Avšak nám by měla býti dána možnost, jak řečeno, abychom se v tomto směru návrhem podrobně zabývali. Poněvadž však návrh je úplně nejasný a neříká, že jde jen o případ výjimečný a připouští tedy možnost, aby se také v druhých podnicích, třeba-li, vyráběla kořalka z jiných produktů než z bramborů, jest samozřejmo, že jsme se musili se vší rozhodností postaviti proti tomuto návrhu. My jsme již proti tomu, aby se bramborů užívalo k výrobě kořalky, zvláště tehdy, máme-li nedostatek brambor pro lidi, a tím spíše a se vší rozhodností se musíme ohraditi proti tomu, aby se užívalo k výrobě alkoholu a lihu jiných potravin. Nuže, mínění rozpočtového výboru v této otázce bylo dosti jednotné, že není třeba a že je nemožno, aby se takový návrh stal zákonem, že je nemožno, aby tento návrh byl přijat, a na návrh pana zpravodaje bylo nyní také usneseno, že se usnesení senátu zamítá a že na ně poslanecká sněmovna nepřistupuje.
Co se však ještě přihodilo nyní v posledním okamžiku? Zástupce zúčastněného ministerstva zemědělství se před tím neúčastnil schůze rozpočtového výboru. Nyní bez potřeby, aniž byl k tomu vyzván, aniž jak se zdá, je při tom interesován, chopil se slova zástupce ministerstva financí. Že ministerstvo financí nemá na celém návrhu zájmu, je zřejmo z toho, že přece nejde o návrh daňový, jak by to mohlo klamně vzbuzovati zdání. Na denním pořadu máme také změnu zákona o dani z kořalky, o kteroužto daň se ministerstvo financí zajímá. Avšak při nynější předloze nejde o zájem fiskální, nikoli o záležitost daňovou, a proto nemělo na věci zájmu ministerstvo financí, nýbrž ministerstvo zemědělství. Zástupce ministerstva financí, pan ministerský rada dr. Hák, bez vyzvání, jak jsem zjistil, hlásil se k slovu a prohlásil, poněvadž je prý o věci informován, že podá zprávu, jaký zájem má vláda na tom, aby návrh byl přijat, a uvedl také, že prý to není jen zájem, aby se zřídil vyučovací ústav, nýbrž že prý také národohospodářský zájem přikazuje, aby tento návrh nabyl moci zákona. Že prý ten pokusný ústav již existuje, že prý tu ještě schází jednak nutné zařízení a jednak povolení, aby se směl líh páliti z jiných zemědělských produktů, kromě z brambor. A poněvadž se ústavu nyní nepoužívá a má býti odevzdán v užívání, je prý nutno, aby usnesení senátu bylo přijato. To je výklad pana zástupce ministerstva financí.
Je samozřejmo, že jako na odpověď na vývody pana zástupce finančního ministerstva jsme ihned protestovali proti tomu, že byl ústav zřízen bez předchozího schválení zákonodárných sborů, a že jsme hned konstatovali, že na základě vývodů zástupce ministerstva jsme teprve opravdu nuceni hlasovati proti usnesení senátu, poněvadž nyní můžeme souhlas s tím prohlásiti ještě méně než dříve. Tímto usnesením musíme protestovati proti libovůli vlády, která nás staví před hotové skutečnosti, a můj kolega Taub učinil návrh, aby byla zvolena komise, která se má vydati do Uhřiněvsi, kde tento ústav jest, a tam zjistiti, jak daleko pokročilo zařízení, jaký náklad je ještě nutný, a zda je také skutečně nutno, aby byl ústav uveden v chod k účelům vyučovacím a zdali není možno v tomto ústavě prolomiti zákon a vyráběti více, než je nutno k vyučovacím účelům. To všechno měla zjistiti tato vyšetřující komise. Na záchranu celé věci přiskočil ještě také dřívější ministr Brdlík. Povolal - nebo to snad bylo obráceně, poněvadž to nevím - pana předsedu rozpočtového výboru kolegu Bradáče, k telefonu a oznámil mu, že na schválení návrhu závisí vynikající hospodářský zájem, neboť jde o dar, o zhodnocení daru 5 milionů korun, které prý byly dány svazem zemědělských družstev na zřízení tohoto pokusného ústavu. Pan předseda rozpočtového výboru odevzdal předsednictví svému zástupci a učinil o této pozoruhodné skutečnosti oznámení, že stát obdržel dar 5 milionů, a že záleží na tom, aby byl tento dar zachráněn, a k tomu že je nutno, aby bylo usnesení senátu schváleno.
