milionů dolarů? Při kursu nejméně 50 Kč je to 300 milionů Kč. Kde zůstává to obávané revisní oddělení ministerstva financí? Zde by bylo třeba šetřiti a ne na úřednících!
A nyní několik slov o přáních úředníků a zaměstnanců. Právem žádají a my s nimi platy, jež jim umožní klidně a bez starostí o výživu žíti a prožívati bezpečný večer života; tudíž především zachování paritního zákona pro učitele. Opřeme se co nejrozhodněji novelisaci paritního zákona, jež snad se má rovnati zrušení. Dále však musíme žádati, aby se učinilo konec kusé práci v úřednickém zákonodárství a konečně se konala celá práce. Tudíž vytvoření služební pragmatiky spočívající na moderním podkladě a přiměřeném zákoně o platech! Stabilisace platů a pensí by se měla konečně provésti, rovněž zavedení nemocenského pojištění, jež jim a jejich rodinám umožní uzdraviti se v případech onemocnění, aniž by při tom byli finančně zničeni - doufám, že již v senátě projednávaná předloha zákona o nemocenském pojištění bude i nám co nejdříve předložena - konečně přiměřená sociální péče, ježto úřednictvo se octlo válkou a jejími důsledky v nevýslovné bídě. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Mezi státními zaměstnanci mají soudcové svá zvláštní přání. Jednu námitku zde uplatňují: Vývoj soudcovství v celé střední Evropě neodpovídá nikterak požadavku, aby se se soudci, jakožto se zvláštním stavem, zvláště zacházelo a aby byli z celého státního úřednictva vyzdviženi. Srovnání s anglickým soudcem kulhá. To však lze historicky vysvětliti a za to nemohou býti činěny odpovědnými ty osoby, jež dnes s plným nasazením celého svého "já" vykonávají trnitý úřad soudcovský. Ne jejich osoba, úřad sám žádá spíše kategoricky výhod, nemá-li se útěk ze stavu soudcovského díti stále ve větším rozsahu. Podle bezpečného doslechu je dnes již asi 700 soudcovských míst neobsazeno a úspora na interkalářích činí ve skutečnosti 14 milionů, ne, jak počítá rozpočet pro 1922, 1 3/4 milionu. Ježto se nám nikdy nedostane ročního účtu k nahlédnutí, není možno zjednati si tu správný náhled. Zde musí nastati obrat od základu a nesluší se, aby se pracovalo s tak malichernými pomocnými prostředky na oko, jako se to dělalo dosud, tím, že se zrušila na dalších pět let nepřesaditelnost soudců nebo že se chce přípravná služba soudcovská sešroubovati ze 3 na 2 léta. Tím bude útěk soudců urychlen, ne zamezen. Jako nutný doplněk patří sem také požadavek po zvláštní soudcovské pragmatice.
Je jisto, že v letě usnesená úleva soudům nedosáhla svého účele. Stále ještě jsou krajské a větší okresní soudy tak přetíženy, že sporná jednání mohou býti nařízena až po měsících a lidu hledajícímu právo se ztěžuje, ba téměř znemožňuje dojíti práva. Soudní správa se bude musiti po dobrém nebo po zlém rozhodnouti učiniti rozhodný krok do předu. Nejprve bude musiti u nejvíce přetížených soudů rozmnožiti soudcovská místa a vybaviti je potřebnými sílami písařskými a mnohem větším počtem psacích strojů, a to nových. Bude však musiti zreorganisovati i řízení samo: Bagatelní řízení bude se musiti rozšířiti až k cenové hranici 1000 Kč, řízení před samosoudcem až do 100.000 Kč. Civilní proces se bude však musiti stále více blížiti procesu trestnímu; musí se konečně uznati, že to není úspora času, ani peněz, jestliže zástupcové stran jsou nuceni při ústním sporném líčení znovu přežvykovati obsah dlouhodechých spisů a že je mnohem účelnějším takové spisy vyměniti, aby se na ně odvolávalo.
Avšak také soudní kancelářská služba potřebuje naléhavě reformy. Starý rakouský jednací řád musí býti co nejdříve zjednodušen. Je těžkopádný a zastaralý. Je zbytečno a nákladno přenášeti data usnesení ze spisů do nejrůznějších mnohasloupcových rejstříků. Jednoduché podací archy by stačily také, aniž by se ztratila nutná evidence. Systém kancelářských oddělení je u menších soudů zbytečným, u větších nepraktickým, protože práce v každém oddělení není stejná; na druhé straně může býti mnoho drobné konceptní práce převzato kanceláří, jak se to beztoho přece již děje, mohlo by se to však díti ještě v mnohem větším měřítku.
