Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Luschka (pokračuje): Prosím, pane kolego, přijde ještě něco jiného. Nepotřebovali bychom mluviti o této položce, kdyby nebylo učiněno přirovnání, že ženatý vyslouživší státní úředník IX. hodnostní třídy také nebéře měsíčně více než 900 Kč a tak vlastně stát vydává více na jízdeckého koně, než na vysloužilého státního úředníka. Je to bída pro státní úředníky, a zvláště pro pensisty, že jsou tak mizerně placeni. V titulu 5. téže kapitoly je nápadná položka o hospodaření na státním statku Lány, jenž v příštím roce v řádných výdajích končí se schodkem 170.676 Kč a k tomu ještě 8·7 milionu mimořádných výdajů, takže stát bude dopláceti ne méně než 8,865.843 K za jeden rok provozování na tomto státním statku. Nákupní cena prý činila 25 milionů korun. Jestliže nyní výsledek státního hospodaření je takový, že se v jednom roce v podniku doplácí o něco více než třetina celkové ceny, tu možno odhadnouti, jak je nutné soukromé hospodářství právě v zájmu státu a tedy ve veřejném zájmu a co zde vše znamená pozemková reforma. Při kapitole III. "Národní shromáždění" nutno prohlásiti svrchovaně nedemokratickou skutečnost, že asi 350.000 státních občanů ve východním Slezsku, na Hlučínsku, jakož i v krajích: Valčickém, Vitorazském, Spišském a Oravském dosud stále ještě se nedostalo k výkonu práva volebního do Národního shromáždění (Výkřiky.) snad v tichém dorozumění s parlamentní vládou, jež dotyčnou předlohu, jež datována je 4. listopadu 1920, prostě nedává vyřizovati. A jako s volbami do Národního shromáždění má se to také se zdržováním voleb do obcí v těchto krajích. Podle mého přesvědčení je to jakoby paskvilem práv svrchovanosti moderních národů, jestliže ministr vnitra interpelace toho se týkající odbyl tím, že prohlásil, že není tato doba ještě k tomu vhodná, aby se mohly volby bez závady - pravděpodobně v jeho smyslu - provésti. Na uskutečnění župních zastupitelstev se nepřistupuje, jak se zdá, s velikou vážností. Možná, že je také správné to, že zvláštnost těchto zemí, jež stala se historickou, nemůže býti jen tak obratem ruky jedním zákonem vyhlazena. Odsouditi však přece musíme, že mezi tím byly dosazeny státní zemské správní komise, jež se prohřešují na právech a přání často velmi četného německého obyvatelstva. Tak v Čechách není vůbec ani jediný Němec v zemské správní komisi, ač německé obyvatelstvo tvoří třetinu všeho obyvatelstva. Na Moravě trvá pouze protizákonný anachronistický zemský výbor a ve Slezsku je složení zemské správní komise rovněž v přímém rozporu s přáními a právy obyvatelstva. Všechny německé strany Slezska musí jednomyslně vznésti na vládu požadavek, aby ve Slezsku co nejdříve buď, jako je to jen slušno ve státě domněle demokratickém, počal svoji činnost opět mezi tím volně volený slezský sněm, nebo aby alespoň na nejkratší přechodnou dobu zemská správní komise byla tak složena, jak to odpovídá skutečným národnostním poměrům ve Slezsku. Nyní trvající mimořádný stav, že nejsilnější národní kmen ve Slezsku, Němci, mají jen 3 mandáty z 10 mandátů, bude námi pociťován jako národní hanba, jejíž odstranění je požadavkem samozřejmé politické spravedlnosti. U Národního shromáždění je zaměstnáno dohromady jen 14 úředníků překladatelů; tato šetrnost neodpovídá spravedlnosti. Tento počet musil by býti podstatně zvýšen, kdyby se chtělo vážně přistoupiti k tomu, aby otázka jazyková podle mezinárodních zásad spravedlnosti uvnitř sněmovny i mimo ni byla upravena. Zvláště nápadným se jeví, že předsednictvo ministerské rady s téměř 5 miliony v rozpočtu končí aktivně. Bylo by si jen přáti, aby to bylo dobrou věštbou pro politické úspěchy ministerské rady a také v prvé řadě pokud jde o otázku jazykovou, jež od jazykového zákona revolučního shromáždění ovšem ani nebyla řešena, ani v praksi nevedla k zlepšení poměrů. V "Prager Presse" bylo možno v létě tohoto roku čísti, že místopředseda senátu senátor Klofáč jako zástupce Národního shromáždění zamýšlí odjeti s větší výpravou na několik týdnů do Severní Ameriky na sokolský slet. Při tom bylo zamlčeno, kdo zaplatí, se zřetelem na špatný stav české koruny proti dollaru, velmi značné náklady takové cesty. Při té příležitosti musíme protestovati jen proti tomu, aby se k takovému účelu snad užívalo fondu na representaci ministerstva zahraničních věcí, ježto tento skládá se také z německých daní a my nemůžeme naprosto připustiti, aby německé daně byly vydávány na manifestace, jež, ne v poslední řadě, mají protiněmeckou povahu a aby jich bylo takovým způsobem zneužíváno.
