Slavná sněmovno! Zemědělský lid má dále pochopitelný zájem na zdravé politice sociální. Netajíme se tím, že ministerstvo sociální péče dosud málo přihlíželo k sociálním otázkám venkova, a řešilo-li je, činilo tak z jednostranného stanoviska dělnického, aniž by přihlíželo k hospodářské a sociální struktuře vrstev zemědělských.
Poslední doby mluví se hojně o sociálním pojištění. Již za Rakouska byla to vláda Körbrova, která roku 1904 předložila osnovu zákona o pojištění dělnickém, a roku 1907 učinila tak vláda Beckova, která sociální pojištění rozšířila i na vrstvy samostatně výdělečně činné. U nás pracuje se na sociálním pojištění v ministerstvu sociální péče a osnova má býti předložena v době nejkratší. Vítáme tuto akci, ale prohlašujeme, že současně s pojištěním dělnickým musí býti provedeno sociální pojištění malorolnictva a živnostnictva (Výborně!), a to v jednotném organisačním rámci.
Upozorňuji dále na nutnou novelu zákona o podpore stavebního ruchu již proto, že výkup stavební půdy na venkově nebude ani zdaleka letos skončen a zemědělci, kteří by letos stavěti nemohli, pozbyli by dobrodiní uvedeného zákona. Až dosud došlo k Pozemkovému úřadu o výkup půdy stavební 55.000 přihlášek, které musí býti vyřízeny, aby se stavbou mohlo býti započato.
Dovoláváme se dále reformy v pojišťování nemocenském a reklamujeme právo na samostatné pokladny zemědělské. Je rovněž nutno urychliti projednávání zákona o vystěhovalectví, již s ohledem na Slovensko, kde je vystěhovalectvím do Ameriky venkov náš soustavně vylidňován.
V oboru sociální politiky jsme tedy ochotni spolupracovati na každém rozumném sociálním pokroku, pokud to snesou zájmy národa a interes celku, pokud to odpovídá hospodářským poměrům výrobních tříd a pokud je to v souvislosti se zdravým sociálním vývojem ve státech sousedních.
A nyní ještě, slavná sněmovno, několik slov o ministerstvu zásobování. Dočkali jsme se konečně toho, že zmenšilo, doufejme, poslední rozpočet na 29 milionů korun. Zdá se nám však i tento rozpočet zbytečně vysoký, uvážíme-li, že rada položek není pro celý rok, nýbrž jen do konce zásobovacího období, to jest do 30. července 1922. Zbytečnou jest jistě položka 150.000 korun na říšskou hospodářskou radu. Korporace tato je zcela bezvýznamná, poněvadž svým nerozumným zasahováním do všech oborů hospodářského života a svými podařenými výnosy zdiskreditovala se v očích veřejnosti sama. Jestliže bylo konečně přikročeno ke zrušení hospodářských rad okresních, na něž ministerstvo zásobování věnovalo letos půl třetího milionu korun, pak může býti klidně zrušena i říšská hospodářská rada, jejíhož usnesení stejně nikdo nedbá, tím méně respektuje. (Výborně!)
Bylo by poučno, kdyby s likvidací ministerstva zásobování předložila se veřejnosti bilance o hospodaření tohoto ministerstva za minulá léta. Čtyři miliardy stál náš famosní vyživovací plán pouze v období 1920-21. A není jistě přehnáno, tvrdíme-li, že nejméně 8 miliard zaplatíme za falešně učení o dogmatu vázaného hospodářství a jeho sociálním poslání. Veřejná aprovisace pohltila loni i 750 mil. korun z přeplatků fondu cukerního a nadto ještě výnos z 30.000 vagonů cukru, ačkoliv ze zisků cukerních měl být utvořen podle plánu ministra Engliše fond na zakupování devis a valut ke stabilisaci naší koruny. A přece vyskytují se u nás strany, které ještě dnes nerozpakovaly by se hlasovati pro vázaně hospodářství nebo pro obilní státní monopol. Zapomínají, že v Německu po veliké agitaci Kanitzově za dob normálních skončily pokusy o obilní monopol státní žalostně. I nejlépe provedený pšeniční monopol v Portugalsku. Zapomínají dále, že národ nemohou uživiti sebe krásnější hesla, ani úřední fermany, podvazující volný rozmach přirozených hospodářských sil, nýbrž živí jej jedině světový trh, volný trh potravin, uhlí a práce. V Rusku, v zemi nejsmělejších plánů a revolučních hesel, mají komunistickou vládu, komunistickou armádu, komunistickou výrobu, komunistické formy společenské, ale při všem tom přírodním bohatství není tam dostatečného množství vyrobených produktů, jimiž národ žije a jimiž se měří průměrný jeho blahobyt. Proto také produkuje Rusko více hladu a smrti nežli blahobytu a života. Toť zajisté dobré ponaučení pro nás.
