Předseda: (zvoní):
Volám pana řečníka
k pořádku a mám dojem, že jeho výroky jsou v rozporu s poslaneckým
slibem, týkajícím se věrnosti k republice.
Posl. dr. Jabloniczky (pokračuje): Na jeho náhrobní kámen bude třeba napsati:
"Zemřel, jelikož chybně pohlížel
na život." (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda: Ke všeobecné rozpravě není nikdo dále přihlášen, jest tedy skončena, a poněvadž -nebyl dán návrh na přechod k dennímu pořadu, přistoupíme, nebude-li námitek, ke specielní debatě, a to k první skupině, která zahrnuje kapitoly politické. (Souhlas.)
Jako prvnímu řečníku na straně
"contra"zapsanému uděluji slovo panu poslanci
Zierhutovi.
Posl. Zierhut (německy): Velectěně dámy a pánové! Rozpočet na rok 1922 dává také podnět, abychom zaujali stanovisko k otázce pozemkové reformy a k Pozemkovému úřadu. Bohužel pro ustanovenou lhůtu řečnickou není možno zabývati se tímto oborem s onou důkladností, jakou tento předmět právě vyžaduje.
Není náhodou, že při zařazování do skupin pro specielní debatu byl Pozemkový úřad zařaděn do skupiny politické, ačkoli pravá pozemková reforma nemá vlastně s politikou co dělati. V tomto státě se však stala věcí vysloveně politickou, k níž v po slední době přistoupil ještě dokonce význam vojensko-strategický.
Státně-finační stránka Pozemkového úřadu, pokud se týče pozemkové reformy, je vlastně velmi jednoduchá. Ústřední správa vyžaduje okrouhle 8 milionů korun a je počítáno se 255 zaměstnanci; pro úřady obvodové a pro obvodové komise je po čítáno s nákladem 11 1/2 milionu korun ve vydání a se 302 zaměstnanci. Provedení pozemkové reformy samé je preliminováno vydáním okrouhle 144 milionů a příjmem 172 milionů, což tudíž znamená pro státní finance přebytek 28 milionů korun. Z číslic rozpočtu a stručného vysvětlení k němu se dovídáme, že v roce 1922 má býti převzato zabavené půdy v částce asi 504 milionů korun, z čehož se počítá na půdu zemědělskou 70.000 ha, a to za přejímací cenu 154 milionů, a na lesy 140.000 ha za přejímací cenu 350 milionů korun, při čemž je odhadnuta přejímací cena za 1 hektar zemědělské půdy 2200 korunami a za půdu lesní 2500 korunami. Z převzaté zemědělské půdy má býti 49.000 hektarů přiděleno do vlastnictví, kdežto zbytek 21.000 hektarů má podržeti stát a přiděliti jej do pachtu. U lesů má býti asi 28.000 hektarů přiděleno do vlastnictví, kdežto zbytek 112.000 hektarů lesní půdy má zůstati majetkem státu. Avšak tyto číslice, jak jsou nám předvedeny v ročním rozpočtu, nejsou již správné. Neboť právě dnes byla nám tu ve sněmovně předložena naléhavá vládní předloha, podle čehož přišla vláda, předloživši rozpočet, k přesvědčení, že pracovní program Státního Pozemkového úřadu na rok 1922 má býti rozšířen tím způsobem, aby bylo provádění urychleno a první pracovní doba aby byla zkrácena. To urychlení se odůvodňuje úmyslem vlády, aby vnitropolitické poměry byly co možná konsolidovány a stabilisovány a proto aby byly problémy, které uzrály, urychleně vyřízeny. Podle rozšířeně vládní předlohy má býti pracovní program rozšířen tak, že státní Pozemkový úřad má v roce 1922 převzíti a přiděliti nejméně 120.000 hektarů zemědělské půdy, nebo ještě více, a 250.000 hektarů lesa. K tomu je ovšem v první radě podle vládní předlohy nutno rozmnožiti stav úřednictva, a to nejméně o 400 úředníků. To dává nyní stav téměř 1000 úředníků a zaměstnanců. Následek je větší náklad o 25 milionů, takže náklad pro ústřední správu, obvodové úřadovny a komise je v rozpočtu na 44 1/2 milionu korun. Tím by byla nyní podle těchto číslic již v roce 1922 veškerá lesní půda, již bylo zamýšleno převzíti v tříroční pracovní periodě, převzata, nebo převzetí její provedeno, kdežto z půdy zemědělské má býti rovněž v roce 1922 převzata největsí část půdy, jak bylo zamýšleno v pracovní periodě tříroční. Tolik bych chtěl se zmíniti jen o finančně státní stránce pozemkové reformy.
