Nedostatky zákona o nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921 jsou beztak dosti zlé a nezaměstnaní se svými rodinami musí dnes v bídě a nouzi trpce pykati za nedostatky tohoto zákona. Zvláště ustanovení, kde se praví, že oni dělníci, kteří v době jednoho roku již berou po 6 měsíců podporu v nezaměstnanosti, tuto ztrácejí, mělo za následek, že na příklad v okresu jáchymovském, blatenském velké množství dělníků a dělnic rukavičkářských bylo uvrženo do největší bídy, protože v tomto okrese nelze najíti vůbec jiné příležitosti ku práci. Tak, jak se daří těmto, daří se také mnoha tisícům jiných dělníků. Poukazuji zde jen ještě na dělnictvo v politickém okresu berounském na Moravě. Tam jsou textilní dělníci následkem omezení provozu obzvláště krutě postiženi již od doby války nezaměstnaností. Tak na příklad v městě Libové stojí celé podniky. Jde většinou o starší dělníky, kterých možno stěží použíti pro jiné povolání. Nenajde se také příležitost ku práci, ježto se nouzové práce v okresu neprovádějí. Podle starého zákona požívalo v tomto okrese 870 osob podporu nezaměstnaných. Tito ubozí lidé byli potěšeni, když slyšeli, že se Národní shromáždění usneslo na zvýšení podpůrných sazeb. Jaké zklamání bylo jim však způsobeno při provádění, když se dověděli, že doba podpory je novým zákonem časově obmezena. Většina nezaměstnaných ztratila nyní podporu; v tomto okrese z 870 osob podle ustanovení nového zákona 743 osobám byly podpory zastaveny, takže dnes nadále požívá podpory již jen 127 osob. Dále jest krutostí tohoto zákona, že osoby přes 60 let jsou vyloučeny z podpory nezaměstnaných. Dále způsob a forma, jak na venku užívají politické úřady tohoto zákona a zamítají, kde k tomu není naprosto žádného důvodu. Chci zde vybrati pouze dva případy v okresu berounském, kde na př. byli muž a žena odmítnuti, ač oba nemají práce, za to však starý domek na spadnutí, za který berou 110 Kč nájemného, musí však platiti ročně 120 Kč daně. Druhý případ: vdovec, sám nezaměstnaný, s mladým, ještě nezaměstnaným synem; doma má cizí dítě za 50 Kč měsíčně v opatrování. Byli odmítnuti, protože prý jejich výživa není ohrožena. Při takovém provádění zákona jest samozřejmo, že rozhořčení mezi dělnictvem zachvacuje stále širší vrstvy.
Při této příležitosti rád bych však promluvil několik slov o kraslické události, o které se již ve sněmovně mluvilo. Můj kolega Hillebrand líčil událost, jak se v Kraslicích udála, podle pravdy a zřetelně. Události ty byly pak také dále v plné pravdě vylíčeny interpelací, jež byla naším klubem ve sněmovně podána. Promluvím-li k tomu dnes několik slov, tedy proto, že chci zde veřejně přibíti na pranýř, jak český tisk české obyvatelstvo poučoval o těchto událostech. V článku "Národní Politiky" ze dne 5. listopadu a v článku "Národní Demokracie" ze dne 3. listopadu jsou obsažena vylíčení, jež prostě nepravdivostí kypí. Zde se tvrdí, že jakýsi desátník Svoboda byl odvlečen a o 2. hodině v noci na protilehlé straně města nalezen strašně zbit, tak že utrpěl těžký otřes mozku. Dále se tvrdí, že všichni vojáci a důstojníci byli kameny těžce zraněni. Dokonce moje slova, která jsem promluvil tam na hrobě padlých, byla úplně překroucena a byly mně vloženy do úst věty, jež nikdy nepřešly přes mé rty. Tak obvinuje se dále také dělnictvo, že to byli horníci, vracející se vlakem z Falknova domů, kteří tam vydali heslo, aby se nenastupovala vojenská služba. Zároveň jsou také obviňováni všeobecně sociální demokraté, že tam štvali, aby došlo k oněm smutným událostem. Dokázali jsme jasně, že zvláště poslední předhůzka je úplně nepravdivou a že pravdou jest úplný opak. Dnes mohu zde klidně ujistiti, že to, co v českých listech bylo psáno - jsou to jen některé ukázky, jež zde mohu přednésti, nemohu se do všeho pouštěti - úplně je nepravdivé, a to, co má zrnko pravdy, že bylo strašně přehnáno. Jestliže v takové formě při všech takových událostech český lid pokaždé je tak informován, pak není třeba se diviti, dochází-li také naopak k výstřelkům, jako kdysi v Chebu, jež českému lidu rovněž byly přehnaně vylíčeny a vyzněly v oněch smutných výstřelcích v Praze a v jiných městech.