Vystoupil ještě třetí anděl k záchraně. Rychle byl z ministerstva zemědělství povolán pan min. rada Pokorný, který podal vysvětlení, že se nezamýšlí věci zneužíti, že jde jen o ústav vyučovací a že tento ústav v Uhřiněvsi je již hotov, a že čeká jen na zařízení a uvedení do chodu. Všemi těmito prostředky byl podniknut pokus změniti ještě v posledním okamžiku mínění členů rozpočtového výboru. A nyní, pánové, se stalo toto: Komise jela rychle odpoledne do Uhřiněvsi. A ač všichni činitelé věděli o tom, že tato komise jela do Uhřiněvsi, aby tam prohlédla ústav, nebylo členům komise nic oznámeno o tom, jakých zkušeností v Uhřiněvsi nabude. Členové komise v průvodu dřívějšího ministra Brdlíka - a to je příznačno zjistili v Uhřiněvsi - nikoli jak mylně bylo před tím tvrzeno, Potěmkinovy vesnice - nýbrž zjistili, že tam nebylo vůbec nic (Posl. Taub [německy]: O, ano, stavební místo tam bylo, strniště!), jen strniště, pole a že ústav má býti teprve vystaven, zjistili, že tedy všecko to, co řekli oba páni zástupcové obou ministerstev, je nesprávné, a že takový ústav neexistuje, že členové rozpočtového výboru byli uvedeni v omyl, aby bylo v posledním okamžiku, jak řečeno, změněno jejich mínění.
Musíme říci, že to je postup, jaký si zákonodárný sbor naprosto nemůže dáti líbiti. Víme přece, že také jinak nedostává se tomuto sboru potřebných vysvětlení, že i jinak jsme příliš málo zasvěcováni do skutečností a že máme příliš málo možnosti a příležitosti, abychom užili kontrolního práva zákonodárného tělesa. Avšak, že ministerský rada z ministerstva financí, jako Hák, bez vyzvání a jen proto, že prý je informován, jak pravil, mohl zákonodárný sbor uvésti do takového omylu, aby tím přivodil usnesení, pánové, to je neslýchané a nestalo se zajisté ještě v žádném zákonodárném sboru.
Takový postup však dle mého názoru dovoluje pohlédnouti hlouběji. Táži se: Kdo má na věci zájem? To je oprávněná otázka, kterou v takovém okamžiku klásti musíme. (Souhlas na levici.) Nevěřím tomu, že ministerský rada Hák uvedl výbor v takový omyl jen z toho důvodu, aby vládě pomohl, aby dostala vyučovací ústav. Nemohu neříci, že se domnívám, že příčiny zcela jiné přiměly ho nebo snad ty, kdož stojí za ním, aby výbor v takový omyl uvedl. Táži se: Kdo to platí, kdo dostal peníze? A táži se: Kdo má zájem na tom, aby taková usnesení byla uskutečňována všemi silami, všemi prostředky? To je nyní hlavní věc, a myslím, že to byla nejen lihová komise snad nebo zemědělské organisace, které mají zájem na prolomení zákona a rády by viděly, aby se v zemědělských lihovarech smělo užívati také jiných produktů k výrobě lihu než brambor, nýbrž myslím, že to snad byly také osoby, zájemníci, kteří s některé strany obdrželi peníze. Když pánové na to obětovali 5 milionů korun, které dali panu ministru Brdlíkovi k volnému použití, pak je tu již na snadě domněnka, že na to pánové obětovali ještě trochu více, aby v poslední minutě vykonávali vliv na rozpočtový výbor. (Souhlas na levici.) Tato domněnka je na snadě.