Jsme zásadními odpůrci vázaného hospodaření, které doprovázeno bylo nejhoršími persekucemi zemědělců, a rádi se s ministerstvem zásobování rozloučíme. Ale zdá se, že dříve nežli zmizí tento úřad se světa, chce ještě na rozloučenou připomenouti zemědělcům své "blahé" působení. Hrozí totiž, že bude vymáhati tisícové pokuty za každý cent nedodaného obilí, ačkoli vládním nařízením ze dne 5. října 1921 byla možnost splnění zvýšeného kontingentu vyloučena. Nejdříve bylo vydáno nařízení ze dne 30. června t. r., podle něhož stanoven jest kontingent podle výměry orné plochy. Podle tohoto nařízení zařídila se veliká většina zemědělců a po odevzdání obilí kontingentního zbývající část prodala ve volném obchodě, jak na to měla právo. Najednou však po více jak 3 měsících vydáno nařízení ze dne 5. října, podle něhož možno zvýšiti kontingent o 30 i více procent. Kde obilí to mají nyní zemědělci vzíti? Jakou mají míti důvěru v právní rád a v právní jistotu, když jedno nařízení maří druhé a na konec vyhrožuje se pokutami?
Kdyby se ministerstvo zásobování přidrželo původních rozpočtů a dávek, jež u velkostatkářů byly o 15 kg z jednoho hektaru větší, bylo by se určitě docílilo 38-40 tisíc vagonů obilí a nebylo by třeba dodatečného nařízení, které je de facto po stránce právnické absurdní. Ale objeví-li se pro veřejné zásobování 5 milionů lidí nějaké manko - ostatně zde se otevírá vděčné thema všem městským aprovisačním komisím, aby důkladnou revisí zjistily, kdo je účasten na tak zv. levné aprovisační mouce - pak nechť se povinnost úhrady rozvrhne stejnoměrně na všechny poplatné vrstvy v republice a ne jen na stav zemědělský. Persekucí a pokut tam, kde zemědělci bez vlastní viny zvýšený kontingent odvésti nemohou, za žádnou cenu v zájmu právní jistoty a ochrany zemědělské prvovýroby trpěti nebudeme. (Zcela správně!)
To by byly, slavná sněmovno, asi hlavní směrnice našich požadavků, které jsem si dovolil přednésti v generální debatě. Specielní věci uplatní naši klubovní kolegové v debatě meritorní.
"Celkový náš rozpočet možno označiti jako rozpočet státu, jehož vybudování znatelně pokračuje" tak pravil ministr financí ve svém exposé. Podepisuji plně tato slova a doufám, že zvláště tento rozpočet do čtvrtého roku našeho státního života pomůže spolutvořiti ono prostředí, v němž každý občan bude si vědom, že bez jeho spolupráce, kázně a discipliny v požadavcích žádný stát se dosud neobešel a ani v budoucnosti neobejde. Jednota, šetrnost, přičinlivost a při tom pohotovost pro všechny možné případy jsou hlavní podmínkou našeho příštího zdárného vývoje. Těch předpokladů musíme se přidržovati, aby bylo zdrávo v republice naší uvnitř i na venek. (Výborně!)
Pamatujme při tom, že jsme byli
vždycky nejsilnějšími, když jsme byli jednotni, jednotni v práci
pro společné blaho a jednotni v obraně našich národních a hospodářských
práv. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Taub.
