Vláda českého státu se v poslední době konečně pokusila snížiti proti Rakousku závory. Proč však je zprvu postavila? Jak jsme varovali před tímto postavením! Nyní si zde nějak zakládáte na tom, že chcete velkomyslně pomoci Rakousku ulehčením styků, ba úvěrem. Proč pak jste je nejprve zničili? Jen nejmenším dílem má vinu na zoufalé situaci Rakouska válka se svým zničením hodnot. Teprve mírová smlouva, která nedovolila Rakousku dostatečné produktivní základny, která mu uloupila zahradní zemi na Adiži, nechala mu naproti tomu životaneschopné, neúrodné, těsné severní Tyroly; která tomuto státu zde a jugoslávskému přidala obilní komory a jiná bohatství, Rakousku naproti tomu dala půdu kamenitou a nemocné velkoměsto; která roztrhla společenství měny; která na místo nedokonalého, ovšem vyššího útvaru státního, místo co by jej zdokonalila, postavila několik níže organisovaných států, která rozbila hospodářské území, které, srovnáno s jinými, mělo již před válkou málo obsahu; která přeťala prastará spojení mezi zeměmi a s mořem - tato šílená mírová smlouva uvrhla Rakousko do jeho dnešního neštěstí. Lakotně strhli jeho sousedé na sebe, co jen mohli ukořistiti, neuvažujíce, může-li pak torso ještě dále žíti. I kdyby se tím stali tito sousedé schopnými života - což je ještě pochybno - ba dokonce, kdyby zbohatli, bylo tím již něco dosaženo? Není krátkozraké věřiti, že by úpadek Rakouska, našeho souseda a nejlepšího kupce na nás nepůsobil zpětně? Necítíme, Češi jako Němci, těchto účinků již ve všech údech? Jak tomu teprve bude, zůstane-li rakouská koruna, která stála v lednu 1919 ještě na 100 h, v 1921 již na 11 h a nyní má cenu sotva jednoho českého haléře, na téže šikmé ploše a dospěje na jednu desetinu nebo jednu setinu haléře? Všechny úlevy a malé pomoci, které mají se nyní poskytnouti smlouvou lánskou v rámci mírové smlouvy, úpadku Rakouska nezadrží - to ukazuje přece také opětný pokles kursu od té doby - poněvadž právě koncept nového středoevropského pořádku, na kterém jest založena, je naprosto pochybený. Pokud nebude tento základní koncept revidován, je každá námaha marna.
Kdo však je tímto základním konceptem vinen? Rakušané to dnes ve své zoufalé situaci nemohou vysloviti. My však to můžeme a tudíž musíme. Vinni jsou ti ďábelští rádcové, kteří byli tehdy v Paříži připuštěni jako jediní znalci ze střední Evropy: čeští delegáti. To jsou původci neštěstí. Byli plni jen svých egoistických aspirací a tím zmařili rozřešení celkového problému rakouských zemí. Dnešní jejich snahy o Rakousko nemohou již napraviti jejich tehdejší chyby. Před historií zůstanou jí obtíženi. Před třemi roky v Paříži zahráli si tito pánové na soudce. Jejich soudcovská stolice se však rok po roce mění v lavici obžalovaných. Všechna pochybení Němců z Rakouska a Německa před válkou, kterých jistě nechceme popírati, váží málo vůči státnickým chybám v Paříži. Všechny domnělé úspěchy od té doby této viny nesmažou. To vyslovují také stále více zmužilí lidé ve státech dohodových. Při těžkopádnosti mnohohlavého aparátu světové vlády je bohužel příliš daleká cesta od poznání k činu. Nechci říci, že v St. Germainu vedla péro jen zlá vůle oněch pánů vůči rakouským Němcům, spíše byla to také hospodářská nezkušenost. Jen my jsme měli hospodářské zájmy ve všech částech mocnářství, v Meraně a v Terstu právě tak jako v Ústí n. L. a ve Vítkovicích a ve Lvově. Tím přehlíželi jsme celek. Hospodářskou vlastí druhých národů bylo jen úzké území jimi samými obydlené. Tak jim scházel přehled. My jsme však žili z kapitalistické souvislosti, kterou jsme zřídili, žili jsme, zprostředkujíce práci všech částí. Proto bylo osudné, že jsme právě my nebyli přibráni k řešení problému a že tam zůstali hluchými k našim výstrahám. Ty se, pokud jde o Rakousko, splnily slovo za slovem.
