Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

228 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři dr. Dérer, dr. Dolanský, Aug. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 96. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi posl. Kovačičovi pro neodkladné záležitosti a min. dr. Šrobárovi pro neodkladnou úřední cestu do Bratislavy.

Byly provedeny některé změny ve výboru. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Ježto živnostenští poslanci byli republikánským klubem jmenováni na základě kooperace, která při sestavování výboru mezi klubem republikánským a živnostenským byla a pominula, usnesl se klub republikánské strany jmenovati do výboru živnostenského za posl. Anděla a Vávru posl. Malíka a Macha.

Předseda: Došly některé spisy a vládní návrhy.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Min. předseda předkládá:

Přípisem ze dne 19. listopadu 1921, čís. 32.361/21 m. r., vládní návrh, týkající se úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách, uzavřené v Praze dne 10. března 1921.

Přípisem ze dne 20. listopadu 1921, čís. 5662 S, m. r., předložil senátu vládní návrh zákona, kterým se doplňuje nařízení vládní ze dne 21. července 1921, č. 240 Sb. z. a n., o úpravě užívání pozemků za podíl jich naturálního výnosu v Podkarpatské Rusi a opětně prodlužují lhůty stanovené článkem VII. tohoto nařízení.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.

Tisk 3195. Vládní návrh zákona o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán zápis o 86. schůzi.

Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3184. Návrh posl. Kleina, Johanise, Hirsche, Malé, Witticha a soudr., aby vydán byl zákon o nároku obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na peněžité požitky v některých případech vojenské povinnosti.

Předseda: Předseda vlády přípisem ze dne 19. listopadu 1921, čís. 32.471/21 m. r., předkládá nařízení vlády republiky Československé ze dne 10. listopadu 1921, č. 406 Sb. z. a n., jímž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin.

Přikazuji jej výborům rozpočtovému, zásobovacímu a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.

Dále došly od vlády tyto spisy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Min. předseda zaslal sem:

Přípisem ze dne 18. listopadu 1921, čís. 32.366/21 m. r., vyjádření ministerstva spravedlnosti k resoluci, týkající se novelisace občanského zákoníka, kterou by se nemanželským dětem zajistilo naprosto stejné dědické právo s dětmi manželskými, jež přijata byla v 85. schůzi posl. sněmovny dne 6. srpna 1921 (k tisku 2785).

Předseda: Postupuji výboru rozpočtovému.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Přípisem ze dne 19. listopadu 1921, čís. 31.746/21 m. r., vyjádření ministerstva veřejných prací k resoluci branného výboru posl. sněmovny, týkající se řešení ubytovací krise ministerstva národní obrany, přijaté ve schůzi dne 14. července 1921 (k tisku 2178).

Předseda: Postupuji výboru sociálně-politickému.

Přistupuji k projednávání pořadu schůze, a to k

1. pokračování v podrobné rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168) - skupina finanční.

Uděluji slovo dalšímu zapsanému řečníku panu posl. R. Fischerovi.

Posl. Rudolf Fischer (německy): Dámy a pánové! Potřeby státního hospodářství se zvýšily v době poválečné ve všech zemích nesrovnatelně proti době předválečné. Vlády druhých států, které předkládají svým parlamentům rozpočet, vyhovujíce těmto poměrům, podávají přesné vysvětlení o nutnosti těchto břemen. Poskytují jasno o tom, jak se státních příjmů užívá, a snaží se prohlédnouti do budoucnosti, aby označily další vývoj státního hospodářství. Také náš parlament obdržel rozpočet na rok 1922, který značí nesmírné zatížení obyvatelstva, zatížení, které podle našeho uvážení překročuje daleko hranice platební schopnosti národů tohoto státu. Jak však vypadá tento rozpočet? Není ničím jiným než řadou číslic, jejichž základy se již při povrchním zkoumání ukazují naprosto falešnými, fiktivní číslice, které jsou v nejpříkřejším odporu se skutečností. Náš rozpočet jest asi tak pravdivý, jako byly zprávy generálního štábu za války. Kolegové Taub a Kostka podali již o tom číselný důkaz. Avšak vláda nejen předkládá rozpočet, o jehož číselné nesprávnosti musí býti sama přesvědčena, nýbrž ona se ani nepokouší, aby odůvodnila obrovská břemena, která občanům ukládá. Místo skutečného odůvodnění nalézáme u většiny kapitol nic neříkající obrat slovní o "zvýšené režii", o "zvýšení skutečných potřeb". Tato stále se vracející monotonní fráse z rozpačitosti má stačiti poslancům, aby povolili tisíce milionů korun nových břemen.