Nuže, podívejme se trochu podrobněji na dar 5 milionů korun. Je to dar! Předpokládáme-li, že je to dar, pak pravím, že ten dar je něco úplatného! Každý poctivý člověk a každý, kdo trochu dbá na poctivost - myslím politickou čistotu - odmítne takový dar přijmouti, a je-li mu takový dar nabídnut, bude žádati, aby se to dalo státu a vládě ve formě, aby sbor parlamentní měl právo s tím disponovati a to kontrolovati, tedy ve formě, která je bezvadná. My jsme se o pěti milionech žádnou formou nedověděli nic. Dověděli jsme se to teprve tehdy, když šlo o záchranu. A tu se pravilo, že těchto 5 milionů nebylo odevzdáno ministerstvu financí nebo některé jiné instanci, nýbrž že těch pět milionů bylo někde deponováno a že výlučné právo disposice má bývalý ministr a nynější státní úředník, vysoký hodnostář, Brdlík! Ten tedy má právo s těmi 5 miliony korun nakládati a naříditi, co se s nimi má státi! Táži se vás, pánové, v kterém státu je ještě možný takový postup. Přijdete k tomu, že si parlamentní sbory také nedají jen tak beze všeho líbiti takový postup, aby nějaký ministr nebo úředník státní převzal od někoho nějakou částku k volné disposici, aniž to oznámí včas a hned sboru zákonodárnému. To je postup neslýchaný, proti němuž musíme ovšem protestovati se vší rozhodností. (Souhlas na levici.)
Nuže, ještě jednou se vrátím k
těmto 5 milionům. Je to tedy dar, který se tu dává? Nikoli, pravím.
Pánové odevzdali jen dobrovolně něco ze zisku nabytého způsobem
zcela neobvyklým (Posl. Taub [německy]: Jedno procento svého
zisku!), ano, odevzdali zlomek svého zisku. Pan zpravodaj
oznámil, jaké zisky pánové shrabují. Ceny lihu jsou různé, činí
700 korun a 1100 korun. 1100 korun pro lihovary zemědělské a 700
korun, které se platí lihovarům průmyslovým. Je zde tedy rozpětí
400 korun. Nuže, je jisto, že výrobní náklady při lihovarech hospodářských
jsou trochu větší. Takové mu rozdílu však neodpovídají a zemědělské
lihovary již prohlásily ochotu vyráběti líh za 700 korun, bude-li
jim dáno povolení dodávati jej za ten peníz. Když byla ustanovována
cena, byly by se zemědělské lihovary spokojily cenou 900 korun.
Avšak cena byla stanovena nikoli 900 korunami, nýbrž 1100 korunami,
a ony z toho profitují obrovské sumy, takže těchto pět milionů,
o které jde, nutno pokládati vlastně nikoli za dar, nýbrž jen
za zlomek toho, co bylo protiprávně nabyto. Stát mohl od lihovarů
normálním způsobem dosáhnouti, kdybychom ve státě měli zdravé
hospodářství, značně více než onu částku, a pakli ne stát, tedy
celá společnost, veškeré obyvatelstvo, kdyby se líh nakupoval
a dával do prodeje za nižší cenu. Avšak my již víme, že právě
v takových případech nutno hledati hnízdo korupce, a že jsou lidé,
kteří mají zájem také na takových machinacích. Zájem mají nejen
producenti, nýbrž také lidé, kteří mají jako zprostředkovatelé
mezi výrobci a spotřebiteli nesmírné zisky na útraty celku. Vidíte
tedy, když se radíme o tomto návrhu, že se nemůžeme spokojiti,
abychom jen souhlasili s návrhem pana zpravodaje na zamítnutí
tohoto usnesení senátu, nýbrž že je nutno protestovati ve veřejné
schůzi sněmovny proti těm událostem a příhodám, které se ukázaly
při poradách o tomto předmětě. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Jako další řečník je přihlášen pan posl. Sajdl. Dávám
mu slovo.
Posl. Sajdl: Vážená sněmovno! Pan posl. Hackenberg tázal se zde, z jakých asi interesů bylo tu jednáno od státních úředníků v otázce daru 5 milionů na účet vybudování zkušebního ústavu v lihovarství. Já bych mohl blíže osvětliti příčiny a podněty tohoto daru, protože více než přes rok zabývám se otázkou našeho hospodářství lihového. Ti páni ze 4. departementu ministerstva financí dnes tu bohužel nejsou přítomni. Musím protestovati proti tomu, že po včerejším výsledku jednání v rozpočtovém výboru dnes nepřišli vyslechnouti také rozsudek pléna sněmovny nad svými tříletými činy. Zjistil jsem, že tito pánové v celém lihovém hospodářství mají za sebou něco, co zavání příliš panem Kranzem z Vídně a celým hospodářstvím bývalé lihové komise vídeňské, která za celou dobu vázaného hospodářství lihového dovedla odvésti celému rakouskému státu pouhých 9 mil. K. Dar 5 mil. K družstva hospodářských lihovarů byl dán proto, že družstvo dostalo jenom za poslední rok za svoji výrobu o 124 mil. K více, nežli dostal za stejnou hodnotu výrobní průmysl. I kdybychom uznávali, že výrobní podmínky hospodářských lihovarů, jak konstatoval kol. Hackenberg, jsou špatnější, že je dražší výroba a že je potřeba určitého ocenění vyššího, nutno přece jen konstatovati, že rozpětí 400 K při 1 hl je naprosto neodůvodněné a že dar, který dostaly hospodářské lihovary nanejméně ve výši přes 60 mil. K, je podkladem k tomu, že daly milostivě 5 mil. K na účet zkušebního ústavu, který měl zříditi pan prof. Brdlík.