Rakouští státníci, v jejich čele ctihodný president, jsou úplně zabráni plněním svých denních a poctivých povinností, vídeňské národní shromáždění vyrábí zoufale zákon na zákon - perditissima republica plurimae leges, praví Tacitus. Čím hůře je se státem, tím více zákonů vyrábí. Obchodníci jsou hypnotisováni svými zdánlivými výdělky, takže vesměs na několik výjimek zplna nechápou, jak hrozně upadá veškeré státní hospodářství. My však stojíme venku a vidíme to lépe. Úplné znehodnocení rakouské valuty cítíme přece také na sobě samých. Právě německý národ v tomto státě uložil velkou část svého mobilního kapitálu v rakouských hodnotách a solidní kruhy dávaly přednost zvláště pevně súročitelným ukládacím papírům. Ti často se stali nyní chudými jako žebráci nebo byli oloupeni o reservy pro své zdejší podniky. Tak nás znehodnocení valuty zasahuje přímo. Můžeme tudíž při všech jednáních, kde jde o život a smrt Rakouska, právem říci: nostra res agitur. Proto nám také nezáleží na nějakém územním zisku tohoto státu zde na útraty schopnosti Rakouska k životu. O následcích rakouského shroucení pro náš průmysl bylo zde již často mluveno. Také Češi je nyní šťastně nahlížejí. Proč teprve nyní? Proč jste nám nevěřili již před 2 léty! Tehdy by bylo snad ještě možno mnohé zachrániti, kdežto nyní blíží se Rakousko stále více k bodu, kde mu nelze již ani s nejlepší vůlí pomoci. Jeho balkanisace a sociologický rozklad postupují, zaplavení cizinci z východu a ze západu ošklivě vzrůstá, tichý vývoz kapitálu stoupá, převrstvení pochovává to, co jsme na Rakousku měli rádi a nač mohl svět býti pyšným.
Máme tu hlasovati o podrobnostech
stanovení hranic. Ty podrobnosti jeví se nám bezvýznamnými. Jen
ve velkém mělo by účel mluviti o otázkách územních. Hlasujeme
proti smlouvě, poněvadž ani v těchto podrobnostech nechceme nésti
spoluodpovědnost za celé to šílenství. (Souhlas na levici a
potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. dr. Baeran. Dávám jemu slovo.
Posl. dr. Baeran (německy): Velevážené shromáždění! Vláda předložila této sněmovně k schválení úmluvu, jež byla sjednána dne 19. března 1921 v Praze mezi Českou a Rakouskou republikou o hranicích obou států a o některých otázkách s tím souvisejících. Byla by to ode mne opovážlivost, kdybych se domníval, že můžeme na této smlouvě změniti třeba jen tečku na i. My Němci jsme v tomto státě bez práv a nejsme slyšeni, byť bychom přinesli nejlepší návrhy. Jestliže jsem se však přes to hlásil ke slovu, děje se to jen proto, abych konstatoval několik věcí. Nejprve konstatuji, že z ubohého Rakouska byl vytrháván kus za kusem. Uloupili jste Rakousku Cmunt, vzali jste Valčice, vyrvali jste z cáhlovského okresu vše, čeho jste potřebovali. Nuže, pánové, Rakousko se nemůže brániti, nesmí míti vojska, hladoví a strádá, mrzne. Dnes jsou na tom Rakušané tak daleko, že se stali raby Prahy. Uzavřeli jste neprodyšně hranice proti Rakousku a to takovým způsobem, jenž by vlastně měl vzbuditi pozornost celé Evropy. Jděte do Břeclavy a podívejte se, čeho si tam dovolují vaši orgánové pohraniční kontroly. Upozorňuji vás pouze na to, že v posledních dnech vzbudil velikou pozornost soudní proces, kde jedna cestující dáma byla vašimi orgány pohraniční kontroly znásilněna. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!)
