Sdělím totiž obsah jednoho kratšího letáku, který byl rozšiřován a v němž stála jediná věta: "Dříve bylo heslem splnit povinnost a narukovat, nyní platí: Narukovat a splnit svou povinnost."
My víme tedy, proč narukovali a čeho eventuelně byli schopni, kdyby této výzvy byli poslechli.
Vážené Národní shromáždění, jestliže tento leták mohl, jak list uvádí, ve statisících výtisků v republice naší býti rozšiřován, pak to svědčí - a tento list to sám s uspokojením konstatuje - o vážné organisaci německého odporu.
Proto prosím, aby té sebechvály a toho těžení z narukování Němců nebylo pány kolegy z německých lavic takovým způsobem využitkováváno a zejména aby nám nebyla ihned k akceptaci předkládána směnka, poněvadž ji musíme dříve prozkoumati, zda je na ní vše správné, zda ta směnka nebyla padělána. (Výborně! Potlesk.)
Vážené shromáždění! Tu bych se odvolal na svou nedávno zde pronesenou řeč, kde jsem konstatoval z ústředního orgánu českého učitelstva prohlášení, že této vládě je za úkol dáno, aby připravila půdu českoněmecké koalici. A pan profesor Spina už nám to formuloval dokonce, abychom název tohoto státu změnili, a konstatoval, že to má býti Česko-německo-slovenská republika. My bychom se brzy dočkali toho, že by se ten druhý přívlastek stal prvním a že by to byla německo-československá republika. A jak pány známe, chtěli by oni býti absolutními pány, neboť to je jádro věci, to je jádro vysvětlení historie celé naší doby a celé světové války, že oni rovnoprávnosti neznají, že jsou vychováni v teoriích filosofie Nietzscheovy, který vytvořil jim teorii o národu pánů, to je "Herrenvolk" a teorii o národu otroků "Sclavenvolk". Ne nadarmo bylo konstatováno, že za světové války u Němců nejčtenějším v Německu autorem byl Nietzsche a ve smyslu jeho jsou vychováni. Proto mužové z jejich řad, kteří měli trochu smyslu pro spravedlnost i v ohledu národním, kteří na nebezpečí politiky Bismarkovy a Vilémovy a na její nespravedlnost poukazovali, jako prof. Förster v Mnichově, ačkoliv oblíben a uznáván nejen v Německu, ale i v Evropě a za oceánem, musil opustiti Mnichov a utéci do Švýcar, poněvadž hájil správné stanovisko a potíral politiku Bismarkovu a Vilémovu a všech těch Němců, kteří šíleli přímo myšlenkou, dobýti světového panství a zalíti za tu cenu třeba svět krví.
Proto musí, dříve než dojde k tomu, co bylo snad jako úkol této vládě určeno, nastati přeorientace, ale ne v tom smyslu, jak jsme ji zde slyšeli od poslanců dr. Spiny a dr. Lodgmana, která na druhé straně má druhou tvář Jánusovu; upřímné musí být vaše pokání. My přijmeme rádi marnotratného syna, který se vrací a uznává svou vinu, ale ne fariseje, kteří na oko se staví, ale ve skutečnosti v srdci chovají loupežné doupě a čekají, až přijde příznivý okamžik, aby mohli znovu uskutečniti to, co se jim ve světové válce nepodařilo, to jest světové panství.
