Náš venkovský, drobný, těžce pracující lid, ten je osudu zavázán za to, že se mu té půdy jako výrobního prostředku skutečně dostalo. My neprovozujeme s pozemkovou reformou žádné demagogie, poněvadž jsme přesvědčeni o tom, že na pozemkové reformě mohou státy nejen vzniknouti, ale že jako v Rusku mohou také na ni zajíti. My ve svém demokratickém založení sledujeme jednu myšlenku, aby blahobyt v našem státě, pokud je možný, sevšeobecněl, ale také chceme na druhé straně, aby to heslo nestalo se pouhou demagogií, by to nebyla pouhá jednostranná, nedomyšlená stranická propagace, která může věci spíše uškoditi než prospěti. Já bych řekl, slavná sněmovno, že mluví-li se při pozemkové reformě se strany těch, kteří jsou jí snad trochu postiženi, o konfiskaci a vyvlastňování, tu bych řekl, že o té konfiskaci, pokud jde o pozemkovou reformu, se dá těžko mluviti. Ale provádí-li se konfiskace a vyvlastnění, řekl bych, že se to provádí někde jinde, a to naším systémem daňovým a berním, který není tak demokratický a který nejdrobnější vrstvy národa tak nepoměrně více zatěžuje než ty, kteří by mohli platiti. (Výborně!) Zde by se mohlo mluviti o konfiskaci a zde bychom musili volati, když voláme: "ceny dolů", také "daně dolů", a zde bychom musili říci, kolik státní pokladna by tím utrpěla. Přiznávám, že toto jednostranné volání po zlevnění životních potřeb je pouze nedomyšlenou frází proto, poněvadž není na světě nikoho, kdo by umělým zasahováním do národo-hospodářského procesu a vývoje dovedl získati nápravu. Nápravu je možno získati uvědoměním si příčinné souvislosti mezi různými odvětvími výrobními. Máme snahu zemědělské potřeby co nejvíce zlacinět, ale na druhé straně ochranářstvím pro průmysl nedáváme zemědělci možnost, aby si opatřil lacinější výrobní prostředky. A tu mluvíme a priori pro zdražení zemědělských produktů a musíme býti připraveni, že jednostranný pokles cen není možný. Záleží-li nám na tom, aby se v naší vlasti průmysl rozvíjel co nejdokonaleji, pak musíme si býti vědomi toho, že nejlepším a nejjistějším prostředkem klidu a zdárného vývoje jest zaměstnanost. Máme staré přísloví: bez práce nejsou koláče. Nezaměstnanost by byla zjevem nejošklivějším a nejnebezpečnějším. Ne proto, že z něho hrozí revoluce, ale proto, poněvadž - s mravního hlediska bych řekl - ta společnost, která určitou sociálně slabší třídu špatně opatřuje, není si svých morálních povinností úplně vědoma. S tohoto hlediska bych chtěl tvrditi, že nezaměstnanost by pro mne znamenala národohospodářský hřích a sociální křivdu, které se musíme vyvarovati. Myslím, že mluvím jménem své strany a kruhů, které nevěří, že nezaměstnanost dala by se odbýti pouhými podporami v nezaměstnanosti. Zde myslím, že příčiny jsou hlubší, a také z hlubšího hlediska bude nutno je řešiti. Zde se musíme starati o rozvoj všech výrobních odvětví v naší státní společnosti, musíme si uvědomiti jejich příčinnou souvislost, a potom možná, že přijdeme na kloub věci a položíme tak základ obchodnímu a průmyslovému rozvoji, ve kterém by všechny třídy mohly sílit. To jsou názory, které nemají býti pouhou kritikou předloženého dodatku ke státnímu rozpočtu, ale jsou naším názorem jako konstruktivního prvku. Musíme se státi takovým konstruktivním prvkem v naší společnosti, musíme si uvědomiti methody a cesty, kterými chceme jíti do budoucna a tyto věci nám potom mohou býti spolehlivějším vodítkem, ze kterého pro příští budoucnost nám mohou zkvésti růže.
