Předseda: K
slovu není nikdo dále přihlášen. Debata jest skončena. Uděluji
závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Já nehodlám podrobně reagovati na řeč. p. kol. Housera jednak z toho důvodu, že pokud předmětem jeho kritiky byly zákony, které již platnosti nabyly a o jejichž změnu se dnes vůbec ani nejedná, nebylo by účelno, abych jako zpravodaj vcházel o této věci do diskuse; také nechci polemikou vybočovati z oficielní úlohy zpravodajovy, který po mém soudu má býti ke všem směrům ve sněmovně zastoupeným přísně objektivním.
Považuji tedy za svou úlohu pouze to, abych zaujal stanovisko k pozměňovacím návrhům, které zde byly učiněny. Jsou to návrhy dva. Jeden návrh je ten, který podávají společně kluby českých většinových stran; jím intenduje se fakultativní rozšíření členů ústřední správní komise ze 60 na 100 členů a změna § 2 předlohy vynecháním té věty, která byla ve výboru ústavně-právním do textu vsunuta. Já jsem již ve svém zpravodajském referátě prohlásil, že se tomuto pozměňovacímu návrhu konformuji.
Pokud jde o pozměňovací návrh,
který doporučoval p. kol. Houser, tomu jako zpravodaj se
konformovati nemohu. Mám za to, že není správné, že by tato předloha,
kterou zde dnes doporučuji, byla takovou jak p. kol. Houser
uváděl, že by se jí odmítala vůle lidu, že by nesena byla absolutickými
tendencemi a pod. neboť právě podle této předlohy volby do Velké
Prahy budou a v navrženém textu zákona jest i termín, kdy mají
býti provedeny, a, jak jsem již řekl, ten termín není ani oddálen
nijak nepřiměřeně daleko, poněvadž, aby volby mohly býti, je nutno
poříditi úplně nové seznamy voličské. Základem těchto seznamů
bude však podle zákona z 6. února 1920, č. 115 Sb. z. a n., již
jednotný obvod celé Velké Prahy a to tedy vyžaduje jistě delšího
času, a termín 6 měsíců na to není příliš dlouhý. Nejsou tedy
volby tyto úmyslně nijak oddalovány. Já se tedy vyslovuji pro
přijetí onoho společného pozměňovacího návrhu, naproti tomu však
doporučuji, aby pozměňovací návrh p. kol. Housera byl sněmovnou
zamítnut. (Výborně!)
Předseda: Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati o této zprávě výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 3284) o správě sjednocené obce pražské po 1. lednu 1922 (tisk 3310) tímto způsobem: Nejprve budeme hlasovati o § 1 ve znění navrženém p. posl. Houserem a soudr. Kdyby byl zamítnut, budeme hlasovati ve znění navrženém p. posl. dr. Meissnerem a soudr., k němuž se přizpůsobil též pan zpravodaj. Kdyby byl zamítnut, hlasovali bychom ve znění zprávy výborové.
O § 2, odst. 1 budeme hlasovati nejprve v úpravě navržené p. posl. dr. Meissnerem a soudr., k němuž se přizpůsobil pan zpravodaj. Kdyby byl zamítnut, hlasovali bychom podle zprávy výborové. Na to bychom hlasovali o zbytku § 2, pak o §§ 3, 4, 5, k nimž není pozměňovacích návrhů, o nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.
Je snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Žádám v prvé řadě, aby byla přečtena
úprava navržená p. posl. Houserem a soudr. k § 1.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
V § 1 budiž místo věty "a
to po uplynutí volebního období zastupitelstev obecních 15. června
1919 zvolených" dána věta "a to volbami, jež budou vypsány
1. ledna 1922."
Předseda: Kdo souhlasí s takto upraveným § 1 ve smyslu návrhu p. posl. Housera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh p. posl. Housera a soudr. je zamítnut.
Teď budeme hlasovati o § 1 ve znění navrženém p. posl. dr. Meissnerem a soudr.
Kdo s § 1 v této úpravě navržené p. posl. dr. Meissnerem souhlasí, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh p. posl. dr. Meissnera a soudr. k § 1 je schválen.
