Po ustavení republiky oživla věc znova, bohdá s konečným příznivějším výsledkem, než tomu bylo dříve. Rozdíl v celém jednání je, že dříve pořádaly se ponejvíce ankety, schůze, korporace jak dělnické tak živnostenské a také korporace rolnické o tomto předmětě velice mnoho uvažovaly, avšak k definitivnímu, positivnímu resultátu se nikdy nepřišlo. Nyní tedy v republice můžeme říci, že těch schůzí pořádáme v tomto směru méně, že však přikroč no k reelnějšímu řešení celé této otázky.
Názory o starobním a invalidním pojištění jsou různé. Jedni by si přáli, - jsou také tací, kteří nepřejí středním stavům a kteří by neradi viděli, kdyby otázka pojišťování dělnického řešena byla současně s otázkou pojištění živnostenského a malozemědělského... (Posl. Stivín: Kteří jsou to?) Jsou tací. Já nechci říci, že jsou to snad celé kluby, ale jsou tací kolegové i u nás, kteří tomu nepřejí. Ale jde hlavně o to, že je tu určitá obava, že by snad celý ten návrh nebyl tak brzy přijat, kdyby se jednalo také o současné řešení pojištění živnostenského a malorolnického s pojištěním dělnictva. To bude asi celá příčina, proč celá akce nejde tou cestou, kterou by jíti měla. Potřeba rozřešení pojištění starobního samostatně výdělečným kruhům je obzvláště v dnešní době známa. Dnešní konjunktura v obchodě a živnostech není nejhorší, my se blížíme k mírovým dobám. Mohlo by se namítnouti, že živnostnictvo nemá býti účastno nebo nemá potřeby této instituce, jako snad dělnictvo. Proti tomu namítám, že jsou velice četné případy, že skutečně živnostník je dnes situačně, finančně na tom hůře, než tak mnohý dělník, že nemá určité pracovní doby, musí od rána, sotva sluníčko vyjde, do večera se starat, aby se uživil, aby obhájil existenci, aby mohl zaplatiti nájemné, aby mohl obnovit nářadí a aby mohl řádně vypláceti mzdy každé soboty, že nemá tedy příležitosti a možnosti, aby si zaspořil, zachránil tolik, aby v pozdějších létech mohl z toho býti živ a mohl tráviti klidně poslední zbytek svého života.
Když se ty věci v sociálně-politickém výboru přetřásaly, přišlo se po delší debatě k tomu názoru, že skutečně je třeba, aby řešení celé této otázky dálo se současně a aby při pojištění dělnictva byly do toho pojaty i tyto kruhy. Musím říci, že stalo se tak za souhlasu všech zástupců v sociálně-politickém výboru, že stalo se tak po dohodě. Užší komitét osmičlenný, který byl pověřen vypracováním a bližšími pracemi této osnovy, usnesl se jednomyslně na témže, aby totiž otázka těchto tří kategorií řešena byla současně.
To bylo něco, čemu jsme museli věřiti a čemu také věříme, poněvadž nemůžeme očekávati, že snad i v tomto směru mohla by nastati nějaká věrolomnost. Dále bylo usneseno, jak zde také pan ministr byl podotkl, aby slyšeni byli znalci. Je to věc dobrá, a tak se také stalo, a většina znalců se vyslovila v tom smyslu, že tyto tři kategorie mají tvořiti celý podklad k sociálnímu pojištění. Nedá se tedy upříti, že věc je skutečně velikého národohospodářského významu, že vyžaduje bedlivého a horlivého studia, k čemuž opět zapotřebí jest mnoho pomůcek, zejména statistických. Čeká se nyní na výsledky sčítání lidu, které mají přinésti jasnější světlo a které mají býti podkladem k vypracování celého návrhu. Sčítání lidu z doby bývalého Rakouska, hlavně maďarské sčítání, dálo se takovým způsobem, že se nerozeznávalo, kdo je samostatně činný, kdo je živnostníkem a kdo dělníkem, všechno přicházelo do jedné rubriky. Zde jsme věděli, kdo je samostatným mistrem, kdo továrním dělníkem nebo tovaryšem, ale tam se to nedělo. Proto musíme v tom směru počkati, až celá věc tak daleko pokročí, že bude moci býti podkladem ke statistickým datům k této osnově.