O stech milionů korun, které jsou požadovány, nepovažuje finanční správa vůbec ani za hodno námahy, aby připojila slovo odůvodnění. A této přípravě rozpočtu odpovídá úplně způsob, jakým o rozpočtu jednají při rozpočtových poradách většinové strany této sněmovny a vláda. S bezstarostností a lhostejností a s optimismem téměř záviděníhodným jedná se o rozpočtu dále, jehož hrubá nesprávnost měla by býti jasna i každému jednotlivému členu většinových stran; všechny námitky oposice jsou mluveny do větru, pan finanční ministr velice zřídka považuje za hodno námahy, aby byl jednání přítomen, aby tak hodně zřejmě vyjádřil, jak je pro něho bezvýznamným projednávání vlastní jeho osnovy v Národním shromáždění. Obyvatelstvu se ukládá břímě 1576 milionů přímých daní a 5993 miliony daní nepřímých, a k tomu přistupují ještě příjmy z monopolů se 1844 miliony, v celkové sumě 9414 milionů korun. Rozdělení těchto břemen a způsob jich vybírání považujeme za těžké bezpráví na chudých vrstvách obyvatelstva. Z přímých daní připadá lví podíl 633 miliony na daň z příjmů, která za nynějších poměrů v nižších stupních zatěžuje jmenovitě služební a pracovní příjem malých úředníků a dělníků. Naproti tomu příjmy milionové, zvláště příjem nepracujících, není dle našeho mínění daleko stížen daní v té míře, jak by to odůvodňovala finanční nouze státu.

Předpisování daní naprosto nevyhovuje; zvláště výdělková daň podniků povinných veřejně účtovati nebyla v různých okresích po léta předepsána. Obce a okresy, které musí budovati své hospodářství na základě starých předpisů daňových a dávají své přirážky vybírati berními úřady, dostávají se do těžké finanční tísně. Musejí se dlužiti kapitály na vysoký úrok, aby mohly hospodařiti, poněvadž berní správy a úřady nemohou býti hotovy s vyměřením a předepsáním daní. Zaznamenáváme tak veliké množství nových daňových zákonů v posledních třech letech, že úřednický aparát, i když je sebe větší a když i výdaje naň jsou sebe vyšší, nemůže býti hotov s prováděním těchto zákonů. Tak tomu je i při předpisování dávky z majetku, již nutno platiti podle stavu z 1. března 1919, a při překotných změnách všech poměrů, nastalých od té doby, můžeme posouditi obtíže, jestliže se teprve nyní přikročuje k předpisu této dávky. Téměř právě tolik, jako činí příjmy z přímých daní, vyžadují výdaje pro samo ministerstvo financí: 1724 miliony korun, při tom na výdajích z hospodářství monopolního 970 milionů korun. Bylo by zajímavo a pro naše daňové zákonodárství nanejvýš důležito dověděti se, jaký díl z toho připadá na těžké a zdlouhavé vyměřování a vybírání přímých daní. Na dietách, výlohách a nákladech stěhovacích vykazuje finanční ministerstvo pro svoje úřednictvo 43,259.000 K.

Z nepřímých daní připadá více než třetina, 2200 milionů korun, jen na daň z obratu, na tu daň, kterou sám dřívější ministr dr. Engliš označil za sociálně nejnespravedlivější, poněvadž zatěžuje domácnost chudého v poměru k jeho příjmu nepoměrně více, než domácnost bohatého, a jejíž nespravedlivost byla ještě zdvojnásobena zvýšením dávky z 1% na 2%. Uhlí vynáší 1450 milionů korun; naše národní hospodářství zaplatí tuto daň ztrátou našeho vývozu uhlí a tak silným zatížením naší produkce, že její výkonnost se stále zmenšuje. Daň z kořalky a nápojů má vynésti 730 milionů korun, což proti minulému roku samo značí zvýšení o 443 miliony korun. Pijáci se těší tedy v tomto státě veliké vážnosti. Avšak stát, který jen z kořaleční daně přijímá 490 milionů korun, má také povinnost, aby se ujal sociální péče o nejnižší vrstvy obyvatelstva. Avšak srovnává-li se to, je viděti, že právě na tyto vrstvy jest sice nejvíce uvaleno placení daní, že se však stát nerozpomíná na své povinnosti k nim.