Posl. Taub (německy): Velevážené dámy a pánové! Dosavadní průběh rozpočtové debaty vede mne k tomu, abych proti svému původnímu úmyslu, zaujmouti k rozpočtu stanovisko pouze s hlediska národohospodářského a finančního, pustil se přece poněkud na pole politické. Při včerejším rozporu mezi naší stranou a stranou německých měšťáků vykřikl pan prof. dr. Kafka jistý výrok a tím snažil se ospravedlniti chování německých měšťanských stran v československém státě proti chování německých měšťáků v Německém Rakousku: "Že není to žádná hanba, že měšťáci válkou dostali naučení." (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Stojíme úplně na stanovisku pana profesora Kafky, že to není škodou ani hanbou, jestliže se měšťáci něčemu přiučili, přáli bychom si, aby tomu tak bylo, že se měšťáci skutečně něčemu přiučili. Z celého chování německých měšťáků však vidíme, že se nepřiučili úplně ničemu, že se spíše ničemu nenaučili a ničeho nezapomněli. Vidíme opět starou taktiku bývalého německého národního svazu, a mohli bychom vhodně a právem užíti kdysi okřídleného rčení: "Jeden seděl, druhý stál zas, to byl ten německý národní svaz", a nyní ještě: "to byl a je německy svaz". A sledovali-li jsme rozpočtovou debatu, viděli jsme asi, že každý řečník tak zvaného národního svazu, kterému se zde dostalo slova, dělá svou vlastní politiku, politiku své vlastní strany, má svůj vlastní názor na politickou situaci. A předstírají-li němečtí měšťáci, že jejich chování k válce vychází z demokratických zásad, pak myslím, že tomu budou někteří pánové z národního svazu věřiti, avšak většina národního svazu není nikterak z demokratických důvodů proti válce, není ze zásadních příčin proti válce a proti militarismu, nýbrž pouze z taktických důvodů v tomto státě. Také je veliký rozdíl mezi chováním německých měšťáků a chováním naší strany. My jsme zásadní odpůrci militarismu. Tu i tam. Páni němečtí měšťáci si vyhledávají zemi, kde jsou odpůrci militarismu. To není jednotný názor, to není jednotná zásada, mají ji pouze pro určitou zemi, kde se jim to politicky hodí. Pánové! Rozhlédněme se poněkud. Ti pánové si to učinili lehkým, řekli, vy sociální demokraté buďte odpovědni za konání a opomenutí sociální demokracie i ve všech ostatních zemích. Připusťme to. Stojíme na stanovisku, třeba neschvalujeme to, co dělají většinoví socialisté v německé říši, pokládáme se přece za jedno s neodvislými sociálními demokraty v Německu a sociálními demokraty v Rakousku. Necháme se také beze všeho činiti odpovědnými, a to musíme, za všechna jednání německých sociálních demokratů ve starém rakouském parlamentě. Přáli bychom si jen, aby stejnou odvahu měli i němečtí měšťáci a řekli: Ano, jsme právními nástupci německého svazu a Velkoněmců ve Vídni, ano, to jsme my. Pánové! Nepotřebuji vám teprve připomínati, kolik pánů tu sedí na levici německých měšťáků, kteří patřili již k starému národnímu svazu. Chcete zapříti Dinghofera, jenž byl již ve starém Rakousku po nějakou dobu vůdcem národního svazu, nechcete připustiti, že kolegové Křepek, Mayer, Krausa, pokud vím, i kolega Lodgman a Knirsch byli členy německého národního svazu? Páni němečtí měšťáci by si to vůbec rádi udělali velmi pohodlným . . . "My jsme demokraté!" volají. Avšak demokraté od včerejška a pouze zde. Jděte ven do celého světa a podívejte se, jakou politiku němečtí měšťáci, vaši kolegové, všude venku vedou. A kdo z nás by nevěděl, že je těsný svazek mezi mnohými pány z národního svazu a oněmi pány, kteří v Německu vedou reakci? Nevěříme vaší demokracii, a přijdete-li nyní a budete chtíti lidu na mluviti - myslím, že se to odvážil tvrditi pouze kolega Bobek - že jsme byli pro mobilisaci, pak to není pravda. Kolega Bobek řekl výslovně: "Vzhledem k vtíravému způsobu sociálních demokratů, jak dávají lidu radu, aby nastoupili vojenskou službu, a vzhledem na nadšení