Kdyby však ti páni jednou chtěli ve všeobecném prospěchu cestovati po Severní Americe, pak obracím jejich pozornost na Kanadu, kde po severoamerické občanské válce v druhé polovině minulého století vytvořeno bylo jazykové právo, jež velmi značnou francouzskou menšinu tak uspokojilo, že právě ona to byla ve světové válce, jež, se zřetelem na zaručené zachování její národnosti, stala se jedním ze sloupů anglické svrchovanosti v tomto kraji. Nebylo by od místa, kdyby o takovou spravedlnost a mírumilovnost starala se i československá vláda. Neměli byste se báti manévrů vedlejších vlád všeho druhu, ani moci ulice, abyste svým závazkům podle smlouvy o ochraně menšin čestně a bezvadně vyhověli. Jazykový zákon totiž staví čilému životu národů v cestu mrtvou sazbu 20% jako rozhodující číslo, jež rozhoduje o bytí neb nebytí řeči v okrsku. Je-li ústavou stanoveno, že každý způsob násilného odnárodňování je zakázán, pak se tento jazykový zákon prohřešil proti této zásadě ústavy. Vždyť není naprosto pochyby o tom, že právě odepření jazykového práva je jedním z nejnásilnějších poškození národnosti. Také technická nespravedlnost spočívá v tomto byrokratickém brzdění rozřešení problému jazykového, protože přece 19·9% menšiny v prostém čísle v jednom okrsku může činiti mnoho tisíc lidí, kteří pro hospodářský a kulturní rozvoj tohoto okrsku mají veliký význam.
Úplně souhlasíme s panem ministerským předsedou v tom, že každý, kdo šíří desorganisaci a anarchii a kdo myslí, že hlavní podstata mezinárodní politiky záleží v klamání a v dvojsmyslech, musí býti potrestán, a žádáme, aby tato zásada byla prováděna všude a za všech okolností uvnitř i za hranicemi tohoto státu.
Ministerstvo vnitra má obrovskou potřebu, 550 milionů, jež snad nejnápadněji dokazují, jak málo se ve skutečnosti šetří. Což pak je toho třeba, aby pro tiskové oddělení, úřední úvěry policejních úřadů a jiné takové účely byly zařazovány tak veliké milionové cifry, aby se zajistil ten neslýchaný špiclovský a propagační systém, jenž se provozuje ve všech odborech nejmarnotratnějším způsobem? Denuncianti a donášeči nezaslouží, aby byli placeni, nýbrž aby byli vyhozeni. (Výkřiky.) Což pak je toho třeba, aby v ministerstvu vnitra bylo celé jedno oddělení, jež má vésti v evidenci osoby politicky nespolehlivé a tím aby byly na plno otvírány dvéře těm nejnižším pudům politické vášně a mnohdy i osobní mstě? Poukazuji znovu zvláště na bídu v Hlučínsku, kde jako dříve postupuje bez překážky národnostní znásilňovací proces a tvoří ve všech vztazích státoobčanskou bezprávnost na podkladě dosud parlamentárně vůbec ještě neschváleného vládního nařízení ze dne 4. května 1920, jež musí se označiti přímo za evropskou ostudu. Tam jsou všichni, kdo nechtějí zraditi své německé národnosti, drženi v nevolnictví, jež znamená ty nejneuvěřitelnější výstřelky policejní zvůle. Tam jsou úředníci, kteří nemohou se vykázati ani theoretickým ani praktickým úplným vzděláním, přes to však na př. mohou v zastoupení okresního hejtmana na základě "Prügelpatentu" ukládati úplně volně nejpřísnější tresty.