Velectěné Národní shromáždění! Já jsem to proto také konstatoval, aby cizina
nebyla snad na základě takových řečí o naší republice a jejích poměrech nesprávně informována. Slyšeli jsme nedávno kol. Hodžu vykládati, co Maďarsko věnuje na propagaci v cizině. Náš stát zajisté ne v takové míře se o to stará, a měl by se o to starati více, tím spíše, aby klamné a nesprávné názory nebyly šířeny do světa o naší republice. Tak na příklad tu jsem předvčírem obdržel z Ameriky od legionářského důstojníka, který bojoval s Američany na naší frontě, výstřižek časopisu v Americe vycházejícího, ve kterém se pojednává o jmenování nového amerického vyslance v naší republice. Jednáno tu zrovna o zahraniční politice a nebude od místa to konstatovati. Jest viděti, že to budí zájem, když zprávy o tom až z Ameriky přicházejí. "The Jewish World" - "Židovský svět" - konstatuje, že vyslancem v naší republice byl jmenován Ludvík Einstein, a doprovází to následujícím doprovodem: "Jmenování Luise Einsteina z New Yorku presidentem Hardingem za amerického vyslance v Československu jest pro americké židovstvo veledůležitým, neboť je to jiný směr v americké politice. Již při několika příležitostech poslala Amerika židy jako vyslance do starého světa. Tito byli však posíláni do mohamedánského Turecka, kdežto křesťanská Evropa dosud židovského vyslance z Ameriky neměla. Nebylo to snad proto, že by správa ve Washingtoně nechtěla posílati židy do Evropy, avšak proto, že křesťanská Evropa viděla křesťanské vyslance raději." - To si myslím. - "Avšak situace se změnila, politický stav židů v Evropě se změnil. Organisované vlády si počínaly uvědomovati, že musí se židovským obyvatelstvem počítati." - Bohužel! - "Válka přinesla s sebou ohromující změnu. Liberalismus, demokracie a práva menšin jsou stále více zjevna a zřejmější je všude snášenlivost. Jest to diplomatickým zvykem posílati vyslance, třeba že tito nebyli předem schváleni státem, kam jsou jmenováni. Proto jest dvojnásob potěšitelným, že Čsl. republika vyjádřila svůj souhlas s volbou presidenta Hardinga. (Hlas: Totiž s tou volbou vyslance Ludvíka Einsteina!) Jest na jevě, že československý president Masaryk jest dosud tolerantní a liberální k židům, jakým býval vždy, a ježto hlava státu mluví zpravidla za svou zemi, můžeme souditi, že Čechoslováci jsou přátelé židů. Luis Einstein jest málo znám americkému židovstvu, jeho účast na židovských podnicích a hnutích nebyla sice valná, to však nebrání židům, aby se z jeho volby radovali. Celý svět neposoudí jeho činnost jako činnost Američana, ale i jako žida."
To konstatuje ten americký časopis, jehož výstřižek zde mám přiložen. Vážené shromáždění, pokládám proto za potřebné, abych uvedl na správnou míru klamné domněnky tohoto židovského světa, tohoto amerického časopisu. Konstatuji, že Čechoslováci nejsou přátelé židů. Čechoslováci jsou spravedliví k nim a nedopustí, aby se jim stala křivda, Čechoslováci však v ohromné své většině žádnými přáteli židů nejsou a nejen u nás v republice, ale ani v Americe. (Výborně!)
Mám zde současně došlý časopis americký, vycházející v Saint Luis z 28. října "Hlas", kde se o tomto jmenování jako překvapujícím píše: "Turek a žid byli a jsou ke katolickým křesťanům vždy velice "laskaví" - o tom svědčí dějiny lidstva. Že dnes je posílán vedle Turecka také do Československa za vyslance žid, to nám jasně osvětluje, jak na Československo vláda Spojených Států pohlíží. Tedy hned po Turecku - Československo!" Tedy prosím, nejen u nás, nýbrž i v Americe český lid soudí tak, a já doufám, že i příslušné kruhy americké si povšimnou tohoto stanoviska i tohoto protestu, který jsem pokládal za věc cti, aspoň toho křesťanského lidu, jejž mám čest zastupovati, jako by náš národ na stupeň Turecka klesl a aby tak zvláštním přátelstvím k židům lnul. Mohl bych ještě konstatovati mnohé z toho sjezdu židovských zionistů v Karlových Varech, co tam bylo uvedeno, jako ujednání s čelnými representanty našeho státu, ale to si ponechám až na jinou příležitost, abych dnes vaši trpělivost příliš neunavoval.
Jen ještě několik poznámek. Jeden z pánů řečníků zde promluvivších, a to pan kolega Humelhans, konstatoval, že zde máme francouzskou misi, a v závěru pojednání o této misi prohlásil, že naše důstojnictvo nestrpí nějakého poručníkování. Druhý z řečníků, zastupující dříve spojené, nyní potírající se strany, Merta, dokonce naznačil, že jsou vyzvědači. Nepokládám se za dosti informovaného, abych o této věci zde učinil prohlášení, ale předpokládám, že francouzská mise v naší republice marně nepůsobí, že zde ani v zájmu republiky marně nepůsobí, a že její poslání i působení zde cenné služby prokázalo naší republice. Přes to nepokládám se za povinna odmítnouti to, co zde proti francouzské misi bylo proneseno, poněvadž mám za to, že v tomto Národním shromáždění, v této sněmovně jsou k tomu povolaní činitelé jiní.