Jsme zdánlivě na dobré cestě při provádění tohoto zákona a jest si jen přáti, aby celá věc dopadla dobře také při uskutečnění celé osnovy a celkového zákona. Chtíc ukázati asi dobrou vůli, podala vláda návrh, jímž určuje peníz 130 mil. Kč k účelům starobního a invalidního pojištění. A tu právě máme snad možnost a také právo poukázati na to, že při každé příležitosti hledí se otevříti zadní dvířka, aby se snad mohlo proklouznouti, pokud se týče určitých slibů dříve daných, a na takové okolnosti, které nás sotva opravňují, že bychom mohli předpokládati, že se to s tímto návrhem upřímně myslí.
Části těchto peněz podle čl. 2. návrhu mělo býti použito k podpoře všech těch osob, které pravděpodobně hranice pojišťovací nebudou tvořiti - osoby staré 60 roků, nebo přes 60 roků, které mají býti vyloučeny - těchto peněz má se použíti při uzákonění definitivního pojištění pro ty, kteří překročili tento věk a kterým musí býti něco poskytnuto. Jako při všem, žádali ve výborech rozpočtovém a také soc. politickém zástupci našeho klubu jasnost. Žádali krátce - zejména kol. Mlčoch navrhoval v rozpočtovém výboru, aby peníze věnovány a použity byly pro dělníky, živnostníky a malorolníky. Návrh ten byl také přijat. V soc. politickém výboru jsem navrhoval zase já, aby již také titul tohoto zákona, kterým se určuje peníz 130 mil. korun k účelům starobního a invalidního pojištění, nic více, byl dodatkem ke změně k účelům pojištění dělnictva, živnostnictva a malorolnictva. Chtěli jsme tedy míti jisté jasno. To však nebylo přijato, nýbrž většinou zamítnuto. Na to se řeklo, že obnosu bude použito k účelům sociálního pojištění a že v tom sociálním pojištění se rozumějí všechny tyto kategorie. Tedy jistě uznávám, že se to může rozuměti, ale přece jen je to zase něco, co úplně jasným není a co dává možnosti k různým jiným výkladům. Následkem toho, když ten můj titulní dodatek padl, navrhl jsem, aby ve článku druhém tohoto vládního návrhu "Peníze toho možno použíti také na podporu zaměstnanců" místo "zaměstnanců" stálo "osob", poněvadž by pak samostatní i ti, kteří toho potřebují, nemohli nic dostati, jelikož jsou samostatně výdělečně činní. Navrhl jsem tedy místo "zaměstnanců" "osob",. To bylo přijato, poněvadž se uznává, že zde podrobná definice musí býti, aby se umožnilo někomu jinému při jeho potřebě dáti podporu, než pouze jenom zaměstnaným.
Celá osnova tedy dle našeho názoru projevuje dobrou vůli vlády zúčastniti se i finančně tohoto problému, na němž záleží každému, kdo v práci sestárl a poctivě se po celou dobu svého věku živil, kdo také byl státu v každém směru užitečný, - mám na mysli osoby dnes samostatně, výdělkově činné - že tedy je třeba, aby konečně bylo postaráno o něj, aby měl kam hlavu položiti.
Je to první etapa k činu tohoto dalekosáhlého významu, této humanitní instituce. Mezitím zase došel tisk k čís. 3305. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona, kterým se určuje peníz 130 milionů, kde se praví: Jelikož rozpočtový a sociálně-politický výbor se neshodl na určitých věcech, byla svolána anketa složená z obou výborů, která potom i to, co bylo v sociálně-politickém výboru usneseno, škrtla, krátce, usnesla se na tom, aby to bylo škrtnuto, a bylo nahraženo místo "zaměstnanců" "osob", pouze tím, že tam bude slovo "možno" a "také".
Místo usnesení prvotního, které znělo: "peníze toho možno použíti také na podporu osob všech, které nebudou pojaty do těchto chystaných pojištění", dnes usnesení bude zníti: "Peníze toho dlužno především použíti na podporu zaměstnanců." To je velmi podstatný rozdíl a táži se, zdali je možno, aby anketa složená z obou výborů, která nebyla volena v těchto výborech, měla právo sistovati usnesení sociálně-politického výboru.