Řeč p. kol. Baerana mně dala mnoho příležitosti k domněnce, že to v našem státě s Němci a specielně s německým národem není tak zlé; když jsem viděl, že kol. Baeran je tak dokonale informován, napadá mně, jak je možno, aby u nás lidé, kterým se tolik křivdí a kteří jsou vystrkováni přede dvéře, mohli dostati tak dokonalé informace. Ale myslím, že opravdu s německou národností to není tak zlé. Mám příležitost prolézati různé ty úřady, berní referáty atd. a musím říci, že není možno, že by všem Němcům se vedlo zle; je sice možno, že někteří Němci necítí se dosti dobře doma, poněvadž přednosta úřadu se s českou partají nemůže domluviti česky a dělá mu velkou námahu, jestliže vůbec má nějaký akt vyhotoviti ve státní řeči.
Znám případ, že důstojník je na vojně nešťasten, poněvadž se po česku nedovede ve služební řeči se svou eskadronou domluviti. To jsou zajisté věci, které jsou velmi bolestné. Ale já se nechci dělati sensačním povídáním zajímavým a nemluvím z té příčiny, abych vytvořil přízrak, jakoby náš stát byl na pokraji rozvratu a jako bych pouze destruktivní methody sledoval, nýbrž mluvím jako příslušník strany své, event. většiny a jsem povinen, abych věcmi konstruktivními přispíval co možno nejvíce. A tu bych řekl, že na mne pan kol. Baeran udělal dobrý dojem, poněvadž myslím, že právě patriotismus německých vojáků dokázal, že ne německý národ jest v rozporu s českým státem, nýbrž že delegace jeho není v tomto parlamentu dosti schopná, a bude-li vyrovnání, že to vyrovnání s německým národem bude velice snadné, horší však, že bude vyrovnání s těmi pány, s kterými se německý národ bude muset sám vyrovnávati. Potom bude možno, že v našem státě dojde k určitému spolužití.
Stran křivd, které prý naše republika na Němcích spáchala, napadá mne z řeči kol. Junga a ostatních, kteří budou věčnou a stálou písničku o tom, jako bychom Němcům po stránce kulturní křivdili a Němcům jejich školy zavírali, že je to buď schválnost nebo nevědomost. Nám všem bude asi známo, že jestli se některá německá třída zavírala, že se tak dělo proto, že je nedostatek žactva, nedostatek posluchačstva, a jestliže se někde česká třída otvírala, že je to v důsledku naší státní suverenity, protože československý národ jich pro své kulturní potřeby potřebuje, naopak byla by to křivda, kdyby české děti měly státi přede dveřmi a německé třídy byly prázdné. Tu se musíme rozhodnouti pro to, aby naše kulturní potřeby byly opatřeny.
S tím věčným "křivděním" německému národu musíme přestati a já považuji za svou povinnost, abych řekl jednu věc, ke které jsem v závěru dospěl. Opakuji: jsme pro methodu positivní a konstruktivní práce, a proto musíme pochopiti, co stát jest. Máme-li již jednou vlastně stát a republiku, musíme pak přiznati, že každý stát k obsloužení svých státních funkcí musí míti správní organismus, který začíná sborem zákonodárným, pohybuje se politickými zájmy a musí dospěti k vojenským a policejním opatřením. Myslím, že tato zásada zatím na celém světě platí. Kdybychom chtěli vzíti vzor pro ty, kteří se konstruktivní práce v parlamentě a venku zříkají, mohli bychom začíti s Ruskem a říci, že tam tu rudou armádu mají; kdybychom chtěli podle hlediska německého postupovati, pak bychom musili říci, že Němcům je proto smutno, poněvadž nesmí míti armády tolik, kolik by chtěli. Máme armádu ve Francii, Anglii, a vždy a všude se ukázalo, že konstelace světová je taková, že armáda musí býti, a až dospějeme k těm ideálům časovým, kdy snad už na základě těch poznatků, ke kterým přijdeme, že zbrojení by nebylo více možno, pak se rádi té armády zřekneme. Ale dnes bych proti kol. Baeranovi řekl, že dnes, pokud tu armádu máme, ještě ji lépe vyzbrojíme a budeme míti snahu, až to naše poměry finanční dovolí, aby ti lidé, když v těch kasárnách musejí býti, byli živi, aby byli pořádně najedeni a řádně vyzbrojeni, a my se za tu armádu nebudeme stydět a budeme moci říci, že je nám ke cti a nebude nikdo moci uvésti tolik případů na její sesměšňování a uváděti to jako příklad, že by Československá republika byla v rozvratu, nýbrž stane se nám státní hrdostí.