Pro nás však je mnohem důležitější národohospodářská a sociálně politická stránka zamýšlené reformy pozemkové, a bylo by nutno zde přednésti také naše národnostní požadavky k reformě pozemkové, poněvadž nás zvláště tlačí.
Národní shromáždění usneslo se po převratě, aniž nás Němce i jen pozvalo a vyslechlo, na množství zákonů překotně a na sklad, k nimž musíme zaujmouti stanovisko, poněvadž nás namnoze poškozují.
Jakožto cíl rozumně a časové pozemkové reformy můžeme uznati, aby byla opatřena svobodná země a odstraněno zchudnutí venkovského obyvatelstva, způsobené ne mírným hromaděním pozemkového majetku v málo rukách. Hlad po půdě byl vždy a jest ještě dnes nejmocnějším popudem pozemkové reformy. Snaha spořádaně státní správy musí směrovati k tomu, aby rozumně uspořádaným způsobem umožnila uspokojiti ve venkovském lidu tuto potřebu přídělu půdy. Nuže, jak byla v tomto státě pozemková reforma zahájena? Nejprve byl všechen pozemkový majetek přes 150 hektarů zemědělské půdy nebo přes 250 ha půdy vůbec státem zabrán, a to s přednostním právem státu převzíti veškerý majetek pozemkový. Jak známo, soukromohospodářské podniky státní v oboru polního a lesního hospodářství se nevyplácejí, právě tak jako většina z latifundií, jichž je v Čechách tak veliký počet, se pro hospodářství národní již nevyplácela. Obáváme se tudíž důvodně, že místo pozemkové reformy přejdou latifundie prostě jen do rukou státu, který tím jen využívá proti nám svých mocenských prostředků. Co jsou vnucené a úřední správy ve světle pravdy jiného než zaopatřovací místa pro oddané oblíbence vlády ve službě národního šovinismu? Podle našich mnohonásobných od borných zkušeností nemohly přivésti zlepšení pozemkového hospodářství, naopak, na mnohých velkostatcích bylo hospodaření dosud uspořádaně uvedeno v nepořádek. Také korupce se zde zahnízdila, a útraty tohoto pochybeného opatření zatěžují nejen majitele, nýbrž veškeré národní hospodářství. Dáváme vládě a zodpovědným stranám na uváženou, aby co nejrychleji zrušila všecky dosud trvající úřední správy velkostatků jakožto nehospodářské pro stát a pro pozemkovou reformu zbytečné, poněvadž si z toho také neslibujeme povznesení zemědělské výroby. Kde by to namnoze nebo snad výjimečně bylo nutno, může se Pozemkový úřad omeziti na úřední dozor, na nějž bylo již zákonem pamatováno a který, správně jsa prováděn, jest pro opravdu státní účele opatřením úplně do statečným.