Tím je vyřízen § 1 a přikročíme k hlasování o § 2, odst. 1 v úpravě, kterou navrhuje p. posl. dr. Meissner a soudr.
Kdo s tímto 1. odstavcem § 2 v této úpravě navržené p. posl. dr. Meissnerem a soudr. souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina Odst. 1 § 2 je schválen v úpravě navržené p. posl. dr. Meissnerem a soudr.
Teď budeme hlasovati o zbytku § 2, pak o §§ 3, 4, 5, nadpisu a úvodní formuli tak, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Zbytek § 2, pak §§ 3, 4, 5, nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny podle zprávy výborové.
Osnova je přijata v prvním čtení.
Tím jest vyřízen tento odstavec pořadu. Druhé čtení dám na pořad příští schůze.
Přistupujeme k odstavci 5 denního
pořadu dnešní schůze a tím je
5. zpráva výboru sociálně-politického o návrhu posl. Tayerle, Roschera a soudruhů (tisk 3154) na doplnění a změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 3309).
Zpravodajem je pan posl. Tayerle.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Včera jsme jednali o návrhu soc.-politického výboru, vztahujícího se k vládnímu návrhu o prodloužení zákona o podpoře nezaměstnaných. O tomto prodloužení jistě není a nemůže býti žádné pochybnosti. Není však tím také problém nezaměstnanosti nijak rozřešen. Úkolem státu jest, aby hleděl zajistiti nezaměstnaným spíše práci, nežli podporu, neboť výsledky takové snahy budou nejen pro státní hospodářství, ale i pro blaho občanstva úspěšnější. Při této příležitosti chci krátce poukázati na to, že zjevy, které se ukazují v našem hospodářském životě, jsou velmi povážlivé. Není možno při této příležitosti rozebírati její příčiny, ale třeba jen ukázati na to, že právě v poslední době nezaměstnanost nejen neklesá, ale přímo stoupá. Téměř každého dne přicházejí deputace dělnické, aby ukázaly na to, že závody zastavují a omezují svou výrobu, čímž přirozeně stává se situace zaměstnanců velmi svízelnou, zvláště když na druhé straně nemůžeme konstatovati, že by klesaly ceny životních potřeb. Naopak v poslední době spíše můžeme znamenati určitý vzestup, aspoň u některých předmětů, zejména u předmětů nezbytné potřeby. Jest nutno zvláště poukázati k tomu při projednávání změny zákona o podpoře v nezaměstnanosti, že roste počet dělníků bez zaměstnání. Není snad neznámo, že zejména jsou to velké podniky průmyslové, doly na rudu v Nučicích, kde v posledních týdnech běží o propuštění téměř 3000 dělníků. Co to znamená pro celý kraj, co to znamená pro celý stát, který jest povinen poskytovati podporu v nezaměstnanosti, není třeba zde vyličovati. Také dlužno si všimnouti toho, že tito dělníci, kteří namnoze jsou až půl roku bez práce, při nejlepší vůli nemohou žádné práce dosíci. V poslední době pak propouštějí se zaměstnanci z dolů, železáren, skláren, a všude slyšíme stesky na jednu z příčin, která vystupuje do popředí a jež zaslouží zvláštní pozornosti. Jest to otázka uhelné daně, jest to otázka dopravního tarifu, zejména na suroviny a nezbytné pomůcky průmyslové. Jest otázka, zdali to, co na jedné straně zvýšením tarifů stát ve svém hospodářství získává, neztrácí dvojnásobně na druhé straně podporou nezaměstnaných.
Nám neběží o nic jiného, nežli aby opravdu pečlivě a svědomitě se zkoumalo, zdali tento systém nepřímých daní a dávek, tento systém jednoduchého mechanického zvyšování dopravních tarifů je schopen prospěti státu a jeho hospodářství.
Při této příležitosti je nutno také vyzvednouti, že v závodech, které jsou odkázány na státní objednávky, zejména továrny na železniční vozy, omezují práci a právě v posledních dnech byly v Praze deputace dělníků z kopřivnické vozovky, která zaměstnává přes tisíc dělníků, aby si stěžovaly, že běží o další propuštění 250-300 dělníků, a to v době, kdy přece nemůžeme konstatovati, že by oboz našich drah byl v takovém stavu, že bychom s ním byli spokojeni. Přes tu chvíli slyšíme stesky na jeho nedostatky.
