Jestliže se na jedné straně zabýváme finanční politikou a když zde uvádíme jednotlivé položky příjmů státních, jest dobře také uvésti a pod lupu vzíti vydání státní, a tu jistě každého zarazí - a pánové, to se nedá žádným způsobem zakrýti - jestli prostý dělník uvidí ve svých novinách, jestli mu řekne na schůzi řečník: na všecka ministerstva bez rozdílu - nemluvím o ministerstvech naprosto neproduktivních se příštím rokem přidává a jedině ministerstvo sociální péče má rozpočet o 56 mi lionů korun menší. Potom to bude chápati v tom smyslu, že se má v každém případě chrániti jen někdo jiný, ale ne dělnictvo. A v tomto případě jistě ta jeho, řekl bych, patriotická láska příliš nebude hořet a také nestoupne. (Posl. Mikulíček: Znám případ, že dva sirotci dostávají 15 K měsíčně na výživu, otec padl!) Takových konkrétních případů, které jsou skutečně obžalobou našeho režimu sociálně-politického, by byla spousta. Uvádím jen hlavní cifry. Ministerstvo sociální péče má celkového vydání v tomto roce 4.9% a toto vydání náhle klesá ve křivce skutečně rapidně klesající na 3.3%, tedy o 1.6%, a to jest, vážení pánově, v době, kdy se má jednati o uzákonění sociálního pojištění. V rozpočtu jest uveden obnos 10 mil. korun pro přípravy na sociální pojištění. My jsme podali resoluční návrh, ve kterém jsme žádali, aby pro dobu přechodnou, dokud nebude uzákoněno sociální pojištění zejména starých a přestárlých dělníků, aby bylo těm, kteří dosáhli 60. roku, jsou invalidní a nemajetní, vypláceno alespoň něco, tak aby z toho mohli býti živi. Tento návrh padl tak jako ostatní resoluční návrhy pod stůl. O tom chci ostatně v závěru se zmíniti.
Pánové, po sociálním pojištění volá dělnictvo 20 roků, všude bylo na standardách a při každé příležitosti mluvilo se o sociálním pojištění, A jako to bylo se socialisační otázkou, tak jest to i s touto sociálně pojišťovací otázkou, že se odkládá. Dnes byla jmenována komise, která bude na tom prý pracovati, sestaví nějaký materiál, půjde s tím k vládě a ministerstvu pro sociální péci a tam se to upraví a teprve potom přijde se s určitým vládním návrhem do sociálně-politického výboru, aby tento na tom konečně provedl příslušné změny, po případě korektury. Sociální pojištění po stránce praktické musí býti uznáno za jednu z nejnaléhavějších potřeb, a já varuji zejména ty, kteří se domnívají, že se dělnictvo spokojí s takovou politikou pštrosí a odkládací, poněvadž dělnictvo si tento způsob řešení sociálně politických otázek nedá líbiti, poněvadž jestliže se v Československé republice může vůbec v něčem dělnictvu přijíti vstříc po stránce reformní, potom jest to zavedení starobního a invalidního pojištění. Musil jsem se již v rozpočtovém výboru zmíniti o Zemské úřadovně pro pojištění robotníků na Slovensku. Jest to zase bolavé místo nedostatku unifikace zákonodárství dělnického. Této zemské úřadovně pro pojištění robotnictva na Slovensku musí v rozpočtu každého roku býti vyhrazena položka, ze které se vyplácejí důchody - rád bych věděl, jestli se vůbec také vymáhají příspěvky na Slovensku od podnikatelů, kdo je platí a jak jsou vysoké. K čertu, když je zde sociálně pojišťovací ústav, musí míti příjmovou a výdajovou agendu. Ovšem, nemají katastru, trvá to 3 roky, aby to srovnali. Ale, vážení pánové, nemá nikdo nic proti tomu, aby vypláceny byly podpory. Je nutností, aby renty těm zmrzačeným byly vypláceny, ale je otázka, odkud plynou zdroje příjmově, kde se berou příjmy. Dnes nemusím mluviti o národohospodářské theorii, kterou zastávám, ale každému je jasno a zákonodárství Česko slovenské republiky je uznává, že premie má býti odvedena podnikatelem. Naproti tomu vidíme, že podnikatelé slovenští jsou z toho vyjmuti a pokud jde o podnikatele v ostatních zemích pod správou ministerstva sociální péče stojící, tam máme také určité případy. Podali jsme kdysi resoluci, ve které se vláda vyzývala, aby provedla všude volby tam, kde jsou správní komise, to znamená, aby byla všude uznána autonomie dělníků, poněvadž dosavadní představenstvo je všude složeno ze dvou kurií, podnikatelů a dělníků. Také tomuto naše mu přání, které bylo přáním koalovaných stran a přijmuto Národním shromážděním, nebylo vyhověno dosud. Ale naproti tomu, jak nám bylo řečeno, se pomýšlí na rozpuštění představenstva První úrazové pojišťovny dělnické, kde ještě představenstvo bylo způsobem ústavním zvoleno. To je představenstvo dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko.