Já bych chtěl poukázati na to, že si vážím správního organismu státního jako nevyhnutelné složky našeho státního života, nestydím se vyznati tuto svou sympatii vůči úřadům, třeba vím, že v úřadech to sem tam neklape na puntík, a sám bych si dovolil poznamenat, že zdlouhavost a těžkopádnost úředního vyřizování jest někdy na škodu věci. Pokud si dovedu vzpomenouti, někdo z premiérů-ministrů s tohoto místa kdysi uvedl, že naše úřadování se musí zjednodušiti a státi se pružným, krátkým, a že se mají věci, kde se to dá, vyřizovati také telefonicky. K těm zkušenostem jsem nepřišel. Stalo se mi dokonce samému v jednom ministerstvu, že pán vzal akt do rukou a řekl: Vždyť to jest zde teprve sedm měsíců. Přirozeně, že by to nebyla práce, která by svědčila o tom, že jest to vyřizování, které bychom mohli označiti jako ohebné, a musím říci, že i v parlamentě my sami trpíme nedostatkem spojitosti a součinnosti úřadů a že parlament bývá dosti nedokonale informován při mnohých věcech a zákonech, proto asi, že úřednictvo toho nedovede zastati. Já bych nechtěl předpokládati v tom zlý úmysl, ale víme, že ten malér se nám stal dvakrát.
V řádném rozpočtu dodatečném postrádám položku, která byla vyplacena našemu učitelstvu, a pokud se týče propočítání, nevím, jestli se mluvilo o více než 400 milionech. Dnes jsme přišli k poznání, že propočítání let jen u dráhy bude státi 3/4 miliardy. To jsou věci, které nás uvádí do určitých rozpaků a které nám nedovolují dosti dobře každý zákon usnésti tak, jak by to vyhovovalo těm vrstvám, kterých se zákon týká. V tom směru se ukázalo, že nivelisace zákona o úřednictvu a učitelstvu má do sebe tvrdosti, ale myslím, že tu můžeme říci, že ani zákonodárný sbor není římské konklave, a my nepovažujeme se za neomylné. A jestliže ty tvrdosti v nivelisačním zákoně objeví se skutečně nesnesitelnými, bude možno, aby se buď doplněním neb opravou napravilo, kde se škoda stala.
Jest také jeden fakt, že s nivelisací budeme musiti začíti, a někde se začíti musí.
Po léta tvořili jsme indexy cenové nahoru a nyní přichází pomalu doba, kdy musíme tvořiti zase cenové indexy dolů. Bylo by špatným znamením, kdybychom při prvním pokusu, který se počal, měli ztratiti energii do budoucnosti, kdybychom neměli odvahu říci, že chceme se jednou vrátiti, pokud to rámec světového hospodářství dovolí, ke svým normálním poměrům tak, abychom jednou mohli vykázati hospodářský úspěch se zúměrněním a se sevšeobecněním hospodářského blahobytu a soužití.
Ještě bych si dovolil podotknouti, jak někdy jest dobře, když úřady rychle věci vyřizují a jak to může býti na prospěch stavu. Tak mne napadá, kolik konskripcí jsme dělali po stránce majetkové dávky, a napadá mne, než všecky konskripce budou provedeny a než všechna kachňátka, kuřátka a holoubata budou sepsána, bude to tak vypadat, že to nebudeme moci zaplatiti, poněvadž nebudeme míti ani jedno procento ze jmění, které by fiktivní methoda, která v zákoně o majetkové dávce je zavedena, přiřkla.
Jinak ovšem možno říci, že celý
náš rozpočet jest barometrem, který ukazuje k lepšímu,
můžeme říci, že se v něm dbá zásady hospodárnosti, a jest potěšitelné,
že se v něm konsolidace našeho státu jeví každým způsobem lepší,
takže může buditi nejlepší naděje do budoucnosti. Z toho důvodu
prohlašuji za svůj klub, že budeme hlasovati pro finanční zákon.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo p. posl. dr. Luschka.