Jelikož tedy v tomto směru nemůžeme
podobné jednání schvalovati, podává náš klub pozměňovací návrh
k tomuto bodu, k vládnímu návrhu zákona, tisk 3266 k § 2, který
bude přijat v tomto znění: "Peníze toho je použíti na podporu
zaměstnanců, maloživnostníků a malozemědělců a těch osob, které
nebudou pojaty do těchto chystaných pojištění pro případ stáří,
invalidity, protože překročily 60. rok svého věku." Myslím,
slavná sněmovno, že i my všichni, když děláme zákony, musíme býti
pro jejich jasnost, a jelikož pozměňující návrh jasnost úplně
určuje a podporuje, prosím, abyste tento pozměňující návrh, který
je poctivě myšlen, přijali. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážení pánové a dámy! Projednáváme předlohu zákona, která má alespoň částečně splniti přání chudého obyvatelstva tohoto státu. Kdybychom chtěli podívati se trochu do minulosti, vzpomeňme si, že po převratu každý nemajetný člověk při nejmenším očekával, že bude postaráno o něho pro případ stáří, bude-li k práci neschopen, že dostane alespoň slušnou rentu, aby mohl svoji existenci obhájiti. Toto očekávání bylo tak silné, že nějaké nedůvěry, jak k prvému režimu bezprostředně po říjnovém převratu 1918, tak i k druhému v roce 1919 nebylo. Až teprve letos, ovšem po více než třech letech, po dlouhém průtahu, přicházíme k řešení této otázky a předem ovšem vyslovuji svoje pochybnosti, zdali budou ti, kteří mají býti především zahrnuti do sociálního pojištění a zejména do pojištění starobního, s tímto pokusem spokojeni.
Jde o otázku, která je neobyčejně důležitá Pan ministr sociální péče jménem svého resortu prohlásil, že vláda má nejlepší úmysl a ze v intencích vlády jest, aby bylo skutečně pomoženo těm, kteří toho nejvíce potřebují, t. j. sestárlým dělníkům, kteří nemohli z vlastních prostředků býti pojištěni u soukromých ústavů a jsou odkázáni na podporu veřejnoprávní. Já bych sám přiznával slovům pana ministra do jisté míry závažnost, kdyby mne zde o něčem jiném nepoučovala především suma, která jest vyhrazena účelům starobního pojištění a potom - co jest nejdůležitější datum dne, kdy má toto starobní pojištění vejíti v platnost. Od převratu jsme provedli několik sociálně-pojišťovacích reforem. Vztahovaly se především na zvýšení nemocenského, na prodloužení doby podpůrné pro případ nemoci, na zvýšení důchodu úrazového, na poskytování invalidního důchodu, na úpravu alimentačního příspěvku pro vdovy a sirotky, ale to nejdůležitější, to jest péče o staré, práce neschopné dělníky invalidní, neustále bylo odsouváno a teprve dnes - řekl to kol. Horák - máme učiniti prvý nesmělý krůček ku předu.
Vážení pánové! Mne velmi zajímalo odůvodnění, proč není možno s něčím konkretním přijíti. Pan ministr sociální péče se odvolává na neustálenou valutu československou, a při tom nám zde řekl, - což jest ostatně všeobecně známo, - že k sestavení a vypracování sociálního pojištění jmenována komise, skládající se z nejlepších odborníků. Táži se tedy, nenajde se ani jeden z členů této komise, který by předložil návrh - aspoň po dobu přechodnou - kde se jedná o abnormální poměry valutové? Je možno pomoci těm nejpotřebnějším? Jsou-li to kvalifikovaní odborníci sociálně-političtí anebo pojistně-techničtí, zajisté by našli nějaké východisko z této slepé uličky. Ale zdá se mi, že ta dobrá vůle je zde trochu příliš slabá, a jestliže jsme, vážení pánové, našli při sdělávání reformy pro nemocenské pojištění a pro úrazové pojištění a před několika dny pro rozšířené pensijní pojištění i na Slovensko a Podkarpatskou Rus určitá opatření, jsem přesvědčen o tom, kdyby se vážně touto otázkou zabývaly strany, zejména socialistické, muselo by se přistoupiti k řešení, které by mělo ráz skutečně konkretní.