Také je příkazem spravedlnosti, aby se se všemi soudními kancelářskými úředníky stejně zacházelo, pokud mají stejné předběžné vzdělání. Návrh zákona o jmenování podúředníků exekučními úředníky nedošel sankce. Dlužno si přáti, aby tento návrh byl co nejdříve znovu předložen k projednání, aby také této kategorii úředníků byla konečně jejich přání splněna. Vedle těchto všeobecných přání a stížností mají však také naši němečtí soudcové a úředníci své zvláštní: jazykovou otázku. Protože víme, že prováděcí nařízení k jazykovému zákonu v nejlepším případě bude pouze sankcionovati nynější stav a jsme přesvědčeni, že tento stav je prostě neudržitelným, tedy žádáme změnu jazykového zákona, úplné postavení na roveň jazyka německého s českým. Chcete šetřiti! Zde je k tomu vhodná příležitost. Mnohé překlady vyžadují množství práce a pracovní síly, jež se pro věc samu ztrácí. Tak se německým krajům zasílá německý překlad zákonů a nařízení příliš pozdě, soudci musí namnoze souditi podle novin. Němečtí úředníci, hlavně starší, nenaučí se obratem ruky česky, ač si dají s tím sebe více práce, jsou však proto vedoucími českými úředníky utiskováni, utlačováni a diskvalifikováni. Němečtí soudcové a úředníci neznajíce jediného slova českého jsou přesazováni do českého kraje a nemohou tam pochopitelně úřadovati, byli tam však bojkotováni, insultováni a vydáni posměchu. Jmenovací návrhy zkoumá nejprve národní výbor a Němec, je-li vůbec jmenován, musí pustiti před sebou nejméně půl sta Čechů. Češi přicházející do menšinového kraje mají nárok na zacházení extra statum a přídavky, při tom je jejich hlavní činnost politická v národním výboru a jsou vůdci české menšiny. Němečtí soudcové a úředníci nenechají se na pokoji, vystupuje se proti nim disciplinárním vyšetřováním, zakřikují se a jsou hlídáni. Ústřední úřady jsou jim úplně uzavřeny. Pod záminkou, že německý úředník neovládá státního jazyka,v nechává se při odborných zkouškách propadnouti. Tak provozují zkušební komise při pražském zemském finančním ředitelství přímo hrůzovládu, němečtí úředníci jsou po dlouholeté službě náhle ze státní služby propouštěni, jako u pošty a železnice, jsou vydáváni v šanc nepomyslitelně nejtrpčí bídě a sebevraždy ze zoufalství nejsou již zvláštností. Krátce všechna tak zvaná úsporná opatření obracejí se nejprve proti německým úředníkům a zaměstnancům.
Řekl bych rád ještě něco o soudní péči o mládež a trestnicích. Oba správní obory jsou bohužel vespolek v jakémsi vzájemném vztahu, protože s jedné strany pochybená výchova tvoří náklonnost k trestnému skutku nebo ji rozmnožuje a s druhé strany je netoliko chudá a opuštěná, nýbrž také zpustlá a zločinná mládež. V těchto oborech soudní správy dověděli jsme se z rozpočtu pro rok 1922 s výjimkou několika hubených číslic o správě ústavů právě tolik jako nic. Také nyní o tom soudní správa mlčí. Nikde není slova obsaženo o počtu trestanců, způsobu jejich práce, výsledku polepšoven neb o umisťování propuštěných v občanském životě. A přece by to bylo hodno, aby to bylo známo. Žádám s tohoto místa nepřítomného pana ministra spravedlnosti, aby nám alespoň v právním nebo sociálně-politickém výboru podal takovou zprávu, jinak by to vypadalo, jako by soudní správa neměla na všech těch věcech zájmu a chtěla vše přenechati soukromé dobročinnosti. A jak málo zbývá justiční správě na podporu těchto tak důležitých agend! V rozpočtu pro rok 1921 shledáváme zařazeno dohromady půl druhého milionu. Uvážíme-li