Bohužel, jsem se svými vývody brzy u konce, protože konečně musím svým klubovním kolegům také ještě ponechati čas k řeči. Nemohu však opomenouti u rozpočtu ministerstva zahraničních věcí, jež zatěžuje občany více než čtvrtinou miliardy, poukázati na to, že tyto náklady nejsou úplně v souhlasu s diplomatickými úspěchy.
Pokud se Malá dohoda neexponovala, mohl se jí v optimistických kruzích připisovati oslavnými řečmi slibovaný evropský význam. Po posledních událostech však, jak se zdá, ztratila značně na své prestiži. Nepodařilo se prosaditi požadavek zrušení úmluvy benátské, a tím méně v mezinárodním právu ještě nikdy se nevyskytnuvší požadavek náhrady nákladů mobilisace proti Maďarsku. Snad však by mohly nyní z mobilisace povstati náklady apanáže pro excísařské manžele na Madeiře. (Výkřiky.) Na konec snad také vznikla možnost maďarsko-rumunské osobní unie, a odpadne-li nejsilnější část Malé dohody, utrpěla tato celá kombinace porážku. Jestliže se konečně právě nyní z francouzské strany tu a tam čte o oživení myšlenky celního spolku nástupnických států, nemohu prostě pochopiti, jaký to má býti úspěch Malé dohody. Po posledních událostech také ničeho neprospěje, chtíti ve spřátelení s Polskem přejíti přes tak mnohé věci. Je to také zvláštní smůla, že ten tak slavnostně a obřadně slavený ministr Skirmunt po svém návratu více neb méně právě v polském zemském sněmu dostal se do takových nesnází, že novinářské zprávy již ohlašují jeho odstoupení.
Bylo by jistě velmi zajímavo zvěděti, zda pan ministerský předseda při své rozmluvě s panem ministrem zahraničních věcí v Polsku mluvil také o otázkách týkajících se východního Slezska, které jistě vyžadují nejnaléhavější rozmluvy mezi těmi oběma ministry zahraničních věcí. Tu by byla především předně otázka, jak budou honorovány pohledávky československých státních občanů, jež nalézají se v Polsku, dále jak by mohl býti sanován slezský ústav pro úvěr pozemkový, jemuž vázne asi 20 milionů pohledávek v polském kraji východního Slezska, jež nyní jsou dlužníky skládány u soudů v polském východním Slezsku v polských markách a na výmazné žaloby jsou uznávány za vymazané. Konečně je velmi nutno, aby zjednáno bylo jasno o státním občanství ve východním Slezsku, v kteréžto věci jsem také již interpeloval, abych zvěděl, kdy konečně bude vyhlášena v zákoníku úmluva mezi republikou Československou a Polskou ze dne 29. listopadu 1920, tak aby práva z ní pro československé státní příslušníky vyplývající, což zvláště u invalidních pensí a jiných důchodů velmi padá na váhu, také skutečně byla realisována. Zda s těmito rozmluvami obou pánů ministrů zahraničních věcí je v příčinné souvislosti úvěr Francie, nedá se jen podle novinářských zpráv tvrditi, není však to pravdě nepodobným, uvážíme-li vojenský rozpočet bez nákladů mobilisace, jenž dnes činí kolem tří miliard a staví vojsko, jež čítá nejméně 25% přes stav určený mírovými smlouvami. Tyto poměry jsou tím podivnější, ježto právě odtud stále se volá po odzbrojení sousedů a požaduje se všemožnými nátlaky snížení stavu zahraničních branných mocí, ať jakkoliv se jmenují, na stav určený mírovými smlouvami. Je to rozpor sám v sobě a může se snad vysvětliti jen tak, že stojíme přece ve vleku orientace francouzské - ač se vždy tvrdí, že vláda zdejší není nástrojem nějaké cizí moci - a že v duchu této orientace francouzské hledí se trvale na brannou moc Československé republiky jako na trestní sankci proti Německu a jeho přátelům. Což by bylo jinak možno, aby vrchními veliteli československé armády byli právě francouzští generálové? V Opavě je rovněž jeden francouzský státní příslušník, plukovník, český generál, který prý dostává měsíčně ne méně než 70.000 korun, s chefem generálního štábu, rovněž francouzským štábním důstojníkem, jenž dostává měsíčně 48.000 korun, kdežto staří osvědčení a vyškolení důstojníci domácí státní příslušnosti, lhostejno, které národnosti, hlavně však německé národnosti, bezohledně ztratili své povolání nebo nemohou již tam nalézti obživy.
