Proto jménem chudých jihočeských okresů, které mám čest zastupovati, volám ke všem směrodatným činitelům, aby hospodářským poměrům českého jihu byla se strany státu věnována pozornost opravdu mimořádná.
Jest to zejména problém půdy, který tvoří jádro tak zvané jihočeské otázky. K posouzení jejího významu stačí, když pro nezasvěcence uvedu, že máme v jižních Čechách 11 okresů, kde velkostatky vlastní 50 až 75% vší půdy. Tento fakt jest také hlavní odpovědí na otázku, proč jižní Čechy se vylidňují. Proto účelná reforma vlastnictví a užívání půdy jest pro jižní Čechy kardinálním bodem rozřešení jihočeského problému a myslím, že mluvím jménem a z duše všech jihočeských bezzemků, domkářů a malorolníků, jestliže apeluji na Pozemkový úřad, aby pozemková reforma v jižních Čechách prováděna byla opravdu se vším urychlením a aby prováděna byla se specielním zřetelem na potřeby českého jihu, který tolik potřebuje hospodářského povznesení.
Další důležitou součástkou jihočeské otázky, která volá naléhavě po plánovitém řešení, jest otázka komunikace, jak silniční, tak železniční. Prostý pohled na mapu jihočeské dopravní sítě vás přesvědčí o tom, jak starý systém, podporovaný sobeckými zájmy velkostatkářů, hřešil na českém jihu. Jest to opravdu ironie osudu, že český jih, který před 100 léty dal Evropě první koňskou železnici na kontinentě, má ještě dnes celou řadu měst, a prosím, okresních měst, bez jakéhokoliv spojení se světem. Tak jmenuji, zase jen namátkou, Líšov, Stráž n./N., Chvalšíny, Benešov, Vlachovo Březí, Kašperské Hory a jiné.
Myslím, že nejen důvody lokální, nýbrž i celostátní musí vésti k tomu, aby projektovaná hlavní trať, která český jih od Budějovic přes Líšov a Stráž k Jindř. Hradci a odtud přes Moravu má spojiti se Slovenskem, byla co nejdříve opravdu postavena. Ale pro český jih je také životní otázkou výstavba lokálních drah, které mají oživiti celé kraje a okresy a povznésti je z jejich hospodářské zaostalosti. Jest to zejména projekt Týn n./Vlt.-Bechyně, Netolice-Prachatice, Krumlov-Kaplice, Katovice-Stachy-Sušice a jiné, jichž je celá řada a které všechny jsou krajně důležité.
Uvádím zde jeden konkrétní případ, jak vypadá komunikace na českém jihu. Na Vydře a Křemelně staví se, jak známo, nákladem země, okresů, obcí a státu, za pomoci kapitálu soukromého, veliká hydrocentrála, jako součástka zahájené systematické elektrisace jižních Čech. A tu chci zde konstatovat, že jen dovoz materialií k provádění stavby potřebných vyžádá si nákladu 5 mil. korun, poněvadž z poslední stanice dráhy, že Sušice, je na místo stavby 7 hodin naprosto neschůdné cesty. Kol. Kasík, jako znalec tamějších poměrů, mohl by dát v tomto směru nejlepší vysvědčení.
Zdůrazňuji zde dále potřebu českého jihu v oboru dopravy silniční, dřívějším státem naprosto u nás zanedbávané. Chudý český jih nestačí sám ani na výstavbu silnic okresních a bude zde nutna plánovitá pomoc státu, tak jako země. Voláme zde po této hmotné pomoci již proto, že tím může býti do veliké míry čeleno nezaměstnanosti, která v jižních Čechách hrozí být letošní zimu katastrofální. Při této příležitosti dlužno připomenouti na adresu ministerstva veřejných prací a ministerstva financí, aby se vším urychlením byly v jižních Čechách provedeny všechny stavby státní, v rozpočtu se nalézající není jich bohužel mnoho - aby tak vzrůstající nezaměstnanosti mohlo býti účelně čeleno. Zmiňuji se také o potřebě postavení budovy pro státní úřady v jihočeské metropoli, v Čes. Budějovicích, kde, vyjma soudních, všechny ostatní výkonné orgány státní administrativy úřadují většinou v nevhodných a hygienicky závadných místnostech, roztroušených po všech koutech města. Vyžaduje zde nejen zájem občanstva, nýbrž i státní správy, aby v Čes. Budějovicích postavil stát pro své úřady účelné budovy.
Jižní Čechy, mají-li být zbaveny věčné hospodářské bídy, potřebují dále systematické provedení regulace jihočeských vod a s tím související meliorace pozemků. Úprava toků Vltavy, Blanice, Lužnice a řady jiných potoků jsou životní otázkou řady okresů a také zde voláme po pomoci státu i země.