Poněvadž to představenstvo vyhovuje všem potřebám a požadavkům a poněvadž na místo, aby se provedly přípravné práce pro volby do ostatních ústavů, musí býti zrušeno a má býti nahrazeno správní komisí. Ovšem, je zde jeden důvod, vážení pánové, tam totiž že mají komunističtí dělníci zastoupení v představenstvu, a to je ten trn v oku. Kdyby byly provedeny volby do pojišťovacích ústavů jenom podle starého práva volebního, které je pro kočku a které patří do starého železa, pak by se ukázalo, že velká většina dělnická bude hlasovati a do pojišťovacích ústavů komunistických bude vysílati jako své zástupce třídně uvědomělé delegáty, kteří se hlásí ke komunistické straně. Tam je potřeba lidi, kteří se hlásí ke komunistické straně, a proto musí celé představenstvo odstoupiti a býti jmenována správní komise. Ovšem myslím, že pan ministr sociální péče, který je socialistou, uváží předem následky a za druhé bude se informovati, jestli nezná poměry na Brněnsku, na Moravě a ve Slezsku, ať se tam jde podívati a přesvědčí se o smýšlení moravsko-slezského proletariátu, aby mohl zaříditi svoji vládní akci dříve, nežli provede tento případný krok a přistoupí k rozpuštění představenstva.
Vážení pánové, zdálo by se, že jsem příliš veliký škarohlíd, posuzuje státní hospodářství Československé republiky, ale mně bylo zvláštní radostí, když jsem se do zvěděl, že má také Československá republika a zejména hradní správa značné příjmy, a to příjmy, které člověka v pravém slova smyslu ohromují. My máme na hradě vodovod, ten se táhne do různých domů, ve kterých se používá z něho vody. Poněvadž je to hradní správa, musí býti hodně loyální k těm občanům, kteří té vody tam používají, a proto myslím, že ty položky budou asi velmi opatrně stanoveny, poněvadž bych si jinak nemohl představiti, proč na př. za používání vodovodu pan Thun Osvald z domu čís. p. 180 na Malé Straně má vyměřeno celkem 33 K ročně a pan František Thun - mě se tak něco zdá, já nebyl v bližším styku s takovými pány, že jsou to bývalá knížata nebo hrabata - pan František Thun platí, poněvadž se snad stydí před svým příbuzným panem Oswaldem, 40 K, ale pan Bylandt- Rheydt z domu čp. 171, také nějaký šlechtic, platí 12,60 K. Probošství sv. Víta, to je zvláštní nějaká korporace církevní, platí také 12 K. Potom je tam pan dr. Thun- Hohenstein a ten platí 20 K, bývalý ústav šlechtičen platí 6,30 K. Arcibiskupské residence za dům čp. 56 na Hradčanech platí 1 K, Spolek paní sv. Anny - je to pod patronancí nějaké světice - 1 K. Metropolitní kapitola za předzahrádku platí obnos 1 K. Tím jsou finance Československé republiky dostatečně podepřeny a není třeba míti starost, že by došlo k nějakému kritickému stavu, poněvadž takové příjmy nás skutečně zachrání.