Nyní mi dovolte, abych přešel k jiné kapitole, totiž ke kapitole ministerstva obchodu. Shledáváme zde v rozpočtu pro rok 1922 částku 21 milionů, v minulém roce 20,627.000 Kč zařazeno, tedy přibližně tutéž částku jako v minulém roce. Tato částka je přirozeně příliš malá pro tuto důležitou kapitolu našeho rozpočtu, béřeme-li v úvahu naproti tomu 3 1/2 miliardy, kterých zde jest použito na militarismus. Československý stát je zemí bohatou na poklady země a s vysoce vyvinutým vývozním průmyslem; poukazuji zde přede vším jiným na stroje a průmysl textilní, výrobu skleněného zboží, průmysl porculánový atd., poukazuji dále na náš vývoz uhlí a cukru. Přes to je naše obchodní bilance dodnes úplně pasivní. V čem spočívá jen příčina? Naše přirozená odbytiště, nástupnické státy, jako Německé Rakousko, Jugoslavie, Polsko a Maďarsko, byly ministerstvem obchodu a vládou všeobecně nesmírně silně zanedbávány. Vláda ve styku s těmito zeměmi dělala největší potíže. Totéž dálo se však také proti Německu a severním zemím, kde děláme dovozu a vývozu surovin a hotových výrobků největší potíže. Jsme se svým obchodem téměř úplně odkázáni na tyto státy. Přes to činěny byly křečovité pokusy orientací západní svésti obchod do Francie a ostatních států dohodových, a tím zasazeny národnímu hospodářství největší rány, jež se ukázaly tím, že musíme stále na venku bojovati se silnou nezaměstnaností. Vidíme to ze své obchodní statistiky, pozorujeme-li číslice dovozu a vývozu, podle kterých v roce 1921 z Německa z celého dovozu 53·9% přišlo z Německa, z Rakouska 8·38%, z vývozu do Německa 44·74%, do Rakouska posláno 34·67%. Konstatujeme tedy, že 61·47% celého dovozu přišlo z Německa a Rakouska, že 79·41, přibližně 80% našeho vývozu šlo do těchto států, kdežto 5 dohodových zemí: Francie, Amerika, Belgie, Italie a Anglie činily pouze 10·26% našeho celého dovozu a 6·16% našeho vývozu. Jiné kraje účastní se 28·27% na dovozu a 14·43% na vývozu. Vidíte z těchto číslic, že úplně s celým svým životem hospodářským a obchodem jsme odkázáni na Německo a Německé Rakousko a že dohodové země v této otázce pro nás přicházejí pouze málo v úvahu. Přes to, že se ví, že tomu tak jest, byly těmto zemím politicky a hospodářsky v posledních letech činěny největší myslitelné potíže.
Chci ještě dále několik slov promluviti o ceně dovozu a vývozu, kde úřední číslice není možno dostati, jak již můj kolega Taub ve své řeči se zmínil. Dovoz v roce 1919 činil 6.507,307.000 Kč, vývoz 5.687,569.000 Kč, bylo tedy pasivum 819,738.000 Kč. Poněkud lépe utváří se rok 1920, kde dovoz činil 16.383,532.000 Kč, vývoz naproti tomu již 16.189,865.000 Kč, takže pasivum kleslo na 193,607.000 Kč a bylo možno znamenati zlepšení proti roku 1919 o 626,131.000 Kč. Vidíme tedy, že při dobré obchodní politice, která přihlíží k hospodářským poměrům u nás, nebylo by naprosto ničím těžkým, dosíci v naší zemi úplně aktivní obchodní politiky.