Vůči poznámce pana kolegy Merty o tom francouzském generálu Hennocquovi, který takřka na hodinu musil opustiti naši republiku, konstatuji - a to je charakteristické - že musel, jak bezpečně z důvěrného sdělení vím, opustiti republiku na zakročení vrchního rabína a sice proto, že mezi zatčenými, plenícími a vraždicími bolševiky bylo také několik židů, které on dal odsouditi resp. popraviti. Na zakročení vrchního rabína židovského generál Hennocque musel opustiti naši republiku. To jsem jen chtěl konstatovati vůči těm poznámkám, které kol. Merta o tomto generálu zde učinil.
Bylo zde také vzpomenuto otázky leteckých dílen a jejich požáru. Vážené Národní shromáždění! Já bych si dovolil doporučiti vaší bedlivé pozornosti tuto otázku, poněvadž letectví je pro armádu dnes jedním z nejdůležitějších odborů, a snad vůbec nejdůležitější dnes již, nebo jistě v brzké budoucnosti. A tu nám nesmí býti lhostejno, jaké pokroky v našem letectví jsou konány. Konají se pilné porady a je konáno vše, aby se brzy začalo se stavbou nových leteckých dílen, s čímž souhlasím. Jen si dovoluji projeviti to skromné mínění, že už vzhledem k rázu tohoto odboru, vzhledem k tomu, abychom neukazovali celému světu, co máme, je potřebí také zachovati jisté věci v důvěrnosti, a proto jsem toho mínění, že tyto dílny mají patřiti jedině státní vojenské správě a sloužiti jedině jejím účelům a nesmí nějakou komplikací s jinými kapitalistickými podniky tato otázka pozbýti rázu důvěrného, ke státním potřebám hledícího.
Račte si představit, že to bylo v době mobilisace, když nám vyhořely ve Kbelích letecké dílny. Dejme tomu, že bychom jich byli při té mobilisaci potřebovali, v případě, že bychom byli museli jít dále, než jsme šli. Nám shořely letecké dílny a my kromě jen dvou menších dílen, jiných nemáme. My bychom nebyli mohli opravovat létadla a byli bychom se octli v situaci kritické. A tu v době mobilisace, kdy takové tisíce vojáků rukovaly, děje se hlídání leteckých dílen hlídači, ne vojáky, nýbrž placenými hlídači. Zde je viděti, jak je potřebí, aby takový podnik byl jen ve správě vojenské a docela pod přísnou kázní bylo dbáno bezpečnosti takového podniku.
A při této příležitosti bych chtěl konstatovati, že policejní ředitelství pražské rozšířilo o této věci úplně nesprávné, klamné sdělení, když dalo prohlásiti do veřejnosti, že ten hlídač Kulík, který je zapleten a v podezření, že zapálil ty dílny, měl následujícího dne být propuštěn a proto že snad to udělal, aby se pomstil nebo ukázal, že je nepostrádatelný. To není pravda. Hlídač Kulík měl právě druhého dne nastoupit zcela výhodnější místo v truhlárně leteckých dílen. Nejen, že neměl býti propuštěn, nýbrž jeho postavení mělo býti zlepšeno. Já, vážení pánové, protestuji proti tomu, aby policejní ředitelství pražské svojí korespondencí takovým způsobem nesprávně informovalo veřejnost a snad svádělo se stopy toho, kdo je povolán vésti vyšetřování. Jen ještě k jedné věci z tohoto oboru bych chtěl prohlásiti:
Naše vojenská správa vyžaduje veliké oběti a my jsme přesvědčeni, že jsou ty oběti nutny. Ale naše vojenská správa by si neměla počínat takovým způsobem, jak to v jednom drobném detailu ukazuje vojenská nemocnice v Karlíně, vojenské nemocnice v Karlíně, kde velitel této nemocnice resp. podvelitel major Sommer po celý rok odpírá ošetřovatelkám tam zaměstnaným kousek chleba. Dává jim stravu tak mizernou, že všichni jednomyslně, kteří jsou k tomu povoláni, i kuchař, který byl povolán, prohlásil, že tato strava je nepožívatelnou. A když přišly a stěžovaly si, vysmíval se jim ten "pan" major Sommer: "Vždyť máte organisaci!" Já bych si, pánové, vyprosil, aby takovýmto způsobem důstojník v demokratické republice jednal s těmi, kteří se věnují službě trpících, raněných a nemocných a kteří celé dny a celé noci musí ztráviti ošetřováním, aby zde tak nejapným, já řeknu, klackovitým způsobem, důstojníka nedůstojným, bylo zacházeno s ošetřovatelkami nemocných.
