Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Horák.

Posl. Horák: Slavná sněmovno! Jsme při práci udělat finanční pořádek v naší státní domácnosti. Přiznejme, že je podstatný rozdíl mezi rozpočtem z prvých let samostatnosti tohoto státu a právě projednávaným rozpočtem za rok 1921. Deficit 10 1/2 miliardy korun při rozpočtu prvém musel u každého spořádaného hospodáře vzbudit domněnku, že spoléháme na cizí pomoc nejen v ohledu politickém, ale i hospodářském. Přiznejme, že tomu tak bylo, neboť příliš spoléhali jsme na spřátelené státy dohody, které nás v prvé době samostatnosti s něžností vychovávaly. Pokud podobné dobré zacházení nic nestojí, vydrží se určitou dobu, ale přijdou-li k tomu otázky finančního rázu, nastupuje chlad, který bylo lze dobře vycítit. Vychováme tě pečlivě, ale potom budeš sloužit ty nám, tak asi znělo heslo dohodových států. S psychologické ho stanoviska je to v pořádku, neboť rodiče vychovají své děti až k samostatnosti, potom je úkolem jich, aby se nejen samy o sebe staraly, ale aby byly také podporou rodičům za výchovu jimi danou. Spoléhal-li kdo u nás dříve na cizí pomoc, ať už materielní nebo ideální, bylo oboje
chybou. Směr takový byl pochybený asi tak, jako kdyby obchodník založil veškerou svoji existenci na pomoci úvěrové a spoléhal při tom ještě na bezplatnou pomoc fysickou, tedy opět ideální. Tak se nevítězí, tak se nezakládají existence. Jestliže přes to se tak stalo, bylo to chybou, kterou jsme zaplatili v pozdějších dobách a v přítomné době těžce neseme, o čemž svědectví podává nám stav našeho dluhu a povinností peněžních vůbec. Je to jistý druh optimismu, když stále pošilháváme do Francie, Anglie, Ameriky a čekáme od nich pomoc, které nám nedají a dáti nemohou. Nesmíme zapomínati, že i vítězné státy jsou zatíženy dluhy a že i jim válka přinesla sice osvobození od věčné nejistoty válečného přepadení se strany Německa a Rakouska, ale dlouhotrvající válkou uvedly své spořádané finance do špatných kolejí. V obrodné kampani, kdy jednalo se o naši samostatnost, dovedli jsme si pomoci, bili jsme se na všech frontách v Evropě i v Asii nejen za sebe, ale vydatnou měrou i za naše spojence, a zdálo se skutečně, že probudil se ten národ, jakým býval za Žižky a Husa. Po provedeném heroickém činu neměli jsme štěstí hned na počátku. Začali jsme prováděti reformy, jež vzhledem k tísnivým obětem peněžním, může si dovoliti stát zkonsolidovaný a nikoli stát na počátku svého založení. Vládlo se u nás jednostranně nechci říci socialisticky, protože by to mělo znamenati spravedlivě - ale vládlo se proti jednotlivým složkám našeho národa, a to proti výrobním vrstvám, tedy těm z nejzasloužilejších. Nauka o minulosti druhdy samostatného již státu našeho, že národ je jen tehdy šťastným, když si své osudy sám spravuje, zapadla, a byl úmysl vládnouti za pomoci jen jedné, třetinu celého národa tvořící složky. To byla politika, která nemohla míti dlouhého trvání, ježto odporovala zásadám svobody a rovnosti. Pozdě teprve jsme zmoudřili, když stálo to miliardy, které nám nikdo nenahradí a o něž se nyní, když nakupeny jsou, musíme sami starati. Přišly na nás velké starosti, a tu odpovědné strany pocítily teprve tu tíhu situace a počaly přemýšleti, jak z toho dostati se ven. Dnes jsme samá koalice, každá strana odpírá odpovědnost, a té odpovědnosti je tolik, že to pro všechny vládní strany znamená více než mnoho. Netvrdím, že situace je taková, že by vzbuzovala obav, naopak tvrdím, že při otevřenosti a upřímnosti, s jakým by strany koalované měly všechny i ty palčivé otázky řešiti, lze dospěti k uspokojivému rozřešení. Za tu dobu páni zmoudřili, ale stálo nás to miliardy. Je třeba snášenlivosti, nenapalujte jeden druhého, odložte tento šeredný zvyk, památku to z vídeňského parlamentu, uvažujte o každém budoucím kroku, který učiníte, se stanoviska celostátního a ne pouze stranického, posuzujte každou záležitost po zralém uvážení a neukvapujte se v ničem, co by náš stát mohlo jakýmkoliv způsobem poškoditi. To platí hlavně při tvoření zákonů, jichž nemusí býti po továrnicku naděláno tolik, aby se v tom potom nikdo nevyznal, a potom jistě nebudete od ničeho, co jste zplodili po zralém uvážení, utíkati. Všem po vůli neučiníte, a zákon, který by se líbil všem, nebyl dosud v žádném zákonodárném sboru stvořen. Proti každému najde se odpor od určitých kategorií. Když se však usnesete na něčem, vytrvejte, když stalo se usnesení po zralém uvážení všech okolností. Nestalo-li se tak, nevydávejte takových zákonů.