Vítáme-li něco, pak je to konečné zrušení úřadu pro zahraniční obchod, jenž nyní organicky má býti včleněn do ministerstva obchodu. Dnes nechci tomuto umírajícímu úřadu chyby minulosti ještě jednou opakovati, jsou všem přespříliš dobře známy, a my máme jen jedno přání, aby nové ministerstvo obchodu za jednotného vedení postavilo v čelo zahraničního obchodu ony lidi, kteří nemají jen dobré vůle, jak to prohlásil ministr obchodu v posledním zasedání výboru pro obchod a živnosti, nýbrž kteří mají také správné pochopení a schopnost, aby vedli zahraniční obchod těmi cestami, abychom došli k aktivní obchodní bilanci. Musíme si dobýti venku za hranicemi opět oné důvěry, kterou jsme, bohužel, jak ministr obchodu sám musel přiznati, naším špatným zbožím a špatnou obsluhou venku namnoze ztratili.
Pak bych se vlády zeptal, kdy konečně jednou se započne s reformou našich obchodních a živnostenských komor? V tom směru se však nehýbe ani nejmenší. Zde máme stále ještě ty staré privilegované kasty, jež sedí a nehledí ani v nejmenším, aby vláda konečně jednou myslila na to, aby zde zjednala nápravu. Dále bychom se ještě ptali vlády, jak dlouho se zamýšlí ještě nechati dělníky a zaměstnance čekati na zaměstnanecké a dělnické komory, aby také dělníci a zaměstnanci sami měli forum, kde by mohli své zájmy tak v poradě probírati a hájiti, jak to všem ostatním třídám většinou bylo přiznáno. Dále bych se ptal vlády, co je do dneška s podporou hospodářských družstev. I na ty se, jak se zdá, skoro úplně zapomnělo, ba naopak vidíme, že se zde uplatňuje dokonce odpor se strany vlády proti těmto družstvům.
Chci se ještě zcela krátce dotknouti jedné kapitoly, a to otázky poštovnictví a telegrafnictví. Přál bych si konečně, aby se strany vlády bylo uznáno koaliční právo této skupiny zaměstnanců státních, a ona pronásledování, kterým tato byla do dneška stále ještě vydána, aby konečně byla zastavena, a aby dále zastaralé komise osobní, jež stále ještě se jmenují, konečně byly odstraněny a učinily místo komisím, které zřízeny jsou svobodnou volbou, aby dána byla možnost, aby si vyhledali takové lidi, kteří dovedou zájmy svého stavu zastávati. Jest však také třeba, aby bylo řečeno, že vláda konečně již musí na to naléhati, aby v otázce zřízení nových poštovních úřadů, rozšíření telefonní sítě, bylo více děláno, než se v tom ohledu dosud dálo. Také jest nutno, aby poměry v šekovém úřadě byly úplně změněny a aby z něho vytvořen byl moderním vybudováním této instituce a bezvadným úřadováním ústřední úřad, který umožňuje průmyslu a obchodu omeziti nákladný styk s bankami a této instituce využíti. Stížnosti na chyby a nedostatky těchto institucí množí se v poslední době velmi silně a jest třeba, aby se ministerstvo pošt jednou podrobně postaralo o poměry v tomto úřadě.
Na konec řekl bych ještě několik slov o investiční a dopravní půjčce. Jako všem dosavadním půjčkám nebyl ani této souzen úspěch, nýbrž slyšeli jsme, že místo 1.400,000.000 Kč bylo dnes upsáno sotva 400,000.000 Kč. Průmysl je při tom dávkou z vagonu nesmírně poškozen, živnostníci a obchod trpí rovněž těžce vysokou dávkou telefonní, jež státu jistě mnoho neprospěla, úvěr státu tím nikterak nevzrostl. Bude-li chtíti stát v budoucnosti takové půjčky s úspěchem prováděti, je k tomu jen jedna cesta, aby si opět v prvé řadě získal důvěry lidu, totiž nastoupiti cestu plným zaplacením válečné půjčky.