Ve službě demokracie a svobody
chce vláda podle svého programového prohlášení zastávati svůj
úřad. O lidové vládě v krásném toho slova smyslu nevíme ničeho,
o svobodě ještě méně. Při chápání svobody držíme se slov Schillerových:
"V čem spočívá největší svoboda? V řádném jednání" a
žádáme, aby ve všech výdajích státních, jakož i v celém politickém
systému dostalo se německému lidu konečně jednou jeho práva. Nebylo
by německým a jmenovalo by se to hraním na schovávačku, kdyby
někdo chtěl, aby se myslilo, že netušíme v každé položce věcného
i osobního nákladu Damoklův meč proti sobě. Čísla mluví. Dejte
této řeči, jež jistě nemůže býti brzděna nějakým jazykovým zákonem,
v příštím roce v nejvlastnějším zájmu a také na prospěch německého
národa v tomto státě ve smyslu slušnosti, demokracie a práva volný
průchod! (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Hrušovský.
Posl. Hrušovský: V tejto rozpočtovej debate počuli sme so strany tých, ktorým sa vonkoncom nepáčilo naše zakročenie voči Habsburgom, o štáte našom, jeho mezinárodnom postavení a jeho zahraničnej politike charakteristiku, ktorú treba nám odmietnuť ako nepravdu.
Počuli sme tu celé akademické prednášky o demokratických monarchiach, ako na pr. u p. Lodgmana a Körmendyho, ba v mojom živote po prvykrát počul som hlásať, že s tejto tribúny plnokrvného Maďarona tolstojovské neprotivenie sa zlému, nakoľko p. Lelley tvrdil, že Habsburgovci v Maďarsku sú na toľko vnútornou vecou Maďarska, že i keby našu existenciu ohrožovali, i tak neprichodí nám do otázky tej miešať sa.
Tieto názory u nás sa nachodiacích priateľov Habsburgov, ovšem že majú platiť len pre nás, oni sa budú riadiť inou filosofiou. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Tomáš Carlyle povedal, že viac je hodná najžobráckejšia pravda, než najkráľovskejšia lož. Není iného, než takou kráľovskou povedzme cisarsko-kráľovskou nepravdou tvrdenie p. Lodgmana, že existencia štátu našeho spočíva výlučne na zahraničnej politike, že štát náš je umelým útvarom, ktorý trvá alebo padá podľa toho, ako tú zahraničnú politiku robíme. Podľa neho zahraničná konstellácia drží štát náš, ináče by zaniknúl.
Ale dľa neho samého západné veľmoci vraj boly naklonené Karlovi, ale jedine neoprávnené zamiešanie sa Malej Dohody, hlavne naše zakročenie primali ich k inému postupu. Mimovoľne uznáva tedy mluvčí Nemcov závažné slovo naše a význam iniciatívy našej v medzinárodných pomeroch.
Je isté, že mierovými smluvami nastaly isté samozrejmé závažné medzinárodné vzťahy, ktoré našu poziciu neobyčajne sosílily a ktoré rabulistika pánov Lodgmanovcov chce použiť k dokázaniu toho, že práve len tieto medzinárodné vzťahy umožňujú existenciu štátu našeho. Nuž v tomto je logika toho, kto nerozoznává príčinu od následku. Trianonský mier rozdelil bývalé Uhorsko, oslobodil deptané v ňom národy a územia týchto národov pripojil k ich súkmenovcom. Každý z týchto cessionárských štátov má z tohoto rozdelenia ten spoločný záujem, aby za ztrateným nadpánstvom želiaci maďarský súsed ho v držaní ich nerušil. Malá Dohoda a jej defensívny význam bola tedy prirodzeným logickým dôsledkom vzniknutia alebo ucelenia sa cessionárskych štátov. Československá republika neresultuje tedy na Malej Dohode.