V této chvíli stojíme před miliardovým deficitem, který pořád ještě zbývá přese všechnu snahu o úsporu, která v dodatečném rozpočtu byla provedena. Jsou to starší hříchy těch, kteří měli otěže státu v rukou a ubírali se cestou, aniž měli vytyčen určitý směr. Je to výslednice špatného hospodářství v počátcích života naší republiky, na nějž budeme dlouho vzpomínati. Jedinou světlou stránku mělo toto hospodářství, totiž tu, že všichni bez rozdílu stranické příslušnosti se přesvědčili o nemožnosti návratu podobného hospodářství a režimu, jaký byl u nás na počátku svéprávnosti.

Předložený dodatek ke státnímu rozpočtu vykazuje oproti rozpočtu, projednávanému poslední dva měsíce uplynulého roku, snížení deficitu ze třech na necelou miliardu - přesně 727,543.514 Kč. - Zvláštním úkazem při tom je ta okolnost, že hlavní podíl na zlepšení této finanční situace neleží tak v provedené úspornosti, jako ve větším výtěžku daňovém oproti prelimináři. Okolnost příznivá pro situaci státu, ale nelze říci, že by to svědčilo o příznivé konjunktuře, v níž by se průmysl, obchod a živnosti, tito poplatní nositelé státu, nalézali, spíše lze tvrditi opak, neboť následkem všeobecného poklesu cen pracují už dnes se ztrátou, která by vzbuzovala obavy, kdyby náhlý pokles byl rychlý. Uznává se to sice i v kruzích mimobchodních, ale slyšel jsem hlasy, proč že se tak zásobily! Výtka jistě nesprávná, neboť ten, kdo koupí ve velkém, koupí vždy laciněji, a to přece přichází v prvé řadě konsumentům k dobru. Kdo laciněji nakoupí, může i laciněji prodati. Nelze si dále dobře představiti obchodníka nebo řemeslníka, který by neměl určitého množství zásob, nemůžeme míti krám, výklad nebo dílnu prázdnou. V tom by se jistě kupující necítili spokojenými, když by si neměli z čeho vybrati. Zásoben musí býti každý živnostník, ať náleží ku kterémukoliv oboru. To je však také risiko, které obchod a výroba spolu nesou, na což se však, bohužel, nikdy nebéře zřetele, dokud se daří levný nákup hlavních surovin, lze levné výrobky na trh uváděti, to se líbí každému, běda však, nastane-li tendence opačná a musí se proto prodávati dráže. V takovém případě musí si živnostník pomoci sám, nikdo ho nepolituje, nikdo mu nepomůže a nejméně ochrany najde tam, kde by jí nalézti měl u berních správ. K těmto častým zjevům se u nás téměř ani nepřihlíží a poplatník stojí tu v takovém postavení bezradným před úřady, které vykládají si zákon dle litery jeho a bývá to obyčejně málo kdy ku prospěchu poplatníka.