K otázce věcné demobilisace řekl bych ještě, že tato provádí se vlastní komisí, jež nepodléhá žádnému ministerstvu. Požadavek v rozpočtu je stanoven 880.000 Kč. Při této položce je nápadno, že v kapitole militarismu možno nalézti tak mnohé příjmy, takže přece jen musíme žádati, aby ve sněmovně bylo podáno vysvětlení o tom, v jaké souvislosti spolu stojí.
Připustíte tedy, že na základě
těchto stížností, jež zde máme přednésti, nemůžeme hlasovati pro
rozpočet, ježto se musíme, pokud tyto poměry potrvají, stavěti
k vládě v nejostřejší oposici. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. dr. Blaho.
Posl. dr. Blaho: Ctená snemovňo! Po čas generálnej debaty a i dnes počul som mnoho oprávnených steskov na prevádzanie pozemkovej reformy, a to nielen na Slovensku, ale i v Čechách a na Morave. Ja o týchto výtkach nechcem sa ďalej rozširovať a poznamenávam len jedno. Jestliže v takovom tempu bola by prevádzaná pozemková reforma ďalej ako teraz, môžeme byť pripraveni na to, že všetko, čo sme očakávali od pozemkovej reformy, čo sme do nej vkladali, nestane sa skutkom, a vyvoláme všeobecnú nespokojnosť tých kruhov, ktoré majú na tú zem právo a nárok a ktoré chcú na nej pracovať. Sme za bezpodmienečné prevedenie tejto reformy. Ale jedno musím pripomenúť. Jestli pozemková reforma nepôjde ruka v ruke v tom samom postupu s vyučovaním širokých roľníckych vrstiev v roľníckych školách a kursoch, nedosiahneme toho cieľu, toho sociálneho úkolu, ktorý je vložený do pozemkovej reformy. Drobný zemedelec v prvých rokoch nebude môcť toľko vyrobiť a zvlášte u nás na Slovensku, poneváč neni naučený intensívne pracovať a ovládať zem. Nastalo by tedy isté manko v našej výrobe. A preto úzko súvisí vyučovanie roľnícke a hospodárske s prevádzaním pozemkovej reformy. Musíme sa na to dívať ako na 2 stránky obchodnej knihy, že delíme a rozdávame zem a učíme zároveň roľnícky národ lepšie pracovať, umele hnojiť a intensívne obdelávať pole, aby sme takto udržali rovnomerný krok s prevádzaním tejto veľkej reformy.
Práve preto s radosťou konštatujem, že na vyučovanie v hospodárskych školách ľudových na Slovensku je vložený obnos jednoho miliona korún. Oproti minulosti je to veľký pokrok a ja myslím, že tento obnos sa bude museť v budúcnosti ešte zvýšiť, aby sme mohli roľnícky ľud vyučovať už od mláďa a viesť ho k láske zeme a pôdy a k venkovskému životu. Obnos na slovenské zemedelské museum nás tiež uspokojuje. Je to prvá položka - v Čechách je už dávno založené zemedelské museum a zvelebuje sa - u nás je to prvý základ a začiatok. Ovšem toto museum bude zase slúžiť k rozšíreniu vedomostí zemedelských, poľnohospodárskych a odborových.