Při projednávání této věci v rozpočtovém výboru uvedli jsme na přetřes otázku splatnosti starobních důchodů a bylo nám řečeno, že prostředky státu jsou nedostatečné a že chceme-li, abychom poskytovali určité dávky, které vyvolají větší výlohy, jest nutno také postarati se o úhradu. Tu vzpomínám si maně na odůvodnění, které nám podal ministr financí při projednávání rozpočtu pro rok 1922. Schodek pro tento rok činí více než 3/4 miliardy korun. Rozpočtový výbor, aniž by se pozastavil nad výší obnosu tohoto, zcela klidně odhlasoval finanční zákon, ve kterém se uvádí, že ministr financí se zmocňuje, aby nekrytý schodek uhradil úvěrovými operacemi. Při druhé příležitosti, to je bezprostředně po projednání rozpočtu pro rok 1922, přišla vláda s dodatečným rozpočtem pro rok 1921 a tu v bilanci výdajové je schodek, který činí více než 2 1/2 miliardy korun. Tedy zase suma, která dokonce neobyčejně převyšuje deficit pro rok 1922, a rovněž při této příležitosti ve finanční zákon má býti pojato, že ministr financí se zmocňuje, aby k účelům krytí schodku pro rok 1921 byl zmocněn provésti úvěrové operace. Nezdá se vám, zástupci socialistických stran, že by bylo záhodno, aby ministr financí byl zmocněn parlamentem k tomu, aby také našel určité prostředky finanční ke krytí nejdůležitějších sociálních potřeb, to jest zabezpečení existence člověka, který nemá jiného prostředku, jak by uhájil svůj život, nežli že jest odkázán na nejbližší, že padne na krk své rodině, po případě jest nucen dovolávati se chudinského zaopatření, které jest dnes pode vší kritiku? Prohlášení vlády postrádá určitého odůvodnění sociálně-politického a finančně-politického a proto jsme při jednání o tomto předmětu podali svůj pozměňovací návrh. Zejména se musím pozastaviti nad upřímností ministerstva sociální péče, které v důvodové zprávě praví: Podotýká se, že peněz 130,000.000 Kč nebude potřebí ihned, nýbrž až v den účinnosti chystaného zákona o sociálním pojištění. (Posl. Stivín: Bez zákona se to nemůže vyplácet!) Pane kolego Stivíne, můžeme učiniti aspoň nouzová opatření. (Posl. Stivín: Ať to váš klub vypracuje, když to tak dovede!) Máme tu tri předlohy o sociálním pojištění a jestliže vláda má tak dobrou vůli, jak bylo řečeno, jistě by našla určitý modus, jak vypláceti důchody starcům v tomto státě, kteří přesahují 60 let, aby v roce nejbližším, to jest v roce 1922, pokud nevejde v platnost zákon o sociálním pojištění, dostávali veřejnou podporu. Ale nám se nejedná jenom o termín splatnosti, visí dosud vůbec ve vzduchu otázka, kdy sociální pojištění vejde v činnost, a to jest nejdůležitější. Řeklo se, že jest zvolena komise, která pracuje po celé týdny a do vánoc bude hotova. Mně samotnému bylo řečeno, že se statistický materiál již sestavuje. Není vám známo, že statistický materiál pro obvod starého režimu byl vypracován podrobně a že předloha o sociálním pojištění byla hotova a úplně zpracována před 7 lety? (Posl. Stivín: Ale jak mizerně!) Kdybychom ji dnes měli v tom poměru, jak byla tehdy připravována, jistě že by alespoň v něčem bylo pomoženo těm, kteří toho potřebují. Musela by býti v poměru k dnešní valutě. Bylo by radno, kdyby ministerstvo sociální péče, které v tom pracuje, dalo nám určitý náčrtek, jak si vláda představuje řešení otázky sociálního pojištění, v jaké organisační souvislosti budou jednotlivá odvětví pojišťovací, jak vysoké budou důchody. Činil jsem apel na zástupce příslušného ministerstva, t. j. ministerstva sociální péče, aby bylo sděleno, kolik věkově starých lidí od 60 let jest v tomto státě, abychom měli určitý podklad, ale bezvýsledně. Jsem přesvědčen, že obnos 130 mil. korun je naprosto nedostatečný k účelu výplaty starobní renty těm, kteří by ji potřebovali, to jest starším pres 60 let. A tu klademe požadavek ve formě pozměňovacího návrhu, aby § 1 vládního návrhu byl změněn, aby místo zde předložených 130 mil. korun nikoli na účel sociálně-pojišťovací, což je příliš široký pojem, nýbrž pro výplatu důchodu starobního roku 1922 bylo vyhrazeno 500 milionů korun. V § 3 aby pak 30 mil. korun bylo vzato z fondu pro umělá strojená hnojiva, 100 mil. korun @a konto daně z obratu. Vážení pánové a dámy! Právě při projednávání zákona o dani z obratu, t. j. zdvojnásobení daně z obratu z jednoho na dvě procenta, byly to socialistické strany, které předložily resoluci, která byla odhlasována a na základě jejím bylo usneseno, aby z ní bylo 200 mil. korun určeno pro účele sociálně-politické. Tento návrh resoluční byl vyvolán s tím pevným přesvědčením, že je nutno něco vykonati pro pracující třídu. Na druhé straně měl však politické zákulisí, a to v tom, aby se neřeklo: Odhlasovali jste daň z obratu, která vynese 2200 mil. korun, aniž jste při tom získali něco ve prospěch proletářských vrstev, ergo tedy dá se jedna část této daně, v tomto případě 1/11, na účely sociálně-politické.
