Aby bylo mezi námi jasno, podívejme se poctivě věci na kloub. V §u 2 branného zákona se praví: Povinnost branná jest všeobecná a stejná pro všechny.
Je to hezky řečeno, ale skutečnost je jiná. Všeobecná je jen potud, pokud se týká všeobecné povinnosti odvodní a nastoupení služby presenční, a stejná jen potud, pokud jde o časové vymezení vojenské služby. Dále o nějaké všeobecnosti a stejnosti se vůbec nedá mluvit, leč o výjimkách a úžasných rozdílech.
Pokud se týče obsahu, stejnost povinnosti branné nebyla, není a nebude. Není jí v míru, tím méně ve válce. Pro toho, kdo prodělal osobně světovou válku, není to nic nového, ale ty tisíce a miliony padlých a zmrzačených, i ty tisíce a miliony živých, kterých kosa smrti v tom horoucím pekle nezasáhla, zasluhují, aby se na rozdíly vojenské služby vždy a vždy upozorňovalo.
Pánové a dámy, táži se, kdo vypil do dna kalich utrpení a hrůz světové vojny? Ten voják ve frontě. Tam se odehrávala ta největší tragedie lidského poblouzení. Vážení, vy znáte ten obraz klečícího císaře Franz Josefa, jak se modlí za své národy a prosí Boha za odpuštění, že došlo k tomu krveprolití, a praví: "Ty, Bože, víš, že já tomu nechtěl." Je to ovšem případ bezpříkladné profanace. Ale vy asi neznáte jiný obraz, obraz klečícího domobrance před Kristem, jemuž v zoufalství žaluje: "Kriste, vytrpěl Jsi mnoho, mučili Tě, trnovou korunou Tě korunovali, ukřižovali Tě, ale tolik Jsi snad přece nevytrpěl, co já." Je to obraz hodně drastický, ale vyjadřuje plně celou tu tragiku vojáka zákopového, toho nepatrného tvora lidské podoby z podzemních doupat a děr, kde smrt ani vteřinu nezahálela a ničila životy stů a tisíců bez oddechu. Je to výkřik zoufalství toho zapomenutého neznámého vojína, jehož tělesné ostatky aspoň nyní všude tak jsou oslavovány a uctívány.
Taková byla služba ve frontě. Jinak ovšem bylo za frontou, a zcela jinak ve vnitrozemí. Způsobem hodně markantním vyložil jsem vám úžasné rozdíly ve službě vojenské, zejména ovšem za války.
Pokud se všeobecnosti služby vojenské týče, není ani tato - ani nemůže býti pro všechny stejná. Výjimky jsou nutny. To vidíme v každém branném zákoně. Všimněte si rakouského branného zákona z roku 1912! Poukazuji aspoň na §§ 30, 31 a 32. V paragrafech těchto mluví se zejména o tak zvaných živitelích rodiny. Mluví se o tom, že mají býti dáváni do náhradní zálohy. Za takového živitele rodiny považuje branný zákon rakousky jediného syna otce, neschopného výdělku, jediného syna ovdovělé matky po smrti otcově, jediného vnuka děda, neschopného výdělku, jediného vnuka ovdovělé babičky. Ba dokonce za jediného syna se považuje ten, jenž má bratra, který je na vojně, ba dokonce když má bratra, ba i více bratrů, když jsou mladší 19ti let. Vážení, to praví starý branný zákon rakouský. I ruský branný zákon z doby carské mluví též o kategorii jediných synů, kteří dokonce ani se nemusili k odvodu stavěti. S těmito "jedynaky", jak říkají Poláci, jsme se v Rusku často shledali.