Na prostriedky k šíreniu hospodárskeho vzdelávania vložený je väčší obnos; jedon milion korún. Pripomínam len film, ktorý zaviedol do hospodárskeho ľudového vzdelania náš bývalý minister Brdlík, ktorý specielne pri dobytkovom moru v Poľsku, zejmena na východnom Slovensku blahodárne pôsobil. Tento film uplatnil sa znamenite ako propagácia a prostriedok, aby ľud v obrazoch videl škody a hrôzy, ktoré vyvolal mor skotu a aby si uvedomil, ak veľké nebezpečie skrýva sa v tomto dobytčím moru pre naše slovenské kraje, ak strašné sú jeho následky pre celé hospodárstvo slovenské. Je potrebné, aby si náš slovenský ľud uvedomil, že zasahovanie štátnej správy rôznymi nariadeniami a opatreními veterinársko-zverolekárskymi, aby Slovensko ochránené bolo pred zavlečením moru, neznamená sekatúru roľníctva, ako sa s jednej strany kričalo, keď sa dobytok Východného Slovenska značkoval na hranici poľskej v Šariši a župe Zemplínskej, že toto preventívne opatrenie znamená len trápenie sedliakov a agitovalo sa frázami: Nech si dajú Češi svoje čelá označkovať a nie náš dobytok. To vraj si zase vymysleli v Prahe na slovenského roľníka. Úradné komisie musely sa vrátiť s neporiadenou, poneváč sa obávali, že tam budú nepokoje. Naši zverolekári - a budiž im to k dobru pripísané - s veľkou obeťou morálnou i telesnou za strašných podmienok v zime, vo špine a o hladu v ohromnom nedostatku liečebných prostriedkov ochránili Poľsko pred dobytčím morom a takto zabránili jeho zavlečenie na Slovensko a zachránili miliony pre republiku a tak pre náš slovenský ľud. A preto my Slováci zvlášte môžeme byť povďační českým zverolekárom. Práve preto šírenie vedomostí odborných je veľmi dôležité a nemôžeme a nesmieme na tomto poli šetriť. Lebo vidíme, že ľud čo vidí a o čom sa presvedčil, uverí a dľa toho sa spravuje.
Školstvo hospodárske na Slovensku, zvlášte naše roľnícke školy, sú ešte, abych povedal nielen počtom, ale i svým vybavením a zariadením v začiatkoch. (Hlas: V plienkach!) Ano v plienkach, vo stavu embryonálnom. Máme celkom 6 slovenských hospodárskych škôl, ktoré sú rozložené v severných stoliciach. V Orave, v Liptove, vo Zvolene, v Abauskej, Šariši a Gemeri. Pozorujeme, že na Slovenskom Juhu v Bratislave, v Nitre a Tekove nemáme vôbec žiadnych roľníckych škôl, že sľub Práškov a ministra Sonntága, ktorí stáli v čele ministerstva zemedelstva, nestal sa skutkom, nie snáď ich vinou, ale zdá sa mi, že i našou vinou, vinou Slovenska. My sme týmto bohatým krajom repárskym a jačmeňárskym nevenovali tú pozornosť, ktorú by boly zasluhovaly. Dúfam, že terajší minister zemedelstva vezme si moje skrovné napomenutie do pozoru a že potrebné roľnícke školy zvlášte typu nižšieho na Južnom a Strednom Slovensku budú čo najdrieve vybudované. A tu zase volám, že nesmieme šetriť. Rozšírením siete týchto škôl stúpne celá výroba hospodárska a zvelebí sa pokrok roľnícky, ktorý jak som už na začiatku povedal, musí byť v súvislosti s pozemkovou reformou. Doposiaľ máme len jednu strednú hospodársku školu a žiadnu vysokú. Je naliehavá potreba, aby sme na bývalých statkoch cisárskych v Holiči otvorili čo najskôr druhú strednú hospodársku školu. Len nutno všímať si mest Trnavy, Nitry, Dolného Trenčína, Nových Zámkov, kde musíme otvoriť roľnícku školu s oddelením pre pestovanie tabaku. Je to krajina, kde sa tabak pestuje a výborne darí. Nemusím zdôrazňovať, že táto rastlina má ohromnú cenu finančnú a veľký význam pre celé naše štátne hospodárstvo a preto musíme jej pestovanie na Slovensku rozšíriť a zdokonaliť hlavne zavedením nových druhov tabaku z cudzích štátov. A niet pochybnosti, že sa tieto nové druhy budú dobre dariť, poneváč je zde teplé klima. Týmto spôsobem by sme obnovili a občerstvili celú kultúru tabakovú. Nesmieme spustiť so zreteľa ovocinársku školu na Myjave, v Krupíne, v Prievidzi atď. Škôlku pre pestovanie americkej rievy v Rohožci, ďalej školu roľnícko-lnárskú pre pestovanie konopí a lnu v Šaštíne. Roľnícku školu zimnú v Senici. Spec. lnársku školu pre Spíš a zelinársku školu vo Stupave, kde práve sa v budúcom roku otvára krajská stanica zelinárska a bramborárska. Snaha ministerstva zemedelstva javila sa posiaľ v tom, aby každá škola žila zo svých statkov.