Cla jsou zařaděna 528 miliony korun, naproti minulému roku o 336 milionů více. To znamená zdražení důležitých životních potřeb našeho obyvatelstva. Na clu, abych uvedl jen několik položek, musíme zaplatiti: za kávu za 1 kg 9·50 K, za kakao 20 K, za čaj 24 K, za sůl 26 haléřů. Vláda vydává podle zákona z 12. srpna tohoto roku novou celní sazbu, aniž o tom jedná se stranami této sněmovny. Dotazuje se jen zástupců několika českých skupin zájemníků, avšak nepřipomíná si, že stanovení cel je také jednou z nejdůležitějších věcí pro německé dělníky tohoto státu, a ani se nedotazuje zástupců německých družstev po jejich mínění, ačkoli tato družstva zahrnují v sobě dnes více než milion hlav. Protestujeme co nejostřeji proti tomuto odstrkování, proti této nevážnosti k německému dělnictvu, které hrozně těžce trpí pod dávkami pro tento stát a je cly právě tak krutě stíženo jako průmysl, kterému stát celní a obchodní politikou vždy více ztěžuje odbyt a vývoz do ciziny. V nové celní sazbě ustanovuje vláda také cla na dovoz obilí a mouky, a jestliže z toho bude vyňato oněch 30.000 vagonů, které mají býti dovezeny, bude státi mouka v naší zemi se slabou valutou nejen světovou tržní cenu, nýbrž s připočtením cla 150 K za tunu, které nutno platiti za každou dovezenou tunu mouky, bude tuto cenu převyšovati. Jako kdyby obilní bohatství v tuzemsku bylo tak veliké, že nejen nemusíme obilí dovážeti, nýbrž je dokonce můžeme vyvážeti, povolují se tu ochranná cla na obilí velkoagrárníků, těmže pánům, kteří za vázaného hospodářství nemohli dosti volati po volném obchodě. Varujeme vládu, aby na této cestě pokračovala. Trpělivost davů by přece mohla jednou skončiti. Varujeme před tím, aby bez dotazu parlamentu byla obyvatelstvu ukládána vždy nová tíživá břemena.

Dovolte při této příležitosti malou úchylku. Pan ministr financí označil Československo jako ostrov v moři zadlužení a mezi státy střední Evropy se slabou valutou. Avšak příboj tohoto moře hlodá a podrývá také hospodářský základ tohoto státu a pohraniční obyvatelé trpí dnes hrozně těžce pod poměry sousedních států. Myslím tu na desettisíce dělníků v pohraničních krajích severních a západních Čech a ve Slezsku, kteří nacházejí výdělku v průmyslových místech sousedního státu a dnes dostávají mzdu vyplacenu v markách, jimž se však znemožňuje, aby za to mohli hraditi tam v říši své potřeby a kteří tak v krátké době následkem poklesu marky utrpěli na mzdě ztrátu 2/3 svého příjmu. Musíme nutně žádati vládu, aby hned zahájila jednání s německou vládou, aby bylo těmto dělníkům umožněno zachovati svoji existenci tím, že by mohli v cizině nakupovati své potřeby.