Pánové poukazují na to, že je dražší výroba v hospodářských lihovarech, že prý vyrábějí také výpalky, které přispívají k tomu, aby mohla býti zachována produkce masa a mléka. Jenom že páni zapomenou vždy připojiti, že tuto produkci masa i mléka dají si od konsumentů krvavě platiti vedle lihu také. Hlavní odborník hospodářských lihovarů, odborník, kterého jsme, bohužel, převzali ze starého Rakouska a který nám přivedl právě tu "kranzovinu" do našeho hospodářství lihem, tento odborník v "Tribuně" prohlašuje, že prý výroba lihu v hospodářských lihovarech je vlastně jen podřadným produktem a že hlavním produktem u nich je právě výroba masa a mléka z odpadků výroby lihu.
Ale pánové za loňský rok, když se ukázala menší výroba živin, dali si hned tuto výrobu masa i mléka o hodně dráže od konsumenta zaplatiti, a to dělá ještě dalších několik set milionů korun, takže je zde naprosto neodůvodněno ono rozpětí. A souhlasím úplně s kolegou referentem, že zde to páchne příliš: ne lihem, nýbrž těmi lihovými odpadky. (Výborně!)
Nám jistě nikdo nemůže upírati zájmu na tom, aby skutečná instituce učebná byla ve kterémkoli oboru výrobním vybudována. Dovedli bychom chápati, že stát pro tak důležitou výrobu, jako jest líh, zřídí určitý ústav, ale se zřízením jeho těmi cestami, kterými se to mělo státi, na podkladě daru s takovým temným pozadím a s návrhem zákona, který jest ještě temnější, prosím, aby nám již byrokracie před parlament nechodila. (Výborně!)
Pánové, nejde jen o jeden lihovar. Konstatuji veřejně, že po schválení zákona stejným způsobem tak, jako se přišlo s Uhřiněvsí, byl připraven plán s lihovarem v Milovicích jako osobní kšeft několika lidí. (Slyšte! - Posl. Zeminová. Snad docela poslanců!) Možná, že by tam byli také. Nesprávné informace, které musel včera pan ministr financí konstatovati u úředníka ministerstva financí v rozpočtovém výboru, byly tomuto úředníku již dávno vytknuty a já jsem pana ministra financí upozornil (Posl. Remeš: Již roku 1919!) roku 1920, při jednání o zákonu o právu zpracovati řepu na líh na Slovensku, že pan rada Hák je ve službách kapitalistů. Řekl jsem mu to otevřeně v debatě rozpočtového výboru. Pan ministerský rada Hák nereagoval na to a dnes vidíme z výsledků, přímo do očích bijících, že byl ve službách lihovarských kapitalistů! (Posl. Sladký: Co s ním bude dělati pan ministr?) Nejde snad jen o to, že pan ministerský rada bude zbaven toho referátu; zde musí se provésti také důsledky z toho: disciplinární řízení, (Výborně!) a musí se zjistiti, jak pan ministerský rada přišel k nám bohat z Vídně a jak půjde bohat ze státní služby, abychom viděli, jaké cíle a úmysly byly, nebo abychom mohli konstatovati, že konal čestně svou povinnost. Ale tohoto přesvědčení musíme dosíci opravdovým řízením disciplinárním, abychom mohli konstatovati, že tu nebylo korupce. (Výborně!)