Slávna snemovno! Som toho názoru, že u nás na Slovensku musí sa do týchto škôl stále investovať a na ne obetovať. Keď som svojho času zo Slovenska ešte za maďarského režimu vodil roľnícku slovenskú mládež na české odborné školy do Čiech a na Moravu, videl som jednoho otca, ako hnal svojho syna s provazom v ruke do roľníckej školy.
U nás pomery sú veľmi podobné. Mnoho sedliakov si myslí, že nie je treba vzdelania, učenosti, že roľník sa nemusí učiť ničomu. Práve preto návšteva týchto škôl nie je taká, aká by mala byť. Tomu sa môže odpomôcť, jestli v internátoch poskytneme výhody naším roľníckym synom, a preto ministerstvo musí sriadiť internáty a chudobných synkov prijímať docela zdarma. Chceme-li byť demokratickým štátom, musíme chudobným roľníckym synkom a synom zemedelských delníkov umožniť, aby roľnícke školy mohli navštevovať, aby sme ich uschopnili, dobre obdelávať pôdu, ktorú im chceme dať. (Výborně!)
V Bratislave máme jednu vinohradnícku školu. V rozpočte stojí "vinařskou". To je nesprávné. I česky je to nesprávné, poneváč obrábame vinice a nie víno. Táto vinohradnícka škola bola v poslednej dobe preložená do Modrej z rozličných príčin, hlavne poneváč mesto Bratislava leží na periferii vinohradského obvodu Malých Karpat a v záujmu veci bolo potreba dať ju do centra tohoto vínorodého kraja, do mesta Modrej, poneváč Nemci a Maďari nejavili záujmu o školu; mesto Modrá si túto odbornú školu zasluhuje jak pre pokročilé vinohradníctvo, tak pre národnú obetavosť. Ale tu je potreba pripomenúť jedno! Aby školu ministerstvo zemedelstva náležite vybudovalo, ano pre budúci školný rok ju pripravilo, aby profesorom sriadilo byty, aby sa nestalo, čo sa stáva pri všech školách, na pr. keď sme sriadzovali filosofickú fakultu v Bratislave, že sa robí veľká sláva a potom páni profesori musejú jazdiť spátky z Bratislavy do Prahy. Preto je potreba staväť od spodu a nikdy naopak od vrchu. Škola bude mať veľký význam z tej príčiny, že Modrá je na konci kraja abych tak riekol - kde sú vinice zničené rievokazom. Od Modrej na severovýchod sú vinice vyhynuté a bude potreba ich rekonštruovať. Tam sa budú naši synkovia vzdelávať, a toto pásmo bude sa potom regenerovať, pásmo, ktoré sa tiahne od Dubovej až do Smoleníc k Častej, Ompitálu pres Dolné a Horné Orešany až po Suchú!
Vezmeme-li v úvahu, že hodnota vína, ktoré sa urodí na Slovensku, je asi 50 milionov Kč, vidíme, vážená snemovňo, že ministerstvo zemedelstva musí snáď šetriť na iných veciach, ale nie na tom, aby nevenovalo dostatočného obnosu na zakúpenie americkej rievy, tak zvaných spodkov Ripárie a iných druhov. My by sme potrebovali dnes 10 miliónov amerických spodkov. Stoji-li jeden 1 Kč, delalo by to celkom 10 miliónov Kč. V našom rozpočte je zaradené na obstaranie spodkov americkej rievy 280.000 Kč. V meste Modrej v tamnom spolku vinárskom zaštepuje sa ročne najmenej 50.000 kusov zušlechtenej rievy, týchto amerických spodkov. To je, čo žiadame od vinárskej školy a od inšpektorátu vinárstva pri ministerstve zemedelstva. Keď som tento obnos v rozpočtu čítal, priamo mňa to urazilo, lebo sa mi zdálo, že pán referent v ministerstve neumie alebo nechce rozumeť celému tomuto oboru. (Hlas: Nebo také nemá peněz!) I to je snáď možná príčina, ale predsa len na tomto obnosu je znať, že si to nerozvážil, alebo nemilosrdne škrtol 280.000 Kč, koľko je za to prútkov, že je to niekoľko takých vázaníc, takých otiepok; keby to bola slama, bola by to moc malá hromada. Práve na tomto poli musí sa vykonať mnoho, chceme-li slovenským vinohradníkom ukázať, že sa o nich staráme. Slovenskí vinohradníci platia slušné dane, neprotivili sme sa tak dani z vína 80halierovej za jeden liter a ako vysokej 400% prirážke na viniciach, ale to radi zaplatia, len musí ten vinohradník vidieť, že sa oňho staráme; a vezmite na vedomie, že len z toho žije. Nepestuje ani obilie, ani repu. (Hlas: Samí drobní ľudia!) Áno, sú to drobní ľudia!
