Pri včerajšiej debate o zahraničnom ministerstvu sa dotknul kol. Hrušovský osoby predsedy generálneho finančného riaditeľstva v Bratislavě a vytýkal, že tento človek, ktorý tam pracuje od začiatku, mal byť už dávno odstránený. Ja sa pri tejto príležitosti, ako už viackrát verejne i privátne - musím znova zastať osoby predsedu generálneho finančného riaditeľstva a musím uznať a znova prizvukovať, že on konal svedomite svoju povinnosť. (Odpor u lidovců.) Je to človek, ktorý je známy svojou energiou, ale pri tom i svojou otcovskou starostlivosťou a spravodlivosťou. On sorganisoval celú finančnú správu na Slovensku tak, že táto bezvadne funguje, pod jeho dozorom sa sorganisovala tiež finančná stráž na Slovensku, takže je lepšia než v Čechách a na Morave.
Tie výtky a výčitky, ktoré mu kol. Hrušovský činí, že sa neinkasovalo pod jeho režimom na 200 milionov daní na Slovensku, sú nespravodlivé. Za to nie je len on zodpovedným, za to je zodpovedný ten systém, ktorý nakladal prvých dvoch rokoch rôzne súpisy, ktorými boly obťažení títo úradníci, takže na vybieranie daní prisť nemohlo. Jeho vedeniu pripisoval nesprávne i nespravodlivosť pri udelovaní licencií. I v tomto smere práve jako človek, ktorý som bol v tej komisii licenčnej účastným istý čas, musím riecť, že na neho vina nepadá a že tá licenčná komisia pokračuje svedomite a s dobrým výsledkom. Neboly správne dáta kol. Hrušovského, že na každých tisíc obyvateľov pripadá jedna licencia, lež na každých 500 a kde je viacej než 3 tisíce obyvateľov, stúpa počet licencií na každých tisíc obyvateľov. Toto rozdelovanie licencií je ťažká práca, uvážte, že na Slovensku je 3000 obcí, v ktorých priemerne padá na každú obec 10 žiadostí a na mestá 50 až 100 žiadostí, takže tá komisia musí vybaviť 36 tisíc žiadostí. To je práca, na ktorú by sa bez zavedeného dobrého systému a bez rychlého pokračovania pracovalo 10 rokov, kdežto táto licenčná komisia už skoro všetky žiadosti vyriadila. Už sú vybavené skoro všetky obce a zbývajú iba mestá. (Hlas: Ale jak vyriadila! Koľko židov dostalo licencii!) O tom vyjde statistika, ktorá dokáže, že sa pri tom pokračovalo správne a že dostávali licencie v prvom rade invalidi, legionári, vdovy, družstvá atd. (Odpor u lidovců.)
Slávna snemovňo! Je to veľmi chúlostivá vec a je to tiež divná vec, že tu kollegovia z ľudovej strany myslia, že chcem hájiť otázku židovských licencií. Práve naopak ja som patril k tým, ktorí sme v tomto smere najradikálnejšie pokračovali. Že sa istý ústupok musí učiniť a že sa musia robiť korrektúry, je samozrejmé a to dokazuje zase len, že tá revisia licencií bola zkúškou našej štátnosti ako v poslednom čase mobilizácie, lebo práve tým, že sa jednotliví občania, či už boli majiteľmi koncesií alebo neboli, presvedčili o tom, že toto povolenie pramení od jednej vrchnosti, od štátu dostali rešpekt pred tým štátom a dostali istú štátnu podriadenosť.
Pod vedením predsedu generálneho fin. riaditeľstva Kvěcha sa prevádza reorganisácia priemysla výroby likérov a s tým v súvise páleníc a liehovarov. V tomto smere musím konštatovať, že ten člověk, ktorý je ako šéf tohoto oddelenia poverený, nielen z finančného ohľadu, nielen z čisto fiškálneho stanoviska posudzuj e túto otázku, ale že pri tom prevádza vážné nacionalisovanie a vážné socialisovanie tohoto veľmi dôležitého priemysla.