Je třeba proto poukázati k tomu, že stát v prvé řadě je povinen, aby uvažoval, zda nebylo by vhodnější, kdyby peníz věnovaný na podporu nezaměstnaných dělníků věnoval raději na nutné a nezbytné objednávky, které i když dnes činí obtíže ve státním rozpočtu, přece jenom jsou vždycky produktivnější nežli podpora nezaměstnaných, neboť jsou to objednávky, které tak jako tak, dříve či později musí býti činěny.
O rozvoji stavebního ruchu jsme často jednali a také těchto posledních dnů zase znovu této věci bylo vzpomenuto a myslím, že není třeba opakovati zde to, co při této příležitosti bylo řečeno. Ale musím konstatovati, že pohříchu nedostavil se účinek, který byl očekáván od tohoto zákona, a že stavební dělnictvo není tak zaměstnáno, jak by se dalo čekati se zřetelem k nedostatku bytů a k tísni, v jaké se v tomto ohledu obyvatelstvo nalézá. Je jisto, že je tu celá řada příčin, které ztěžují dnes postavení dělnictva, zřízenectva a úřednictva soukromého, jejichž existence visí prostě na této hospodářské situaci. Ale není snad nutno, abychom podrobně těchto otázek v tomto okamžiku se dotýkali.
Je však nutno s důrazem, když jednáme o podpoře nezaměstnaných, připomenouti povinnost, jakou stát a vláda mají k těm zájmům hospodářským, které jsou s to povznésti zaměstnanost dělnictva, které jsou s to odstraniti příčiny nezaměstnanosti. Já chci jenom poukázati k tomu, že zejména pozměňující návrh zákona, o který se v tomto okamžiku jedná, vznikl za součinnosti odborových organisací dělnických při mírnění aspoň následků nezaměstnanosti. My jsme si plně vědomi toho, že tím neřešíme nezaměstnanost, jestliže poskytujeme podporu, ale přes to nemůžeme přihlížeti klidně k nedostatku a bídě, jakému je nezaměstnaný vydán nejen on sám, nýbrž i jeho rodina.
Abych ukázal, vážená sněmovno, také, co v tomto ohledu vykonávají odborové organisace a jak zároveň jako přízrak výstražný jeví se nám hospodářská situace v těchto cifrách, chci uvésti zde, co vyplatily odborové organisace na podporách v nezaměstnání. Jenom jediný svaz továrního dělnictva lučebního vyplatil za celý minulý rok 59.490 K, ale za půl tohoto roku, když jsme čekali, že se situace zlepší, kdy byl sdělán zákon o stavebním ruchu, vyplatil 337.785 K. Svaz kovodělníků, který vyplatil za celý minulý rok 167.831 K, vyplatil za půl roku letošního 580.763 K a svaz sklářů, který zejména působí v oboru vývozním, vyplatil minulého roku pouze 2621 K, kdežto za půl roku letošního 407.573 K.
Myslím, že není potřeba zvláště zdůrazňovati, abychom si dobře všimli těchto cifer, které nám podávají velmi výstražný obraz o situaci v jednotlivých oborech pro naše hospodářství jistě svrchovaně důležitých a abychom z nich také činili závěry, kterých je nezbytně třeba.
Poukazuji při této příležitosti na zajímavý zjev v oboru sklářském. Ačkoliv v Rakousku a Uhrách není nám známo, že by sklářský průmysl byl zvlášť vyvinut, nedávno Věstník našeho statistického úřadu státního přinesl zprávu, že do Britské Indie vyvezeno z Rakouska a Uher za 3 mil. K sklářského zboží, kdežto z Československé republiky za 5 mil. Na první pohled jako při jiné příležitosti, v jiném případě při vývozu skla do Rumunska, je zřejmo, že náš obchod sklářský nejde přímou cestou, nýbrž že s naším zbožím obchoduje se jinde. To je ovšem jiná otázka, které se nechci zvlášť dotýkat, ale které je třeba si všimnout, poněvadž to je také problém, který nutno řešit, abychom nepřicházeli o zaměstnání našeho dělnictva. Zejména ve sklářském oboru je zajímavo, že kvalifikovaní dělníci stěhují se nám do Belgie, Rumunska a vůbec do ciziny, a co to znamená do budoucna pro náš sklářský průmysl, to dovede posouditi každý, kdo si uvědomí, že právě svojí kvalitou nalezl náš sklářský průmysl v cizině své odbytiště.