Není to jediný případ; déle než před rokem dal jsem panu ministrovi národní obrany platební výkaz lékaře, který byl propuštěn z karlínské nemocnice, který dostával tam 900 a několik korun, a poněvadž ho propouštěli, strhli mu přes 700 K za rozbitá okna, lékaři, který nebyl ani přednostou svého oddělení! Já jsem již více než před rokem odevzdal panu ministrovi národní obrany ten lístek, a ten se ztratil. To je pořádek, který v ministerstvu národní obrany býti nemá.
Spěji ke konci. Chtěl jsem jen konstatovati, že se mne velice příjemně dotklo, co bylo konstatováno panem ministrem zahraničních věcí a současně také panem ministerským předsedou a co těší nás všechny, že byla uzavřena smlouva s Polskem. Polský národ, bohatýrský národ, utrpení jeho veliká byla a jestli snad v podrobnostech tu a tam jednotlivci jeho nejednali tak, jak by to našim spravedlivým cílům sloužilo - a který národ nemá takové jednotlivce - přece jenom vždy po všechny doby sledovali jsme osudy polského národa s největší účastí a oddávali jsme se s ním radosti, když jemu a nám vráceno bylo, čeho jsme postrádali, státní samostatnost. Nejen proto, ale zvláště ctíme polský národ, že on to byl, který, to možno říci, zachránil civilisaci západní Evropy, když s vynaložením všech sil nasadil svá prsa, když bolševické voje ohrožovaly Varšavu. Naši bolševici na Kladně vyvěsili rudý prapor na znamení pádu Varšavy a zde také vykonali všecky přípravy, a kdyby byl tenkrát pád Varšavy stal se skutkem, byli by jistě bývali z toho vyvolali dalekosáhlé důsledky. Proto Poláky ctíme, že oni zachránili civilisaci západní Evropy, a tím více, že se nyní stali našimi přáteli - jsem přesvědčen, že věrnými přáteli - a my budeme jim stejnou věrností odpláceti.
Dosti bolestně se mě dotklo, že
v této smlouvě s Polskem byl obsažen pasus, ve kterém záležitost
východní Haliče byla prohlášena pro naši republiku lhostejnou,
čili désintéressement. Mám za to, že nám není osud Ukrajiny a
východní Haliče lhostejným, a my stejně přejeme, aby i ukrajinskému
národu dostalo se svobody, aby ukrajinskému národu dostalo se
státní samostatnosti, a přejeme mu to tím více v těchto dnech,
kdy bojuje opět, nevím po kolikáté, o Kyjev a s vynaložením posledních
sil snaží se potříti tu společnost, která učinila to veliké Rusko
tak nešťastným. Tedy já při všem tom přátelství, které chováme
k Polsku, mám za to, že v zájmu samotných Poláků je, aby Ukrajinci
nebyli jejich nepřáteli, a aby v budoucnosti vzpomínajíce toho,
že jim nebylo dopřáno dosáhnouti svobody, s trpkostí nezapomínali,
že také Poláci jsou jejich bratry. Proto mám za to, že v budoucím
působení bude náš pan ministr zahraničních věcí se starati o to,
aby podal důkaz, že nám osud Východní Haliče a Ukrajinců není
lhostejný. Cítíme, že je Slovanstvo ochromeno z té světové války
- to cítí Jugoslavie, to pocítíme my zítra, pozejtří Poláci a
to budou cítiti všichni Slované, že nám schází velký, silný národ
a já řeknu i křesťanský, aby Slovanstvu všemu v celé Evropě dodal
síly a aby nebyl něčím, se kterým si jiné mocnosti, třeba také
přátelské mocnosti, házejí sem tam. Toho jest třeba pro budoucnost
slovanských národů, pro budoucnost všech národů pro spravedlivost
smysl majících, pro opravdové sbratření, při němž si každý bude
hledět svého, druhému nebude ubližovat, druhému nebude nepřítelem,
v tom smyslu křesťanském, jak je to vysloveno v prvních slovech
modlitby Páně, kterou nás Spasitel učil modliti "Otče náš"!
(Výborně! Potlesk.)