Slávna snemovňo! Som jedným z prvých rečníkov po zahraničnej debate a ačkoľvek práve otázka, ktorú teraz pripomínam, nespadá specielne do finančnej kapitoly, mám za povinnosť k tomuto niečo riecť. Menovite, že v posledných dňoch sa zjavila v časopisoch a i úradne zpráva, ktorá veľmi silne ohrožuje bezpečnosť a stabilitu nášho rozpočtu. Je to tá udalosť a zpráva, podľa ktorej by nástupnické štáty boly povinné snášať apanáž, spojenú s udržovaním života Karla Habsburského. Proti tomuto sa ozvaly naše časopisy. Ja s tým súhlasím, ale nedržím to za dostatočné. Časopisecká ozva proti tomuto to je rozhodne potrebná k vôli informovaní obecenstva, ale nie je to dostatočné k tomu, aby to nebezpečie, ktoré náš rozpočet veľkými miliony ohrožuje, bolo odstránené. Ja proti tomu s tohoto miesta rozhodne protestujem a žiadam p. ministerského predsedu ako ministra zahraničných záležitostí, aby použil veškeré príležitosti k tomu, aby povinnosť platenia apanáže na nás nepripadla a aby to nebezpečie o povinnosti platenia od nás a iných nástupníckych štátov bolo odstránené.
Keď uvažujeme o jednotlivých odvetviach finančnej kapitoly, musím sa zmieniť o výdajoch preliminovaných pre najvyšší kontrolný úrad. Tieto výdavky, ktoré sú k tomuto cieľu určené, sú odôvodnené a myslím, že menovite teraz, keď zaháji svoju činnosť úsporná komisia a keď vyvinie súčinnosť s najvyšším kontrolným úradom, bude tá kontrola nielen zdárne prevádzaná, ale zdemokratisovaná a ponechaná v rukách samého národa.
Ako druhé odvetvie tejto finančnej kontroly prichádza prídel jednotlivých zemiam a župám. Tu sa zmieňujem specielne o zemiach, menovite o Čechách a Morave.
Ja ten odstavec, toto odvetvie finančnej kapitoly považujem za taký, o ktorom môžeme dúfať, že sa posledný raz zjavuje v našom rozpočte, lebo keď sa prikročí vážne k prevádzaniu župného zákona, prestanú zeme a prestanú výdavky, ktoré by tým boly spojené.
Ešte niektoré specielne slovenské veci chcem pripomenúť, menovite ako naše vážné žiadosti. V tomto ohľade na prvom mieste staviam prácu započatia a rychlého prevedenia prác spojených s novým katastrom. Nám je dávno známe všem, že sa u nás kataster robil v letoch šesťdesiatych pod tlakom a protekciou všelikých statkárov. Sostavenie katastru malo ten výsledok, že role a lúky chudobného roľnického ľudu boly zaradené do I. a II. triedy, a príslušný pán si dal svoje pole zaradiť do IV. až VI. triedy. Podľa tohoto platí sa pozemková daň ešte dnes. Je to tak nespravodlivé, a hlboko sahajúce do života a vačku nášho slovenského ľudu, že toto musí byť čo najskôr odstránené.
Druhá naša žiadosť, ktorú považujeme za najdôležitejšiu a najsúrnejšiu pre Slovensko, je sriadenie peňažných ústavov na prevádzanie kommunálneho a hypotečného úveru. O tejto otázke sa zmienil p. hlavný referent rozpočtového výboru min. Sonntág a s jeho návrhom a vývody plne súhlasím. Slovensko rozhodne potrebuje v najbližšom čase také ústavy, lebo bez toho ani obce ani mestá nemôžu dostávať potrebných požičiek, ani súkromníci nemôžu dostať požičiek na to, aby sa mohly stať účastnými pozemkovej reformy a stavebného ruchu.