O ostatních věcech nechceme zde ani vůbec mluviti, protože nemáme na to času. Dále chci upozorniti na to, jak ztěžujete dopravu do Německého Rakouska. Podívejte se na pražský rakouský pasový úřad! V jak ubohém stavu jest! Podívejte se však především na tu velikou špionáž, kterou tento stát ve Vídni provozuje. A pak musím se ptáti, co vlastně rozumíte pod dobrými vztahy, o kterých zde ve sněmovně stále mluvíte, mluvíte-li o Rakousku. Ještě o něčem se chci zmíniti. Z nádraží Český Cmunt do Cmunt-Rakousko až na nádraží, to jsou 3 minuty, žádáte částku, jež je daleko vyšší, než stojí jízda z rakouského Cmuntu do Vídně. Všechno je jen zařízeno k tomu, aby doprava do Rakouska byla ztížena. Nazýváte-li to úmluvou, že jeden nutí druhého, jenž je bezbranný a svázán, s revolverem v ruce k podpisu, pal můžete míti pravdu, mluvíte-li zde o dohodě. My však pojímáme tu věc poněkud jinak. Lupičské smlouvy versailleská, st.-germainská a trianonská nejsou podle našeho přesvědčení ničím jiným, než šíleným vydíráním, jež se v krátkém neb delším čase pomstí na těch, kdo plni pohrdání a zlomyslnosti tyto smlouvy sjednali. (Souhlas na levici.)
Velectění! Za odpovědnosti pana
min. předsedy dr. Beneše byla nám 1. ledna 1922 vytýkána
pangermánská zpupnost. Dále bylo nám posměšně předhazováno, že
my sudetští Němci nemůžeme přenésti přes srdce, abychom se smířili
s rovnoprávností. Kdyby byli na Hradčanech bývali mlčeli, byli
by bývali dále zůstali filosofy; neboť se zpupností na naší straně
to není správné. Každá minuta v naší těžké době nás učí,
že nejsme to my, kteří se nad ostatní vypínáme. Avšak jak to zde
vypadá s rovnoprávností, chci vám ihned předvésti jeden případ,
který se přihodil v Rakousku. Státní občané, sudetští Němci, a
sice čeští v Rakousku, žádali u ministerského předsedy dr. Beneše,
aby vypomohl cukrem v době nouze o cukr; a skutečně bylo dovezeno
veliké množství cukru do Rakouska, avšak s poukazem, aby cukr
byl vydáván pouze českým státním občanům. Konsul ve Štýrském Hradci
měl více ohledu a poslal do Prahy dotaz, co se má státi s ostatními
sudetskými Němci, státními občany. Ve Štyrském Hradci a ve Štyrsku
žije totiž 0·9 % Němců ze sudetských zemí. Na jeho písemný dotaz
odpověděl mu ministerský předseda dr. Beneš, že se má českým
státním občanům rozdělovati plná dávka a Němcům jen dávka poloviční.
(Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Tady máte tu rovnoprávnost!
Na to se obrátil konsul ve Štýrském Hradci znovu do Prahy a upozorňoval
na to, že by to vyvolalo obrovské pozdvižení, dostal však z Hradčan
rozkaz, aby se toho přísně držel, že se Němcům má vydávati jen
poloviční dávka, Češi však že dostanou dávku celou. Tak to v našem
státě vypadá s rovnoprávností! (Posl. dr. Schollich [německy]:
Podvod!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Volám pana kolegu k pořádku! (Posl. dr. Schollich [německy]:
Proč?)