Posl. dr. Luschka (německy): Velectěné dámy a pánové! Nejnápadnější událostí při všeobecné rozpravě o dodatečném úvěru pro rok 1921 jest asi povšechný nedostatek zájmu, s jakým se v této prázdné sněmovně setkává projednávání této věci tak důležité pro ty, kdož platí přímé a nepřímé daně.
Co se věci týče, nutno zajisté vytknouti jakožto všeobecně nápadný a zajímavý zjev, že vychvalovaná rovnováha rozpočtu pro rok 1921 končí dluhem nejméně 728 milionů v rozpočtu řádném a 120 milionů v rozpočtu investičním, při čemž obzvláště pikantně musí působiti ještě to, že rozpočet pro rok 1921 se projednává teprve po uplynutí roku 1921. Proto také tento dodatečný rozpočet není již rozpočtem, nýbrž jest to první přiznaná splátka na skutečný schodek v hospodaření. Nicméně jsou to asi obzvláště průvodní okolnosti politického života tohoto státu, které způsobují takovou agonii zákonodárných sborů. Jest totiž stále jasnější, že zahraniční politika se dělá tajnými smlouvami mezi ministerskými předsedy a vnitřní politika tajnými smlouvami mezi členy pětky, a když se nezměnitelná ujednání pětky projednávají v plenárních a výborových schůzích, má to význam spíše jen formální.
Takovým postupem se přirozeně parlamentarismu neposlouží, naopak odchylujeme se stále více a více od parlamentarismu a blížíme se novodobému absolutismu, o němž lze právem říci, že se sice změnily osoby, avšak věc se za to ještě více zhoršila. To je ta vleklá krise v tomto parlamentě, která vyčerpává nejlepší síly a jitří všeobecnou nespokojenost obyvatelstva. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Avšak zvláště i to, co bylo vyvoláno s myšlenkou o českém národním státu, je na závadu, že nelze svobodným dorozuměním na poli duševním docíliti, aby ozdravěly poměry politické a národnostní a tím také hospodářské a sociální, a to opravdu na demokratickém podkladě. My Němci narážíme všude i se svými nejpřirozenějšími požadavky, jež i sněmovna uznává za zcela samozřejmé a které i násilné mírové smlouvy zdánlivě zaručují, na myšlenkový svět od základů cizí, který puzen jsa nenávistí a touhouu po pomstě, zahrnuje nás neodpustitelnou hrdostí a pýchou césarů a každého národně cítícího Němce do hloubi duše uráží, ba chce urážeti. My Němci jsme v novém období, jež nyní nastává, snad v novém období celých světových dějin, ohromnou většinou jistě politiky skutečností, přece však nesmíme nikdy zapomínati, čím jsme povinni své národní cti a důstojnosti a odpovědnosti před světovými dějinami.
Co jsem řekl, není paušální podezřívání, jež jsem vyslovil proti soustavě. Dokáži to na několika příkladech. Považují to ministři ještě za hodno námahy, aby odpovídali na naše interpelace ve lhůtě dvou měsíců, jak je stanoveno jednacím řádem? A jak se nám převážnou většinou odpovídá, dostane-li se nám vůbec odpovědi? Asi takto: "Vláda popírá povahu skutku, jak byla udána a prohlašuje, že nemá příčiny zakročiti, aby byly odstraněny závady." To je však ještě nejzdvořilejší způsob. Rovněž žádá-li se nějaké vysvětlení, jako je na př. dotaz o rozdělení cukerního zisku při vývozu cukru v r. 1920, bývá odpovídáno tak drze nemohu to jinak označiti - že setím popírá vážnost zástupce lidu a jeho právo podávati interpelace. Není to dále neslýchaná a neodpustitelná ostuda, jestliže se tak otálí s úpravou otázky válečných půjček, ačkoli nemůže býti pochybnosti, že tato otázka je nejpalčivější z otázek vnitřní politiky a není-li rozřešena, je zdrojem nejtěžší hospodářské a sociální tísně statisíců. Odkládá se z toho důvodu, poněvadž prý je to, jak se říká, německá záležitost národnostní, což naprosto nesouhlasí se skutečnostmi, ale slouží to za záminku proto, poněvadž my Němci máme a musíme míti podstatný zájem o německé obyvatelstvo. To stačí, aby se otázka válečných půjček, ačkoli je tak důležitá, zde v této slavné sněmovně neprojednávala a aby nová úprava této velmi palčivé otázky byla vyřízena teprve tehdy, až všichni vlastníci válečných půjček zhynou hlady nebo jinou smrtí, až jich vůbec nebude.
