Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Bradáč, Taub.
202 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr. Dérer, dr. Dolanský, inž. L. Novák, Staněk, Tučný, Udržal.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník
dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji 120. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. dr. Markovičovi, Ulrichovi a Oktávcovi, na dnešní a úterní schůzi posl. Čundrlíkovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.
Byly provedeny změny ve výborech:
Klub posl. republikánské strany čsl. venkova vyslal do výboru zemědělského posl. Macha za posl. Dubického na schůzi dne 12. ledna 1922.
Do výboru ústavně-právního vyslal klub posl. čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské posl. Anděla za onemocnělého posl. Mlčocha.
Klub poslanců der deutschen demokrat. Freiheitspartei na schůzi téhož výboru dne 12. ledna posl. Kostku za posl. dr. Kafku.
Klub poslanců der deutschen Nationalpartei vyslal do výboru sociálně-politického na dobu projednávání předlohy tisk 2424 posl. dr. E. Feyerfeila za posl. dr. Keibla.
Klub posl. čsl. strany socialistické vyslal do výboru soc.-politického posl. Pechmanovou za posl. Langra.
Došly některé spisy od vlády.
Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda vlády zaslal:
přípisem ze dne 11. ledna 1922,
č. j. 718/22 m. r., vyjádření ministerstva vnitra k resoluci,
týkající se vyšetření škod způsobených živelními pohromami a předložení
příslušných návrhů, přijaté v 61. schůzi poslanecké sněmovny dne
8. března 1921 (k tisku 1554).
Místopředseda Buříval: Přikazuji
výboru rozpočtovému a zemědělskému.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Přípisem ze dne 11. ledna 1922,
č. j. 779/22 m. r., vyjádření k resoluci, týkající se provádění
srážek daně z příjmu při nezaviněné nezaměstnanosti, přijaté v
81. schůzi poslanecké sněmovny dne 4. srpna 1921 (k tisku
2741).
Místopředseda Buříval: Přikazuji výboru rozpočtovému.
Dále došly návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. dr. Uhlíře, Trnobranského
a spol. na podporu staveb veřejných nemocnic.
Místopředseda Buříval: Dále
došly dotazy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotaz posl. Jos. Fischera ministru železnic o dopravních poměrech na železniční stanici v Čičenicích.
Dotaz posl. Windirsche a druhů ministru vnitra o chování okresní politické správy v Králové Dvoře nad Labem.
Dotaz posl. Johanise, Němce a dr. Wintra ministru veř. prací o vybudování státní silnice Benešov-Neveklov-Dobříš-Příbram.
Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa
ministrovi nár. obrany o nahradení škód spôsobených československým
vojskom Desiderovi Halászovi a súdr. v Michalovciach.
Místopředseda Buříval: Dále
došla naléhavá interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Naliehavá interpellácia posl.
dr. Lelleyho a súdr. min. predsedovi, ministrovi školstva a nár.
osvety a ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska o bezzákonom
postupovaní cirkevného referenta pri vyplácaní podpôr rím. kat.
duchovným.
Místopředseda Buříval: Dále
došly odpovědi.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Odpověď min. veř. prací na dotaz posl. dr. Lelleye v záležitosti zadržení podpor cestářům župy komárenské.
Odpověď min. financí na dotaz posl. dr. Lelleye o nepořádcích ve statistickém oddělení revisního odboru ministerstva financí pro Slovensko v Brně.
Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa o bezohledném vystupování četnictva v Moldavě proti obecenstvu.
Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Lelleye o nesprávném postupu tekovského župana.
Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa a soudr. o násilí, kterého se dopouštějí orgány semseiské a hatkóczské proti obecenstvu kostel navštěvujícímu.
Odpověď min. zemědělství na dotaz posl. Hakena stran zanedbání ochranných opatření pro hubení bekyně mnišky v lesích velkostatku Kost okresní správou politickou v Jičíně.
Odpověď předsedy vlády a min.
vnitra na dotaz posl. Kostky o censuře časopisů.