Vážení pánové a dámy! Chtělo-li
by se v tom pracovati dále, dalo by se jistě velice mnoho, a se
strany vlády by mohlo býti postupováno s největší resolutností
v otázce sociálního pojištění. Zejména však se stanoviska socialistických
stran, domnívám se, že kdyby bylo více energie, bylo by jistě
na místě, aby zde konečně bylo jednou splněno to, po čem volá
ne tisíce, ale statisíce lidí, kteří živi jsou ve strašných poměrech
a jimž se musí dáti alespoň něco, co by je trochu přesvědčilo
o demokratickém cítění a sociální spravedlnosti. S našeho stanoviska
si přejeme, aby v zájmu věci byl oprávněný náš návrh přijat. Pokládáme
sociální pojištění za neobyčejně důležitou součást sociálně-politickou.
Nevidíme v něm všechno a není to zejména všelék s prostředek,
který dá dělníkovi tolik, aby byl úplně spokojen, je to jenom
nouzový prostředek a víme, že sociální rozdíly a rozdíly třídní
mezi chudým a bohatým nebudou odstraněny jenom takovým opatřením
rázu subsidiárního, pomocného. Proto žádáme, aby pro dělnictvo
bylo to vykonáno okamžitě, a chcete-li, aby dělnictvo to ochotně
kvitovalo, musíte přistoupiti na návrh, který předkládáme, t.
j. na zvýšení fondu pro sociální pojištění ze 130 mil. na 500
mil. Kč, z něhož by byly vypláceny roku 1922 starobní důchody.
V tomto smyslu budeme hlasovati pro návrh tak, jak byl námi předložen.
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Laube.
Posl. Laube: Slavná sněmovno! Vláda předložila osnovu zákona, kterou se částky 130 milionů Kč má použíti jakožto podkladu k příštímu sociálnímu pojištění" jak zní poslední usnesení sociálně-politického výboru. Tato předloha vzhledem k ohromnému sociálnímu pokroku dělnictva, které se živě zajímá o každý pokrok, každý krok na poli ochrany sociálně slabých, musila přirozeně v parlamentu naší republiky vyvolat zájem a přinésti různé nazírání stran, buď politicky nebo zájmově seskupených. Máme teď příležitost poznati a slyšeti názory a máme příležitost říci, co si o předloze myslíme, jaké naděje do předlohy máme.