Rovněž tak nebyl vyplacen ani jediný úrokový kupon z předválečných dlužních úpisů, ačkoli v tomto případě násilné mírové smlouvy pevně stanoví povinnost tohoto státu a nelze si v úpravě této otázky počínati nikterak libovolně, alespoň podle smýšlení oněch, kdož se při všech důležitých bodech vnitřní i zahraniční politiky vždycky dovolávají nejpřísnějšího provedení mírových smluv. Rovněž v otázce výplaty pohledávek státních občanů u dřívější poštovní spořitelny a jiných bankovních ústavů ve Vídni nepodnikla vláda toho nejmenšího a nenalezla skutečného a praktického řešení.
Právě tak - abych přešel nyní
na politické pole - nepodnikla vláda až dosud ještě ničeho, aby
uskutečnila volební právo nových státních občanů na Hlučínsku,
ve východním Slezsku, na Valčicku a Vitorazsku, ve Spiši a Oravě
a v Podkarpatské Rusi a tím zastírá pravý obraz národnostního
složení tohoto státu oproti falešným údajům při sčítání lidu,
ježto přece žádný nestranný člověk nemůže býti v pochybnostech,
že výsledek sčítání lidu není obrazem skutečných poměrů, nýbrž
plodem hrubého znásilnění menšinových národů tohoto státu. (Souhlas
na levici.) Jest na př. zajímavé, zmíniti se o případu při
sčítání lidu, který se udál na Hlučínsku. Tam byl pruský obecní
tajemník a učitel Hein v Kravařích potrestán dvoudenním vězením,
poněvadž prý odepřel výpověď při sčítání lidu. Ve skutečnosti
však se přihlásil jako Němec. Neboť okresní komisař dr. Fürst,
který úřadoval při tomto trestním řízení, řekl mu při výslechu:
"Zmýlili jsme se ve Vás, považovali jsme vás za Čecha a nyní
se z Vás vyklubal Němec." Pan Hein odpověděl: "Promiňte
laskavě, o tom nemůže býti pochybností, že jsem byl a jsem pruským
úředníkem." A skutečně také optoval pro Německo. Hnul již
vůbec někdo rukou, aby všechen ten výstřední absolutismus na Hlučínsku,
spočívající na vládním nařízení ze 4. května 1920, které nebylo
ještě parlamentem schváleno, byl nahrazen pravidelným přiznáním
všeobecných práv a svobod státních občanů obyvatelstvu hlučínskému?