Místopředseda dr. Hruban:
Za tento výrok! (Hluk, výkřiky na levici. - Místopředseda
dr. Hruban zvoní.)
Posl. dr. Baeran (pokračuje): Nyní byli jsme dále upozorněni na to, rovněž 1. ledna, že prý je naše zahraniční propaganda neloyální. Na Hradčanech zřejmě zapomínají, co před válkou a za války dělala česká propaganda. Upozorňuji na to, že velmi dobře známe celou tu historii české propagandy za války, od Madamme du Jouvenelle, tak zvané nemanželské matky tohoto státu, až nahoru k Berthelotovi. Známe dále velmi dobře vztahy okolo Berthelota až k Wedelesovi. A proto velmi žasneme, že máte odvahu nám předhazovati neloyalitu. Stěžujeme-li si v cizině do vašich násilností, voláme-li celý umravnělý svět na pomoc proti vám, pak to nazýváte neloyálním. Nyní, velectěné shromáždění, bylo nám ještě něco předhazováno, totiž že kritisujeme českou správu. Můj bože, nemůžeme za to, že u vašich ústředních úřadů byly ukradeny miliardy, nemůžeme za všechny ty hlouposti, které jste si dosud ve správě dovolili. Pokládám na př. za hloupost to, provedli-li jste nyní v Plzni tento umělecký kousek: Schneider-Creuzot, potřeboval přijíti do Plzně do Škodových závodů. Když to zvěděla vláda v Praze, dala ihned v jistém hotelu zříditi celé první poschodí, vypraviti je novým nábytkem, dokonce krásně vyzdobiti hedvábnými tapetami. To pohltilo přirozeně ohromné částky. Pak přišel Schneider-Creuzot . . . (Německé výkřiky: Učitelé musí nyní hladověti!) . . . právě chci to říci, úředníky a učitele nechávají hladověti a strádati, a tu byly vyhozeny statisíce na to, že přišel člověk, který docela zřejmě Škodovy závody vyloupil.
Nuže, velevážení, chci ještě dáti k lepšímu tento případ: U českého vyslanectví v Moskvě byly nyní zjištěny veliké krádeže uměleckých děl. Přisvojili si tam přece nádherné věci a prodali do Paříže. Prohlašujeme-li to, prohlašujete zase se své strany, že to je neloyální jednání a, řekněme, neoprávněná kritika. Byl bych toho mínění, že jste neměli se těchto svinstev dopouštěti, a my pak nebudeme míti v tom směru příležitosti ke kritice. (Souhlas na levici.)
Sjednali jste dohodu s Rakouskem.
Nuže, přes to, že ujišťujete ty lidi svým přátelstvím, přece jste
učinili vše, abyste zničili rakouskou měnu, naopak však jste mistrně
dovedli velmi živě vyhnati českou měnu do výše a to zločinně,
umělým způsobem. Neboť stát, kde je průmysl tak zničen, jako v
tomto státě, stát, kde továrny dnes jsou ochromeny, kdy v Králové
Dvoře, v Brně, celé textilní obory jsou přecpány materiálem, kterého
se nemohou zbaviti ze skladišť, stát, kde živnost leží ladem,
stát, kde se zemědělství rdousí, takový stát nemůže míti takové
valuty, jakou ji pan ministr financí v cizině světu uměle kouzlí.
Jsem-li však již mezi řečníky pro návrh, chci již říci: Dělejte
tak jen dále, neboť konec přijde tím dříve. Máte úmluvu s Rakouskem
a rozdrobili a rozkouskovali jste je. Dobře! Máme to míti. Velectěné
shromáždění! Těšíme se pouze tím: Vytyčte závory na horách do
nebes sahajících, vykopejte příkopy, široké a hluboké jako moře,
obklopte tento stát pochopy a biřici, hrozte nám klatbou a vypověděním
války, vaše námaha je marná. Vaše nepřátelské násilnosti nemohou
nikdy rozděliti, co se cítí býti jedním. Patříme k těm tam a oni
tam patří k nám a vyčkáváme pouze té chvíle, kdy tento umělý útvar
se shroutí a shroutiti se musí. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Burian. Dávám mu slovo.