Jen k doplnění celku chci k tomu dodat, že kdežto v roce 1920, v celém roce, všechny naše odborové organisace nebo vlastně část odborových organisací, která je zastoupena v Odborovém sdružení československém, vyplatila 14.219 osobám 955.982 Kč, pouze v I. polovině t. r. vyplatila 44.660 osobám 2,009.444 Kč. To je jistě značné zvýšení podpor, nehledě k tomu, co po této stránce stát vykonal svojí státní podporou. Tyto číslice také dokazují význam odborových organisací nejenom na tomto poli nezaměstnanosti a podpor, nýbrž zejména na poli zprostředkování práce. A proto není možno a nebylo možno, aby zůstalo dosavadní ustanovení zákona, podle kterého bylo mylně vykládáno, že zaměstnavatelé i dělníci mají se hlásiti jen u veřejných poptaváren práce a znemožniti tímto způsobem dodržování kolektivních smluv, které na tomto poli byly sjednány.
Návrh vám předložený sociálně-politickým výborem odčiňuje tudíž tuto křivdu a nedostatek, který tu byl a který současně oběma stranám - nejen zaměstnancům, nýbrž také zaměstnavatelům - ukládal zbytečně dvojí povinnosti. Velmi často se také stávalo, že zaměstnavatel neplnil svých povinností, které mu byly zákonem přikázány, poněvadž se odvolával na dosavadní stav kolektivních smluv, na př. ceník typografický jej zavazoval hlásiti všechna uprázdněná místa u odborové poptavárny, jiný opět se na to jen vymlouval a nehlásil tu ani tam. Tím trpěli často nezaměstnaní dělníci, poněvadž tu nebylo dostatečné kontroly a spojitosti odborné, které je třeba při zprostředkování práce. Konal-li pak zaměstnavatel či dělník u obou poptaváren svou povinnost, vznikalo dvojí hlášení, dvojí pochůzky.
Poněvadž nebylo úmyslem zákonodárcovým,
aby rušil ustanovení kolektivních smluv, připojil se výbor sociálně-politický
k návrhům, které tu byly podány, a schválil návrh, jak je předložen
v tisku 3309. Včera jsme projednávali také návrh zákona tisk 3286,
ve kterém jedná se o prodloužení podpor v nezaměstnanosti. Jest
zde podán návrh, který doporučuje, aby oba tyto zákony spojeny
byly v jeden celek. Poněvadž tu běží jen o stránku formální, nikoliv
o změny obsahové, nečiním proti tomu jako zpravodaj námitek. Doporučuji
však, abyste přijali návrhy, které jsou formulovány v tisku 3309,
předpokládaje, že tím jen splníme povinnost, kterou nutno splniti,
aby nejen podporování nezaměstnaných, nýbrž zejména zprostředkování
práce, sledování pracovního trhu, uvedeno bylo formálně do poměrů,
které odpovídají skutečným podmínkám v hospodářském našem životě
a poměru, jaký se jeví mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda: Přistoupíme k debatě. Zapsáni jsou na straně "proti" posl. Toužil, Roscher a Svetlik.
Než udělím slovo prvnímu řečníkovi, navrhuji řečnickou lhůtu také v tomto případě 15 minut.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich, můj návrh je přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
p. posl. Toužilovi.
Posl. Toužil: Slavná sněmovno! V první řadě pokládám za svou povinnost, abych odmítl výroky, které zde pronesl p. posl. Johanis.
Pan kol. Johanis prohlásil řeč člena našeho klubu, řeč soudruha Bubníka, za řeč agitační a za řeč demagogickou. Pánové, mně nezáleží na tom, jestli touto prapodivnou cestou zanáší se divný mrav do sněmovny., ale odmítám to co nejrozhodněji proto, poněvadž to přednáší zpravodaj, zpravodaj vládního návrhu.