Ako súhlasím s vývody p. min. Sonntága, tak nie som spokojný s prácou, ktorú v tejto veci previedlo ministerstvo financií. Bankovné oddelenie ministerstva financií v tomto smere preukázalo istú liknavosť a pomalosť, lebo ačpráve všetci slovenskí poslanci bez rozdielu strán ešte 5. srpňa žiadali uvedenie a utvorenie takýchto ústavov, alebo poverenie jedného alebo dvoch ústavov z Čiech alebo Moravy, aby na Slovensku mohly hypotečný a komunálný úver prevádzať, nestalo sa v tomto smere dosiaľ ničoho. My sme žiadali, aby predložený bol v najbližšom zasedaní takýto návrh zákona, ale dosiaľ nie je ani vyhotovený a ani ministerskou radou schválený. Ja sa divím tomu, že v tejto veci zakročilo a že v tejto veci žárlivo sa chová ministerstvo vnútra, ktoré favorisuje a chce protežovať proti tomuto ústavu menovite sporiteľne. Ja uznávam, že u nás chybia v úverníctvu sporitelne. Sriadzovanie sporitelnieň je rozhodne potrebné, ale ku sporitelňám sa nemohlo dosiaľ prikročiť, poněváč nie je zariadená administratíva. Naše mestá budú zmenené, budú sriadené nové župy, takže sa župné a mestské sporitelne nechajú prevadzovať až po tejto reorganizácii správy. My ale potrebujeme tieto peňažné ústavy pre kommunálný a hypotečný úver súrne hneď a žiadame, aby tieto boly čo najrýchlejšie sriadené.
Keď som sa zmienil o novom župnom zákone, nemôžem nevyzdvihnúť význam tohoto zákona. Ja tento zákon považujem za tak dôležitý, ako samú ústavnú listinu. Táto poskytuje nám a zabezpečuje práva, ktoré máme ako svobodní občania, ktoré sú tak elementárne, že o tých pochybovať je nemožno. Zákon župný ale dáva smer nášmu politickému, hospodárskemu a spoločenskému životu, ktorý privedie pokoj v našej republike. Uvedenie zákona župného na každý pád bude mať účinok i na organizáciu finančnej správy. Finančné riaditeľstvá budú nahradené župnými riaditeľstvami a nestane sa to, čo sa dosiaľ stávalo, že pri generálnom finančnom riaditeľstve dosavadné staré župné riaditeľstvá boly len priechodnou kancelláriou. Novým župným sriadením prevádzaná bude decentralizácia úradov, ktorá umožní styky obyvateľstva s úrady.
Dovoľujem si tvrdiť, že rychlé
prevedenie župného zákona bude mať nielen tým, že sa odstránia
výdaje spojené s udržovaním zemského výboru v Čechách a na Morave,
ale i v inom ohľade úsporný účinok na celý náš finančný život.
Rozpočet prijímam. (Výborně. Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Téměř každý z pánů ministrů Československé republiky má vlastní heslo, pod kterým chce státní občany a poplatníky obšťastniti: jeden mluvil o Doradu rozluky měny, jeden přišel zase s fatamorganou rovnováhy a třetí chce nás dokonce přenésti na ostrov blažených. Dorado, jež mělo vyplynouti z rozluky měny, nepřišlo, rovnováha byla hned fiktivní, a my myslíme, že to nebude ani s finančním ostrovem blažených míti mnoho do sebe. Nechci mluviti o tom, že dnes je snad skutečně jisto, že nehledě ke všem politickým snahám po odloučení, tvoří střední Evropa hospodářský a finančně dnes ještě nedílný celek, nechci ani poukazovati na to, že i v tak zvaných valutově silných státech, nejen v Německu a Německém Rakousku, uplatňují se mimořádné hospodářské a finanční nesnáze, jež jsou v úzké souvislosti s potížemi tak zvaných přemožených států; nechci vzpomínati na to, že v Anglii bojují s velikou nezaměstnaností, že Amerika měla před několika málo týdny 3 miliony nezaměstnaných; chci však vzpomenouti toho, že na př. Italie, vítězný stát, byla nucena zastaviti přídavky k zásobování chlebem, aby pro hospodářský rok 1921-22 snížila schodek přes 10 miliard na 5 miliard lir, poukazuji na mimořádné potíže, na nezaměstnanost ve Švýcarsku, tomto státu s nejvyšší valutou, jehož vývozní a hotelový průmysl stojí před těžkou katastrofou, jehož zemědělských průmysl rovněž neobyčejně trpí vysokou valutou.