Na tomto místě byla citována jména těch mnoha nešťastníků, kterým se bral nejen celý výdělek, ale i část jmění, jelikož nebylo lze předepsanou kvotu z běžného výdělku zapraviti. Z nejnovějších mně zaslaných dat uvádím: Stanislavu Šindelářovi v Pacově, povoláním zámečníku, který pracoval pouze 1 měsíc v roce, vrátiv se z vojny, vyměřena daň z obratu v obnosu 8000 K, ač pracoval sám. Klusáček Antonín, zelinář, přiznal obrat 15.054 Kč, ježto obdělává jen nepatrnou plochu kolem svého domku, avšak daň byla mu vyměřena z obnosu 154.000 K. Karel Hájek, truhlář v Pacově, přiznal obrat správně dle knih, jež vede, 226.000 K, ale daň byla mu předepsána z obratu 926.450 K. Každý znatel místních poměrů doznává, že takový obrat je u jmenovaného nemožný. Z toho vysvítá, že poplatník má platiti daň z obratu zboží, které neprodal, a to je právě to tíživé, že musí sáhnouti k hotovým úsporám, má-li ovšem jaké.

Další důvod ke stížnostem přináší jeden z našich týdeníků, který píše takto: Neslýchaný případ stíhání obchodníka pro lichvu, ač týž prodával levněji, než předpisovaly úřední ceny, odehrál se loňského roku v Chrudimi. Švadlenka byl udán a stíhán pro lichvu, které se měl dopustiti tím, že prodával v červenci 1920 třešně za 2·15 Kč 1 kg, dle úředních cen však mohl za tyto čítati 2·30 Kč. Státní návladnictví, ač na první pohled bylo patrno, že Švadlenka se lichvy nedopustil a že se jedná jen o akt msty, což také udavač dosvědčuje, přece od stíhání neupustilo a výsledek všeho byl, že po dlouhém tahání a značných výlohách byl Švadlenka úplně osvobozen. Rozumí se samo sebou, že státní zástupce se odvolal a nedosti na tom, objevil v témže aktu nový případ lichvy a ač osoby jím naznačené prohlásily, že od něho ničeho nekoupily a že nežádají trestního stíhání, přece octl se Švadlenka znovu před lichevním soudem u okresního soudu a vše se opakuje znova. Stání se odročují, Švadlenkovi vznikají velké výlohy, přísedící lichevního soudu prohlašují, že se nejedná o lichvu, okresní správa politická potvrdila úřední ceny, z nichž je patrno, že Švadlenka lichvy se nedopustil, naopak, že prodával o 28 hal. levněji. Tak to jde dále.

Lze si tedy pomysleti tu obavu u takového obchodníka, když musí mnohdy poslední nastřádaný groš dáti na daně. Takovým způsobem se ovšem obchod, živnosti a řemesla nepodporují, to je jejich ubíjení. Skutečně jsou mně známy také případy, že živnostníci, provozovavší po léta řemeslo, před neblahými obavami raději živnostenský list vrátili a vzdali se provozování živnosti, aby zachránili aspoň to, co z dřívějších let si naspořili. Jistě že nepracovali po léta dnem i nocí jenom proto, aby své těžce uchráněné malé úspory dali do vínku následkům počátečního hospodaření v našem státě. To, co se dalo těm, kteří se dali od republiky živiti, špatně se vyplatilo našim financím, které musíme sanovati, neboť berně, které se požadují, jdou do výše, které se nikdo nenadál. Taková politika nebyla šťastná, nechci říci, že přijde doba, která jistě se vymstí v tomto směru, ale nikdy jsem se neradoval z toho, utrpěl-li někdo nějakou úhonu. Co nám patří, rovné právo, svoboda a nerušený vývoj živností a řemesel, toho se budeme domáhati vždy, všude a za všech okolností. Budeme ukazovati na všechny vady a nedostatky ve státní správě, vědouce, že tak zjednati lze nápravu. Budeme podporovati snahy úsporné komise: zjednati pořádek a zjednodušení systému tam, kde bude potřeba. Při této příležitosti ukazuji na stesky, které mne došly z řad obchodnictva v pohraničním území, o kterých jsem měl příležitost již v rozpočtovém výboru se zmíniti.