Pánové, nyní přistoupím k věci samé. Je zajímavé, že časopisy vládních stran velmi často psaly a píší o pokrokovosti, o demokratičnosti našeho zákonodárství. O projednávané předloze žurnalisté vládních stran psali sáhodlouhé články, opěvovali význam zákona o podpoře nezaměstnaných.
Pánové, promiňte, když řeknu: Jestli po téhle stránce se dělala nepravým způsobem reklama nějakého zákona, pak musím prohlásiti, že nepravým způsobem se dělala reklama zejména tomuto zákonu. Zákon o podpoře dělnictva v nezaměstnání dělníky v pravém slova smyslu zklamal. Náš klub dostal spoustu dopisů, v nichž stěžováno si bylo do zákona a zejména do prakse při vyplácení podpor v nezaměstnání.
Uvedu několik případů. My máme sdělení od horníků z Dubňan u Hodonína. Tam bylo propuštěno 120 dělníků a to proto, že nebylo co dělat. Zmenšovala se výroba. Dělníci tito žádali podporu v nezaměstnání. A konstatuji, že podpory v nezaměstnání nemají až do dnes. Dle informací poslal p. posl. Koutný v této záležitosti dopis ministerstvu sociální péče a stěžuje si, že na dopis ten ani odpovědi neobdržel. Nevím, kdo to zavinil, ale pravda je, že odpovědi p. kol. Koutný neobdržel.
Pánové, další případ: cvokaři ze Sv. Dobrotivé jsou také bez práce, ale podpory v nezaměstnání nedostávají. Byla prý tamějšími dělníky vyslána deputace do ministerstva sociální péče a bylo žádáno, aby jim bylo sděleno, proč a které důvody zde jsou, že se podpora v nezaměstnání tamějšímu dělnictvu nevyplácí. Bylo prý deputaci odpověděno, že zavinuje to tamější politická správa, aby se tedy obrátili na politickou správu. Politická správa zase odpověděla: poněvadž jsme nedostali pokynů z ministerstva sociální péče, nemůžeme vypláceti podporu v nezaměstnání. Ale, pánové, co děje se s podporou v nezaměstnání pro dělnictvo stavební, promiňte, když to řeknu, to nesnese prostě kritiky. Stavební dělnictvo z celé Šumavy nedostává podpory v nezaměstnání. (Posl. Kreibich: A potom píše "Prager Presse", že není nezaměstnaných v celé republice!) Dělnictvo ze severních Čech nedostává podpory v nezaměstnání. K vůli této záležitosti dovolil jsem si požádati o vysvětlení přítomného p. ministra sociální péče a jest pravda, že p. ministr sociální péče docela loyálně přiznal a řekl svůj názor, jaký chová k dělnictvu stavebnímu. A řekl prostě, že je ve své duši - nebo to řekl jinými slovy - přesvědčen o tom, že dělnictvo stavební nelze zařaditi do kategorie dělnictva sezonního, ale že ty poměry u nás jsou právě toho rázu po stránce finanční, že nemáme tolik peněz, abychom mohli všem těm dělníkům přijíti vstříc a dáti jim podporu v nezaměstnanosti. (Hlas: Máme 50 generálů!) Pan ministr sociální péče řekl - vím-li se dobře pamatovat na cifry - že dostal k disposici pro vyplácení podpor v nezaměstnání obnos 75 milionů. Ale kdyby se měla prý vypláceti podpora stavebnímu dělnictvu, veškerému stavebnímu dělnictvu, že by potřeboval na podporu nejméně 300 milionů. Přátelé, nám tady však musí běžeti při této příležitosti ne o peníze, nýbrž o zásady. Jestli se v zákoně praví, - a zejména v § 19 jmenovaného zákona - že ministr sociální péče sám má rozhodnouti, zdali ten neb onen obor je sezonní čili nic a podle toho také zaříditi vyplácení podpory v nezaměstnání, pakli p. ministr sociální péče sám řekne, že není možno pokládati odbor stavební za odbor sezonní, pak se má dodržeti tato zásada a má se prostě podpora v nezaměstnanosti dotyčnému odboru vypláceti. Není-li peněz, není to věcí nezaměstnaných, nýbrž je to věcí vlády a ministerstva financí. Ať se spoří tam, kde se spořiti může.