Slavná sněmovno! Přejdu-li ke krátkému rozhovoru o finančním hospodářství Československé republiky, nechci se pohybovati ve srovnávání procent, protože percentuelní srovnávání poměrů s obdobnými poměry v jiných státech je velmi nebezpečným podnikem a protože přece víme, že kupní síla valuty některé země nemůže býti sjednocována se stavem valuty na tak zvaných mezinárodních bursách a trzích. A na něco bych ještě předem poukázal: V letošním létě musili jsme v českém tisku vytrpěti opravdu průtrž mračen kritik o státním hospodářství republiky a nesmírném nadbytku úředníků, o nutnosti úspor, protekčním hospodářství ve státě, jež prý má původ v hrozném stranickém hospodářství a podobných věcí více. I zde slyšíme, že dokonce se strany příslušníků vládních stran pronáší se kritika jednotlivých položek, ať již je to u militarismu, jako to učinil kolega Špatný, nebo u zahraničního úřadu, jako dělali jiní. Důsledky z toho však se neodvozují, a proto musíte dovoliti, abychom to považovali za nehoráznou komedii, jež se pro nás předvádí, na které však ještě mnohem větší bozi nejsou bez viny, jak si dovolím několika málo slovy ukázati.
Nemůžeme si zjednati jasného úsudku k rozpočtu pro rok 1922, nepřibéřeme-li k srovnání rozpočet pro rok 1921 a - což nám je nyní velmi vítáno - dodatečný rozpočet pro rok 1921. Při tom nás zarazilo jedno: O rozpočtu, který předkládá ministr, který vypracoval jeho předchůdce, referuje - ovšem velmi opatrnými slovy - bývalý ministr. Máme však ve sněmovně ještě několik ministrů financí, kteří by o finančním hospodářství republiky mohli říci mnohé chytré slovo. Ti však nemluví. Zdá se, že vůbec nesmí mluviti. Neboť bylo by přece velmi zajímavé, kdyby nám na př. pan dr. Engliš mohl říci, jak se to jen stalo, že jeho slavná rovnováha rozpočtu velmi brzy stala se nerovnováhou. Avšak pan dr. Engliš nesmí mluviti. A přece bylo by to dobré - ne v našem zájmu, nýbrž v zájmu celé republiky, - kdyby ti páni jednou dali přednost pravdě před prestiží. Jinak vzbudí nejen u nás, nýbrž i v české veřejnosti pravděpodobně pocit, že v těchto věcech vrána vráně očí nevyklove. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Nyní několik slov, a sice několik vážných kritických slov k číslicím, jež zde před námi leží. S dodatečným rozpočtem stane se tak zvaná rovnováha rozpočtu pro rok 1921, připočteme-li k tomu i investice, ve skutečnosti rozpočtem se schodkem 5·8 miliardy. Tu si nyní dovolím navázati na to tyto tři úvahy. Investiční rozpočet je vlastně o 120 milionů zvýšen, jež jsou určeny na zaplacení lodí, jež mají býti Německem, Německým Rakouskem a Maďarskem Československé republice odstoupeny.
Bylo by velmi cenné, aby se to jasnými slovy řeklo české veřejnosti, ježto tu zřejmě vládne mínění, že Československo dostalo ty lodě jen tak zadarmo, jak jí bylo namlouváno, že má také mobilisaci zadarmo. Vláda potřebuje tedy na investice v roce 1921 zvýšenou částku. Zřejmě tedy byly peníze povolené v tomto roce na investice spotřebovány. Či snad nikoliv? Či je tu snad také opět nějaké špinavé předstírání, hudlařské nebo nemorální sestavování rozpočtu? Položky jsou vyčerpány. Neviděli jsme však, že byly u nás stavěny nádražní poštovní úřady a slyšeli jsme od pánů ze Slovenska v rozpočtovém výboru, že se pro tyto chystané práce na drahách neudělalo ani rýpnutí rýčem. A přece jsou zřejmě ty nejdůležitější úvěry, alespoň pokud mohly býti úvěrové operace uskutečněny, vyčerpány.