Páni Lodgmanovci mali by sa pridržovat tedy len tej pravdy, prospeje to v prvom rade tomu ľudu nemeckému, ktorého záujmy oni majú v tomto parlamente zastupovať. Je predsa samozrejmé, v čom spočíva základ existencie štátu Československého. Československý národ je a bude štátotvorným, udrží tento štát i proti vôli spolčených Nemcov a Maďarov, má k tomu dosť sily. (Výborně.) Nech my tí páni uveria, že keď Slováci narukovali na mobilisačnú výzvu vo väčšom počte, než bolo zapotreba, iste by šli s krevnými braty svojími českými proti ktorémukoľvek nepriateľovi republiku túto ohrožujúcemu, obzvlášte, jak by to bolo proti Maďarom alebo Nemcom. (Výborně!). V tom nech sa neklamú. U nás na Slovensku nepožívajú ani Nemci, ani Maďari, ani kráľ, nie to nejaký Habsburk nejakých sympatií. A odporučoval bych vôbec pánom Nemcom, v ich vlastnom záujme, že by nás ušetrili svojou starosťou o nás. (Potlesk.) Boli u nás nedávno vraj "na podívanú", ale jaký dôjem zanechali v obyvateľstvu slovenskom, o tom najlepšie hovoria udalosti vo Spišskej N. Vsi, kde len námahe československého četníka bolo čo ďakovať, že neodniesli na svojom chrbte hnev tisícov miestneho a okolného slovenského ľudu, tých niekoľko maďaronskych spišských Nemcov, ktorí boli tak neprozreteľne vitať zájezd pánov Verbandistov.
Československá republika v tejto poválečnej dobe potrebuje pokoj, mier, aby sa mohla venovať hojeniu tých rán, ktoré obyvateľstvu zasadila svetová válka.
Preto zahraničná politika naša - i keď odhliadneme od toho, že už následkom zemepisnej polohy i následkom neveľkého počtu obyvateľstva a následkom mierumilovného, o duševný a hospodársky pokrok dbalého štátotvorného živľu budeme vždy prostí imperialistických snah - hovorím zahraničná politika naša je už z uvedenej príčiny nutená robiť politiku mieru.
Mier so súsedmi a mier u samých súsedov naších je cieľom snaženia nášho. Zahraničnú politiku československú možno prirovnávať k pečlivosti hospodára, ktorý dostal sa do držby svojho statku, ale zpustošeného, a ktorý dbá o zavedenie poriadku v ňom, o vybudovanie zpustošených stavísk a preto dbá i to, aby ploty a medze majetku jeho boly pevne ustálené, nikým nenarušované a aby burina a plevel zo súsednej role nevnikaly na jeho pôdu. Zahraničná politika naša dľa tohoto podobenstva snaží sa o konsolidáciu strednej Evropy, ale nemôže trpeť vo svojom súsedstve toho, kto pod zámienkou vývalých ač už teraz neplatných práv ohrožovať chce krvou zpečatené vlastníctvo tohoto národa.
Keď si všimnem celého radu zákrokov, ktoré vláda naša učinila v tomto smere, keď vidíme jej snaženie uzavierať rozumné a predobré hospodárske a politické styky, naše vhodné obchodné a iné smluvy, ktoré nám už k ratifikovaniu boly predložené a ešte budú predložené, musíme uznať, že v tomto smere vykonal náš zahraničný minister všetko to, čo sa za daných okolností vykonať mohlo.
V jednotlivostiach snáď možno pozdvihnúť pri týchto zákrokoch tiež isté, a snáď aj úplne oprávnené, výtky, v celku svojom ale officielná zahraničná politika musí u každého nepredpojatého pozorovateľa vzbudiť úplné uznanie. Ovšem, že dovolím si poukázať i na vady v tomto obore správy našej.