Přes všechno naléhání nestalo se zde naprosto nic. Naopak volná
ruka, která je tam ponechána zplnomocněnému vládnímu komisaři,
stává se obzvláště působením jeho podřízených úřadů ohromnou mocí
proti obyvatelstvu a má zřejmě jedině ten účel, aby toto obyvatelstvo,
pokud je německé, bylo bezpodmínečně odnárodněno. Učinila již
dále vláda na př. také v jiných oborech opravdu něco, aby upravila
rozumným způsobem otázku jazykovou a vyhověla tak přirozeným jazykovým
právům menšinových národů? Zdaž nevyužívá správa právě jazykové
otázky naopak k tomu, aby nesmírný počet německých úředníků a
zřízenců všeho druhu zbavila hospodářské existence a chleba a
tak způsobila zmatek, z něhož musí povstati úplné zbalkanisování,
jež je podporováno nouzí, všeobecným zoufalstvím společně s ničivou
zuřivostí? Zde nejsou nic platny ani mezinárodní smlouvy, k nimž
máme právě vzhledem k nepopiratelnému, Němcům nepřátelskému směru,
největší nedůvěru. Cíle Malé Dohody staly se jasnými teprve včera,
když nesmiřitelný válečný nadšenec, ministerský předseda Poincaré
pozdravil ve francouzské sněmovně Malou Dohodu. Zdá se ostatně,
že republika Československá je v první řadě zavázána uskutečňovati
cíle Malé Dohody a nepochybujeme o tom, že náčrt smluv, jež ujednal
československý ministr zahraničí, nebo smluv, které ještě projednává,
obzvláště se státy nástupnickými, ať byly ujednány kdekoli a ať
se jakkoli jmenují, že náčrt ten pochází z Paříže. Zde se jim
říká osamocení Uher, boj proti zpátečnictví, proti obnově starých
poměrů atd. atd. To však jsou zajisté jen vedlejší cíle. Hlavním
cílem jest a zůstává, postarati se v zájmu francouzské mocenské
politiky o politické a hospodářské zotročení veškerého německého
národa. Jest tudíž jen samozřejmé, že nemůžeme míti důvěry k vnitřní
a k zahraniční politice vlády. Řečníkům mého klubu zbývá v podrobné
rozpravě pojednati o jednotlivých položkách rozpočtu a posouditi
je. Já mám jménem svého klubu již v povšechné rozpravě jen prohlásiti,
že budeme, jak se samo sebou rozumí, hlasovati také proti dodatečnému
rozpočtu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní).
Slovo má ďalej pán posl. dr. Nosek.
Posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Když jsem měl příležitost promluviti stručně o posledně nám předloženém rozpočtu na rok 1922, tu jsem se snažil, abych z jeho číselných údajů mohl odvoditi všeobecné poznatky, podle nichž bychom mohli eventuelně posuzovat, zda hospodářská a s touto také politická situace a konsolidovanost poměrů u nás se zlepšuje, po případě zda se pohybuje po ploše, která by mohla právem zarmucovat ty, kteří se bezvýhradně postavili na půdu tohoto státu.
A tu račte dovolit, abych zase s téhož stanoviska směl zde docela stručně učinit několik poznámek k dodatku rozpočtu pro rok 1921. Dovolím si zde upozorniti na zajímavý zjev, že podle konečného výsledku na rok 1920, tedy o rok dříve, tak jak nám je předváděno v dodatečném rozpočtu, nestačily řádné příjmy roku 1920 na úhradu řádných výdajů tohoto roku a že zde zůstal ještě nekrytý schodek i v těchto řádných vydáních. Že je schodek ve vydáních mimořádných, nemůže nás překvapit ani ohledně roku 1921. Tedy nikterak o sobě nepřekvapuje, že přechodný schodek při dodatečném rozpočtu na rok 1920 vykázán byl třemi miliardami 275 miliony. Ale já chci zde sledovat jinou zajímavou věc, že také schodek, který je vykázán podle konečného výsledku dodatečným rozpočtem na rok 1921, pochází výlučně jenom z mimořádných státních výdajů, tedy již ne z výdajů řádných, které vykazují konečný přebytek 5 miliard K, nýbrž ten způsob, že rozpočet řádný vykazuje ve svých řádných příjmech oproti řádným výdajům přebytek 5251 mil. korun, které jsou ovšem konsumovány zase při mimořádných výdajích téměř 6miliardovým deficitem, takže máme konečnou výslednici 720 mil. K schodku. Zdůrazňuji znovu "schodku" v oboru výdajů mimořádných. Tento zjev při spravedlivém posouzení situace hospodářské v našem státě nemůže zajisté nikoho zarážeti. Jestliže jiné státy, které mají konsolidovanější hospodářské, jakož i politické poměry, než naše Československá republika - a já jenom tak namátkou ukazuji na uspořádané poměry finanční v Anglii - jestliže tam, kde to nedělávali v normálních poměrech, přišli r. 1920 a dokonce i v roku 1921 s dvojím dodatečným rozpočtem, pak u nás, v našem mladém státě, který je přece teprve nově zařizován, který má nesmírně veliké počáteční obtíže, nemůže překvapovati nikoho, že mimořádná jeho vydání jsou poměrně dosti značná, ale výše toho přebytku přes 5 miliard, který se nám jeví v rozpočtu řádných příjmů, musí potěšiti upřímnou radostí každého z nás, kdo si přeje hospodářského a s ním také politického rozkvětu svého státu.