Denními a krajinskými i místními časopisy bylo oznámeno, že drobné mince se razí již v Kremnici a že budou uvedeny v oběh. Následkem toho pašují se ve značném množství železné 20tihaléře z Maďarska a Rakouska do našich území, hlavně pohraničních, a tam udávají se hlavně u obchodníků a živnostníků za zboží. Děje se tak hlavně na Vitorazsku a na Znojemsku. Okolnost ta mohla by ve značné míře poškoditi nejenom obchodnictvo a živnostnictvo a širší obecenstvo, kde peníze jsou vyměňovány, nýbrž i stát. Proto by bylo záhodno, aby naše nové mince, které jsou pěkné, co nejdříve byly dány do oběhu. Stesky činěny jsou od našich obchodníků a živnostníků také i do celního úřadu v Praze, kde příjemce zásilky musí často čekati několik dní, než se mu podaří zásilku vyclíti. Uskutečněním obchodních smluv s Polskem, Rakouskem, Jugoslavií, Rumunskem a také Německem, zvýšil se počet zásilek tak, že místnosti nestačí, jak se dnes jeví, ježto byla část jich zabrána pro jiné účely. Úředníci, kteří jsou v celním úřadu zaměstnáni, nemají sami dosti místa, je tam pouze jeden stůl, a když přijde k vyclívání, musí příjemci čekati jeden na druhého, nežli zásilku dostatečným způsobem vyřídí. Staly se případy, že před vánocemi došlé zásilky nemohly býti vyzvednuty, protože vyclívání trvalo delší dobu a teprve po svátcích mohl příjemce zboží vyclíti. Šlo o zboží sezonní, které ztratilo na ceně, a se kterým se bude muset zase celý rok čekati, než přijde na ně řada. Jistě teď vyplývá z toho škoda. Náprava je v tomto případě nutná.

Konečně dávám na uváženou vládě záležitost zákona lichevního. Zákon ten je dnes zvláště za stále sestupných cen předmětů denních potřeb bezpředmětným a znamená jen šikanování řádných povinností svých dbalých občanů, kteří pro nepatrný poklesek - a o ten se vždy jedná, poněvadž ti, kteří v častých a těžkých případech by mohli býti pronásledováni, u těch se to neděje, skoro vždy je na tom vinna neznalost zákona a z toho plynoucí veškeré následky - dotyční jsou žalářováni a odsuzováni jako zločinci k velikým trestům. Neoprávněnost tohoto zákona uznaly již všechny strany sněmovny, alespoň v dnešním jeho znění, a proto podalo ministerstvo spravedlnosti samo návrh na novelisaci jeho, čímž by ostří jeho mělo býti otupeno.

Klub náš podal však návrh na úplné odstranění tohoto zákona, který znamená jen ustavičný strach pro řádné občany a ochromuje jejich činnost pracovní, neboť tito při každém kroku musí míti obavu, aby nevědomky nestali se obětí záludných paragrafů.

Žádám proto, aby bylo věcně o našem návrhu jednáno a učiněnn kardinální řez do zbytků obhospodařovacího systému a zákon lichevní nebyl novelisován, nýbrž úplně odstraněn. Získáte si tím vděk všech řádných, své cti a povinnosti vůči státu dbalých, řádných občanů.

Velectění! Z četných stále a stále nově uváděných případů uznáte, že živnostnictvo koná svoji svatou povinnost, že ji konáme také my, obhajovati utlačované bez rozdílu, ke kterým stranám patří, aby jejich přirozená práva našla správnou cestu. Stav živnostenský nemá v republice toho zastání, jehož vlastně potřebuje. My representanti, ač počtem dosud slabí, zůstaneme v branném odporu proti všemu úsilí, ať přichází odkudkoliv, směřujícím ku poškození středních vrstev tak dlouho, až nás bude více a budeme míti potom i sílu aktivně více ku prospěchu jeho pracovati.

Milujeme nový náš stát a všude, kde se bude jednati o zájmy všeho obyvatelstva, najdete nás v spolupráci hlavně u činů, jež směřují k jednotnému postupu v zájmu celku.