Dosud jsem mluvil o tom, čeho není k po zemkové reformě třeba. K otázce pozemkově reformy samé nestavíme se na proti tomu nijak zamítavě, nýbrž prohlašujeme výslovně, že jsme ochotni co nejmocněji podporovati provádění rozumné a požadavkům doby vyhovující pozemkové reformy. Pozemková reforma stala se světovou válkou, ještě však více následky doby poválečné všeobecnou nutností. Musíme také žádati, aby nebyla prováděna bez nás nebo dokonce proti nám, nýbrž s námi. Právě tak, jak nám byly vnuceny státní základní zákony, volební zákon, jazykový zákon, branný zákon, usnesla se převratová vláda samovládně na zákonech pozemkových, které by nebyly možné ve státě opravdu demokratickém a v republice národů, jakou je tento stát ve skutečnosti. Vliv lidu na pozemkovou reformu byl pozemkovými zákony československými zcela vyřazen a pozemková reforma byla vydána úplně do rukou státní byrokracie. Ani nynější volené zastupitelstvo lidové nemá podle těchto zákonů možnosti, aby vykonávalo v pozemkové reformě sebe menší vliv, neboť Pozemkový úřad je úplně samostatný a neodvislý. Má sice správní výbor, který byl však již Národním shromážděním zvolen na tri léta, ostatně také není institucí parlamentární, takže volené opravdově lidové zastupitelstvo je tu bez nutného přímého spojení s Pozemkovým úřadem. Pozemkový úřad se skládá jen z byrokratů. Správní výbor byl sice zvolen dřívějším Národním shromážděním, podle parlamentních pravidel měl však hned po rozpuštění Národního shromáždění odstoupiti a měla se podle parlamentních zvyklostí konati nová volba voleným zastupitelstvem lidu. Schází nám nutná přímá parlamentní kontrola pozemkové reformy. Nejdůležitější úloha Pozemkového úřadu, totiž určovati poradí, v jakém má býti zabraná půda přebírána a přidělována, vymyká se úplně vlivu, spolupůsobení a kontrole voleného zastupitelstva lidu. Pozemková reforma jest věcí tak důležitou a pro budoucnost státu právě tak jako každého národa tak vysoce významnou, že nemůžeme dopustiti, aby byly parlamentní vliv a parlamentní kontrola vyloučeny. Jakožto zástupce lidu považuji za svou povinnost, upozorniti slavnou sněmovnu, že při pochybené reformě pozemkové mohou býti nejen tisíce existencí znemožněny, nýbrž že také státy samy by tím zahynuly. Pro nedostatek času musím si bohužel odpustiti, abych uváděl příklady z dějin a i z přítomnosti. Aby tedy byl nutný parlamentní vliv a nutná parlamentní kontrola zachována, navrhuji, aby byla vláda vyzvána, aby vypracovala změnu zákona o Pozemkovém úřadě a aby ji sněmovně co nejdříve předložila.
Otázka půdy je však také eminentní otázkou národní. Každý pravý národ má své kořeny a svoji sílu v půdě. Byl by vyvrácen z kořene a musil by býti dohnán k zoufalství, kdyby mu chtěl někdo odníti půdu. Proto musíme žádati, aby pozemkovou reformou byla německá půda přidělována jen německým uchazečům, aby pozemkové reformy nebylo zneužíváno k tomu, aby bylo německé území prolomeno a tím odňato německému národu. Jakožto zástupce německého národa a jakožto zástupce německého obyvatelstva venkovského považuj i za svou povinnost, abych upozornil již nyní vládu na nebezpečí tím vyvolané a abych varoval před následky takové krátkozraké národnostně šovinistické politiky pozemkové.
Žádáme pokojnou spolupráci v pozemkové politice a aby tato spolupráce byla umožněna, musí se vláda již nyní chrániti před tím, aby se nesáhalo na naši dědičnou půdu a nebylo to trpěno. Správnou cestu k pokojné spolupráci národů ukazuje nám dosavadní příznivá zkušenost s národnost ním rozdělením zemědělské rady se společným ústředním sborem. Na tomto podkladě žádáme také národnostní rozdělení Pozemkového úřadu a utvoření vlastních osídlovacích komisí pro německé území, v nichž se i venkovskému obyvatelstvu poskytne možnost, aby byla pozemková reforma prováděna od něho vyslanými zástupci v duchu opravdu demokratickém, neboť bez spolu působení venkovského lidu nelze tak významné dílo, jako je pozemková reforma, provésti s trvalým výsledkem. Poměry v jednotlivých územích jsou tak základně rozdílné, že je nutno ustanoviti zvláštní osídlovací komise pro určitá omezená území se stejnými poměry. Poukazuj i zvláště na okrajová území Čech, která vykazují poměry zcela zvláštní, a aby se k nim mohlo přihlížeti, je potřebí dlouholeté zkušenosti a místních znalostí, jež možno předpokládati jen u domorodých lidí.