Dovolím si také upozorniti, že to má ten veliký význam, že je to solidním založením našich nadějí do budoucnosti, že tak úměrně, jak budou klesati mimořádné naše výdaje, jak budeme zavedeni, až nebudeme, abych tak řekl, musiti tu novou domácnost stále zařizovati a bude to jednoduše všechno v chodu, je zřejmo, že se nám naskytne přebytek řádných příjmů nad řádnými výdaji, a my se dostaneme k té veliké, dnes ještě ani ne dosti docenitelné věci, že nám bude možno úplně anebo částečně přistoupiti k odbourávání těch nejtíživějších daní, které dnes máme. Nejprve bychom mohli přistoupiti, jak již dnes bylo jedenkráte plným právem akcentováno, k snížení dávky uhelné a tím ku zlevnění produkce, a pak bychom mohli do budoucnosti snížiti a potom vůbec odstraniti daň z obratu, která je tou nejtíživější daní spotřební, což by byl zjev, který samozřejmě naplnil by každého úctou a vážností vůči našemu státnímu hospodářství. Nebylo by správné, kdyby se snad nepoukázalo i na některé stinné stránky a obavy, které musejí se vždy vynořiti, pokud se týká pravděpodobného postupu celých těch věcí, o kterých jsem se právě zmínil - na rok 1921 není to jen tak docela náhodnou věcí, že daně vynesly téměř o 3 miliardy více, než r. 1921 bylo preliminováno. Zde se ukázal ten dobrý účinek, který to má, když rozpočet je tak opatrně sestaven, že je možno počítati s jistými daňovými reservami. Tyto reservy daňové, které jsme měli na r. 1921 v rozpočtu, jak je viděti nyní z dodatečného rozpočtu, velmi značně umožnily řadu různých nových vydání, která následkem nových zákonů v roce 1921 státní pokladně nastala, nýbrž ony poskytly i možnost skončiti schodkem, který není zajisté na dané poměry nijak tak tíživý. A tu si pro budoucnost dovolím vysloviti jistou obavu, poněvadž nemáme v rozpočtu na rok 1922 žádných preliminovaných obnosů na veliké jistě částky, kterých je potřebí k úhradě oněch mimořádných výpomocí drahotních a nouzových, poskytnutých státnímu zaměstnanectvu, učitelstvu atd. Bude zajisté třeba v tom rozpočtu na rok 1922, pokud jen to vůbec bude možno, snažiti se šetřením získati potřebné obnosy, ale prohlašuji zcela loyálně, že dovoluji si pronésti mínění, že považuji za nemožné, aby všechna ta sta milionů pouhými úsporami mohla býti získána. Pravděpodobně nezbude nic jiného, než přistoupiti zase s nějakým novým dodatečným rozpočtem, a tu předem vyslovuji obavu, že asi ten dodatečný rozpočet nemohl by skončiti schodkem tak malý, jak právě vykazuje letošní, a to z toho důvodu, že náš řádný rozpočet na rok 1922 nemá, jak jsem měl příležitost konstatovati při jiné příležitosti, těchto daňových reserv, které pro státní hospodářství přece jen mají tak důležitý význam.
A tu bych považoval za vhodno poukázati zde na některé momenty, které by mohly jaksi snížiti nebezpečenství, které by v tomto směru snad mohlo hroziti. Všeobecný zjev, že při každé státní finanční správě je jisté množství nedoplatků, je i u nás stálým takovým určitým zjevem, tedy, že stát, maje řádně předepsané daně, má za celou řadou svých poplatníků určité množství pohledávek. To už činí jistě stálé takové obnosy, jen že se mi přece zdá, že u nás těch nedoplatků je poněkud mnoho. Uvádím jen jeden případ, který snad může býti podnětem k tomu, aby po této stránce bylo zavedeno, řekl bych, přísnější vymáhání splatných daní v těch případech, kde bez ohrožení hospodářské existence poplatníkovy může se to státi, a kde skutečně také jde o obnosy, které jsou potom už znáti v konečných příjmech státní pokladny.