Pan ministr soc. péče, pokud v předloze mluví o nutnosti, že peněz těchto bude použito až v den, kdy sociální pojištění vejde v platnost, má plně pravdu, poněvadž je to jenom velmi nepatrný základ pro celou předlohu. Račte si představit, že těch osob, máme-li na mysli ony osoby, které nejsou pojaty do předlohy o sociálním pojištění, tedy osoby pres 60 let staré, je v republice Československé podle odhadu mathematiků asi 500.000. To tedy znamená, že kdybyste vzali za podklad, že by dostávaly tyto osoby, u kterých by se zjistilo, že nemají majetku, že nejsou ku práci způsobilé, maličkost 1000 Kč státní podpory ročně, přijdete k ohromné cifře 5-600,000.000 Kč. To samo již o sobě mluví o tom, že návrh vládní, pokud je odůvodněn panem ministrem, že těchto peněz nemůže býti užito k prozatímní podpore, je plně odůvodněn tím, že by se skutečně vyvinula prazvláštní prakse, že by k tomu zákonu musil přijíti ještě nějaký uvozovací nebo provozovací zákon, nějaké představenstvo nebo nějaký výbor nebo sbor, který by poděloval, sbíral, oceňoval a přiděloval nebo přikazoval dotyčné renty. (Posl. Stivín: A polovičku by prohospodařil!) To se rozumí samo sebou. Tento obnos je myšlen jako základ k tomu příštímu úkolu sociálního pojištění. Máme tu ovšem především na mysli, - mluvím-li o sociálním pojištění, nemluvím výlučně jen pro pojištění dělníků, - že v republice naší, a už samy politické poměry o tom mluví, není a nebude možno tento problém vyřešiti tím způsobem, že by zákon o starobním a invalidním pojištění dělníků mohl býti projednán sám o sobě. Rozumí se samo sebou, že sněmovna demokratického státu při této příležitosti bude řešiti onen problém v celé jeho hloubce a šířce a že s tímže sociálním svědomím, s jakým se bude řešit otázka starobního a invalidního pojištění dělníků, bude řešiti otázku starobního a invalidního pojištění nejen živnostníků, nýbrž také drobných zemědělců. (Hlas: Pak měla býti hlava zákona jinak stylisována!) Na to odpovím hned, pane kolego! Na tomto díle sociálně-politickém, o jehož nezbytnosti a nutnosti, myslím, že je přesvědčena nejenom celá slavná sněmovna, nýbrž všichni obyvatelé státu, se pracuje, a pracuje na něm vládou jmenovaná komise odborníků. Sněmovna má vedle toho příležitost posouditi návrhy, které jednotlivé strany předložily parlamentu a podle kterých chtějí sociální pojištění dělníků řešiti.
Mám tu na mysli návrh našeho klubu tisk 2260, který především řeší organisaci sociálního pojištění pro dělníky, také sociální pojištění invalidů a sociální pojištění vdov a sirotků a mám na mysli návrh, na kterém se pracuje a který bude předkládati kol. Slavíček, který se bude dotýkati starobního, nikoliv také invalidního, nýbrž starobního a nemocenského, sirotčího, vdovského a úmrtního pojištění osob samostatně výdělečně činných. Velectění pánové! Těm pánům, kteří byli velmi radikální a kteří nám vykládali, že se na zákoně starobního a invalidního pojištění dělnického pracovalo radu desítiletí ve starém rakouském parlamentě, a že již naše republika měla toto pojištění vyřešiti, chci říci, že ve svých dedukcích jdou trošku řekl bych - z cesty. Živnostenská organisace, která jest tu representována panem; a Horákem, kteří přede mnou mluvili, ta sice stojí v oposici proti vládě a křičí, že je třeba starobního pojištění osob samostatně výdělečně činných, mluví o tom, jakoby tomu pojištění osob samostatně výdělečně činných kde kdo v republice odpíral a jakoby jenom oni toto pojištění vymáhali a dobývali, ve skutečnosti však mimo resoluci: "Vláda se vyzývá..." - a mimo petice, které zorganisovali mezi společenstvy, k vážnému řešení tohoto pojištění nepřikročili. (Hluk a odpor poslanců strany živnostensko-středostavovské.) Kdyby si pánové dali jenom malou práci a jen vysvětlili sněmovně, příslušnému výboru nebo komisi pojem pojištění, vysvětlili subjekt pojišťovací, který pojištění bude podléhati, vykonali by velmi mnoho. Ale oni ani o nejmenší část řešení celého problému se nepokusili. (Odpor poslanců strany živnostensko-středostavovské. Hlas: Škoda, že jste členem sociálně-politického výboru!) To ovšem nevadí, aby při každé příležitosti o tom mluvili nejen v soc.