Posl. Burian: Pánové! Jménem
poslanců klubu komunistického prohlašuji, že budeme hlasovati
proti této předloze. Jde sice celkem o věc naprosto nepatrnou,
ale my pokládáme za důležito, abychom při každé příležitosti projevili,
že stojíme proti míru versailleskému a trianonskému. Na smlouvách
versailleské a trianonské spočívá také tato smlouva, která dnes
má býti odhlasována. Tyto smlouvy trianonská a versaillesská jsou
naprosto nespravedlivé a nedemokratické, jsou rázu ryze kapitalistického,
a jsou způsobilé, aby vyvolávaly nové konflikty. Spravedlivý mír
a spravedlivé smlouvy mohou přijíti jenom na podkladě jiném, nekapitalistickém,
na podkladě nového společenského řádu komunistického. Poněvadž
tato smlouva všemu tomu odporuje, budeme hlasovati proti ní. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Špatný. Dávám
mu slovo.
Posl. Špatný: Slavná sněmovno! Předloha, která je předmětem dnešního jednání, je celkem věcí samozřejmou. Je v zájmu obyvatelstva našeho státu, i v zájmu obyvatelstva rakouského, aby hranice mezi oběma státy byly upraveny, aby obyvatelstvu nevznikaly škody, jakož i aby dráhy, elektrárny a j. v. byly přístupny všem občanům a obyvatelům bez rozdílu. Převážná část obyvatelstva Rakouské republiky chce s naším státem žíti v míru, klidu a pokoji. A chápu, jestliže páni z německo-nacionálního tábora poněkud s kyselým obličejem přikročili k projednávání dnešní smlouvy, a to proto, poněvadž se domnívali, že budou kurátory, že budou komandanty německého Rakouska. Ale obyvatelstvo rakouské, zejména proletariát dal již pánům několikráte na srozuměnou, že o jejich radu nestojí a že chce s republikou Československou žíti v přátelství.
Chápu se slova, abych při této příležitosti upozornil na kulturní zájmy Slovanů v Rakouské republice. (Výborně!) Při návštěvě pana presidenta Rakouské republiky v Lánech byla mezi jiným pronesena slova, že jediným positivem Rakouské republiky je, že tam nemají žádné národnostní menšiny. A jak to zatím vypadá? V roce 1910 v území, které tvoří dnes republiku Rakouskou bylo napočteno 686.684 osob, které příslušely do Čech, Moravy a Slezska. Vedle toho bylo tam napočteno 238.444 obyvatel, kteří příslušeli do území bývalého uherského státu, které většinou připadlo Československé republice. Tedy v roce 1910 žil téměř 1 milion obyvatelů v rakouských zemích, kteří patřili do našich zemí. Béřeme-li tuto cifru za podklad dalších vývodů, musíme tak učiniti proto, poněvadž sčítání podle obcovací řeči bylo sčítáním nesprávným. Připustíme-li, že nejméně polovina obyvatelstva vrátila se po převratu do českých zemí, žije ještě dnes 300.000 Čechoslováků v rakouské republice. V rakouské republice žijí i Slovinci v kompaktním území: v Korutanech a Štyrsku žije 146.000 Slovinců. V tak zvaném Burgenlandu (v Hradsku) žije 100.000 Slováků a Chorvatů, kteří se stali občany rakouské republiky. To znamená, že přes půl milionů Slovanů žije v republice rakouské, velkým dílem dělníků, malých živnostníků a rolníků. A prosím, jak jest o jejich kulturní záležitosti postaráno? Mimo Vídně není žádných jiných slovanských škol. Ve Vídni čítáme pouze 15 českých veřejných obecných škol. Není tam české veřejné školy ani měšťanské, ani české veřejné školy střední, ani odborné. Pánové z