Místopředseda Buříval: Počátkem
schůze byla tiskem rozdána zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3347. Zpráva výboru zemědělského
a ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 3222) k vládnímu návrhu
zákona (tisk sen. 789) o plodinové burse v Bratislavě a
o zákazu termínových obchodů s obilím a mlýnskými výrobky na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi.
Místopředseda Buříval: Počátkem
schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3338. Vládní návrh, kterým
předkládá se ke schválení Národnímu shromáždění obchodní úmluva
uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou
a Polskem.
Místopředseda Buříval:
Počátkem schůze byla tiskem rozdána naléhavá interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3343. Naléhavá interpelace
posl. dr. Šmerala, Kreibicha, Hakena a soudr. ministru soc. péče,
jak stranicky zaměstnavatelé v neprospěch dělnictva vykládají
zákon o závodních výborech.
Místopředseda Buříval: Počátkem
schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán iniciativnímu
výboru návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3339. Návrh posl. Windirsche
a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a
n., o dani z masa.
Místopředseda Buříval (zvoní): Přistupuji k projednání pořadu schůze.
Prvním odstavcem je
1. zpráva výboru zemědělského a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 2548) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 538), kterým se doplňuje článek II. zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu (tisk 3354).
Zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. Remeš, zpravodajem výboru zemědělského je za omluveného posl. Ant. Černého pan posl. Mašata.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji,
jímž je pan posl. Remeš.
Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal ve své 61. schůzi 1. července 1921 vládní osnovu zákona, kterým se doplňuje čl. II. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu. Účelem této vládní předlohy, kterou senát schválil, bylo zejména, aby výjimečně mohl ministr financí v dohodě s ministrem zemědělství a s ministrem školství dáti svolení ke zřízení hospodářského lihovaru, zpracujícího jiné suroviny než brambory, jde-li o lihovar, určený výzkumným nebo učebným účelům. Předloha tato měla toliko dva články. V článku I. byl obsažen účel její a ve II. stanovilo se, kdy zákon nabývá účinnosti.
Velevážení pánové! Předloha, kterou senát projednal a na které se usnesl, měla pravděpodobně na mysli už předem určitý konkretně vyhlédnutý případ. Nebyla však tak upřímná, aby to pověděla, a teprve oklikami musili jsme si tuto okolnost jako fakt zjistiti. Zajisté že nebude mezi námi nikoho, kdo by neměl smyslu pro vědecké a technické vzdělání naší mládeže, které má pro náš průmysl nevýslovnou cenu po stránce výrobní, jakož i konkurenční schopnosti, pokud jde o boj toho kterého výrobku na světovém trhu. A republika naše také při svých těžkých poměrech poválečných, při těžkém probíjení se celou spoustou překážek jistě vynasnažuje se všemi prostředky působiti k tomu, aby na vzdělání naší mládeže obětovala vše, co obětovati může, poněvadž víme velmi dobře, že ve vzdělání a vědění spočívá budoucnost našeho národa. Bylo by proto nerozumné a neodůvodněné, kdybychom se s tohoto stanoviska stavěti chtěli proti jakékoliv snaze, sledující tento šlechetný cíl.
Předloha však nevyjádřila plně účelu, a právě proto, že zmocnění, které se ministru financí dává, je velice nejasné, velice neohraničené a neurčité, výbor rozpočtový nemohl zaujmouti k předloze stanoviska příznivého a došel k přesvědčení, že je nutno plenu poslanecké sněmovny Národního shromáždění navrhnouti, aby se nepřipojovala, nýbrž zamítla předlohu a přešla přes ni k dennímu pořadu.
Z předlohy není naprosto zjevno, o kolik takových lihovarů jde, jde-li toliko o jeden lihovar, anebo může-li podle této předlohy takovýchto lihovarů býti zřízeno více. Právě tato okolnost byla jedním z hlavních důvodů, pro které se rozpočtový výbor u ní zastavil. Teprve z prohlášení zástupce vlády v rozpočtovém výboru dověděli jsme se, že má jíti jen o jediný případ, o případ konkrétní, o zkušební a školský lihovar při vzorném státním statku v Uhřiněvsi.