-politickém výboru, nýbrž i zde v plenu sněmovny: "Jsme jediní, kdož máme interes o sociální pojištění našeho živnostníka a našeho malého zemědělce." (Posl. Stivín: Komunisté to dělají také tak!) To dělají pánové z komunistického tábora stejným způsobem jako vy. (Posl. Vávra: Ano, vy jste ti nejlepší! - Hluk.) Zajisté, pane kolego, my jsme přišli s vážným návrhem nejen pro dělníky, nýbrž my jsme přišli a také přijdeme s vážným návrhem pro samostatně výdělečně činné osoby. Kdybyste to, velectění pánové, mysleli s problémem pojištění samostatně výdělečných osob tak vážně, jak toho máte plná ústa, museli byste přijíti s návrhem aspoň na vyřešení otázky, která je sporná, zdali totiž otázka samostatně výdělečně činných osob a osob nesamostatně výdělečně činných má býti vložena do jednoho zákona a do jedné organisace
Ani o tento problém se pánové nepokusili. A konečně kolegové z tábora komunistů jsou velmi radikální a řeknou: Navrhujeme okamžitě ne 130 milionů, nýbrž 500 milionů a navrhujeme, aby hned od 1. ledna 1922 tyto příspěvky anebo tato výplata důchodu starým sedřeným dělníkům byla vyplácena. Ale ani páni z komunistického tábora, kteří sice velmi ostře mluví pro potřebu sociálního pojištění, nepřišli, aby naznačili ten subjekt, kdo má anebo bude míti nárok na tento důchod, - ne tedy osoby, které nebudou pojaty do příštího sociálního pojištění, - aby konkretně naznačili onen pojišťovací subjekt, který bude z určitých dávek se strany státu nebo se strany ústavu, který má býti zřízen, vyplácen. My chceme jenom konstatovati, že kdybychom šli stejnou radikální politikou, jako jdou kolegové z komunistického tábora, dočkali bychom se toho, že bychom sociální pojištění vůbec nedělali. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Chci k charakteristice této věci říci tu maličkost, že když kolegové z tábora komunistického přecházejí na pole sociální péče, přecházejí na pole denní drobné politiky, opouštějí ovšem hlavní zásadu a hlavní linii jim předepsanou, totiž, že se musejí zmocniti celého světa a že pak zavedou ráj pro všechny zaměstnance, proletáře a pro všechny dělníky. (Posl. Stivín: To jsou sociální recidivy!) Jsem velice rád, že mohu konstatovati, že vláda aspoň tímto návrhem, o jehož nedostatečnosti co do prostředků i co do organisace jsme všichni přesvědčeni, snaží se provésti pokus, který by dokazoval, že se vláda skutečně pečlivě problémem sociálního pojištění zabývá.
Já o tom pro svou osobu myslím, že i velká většina sněmovny nemá pochybnosti, že vláda a zejména ministr sociální péče je si toho vědom, že otázka sociálního pojištění nejen dělníků, nýbrž i vrstev sociálně slabých, tedy nedělnických, pokud sociálního pojištění potřebují, bude a musí býti řešena. (Výborně!) My také jsme toho přesvědčení a já soudím, že zákon o sociálním pojištění nebude hotov v jednom roce. Kdo zná technické poměry a kdo zná obtíže, nedostatky materiálu pojišťovacího a pohyblivost naší valuty, ten ví, že tento problém nebude řešen, jak si my představujeme. A chtěl bych konkretně říci, že považuji za nutno, aby celá osnova, celé zřízení, celý návrh sociálního pojištění skládal se ze součástí, které by kus po kuse, část po části byly uváděny v platnost. Chci říci, že právě otázka zabezpečení těch, kdož nebudou pro pokročilé stáří pojati do sociálního pojištění, je jednou z nejakutnějších a že bychom se nejdříve měli zabývati uvozovacím zákonem prakticky, asi ve smyslu zákona o válečných poškozencích, zjistiti, kdo jest těchto dávek potřebný, kolik jest takových osob v republice, kolik to bude vyžadovati nákladu, abychom mohli co nejdříve přikročiti k podpore a zabezpečení těch osob, které nezbytně podpory ne státu, nýbrž podpory celé veřejnosti potřebují. (Výborně!)
Soudím, že na této cestě zrovna
tak, jako na cestě uskutečnění plného sociálního pojištění přes
rozpory politické, hospodářské a třídní, které rozvracejí tuto
sněmovnu, sejdeme se všichni a ze přineseme národu a obyvatelstvu,
totiž oné části národa, která nemůže za dnešních poměrů národohospodářských
a výrobních uživiti se v invaliditě a ve stáří nebo zabezpečiti
své rodiny v případě úmrtí a své děti v případě úmrtí živitele,
to, čeho potřebuje. Myslím, že sněmovna tento zákon schválí a
také provede. (Výborně!)