Podstatný krok pozemkové reformy, od něhož jsme si skutečně slibovali dobrý výsledek, byl již téměř proveden bez účasti Pozemkového úřadu. Myslím tím zajištění půdy drobným pachtýřům. Zkušenosti s tím učiněné možno všeobecně označiti jako příznivé. Úspěch se jistě dostaví. Zákon o drobných pachtýřích kromě toho vyžaduje jen malý náklad několika málo procent a zjednává nabyvateli vlastnictví dříve pachtované půdy prostým a jistým způsobem. Ovšem nabyti bylo vázáno předpokladem dlouholetého pachtu a to je závadou, již neschvalujeme. Velkostatek, který nemá nebo nechce míti schopnosti a vůle k vlastnímu podnikání a půdu pouze propachtuje, nemůže činiti nároku na racionelní hospodaření a ať ustoupí pracujícímu lidu venkovskému. Při tom je jedno, jak dlouho již trvá stav této nečinnosti a neschopnosti velkostatku. Na druhé straně musí se pachtýři, který již prokázal způsobilost k samostatnému obdělávání, dáti možnost, aby mohl pachtovanou půdu co nejdříve získati do vlastnictví, aby ji mohl zlepšovati a vykonávati úspěšnou práci kulturní, v níž mu dočasný pacht překáži. Jiná vada zákona o drobných pachtýřích je v tom, že má předpokladem ne více než 8 ha vlastnictví bez rozdílu krajiny včetně s nabývaným pachtovním pozemkem. 8 ha půdy nejlepší jakosti a v nejlepší poloze je něco jiného než 8 ha hubené půdy horské. Zde musí býti nejvyšší hranice nejméně zdvoj násobena. Ve snaze, aby bylo nedostatkům tohoto zákona odpomoženo, navrhli jsme již dříve, aby byl zákon o drobných pachtýřích rozšířen na všechny pachty, které trvají od začátku války, a také nyní podám takový resoluční návrh. Musíme učiniti tento další krok v pozemkově reformě, aby reforma půdy nezůstala státi na polovici cesty, nýbrž aby se stala tím, co od ní očekáváme, totiž vysvobozujícím činem, podnikem lidu opravdu prospěšným, který zjedná konečně i drobnému venkovskému lidu náležité postavení, kterého si poctivě zasloužil prací svých rukou.
Ke konci chci si jen ještě zmíniti, že jsem ke kapitole Pozemkový úřad podal několik resolučních návrhů, jež mají v první řadě za účel novelisovati zákony o pozemkové reformě vylíčeným způsobem, které dále vyzývají vládu, aby vyhlásila ve Sbírce zákonů a nařízení bližší ustanovení, která mají býti ve věci zamýšleného přídělu půdy podle § 29 zákona přídělového vydána nařízením; dále resoluční návrh, jímž se vláda vyzývá, aby při pozemkové reformě poukázala Pozemkový úřad, aby komplexy lesů zabraných velkostatků nepřebíral ve velikém množství pro stát, při čemž se lesy z rukou velkostatku jen převádějí do soukromého hospodářství státu, aniž se při tom přihlíží k zájmům venkovského lidu a jmenovitě k potřebám venkovských obcí po přídělu lesa do obecního jmění, nýbrž aby v hranicích zákonem stanovených omezoval převzetí pro stát na případy skutečného všeobecného prospěchu, a aby v souvislosti s tím nenechával déle nepovšimnutým velký počet žádostí obcí o příděl lesní půdy, nýbrž aby je co nejrychleji úplně podle zájmů těchto obcí vyřizoval; dále resoluční návrh, aby byly rozvedeny a odůvodněny jednotlivé rozpočtové položky, jakož i aby podána byla Pozemkovým úřadem zpráva o jeho činnosti. Ačkoli k tomu směrující návrh re soluční byl podán již k státnímu rozpočtu minulého roku a sněmovnou skutečně při jat, neuznal Pozemkový úřad, pokud se týče ministerská rada, dodnes za nutno, aby tomuto usnesení sněmovny vyhověl.