Na Slovensku sa veľmi osvedčila t. zv. inštitúcia zemedelských inšpektorov župných. Túto inštitúciu musí ministerstvo zemedelstva podporovať, musí ju vybudovať a opatriť náležitými prostriedky, aby mohli títo inšpektori skutočne nerušene pracovať, aby mohli doháňať to, čo nám v tom župnom hospodárskom živote chybí. Títo inšpektori sa stali učiteľmi, radcami a z počiatku vykonávateľmi pozemkovej reformy. Dnes sa im toto odobralo, ale v mnohých iných otázkach skutočne mnoho a mnoho na tej slovenskej pustine vykonali. Je potrebné, aby si títo inšpektori v každej župe opatrili asistentov, Slovákov, a to takých mladých slovenských agronomov, ktorí by sa od nich učili, zapracovávali na ďalší svoj úrad. Viem, že takýchto asistentov malo byť 12 a je ich len málo, t. j. 4. Dovolím si pripomenúť, aby ministerstvo zemedelstva zasadilo sa všetkou mocou v ministerskej rade o to, aby ohľadom slovenských absolventov stredných a snáď i nižších typov škôl hospodárskych povolilo dispens ohľadne ich menovania za hospodárskych inšpektorov. Máme výborných a praktických ľudí, nemôžeme však tento dispens dosiahnuť, títo ľudia nemôžu byť menovaní, ono to budí roztrpčenosť a potom slyšať je hlasy: To sú vraj vinní tí Češi, ktorí nechcú Slovákov a ani schopných nám neberú. Sme na začiatku nášho vývinu a musíme od mnohých takých byrokratických ohľaďov upustiť a musíme našich dobrých ľudí, velice dobre orientovaných, vo štátnych úradoch umiesťovať. (Výborně!)
Na Slovensku je, vážená snemovňo, asi okolo 50 miliónov stromov. Aká je to národo-hospodárska složka, úroda týchto ovocných stromov, to vám nebudem široko ďaleko vysvetľovať. Máme na Slovensku len jedného inšpektora ovocinárstva. Ten je na západnom Slovensku. Je potreba, aby tiež na východe bol menovaný jeden inšpektor ovocinársky, aby sa Slovensko rozdelilo na 2 oblasti a takto spoločne pracovalo. Z ovocinárstva kynie nám veľký zisk a národohospodárstvu prospech. My sme sa zariadili na Žitnom ostrove a v Bratislave na pestovanie marhulí - po česku merunek - a tak by to znamenalo pre majiteľov merunkových zahrád milionové príjmy. Mohli by sme okupovať v Berlíne trh, ktorý držali drieve Maďari z Kečkemétu a okolí, kde po čas války mnoho stromov vyhynulo. Naši ovocinári sa vrhajú na pole pestovania merunek a inšpektori organisujú odbyt do českých zemí! A tu je treba, aby pomocnou rukou zasiahol štát. Zemedelské úrady na Slovensku representované sú expositúrou ministerstva zemedelstva v Bratislave, ktorú máme dobre sriadenú konečne po 3 rokoch. Je však treba ju vybudovať a dotovať, aby všetky očakávania, ktoré do nej skladá naše roľníctvo, vyplnila.