Zjištění pana ministra, že tu byly jisté nesprávné informace, které tak markantně musela konstatovati komise, že tam vůbec nebylo žádných příprav ještě ke zřízení lihovaru, že se tedy docela před parlamentem jednalo nečestně, je přiznání přímo strašné. A když vezmeme naši kapacitu výrobní v průmyslu, je přímo úžasné, že se vůbec mělo přikročovati ke zřizování nového podniku, když výrobní kapacita našich průmyslových podniků lihovarských jest plných 1 1/2 milionu hl a vyrábějí pouze okolo 300 tisíc hl, tedy jednu pětinu, a když kapacita našich hospodářských lihovarů je skoro milion, a vyrábějí taktéž jen okolo 300.000, to znamená, že při kapacitě 2 1/2 milionu vyrábíme dnes nejvýš 700 tisíc, a při tom má býti zřizován ještě nový podnik. To jsou otázky, které příliš ukazují, že je tu něco neseriosního, nereelního a to že musí býti vyčištěno koštětem železným.
Což, pánové, může parlament se
spokojiti jen s tím prohlášením, že to byly nesprávné informace?
Kdyby to byl jediný případ, kdyby to byl jediný úředník, pak bychom
to mohli omluviti, že se dal informovati nesprávně, ale zde je
něco zlého, co se s parlamentem děje již déle. To není jen tato
předloha o lihu, to máme stejně s předlohou o dodatečném rozpočtu
státním na rok 1921. Tam nám předložili pánové z vysoké byrokracie
rozpočet, který vykazoval 2.600,000.000 K deficitu. A když sněmovna
odmítla jej projednávati, poněvadž bylo viděti, že je založen
na nesprávných základech, přišli s dodatky, které mění deficit
na pouhých 940 milionů korun (Slyšte!), neboť našli pánové,
že příjmy státu budou, resp. obnášejí již o 1/2 3 miliardy korun
v jednotlivých položkách více. Naproti tomu nebyly uvedeny ani
ty položky, o kterých se zase vědělo, že nebudou dosaženy; tak
na přeplatkovém fondu cukerním a vývozu dříví musil býti konstatován
úbytek 750 milionů korun, takže příjem byl zvýšen skutečně o 1900
milionů korun. A pánové, těchto 1900 milionů korun si chtěla nechati
byrokracie v pokladnách a chtěla zatížiti stát větším deficitem
o půldruhé miliardy korun! To je něco, pánové, co se nedá již
jenom tak obývati; to jsou neinformovanosti, to jsou zúmyslnosti,
a já konstatuji, že jest to úmyslnost valné části staré vídeňské
byrokracie, která se nám usadila na hlavních místech našich ministerstev
a že jedná nejen s parlamentem, nýbrž i s vlastními šéfy, ministry,
přímo s cynismem. To musím říci, aby pánové si nemyslili, že si
budou s parlamentem tak dále hrát. To bylo posledně a myslím,
že také parlament důkladně toto poslední jednání odmítne a odsoudí.
A z těch důvodů, poněvadž vidíme, odkud směřují tyto intriky,
upozorňuji sněmovnu, jak na každý podnět, který vychází z naší
byrokracie, musíme dávati pozor, abychom ji kontrolovali, poněvadž
ona chce lidový parlament sesměšniti před očima lidu a národa,
aby ukázala, že není schopným, aby její dílo kontroloval. Teď
jsme ukázali, že pánové zašli příliš daleko, že to tak lehce nepůjde.
Třeba že to jest parlament lidový, má dosti lidí, kteří se oprou
této bezmezné lehkomyslnosti a cynismu. Z těch důvodů musím také
odmítnouti i osnovu, která byla dnes předložena a z těch důvodů
také oznamuji, že odmítneme předlohu o lihovém zákonu, který měl
býti druhou odměnou pánům za dar 5 milionů korun. A neměla to
býti jen jediná odměna, kterou dostali ve zvýšení ceny lihu, nýbrž
oni připravili také nový lihový zákon, který ve své formě jest
pro nás jako socialisty nepřijatelný, poněvadž líh, kterým dnes
hospodaří stát a který vedle daně, jež jest uvalena, vynáší ještě
každý rok okolo 300 milionů korun přeplatků pro státní fiskus,
měl býti dán do hospodaření soukromým kapitalistickým společnostem,
výrobcům průmyslu lihového, aby monopolně za stát lihem hospodařili.