účel a známý počet trestanců a mladistvých, shledáváme tyto číslice příliš malými. Již při loňské rozpočtové debatě jsem prohlásil, že my soudcové jsme sice toho zásadního názoru, že na nás byla péče o mládež neprávem uvalena a patří do autonomní správy, avšak jsme dosti sociálně smýšlejícími lidmi, abychom se až do konečného uspořádání této záležitosti ujali daného nám úkolu s celou oddaností. Avšak s prostředky danými nám k použití justiční správou nedá se naprosto ničeho začíti. Kdybychom byli odkázáni jedině na to, učinili bychom se prostě směšnými. Jen soukromému spolupřispění dlužno děkovati, že na poli péče o mládež bylo vykonáno něco zdárného. Jak se však zachází s naší zemskou komisí pro ochranu dětí a péči o mládež. Poskytnuté subvence jsou přespříliš nízké, než aby bylo možno udržovat ústavy v řádném stavu. Víme, že následkem mobilisace bylo vydáno usnesení ministerské rady, že všechny subvence všem organisacím pro ochranu mládeže dlužno zastaviti, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) které pak bylo změněno tak dalece, že se má vyplatiti pouze tolik, aby přece jen pro rok 1921 zbyl nevyčerpaný úvěr 500 milionů korun, jenž byl přikázán vojenské správě. Tak musely ty ubohé děti trpěti militarismem. Kdežto v rozpočtu pro Slovensko a pro české menšinové školy zbývají miliony, nezbývá pro strádající německé ústavy pro péči o mládež v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nic. Jsou peníze na český ústav pro tělesné zotavení, na německý však nikoliv. V Praze je veliký dobře vedený nalezinec, jenž směl míti jen asi 5 % německých dětí. Znovu má býti zřízen v Praze druhý ústav, v celém německém kraji není veřejné porodnice, nalezince nebo ústavu pro péči o kojence. Jediná poradna pro matky v Bratislavě je subvencována 291 tisíci korunami, všechna německá místa však dohromady jen 10.000 Kč. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Žádáme udržení německých zemských komisí pro ochranu dětí a péči o mládež. Tyto stěžují si trpce do toho, že úředníci ministerstva sociální péče snaží se jen počešťovati a úmyslně strkají německé komise stranou a jim poukazují jen zcela malé subvence. Na venek platí slovo "demokracie", podle nich brutální autokracie. Žádáme, aby německé dítě zůstalo, potřebuje-li pomoci, ponecháno německému lidu na péči a vychování, aby na práci národnostně lidumilných spolků, jež vykvétá sama z národního charakteru, nebylo nikterak pácháno násilí a provozován vliv, aby návrhy zákonů a změny organisace na poli péče o mládež byly dříve předkládány těmto zemským komisím. Ústřední dům německé zemské komise v Praze je od února 1919 obsazen ministerstvem národní obrany, aniž by byl zaplacen haléř nájemného, německá domovina v Prachaticích byla zabrána, ubohé děti vyházeny, byla tam zřízena česká občanská škola a dodnes nebylo zaplaceno odškodné. Usídlení dětí ze školy propuštěných, jež potřebují přísné výchovy na zemědělském podkladě na Matyldině šachtě u Plzně zmařilo tamní obyvatelstvo a chovance zahnalo. Dětský asyl v Hrádku byl zabrán pro české školní účely, to vše jsou věci, jež nemluví pro to, že v českém národě žije duch Komenského. A nepatří sem také ta dlouhá kapitola utiskování a zrušování německých škol? Tak vyhlíží ve skutečnosti sociální péče o německou mládež. Dále bylo by důležito zvěděti, jak dosud se provádělo rozdělení všech státních peněz vydaných na péči o mládež. V úpravě poručnictví z povolání není také možno přijíti dále.