Záujem náš v posledný čas vyvolaly události v Maďarsku, predovším otázka znovunastolenia Habsburkov. Pán min. predseda v reči svojej povedal: "Šlo nám také o to, aby evropská veřejnost pochopila dosah celé této otázky pro centrální Evropu. Na západě se dosud dosti neví, že návrat Habsburků znamená návrat politického systému pro osvobozené národy v centrální Evropě nepřijatelného. Znamená to nový boj o svobodu, demokracii a státní existenci těchto národů. Mýlí se ti, kteří se domnívají, že dosah těchto věcí přeháníme. Proto nastaly na počátku jisté různosti mínění mezi členy Malé Dohody s jedné strany a mocnostmi spojeneckými se druhé strany."
Veľactená snemovňo! Ja, ako syn slovenského ľudu, dobre cítim, že príchod Habsburkov značil by obzvlášte pre nás Slovákov nové zotročenie naše. Nebezpečie toto vycítil som nielen ja, ale každý slovenský človek a hodina tohoto nebezpečia našla nás, všetkých Slovákov bez rozdielu politického presvedčenia v tejto veci jednotných. (Výborně! Potlesk.)
Protestujeme čo najrozhodnejšie proti akémukoľvek pokusu vydať nás Slovákov znova v obeť krvežíznivej dynastie Habsburskej a budeme sa proti podobným zámerom do poslednej kvapky krve brániť. (Výborně! Potlesk.)
Divím sa veľmi, že sa našli jednotlivci z komunistickej strany, ktorí sa nazývajú zástupci československého ľudu delníckého a ktorí nemajú, alebo nechcú mať pochonie pre to nebezpečie, ktoré obzvlášte nás Slovákov ohrožuje a ktorí nemôžeme tomu rozumeť- potierajú politiku zahraničnú našej vlády v tejto veci. (Hlas: V cudzích službách!) Nechceme tomu predsa veriť, že by český delnícký ľud, ktorý menovaní páni zastupujú, môhol mať záujem na tom, aby slovenský ľud znova bol vydaný v obeť Maďarov a Habsburkov.
Detronisačný zákon maďarský bol dokumentom záludnosti maďarskej a bolo preto potrebné doplniť ho mezinárodným aktom o nevoliteľnosti Habsburkov v Maďarsku.
V debate tejto jeden slovenský rečník povedal, že nestačí ani medzinárodný záväzok v tejto veci, ale že je treba i pojatie jeho do zákonov maďarských. Nuž, ja myslím, že neuprímnosť, ošemetnosť a záludnosť maďarská je taká, že v príhodnom okamžiku by neotálali zákon takýto zmeniť. Musíme sa v prvom rade o vlastnú silu opierať, (Tak jest!) lebo Maďarom imponuje len sila.
O dvojakosti maďarskej a o stálej propagande maďarkej za Habsburky ešte i dnes presvedčíme sa snadno, keď si prehliadneme ktorýkoľvek zo svetových časopisov. Tak najdeme na pr. v parížskom časopise "L'Illustration" tendenčné ilustrácie, ktoré majú za cieľ dokazovať, že Maďari sami sua sponte urobili poriadok s Karlom. A zase londýnsky "Sketch" a "London News" majú ilustrácie, glorifikujúce Karla, poslané im úradnou cestou.
Daly by sa celé anekdoty o tom vypravovať, aká to bola vlastne tá komedia, ktorá sa odohrála za Karlova návratu v tak zv. "bitkách" mezi vládnym a Karlovým vojskom. Bola to vlastne opereta a budapešťské časopisy tých 10 mrtvých, ktorí v bitkách tých na oboch stranách padli, oslavujú ako hrdinov, ktorí zomreli v bratrovražednom boji preto, aby Malá Dohoda nevmaširovala do Maďarska.
Podstatným požiadavkom naším oproti Maďarsku je a zostáva jeho odzbrojenie. Prečo naliehame na vyplnenie tejto podmienky mierovej smluvy trianonskej? Osvetlia to najlepšie tieto faktá. V kruhoch Veľkej Dohody operujú Maďari s tou argumentáciou, že ich armáda je spoľahlivou reservou proti bolševikom - argument akokoľvek záludny, ale majúci dobrý zvuk v istých kruhoch. Horthy žiadal 12 ročnú lehotu od Dohody na odzbrojenie maďarského vojska, t. j. 12 rokov na pripravenie sa k odvetnej vojne. Že maďarská odvetná válka bude pararelnou s nemeckou odvetnou válkou, s tým ale informované kruhy dohodové nezdajú sa počítať.