Mluvíme o ministerstvu sociální péče, že jeho poměr je zařaděn 3,3% z celkového vydání. Avšak máme tu jiné ministerstvo, které se vztahuje se svou působností na jednu vrstvu, na vrstvu vysloveně stavovsky organisovanou, a to je zemědělství. A tam je dotace z celkového vydání rovněž 3%. Bylo velmi interesantní, když jeden z pánů, kteří zastávají republikánskou stranu československého venkova, přišel se stížností proti těm větším zemědělcům a uvedl, že prý máme u nás nějaké konsorcium lesních velkostatků. Člověk neví, co je to, je to velkostatek, který má jen lesy, anebo velkostatek, který má lesy i pole do hromady. Toto konsorcium lesních velko statků převzalo pro fond na strojená hnojiva několik milionů m3 dříví z lesů naší republiky. Aby se to mohlo pokud možno rychle dělat, byla snížena lhůta pro porost, která je přece stanovena na 100 let, na 90 let, a bylo nám řečeno, že prý jeden pan z Bratislavy, docela soukromá osoba, podpisuje všecky účty, přijímá objednávky, zkrátka je ztělesněním tohoto konsorcia. Je to něco podobného, jako s tou lihovou aférou, ve které je sdruženo 6 lidí, v jejichž čele prý stojí i politicky exponované osoby, které vydělávají strašné peníze. Tak na př. při určité bonifikaci vydělaly 37 milionů Kč Svému předsedovi vyplácejí 1/2 milionu korun ročně a vydržují si pro svojí osobní potřebu, jsou skromní, poněvadž je jich 6, pouze 4 automobily. Státní statky patří do problému zemědělského. Nás stály 27 milionů Kč, a to neměl jsem ještě kdy se podívati na státní statek v Lánech, ale domnívám se - a jak jsem se informoval - tento státní statek byl pokud se týče stránky obchodní velmi špatným obchodem pro Československou republiku. Musíme do tohoto státního statku vraziti ihned napoprvé 8 milionů Kč, aby to celé nespadlo. Máme tam v lesích různé myslivny a hájovny, které se musí opraviti a za účelem těchto oprav vyžaduje se větší dotace. Když počítá se úhrnný obnos ceny nákupní s tím, co se do toho musí dáti příští rok, počítáme, že to dělati celkem 40 milionů Kč.
Máme zvláštní poměry na Hradčanech. Pánové, chodím velmi často na Hradčany, poněvadž tam mám co dělati, různé intervence, zejména v ústavu šlechtičen, v němž je ministerstvo vnitra. A myslím si, že hrad i se zámkem nejsou tak veliké, aby požadovalo se na pouhé vyměření hradu 100.000 Kč. Jakým způsobem bude měření to prováděno, nedovedu si představiti, asi tak, jako se stavěla ona cesta v Jelenním příkopu, která se staví již přes 1/2 roku a pořád se ještě po ní choditi nemůže. Nebo dvéře na Petříně, které se stavěly 7 měsíců do nějaké erární budovy a pořád ještě nebyly hotovy. Poněvadž nemáme ještě účetní uzávěrky za rok 1919, musíme počkat ještě tri roky na účet, abychom věděli, co stála ta cesta a ta vrata. (Veselost.)
Pánové, my si potrpíme na representaci. Československá republika nemá kromě demokracie nic jiného, nežli vnější okázalé vystupování. Proto ministerstvo zahraniční se stará, aby mělo na venek zastoupení ne dostatečné, nýbrž splendidní. Máme 25 vyslanců, zplnomocněných ministrů a ministerských residentů, kromě toho 67 konsulárních a 25 místokonsulárních, celkem 90. A byl to jeden z kolegů ze soc. dem. strany, který přišel s dopisem od českého občana v severní Americe, ve kterém si občan stěžoval, že nedovede chápati, proč máme tolik konsulů a vyslanců v severní Americe, že byl na několika z nich a že pánové tam nemají co dělat, že čtou noviny. (Hlas: Možná, že je to nějaký čtenářský spolek!) Ano, možná že se ti pánově zmýlili ve svém povolání, že jsou snad žurnalisticky činní, ale konsulárně nebo diplomaticky tam pracovati nemají co. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Vážení pánové, pro správu Československé republiky je velmi charakteristické, že ve svém působení ministerstvo vnitra zaujímá skutečně stanovisko, které je vysloveně zahroceno proti komunistickému hnutí. Doložím to několika případy. Především je nutno konstatovati, že není jediného shromáždění - vy na Slovensku si stěžujete, že máte všechna shromáždění a schůze navštíveny policejními úřady. . . . . (Hlas.: My je máme dokonce zakázány!) . . . . . nu, máte-li je zakázány, nemusí tam aspoň žádná strana chodit a máte aspoň pokoj. Ale pokud se týče schůzí u nás, kde nemáme stanného práva a výjímečného stavu, u nás ve skutečnosti žijeme ve výjímečných poměrech, poněvadž se na všechny naše schůze dostavují policejní úředníci, zástupci policie a bez asistence vrchnostenské se u nás schůze nemohou vůbec pořádati. (Hlas: Tam nemají co dělat!) Proč? Ta asistence? Právě proto, my také říkáme: proč? Myslím, ze jsme přece jenom ve státě, že je lidový, a zde se občané nemohou scházeti, když mají příležitost k nějakému veřejnému projevu, aniž byli pod patronancí policajtských pendreků a policajtských šavlí. Máme konference, do kterých vnikají četníci nebo policisté, rozhánějí delegáty a delegátky, nebo při nejmenším konstatují počet, stáří, pohlaví, politickou příslušnost, po případě náboženské vyznání účastníků a účastnic, a teprve když se těmto formálním věcem vyhoví, může býti zahájeno jednání konference anebo sjezdu. Máme zvláštní postavení vůči správě tohoto státu, poněvadž ministerstvo vnitra se domnívá, že to, co je komunistické, je předmětem nejenom zvláštní pozornosti, ale je výhodným předmětem persekuce. Uvádím jeden doklad z osobní praxe. Dnes sem přišel k nám do klubu bývalý legionář Frydrišek Kašpar, který sloužil v legiích u prvního zápasného pluku od r. 1916, pak byl u štabní divise v Penze a jako kurýr vykonával služby Československé republice do Paříže. Vrátil se z Francie od 23. pluku roce 1919, byl určen jako úředník technický do Trenčína, později byl přijat jako notář do Dolní Apši. Pozoroval určitý čas, že je neustále špehován různými lidmi. Došlo na notářském úřadě ke konfliktu mezi dvěma dělníky, kteří přišli k němu a mezi četníky, kteří vrazili do jeho kanceláře a kteří dělníky beze všech důvodů zatkli, aniž by řekli notáři, který je vlastně jejich vrchním orgánem, oč běží, strážmistr vůbec vypověděl poslušnost panu notáři a konec konců se stalo, že notár Frydrišek Kašpar byl propuštěn ze služeb Československé republiky, aniž by bylo oznámeno proč, aniž by bylo mu vyplaceno to, co mu vyla republika dlužna. Dostal zatím záloh u, nedostal ani zaplacené diety, ani gáži, a dnes stojí tu s holýma rukama. Ten člověk musil odjeti do Trenčína. Poněvadž je náhodou lingvista velmi zručný ovládá 5 jazyků, dělá soukromého učitele jazyků jako bývalý legionář, jako byl před válkou inženýrem, technickým učedníkem u firmy vídeňské. Tedy člověk, který byl exponovaným faktorem tak zvané zahraniční revoluce, je odkázán, aby dělal soukromého učitele jazyků. Má jedno na svědomí, že je organisovaným komunistou. A maďarští oficíři jsou v Košicích pověřeni nejdůležitějšími funkcemi a jsou hlavními důvěrníky tamní policie.
Nemluvil jsem zde výslovně o mobilisaci, poněvadž byla již předmětem rozpravy s naší strany a bude také záležitostí ve specielní debatě. Uvádím jen jeden moment. Máme v Bratislavě a různých jiných městech spoustu lidí, kteří nemají domovského práva v Československé republice. Bylo napětí mezi Maďarskem a Československem. Je přirozeno, že každý člověk, který utekl z horthyovského Maďarska přes hranice do Československa, jakmile je vydán zpátky, je při nejmenším oběšen, poněvadž tam v Maďarsku Horthy s nimi nebude dělati cavyků. Jsou to lidé, kteří tam byli nařčeni z velezrady. Teď se stalo, že z Bratislavy, Lučence, Michalovic byly vedeny celé kordony, celé skupiny emigrantů uherských - bylo na př. konstatováno, že z Bratislavy jediný průvod čítal 200 osob - za hranice. A co to znamená? To znamená, že byly vydány do chřtánu a drápů právě toho režimu, proti kterému stála republika Československá,
Když to bylo řečeno ministerskému předsedovi panu dr. Benešovi, přiznal, že sám chápe těžké postavení těchto lidí, poněvadž kdyby se to bylo jemu stalo, byl by sám těžce nesl takové právo asylu, které mu dalo dříve Švýcarsko a potom Francie.