Podívejme se nyní na svůj republikánský branný zákon! Připouští ovšem též výjimky, to jsou "odklad nastoupení služby presenční" v § 16 a "zprostění záložníků" v § 24. Slova "záložníků" podtrhuji z toho důvodu, poněvadž § 2 nařízení vlády ze dne 26. října t. r. - tedy z minulého měsíce - připomíná důrazně k §u 24 branného zákona, že "zproštění osob povinných presenční službou je nepřípustno". Smysl je ten, že pouze záložník může býti zproštěn pro případ mobilisace, resp. války. Tu jsme u úžasné mezery našeho branného zákona. Na tuto mezeru chci upozorniti, ne že bych chtěl zavésti nějakou novou výsadu, nýbrž upozorniti na prostý požadavek nutnosti, kterému, doufám, zcela určitě bude vyhověno, ne v zájmu toho dotyčného jednotlivce, nýbrž v zájmu daleko širším, v zájmu celku.
V §u 16, jak jsem se již zmínil, mluví se o odkladu nastoupení presenční služby a tam stojí zcela jasně: Odvedeným, kteří pokračují ve svých studiích, povoluje se na jejich žádost odklad nastoupení presenční služby nejdéle do 1. října roku, v němž dosáhnou 24 roků. Totéž se týká učňů. Při studujících vysokých škol může se povoliti odklad do 1. října roku, ve kterém dosáhnou 26. roku, ve výjimečných případech dokonce až do 28. roku. U všech ostatních je možný odklad nastoupení služby presenční jen tehdy, pakliže prokáží okolnosti zvláštního zřetele hodné. Podle tohoto §u 1 6 může tedy nepostrádatelnému zemědělci býti povolen odklad v nastoupení vojenské služby presenční, avšak jen do 1. října roku, ve kterém dosáhne 24. roku. A co pak? Počítá se s předpokladem, že dosažením 24. roku důvod odkladu zcela pomine? U studujících je předpoklad, že do 24. roku dokončí studia, u učňů, že budou hotovi se svým vyučením, a u vysokoškolských studentů, že do 26. roku, resp. do 28. roku budou hotovi se svými studiemi. V těchto případech se ví, že důvod odkladu do určité doby naprosto pomine.
Jak je tomu však při zemědělcích? Vážení, mohl bych vám vyjmenovati sta případů neobyčejně vážných, kde jsou okolnosti zvlášť zřetele hodné, kde však s naprostou jistotou se ví, že důvody k odkladu nastoupení presenční služby vůbec nepominou.
Jsou případy, že po odchodu brance na vojnu zůstává na hospodářství jediná živá bytost, stará nemocná matka, nebo starý, hluchý, práce neschopný otec, nebo 80 až 90tiletý děd anebo nedospělí sourozenci, anebo jediný čeledín, k tomu nepoctivý, nebo jediná nespolehlivá služka, ba dokonce v jednom případě, mně známém, jediná osoba, která je šílená, a v četných případech vůbec nikdo.
Prosím, vžijte se do situace takového brance, který má vše opustit a nechat svému osudu, neodvratnému znehodnocení, vydrancování a úplnému zničení. Což není to pak katastrofa nejen pro něho, pro celou jeho rodinu, nýbrž i škoda pro všeobecnost, pro stát? Vážení, srovnejte si ony paragrafy 30-32 rakouského branného zákona s paragrafem 16 našeho braného zákona, a tu vycítíte rázem tu neúplnost, ba dokonce tvrdost našeho zákona.
Zde je nutna bezodkladná náprava. Další neúplnost zákona je též v §u 24, podle něhož takový nepostrádatelný muž, dokud si neodbyl presenční službu, nemůže býti v případě války vůbec ani zproštěn, jak jsem ostatně už dříve na to upozornil, totiž jen záložník může býti zproštěn.
Naše ministerstvo národní obrany musím kvitovati s povděkem - vycítilo tuto mezeru branného zákona a v případech zvlášť ohledů hodných propouští dotyčné brance jako přespočetné, s tím však podle mého názoru se nebude asi moci vždy počítati.
Zásada, stavba našeho branného zákona, by nijak porušena nebyla, kdyby citovaný § 16 se doplnil asi takto: U povolání zvláštní důležitosti (na příklad zemědělství) může odklad nastoupení presenční služby i přes uvedené hranice býti prodloužen, dokud důvod odkladu trvá. Toto ustanovení platí i pro dobu válečnou."
Tím by věc byla šťastně a ku prospěchu celku vyřešena.