Vážení pánové! Kam prišly ty peníze? V investičním rozpočtu pro rok 1921 byly povoleny pro ministerstvo železnic na investice 2 miliardy. Co se stalo s těmi penězi, byly-li získány - či nebyly získány? Pak prosíme o vyúčtování, neboť přece v dodatečném rozpočtu pro rok 1921 pro ministerstvo železnic, na opatření vozů a pod., žádá se částka ne méně než 700 milionů. Pánové, co rozlišuje tedy v tomto případě investice od řádného nebo, raději řekněme, mimořádného rozpočtu? Není zde nesmyslnost této manipulace, této nemravné manipulace s předstíraným investičním rozpočtem přesně a jasně dokázána? Opravdu však, takové klamy musí se udržovati, aby se zakrývaly jiné věci. Vždyť shledáváme, že mezi dodatečnými výdaji, jež mají býti tu v dodatečném rozpočtu pro rok 1921 schváleny, jest i několik set milionů, 224 miliony pro ministerstvo národní obrany, zcela nezávisle na zvláštních úvěrech, jež byly pro tento úřad požadovány. Vidíme zvýšení nákladů na velice oslavovanou a panem ministrem tak vřele obhajovanou francouzskou vojenskou misi. Vidíme další zvýšení nákladů na četnictvo a policii na Slovensku a vidíme mimořádné zvýšení nákladů na české menšinové školy, o kterých si ještě dovolím pronésti několik slov. Vidíme ještě něco jiného. Dodatečný rozpočet pro rok 1921 mluví netoliko o dodatečných výdajích 4.481 milionů, mluví také o dodatečných příjmech v částce 1269 milionů Kč. Podle tohoto dodatečného rozpočtu skládají se tyto příjmy z vyšších příjmů z daně z lihovin a nápojů, z prodeje tabáku, z příjmů železnic a dopravy. Bylo nám však stále říkáno, že následkem obezřetného předběžného vyměření výtěžků daňových pro rok 1921 dosáhlo se mimořádně vyšších výtěžků. A poněvadž jsme si na něho došlápli - abych užil lidového rčení - oznámil pan ministr financí tyto vyšší výtěžky v rozpočtovém výboru. Pověděl nám, že na př. přímé daně až do konce září vynesly o 433 miliony Kč více než podle rozpočtu by bylo mělo býti vybráno. Totéž se týká, a to částkou 382 mil. Kč nepřímých daní a 317 milionů pro cla. Překročily tedy v prvých třech čtvrtletích 1921 podle úředních projevů pana ministra financí přímé a nepřímé daně bez daně z obratu, avšak se cly, rozpočtené příjmy o 1 miliardu. Avšak na tyto vyšší výtěžky nebyl vzat v dodatečném rozpočtu zřetel ani slovem. Tu se musíme ptáti: Ano, k čemu pak se užívá výtěžků daní? Co se s nimi děje? Je to pravda, že se z toho tvoří tajný fond, aby se kryly výlohy militarismu, které se nechtějí požadovati od Národního shromáždění a dokonce ani od českých stran většiny, tak velice ochotných k rozpočtu? Zde je nečisté hospodářství v rozpočtu, jež nemůže býti označeno dosti ostrým výrazem. A tu vidíme, proč zřejmě nechtějí nechati dr. Engliše mluviti, proč mu zavazují jazyk. Tady se můžeme naučiti chápati, proč se úřady staví proti požadavku nejvyššího kontrolního úřadu - súčtovati - pasivní resistencí. Možno tomu porozuměti, že nejvyšší kontrolní úřad dosud nemohl provésti súčtování o 38, nýbrž pouze o 2 měsících finančního hospodářství Československé republiky, že následkem toho nemáme naprosto žádné možnosti srovnávati, že nemáme možnosti zkoumati, jak dalece se celé národní hospodářství ve státě přizpůsobilo výdejovým potřebám a jak byl učiněn pokus vyrovnati břemena.