Vážení pánové! Toto se stalo v posledních dnech právě na Slovensku. Ale ještě něco důležitějšího! Tam máme prosím zbytky Petljurovských band, jsou to hordy lupičů, kteří přepadávají vlaky, které dovážejí potraviny do sovětského Ruska. Rusko je stíženo katastrofou živelní, trpí hladem, i kdyby tam sovětský režim nebyl. Trpělo pod tímto úžasným živelním úkazem a v této době, kdy se tam dovážejí vlaky s potravinami, jsou napadeny hordami, které vydrancují vlaky, po př. zaviňují vykolejnění vlaků, tedy ztráty i na životech. Tito Petljurovi utečenci byli internováni na Slovensku - je jich celkem asi 1000 - po vyhlášení mobilisace dostali pěkně flinty a vykonávali tam službu vojenskou tak, jako by byli nejspolehlivějšími vojáky, cleny armády Československé republiky. (Hlas: Bývalí honicí psi rakouské armády!) Není se čemu diviti, poněvadž ministerstvo národní obrany snad bylo v úzkých a potřebovalo každý živel, který zde byl k disposici, ale jest nutno konstatovati, že ministerstvo národní obrany nebo správa vojenská v tomto případě dopustila se přehmatu. Ale bylo nám sděleno a v listech ne stranických pod jakousi rouškou diskrétnosti probíhala zpráva, že ministerstvo národní obrany vydalo tajný rozkaz, reservát, ve kterém uvádí na pamětnou všem lokálním velitelstvím, zejména transportním, že jest nutno velmi bedlivě pozorovati jednotlivé lidi, kteří na rukují a kteří jsou nařčeni jako nespolehliví. Tento reservát byl takového druhu, že na první ráz bylo zjevno, že jest to zahroceno proti těm, kteří jsou organisováni jako komunisté, poněvadž se dnes každý posuzuje a charakterisuje jen buď jako komunista, revolučně organisovaný člověk nebo jako nekomunista, slušný a pořádný občan. Je to vlastně namířeno proti komunistické straně. Měl bych jen jednu po známku, a to tu, aby se pánové nemýlili, jestliže se domnívají, že hnutí, které zde živelným způsobem vyrostlo a které není jen rázu lokálního, takovými prostředky dá se zastaviti, po případě zkrušiti. To se náramně mýlí! Ať to pánové zkusí! My máme barometr k změření politických sil. Ať se vypíší volby do Národního shromáždění a uvidí se, je-li toto Národní shromáždění výrazem vůle pracujícího lidu, je-li opravdovým obrazem smýšlení nejen proletariátu republiky, nýbrž i ostatních vrstev tohoto státu.
Ministerstvo národní obrany jest protekčním ministerstvem a ve svém rozpočtu vykazuje vydání 3.118,846.000 Kč. Já jsem si vypočetl průměrně, že dnes každý občan, ať narozený, nemluvně, ať starec, přinese si na svět v roce 1922 dluh, vlastně povinnost platební 230 kaček pro ministerstvo národní obrany. To jest repartice na jednotlivce, která jest příliš vysoká. Ale ministerstvo národní obrany má zvláštní rozřadění svých položek. Máme tam osobní položky pro gážisty při centrálním úřadě, při ministerstvu vojenství, a tyto vyžadují 30 mil. Kč. Máme u ministerstva vojenství více důstojníků a úředníků, ve státě, který má necelých 14 mil. obyvatelů, než ve starém Rakousko-Uhersku mělo ministerstvo zemské obrany a války dohromady.
Tedy, vážení pánové, to je právě velmi markantní, abychom posoudili zbyrokratisování a zmilitarisování dnešního režimu u nás. Ale ministerstvo národní obrany vykazuje na osobních požitcích pro gážisty - kteří jsou mimo centrály zaměstnáni - 466 milionů. Pro mužstvo - počítám nejméně jednoho důstojníka na 20 mužů - kterého jest dvacetkrát tolik, vyplácí se na osobních požitcích 1/4, to jest 120 milionů korun. A jestliže na osobních požitcích důstojníků, gážistů se vyplácí nebo dotuje takový obnos, tu na druhé straně úplně zanikají obnosy, které jsou nebo mají býti vlastní péčí o zdraví a o jakési zajištění osob povinných vojenskou službou. Tak na př. pro léčení anebo pro lékárnictví se dotuje 40.000 Kč. Ale pro sociální ochranu osob zraněných na vojně - tedy v míru - osob stižených různými nemocemi, získanými a zjednanými při vojenské službě, pro pozůstalé oběti militarismu československého se vyměřuje 450.000 Kč. To je hotový výsměch sociální péči o vojáky, to je skutečně něco, co se nedá vůbec nějakým způsobem klasifikovati.