Naproti tomu však bývalý pan ministr Brdlík netajil se nijak tím, že rozumí se samo sebou, že nemůže zůstati toliko při jediném lihovaru v Uhřiněvsi, nýbrž že samozřejmě pro případ, bude-li návrh přijat, vynoří se požadavek Moravy a Slovenska o zřízení podobné pokusné stanice, v níž bude také potřeba vystavěti lihovar, který se také ke svému účelu musí pak řádně zaříditi. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Další důležitou okolností, která v před-loze není vůbec zmíněna, je otázka množství vyrobeného lihu v takovém pokusném a učebním lihovaru. Nepraví se v předloze naprosto nic o tom, jaké kvantum smí k účelům zkušebním takový lihovar vyrobiti a nepraví se zároveň v předloze nic o tom, jakým způsobem má býti s tím lihem nakládáno, jak má býti zužitkován a jím hospodařeno. Předloha tedy v tomto směru neposkytuje naprosto žádného preventivního opatření kontrolního, aby stát a zejména jeho finanční správa měla jistotu, že tohoto ustanovení zákona nebude zneužito ke škodě státu. To jsou důvody, pro které zejména výbor rozpočtový staví se proti této předloze schválené senátem, který podle všech okolností nevzal k těmto důležitým momentům téměř vůbec zřetele.
Další vysoce důležitou okolností je i fakt, že předloha připouští zřízení lihovaru, kterému se dovoluje zpracovati jako surovinu také jiné plodiny, nežli z kterých dosud bylo zákonem dovoleno líh vyráběti. To byly brambory, na Slovensku podle uherských zákonů řepa.
Výbor rozpočtový nemůže se zhostiti dojmu, že zde jde o proražení této po dlouhá desetiletí již ustálené zásady, která platila pro výběr surovin k výrobě lihu, což by otvíralo cestu možnosti, že pšenice, žito, ječmen vozily by se na místo do mlýna do lihovaru, řepa na místo do cukrovaru do lihovaru. Nám nemůže býti lhostejno, jestliže v našem státě, který nemůže se vykázati v tomto směru soběstačností, ušlechtilého obilí bude užíváno na zpracování lihu a jestliže naproti tomu bychom musili tyto nezbytně nutné plodiny hospodářské z ciziny dovážeti.
Teď je otázka, do jaké míry je potřebí takového lihovaru. Jedna důvodová zpráva, vypracovaná ministerstvem financí, zmiňuje se právě také o otázce výroby lihu a praví, že jdeme vstříc nadvýrobě lihové, která hrozí u nás vypuknouti se všemi hospodářskými důsledky pro stát. Naše lihovary průmyslové i hospodářské representují výrobní kapacitu okrouhle 1,200.000 hl alkoholu ročně; naproti tomu můžeme však odbýti maximálně 700.000 hl, ve kterém zahrnut je ročně také i vývoz za hranice. Tedy 500.000 hl lihu z lihovarů, které již dosud máme, nemáme kde odbýti, a jest otázka, zdali k těmto lihovarům máme přičleňovati ještě nové a k tomu ke všemu bez jakéhokoliv přesného ohraničení jejich působnosti.
Na jedné straně velmi energicky se praví, že právě z těchto důvodů čistě hospodářských máme působiti k tomu, aby výroba lihu byla omezena, ztenčena. Nehledě ke snahám protialkoholickým, snahám to jistě šlechetným, nevidím naprosto důvodu pro to, abychom musili zřizovati ještě nějaké nové lihovary.