německého tábora si pořád stěžují na veliký útisk národnostní v Československé republice. A srovnejme Prahu s Vídní a dozvíme se, že v Praze mají Němci o své školství postaráno více než potřebují. V 6 částech Velké Prahy mají nádherné budovy pro své školy měšťanské a obecné. Středních škol mají více než obecných a to: 2 gymnasia, 3 gymnasia reálná a 2 reálky. Vedle toho stát přispívá velmi značným obnosem na něm. obchodní akademii, na něm. dívčí lyceum a vydržuje německý učitelský ústav. Naproti tomu ve Vídni jest 15 ubohých veřejných českých škol, o nichž slyšíme trpké stížnosti. A bylo v rozpočtové debatě obecního zastupitelstva města Vídně uváděno, že proti českým školám veřejným vede se vyhlazovací boj, že vyučování v českých veřejných školách jest zúmyslně určeno na odpolední hodiny, že v českých veřejných školách jest polovina učitelů, kteří nerozumí vyučovacímu jazyku, že nad českými školami veřejnými jsou ustanoveni výhradně němečtí inspektoři, kteří nerozumějí vyučovací řeči, že v českých školách veřejných není s dostatek učebných pomůcek a že se v nich ještě podnes užívají staré čítanky s Franz Josefem.
Nejenom, že školy české, které jsou vlastně výhradně určeny pro děti českých proletářů, dělníků a živnostníků, nejsou ani v přibližném stavu jako německé školy u nás, ale i dětem z ostatních českých škol, zejména ze škol soukromých dělají se zbytečné překážky, že žádné české dítě z pomocných soukromých škol, které si tam vydržují čeští rodičové ze svých vlastních prostředků a ze školy obchodní a reálného gymnasia nedostávají školních lístků na elektrickou dráhu za těchže výhod jako dítě z německých škol. Proto při této příležitosti pozvedáme svého hlasu a žádáme, aby učiněno bylo zadost kulturním úkolům slovanských minorit v Rakousku, aby byly doplněny obecné školy pro český lid vídeňský, aby byly zřízeny nové české školy po rakouském venkově, kde žije značná část českého obyvatelstva. Poukazuji na Moravské pole, na bývalou cihlářskou oblast pod Vídní. V souvislém německém území jsou obce, jako Inningen u Melku, kde při sčítání byl napočten větší počet českých dětí, než německých. Jest potřebí českých obecných škol v Horních Rakousích, v Linci, ve Štýru, ve Štyrském Hradci.
Projednávajíce tedy tuto smlouvu
vyslovujeme přání, aby bylo uplatněno právo slovanských minorit
v Rakouské republice, aby rakouským Slovanům, Čechoslovákům, Slovincům
a Chorvatům dostalo se tolik práv, kolik jim náleží, aby aspoň
pro československé děti prolet byly zřízeny potřebné školy, a
aby jim byla věnována taková péče v kulturních záležitostech,
jaká jest věnována Němcům v Československé republice. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádný řečník není již ke slovu přihlášen. Tím je rozprava skončena.
Než dám slovo p. zpravodaji, považuji za svou povinnost, abych prohlásil toto: Zjistil jsem podle stenografických záznamů, že předposlední řečník p. kol. dr. Baeran ve své řeči nazval smlouvy versaillskou, st. germainskou a trianonskou "lupičskými smlouvami", které nejsou ničím jiným, než "šíleným vyděračstvím". Za tyto výrazy, slušnost, mrav a parlamentní zvyklost těžce urážející, volám ho dodatečně k pořádku. (Výborně!)
Dávám slovo zpravodaji výboru
zahraničního p. posl. J. Markovi k doslovu.