Dodatečný rozpočet snižuje značnější měrou schodek řádného rozpočtu a tu poukazuji na to, že hlavně nad očekávání velký výnos daní umožnil provedení této snahy. Je to opětným důkazem přičinění, obětavé práce a snah středních vrstev ku prospěchu celku. Budiž to však současně výstrahou těm, kteří by se domnívali, že lze na této dráze pokračovati a že živnostnictvo je schopno dalších podobných zatěžovacích zkoušek.

Mám jen to přání, aby obrodné hnutí k lepšímu poznání se, které, jak se mi zdá, proniká do všech vrstev a do všech rodin, zasáhlo všude tam, kde náš národ má své věrné syny, tak, abychom všichni stali se hodnými nástupci svých předků. Chceme-li býti vzorem hospodářského snažení, všichni k práci, která jedině činí lid šťastným a tak vybudujeme si vlast sociálně spravedlivou, kde by i láska jednoho k druhému náležitého uplatnění došla. Pak bude u nás dobře. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo poslednímu řečníkovi v dnešní schůzi, jímž je pan posl. Heller.

Posl. Heller (německy): Slavná sněmovno! Přichází to člověku skutečně k smíchu, má-li jako řečník zaujati stanovisko k tomuto dodatečnému rozpočtu a pozoruje-li v celé sněmovně tak nepatrný zájem, že je pro řečníka lépe, zřekne-li se slova. Ostatně nemohu svým kolegům-poslancům ani zazlívati, že mají zájem tak nepatrný, neboť páni ministři svými špatnými mravy ubíjejí i nejlepší vlastnosti poslanců. Celý den jsem neviděl ještě ve sněmovně nejpříslušnějšího z pánů ministrů, pana ministra financí. To vrhá na celou věc přece špatné světlo. Přišel jsem konečně sem s ilusemi zcela jinými a předpokládal jsem přece, že projednávajíce tyto otázky, jež máme zde před sebou, ukážeme trochu více vážnosti. Dodatečný rozpočet je vlastně věcí, která se může přihoditi i ve státech nejlépe spravovaných, neboť i tam mnohdy vyskytne se rozpočet dodatečný. Avšak tento dodatečný rozpočet je na pováženou. Minulého roku se s příliš velkým hlukem rozhlašovalo, že rozpočet tohoto státu vykazuje přebytek 288 milionů Kč, a bylo to uvedeno na scénu s takovým humbukem, že jsme tomu věřili také my a celý národ. A když už se vyskytly pochybnosti, nebyli bychom se domnívali, že budeme letos překvapeni rozpočtem dodatečným, při němž se ukazuje schodek daleko přes 1000 milionů korun. Pánové! Národ má na tom veliký zájem. Kam tu přijdeme? Ať tento stát nyní milujeme čili nic, my v něm žijeme a tkvíme v něm v hospodářském životě: svou prací, svou poplatností jsme nyní s tímto státem spojeni a tu zajisté máme zájem na tom, abychom mohli mluviti o spořádaném finančním hospodářství. Tu máme nyní 737 milionů korun schodku za rok uplynulý a letošní rozpočet končí se zase schodkem, a tu začněte počítati: co nás stojí dosti zbytečná mobilisace - to všechno přijde k tomu - co stojí likvidace ústředen? Budou to nejen miliony, budou to miliardy. Co nás stojí vládní obchod ječmenem? V tom zase uváznou miliony, počítáno s nejmenším. Vezmete-li všecko, co stojí státní mouka, státní bavlna a státní cukr, mnoho-li to způsobilo škody celé zemi, pak pochopíte, že se člověk udiven konečně táže: Což jsme tu jen tehdy, když se s národním jměním špatně hospodaří, k tomu, abychom šli do parlamentu a přikyvovali k tomu? V tom směru se žádá od obyvatelstva skutečně příliš mnoho, neboť někdo tu přece zase musí býti, jenž kryje veškeru tu vinu, jež se tu dělá, svojí prací, svojí šetrností, vším tím, čím se vlastně stát udržuje.