Žádám ministerstvo národní obrany, aby této důležité věci věnovalo bedlivou pozornost, po případě, aby podalo návrh novely k brannému zákonu, která by uvedenou mezeru vyplnila.
Končím. V uznání významu naší
armády a v ocenění této státní nezbytnosti a v důvěře, že předneseným
přáním a stížnostem bude vyhověno, prohlašuji, že budeme hlasovati
pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr. Luschka.
Posl. dr. Luschka (německy): Velevážené dámy a pánové! Když v minulém roce byl projednáván hlavní rozpočet, tenkráte bil se tehdejší ministr financí hrdě v prsa, neboť on to provedl, že sestavil dvojí druh státního rozpočtu, rozpočet hlavní, jenž ukázal se býti krytým příjmy státu, a vedle toho rozpočet investiční, jemuž přes 3 miliardy, jež tu byly požadovány, byl přikládán pouze vedlejší význam. Potom se řeklo, že se prý nalezla rovnováha v rozpočtu a tisk nemohl dosti vylíčiti skvělé finanční postavení státu. Tak to bylo v rozpočtu. V praxi to vypadá ovšem jinak, neboť nyní máme opět novou předlohu vládní na stole sněmovny, ve které žádá se na dodatečný úvěr ne méně než 2·6 miliardy přes nesmírná daňová břemena, jež v uplynulém roce k tomu přistoupila a přes četné vysoké úvěry, jež mezi tím byly většinou této sněmovny povoleny. Jestliže pak v rozpočtovém roce rovnováhy hledí z toho 2·6 miliardy schodku, jak tomu bude pak teprve v příštím roce, kdy je mimo vši pochybnost, že letošní rozpočet skončí s 4051 miliony schodku. S bezmeznou starostí se zde každý táže: Jak daleko půjdou tu ještě dodatečné úvěry, zvláště když dokonce velmi podstatné důležité požadavky obyvatelstva a jednotlivých stavů, jako na příklad stabilisace platů státních úředníků, v tomto rozpočtu ještě nenacházejí naprosto žádného vyjádření? Ostatně je každé sestavování rozpočtu odvislé od stavu valuty a klesající hodnota československé koruny a tím daná stoupající tendence drahoty vyvolá snad v nesčetných položkách tohoto rozpočtu ještě značné změny, pro které pak z lidu bídu trpícího nebudou již moci býti vymačkány žádné nové daně. Pokládáme to za pochybené, jestliže tak jako by na ochranu proti kritice rozpočtu státní rozpočet se předkládá Němcům pouze v české řeči. To je pro nás jen o příčinu více, abychom s tím větší nedůvěrou stáli vůči každé jednotlivé položce státního rozpočtu, zvláště když nad to podle čl. III. finančního zákona o přesunech všeho druhu jednotlivých položek rozpočtu, v rámci jeho, učiněno opatření a pouze ve vnitřním úřadování potřebují schválení ministerstva financí, nejvyššího kontrolního účetního úřadu a nejvýše ministerské rady. Tak jeví se tento souhrn čísel velmi problematickým a bylo by pouze třeba doufati, že u položek, jež tu jsou uváděny, v žádném jednotlivém bodě úvěry překročeny nebudou. S touto volností v hospodaření se státním hospodářstvím pomocí přesunů, jež jsou možny, projevuje se ten celý politický systém, jenž nás Němce zde odbývá parlamentarismem na oko a ve skutečnosti je nevyjasnitelným absolutismem.
V řečnické době 15 minut není
možno to vše důkladně dokázati. Několik namátkou vybraných příkladů
mohlo by k tomu však postačiti. V kapitole II, pod titulem 2,
"Vojenská kancelář presidenta", všiml jsem si na př.
položky 8., kde na krmení 5 koní vojenského oddělení zařazeno
je 55.115 Kč. Není mi jasno, proč při nutné tak šetrnosti jsou
vůbec chováni na Hradčanech vojenské koně na státní útraty, když
přece všude jsou automobily a pouliční dráhy k služebnímu styku!
(Posl. dr. Radda [německy]: Aby se mohlo jezditi na úředním
šimlu!)