Zpravodaj posl. J. Marek: Paní a pánové! Vzhledem k tomu, že nebylo žádných námětů ani pozměňovacích návrhů učiněno k předmětu samotnému, omezím se na několik slov - řekl bych těm stranám, které dnes prohlašují, že ze zásadních důvodů není jim možno hlasovati pro úmluvu mezi oběma státy.
Válka nakupila hlavně svým uzávěrem řadu problémů politických a národohospodářských. Jsou národové, kteří jí vděčí za obnovení svých svobod, po staletí ztracených. Mezi ně patříme i my. A jsou druzí, kteří nemohou se vžíti ve skutečnost, která neubrala jim na vlastní svobodě, ale zbavila je oné části jejich moci, které nevyužívali ani tak oni sami, nýbrž zneužívat jí dali těm, kdo jim i ostatním národům za vládce se vnutili. Těžce se žije těm druhým. Leč nescházejí se hory s horami, a život sám je nejlepším ukazovatelem cest všem, kdo žijíce druhdy život společný, jdou dnes vlastní cestou svobodnou. Za tři roky svého trvání podala republika Československá řadu důkazů o nezvratné své vůli žíti v klidu a nechati žít stejně v klidu všechny ty, které osud učinil jejími sousedy. Tomu nasvědčuje řada smluv buď již uzavřených nebo projednávaných. S republikou Rakouskou, na kterou důsledky války dolehly tíže než na tak mnohý stát jiný, žijeme v poměrech daleko lepších, než tomu, bohužel, je na straně jiné. Do tohoto poměru, který postupným časem zaznamenává jen zlepšení a žádné zhoršení, zapadá prohlášení německých stran této sněmovny a řeči pánů Němců jako disharmonie v docíleném souzvuku.
Oč vlastně běží? Schvalujeme úmluvu, která ne proti vůli, nýbrž s plným předchozím souhlasem vlády republiky Rakouské a také s jistým souhlasem jejích ústavních činitelů s námi byla sjednána.
Stačí připomenouti, že popud k ní vyšel se strany vlády rakouské, která v úpravě všech otázek úmluvou dotčených vnitřní dohodou mezi oběma státy viděla nejen
ulehčení pro své obyvatelstvo pohraniční, nýbrž - a to byl hlavní důvod - viděla v úmluvě značnou úlevu finanční pro stát rakouský.
Veřejný život politický, bohužel, rád libuje si v nepřirozenostech. Jen tak je možno, že zástupci občanů německého jazyka v této sněmovně na místě, aby rychlým, kladným hlasováním projevili své sympatie oněm obyvatelům rakouským, jazykově jim blízkým, kterým tato smlouva je ulehčením, prohlašují, že ze zásadních důvodů budou hlasovati proti této úmluvě. Říkají, že prý z odporu proti smlouvě st. germainské. Kdyby tímto hlasováním dalo se co změniti na jmenované smlouvě, dalo by se toto jejich záporné stanovisko chápati. Jestli však oznamují hlasování proti umluvenému ulehčení v provádění této smlouvy, to již jest méně pochopitelné.
Zahrávati si se slovem "zásada" není vůbec rozumné. Jestli bychom chtěli vzíti českou definici zásady, museli bychom říci asi: "Zásada jest v logice základní věta, která nepotřebuje důkazu, ježto vyslovuje pravdu samu o sobě platnou, nevyplývající ze žádné jiné jako následek."
A tu není radno, pánové, v politickém životě uchýliti se za slovo zásada jako za nějakou zeď. Předně nelze mluviti o zásadě ve chvíli, kdy dovoláváte se St. Germainu, čili jinými slovy to, co prohlašujete, není základní větou, není zásadou, není základní větou, poněvadž to vyplynulo jako následek jiné věty základní a ta řečena, nebo spíše uplatněna byla právě v St. Germain. Tam většině národů bývalé habsburské monarchie přiznána byla svoboda a vlastní státní život. Pravím většině národů bývalé monarchie, poněvadž menšina bývalého státu svou svobodu i státní život měla a nebylo zapotřebí jí ho teprve přiznávati.