sociálních demokratů pro válku, nemohli jsme přirozeně učiniti nic jiného, než rovněž vydati heslo, abyste nastoupili vojenskou službu." Budiž jen tak mimochodem konstatováno, že kolega Bobek zde vyslovil zřejmě nepravdu, neboť je prokázaná věc, že němečtí národovci onoho dne, kdy byla vydána vyhláška o mobilisaci, zpravili již telegraficky své důvěrníky, aby působili k tomu, aby lidé nastoupili vojenskou službu. To je samozřejmá věc. Chce-li však někdo nyní z toho dělati ctnost německých národovců, chce-li z toho dovozovati, že němečtí národovci, teprve námi donuceni, byli přivedeni k tomu, aby přidržovali lid k nastoupení vojenské služby, pak musí býti prohlášeno, že to je dějinná lež, nepravda. A jestliže se někdo snaží nyní na základě společného provolání, jež společně bylo podepsáno našimi stranami, a to německou stranou sociálně-demokratickou, německou neodvislou stranou socialistickou, československou sociálně-demokratickou stranou dělnickou, naší stranou a německo-rakouskou stranou, dovozovati, že jsme snad byli pro válku nadšeni, tu bych si přál, aby všichni páni toto provolání pročetli; pak byste z toho odvodili něco zcela jiného, než jste snad odvodili v prvé chvíli. Jedno musíte, pánové, míti před očima: Bylo to provolání určeno skutečně jen pro tu chvíli, či nebylo to spíše vyzvání k dělnictvu všech těchto zemí, ve chvíli, kdy by byla reakce na postupu, monarchistická nebo měšťácká reakce, aby jednotně a v sevřeném šiku proti ní nastoupili. Tak tomu musil každý rozuměti. A páni němečtí měšťáci byli by mohli ještě něco jiného z toho vyčísti, že také česká sociálně-demokratická strana tohoto státu společně podepsala provolání, v němž se sociálně-demokratické strany všech států zavazují vystoupiti proti militaristickému zbrojení. To jste neučinili, to se vám nehodilo do krámu. Tak se informuje lid. A já myslím, že to dělají s tím všichni oni panové, kteří o sobě říkají, že jsou demokraty a stojí nad stranami. (Hluk a výkřiky.)
Pánové! Jeden z těch pánů, pan dr. Lodgman, mluvil, aniž jmenoval stranu, o vtržení do Maďarska. Ano, kdo z nás se kdy zastával vtržení vojska do Maďarska? My jsme to byli, kteří jsme vystoupili proti mobilisaci, což také pan dr. Lodgman potvrdil; my jsme to byli, kteří jsme vystoupili proti válce, to musil také pan dr. Lodgman připustiti, avšak pouze z jistých - nevím přesně, jak se vyjádřil - z jistých spodních tónů rozličných projevů prý se sta o zřejmým, že německá sociálně-demokratická strana dělnická byla by za jistých podmínek k tomu ochotna. Pánové! Výslovně jsme prohlásili a prohlašujeme dnes stejně jasně jako tenkráte: Budeme proti každé reakci vystupovati všemi po ruce jsoucími parlamentárními a mimoparlamentárními prostředky. To dnes prohlašujeme. (Souhlas německých soc. demokratů.) Kolega Lodgman vystoupil včera také jako poučovatel a mínil, že je možno i nejostřejší oposiční stanovisko přednésti v nejzdvořilejší formě, jaká se dá mysliti; mínil, že to je věcí výchovy od dětství. Já myslím, kdybych měl rozhodovati, zda mám své dítě, jež posílám do skolky, svěřiti panu dr. Lodgmanovi na vychování, že bych, pánové, s díkem odmítl. Myslím, že za parlamentních jednání v této sněmovně nikterak nepodal důkaz o tom, že má skutečně schopnost, kterou musí míti vychovatel. Myslím, pan kolega Lodgman mi odpustí, že on je nejméně k tomu schopný, aby učil politické slušnosti; ať to laskavě přenechá nám a naší straně, jakých prostředků a metod používáme v boji proti pánům německým měšťákům. (Posl. dr. Kafka (německy): Vy jste užili nejprve těchto metod, ne my!) Pane profesore Kafko, smím-li prositi, bylo by dobře, kdybychom se nepouštěli do reminiscencí. Předně musím se skutečně ještě zabývat jinými věcmi, a tu myslím, kdybychom probírali poslední debatu, že bychom shledali, že jsme to nebyli my, kteří začali, nýbrž že začala druhá strana.