Ožehavá je otázka meliorácie na Slovensku. O tejto vieme, že prevedie-li sa na Slovensku len desiata časť meliorácie, môžeme riecť, že slovenské hospodárstvo bude odvádzať nie o jednu ale o 2 miliardy viacej, ako už kdesi povedal bývalý minister Brdlík, že budú-li za 2 mil. hektárov pole odvodnené, zmeliorované, obohatia naše štátne hospodárstvo ročne najmenej o 4 miliardy korún. V rozpočte vidíme spoločný úver melioračný pre všetky zeme. A tu by sme kultúrne-technického referenta min. zemedelstva, pána radu Jánského, ktorý zde sedí, žiadali, aby nezapomínal na Slovensko, a slovenské veci rychle vybavoval, aby Slovensko nedostalo len malý zlomok z tých obnosov, lebo my nemáme zmeliorované ešte nič a ostatné sesterské zeme Čechy a Morava, ktoré sú hodne napred, musia už pripustiť, aby väčší obnos z týchto 7 mil. venovaný bol pre Slovensko.
Na pastvinárstvo a salašníctvo vidíme v rozpočte zaradený obnos 1 mil. korún. Zaiste nikdy sa našim Slovákom v horských krajoch nesnívalo, že niekdy štát bude sa starať o ich pastviny a o ich ovce. To dokazuje lásku pre naše mliekarstvo a pre naše sýrarstvo. (Výborně!) Je to veľmi šťastný začiatok a budeme-li takto pokračovať, môžeme byť istí, že pastvinárstvo očekávanie v ňom kladené splní a že sa dobytok rozmnoží, poneváč dnes je u týchto dobytok chloubou, dobytok je obilím a repou nášho chudobného Horniaka na severu. Sme preto za túto položku ministerstva zemedelstva vďační. Žiadame, aby na budúci rok nakoľko bude možno položka táto bola zvýšená.
Proti rievokazu vidíme preliminovanú položku 60.0000 K. Je to zase taký komický obnos. Veď kilogram sirovodíka, ktorý sa do zeme strieka, v roku 1919 stálo 1020 Kč, roku 1920 ešte 700 Kč a loni ešte 500 Kč. To sú tak ohromné investície, že si to nemôže žiadny stredný vinohradník dovoliť!
Na koniec mojich vývodov dovolím
si ešte poznamenať, že najboľastivejšou stránkou slovenského roľníka
je zastaralý kataster. Na Slovensku, na pr. v Trenčianskej župe
v pohraničných okresoch katastra niet. Tam sú hranice jednotlivých
majetkov od vrby po vrbe, od potoka k potoku. To je jedna boľavá
otázka, jejž reforma je našim životným požiadavkom. Ministerstvo
zemedelstva bude museť svoju expositúru v Bratislave vybudovať.
Tam sú dnes všeho všade 2 úradníci, ktorí majú reformu katastra
a scelovánie na starosti. Keby sme chceli túto reformu previesť
a spojiť s revisiou u scelovaných pozemkov na Slovensku za starých
ničomov vlády maďarskej, bolo by nám na raz potreba jednoho tisíca
geometrov. Jestli ministerstvo zemedelstva tú otázku vezme za
svoju a začne vážne prevádzať práve rýchle vybudovanie tejto expositury
katastru a scelovania obsadením výbornými úradníky a započne pracovať,
získa si veľké zásluhy o Slovensko. Jestli kto skutočne Slovensko
si podmaní a ho získa, s touto reformou katastru a s revisiou
komasácie získa si nesmrtelného mena a upevní základy našej republiky.
(Výborně! Potlesk.).
Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce a dnešního pořadu vůbec. Přikročím k ukončení schůze.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Ant. Novákovi pro neodkladné záležitosti.
Počátkem dnešní schůze byla tiskem
rozdána těsnopisecká zpráva o 88. schůzi.
Místopředseda Buříval:
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se konala příští schůze zítra v pátek dne 25. listopadu t. r. o 11. hodině dopolední s tímto
1. Rozprava o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168).
2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž upravuje se promlčení práva k vyměření a vymáhání daní a dávek v Podkarpatské Rusi (tisk 2837).
3. Volba nově zřízeného 32členného výboru ústavně-právního a sociálně-politického.
Není námitek? (Nebyly.)
Pokládám svůj návrh za schválený.
Končím schůzi.