Dnes majú Maďari 180 tisíc vojakov, 40 tisíc četníkov, ďalej vojensky organisovanú početnú stráž finančnú, bezpečnostné a rekvisičné oddiely počítajú 8 až 10 tisíc ľudí. Výzbroje a municie majú pre armádu 230.000 mužov.
Podľa našich hranic sú stále koncentrované silné oddiely pravideľného vojska i bánd. Tieto činia stále útoky do našich pohraničných obcí, lúpežia a vraždia. Tak v posledných dňoch staly sa podobné útoky na Jeníkov u Bratislavi, v Šomošovej u Nového Mesta pod Šiatorom, u Jablonici v Gemeri, posledne u Hostíc, taktiež v Gemeri, kde podľa posledných zpráv odvliekli 4 četníkov našich, z nichž jednoho už zabili a druhý umiera. (Slyšte!) O tejto poslednej neslýchanej udalosti naši slovenskí poslanci podávajú naliehavú interpeláciu. (Výborně!)
Mimo uvedených už vojenských formácií organisujú rozličné iredentistické spolky i ozbrojené bandy. Maďarská vláda tu zase ukázala dvojakosť a falošnú politiku, poneváč podľa sľubu svojho nerozpustila tieto spolky, len ich donútila ku zmene názvu, jak sa o tom už bol predo mnou p. posl. Hodža zmienil.
Podľa najnovších došlých, zaručených zpráv na pr. v dedinách medzi Miškovcom a Novým Mestom pod Šiatorom práve teraz organisujú a ozbrojujú tieto bandy, takže za chrbtom pravideľného vojska bude druhé na všetko odhodlané vojsko. V posledných dňoch doviezli do Nového Mesta nad Šiatorom na 4 nákladných automobiloch municiu a zbrane. I maďarskí železničiari sú ozbrojení a našich pohraničných tratiach už niejeden československý železničný sriadenec bol nimi zavraždený. Stalo sa tak posledne u Parkáne a níže Košic.
Kam v poslednom a podstatnom smere smeruje táto vojenská pohotovosť maďarská, charakterisujú reči býv. min. predsedu Friedricha a ďalej predných maďarských politikov ako Apponyiho a Andrassyho, že v restitucii vilhelminského Nemecka najde obnovenie integrity svojej i Maďarsko.
Krajne nepriáteľsky, prímo vražedne jedná maďarská vláda s československýmí štátnymi príslušníky, ktorí za súkromých cieľov vydali sa na cestu do Maďarska alebo pres Maďarsko. O bestialitách maďarských úradných orgánov by sa daly popísať celé knihy. Vzpomeniem tu len následujúceho prípadu, ktorý podľa hodnoverného oznámenia sa stal v poslednom čase. Arnošt Wadhuty, príslušník Československej republiky i so ženou, riadnym pasom opatrený, ktorý za obchodnými záležitostmi jel do Šoprone, bez príčiny bol zatknutý a uväznený i so svojou ženou. Bolo na neho uvalené podozrenie z vyzvedačstva. V Subotišti bol odovzdaný maďarskému vojenskému súdu, kde ho zprvu zauchovaním nútili priznat sa, dokiaľ neomdlel. Potom bol poslaný do Pešti do Hadíkových kasárieň, kde sa s ním začala znova inkvisícia. Svázali mu ruky i nohy a za ruky ho povesili na múr. Bili ho gumovými palicami nutiac ho, aby odpovedal dľa želania inkvisítorov. Bitie trvalo tak dlho, kým neztratil vedomie a trvala to trýznenie 3 dni. Držali ho v tmavom a špinavom väzení a keď videli, že trýznenie nepomahá, sľubovali mu svobodu, peniaze i maďarský štátny úrad, keď sľúbi a podpíše, že chce byť maďarským štátnym príslušníkom a vstúpi-li do služieb maďarskej propagandy na Slovensku. Udali ho maďarskej policii maďarskí iredentisti v Bratislave.