A právě v těchto národohospodářsky tolik důležitých problémech nutno upozornit-i lodivody státní administrativy na těžkopádnost a neudržitelnost úředního aparátu, který tyto otázky brzdí. Mám zkušenosti při řízení regulace a meliorace povodí Blanice, kde tato životní otázka několika okresů fakticky již, organisovaně, technicky i finančně je připravena a mohu říci rozřešena, a uvázla jen v anachronismu staré naší rakouské administrativy. Pánové, všecko u nás volá po zjednodušení administrativy státní správy, po zavedení župního zřízení, a já se k tomu volání mohu jen připojit. V otázce jihočeské elektrisace, která ze stadia teoretických příprav vstupuje do stadia praktického řešení, lze s povděkem kvitovati, že stát zde chápe své poslání a že společnou prací státu, země, okresů a obcí vyrůstá zde veliké dílo, které stane se dobrodiním celé jedné třetiny Čech. Chci zde ještě zmíniti se a adresovati ministerstvu sociální péče touhu českého dělnictva po zřízení živnostenského soudu v jihočeské metropoli. Mluví pro jeho zřízení všechny důvody a je proto nepochopitelno, že centrální úřady provedení tohoto důležitého požadavku pracujícího lidu celé jedné třetiny Čech nevyhovují, ač zřízení soudu samotného neznamená v podstatě žádného zatížení státu a v tomto kraji je nezbytnou potřebou. Na adresu p. ministra školství chtěl bych zde tlumočiti oprávněné stížnosti učitelstva na jihočeských státních školách obecních a měšťanských. Po dobytí své národní samostatnosti zřídil stát svým nákladem řadu škol, jimiž jihočeské děti ve smíšeném území zachráněny byly svému národu. Nechci zkoumati, zda do těchto škol, tak důležitých, dali jsme své nejlepší lidi. Dalo by se o tom mnoho mluviti, a nevím, leží-li větší vina v sobectví jednotlivců, kteří se brání jmenování do těchto území, či ve státní správě.
Ale, pánové a dámy, stát, chce-li si učitele na státních školách udržeti, musí jim také zaplatiti to, co jim náleží. Bohužel u nás jsou poměry takové, že na jedné straně vyhazujeme zbytečně miliony, a na druhé straně však nedáváme služebníkům státu to, co jim bezesporně náleží.
Mám zde dopis pěti učitelů a učitelek státní občanské školy v Č. Krumlově; slyšte, na co si stěžují (čte):
"Při české státní škole měšťanské v Českém Krumlově trpí učitelé těmito platovými nepořádky:
1. Odborný učitel Jan Maryška ustanoven byl a působí na škole od 23. září 1919; až dodnes nebylo mu poukázáno služné jako učiteli školy měšťanské, nýbrž dostává pouze plat jako učitel školy obecné, čímž je zkracován měsíčně o 300 K. Kolkované žádosti, intervence a urgence výplaty těchto peněz byly až dosud bezvýsledné.
2. Odborný učitel Felix Mikyška ustanoven byl od 1. ledna 1921. Také on dostává plat jen jako učitel školy obecné, také on marně se domáhá svého práva.
3. Odborná učitelka Olga Uhlířová, ustanovená od 1. září 1920, sdílí také osud svých kolegů.
4. Industriální učitelka Marie Kohoutová ustanovena byla a působí na škole od 2. ledna 1920. Za celou tu dobu, skorem 2 roky, nedostala dosud ani haléře služného. Všechny urgence zůstávají marny. Poslední urgence byla jí dokonce vrácena s cynickou poznámkou, že urgence musí býti kolkována.
5. Také katechetovi této školy nebyl dosud vyplacen ani haléř služného."
Tyto křiklavé poměry volají po radikální okamžité nápravě a doufám, že také se tak stane.
A na konec chtěl bych jen několika slovy zdůrazniti velikou povinnost státních orgánů k Benjaminovi Československé republiky, k našemu Vitorazsku. Připomínám dvakrát již učiněný, a myslím, že závazný slib vlády, že dodatečně cestou novelisace platného zákona bude řešiti otázku výměny peněz občanstvu na Vitorazsku, které svoje připojení k republice opravdu draho zaplatilo tím, že podle tohoto zákona musilo převésti své peněžní hotovosti rakouské valuty v československou valutu za podmínek, které bezesporně pro ně znamenaly veliké ztráty a pro českou záložnu ve Velenicích a raiffeisenku v Rašpachu znamenají bankrot. Vláda na moji několikerou urgenci slíbila v této věci dodatečnou náhradu. Bohužel prozatím byly to jen sliby, ale varoval bych před tím, aby republikánské cítění našich vitorazských občanů bylo vychováváno takovými nesplněnými sliby vlády.
Ani Vitorazsko, ani celý český jih, ten jih, který dal národu Husa, Žižku, Chelčického, Tomáše ze Štítného a jiné velikány, nesmí býti ve státě odstrkovanou Popelkou, tak jako nechceme, aby kterýkoliv kraj byl ve svých potřebách pomíjen.
My v kraji Chodů, Doudlebů a Netoliců stojíme věrně na stráži své republikánské svobody a věříme také, že republika bude konati své povinnosti k nám.
To, co zde bylo o potřebách českého jihu řečeno, má býti proto výrazem našich hospodářských tužeb a přání, která znamenají rozřešení jihočeské otázky. Ne nadarmo nazval jsem jihočeský kraj druhým Slovenskem v republice. A jako věříme, že cílevědomou hospodářskou politikou státu na Slovensku nejlépe bude čeleno nepřátelské irredentě a buzena bude důvěra slováckých našich spoluobčanů k republice, tak také my z českého jihu věříme republice, že splní své poslání na českém jihu a že jako dobrá, milující matka nahradí tomuto chudému kraji všechno to, co dlouholetým režimem útisku a vyssávání zavinil habsbursko-vídeňský a šlechtický režim.
Končím. Naše hlasování pro státní rozpočet znamená, že otevřeně se hlásíme k tomuto státu. Znamená, že dáme mu podmínky života. Znamená, že náš socialismus je -přesvědčen o tom, že ne negací k státnímu zřízení, nýbrž proniknutím socialistických atomů do celé státní soustavy dojdeme jako socialisté svého cíle. Věříme, že hlasováním pro státní rozpočet vykonáme nejen pro stát, nýbrž také pro pracující lid v tomto státě více, než kdybychom pod falešným a nedůsledným heslem "nekompromisnosti" získávali lacinou oposiční slávu.
Proto hlasujeme pro rozpočet.
(Výborně! Potlesk.)