Přátelé! Dělníci, kterým podpora v nezaměstnání vyplácena nebyla, v pravém slova smyslu trpí hladem. Mám zprávy, že zejména cvokařské dělnictvo a dělnictvo stavební prodávalo prádlo a zařízení bytu, aby jakž takž mohlo uživiti svoje rodiny. Tyto věci přímo křičí. Z toho důvodu podali jsme několik pozměňovacích návrhů.
K § 2, odst. 2 podávám pozměňovací návrh, aby věta "kdo byl vlastní vinou ze zaměstnání propuštěn" byla z dotyčného odstavce škrtnuta. Nebudu vykládati řadu důvodů, ale táži se, co je to "vlastní vinou propuštěn"? To jest příliš široký pojem a já mohu beze všeho přiznati - téměř od svých 12 let probíhám dílny a továrny a vím, co jest to, vlastní vinou propuštěn z práce a co ne, - že jsou případy, zejména v továrně, kde dělník není tak bezpáteřný a nechce okamžitě podlehnouti nebo okamžitě vykonati přání svého popoháněče, který jej potom pronásleduje, kdy dělník mu odpoví a stává se krobiánem, jest pak propuštěn z práce a nemá nároků na podporu v nezaměstnání.
Jest řada dalších věcí ohledně zkažení práce. Nepozoruje se, jaký byl materiál, ze kterého dělník předmět vyrobil, bylo-li zkažení zaviněno materiálem nebo neschopností dotyčného dělníka. Jest propuštěn z práce a nemá nároku na podporu v nezaměstnanosti. Prosil bych tedy, aby k návrhu našemu bylo přihlíženo, aby panové hlasovali pro to v zájmu dělnictva, aby věta "kdo byl vlastní vinou ze zaměstnání propuštěn" byla škrtnuta.
Ale chtěl bych se ještě obrátiti k tomu odstavci 8 § 2. V tomto odstavci se mluví o dělnictvu sezonním. Podle výkladu mnohých pánů z ministerstva soc. péče jest sezonním dělnictvem dělnictvo stavební, pak jsou to dělníci krejčovští atd. Za chvíli bychom byli s tím zákonem tak daleko, že by žádný dělník podpory v nezaměstnanosti neobdržel. Podle svého názoru pokládám za dělníka sezonního dělníka, který pracuje na ledě nebo dělníka, který pracuje v kampani cukrovarské.
Tedy, pánové, i zde podáváme pozměn
ovací návrh a přejeme si, aby v zákoně bylo textováno, že dělnictvo
stavební nelze pokládati za sezonní dělnictvo. Kdyby snad sněmovnou
tento opravný návrh byl zamítnut, prosil bych ministra sociální
péče, aby bylo zejména přihlíženo k resoluci, která byla doporučena
panem zpravodajem. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda: Slovo
má dále pan posl. Roscher.
Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno! Můj kolega Hausmann již včera ve své řeči k zákonu o nezaměstnaných vyložil, jak těžké zklamání způsobil ten zákon našim nezaměstnaným. Avšak zákon ten vyvolal u našich nezaměstnaných nejen zklamání, nýbrž i oprávněné rozhořčení, když musili viděti, že velká část nezaměstnaných je novým zákonem z podpory vyloučena. Všichni doufali, pokud požívali podpory v nezaměstnanosti, že tento nový zákon jednak vezme náležitý zřetel k dražším podmínkám životním, jednak upraví v každém směru podporu a odstraní zmatek, způsobený nařízeními a výnosy, jakož i dodatečnými zákony k zákonu o péči o nezaměstnané. Museli jsme bohužel pozorovati, že tyto naděje, jimiž se, jak jsem se zmínil, dělníci kojili, nebyly splněny. Není to almužna a projev přízně, kterou prokazuje stát nezaměstnaným státním občanům, přiznává-li jim podporu v nezaměstnanosti, nýbrž jest to mravní povinností každého moderního státu, aby pečoval o to, by nezaměstnaní státní občané v době nouze, kdy jsou bez místa, dostávali také přiměřenou podporu na úhradu svého živobytí. Jest to zajisté pěknou vlastností a ctností státu a vlády, snaží-li se všude šetřiti. Avšak šetřiti se má jen na oněch místech, kde se to hodí a kde to nezpůsobuje národohospodářskou škodu. Šetrnost na nepravém místě může způsobiti pravý opak toho, čeho chce docíliti vláda zavedením úsporných opatření. Právě při podpoře nezaměstnaných jest to neobyčejně důležité, aby tito lidé, kteří přechodně ztratili místo, kteří jsou beze své viny bez práce, byli podporováni, a to tak podporováni, aby si uchovali svou pracovní sílu, aby jejich pracovní síla nebyla v době nezaměstnanosti nedostatečnou podporou oslabena. Nově vydaný zákon nařizuje a v prováděcím nařízení k němu je stanoveno, že ti, kdož požívali už půl roku podpory, onoho dne, kdy zákon vstoupí v platnost, mají býti z podpory vyloučeni. Byla učiněna jen jediná výjimka, že bylo u textilních dělníků trvání podpory prodlouženo na 3/4 roku. Tento způsob plnění zákona vedl k tomu, že ve velkém množství velkých průmyslových okresů sta a tisíce nezaměstnaných bylo z podpory vyloučeno, že tisíce nezaměstnaných, kteří doufali ve zlepšení své skrovné podpory, místo zlepšení mají naříkati na úplné odnětí podpory tímto novým zákonem. Postihlo to zvláště starší dělníky a obzvláště těžce pociťují tento způsob plnění zákona dělníci v průmyslu textilním, kteří netoliko půl roku, ale tři čtvrtě roku a déle byli bez práce a jimž byla podpora úplně zastavena. Připomínám jen to, že to postihlo obzvláště starší dělníky a že tito staří dělníci nejsou k práci zcela neschopní a že nemohou býti odkázáni chudinské péči, nýbrž že jsou to dělníci se zmenšenou pracovní schopností, kteří mohou vykonávati ještě lehkou práci. Ježto náš průmysl není ještě celkem plně zaměstnán, používá se při novém přijímání v první řadě mladších pracovních sil a starší pracovní síly jsou nechávány stranou a zůstávají nadále bez práce. Pak přijde zákon, prováděcí nařízení, v němž se těmto starým dělníkům praví: Pro vás je podpora zastavena, vy už nemáte více nároku na podporu. Na druhé straně nevytvořili jsme ještě starobního pojištění, takže tito nezaměstnaní staří dělníci, se zmenšenou pracovní schopností, jsou zbaveni zastavením podpory všech prostředků a tím vydáni úplně na pospas hladu. Jsou sta a tisíce dělníků, kteří nevědí, odkud vzíti to nejnutnější k životu, a těmto se odnímá také tato skrovná podpora.
Poukázali bychom jen na několik málo případů. Již včera za řeči kol. Hausmann a výkřikem jsem se zmínil o tom, že na př. okresní politická správa v Aši zastavila všem domáckým dělníkům podporu v nezaměstnanosti a odvolávala se při tom na toto: Prohlásila: Ježto zaměstnavatelé opomenuli přihlásiti domácké dělníky k nemocenskému pojištění, jak se mělo podle zákona státi, odmítáme i my těmto domáckým dělníkům povoliti podporu v nezaměstnanosti. Tímto postupem okresní politické správy v Aši nastal případ, že tato okresní politická správa k jedné nezákonnosti, jíž se dopustili na domáckých dělnících podnikatelé, připojila novou nezákonnost odepřením podpory. V Mor. Třebové na př. nepovolili podporu v nezaměstnanosti válečným vdovám, pokud byly také dělnicemi, poněvadž prý tyto válečné vdovy dostaly podporu od státu. Ve všech těchto případech, kde se okresní politické správy dopustily přímo přehmatů, je nutno stále a stále zakročovati, aby bylo nezaměstnaným zajištěno to málo, co mají dostati.