Ovšem za to by dostali jenom asi 120 milionů korun, o které by
státní pokladna zase znovu byla ochuzena. Tohoto lihového zákona
pánové již nedostanou, jak si představovali, tohoto monopolu nedostanou;
poněvadž jsme se přesvědčili, že mají dosti dlouhé prsty, aby
zasahovali i mezi ministerské úředníky, a dovedli tam přizpůsobiti
náladu pro své podněty a počiny, že tam byly přijímány návrhy
pana ředitele Berky a, jak on je zpracoval, předkládány parlamentu.
Ale jsem přesvědčen, že tímto posledním činem jejich éra jest
odbyta a že odmítnutím zákona lihového tak, jak jej předložili,
jest pro budoucnost odbyta možnost, aby dosáhli uskutečnění zákona
lihového, ve kterém by měli monopol a který by značil nejenom
ochuzení státu, nýbrž ještě zhoršení kupních podmínek lihu pro
obyvatelstvo. Neboť př. dnešní světové situaci, při přeplněném
trhu lihem dospěli bychom tak daleko, že by vyráběli nepoměrné
veliké množství lihu podle schopnosti výrobní a že by důsledek
toho byl, že by nemožností prodeje musila býti zvýšena cena doma,
kde se líh kupovat musí a že by stát do ciziny musil povolovati
prémie, které by snižovaly cenu pod výrobu a my to musili doplácet.
A toho pánové nedostanou. My můžeme jim říci, že touto cestou
nebudou si pomáhati ještě ke značným penězům, kterých pánové již
mají hodně. Mám pochopení pro potřeby každého, ale říkají-li,
že mají rozbité lihovary, že jim vzala vláda za války všecky měděné
a mosazné součástky, což plně uznávám - musím též upozorniti,
že ony tři kampaně, které zde byly, zaplatily všecka tato zařízení,
a myslím, že ještě při tom vydělaly. Ale ovšem je třeba při dobrých
kampaních na to pamatovati, že tyto kampaně mohou, ale nemusí
býti vždy takové a že je tedy třeba pamatovati na zařízení a když
zbude něco, potom teprve rozdělovat dividendy a ne napřed rozdělovat
veliké zisky a pak chtíti na státu, aby jim znova zaplatil zařízení
nová. Tak my si hospodářskou politiku ve státě nemůžeme a nebudeme
představovati, a proto souhlasím s návrhem referentovým, aby usnesení
senátu bylo zamítnuto, abychom my jednou také ukázali, kde že
je ten korektiv senátu, kterým nám má býti. Dovedl bych určiti
i nitky, odkud to přišlo, a proč senát předskočil sněmovnu poslaneckou,
aby to vynesl jako své dílo, o kterém původci myslili, že jej
poslanecká sněmovna tak snadno spolkne. Děkujeme pěkně za ten
korektiv, který nám senát v lihovém hospodaření chtěl udělati,
a jsme vděčni, že se to stalo v takovémto případě, kde jsme to
mohli včas postřehnout a odmítnouti. Musíme si pro budoucnost
dáti dobrý pozor, aby se nám takového korektivu nedostalo častěji.
Jestliže páni myslí, že nás naše mládí neoprávňuje je, abychom
všemu rozuměli, děkujeme zase my za stáří, které by nám dávalo
taková sousta k zažití. Souhlasím proto s vývody referentovými
a naše strana bude hlasovati pro návrh tak, jak jej učinil. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Není již žádný řečník přihlášen, rozprava je skončena. Dávám
slovo panu referentu rozpočtového výboru posl. Remešovi.
Zpravodaj posl. Remeš: Vážená sněmovno! Je to poprvé, kdy jednáme o usnesení senátu, které budeme musiti zamítnouti. Ale nelze jinak. Když v senátu nebylo dostatek obezřetnosti, aby neproběhla věc, která by mohla způsobiti dosti citelné škody státu, musí to udělati sněmovna poslanecká, nad jejíž práci byl senát postaven jako orgán kontrolní, a jak správně bylo řečeno, jako korektiv. Pánové, myslím, že není nikoho z vás, kdo by se rozpakoval, jakým způsobem má o věcí rozhodovat, a že se připojí s plným vědomím zodpovědnosti za své hlasování k rozhodnutí výboru rozpočtového.