Pánové! Tu přicházíme konečně na myšlenku, že to vůdci tohoto státu vůbec se státem vážně nemyslí. Neboť jinak bychom musili předpokládati, že by se statky národa nakládali trochu vážněji a pečlivěji. V několika letech se nerozplýtvají lehkomyslně miliardy, je-li tu smysl pro národ, smysl pro stát, rozváží-li se, že obyvatelstvo, které je přece základem státu, musí svým majetkem a krví, svým potem a svou prací zase zaplatiti všechno to, co bylo vyplýtváno. Věřte mně, činí-li naše strana proti tomuto hospodářství námitky, pak to dělá plným právem právě jako zástupkyně těch širokých vrstev obyvatelstva, které jsou svojí pracovitostí a šetrností jednou z nejlepších opor veškerého národního hospodářství a tím celého státu. Právě proto mají také největší zájem na tom, aby stát vedl spořádané finanční hospodářství. Lidu byly uloženy nové miliardy dluhů. Čím je máme zaplatiti? Myslíte, že je můžete z lidu vymačkati daněmi? Nemyslím, neboť berní šroub nyní již selhává. Co pak zbývá? Majetková dávka, ta nebude míti žádoucího výsledku, poněvadž technické provedení věci pohltí tolik peněz, že už mnoho nezbude. Dávka z majetku mohla by již něco vynésti, potom však neměla věc býti s takovými okolky navlečena, mělo se to udělati jednodušeji, bylo by nutno v mnohých případech lépe se zříci 10 K, aby se nevyhodilo 100 korun na její provádění. Proto nebudete moci s celou dávkou z majetku zaplatiti všechny ty miliardy dluhů, a nám, státním občanům, vynořuje se otázka, jak se to má zaplatiti. Dlouhodobými úvěry? Avšak tu si musíme říci, že si vláda sama cestu k dlouhodobým úvěrům zatarasila učinivši všecko, aby vzala vlastnímu lidu jako cizině víru v úvěrovou schopnost státu. President Masaryk mluvil ovšem již několikráte o zaplacení starých státních dluhů, také ve svém posledním poselství novoročním, avšak konec konců řekněme si také zde: Poselství ovšem slyším, avšak nedostává se mi víry, neboť mluvil tak již několikráte; považujeme jej za vážného muže a přece nedošlo k tomu všemu, o čem mluvil. Tak nás víra opouští, vynoří se pochybnosti také ku hlavě státu a vy tím v zájmu státu nic neučiníte. Dnes stojíme před skutečností, že stát vezme na sebe nová břemena, že však zároveň nejlepší mezi svými státními občany vychovává na pochybovače, k pohrdání autoritou, poněvadž mnoho z toho, co se lidu venku káže, potom se ukáže nepravdivým. Kam půjdeme? Stát svojí činností zvláště jako obchodník dokázal, že sám sobě posloužil jen nejhůře.

Nuže konečně přišlo to tak daleko, že se smlouva lánská jakožto smlouva mezi dvěma částmi starého dvojitého mocnářství, pociťuje dnes skoro jako přirozená nutnost, což by ještě před dvěma roky bylo považováno za nemožné. Říká-li se zde, že Rakousko bylo donuceno svou nouzí, pak tvrdím týmž právem, že tomu nebylo ani u nás jinak, že také zde hospodářská nouze nutila k lánské smlouvě, jenže z opačných důvodů. Nemá-li Rakousko chleba, uhlí a cukru, my se zde v tomto zboží dusíme, uhlí hoří na hromadách venku. My ho neodbudeme, poněvadž jsme si špatnou hospodářskou politikou uzavřeli trhy, které nám mohly býti otevřené. Nechci přihlížeti k politické části smlouvy, hospodářsky přinese smlouva jen zisk oběma stranám, poněvadž Rakousko něco dostane a my odbudeme něco, co nám jinak nikdo neodebéře. Ukázalo se, že činností vlády jako obchodníka bylo dosaženo jen toho, že nás ona z intensivní hospodářské krise zatlačila do krise extensivní. Široké plochy půdy, jež byly intensivně osázeny cukrovkou a plodinami obchodními, v příštím roce tak osázeny již nebudou, poněvadž se to nevyplatí, ježto nelze těch věcí odbýti. My nemůžeme tolik cukru spotřebovati co ho vyrobíme, avšak svou politikou dovedli jsme to tak daleko, že ho nikdo nekoupí. Anglie, hlavní naše odbytiště, náš cukr nekupuje, poněvadž je zaplavena cukrem z Ameriky. Touto hospodářskou politikou byli jsme těžce poškozeni, a bylo by rozumnějším, kdyby se dvéře proti Německu nebyly tak pevně uzavíraly, nýbrž kdyby se nechaly otevřené.