Avšak, pozorujeme-li kupní cenu naší koruny naproti době, kdy konaly se v minulém roce porady o rozpočtu, srovnáme-li dovozní a vývozní číslice, shledáme dále, že moře kolem našeho ostrova již veliký kus našeho pobřeží zaplavilo. Vidíme jedno: ve státech poražených, nejprve zase v Rakousku a v Německu, kde se státní hospodářství hroutí a zadlužení těchto států postupuje obrovskými kroky, vedle hroutícího se státního hospodářství zvedá se hospodářství národní. Vidíme tam vysokou konjunkturu průmyslovou a mizící nezaměstnanost, kdežto ve státech vítězných s vysokou valutou a všemocnou státní mocí je tomu právě naopak a nezaměstnanost v Anglii a v Severní Americe postihuje miliony dělníků. Moudrosti našich státníků však zůstalo patrně vyhraženo, aby přivedli oboje, státní i národní hospodářství současně na pokraj propasti. Náš stát se zadlužuje příšerně rychle. Avšak naše národní hospodářství rovněž je nemocno, nezaměstnanost je tu stálým, příšerným hostem, náš průmysl je cly a ještě více naší zvrácenou zahraniční a obchodní politikou připravován o svůj odbyt.

Jak málo porozumění přináší vláda skutečným potřebám našeho národního hospodářství, ukazuje se nejlépe, přihlédneme-li k investičnímu programu. Tam, kde hospodářský život bije nejsilněji, ve velkých německých průmyslových územích, nevydává se na vybudování železniční sítě, poštovnictví a telefony a na dopravu skoro úplně nic. A přece je neodbytnou nutností zde způsobiti změnu. Místo toho nedbá se ani o nejprimitivnější potřeby. Na důležitých železničních tratích zůstávají sta poštovních balíků celé dny nedopravovány, poněvadž tu není zařízení k rychlému nakládání. Dnes ještě jezdí vlaky nevytopeny a neosvětleny jako uprostřed doby válečné. Německého školství se skoro naprosto nedbá, ač celková potřeba na tyto investice činí 3263 miliony. Naproti tomu, abych uvedl jen několik číslic, je počítáno na budovu ministerstva unifikačního 6 milionů korun, ač unifikační ministerstvo může míti přece jen velmi krátké trvání, neboť zjednati jednotnost ve správě a zákonodárství pro Slovensko nemůže přece trvati příliš mnoho let. Dále je počítáno 16 milionů na nákup budov pro naše zastoupení v cizozemsku, z největší části jen k účelům representativním, a dalších 6milionů korun na stavbu kasáren pro četnictvo a policii, vždyť četnictvo má býti rozmnoženo o 1000 mužů. K tomu přistupuje dalších 168 milionů, jichž žádá ministerstvo národní obrany, aniž se i jen slovem praví, kde a nač má býti těchto 168 milionů užito. Brzy dosáhneme toho stavu, že vojsko, policie a četnictvo pohltí tolik, že připadne jedna koruna na hlavu obyvatelstva a na den. Náš názor je, že žádný stát nemůže trvale snésti takových výdajů, i kdyby byl sebe bohatší, nejméně pak stát náš.

Proti domnění, že poslanecká sněmovna povolí obrovskou sumu 168 milionů, aniž vláda uzná vhodným třeba jen slovem vylíčiti nutnost toho, protestujeme co nejostřeji a vážně se ohražujeme proti navrhovanému zmocnění vlády ve článku III. a VI. finančního zákona a žádáme, aby o všech důležitých změnách, které se ve správním roce vyskytnou proti rozpočtu, byla parlamentu podána zpráva a rovněž, aby, než se ujednají úvěrové operace, byla dána parlamentu možnost pronésti svůj soud. Dále žádáme nestranné použití úvěru 50 milionů, jak rozpočet krásně praví "na opatření nevyhnutelných potřeb", a žádáme záruku státu z tohoto úvěru také pro družstva dělnická. Neobraceli bychom se proti zjednání investičních úvěrů, kdyby jich bylo použito k rozšíření státních podniků, na stavbu nových dílen, drah a továren, a kdyby tu byla možnost amortisace a zúročení těmito podniky samými. Avšak tomu tak není, a tyto investice nejsou většinou nic jiného než výdajovou položkou, která by měla býti zúčtována mezi řádnými výdaji příslušných ministerstev.

Tento rozpočet zásadně odmítáme a žádáme, aby nepřímé daně byly odstraněny, provedeno zjednodušení daní přímých a aby břemena byla v míře mnohem větší než dosud majetným třídám uložena. Žádáme reformu státní správy v hlavě a v údech, a aby místo stále sesilující se byrokratické správy vytvořena byla demokratická správní tělesa za součinnosti veškerého obyvatelstva. Odmítáme rozpočet, vycházejíce z úvahy, že každý rozpočet má poskytovati úplný obraz veškerého našeho národního a státního hospodářství, že však z obrazu, jaký nám poskytuje tento rozpočet, můžeme jen viděti, že je tu dělnická třída zanedbávána ve prospěch majetných vrstev, že předložený rozpočet je rozpočtem čistě třídního státu; vycházejíce tedy z této zásadní úvahy, nebudeme proto hlasovati pro povolení rozpočtu. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Medvecký.

Posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňo! Pri porovnávaní štátneho rozpočtu s rozpočtom sukromého človeka často zapomíname na veľký zásadný rozdiel, ktorý sa javí medzi rozpočtom štátnym a medzi rozpočtom súkromého človeka. Rozdiel záleží v tom, že rozpočet súkromého človeka predpokladá, že len tie výdaje môžu byť prevádzané a vynakladané, ktoré sú kryté príjmami. To je hlavnou zásadou súkromého rozpočtu. Pri rozpočtu štátnom však je prijatá stará zásada, že výdaje, uznané za nutné a potrebné, musia byť každým spôsobom obstarané a že tiež musí dojsť k ich krytí. Táto vážna zásada má niekoľko následkov pre obyvateľstvo. Prináša mu i veľkú povinnosť, totiž povinnosť v tom smere, aby sa o potrebné príjmy či už vo forme daní a poplatkov, či už v inej forme, na príklad ve forme pôžičky, postaralo.

Vzpomínam si pri tejto príležitosti na jednoho zo svých bývalých universitných profesorov, ešte z tých starých časov v Pešti. Bol to universitný profesor, pochádzajúci zo slovenského rodu z Gemera, pekného mena - menoval sa Maryška, čo znamená po česku Mařenka - ale bol postrachom všetkých juristov a celej právnickej generácie, práve pre svoju zurivosť ako finančník. Tento profesor hlásal zásadu, že je to nedostatočná morálka a nedostatočný pokrok obyvateľstva, že necíti hriechu, keď štát privedie o nejaký poplatok, o daň, a v tomto smere že sa musí stať náprava. Pravda, že sme v tom čase ako mladí juristi a ako ľudia, ktorí k bývalému štátu sympatie necítili, všeho toho nebrali vážne. Keď ale dnes máme vlastný štát, keď štát si musíme založiť na pevných základoch, uznávam, že zásady profesorové boly a sú pravdivé a že práve preto, že štát je náš, sa musíme starať, aby mal, čoho potrebuje, a to ve forme daní a poplatkov, jakož i v prípade potreby vo forme poskytnutia požičiek.

Je pravda, že táto povinnosť voči štátu je rovnaká pre každého obyvateľa. V tomto smere by nemal byť a tiež nesmie byť rozdielu medzi Čechom alebo Slovákom. V tom smere ale delám rozdiel, že bratia Češi by mali predchádzať dobrým príkladom - nie čo sa týče platenia daní, to je povinnosť, ktorú musíme snášať rovnomerne - lež v tom ohľade, že by sa starali o poskytovanie požičiek na krytí štátnych výdajov. (Tak jest!) Nutnosť príkladu a povinnosť, aby bratia Češi predchádzali dobrým príkladom nám Slovákom, odôvodňujem tým, že v prvom rade u nich musí byť následkom ich hlbšieho národného presvedčenia väčšie vedomie štátnosti a uznanie výhody, že máme vlastný svoj štát, za druhej ale tiež tým, že práve ten príklad musí nám byť poskytovaný, nám Slovákom a nášmu slovenskému ľudu, aby ľud slovenský videl, že i druhý to robí, že je to potreba, povinnosť robiť, že toho štát potrebuje. Slávna snemovňo, musím sa priznať, že sme toho dosiaľ nezkusili. Vzpomínam posledných požičiek, menovite požičky investičnej a lósovej, ktoré v tom ohľade nijako neuspokojily. Nemile sa rozpomínam na pražský veletrh, pri ktorom sa asi poprvé uviedly dáta o výsledku lósovej požičky, ktorá vyniesla tak bagatelný, tak malicherný obnos, že to ozaj k tomu projektovanému výsledku maličkosť, a keď si porovnám oproti tomu ten luxus, tú parádu, ktoré to sem nahrnuté obecenstvo prevádza. Som istý, že keď by len tá tržba, ktorá za jeden deň prešla prez veletrhy pražské, sa vynaložila na požičku lósovú, že by sa nie len tých 18 milionov, lež i celá miliarda mohla sohnať.