A nyní ještě něco o poměrech soukromých zaměstnanců. Žijeme nyní v době, kdy má se projednávati celý komplex sociálního pojištění. Tu je také čas, aby se vznesl požadavek, aby konečně celý obor pracovních smluv byl znovu jednotně upraven. Je nutně potřebí všeobecného pracovního řádu, rovněž zákonné úpravy kolektivní smlouvy mzdové. Až do té doby musíme si ovšem vypomoci provisoriemi. Soukromí zaměstnanci žádají zřízení kol mor úřednických a zaměstnaneckých. Byl již podán návrh Navrátilův, tisk 2052. Rovněž se žádá novelisace zákona o obchodních pomocnících a zřízení smírčích úřadů. I zde jsou upotřebitelné návrhy: Tučného a druhů, tisk 757, a Kleinův a druhů, tisk 1361; zaměstnanci lékáren uložili své požadavky v návrhu tisk 2592. Táži se: Proč se v těchto návrzích nedějí porady? Soukromí zaměstnanci žádají dále, aby zákon o péči v nezaměstnanosti byl rozšířen na všechny zaměstnance obchodu a průmyslu bez ohledu na jich bydliště. Do úrazového pojištění buďtež pojati všichni soukromí zaměstnanci i s učedníky, ono samo budiž vybudováno v samosprávné těleso a pro německé zaměstnance budiž zřízen německý ústav. Budiž vybudována zvláštní podle povolání nemocenská pokladna pro soukromé zaměstnance. Pokud jde o pensijní pojištění, se prohlašuje, že je i zákon z 5. února 1920 nedostatečným. Konání válečné služby budiž započteno do čekatelného a při počítání pojistného pro ony zaměstnance, kteří již před svým povoláním k vojsku byli povinni k pojištění. Placení pensijního pojistného má se přizpůsobiti změněným hospodářským poměrům a zůstati odděleno podle národnosti. Nutné nové volby buďtež konečně provedeny. Zákon o závodních radách budiž novelisován a soukromému zaměstnanci zaručeno přiměřené zastoupení, zvláště tím, že v závodní rada sestává ze dvou částí, z výboru zaměstnaneckého a dělnického. Konečně budiž stanoven nedělní klid v živnosti obchodní a přesně dodržován osmihodinový den.
Na konec ještě několik slov o státních pensistech. Byl by svrchovaný čas, aby staří pensisté, civilní a vojenští, dostali to, co jim bylo slíbeno, když vstoupili do státní služby: Plnou, jejich poslednímu platu odpovídající pensi po ukončení jejich služební doby. Jestliže aktivní úředník, důstojník, dosáhl poměry zvýšení svých příjmů, pak musí to zcela stejnou měrou platiti také pro pensisty. Se staropensistou nesmí se zacházeti hůře než s tím, který jde nyní do pense. Totéž platí o platech vdov a sirotků. Oni pensisté však, kteří zde bydlí a uzavřením míru stali se pensisty některého jiného nástupnického státu starého Rakousko-Uherska, buďtež rovněž vzati do zdejšího státního zaopatření a nebudiž čekáno na dlouhá mezistátní vyjednávání, nýbrž zdejší státní správa má samostatně jednati v zájmu lidskosti.
Ač jsem se mohl omeziti pouze
na to nejdůležitější ze všeho, myslím přece, že jsem ukázal, že
jsme ještě daleko od toho vzdáleni, abychom žili ve státě, kterému
bychom mohli nésti vstříc důvěru, a již z tohoto důvodu odmítneme
dodatečný rozpočet. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Hrušovský.
Posl. Hrušovký: Vážená snemovňo! Pri príležitosti debaty o dodatočnom štátnom rozpočte rád bych sa dotknúl niektorých akútnych otázok našej zahraničnej politiky. Žijeme v tom štádiu doby poválečnej, kde jednotlivé národy usilujú o navrátenie normálnych politických a hospodárskych pomerov, hľadajú vzájemné priatelské styky, uzavierajú mnoho obchodných smlúv, ktoré majú za cieľ konsolidácie poválečného sveta. Musíme s uznaním kvitovať úsilie československej vlády, že v tomto smere učinila všetko možné, že cieľuvedome, mocne, výsledne, často iniciatívne zasahuje v prospech konsolidácie hospodárskeho a politického života strednej Europy. Československá zahraničná politika dosiaľ so všetkými štáty súsednými našla možnosť navázania stykov, možnosť spolupráce na obnovenie hospodárskeho života strednej Europy. Len jedon súsed nechce však porozumeť spolupráci na konsolidovanie Europy, jediný súsed náš chce predĺžiť poválečný zmätok, biedu ľudstva, a tento