Dovolím si upozorniti, že ještě v říjnu a počátkem listopadu m. r. československá cukerní společnost dluhovala jakožto nedoplatek na dani z obratu plných 12 milionů. Tedy po této stránce je zajisté žádoucí, aby více pozornosti příslušnými úřady finančními záležitosti této bylo věnováno a aby v roce 1922, kdy právem se můžeme obávati, že už nedojde tolik latentních, ukrytých nových zdrojů daňových jako bylo roku 1921, obnosy, které jsou tu pravoplatně předepsány a které bez hospodářské újmy příslušných poplatníků mohou býti zaplaceny také do státní pokladny, plynuly. Je nesporno, že ještě i po této stránce dá se získati náprava a myslím, že lze očekávati jistého zlepšení v budoucnosti některými zákony, které nově se zavádějí, a ukazuji jen namátkou, jakým způsobem postupuje unifikace práva našeho po stránce formální i po stránce materielní práva platného kdysi na teritoriu uherském, dnešním to Slovensku a Podkarpatské Rusi, s právem platným v historických zemích republiky Československé. Tedy v Uhrách s tradicí historickou udržela se pravomoc tamějších orgánů: slúžnovského, županského, ale také notářského a různých obecních a městských úřadů, že oni vykonávali tam funkce při vybírání daní, které u nás příslušejí státním orgánům, ať vyměřujícím, ať úřadům berním, jakož i státním pokladnám. Tedy na tomto poli pro budoucí rok nastane jistá unifikace, která bude právě záležeti v tom, že všechny ony agendy z orgánů autonomních přenesou se na orgány státní. Dovolím si předem označiti velikou důležitost této reformy. Když svého času za doby Maria- Tereziánské a Josefinské začal stát zaváděti modernější systém daňový a počal předpisy svými sahati na osoby, které tenkráte se stanoviska sociálního byly k placení zvýšených daní také způsobilejší, narážel na nepřekonatelnou překážku, že předpisy daňové měli vykonávati právě ti, proti nimž byly namířeny, poněvadž nebylo žádných zvláštních orgánů, které by jménem státu předpisy ty byly vykonávaly a které by nadřízenými orgány státními byly kontrolovány. Já ukazuji, že v Uhrách, resp. na dnešním teritoriu Slovenska a. Podkarpatské Rusi, namnoze se udržel starý systém, který umožnil svého času, že maďarské stavy se mohly postaviti vůči někdejším nositelům moci královské v Uhrách, nechtějíce se podrobiti centralistické státní moci, prohlásily, že nedají "nem ver nem ser", ani krve ani soli, tedy ani daní ani vojáků. Potom ovšem nebylo možno, aby nějaká řádná státní správa na takovém teritoriu při tuhém odporu těchto vrstev byla vedena. S tohoto stanoviska lze vítati novou úpravu, že se to vkládá do rukou orgánů státní moci, které budou míti možnost, aby obnosy, které mají býti vybírány do pokladnice státní, skutečně se tam dostaly, a tu lze doufati, že také zde mnoho daní, které pravděpodobně splatny jsou, ale ve skutečnosti zaplaceny nebyly, dostane se do pokladnice státní, a tím způsobem že by mohlo dojíti ke snížení obávaného schodku.
Celkem zajisté nemůže se žádný dodatečný rozpočet považovati za zjev nějak zvláště pěkný. Ale když uvážíme, že stále žijeme v dobách mimořádných, nelze to považovati za věc nijak obzvláště nešťastnou, a když - klidně uváženo - můžeme říci, že pravděpodobně i v roce 1922 nebude možno, abychom bez dodatečného rozpočtu se obešli, přece můžeme klidně prohlásiti na základě číslic, které u dodatečného rozpočtu se podávají, že třeba ne rychle, přece pozvolna, ale za to tím jistěji lepší se hospodářství státní. Je prokázáno, a můžeme to i na tomto podkladě číselném viděti, že poměry u nás opravdu se zlepšily, a to tempem poměrně dosti rychlým, a snad že v roce 1922 bude to naposledy, kdy přistoupíme s novým dodatečným rozpočtem.