Pánové, musíme žádati objasnění a také české strany většiny, jež tu a tam také tak trochu dělají, jako by vystupovaly proti byrokratismu, jsou povinny své cti, aby žádaly zprávu o tom, co se stalo s tou miliardou vyššího výnosu daní v minulém roce, a proč se tohoto vyššího výtěžku daňového nepoužilo za podklad výpočtu příjmů pro dodatečný rozpočet na rok 1921. Pravíme-li však, že se na těchto lavicích s celou poradou o rozpočtu namnoze hraje jen divadlo a provozuje se jen komedie, pak máme k tomu dostatečný důvod i z finančního zákona. V letošním roce jdete ještě daleko za to, co jste nám dali v minulém roce. Chcete dáti finanční správě nejen právo, aby v každém případě jen tak házela 50 miliony státní záruky. Chcete dáti daleko přes míru toho, co dosud vůbec ve státě bylo možno, finanční správě právo ke zcizení státního majetku, byl-li získán z titulu pozemkové reformy, i když však ho nebylo k tomu použito, aby se přidělovaly pozemky a půda, takže snad tyto prodeje mají pouze poskytnouti možnost k libovolnému kejklířství se státním majetkem a k tomu, aby se snad nějak dělaly stranicko-politické obchody. Pánové, rozpočet pro rok 1922 vykazuje schodek jen 4.191 milionů Kč, proti 500 milionů na rok 1921, přirozeně včítáme-li dodatečné úvěry. Avšak, pánové, viděli-li jsme dosud v posledních dvou létech tyto vynikající zkušenosti s vnitřní pravdivostí rozpočtů a se silným napjetím daňových platů anebo všech hospodářských platů státu v dodatečných rozpočtech, a povážíme-li pak, že ani v příštím roce militarismus neochabne, že budeme musiti ještě velmi mnoho počítati s náklady mobilisace a že pro nouzové výpomoci státních zaměstnanců, protože posud žádným zákonem nebylo o ně zvláště postaráno, nebyla patřičná položka do rozpočtu zařazena, pochopíte, že také věrohodnost rozpočtu na rok 1922 je v našich očích neobyčejně snížena a že máme za to, že budeme možná musiti v roce 1922 počítati se skutečným schodkem nejméně 7 miliard korun.
Velevážení pánové! Investice chce ministr financí - a pan zpravodaj s tím souhlasí - hraditi dlouhodobými úvěrovými operacemi. Avšak ze zprávy, kterou nám podal pan kol. Sonntág, jsme viděli, že sám neskládá v domácí půjčky příliš velkou naději, protože má před sebou dostatečné podklady k této zmenšené naději v nízkém výnosu losové stavební půjčky a rovněž v ne skvělém výtěžku nucené investiční půjčky a ví, že dovolávání se obětavosti lidu ve všech vrstvách, a to netoliko v tak zvaných státu nepřátelských, nýbrž i ve vrstvách státotvorných stran, sotva se setká se zvláštními sympatiemi z důvodu, jenž je zcela jasný, protože i česká část obyvatelstva tohoto státu nevěří státu, jenž přejímá pohledávky, dokonce vybírá daně dodatečně až do roku 1914, libuje si však v úloze špinavého dlužníka, jenž přejímá aktiva, pasiv však převzíti nechce.
Pánové, dovolte mi ještě několik poznámek. Náklady mobilisace, o jejíž nutnosti vnitřní jistě dnes dávno již ani české vrstvy obyvatelstva nejsou přesvědčeny, jen z nákladů mobilisace byli byste mohli zaplatiti velkou část úroků válečné půjčky za několik let a byli byste povznesli úvěr svého státu jinak, než nucenou půjčkou, při čemž chci připojiti, že by skutečné všeobecné zaplacení válečné půjčky bylo také poskytlo možnost zcela jinak skřípnouti bohaté, jež chcete postihnouti, že by se vám byla naskytla možnost snad bohaté lidi, kterých ani my nechceme chrániti, zařaditi do poněkud vyšších tříd dávky ze jmění a skřípnouti je při dávce ze jmění zcela jinak, než tomu je dosud. Pan zpravodaj byl tak laskav, protože bylo mluveno mnoho o pojmu investicí, že nalezl pro pojem "investice" nový význam nebo novou formuli, že to prý jsou výdaje, kterými se tvoří nové zdroje příjmů nebo se zvyšuje státní majetek. Myslíme, že bývalý ministr financí by si přece jen neměl troufati přijíti před veřejnost s takovým povídáním, neboť takové výroky není možno označiti jinak, než akrobacie slovy. Prominete, pánové, má-li platiti takové tvoření pojmů, je konečně také zakoupení pohovky v nějaké kanceláři pro bobečky rozšířením majetku a investicí, a na tuto úroveň nechceme přece snížiti politické tvoření pojmů ani v Československé republice. Má se to prostě otevřeně říci, že se tu našla jen jiná jakási forma, aby se nepohodlné zvýšené schodky ve státním rozpočtu zdály na oko nižšími. Neboť, že na příklad, abych vybral jeden případ, dirkovací stroje pro statistický úřad, tiskařské zařízení pro státní tiskárnu v Žatci, mohou se pojímati pod výrazy "investice", nebude snad nikdo ani na české straně v této sněmovně chtíti tvrditi. Při celém úvěrovém hospodářství státním přichází snad v úvahu ještě jeden důležitý důvod, totiž způsob, jak se nakládá se státním úvěrem a jak se s tak zvanými investicemi zachází, vede k tomu a čím dále vždy více k tomu povede, že vnitřní trh nikoliv fysicky, nýbrž morálně, bude stále méně schopným přijímati domácí půjčky. A vidíme to již dnes, k čemu takové věci vedou. Vedou i při skutečných investicích, u věcí, jež všichni pokládáme za nutné, u železničních, poštovních investicí atd. k tomu, že se musí prováděti krátkodobé úvěrové operace, že se státní úvěr neopírá o obyvatelstvo, nýbrž že přichází do stále větší závislosti na jistých velkobankách a bankovních svazech, jež mu prostě kladou podmínky, jež pokládají za potřebné a účelné, takže stát následkem toho je nucen starati se o to, aby banky měly stále více možnosti vypláceti stoupající dividendy, kdežto vnitrozemský úvěr státní v očích občanů stále klesá.