My jistě nejsme přívrženci velkých ochranných cel, nevoláme po nich, poněvadž bychom byli rádi, kdyby bylo živobytí zase lacinější, a domníváme se, že ideálem každého zástupce lidu musí býti svobodný obchod, poněvadž přece každý člověk musí míti právo nakupovati tam, kde koupí nejlépe a nejlaciněji. Avšak nemohu dvéře na jednu stranu otevříti a na druhou zavříti. Nemohu udělati celní tarif, i když je prozatímní, tak, aby u jednoho předmětu tvořil 25- až třicateronásobek, u jiného dvou- nebo trojnásobek, nebo zcela žádný. Tím dosáhnete jen, že se jedna část obyvatelstva poštve proti druhé, že jednotlivé průmyslové obory se uměle vypiplají, jako rostliny ve skleníku vyženou do výše, a veškeré obyvatelstvo má škodu. Jak přijdeme k tomu, abychom ochrannými cly udržovali průmyslové obory neschopné výkonnosti? Nechte je přece zajíti! Nestojí již za více, než aby zahynuly. Právě tak jako nežádáme pro sebe ochranných cel, vynasnažíme se, abychom zůstali schopni konkurence. Zlevněte lidu živobytí a mnoho bude se světa odstraněno, co dnes dává popud ke krisím a revolucím. Mnohé by se mohlo zlepšiti, avšak jednostranně nedají se ty věci se světa sprovoditi. Naprosto nebudeme moci připustiti, aby celní sazby byly na jedné straně škrtnuty za tím účelem, aby byly na druhé straně zvýšeny. Máme-li dodávati chléb lacino, pak si přejeme, aby bylo laciné také rádlo. A s laciným rádlem budu moci vždy dodati laciný chléb.

Chci ještě něco poznamenati, ač moji pp. kolegové hrozili nepřátelstvím, budu-li mluviti dlouho. Lánská smlouva nám dává na uváženou něco, co musíme jako lidová strana vytýkati. Chci přejíti obsah ujednání, necítím se povolán, rozbírati politické klausule slovo za slovem; je příliš pozdě, smlouva je sjednána, právě tak jako je sjednána smlouva s Polskem. Pobuřuje však, že se lid jako lid spolu se svými zástupci doví o smlouvě teprve, když je hotova. Zdá se, jako bychom nežili v demokracii a k tomu ještě v demokracii ve střední Evropě, jež se chlubí, že je jednou z nejpokročilejších, nýbrž jako v době Metternichově, kdy na hradě seděl císař Ferdinand, a Metternich záležitost vyřídil a druzí neměli co do toho mluviti. Není tomu nyní právě tak? Hlava státu sedí na hradě, ministerský předseda dělá smlouvy a my všichni, kteří sedíme v této sněmovně, nemáme co do toho mluviti. Proti tomu si musíme stěžovati a tomu se opříti. Onen čas tajné diplomacie musí býti konečně potud za námi, že nutno svolati aspoň vůdce jednotlivých skupin a jim oznámiti, co se zamýšlí, aby se o tom mohly poraditi aspoň jednotlivé kluby ve vnitřním rámci. Protestujeme proti tomu, poněvadž je nás nedůstojno, abychom byli postaveni vždy před hotovou věc. My tu musíme býti vždy a musíme dáti státu k disposici jmění i krev, lidi i daně; myslím, že máme tudíž také právo, abychom byli vyrozuměni o akcích státních, jež se právě provádějí, aby bylo také zabráněno tomu, aby se jmění a krev nedávala k disposici zbytečně. Tohoto práva se domáháme.