Tento príklad v predchádzaní konaní povinností, jak ohľadom daní tak i štátnych požičiek, požadujeme od bratov Čechov preto, lebo na Slovensku je otrasená dôvera nie len voči finančnej správe, proti štátnym financiam, ale i k peňažníctvu vôbec. Na Slovensku je t. zv. thesaurácia rozšírená ako nemoc, ona tak hlboko korení v ľudu, že jej odstránenie je potreba naozaj čo nejdrieve previesť. Zapríčinené je to a spojené s tou čiastočnou národnou a kultúrnou zaostalosťou a tými mnohými prípady, ktoré slovenský ľud zkusoval. Keď videl, že má peniaze okolkované a v bankách že sa mu nevypláca viac nežli polovička, tu je samozrejmé, že ta dôvera voči štátu a finančným úradom bola u neho otrasená. A túto nemoc bolo potrebné liečiť. Ja som sa pokusil o to už dávno; ja som všetkých päť našich finančných ministrov bombardoval, každý mesiac a každý týždeň, aby hľadeli nejakým spôsobom zakročiť a odstrániť túto thesauráciu, ale okrem sľubov som od nich ničoho nedostal. Ja som im odporučoval zakročiť energickejšie a hlbšie tam, kde tá nemoc korení. Dôveru v obecenstvu voči peňažným ústavom je nemožno získať a vzkriesiť tak, že budí tú dôveru voči veľkým bankám, voči štátnym bankám, voči bankovnému úradu. To je nemožné, poneváč ten ľud nevie, čo je to. Tú dôveru v tom ľudu voči peňažným ústavom treba budiť pri malých ústavoch, ktoré on vidí každý deň pred sebou. Sú to tie úverné družstvá, ktoré sú po dedinách, v ktorých spravuje ich práve ten najspoľahlivejší občan, u vás sú to t. zv. rajfaisenky. A tu by bolo treba započať v prvom rade s riadnym liečením tejto nemoce, lebo práve tá dôvera obecenstva sa dá vzbudiť len tým, keď ten ľud vidí, že tie ústavy, ktoré sú jemu blízke, svoju povinnosť riadne konajú a majú pohotovosť vyhoveť tým povinnostiam pri vyplácaní svých vkladov.

Pripomínam si malú, skutočnú, dosti smiešnú udalosť z jednoho malého slovenského mestečka. Týka sa to obce Važec v Liptovskej župe, ktorá je preslulá tým, že sú tam vtipní ľudia. Prišiel jeden Važčan do Lipt. sv. Mikuláša, prijde k účtovníkovi a oddá mu vkladnú knížku s prosbou, aby mu vklad vyplatil. Účtovník to vybaví a pokladník mu vyplatí 560 K. Občan díva sa na tie peniaze a o krátkych pár minút pozdejšie ich vrátí pokladníkovi slovami: "nace, len som chcel vediec, či ich mace". Chcel vedeť len, zdali ich majú.

A keď by viděli, že tie peniaze sú tam, zas by sa upevnila tá ich dôvera v oné peňažné ústavy a nechali by ich tam naďalej.

Pánovia a dámy, u nás táto dôvera ani podľa tohoto skutočného prípadu nemôže byť dosť pevná v tom ľudu, lebo on práve naopak vidí, že tie ústavy malé peniaze nemajú a že tie peniaze nie len že nie sú v tej pokladnici ani v nejakej súsednej banke, ale on veľmi dobre vie, že peniaze, ktoré si ľud poskladal, sú odnesené do Pešti. A preto keď vidí, že úverné družstvá, raifaisenky, nemôžu platiť ani jeho ubohých niekoľko sto korún, nemá dôvery a podľa jeho logiky a vzdelania úplne správne tú dôveru voči tomu ústavu nemá. Bolo by bývalo najprirodzenejším, keby sa boli dosavádni páni ministri financií postarali o to, aby dôvera v tom ľudu sa vzkriesila voči týmto najbližším jeho družstvám, voči týmto slovenským rajfaisenkám. Jako bývalý predseda ústredného družstva som o to žiadal viackrát, ale moja žiadosť - jak som už pripomenul - zostala bez výsledku. (Posl. dr. Juriga: Stal si sa obeťou pražského centralizmu! Vyhodili ťa odtiaľ!)