Mluvili jsme již o tom v rozpočtovém výboru a zde to opakujeme, že ani výpočtu státních dluhů v sešitech, jež jsme dostali jako přílohy k rozpočtu, nic neschází na vnitřní neupřímnosti a nepravdivosti, poněvadž souhrn státních dluhů nečiní 40 miliard, nýbrž okrouhle 51 miliard, při čemž musí se připojiti, že na př. pro vojenské dodatečné úvěry v roce 1921 322 mil. Kč, pak na hrazení schodku k dodatečnému rozpočtu za rok 1920 1200 mil. a na schodky obilní ústředny, nebo-li zásobování potravinami v částce 2700 mil. není pamatováno v žádné položce na zúročení, takže také úrokování státního dluhu bude konec konců vykazovati zcela jiná čísla, než nám pan ministr financí v tomto rozpočtu předkládá, takže nutno tedy činiti závěr, že československé strany, jež prý jsou tak žárlivé na demokratické jednání, dají si od finanční správy předložiti něco, co se u nás v lidové řeči označuje jako "prostá domovní čísla", a že nemají v úmyslu požadovati od finanční správy skutečnou, jasnou pravdu. Při tom je dnes stát ještě špinavým dlužníkem, když nejen bohatým, nýbrž dnes ještě, přes ujišťování finanční správy, tisícům drobných lidí vklady neb část vkladů zadržuje, které ministr financí dr. Rašín při okolkování bankovek zadržel, a úrokuje je lidem, kteří potřebovali svých pár krejcarů nutně na živobytí nebo do obchodu, ještě dnes 1%. Nuže, ještě jen několik poznámek o daňovém hospodářství. Od roku 1919 až do letošního roku stouply příjmy ministerstva financí o 670%. Jak však dále vypadá páteř československého finančního hospodářství? Stále více a více klesá význam přímých daní a vrchu nabývají daně nepřímé. Prosím, připouštím, je to zjev doby poválečné, který pozorujeme i v jiných státech, dokonce i ve státech se silnou valutou. Nechci Československou republiku dělati horší než je. Musíme však přece prohlásiti, že způsob daně z obratu, jak my ji máme, s jejím lavinovitým šířením a přesunováním, nenajde se v zákonech o dani z obratu jiných států. Poukáže-li se na dávku z uhlí v jiných státech, nutno přece jen míti na zřeteli naše zvláštní poměry, musí se viděti, že uhelná daň vedla již v mnohých odvětvích průmyslových ke krisi a že nás přivedla k tomu, že stojíme před obrovským mzdovým hnutím horníků, že je bude moci stát těžko přestáti, nepřestane-li konečně jednou s tou uhelnou daní. Při tom dovolil bych si malou poznámku. V rozpočtu nacházím, že jedna daň, na které se usneslo slavné Národní shromáždění, vůbec tu není, to je daň z prodeje cenných papírů. Je možno, že její výnos je obsažen pod poplatky nebo někde jinde, snad není tak veliký. Ježto však je to, ovšem jen v rozšíření a prodloužení jednoho již ze starého Rakouska pocházejícího druhu daně, avšak přece zvláštní druh daně, na kterém se slavná poslanecká sněmovna usnesla, mělo by se mysliti, že je v rozpočtu zvláště vykázána a vyúčtována. Nesvědčí příliš o důkladnosti práce v ministerstvu financí, že tomu tak není, musilo by se přece míti za to, že se páni úředníci v ministerstvu financí sami stydí za republiku, jak malou číslici tato daň vykazuje, a že tak chtěli říci, že by bylo třeba daň z prodeje cenných