V ostatním chci ještě něco zcela krátce poznamenati. Máme tu dodatečný rozpočet a já jsem již poznamenal, že ministři tu nejsou přítomni. Kromě ministra národní obrany, kterého jsem viděl ve sněmovně po celý den, byli zde jednotliví druzí pánové takřka jen návštěvou, což rovněž vytýkám, neboť žádá-li se práce od zástupců lidu, možno ji žádati také od ministrů, a při poradách o dodatečném rozpočtu, jenž činí přes jednu miliardu, mají zde býti zástupci příslušných odborů. Je to neúctou k celé sněmovně, a nesmíte se diviti, upadá-li v nevážnost celý parlamentarism takovou měrou, že lid o něm nechce ať tak či onak ničeho věděti a sahá k tomu prostředku, jejž označujeme za ideál, k zastoupení stavů, aby přestalo to celé politické hospodářství stran, ku prospěchu každého útvaru státního. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání dnešního pořadu.

Měli bychom teď přikročiti k hlasování o naléhavých interpelacích pana posl. Lelleye a soudr. a p. posl. Simma a soudr., poněvadž však není dostatečná presence, odkládám hlasování do některé z příštích schůzí.

Přikročuji k ukončení schůze.

Předem sděluji, že dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Bendovi pro neodkladné zaměstnání.

Chorobou na dnešní schůzi omlouvá se posl. Kostka. Dodatečně na včerejší schůzi, jakož i na dnešní schůzi omlouvá se chorobou posl. Tadlánek. Dodatečně na tento týden omlouvá se chorobou posl. dr. Klimo.

Byla provedena změna ve výboru:

Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru zdravotnického posl. Sedláčka za posl. Bezděka.

Počátkem schůze i mezi schůzí rozdány byly některé tisky. Žádám o jejich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy:

Tisk 3377. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3263) o válečných přirážkách ku přímým daním (s výjimkou daně z příjmu) za léta 1922 a 1923 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Tisk 3378. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3262), jímž se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus stanoví válečné přirážky ku přímým daním (s výjimkou daně dôchodkové) za léta 1922 a 1923 a dočasně se zrušují některá ustanovení o přímých daních.

Tisk 3379. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 3319) o prozatímním dělení katastrálních parcel dle předběžných polohopisných nástinů vyhotovených státním pozemkovým úřadem a jeho knihovním provedení.

Tisk 3374. Zpráva výboru soc.-politického o návrhu posl. Pohla, dr. Haase, Brožíka, Draxla a druhů (tisk 3250), aby byl vydán zákon, jímž se zachovávají práva členů bratrských pokladen vystouplých ze zaměstnání.

Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy:

Tisk 3376. Zpráva I. zahraničního výboru a II. výboru pro dopravu a veřejné práce o vládním návrhu na přistoupení Československé republiky k mezinárodní úmluvě o soustavě metrické, podepsané dne 20. května 1875 v Paříži (tisk 3086).

Tisk 3380. Zpráva sociálně-politického výboru a výboru pro veřejné zdravotnictví k usnesení senátu N. S. R. Č. o vládním návrhu zákona (tisk 3328) stran započítání válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické.

Tisk 3381. Zpráva výboru zemědělského, rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3195) o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Tisk 3382. Zpráva kulturního výboru o návrhu posl. Chalupníka, Prokeše, Jana Černého a soudr. (tisk 3234) na zřízení elektrotechnické školy mistrovské při státní průmyslové škole ve Vítkovicích.

Tisk 3383. Zpráva ústavno-právneho výboru o vládnom návrhu zákona (tisk 3323) o obmezení pôsobnosti porôt na Podkarpatskej Rusi.

Předseda: Mezi schůzí byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3375. Návrh posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. Petersilky, Simma, dr. Kafky a druhů na zřízení německé vysoké školy výtvarného a užitého umění v Liberci.

Předseda: Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 24. ledna 1922 o 13. hod., t. j. o 1 hod. odpolední

Nevyřízené odstavce dnešního denního pořadu.

Jsou snad nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.)

Nejsou námitky, návrh můj je přijat.

Končím schůzi.