Podobná vina v menších rozmeroch padá zase na ministerstvo financií, poneváč nepostaralo sa o to, aby úverné družstvá dostaly svoje zadržané vklady. Tri sta slovenských úverných družstiev má asi 2 mil. zadržaných vkladov pri okolkovaní; ačkoľvek sme o tieto peniaze viackrát žiadali, aby boly vrátené, aby aspoň tými niekoľko tisícmi mohly prevadzovať svoje najpotrebnejšie obchody, bola žiadosť táto odročená až po vyrúbenie dávky z majetku.

Slávna snemovno! Pri posudzovaní daní zo stranníckeho hľadiska musíme pozorovať, aká čiastka daní pochodí z ktorého obyvateľstva a práce toho ktorého stavu. Nie som priateľom rekriminácií, ale konštatovať musím, že hlavná príčina nášho velkého deficitu v tomto roku je, že posledné vlády nevedely prekaziť žiadosť ministrov zásobovania, aby sa múka z cudziny draho na štátne útraty zakúpila, a aby sa táto múka potom robotníctvu lacnejšie predávala. Takto sa stalo neraz, že si robotníci koláče a chlieb pečený z múky za štátny príplatok zapíjali veselo šampaňským. A tu v zastúpení národnej roľnickej strany, v zastúpení slovenského roľníckého ľudu musím konštatovať, že veľká čiastka daní pochodí zo zemedelskej výroby, jako daň pozemková, z liehu, cukru a piva, a takto hromadne tvorí najväčšiu časť štátnych príjmov. Rozhodne tento veľký počet daní vybraných zo zemedelskej výroby dáva základ k tomu, aby tá zemedelská výroba bola uznávaná a primeraným spôsobom honorovaná. Rozhodne je treba, aby sa na toto bral ohľad nie len pri vymerovaní, ale i pri vybieraní daní. A tu pozorujeme často nespravodlivosť. Už pri dani z obratu sa u nás tak nepokračuje, menovite, že na mnohých miestach vybiera sa daň pri predaji dobytka 2%, kdežto zákonom je predpísané 1%. Ďalej je nesprávné a často vedie ku konfliktom tá okolnosť, že táto daň z obratu vybiera sa hneď na trhu pri predaji dobytka a podruhej, že paušálne sa vybiera a nedovoľuje sa započítať do dane tá čiastka dane, ktorá už bola na trhu zaplatená. Toto nepovažujeme za taký zjav, za ktorý by mohla byť vláda odpovedná - je to len chyba patričných orgánov a nedostatočná energia ľudí, že si svoje práva nedovedú vymôcť. Ale je treba zákroky učiniť v tom smere, aby to bolo odstránené.

O niektorých slovenských veciach uvažujúc musím sa zastaviť nad všeobecným ponosom, že je u nás byrokratizmus úradníctva veliký.

To je pravda. Ale, slávna snemovňo, musím zasa s uspokojením konštatovať, že úradníctvo finančné na Slovensku je najmenej byrokratické. Byrokratizmus je o mnoho viacej zahniezdený v administratíve a školstve, než medzi finančným úradníctvom. Práve úradníci ministerstva financí patria medzi úradníkov, ktorí pracujú od rána do pozdného večera. A toto je základom k tomu, aby títo úradníci finanční boli primerane honorovaní. Nie je správné menovite ohľadne konceptných úradníkov na Slovensku, že títo úradníci sú vlastne oproti ostatným úradníkom, menovite oproti sudcom vo veľkej nevýhode. Sudcovia majú osobné príplatky, kdežto finanční úradníci konceptní nemajú žiadnych a je isté, že je-li finanční úradník uspokojený, je-li si vedom, že má existenciu zabezpečenú, svoje povinnosti riadnejšie a svedomitejšie koná a pri mnohých záležitostiach na tisíce i miliony sahajúcí osob môže spraviť štátu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)