Na jeho protest, že je československým príslušníkóm, maďarskí úradníci odpovedali, že neuznávajú Slovensko za územie Československej republiky a že obyvateľstvo slovenské je ako maďarskí príslušníci podrobené maďarským úradom.
To, jak plnia mierovú smluvu Maďari čo sa týka ochrany našich menšín v Maďarsku, musí každého ľudsky cítiaceho človeka pobúriť. Dľa maďarskej úradnej štatistiky je v Maďarsku okolo 300 tisíc Slovákov a, prosím, táto massa našej menšiny nemá ani jednej školy slovenskej, nesmie vydávať ani jeden časopis slovenský. Naproti tomu majú Maďari u nás 748 ľudových škôl, 16 mešťanských a 14 stredných škôl, ktoré sú z 80% vydržované Československým štátom. Časopisov maďarských je 94. Jak prevádzajú v praxi mierovú smluvu o menšinách, to môže illustrovať tento prípad: Na Slovenskej Čabe išli riešiť túto otázku tým, že vrchnosti predvolali jednotlivých ľudí k sebe, že aby sa písomne osvedčili, či chcú mať slovenskú školu. Pred týmto šetrením však 120 najznamenitejších slovenských ľudí na Čabe pod titulom politických deliktov zatkli a uväznili v mučiarňach szegedínskych. Ovšem pod týmto terorom predvolaní Slováci povedali, že nechcú mať slovenskej školy. Takto vypadá ten demokratický monarchismus v Maďarsku, o ktorom nám p. Lodgman a Körmendy vypravovali. Nepriateľské jednanie Maďarska vôči nám je zrejmé i z toho, koho poslalo sem do Prahy za svojho delegáta. So zvláštnou zlomyselnosťou vyslalo sem rodáka zo Slovenska, pána Tahyho a za legačného tajomníka potomka zrenegátčenej slovenskej rodiny. Je to veľmi podivné, že drží tu za delegáta človeka, ktorý má svedomie, že tvoril predpoklady štvavej nálady Bethlenovej a ktorý udržuje tú dvojakosť maďarskej vlády umelým spôsobom.
Pripojujem sa úplne k názoru slovenského rečníka o tak zvanej benátskej úmluve. Protestujeme všetci Slováci proti tomu, aby z prípadu burgenlandského plebiscitu robil sa precedent k porušeniu trianonskej mierovej smluvy. Je to vôbec komedia s celým tým plebiscitom šopronským. Maďari sa pripravujú veľmi podivným spôsobom na plebiscit. Bandy pracujú tam zvýšeným terrorom, vyhrožujú rekviráciami, ztratou majetku, žalárovaním atď. Núťa ľud k podpisu, že zaručujú sa i svojim majetkom, že patričný bude i s rodinou hlasovať pre Maďarsko, a aby hospodársky donútili obyvateľstvo k hlasovaniu na Maďarsko, nariadili všetkým tamojším bankám, aby vklady svoje zaslaly do Pešti. Toľko som chcel poznamenať o pomere našom k Maďarsku.
Veľmi ostre bych sa ohradil proti tomu, aby v Ríme vo veciach cirkevnej správy na Slovensku dialo sa všetko dľa úprav ostrihomského arcibiskupa Csernocha. Tento pán, známy Karlista, pracuje na tom, aby jemu osobne oddaný človek dostal do svojích rúk apoštolský vikariát trnavský. Je vôbec veľmi podozrivou politika rímskej kúrie. Do Pešti vyslali za nunciusa známeho Schioppu, ktorý otvorene pracuje na rozšírení feudalistického smeru v Budapešti, paralelného s integritou bývalého Uhorska. Pán kol. Myslivec včera rozprával, že by pápež zaslúžil mierovú cenu Nobelovú. Ja bych s tým súhlasil, keby sa bol pápež zasadil proti Habsburkovi, tomuto rušiteľovi mieru. (Pochvala.) Ale tak sa zdá, ba je zrejmé, že rímska kúria pracuje v prospech Habsburkov. (Různé výkřiky.)