Co mluví zde v daném případě, tedy specielně u lihovaru v Uhřiněvsi, pro jeho zařízení při pokusném statku státním? Když zkoumáte tu příčinu, nedojdete k jinému závěru, nežli že jsou to důvody pohodlí, aby takový lihovar pokusný byl součástkou vzorného statku a aby zároveň tam studenti mohli býti účastni demonstrací při výrobě lihu. (Posl. dr. Blaho: To nebude správně, pane kolego, že je to len pohodlie. To bolo by tiež, keby nemocnice boly oddelené od lekárstva! - Posl. Koudelka: Co pak tam už není?) Pane kolego, račte, prosím, prominouti, pokud jsem měl možnost zjistiti věci z vlastní zkušenosti, chtěl bych konstatovati, že toto tvrzení bude pravděpodobně správné, poněvadž hlavní důvod, který se zde uvádí, je ten, že studenti museli dojížděti zpravidla do Kamenice, do soukromého lihovaru a dožadovati se, aby mohli býti účastni výroby lihu. Mimo to chci říci, že je-li zde taková potřeba, kterou měla předloha zákona na mysli, pak dá se jí vyhověti bez jakýchkoliv nákladů státních a zatěžování státního rozpočtu tím způsobem, že může k tomu cíli býti užito kteréhokoliv hospodářského lihovaru na statcích bývalých císařů a členů císařského domu, které dnes stát vlastní jako svůj majetek, a není proto třeba vynakládati k tomu účelu státní peníze v době, kdy musíme spořiti každým krejcarem. (Tak jest!)
Pánové, stran okolností, které by se snad chtěly uváděti, že z důvodů racionelních je nutno, aby takový lihovar byl zřízen při pokusném statku, aby se odpadkový materiál, výpalky mohly užíti ke krmení dobytka jako vydatný prostředek krmný, chci konstatovati, že nebylo by nikdy možno dáti svolení k tomu, aby výroba na takovémto pokusném podniku byla tak veliká a v takovém rozsahu prováděná, abychom mohli míti odpadkového materiálu tolik, že by mohl znamenati nějakou vydatnou pomoc pro krmení dobytka. Tento důkaz tedy padá zde také. - Tolik, pokud jde o odůvodnění stanoviska rozpočtového výboru.
Nyní bych se chtěl několika slovy zmíniti o způsobu, jakým bylo ve věci postupováno. Kdyby předloha bývala jasně stanovila účel svůj, kdyby konkrétní případ, který byl zde vyhlédnut, přesně vyznačila a ohraničila, myslím, že by se mezi námi nikdo nenašel, kdo by se byl proti tomu postavil. Právě tyto důvody, mimořádné uvolnění předlohy, vedly rozpočtový výbor k tomu, že zaujal stanovisko zamítavé nevím, jaké důvody vedly zástupce vlády, pana ministerského radu Háka k tomu, aby nám oficielně v rozpočtovém výboru prohlásil, že věc je do té míry prekérní, poněvadž prý dotyčný lihovar už v Uhřiněvsi stojí. Naznačil konkretně, že jde o jediný případ, o lihovar v Uhřiněvsi a že lihovar již stojí, že jest potřeba opatřiti jej jen zařízením. Pochopitelno, že výbor rozpočtový s tím větším podivem projednával pak dotyčnou předlohu a ohradil se proti tomu, aby kdokoli ze státních úředníků, v prvé řadě ministr, odvážil se podnikati něco proti legislativě, proti parlamentu a bez usnesení parlamentu. Na základě tohoto naprosto nesprávného, nepravdivého prohlášení, které učinil v zastoupení vlády p. ministerský rada dr. Hák ve výboru rozpočtovém, byla vedena také debata a pochopitelně činěny z ní závěry. Výbor byl zbytečně rozčilován, poněvadž samozřejmě nemohl by snésti, aby takovým způsobem byl parlament briskován. Z důvodů věcných výbor zamítl osnovu a usnesl se na tom, aby zvolena byla zvláštní komise vyšetřovací, která by z vlastní zkušenosti zjistila pravý stav věci v Uhřiněvsi na místě. Komise odebrala se ihned nejkratší cestou do Uhřiněvsi. Jaké bylo její zklamání, dovedou si páni představiti, když nám bylo konstatováno, jak bývalým panem ministrem Brdlíkem, tak také ředitelem