súsed je Maďarsko. To Maďarsko, ktoré snáď zo všetkých štátov bývalej Europy sa najviace prehrešilo proti postupu ľudstva ku zdokonalovaniu sa, ktoré tvrdošijne lpelo na zachovaní stredovekých sociálnych pomerov, ktoré bolo typickou zemou pseudoliberalismu a lžidemokracie, maskovaného znásilňovania nacionálne a sociálne slabších, to Maďarsko sa nechce smieriť s morálnymi a materiálnymi výsledky svetovej války. Ono chce pokračovať v politike, ktorú pred tým provozovalo. Zpät dobytie ztratených otrokárskych krajov a nové zotročenie oslabených národov je jeho politickým cieľom, pod heslom integrity starého Uhorska hlásaným. Vnútorné násilie, terror vlastných ľudí nad vlastnými dáva nám tušiť, jak by to vypadalo v restituovanej starej Hungárii. Marné boly snahy vlády československej primať státnikov maďarských rozpáleného modzgu k rozumu. Marné boly vyjednávania v Moste a Marianských Láznich. Marne vychádzala republika naša im nesčíselnekráť v ústretie. Sú a zostávajú nenapraviteľnými. Usilujú o balkanisáciu strednej Europy, usilujú zostať ohniskom stáleho nepokoja. My ovšem musíme počítať s týmto zavilým nepriateľom konsolidácie Europy a budeme na stráži proti všetkým možným prekvapeniam, ktoré k hospodárskej obnově pracujúcemu svetu maďarská perfidnosť pripravuje. Isto je, že koniec koncov Maďari to budú, ktorí vypijú tú otravu, ktorú pripravujú svojim súsedom, draho zaplatí raz maďarský národ politiku svojich terajších vodcov, a im samým otrepe o lebky misky svoje Themis. Ale je skutočnosťou, že maďarskou nesprávnosťou trpíme i my. Je povinnosťou našej vlády, zvlášte nášho ministerstva zahraničia energicky zakročovať. Hlavnou zbraňou maďarskou je i dnes dávna zbraň ich - lož. A dnes je v pohybu celý veľký aparát s tykadlama po celom vzdelanom svete a šíri nestydate maďarskú lož. Lož o svobode, lož o blahobytu národov v bývalom Uhorsku, lož o dnešnom stave osvobodenia národov. Proti lži ľahko víťazí pravda. Len je treba ju hlásať. A tu práve bych videl nedostatok v našom zahraničnom aparáte, že dosť málo sa usiľuje voči maďarskej královskej lži postaviť do boja tú, treba nahú, ale predsa čirú pravdu.
To, čo sa deje dnes z maďarskej strany vo svetovej žurnalistike, tá nestydatá a korupčná propaganda, nesmie byť námi prehliadaná. Rozširujú falošné štatistiky, falošné mapy, falošné grafické znázornenia pomerov. Na vysokom učení politickom v štáte Massachusets v Amerike môže kolosálné nepravdy o našich pomeroch a o Maďarsku hlásať ex kathedra jedon gróf Teleki, ale z našej strany sa neurobí ani pokusu na ináče veľmi ľahké vyvrátenie týchto lží. Na tomto poli činnosť našej vlády je veľmi chatrná, naprosto nedostatočná. Nemôže byť nám ľahostajným neustálé präparovanie zahraničnej mienky v duchu nám nepriateľskom.
Z úctyhodného počtu jednaní medzi naším štátom a inými štáty zaiste vo význačnej miere zaujíma nás jednánie o obchodnej smluve s Ruskom. Je to niečo prirodzeného. I keby nebolo v národe našom tých hlbokých sympatií k ruskému národu, ktoré boly, sú a zajiste i naďálej nezmenene potrvajú, i tak by nás musela nadmieru zaujímať otázka, ako sa náš pomer k tomu veľkému súsednému stomilionovému národu ruskému vytvára.
Keď prenikly prvé zprávy o tom, že sme s terajšou sovietskou vládou ruskou v jednaní o smluvu obchodnú, bol som si dovolil tehdy tvrdiť, že tá otázka, či sa udrží bolševický režim v Rusku lebo nie, z medzinárodného hľadiska prestáva mať svoj doterajší význam a že správne pokračuje vláda naša, keď o obchodnej smluve jedná so sovietskou vládou ako s vládou de facto. Dnes problém ruský v tých najpodstatnejších veciach je už problémom zcela jasným.
Dnes si uvedomujeme v plnej miere, že ruský bolševismus nie je následkom ideového hnutia ruského národa. Je následkom rozkladu, rozkladu obzvlášte celého carského byrokratismu. Rozklad tento vytvoril soviet. Sovietským režimom objavil sa primitivismus celého správneho aparátu. Bolševismus nakoľko prenikal i na západ, ukázal sa byť primitívnym, neschopným ovládať správny aparát.