Dnešní zpráva v novinách praví, že v říjnu bylo 13.000 nezaměstnaných a že tento počet klesl v listopadu na 12.000. Již včera můj kolega Hausmann poukázal na to, že úřední čísla nesouhlasí s počtem skutečně nezaměstnaných a že tato čísla, která se zde udávají a veřejnosti předkládají, nejsou pravým obrazem nezaměstnanosti, že počet nezaměstnaných je mnohem větší, že tento skutečný počet nezaměstnaných nemůže býti zjištěn proto, poněvadž mnoho nezaměstnaných bylo z podpory v nezaměstnanosti vyloučeno a počítáni jsou jen všichni ti, jimž je podpora v nezaměstnanosti přiznána. Ihned, jakmile tento zákon nabyl platnosti a objevily se nedostatky zákona, pokusili jsme se společně s českými sociálními demokraty podati návrh na změnu těchto tvrdých ustanovení v zákoně. Nevíme, z jakých důvodů čeští sociální demokraté opustili svůj návrh, nechceme také dnes po tom pátrati, avšak byli bychom si přáli, aby čeští sociální demokraté tento návrh, který s námi podali, také zastávali a setrvali při něm, aby bylo možno prosaditi jej po případě jako zlepšení tohoto zákona.
Podali jsme k tomuto zákonu mnoho pozměňovacích návrhů; týkají se především toho, aby byl změněn odst. 1, § 3 v tom smyslu, aby lhůta pro trvání podpory platila od 19. září, aby nebyla podpora počítána se zpětnou platností, nýbrž od 19. září a aby také ministerstvo sociální péče použilo ustanovení, že lhůta pro podporu, uplyne-li, prodlužuje se až na rok. Doufáme, že se nám za tu dobu přece jen podaří, ještě nějakou část nezaměstnaných zaopatřiti, aby tím byla odstraněna nouze těchto lidí. Podali jsme další návrh, aby v § 2 byl škrtnut odst. 8, tak aby všichni beze své viny nezaměstnaní dělníci dostávali podporu a aby také dočasní dělníci, jsou-li nezaviněně bez práce, byli pojati do podpory v nezaměstnanosti. V dalším návrhu jsme žádali, aby zároveň s odst. 8 v § 2 byl škrtnut i § 19. V jiném návrhu žádáme, aby v § 5, odst. 2 byla škrtnuta ona věta - to je kombinovaný návrh, podaný v sociálně-politickém výboru - v níž se praví: "Pokud jsou k tomu kolektivní smlouvou povinni." Zůstane-li toto znění v zákoně, pak bude podnikatel jen tehdy povinen hlásiti uprázdněná místa u odborných poptaváren po práci, je-li to stanoveno v kolektivní smlouvě. Žádáme, aby toto ustanovení bylo škrtnuto; svědčí to o velmi podivném duchu při sdělávání zákona v ministerstvu sociální péče, že veřejné zprostředkování práce bylo postaveno na první místo, kdežto odborné zprostředkovatelny práce byly při zprostředkování práce úplně vyloučeny. Právo na odborné zprostředkování práce musely si odbory vybojovati těžkým zápolením, plným obětí a nemůžeme připustiti, aby tak důležité ustanovení, které si dělnictvo dlouholetým zápasem vybojovalo, nesmělo býti pojato do zákona. Toto bezpráví, spáchané na odborných zprostředkovatelnách, má býti nyní napraveno.
Promluvil-li jsem několik slov k tomuto bodu, učinil jsem to proto, abych řekl pánům v ministerstvu sociální péče, že máme odborové organisace a na ty že nutno bráti zřetel při sdělávání zákonů a že je nutno šetřiti práv, jichž si odborové organisace vydobyly. Kdybyste snad naše návrhy zamítli, podali jsme ještě také resoluční návrh, který praví, že se ministerstvo sociální péče vybízí, aby použilo §u 19 zákona v tom smyslu, že výše a trvání podpory pro sesonní dělníky bude upraveno nařízením.
To jsou naše návrhy, které jsme
podali k tomuto zákonu. Očekáváme, že poslanci mají tolik porozumění
pro nouzi nezaměstnaných, že budou hlasovati pro tyto návrhy.
Zamítnete-li je, bude to jen důkazem, že vám právě chybí porozumění
pro bídu nezaměstnaných. (Souhlas a potlesk na levici.)