Chci ještě krátce promluviti o akcích, které státní Pozemkový úřad zahájil v minulém roce. Byly to akce přídělu roztroušené zemědělské půdy zabraných velkostatků a přídělu stavebních míst. V tomto směru byly sice vydány vyhlášky, avšak bližší instrukce byly dosud uchazečům o půdu a veřejnosti zadržovány. Ačkoli byly tyto akce zahájeny již v květnu tohoto roku, ne byly dodnes ještě ukončeny a v mnohém směru nepřinesly to, co se vlastně očekávalo. Tyto přídělové akce, zvláště příděl míst stavebních, nebyly dodnes ještě vyřízeny. Namnoze leží stále ještě u odborných poradců, nebyly tudíž ještě ani předloženy příslušnému místu Pozemkového úřadu k rozhodnutí. Úkolem této akce bylo přece, přidělovati potřebným uchazečům roztroušené parcely, než nastane všeobecná akce přídělová. V tomto směru byla akce bez potřeby Pozemkovým úřadem omezena. Pojmu rušený" bylo odbornými poradci namnoze špatně rozuměno. Pozemky, na kterých je u příslušných dvorů hospodařeno jen proto, poněvadž překročily jistou výměru, nebyly uznány za roztroušené. Mohl bych vám - bohužel, schází mi k tomu čas - uvésti v tomto směru mnoho příkladů, kdy pozemky vzdálené více než 2 1/2 až 3 hodiny ode dvora, poněvadž přesahují ji stou výši výměry, nebyly uznány za roztroušené, ačkoli tyto pozemky byly již více než po 50 let vždycky propachtovány a jen pro nedostatek předpokladů podle zákona o drobných pachtýřích nemohly býti žádány do vlastnictví. Domníváme se, že tyto přípravné akce Pozemkového úřadu byly vlast ně neúspěchem. Bylo by bývalo mnohem rozumnější, kdyby se bylo tam, kde jest skutečně nutná potřeba půdy, přikročilo hned k všeobecné akci přídělově. Bylo by bývalo vyvarováno mnohým nespravedlivostem, poněvadž byla k disposici právě jen omezená výměra roztroušené půdy a nároky nemohly býti uspokojeny. V nejbližší době, až bude sněmovně předložena zmíněná nutná vládní předloha, budeme míti příležitost obírati se pozemkovou reformou blíže. Doufám, že při té příležitosti nebude řečnická lhůta tak škrcena, jak se to stalo při pro jednávání státního rozpočtu.
Abych svoji řečnickou lhůtu nepřekročil,
musím skončiti. Končím tím, že pravím, že jsme v každé době pro
rozumnou pozemkovou reformu podle potřeb doby, že tam, kde je
potřeba půdy, usilujeme o radikální provedení reformy, že však
musíme žádati, aby se dbalo potřeb německých uchazečů o půdu,
že německá půda smí býti přidělo vána jen německým uchazečům.
(Potlesk na levici.).
Předseda (zvoní): Přerušuji projedná vání denního poradu dnešní schůze, a než přikročím k ukončení schůze, mám za svou povinnost říci toto: Volal jsem p. poslance dr. Jabloniczkého k pořádku pro závěrečná slova jeho řeči, při čemž jsem dodal, že mám dojem, že jsou v rozporu s jeho poslaneckým slibem. Jelikož pan poslanec mi prohlásil, že mu byla naprosto vzdálena myšlenka a úmysl, aby se octl v rozporu se svým slibem, konstatuji to s povděkem a prohlašuji se své strany, že trvám ovšem na volání k pořádku, netrvám však na odůvodnění právě uvedeném.
Přikročuji k ukončení schůze a navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala zítra v sobotu dne 19. listopadu o 10. hodině dopolední s tímto
Nevyřízené odstavce dnešního denního pořadu.
Jsou snad námitky proti tomu? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.