panství, že takový školský a výzkumný lihovar v Uhřiněvsi neexistuje, že jest to. . . (Posl. Pik: Potemkinova vesnice!) . . . ano, Potemkinova vesnice. Pánové nám ukázali jen místo, kde ten lihovar má státi, a pan ředitel panství nám dokonce řekl, že je to místo nevhodné, poněvadž tam není vody. Jestliže bychom přistoupili ke stavbě lihovaru, nemůžeme ho dělati v Uhřiněvsi, nýbrž musili bychom jíti do Netluk, kde jest rybník, kde bychom mohli užíti vody, nutné k chodu podniku. Pánové, promiňte, člověk se může mýliti, každý máme právo na to, udělati chybu, ale já se domnívám, že není možno pokládati za chybu a nedopatření, jestliže ministerský úředník v okamžiku, kdy se jedná o usnesení zákona, poskytne výboru informací naprosto nesprávných a nepravdivých, ať již vědomě nebo nevědomě. Pro to není žádné omluvy, promiňte! (Posl. Pik: To jest zlomyslnost!) Jestliže ministerský úředník v zastoupení vlády v parlamentě cokoliv řekne, musí to býti opřeno o nezvratná fakta a musí to býti pravda, o které se nesmí nikdo odvážiti pochybovat. Tak si představuji úkol referování úředníků vládních a úředníků ministerských v zastoupení vlády ve výboru a ve sněmovně.
Pánům bylo vykládáno, že stát prý na to nic nedá, že k tomu účelu má se užíti 5 milionů korun, které věnovalo družstvo hospodářských lihovarů. To by mohlo býti snad pokládáno za šlechetný čin, kdyby opravdu tento dar byl učiněn ze šlechetnosti. Ale, velectění pánové, ti páni, kteří na tento účel přispěli 5 mil. korunami, mohli částku dáti s docela klidným svědomím a lehkým srdcem, a to proto, že již napřed dostali dobře zaplaceno, aby takovýto dar státu mohli věnovati, a to ve formě stanovené ceny za hektolitr lihu.
Pánové, rozdíl mezi cenou lihu, vyráběného v lihovarech průmyslových, a cenou lihu, vyráběného v lihovarech hospodářských, jest 400 K. (Slyšte!) Před válkou byly ceny stejné, až na malé diference. Nechci přehlížet okolnosti, že hospodářské lihovary vyrábějí daleko dráže, nechci přehlížeti okolnosti, že právě odpadků, vzniklých při výrobě lihu, užívají k vykrmování dobytka - zase pro účel vysoce národohospodářský, kterého nemohu nikterak přehlédnouti, ale, pánové, tito lidé, kterým bylo dáno za jeden hektolitr lihu, vyráběného v hospodářských lihovarech, 1100 Kč, čekali, že dostanou maximálně 900 Kč. Já jsem s několika těmi pány mluvil a oni vyslovili podiv, že stát jim dal takové ceny. Oni tedy dostali na hektolitru o 200 Kč více, nežli sami čekali. V tomto směru viním ono oddělení ministerstva financí, které má na starosti tuto otázku, že nepostaralo se zavčas náležitou kontrolou a přezkoušením kalkulací, zdali cena požadovaná a cena konečně nabídnutá hospodářským lihovarům za 1 hl lihu jest přiměřenou a úměrnou poměrům a výrobním nákladům. Kdyby v tomto směru se bylo konalo to, co jest svatou povinností každého svědomitého člověka, pak nemohla by cena lihu hospodářským lihovarům býti stanovena 1100 K. (Posl. dr. Blaho: V Nemecku stojí 1 hl liehu 400 M!)
Operuje-li se slovem "hospodářské" lihovary a podpírá-li se častokráte stanovisko vysokých cen, že jsou to drobné a malé podniky lihovarnické, chci jenom konstatovati, že většina hospodářských lihovarů náleží majitelům velkostatků, že to nejsou - až na čestné výjimky, pokud jde o družstevní lihovary - lihovary malých, drobných lidí (Hlas: Bylo jich 13, které pracovaly!), nýbrž že jsou to většinou podniky hospodářsky silných jedinců, podniky velkostatkářské a těmto velkostatkářům dal stát tímto způsobem takový veliký dar. Nad tím se pochopitelně musí pozastaviti sněmovna a všickni ti, kdož mají dozor a kontrolu nad hospodářstvím státním.