Dovolte mi, abych se v krátkosti zabýval jedním řečníkem, jenž se včera zde ujal slova jako radikál. Nebyl bych měl toužebnějšího přání, než aby bylo německé dělnictvo přítomno, když řečník ten, jenž zde mluvil jako zástupce nejradikálnějšího socialismu, mluvil; nebyl bych měl jiného přání, než to, aby němečtí dělníci zde byli spatřili, jak se vlastně radikální komunista chová. Myslím, že mohu říci, aniž bych se příliš dotkl někoho, že poslední zástupce vládních stran vede zde radikálnější řeč, užívá radikálnějšího tónu, než se včera zlíbilo zástupci komunistické strany.
Myslím však, může také tak býti, že tyto přeměny, jež se v tom člověku dějí, působí zpětně na pósu a na to, jak se tváří a chová. Ten muž, jenž kdysi náležel německé straně sociálně-demokratické, jenž také vše prodělal spolu, co německá sociální demokracie "spáchala", jenž na všem se spoluusnášel a společně určoval, vystupuje nyní jako žalobce německé sociálně-demokratické strany. Neupadnu do té chyby, do které upadl řečník komunistů a nebudu vám uváděti mnoho citátů, nýbrž ukáži jen pomocí jednoho citátu, který přečtu, jaká změna se s tím mužem stala.
V prozatímním zemském shromáždění pro německé území Čech dne 28. prosince 1918 - nečiníme pana Kreibich a odpovědným za to, co dělal 1914, 1915 a 1916, nechceme nikterak vyvolávati upomínky na to, že nemohl se dočkati chvíle, aby se viděl rakouským důstojníkem, všemi těmi věcmi se nechceme zabývati, chceme jen z nedávné minulosti přečísti jednu řeč páně Kreibichovu - v této schůzi tedy pravil:
"Ovšem naskýtá se nyní otázka: Co se má nyní státi, abychom prosadili své právo? Ano, pánové, budeme musiti jednou právě všichni, i ti pánové z měšťácké strany, v nejbližší době provozovati trochu nezákonnou politiku. Vezměte si příklad z Čechů, kteří přece také dovedli se po celá desetiletí zastávati svého národnostního stanoviska, svých národnostních práv, svého požadavku po státní samostatnosti s takovou houževnatostí, a nepodařilo se jim ihned proniknouti, ač nad nimi stála mocná státní moc. A já myslím, že vyhlídky Čechů
v tomto boji byly mnohem horší než jsou dnes naše vyhlídky. Češi stáli ve státě, jenž v této formě trval již od staletí, žili ve státě, jenž měl velikou německou vojenskou mocnost za spojence. I mezi Čechy bylo mnoho takových, kteří se tohoto boje za státní samostatnost, o vlastní svrchovanost národa jako beznadějného vzdali. Měli bychom tedy my váhati bojovati o své právo ve státě, jenž teprve včera byl utvořen a jenž nemá jiného podkladu své existence než vítězné bodáky Dohody? Měli bychom se báti v době, kdy vše je zachváceno ne pokojem, kvasem a převratem? Myslím, že máme mnohem méně příčiny se strachovati a že můžeme s důvěrou hleděti do budoucnosti. Musíme jen pevně zůstati na svém stanovisku a neochvějně na něm se trvati. A i kdyby rozhodnutí mírové konference vyznělo proti nám, kdybychom skutečně měli býti vtěsnáni do českého státu - ani pak není stále ještě naše věc pro hrána. Pan ministerský předseda dr. Kramář užil v odpovědi na dotaz jihočeských Němců těchto krásných slov: Němci musí býti v českém státě loyální, musí bezpodmínečně býti na půdě našeho státu, nesmí býti žádné tajné výhrady. Nuže, Čechově sami přece po desítiletí provozovali politiku tajně výhrady. V oné síni tam a v této síni zde byla snad již často českými ústy složena přísaha věrnosti pro Rakousko, na jeho ústavu a jeho ne dílnost a přísaha na jeho dynastii a vždy s tajnou výhradou: Zkusí se to také jinak, jen půjde-li to jednou, budeme-li těchto pout sproštěni. I my budeme se musiti na venek podrobiti rozhodnutí mírové konference, vypadne-li proti nám, a budeme musiti zatím žíti v českém státě. Avšak ani my nepustíme nikdy proto ze svého nitra myšlenku na vysvobození z českého státu a na této politice také vždy setrváme stůj co stůj."