Odvodňujete-li tedy své hlasování poukazem na st. germainskou smlouvu, znamená to sice odpor proti zásadě tam přijaté, ale není to zásadou samotnou. Zásadou může býti to, co nepotřebuje důkazu. A co nepotřebuje důkazu, to je právo naše na státní samostatnost. Ale poněvadž zásady ani v politice není radno měniti a opouštěti, mohou se dostat pánové postupem času pro své dnešní stanovisko do situace málo záviděníhodné. My věříme pevně, že vytrvalou vůlí naší budou styky mezi námi a republikou rakouskou vždy těsnější a přátelštější. Z přátelského poměru tohoto samozřejmě vyplyne, jak již v poslední době se stalo, řada ujednání, majících blahodárný vliv na život lidu rakouského. Budete se moci i potom s odvoláním na St. Germain postaviti proti těmto vztahům a úmluvám?
A nyní ještě několik slov k závěru.
Československá republika, jako mocnější faktor hospodářský a pokud valuty se týče, ve mnohem výhodnější posici jsoucí, nežli je tomu u republiky Rakouské, snad by byla snesla i vleklé jednání mezinárodní rozhraničovací komise a tím také značnější náklady s tím spojené. Rovněž ta okolnost, že neupravenými poměry styku pohraničního není dotčeno obyvatelstvo naše v té míře, jako je tomu u obyvatelstva republiky Rakouské, mohla by nás vésti k jisté pasivitě při provádění této úmluvy. A přece tak neučinily strany, které tvoří většinu této sněmovny. Ony byly si vědomy toho, že je nutno odstraňovati jednu těžkost za druhou, jak jsou nakupeny ve styku mezinárodním. Jasně a nedvojsmyslně chceme se chovati k svým sousedům v pevném přesvědčení, že konečně tato naše dobrá vůle stane se majetkem i těch, kteří jí dosud postrádají.
A konečně, pánové, vaše rozhodnutí hlasovati proti úmluvě jest vlastně tichou poklonou československým stranám sněmovní většiny. Pánové mohou se odhodlati k hlasování jen proto, poněvadž vědí, že my nezpronevěříme se duchu, jakým stát náš dosud byl veden a že od daného slova našich zástupců neustoupíme, i když nás k tomu láká jejich lhostejnost nebo odpor proti úmluvě samotné. Bezpečnost hlasování československých stran většiny umožňuje pánům z německé strany postaviti se za jimi uznávané zásady; nebýt této bezpečnosti, stáli byste, pánové, před otázkou, smíte-li jazykovým přátelům v Rakouské republice činiti život horší, než sám jest. Politická linie námi až dosud dodržovaná ukáže i dnes svoji bezpečnost, a my před tuto otázku vás nepostavíme.
Prosím jménem zahraničního výboru,
o přijetí osnovy tak, jak byla podána. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji výboru ústavně-právního
p. posl. dr. Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Nemám ničeho, co bych připojil k vývodům p. kolegy zpravodaje z výboru zahraničního. Já jen připomínám, že věc je příliš samozřejmá, nežli, aby potřebovala nějakého zvláštního odůvodňování.
Navrhuji tedy, aby slavná sněmovna
tuto smlouvu schválila.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Račte se posaditi na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Dám hlasovati o celém schvalovacím usnesení alinea 1 až 3, o nadpisu a úvodní formuli najednou.
Kdo souhlasí s usnesením schvalovacím, s nadpisem a úvodní formulí, ať povstane. (Děje se.)
To je většina. Je schváleno.
Tím poslanecká sněmovna schválila usnesení ve čtení prvém.
Tím vyřízen je tento předmět denního
pořadu a budeme jednati o