Vážení pánové! Dnes musíme se pochopitelně zastaviti u toho, co by stálo zřízení takového nového lihovaru. Bývalý pan min. zemědělství dr. Brdlík pravil, že by bylo zapotřebí na postavení i zařízení takového podniku asi 1 1/2 mil. korun. Pánové, nejsem stavitelem, ani nedovedu odhadnouti ceny strojů, kterých je potřebí pro lihovary, o nichž vím jen, že musí býti z mědi, mají-li konati svůj úkol účelně, ale chtěl bych říci, že za jeden milion korun se postaví sotva pořádný tovární komín, ale na žádný způsob nějak lihovar se zařízením. A, pánové, konstatoval jsem již, že sám pan bývalý ministr Brdlík pravil, že by nezůstalo při jednom takovém pod niku, nýbrž že by pochopitelně došlo k druhým. Dejme tomu, že je zde na to těch 5 milionů korun, dejme tomu, že by sta čily na jeden lihovar, ale na žádný způsob by nestačily na výstavbu a zařízení dalších, které by musily býti zařízeny. Musel by to, ať již tak či onak, zaplatiti stát z prostředků, které musí sám sháněti daněmi. Pánové, právě proto výbor rozpočtový nevidí potřeby, aby dnes s klidným svědomím mohl doporučiti zřízení takového lihovaru. Pokud pak jde o způsob věnování, domnívám se, že co zde bylo věnováno, jsou peníze státu, které měly býti odevzdány v jiné formě ministerstvu financí, a že v takovém případě mohlo býti docela snadno věnování učiněno.
Chtěl bych ještě vysloviti rozhodné přání, aby v takových případech, když již někdo, ať z jakéhokoliv motivu, chce státu něco věnovati, ti, kteří věnování přijímají, uznali aspoň prostou povinnost a parlamentu to oznámili, že Petr nebo Pavel věnoval státu pro ty a ty účely tolik a tolik. To je příkazem slušnosti každého spořádaného státu a jeho administrativy.
Pánové, z těchto příčin, poněvadž
by výstavba takových lihovarů vyžádala značných nákladů, výbor
rozpočtový zaujal stanovisko záporné a důvody, které jsem zde
snesl, budou slavné sněmovně jistě dostatečným podkladem pro to,
aby se mohla rozhodnouti pro usnesení výboru, který ve své schůzi
12. ledna t. r., tedy včera, usnesl se navrhnouti poslanecké sněmovně
Národního shromáždění, aby nedala souhlasu k tomuto usnesení senátu,
nýbrž aby je zamítla a přešla přes ně k dennímu pořadu. Prosím,
pány a dámy, aby laskavě pro návrh výboru hlasovali. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Jelikož zpravodaj za
výbor zemědělský p. posl. Ant. Černý je omluven, vyzývám
člena téhož výboru p. posl. Mašatu, aby přejal referát.
Je pan posl. Mašata ve sněmovně? (Hlasy: Jest!) Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Mašata: Slavná
sněmovno! Zemědělský výbor ve včerejší schůzi projednal záležitosti,
týkající se usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se
doplňuje článek II. zákona ze dne 22. prosince 1920, a zaujal
totéž stanovisko jako výbor rozpočtový. Usnesl se na tom, že se
připojuje k usnesení rozpočtového výboru a doporučuje, aby usnesení
senátu schváleno nebylo. Avšak současně vyslovuje požadavek, aby
resolucí byla vyzvána vláda, aby pokusnictví vysoké školy zemědělské
zejména v oboru lihovarnickém vydatně podporovala. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo prvému
řečníku, který je zapsán "proti", p. posl. Hackenbergovi.