Z dnešného neutešeného stavu v Rusku je len dvojaké východisko. Buďto pokročí tam rozklad tak, že sa ústredie násilím zmení a pri tom celý aparát postupne premení, alebo budú terajším ústredím methody administratívné pomalu menené. Je isté, že po určitú dobu musí byť ponechaný terajší správny aparát - čo ovšem netvrdím o hlave - preto, lebo iného niet, ktorý by ho nahradil. Tento aparát spočíva hlavne na inštitúcii miestnych sovietov. Ľudová autonomia v miestnych sovietoch nesie na sebe rozhodne známku demokratismu a preto zdá sa to už z toho hľadiska oprávneným názorom, že koniec vývinu terajšeho vedie k demokracii.
Nanajvýš nepravdepodobným je vo vývine ruských vecí, že by akákoľvek intervencia mohla viesť k cárstvu. Vojenské intervencie ukázaly nad slnko jasnejšie, že reakcia nebola schopná vytvoriť administráciu toho kraja, ktorý vojenským zakročením ovládla. Učí nás o tom priebeh intervencie Kolčaka alebo Denikina. Za ich vojenským postupom následoval tiež rozklad, oba ovládali len to pásmo územia, kde právo s vojskom svojím boli. Reakcia nebola schopnou vytvoriť administráciu toho kraja, ktorý okupovala, a tak každá intervencia vojenská len posilnila bolševismus.
Ukázalo sa, že metody a idee III. internacionály sa zrodily z absolutismu v Rusku, a ukázalo sa, že nemohly vniknúť do západných štátov. Tam sa priekopníkom ruských bolševických method všetko drobilo pod rukami. Je to prirodzené. Proletariát západných krajín bol triedne uvedomelý, bol socialisticky uvedomelý. Socialismus predpokladá však slobodu, kontrolu a odvahu ke kontrole. V Rusku však tomu tak nebolo. Lenin uznáva, že sa mu nepodarilo utvoriť kontrolu v závodoch, lebo národ sám nemal pocit bezpečnosti právnej, aby mohol kontrolu tvoriť. Vo stienu črezvyčajky ona možnou nebola.
Absolutismus v Rusku spôsobil atomizáciu. Národ hľadel na ďaleké veci: Vznikli visionári a vzniknul Tolstoj. Národ neznal možné a nemožné, lebo prakticky sa k ničomu nedostal, nemohol siahnuť k methodám odlišným od cárskych. Politický záujem národa nevinul sa tedy k otázkam denným, ale k veciam abstraktným, alebo ďalekým. A tak ten, kto siahnul k methodám cárskym, ako to urobil Lenin, musel Rusko ovládnuť preto, lebo kryl všetko onými ďalekými vecmi.
To je desný účinok absolutismu na dušu národa. Ten nám vysvetluje onen náboženský mysticismus ruský, ono sebaobetovanie sa v revolúcii za tie ďaleké veci. Absolutismus zplodil i naprostú apatiu občianstva, takže stáva sa nám pochopiteľnou možnosť, že 500.000 ľudí ovláda 120 milionový národ ruský. Je to všetko výsledkom automisácie. Keď sa národ zaoberá dennými otázkami, vtedy vzniká demokracia.
Nie nadarmo sa tvrdí, že Lenin je bratom Tolstého. Tak ako Lenin číta z Marxovej knihy, tak čítal Tolstoj z evangelia a vyčitoval budúce veci. Ostatne ako z Marxa, tak i z bible dá sa všetko možné vyčítať.
Návrat k starému hospodárskému poriadku predsa i v Rusku zdá sa byť nemožným. Je to následok každej revolucie, lebo každá revolucia nechala po sebe podstatnú zmenu. Sme odpôrcami každej vojenskej intervencie v Rusku, lebo vieme, že ona nemôže vytvoriť správu. I keby sme neboli socialistmi, museli by sme toto stanovisko zaujať, lebo leží na bielodni, že intervencia nemá praktického významu, že je zbytočnou. Stanovisko československej vlády bolo preto v tejto veci naprosto správne.
Podľa môjho názoru jediným prostriedkom k obnove Ruska, ktorú si celý náš národ srdečne praje, je naviazanie stykov a obnovenie hospodárskeho života aspoň v niektorých centrách Ruska.
Nemožno predpokladať, že by mohol niekto obnoviť administráciu, dokiaľ sa nepokusí obnoviť hospodársky život. Administrácia je príkaz a plnenie príkazu.