Po stránce interní mám jednu věc zde. My podáváme interpelace, které jsou vlastně, řekl bych, ranou do vody. Vy stále prohlašujete, jako bychom byli v nejspořádanějším státě, jehož představitelem jest parlament Československé republiky, ve kterém jest hlavní zásadou demokracie a tyto zásady nejhlavnější vlastním svým přičiněním a svojí prací házíte pod stůl, šlapete je, poněvadž neuznáváte ani to, co by bylo jinde v jiných parlamentech prostě důsledkem taktu parlamentního. Upozorňuji na př. na interpelaci, kterou podal klub komunistických poslanců proti p. Mičurovi, toho času ministru s plnou mocí na Slovensku, jako sekvestorovi arcivévodských statků v Malých Topolčanech. Všecky intervence tohoto druhu jsou ještě vůbec nezodpověděny. Ale, vážení pánově, jestliže chcete míti důsledky režimu, nesmíte tomuto režimu dávati ráz, který není byrokratický, který jest oligarchický a který jest plutokratický. To jest právě záměna pojmu, jak jsem to ve svém úvodu řekl. Mluvme otevřeně, nedělejme kulatá slova a řekněme všecko tak, jak to je. Buďme reálnými politiky. A jestliže zodpovědní politikové tohoto státu mluví o demokracii a užívají krásných zásad, které mají býti vodítkem dnešní politiky tohoto státu, jest třeba posuzovati je na základě skutečnosti, tedy toho, co je, a ne toho, co by mělo býti anebo to, co po případě by si někdo přál míti. Tedy to jest právě ten rozdíl mezi námi jako oposicí a mezi tak zvanou koalicí, která dnes je v té vládní většině.
Ještě měl bych charakterisovati oposici komunistickou od oposice měšťácké, kterou provozují německé občanské strany v tom to parlamentě. Ale oposice, ať je kteréhokoli druhu, je-li oposicí, musí míti také určité právo. Či neznáte zásadu práva minoritního? Nechcete chápati, že jest třeba, aby také tam, kde jest pro to věcného podkladu, byly uváženy a respektovány nejen projevy, ale určité návrhy, které podávají oposiční strany (Hlas: Ani imunity poslanců se nešetří!) - o tom bylo mluve no, o porušení imunitního práva poslanců.
Rozpočtový výbor zasedal po 14
dnů ve dne v noci a možno říci, že byli to zejména zástupcově
oposičních stran, kteří přinášeli iniciativní, pozměňovací a resoluční
návrhy. A co se stalo? Vážení pánové, kteří jsou zástupci koalice,
sešli se společně s příslušnými referenty a ujednali si věc docela
krátce. Jednoduše se řeklo: Vládní strany tak jako tak přinesly
těch resolucí neobyčejně málo a co do obsahu chudičkých, vládní
strany odvolají svoje resoluce a to bude pláštíkem pro to, aby
byly odvolány také resoluce oposiční, jinak budou přehlašovány.
A teď to šlo jako v mašině. Jednoduše se přečetla zpravodajem
celá řada jen nápisů resolučních a pozměňovacích návrhů a hlasovalo
se kumulativně. Řeklo se, kdo je proti, hlasuje se proti všeobecně,
zkrátka celé hlasování o rozpočtu pro rok 1922 bylo v rozpočtovém
výboru hotovo během 3/4 hodiny. Jest to 24 kapitol, zaměstnával
se tím po 14 dnů, ale výsledek této práce, resultáty, rozhodnutí
bylo skoncováno během 45 minut. Tímto způsobem dáváte charakteristickou
značku dnešní soustavy vládní. To není, vážení pánové, demokraticky-parlamentní
systém, to je systém na utlačování práv menšiny, to je systém
na utlačování práv zejména pracujícího lidu tohoto státu a jestliže
dnes jednáme o rozpočtu a jestliže vláda i oposiční strany mluví
v různých výpočtech a kalkulují, vezměte na vědomí, že zde vyrůstá
heros, který přichází s modrou tužkou v ruce, který přes vaše
rozpočty udělá modrou čáru a tím je revoluční a třídně organisované
dělnictvo Československé re publiky. (Výborně! Potlesk.)