Posl. Hackenberg (německy): Jestliže jsem se přihlásil ke slovu k tomuto návrhu a dal se zapsati jako řečník "proti", pak nikoli z toho důvodu, že nesouhlasím se zprávou pana zpravodaje. Konstatuji předem, že se zprávou pana zpravodaje souhlasíme a budeme pro ni také hlasovati. Ale stalo se tak proto, poněvadž včera v rozpočtovém výboru, když jsme žádali ve věci zprávy vyšetřovací komise nebo komise delegátů do Uhřiněvse, aby o této zprávě byla zahájena rozprava, bylo nám předsedou rozpočtového výboru znemožněno k této věci mluviti. Rozprava byla znemožněna způsobem, jaký si naprosto nemůžeme dáti líbiti. V plenu sněmovny chci zjistiti, že jsme si takové jednání předsedy výboru nechali líbiti jen jednou, po druhé však nemáme chuti přijmouti takový postup trpělivě. Když byla zahájena schůze, bylo dle presenční listiny zapsáno ve výboru 22 jeho členů, avšak nikoli přítomno. V době, kdy bylo hlasováno o návrhu námi podaném, aby se zahájila rozprava o zprávě kolegy Remeše o výsledku jízdy do Uhřiněvse, bylo ve výboru skutečně přítomno 14 členů. Pro návrh kolegy Tauba na zahájení debaty hlasovalo 10 členů výboru, a kdyby byla bývala provedena opačná zkouška nebo spočítáni členové, kteří nesouhlasili s návrhem na zahájení rozpravy, bylo by se ukázalo, že návrh na zahájení rozpravy byl by přijat 10 hlasy proti 4 a prohlášení předsedy rozpočtového výboru bylo by muselo zníti v tom smyslu! Takový výsledek hlasování však byl pánům nepříjemný a nepříjemná byla také rozprava o tom předmětě ve výboru a proto pan předseda výboru zaujal stanovisko, že návrh je zamítnut a že při hlasování směrodatným je nikoli počet přítomných členů, nýbrž počet osob zapsaných do presenční listiny. (Výkřiky a odpor.) Proti takovému postupu musíme se v plenu sněmovny postaviti co nejrozhodněji. Při této příležitosti prohlašujeme, že již nikdy nemáme chuti, abychom si něco takového v některém výboru dali líbiti.
Poněvadž jsme nyní neměli možnosti zaujmouti stanovisko k věci, když se o tom jednalo ve výboru samém, jsme nuceni chopiti se slova ve věci samé v plenu sněmovny. Oč při tomto návrhu jde? Jak nám bylo oznámeno, jde tu o to, že se má zříditi k vyučovacím účelům pokusný ústav pro výrobu lihu, v němž se nemá užívati jen brambor jako suroviny k výrobě, nýbrž kdež se smí užívati také jiných zemědělských výrobků. To nám bylo oznámeno, avšak v návrhu to není tak jasně obsaženo. Kdyby návrh, který byl podán senátu a od senátu přijat, neobsahoval nic jiného, než jasné ustanovení, že má býti zřízen pokusný ústav, v němž je dovoleno užívati k výrobě lihu výlučně jen jiných produktů než brambor, pak bychom ovšem musili posuzovati a projednávati návrh s jiného hlediska, než se to ve výboru skutečně stalo. Možno se zabývati otázkou, zda je nutno takový pokusný ústav zřizovati a zda k tomu účelu má prostředky poskytnouti stát, zda se vyplatí a zda je nezbytně nutno takový pokusný ústav teprve tvořiti. Souhlasím úplně s panem zpravodajem, kolegou Remešem, jehož míněním je, že ani v takovém případě by se nemělo souhlasiti s takovou žádostí, a to proto ne, poněvadž na zabraných velkostatcích jsou zemědělské lihovary a bylo by možno k tomu zaříditi zcela prostě některý z těchto zemědělských lihovarů, kterému se dá povolení výjimečně a na určitý čas, jen nikoli k pravidelné výrobě, nýbrž jen na určitý čas, k výrobě kořalky nebo lihu z jiných produktů než brambor, pro výjimečný případ, pouze k účelům vyučovacím (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban), aniž se tím stát zatěžoval, aby se zřizovala vlastní továrna nebo vlastní ústav.