papírů, jež vlastně měla býti daní z obratu na burse, hodně silně přitáhnouti a snad trochu učiti se z příkladu, který dávají jiné státy, jako Rakousko, jež i přes odpor návštěvníků bursy, což není žádným neštěstím, ve Vídni přitahuje bursovní spekulanty více než dosud k výdajům a příjmům státním. Dovolte, pánové, ještě jednu poznámku o dávce z majetku, o které se také mnoho mluví. Dávka z majetku měla býti základem na splacení částek zadržených při kolkování bankovek a na druhé straně základem pro utvoření československé státní banky. Myslím, že se tohoto snu netoliko dr. Rašín, nýbrž i všichni jeho nástupci, pro vždy vzdali, právě pro způsob, jakým se u dávky z majetku dály pokusy o opravení a přepracování. Dožijeme se s tím, nevítáme to, fiaska. Rozhodným dnem byl, nemýlím-li se, první duben 1920. Kolik se toho od té doby změnilo v hospodářských poměrech, jak mnoho jmění od té doby zmizelo, kolik jiných, které byste byli měli příležitost stihnouti, mělo mezi tím příležitost se vyhnouti zdanění, takže nejgeniálnější daňové inspekci stěží bude možno, aby tyto lidi z jejich temných úkrytů vytáhla a odňala jim, co ve skutečnosti mají státu dáti. Na druhé straně spadají pod dávku z majetku mnohé malé a střední existence. Ti lidé si nic neukládali stranou, rolník byl nucen dělati investice, rolník použil svých peněz, pokud nějaké měl, na nákupy, totéž platí o mnohých drobných a středních živnostnících, o velké části průmyslu. Chcete-li vybírati dávku ze jmění, nebudete míti dosti daňových exekutorů, abyste dávku ze jmění vybrali. Proč, o tom thematu budeme rovněž mluviti.
Jak kritickýma očima pozorujeme nyní v několika málo rysech výdajové hospodářství státní! Řeknu vám to a také krátce odůvodním. Pocit, který má náš lid, je, že pracuje berní šroub, poplatník platí, o rozpočtu se zdánlivě řádně ve sněmovně rozhodne, avšak skutečné kontroly nemáme, Páni Češi slaví svou národní "Fidlovačku" a Němec ji může zaplatiti. V Československé republice máme především příliš mnoho ministerstev. To uznávají i páni Češi, avšak sotva do dneška se pokusili, aby tento přebytek omezili. V každé jednotlivé rozpočtové kapitole vidíme přímo nebezpečný vzrůst diet a cestovného, takže člověk přijde tu na zvláštní myšlenku, že se ti páni překrásně naučili od starého Rakouska tomu odírání dietami, a řekněme, přeloženo do češtiny, příslušně je zostřili, nebo, chcete-li, zdemokratisovali. A pak ještě něco. My ze západních zemí kritisujeme někdy investice pro Slovensko. Máme k tomu příčinu. Zkoumáte-li příjmy daňové, zkoušíte-li vůbec příjmy ministerstva financí, shledáte, že okrouhle 10% daňových příjmů Československé republiky a všech příjmů republiky přicházejí ze Slovenska. Prosím, výdaje pro tuto část státu jsou daleko vyšší. Řekněte mi, že je povinností státu, učiniti i pro kulturně a hospodářsky opožděné krajiny, čeho třeba a opatřiti patřičné prostředky ze státních peněz. Pak však mohou ony krajiny, jichž poplatníci řádně na břemena přispívají, přece žádati, aby měli na kontrolu státních peněz alespoň tolik vlivu jako pánové z krajin, jichž poplatníci platí 10% a snad 25% dostávají.