K proneseným zde vývodům dvou referentů, kteří se přihlásili do debaty, nemám, co bych zvláště poznamenal, poněvadž oba dva celkem vystihli pravý stav věci, a každý se svého hlediska přednesl potřebnou kritiku. Chtěl bych jenom ještě jaksi poznamenat k utvrzení správnosti stanoviska výboru rozpočtového, že pokládám za dosti nebezpečno, abychom investovali do nemovitosti na statku, o němž se právě jedná, nějaký mimořádný kapitál, a to z těch důvodů, poněvadž nejde dosud o státní statek. V rozpočtu min. školství sice se mluví o školním státním statku v Uhřiněvsi a Netlukách, ale, pánové, byl by omyl, kdo by se chtěl domnívat, že jde o skutečný majetek státu. Co tam stát má, jest najato, patří to dosud velkostatkáři myslím Liechtensteinovi -za krátko s ním nájemní smlouva skončí a jest otázka, jakým způsobem bude naloženo s budovami, které by na jeho pozemku byly postaveny. Dokud není na tomto velkostatku provedena pozemková reforma ve smyslu zákona záborového, pokládám za dosti nebezpečné, aby tam stát jakýmkoliv způsobem ukládal peníze a investoval. To jest jeden z důvodů, které jsem pokládal za nutné sděliti.
Pánové, nechci se již v závěru řeči šířiti o tom, do jaké míry bylo přípustno či nepřípustno jednání zástupce vlády ve výboru rozpočtovém, nechci nějakým způsobem přikládati polínko, ať již důvody, které vedly k tomu, aby výbor nesprávným způsobem informoval, byly jakékoliv. Jen bych si přál, aby na příště takový případ, velmi jistě nepříjemný, každé chvíle se neopakoval. (Hlas: Jen jednou za čas, ne?) Ano, stačí jednou za čas. - Myslím, že důvody, které byly předneseny jak mnou v zastoupení výboru rozpočtového, tak také kolegou Sajdlem, pokud jde o rozpětí cen mezi lihem hospodářským a lihem průmyslovým, jsou naprosto správné a mohl bych posloužiti celou řadou dokladů. Že nebylo správně kalkulováno a že nebyly brány v dotaz výrobní náklady, o tom není pochybnosti. Na Slovensku se vyrábí dosud líh z řepy, a uvážíte-li, co stojí řepa, a naproti tomu, co stojí brambory, uvidíte, oč na tom majitelé takových hospodářských lihovarů, které vyrábějí líh z řepy, jsou lépe než majitelé lihovarů, které vyrábějí líh z brambor. Brambory stojí 1 q 120 K, kdežto řepa 1 q 30 K. Přes to finanční správa státu, která má přísně dbáti těchto okolností, neučinila žádného opa-i tření a povolila stejné ceny právě těm lihovarům na Slovensku, jako lihovarům u nás v Čechách, které vyrábějí líh z jiných látek. Důsledek jest potom ten, že zisky lihovarníků na Slovensku, pracujících z řepy, jsou enormní, a nepřekvapuje potom, jestliže takový majitel lihovaru přichází se žádostí, aby mu byl povolen exkontigent, aby docílil odpadků pro výkrm dobytka, a zavazuje-li se, že jest ochoten dodávati líh za tutéž cenu, která byla stanovena pro průmyslové lihovary.
Pánové, těchto nesrovnalostí jest tolik, že bychom mohli o nich vypravovati celé legendy. Leč to není úkolem dnešní schůze, to bude zase jiná kapitola, o které budeme hovořiti, až budeme projednávat zákon o dani z lihu, a o způsobu, jakým má býti tímto lihem hospodařeno.
Nemám nic, co bych přičinil k
tomu, co bylo řečeno, a prosím slavnou sněmovnu, aby laskavě hlasovala
pro návrh výboru rozpočtového, podepřený výborem zemědělským.
V zastoupení výboru rozpočtového připojuji se k resoluci, která
byla navržena výborem zemědělským. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pan zpravodaj výboru zemědělského posl. Mašata si nežádá slova k doslov.
Přerušuji schůzi, a to na půl hodiny vzhledem na potřebnou svolanou poradu předsednictva sněmovny.
(Schůze přerušena o 12. hod.
30 min. odpol. - opět
zahájena v 1 hod. 15 min. odpol.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Nebude-li námitek, odročím hlasování o prvním odstavci na dobu, až sněmovna bude schopna se usnášeti. (Souhlas.)
Přikročíme k projednávání druhého
odstavce denního pořadu, jímž je