To byl Kreibich z prosince 1918. Je třeba, abych vám připomínal Jeschka, na to, že ten muž ve své vlastní, v nyní utvořené straně, ke které jej táhne srdce, měl opravdu příčinu a dosti důvodů k tomu, aby pátral po politickém běhu života jednotlivých předáků této strany? Zdá se, že to je vůbec zvláštností těchto pánů, že denně mění své smýšlení. Tomu může jen odpovídati, jestliže Kreibich tu povstane a má odvahu apelovati na nás, abychom byli solidárními ve stávce horníků, jako by bylo bývalo třeba tohoto apelu páně Kreibichova, jako bychom se nebyli zrodili a nebyli stvořeni k tomu a neznali nic jiného než zastávati se stůj co stůj zájmů dělnictva. Odmítáme toto vyzvání Kreibichovo. Přáli bychom si jen, aby solidarita dělnictva v tomto boji byla jím a jeho stranou tak čestně vedena jako námi.
Odpusťte, pánové, tuto malou odbočku na pole politické. Chci se nyní ihned obrátiti k rozpočtu a osvětlil bych při tom rozpočet s hlediska národohospodářského. Když jsme minulého roku zde jednali o rozpočtu, přijímaly všechny vládní strany slova pana ministra dr. Engliše s radostí, jenž mínil, že rozpočet pro 1921 skončí přebytkem; že bylo docíleno rovno váhy ve státním hospodářství, že jediný ze sukcesionářských států, Československá re publika, může o sobě tvrditi, že v jejím národním hospodářství nastala jakási konsolidace. Tato pohádka o rovnováze ve stát ním hospodářství nepotrvala dlouho. Hned jsme na to poukázali, a dříve než jsme my slili, daly nám poslední události za pravdu. Máme co činiti s pasivem a sice velmi značným pasivem. 288 milionů přebytku jsme v minulém roce v rozpočtu na 1921 vykázali, a v rozpočtu na rok 1922 vykazujeme schodek 928,750.935 Kč. A velmi zvláštně se vyjímá, jestliže přes tuto situaci ministr financí ve svém výkladu, kterým se budu pak blíže zabývati, vystoupí a řekne, že to je rozpočet státu, jehož vybudování pozvol na, ale opravdu pokračuje. Já, jako clen oposiční strany, nepřeji si takového pokroku poměrů v Československé republice, protože, domýšlíme-li logicky, co pan ministr touto větou podepsal, srovnáváme-li to se skutečnostmi, musíme přijíti s matematickou jistotou k závěru, že by bylo třeba pouze několika málo let, aby se přivodilo finanční zničení Československého státu. Aby to člověk zjistil, k tomu nepotřebuje býti ministrem financí. Vy však odpustíte, dovolím-li si zabývati se některými číslicemi, ač vím, že to působí únavně, protože je toho nezbytně třeba pro má pozorování. Musíme, zaujímáme-li stanovisko k rozpočtu kteréhokoliv státu, hleděti vyšetřiti jeho povahu, musíme hleděti zjistiti, jak je v tomto rozpočtu pamatováno na majetné a nemajetné stavy, musíme zkoumati, podle jaké zásady jsou a jak zdaněny stavy strádající a jak bohatí. Podle toho musíme pronésti svůj úsudek. Jak to podle toho vyhlíží?
Téměř ve všech kapitolách rozpočtu máme značná zvýšení, je však již to příznačno, že dokonce i při těchto zvýšeních byly brány ohledy a nejvíce vystupují v popředí ony kapitoly, jež znamenají těžké zatížení pracujícího lidu; a vidíme jen pramalá zvýšení oněch kapitol, jež přicházejí v úvahu pro lid, a tu shledáváme dokonce snížení položek zařazených do rozpočtu pro rok 1921. To bych krátce dokázal u kapitoly "President republiky" zvýšení z jednoho na tri miliony, tedy o 2 miliony; u "Kancelář presidenta republiky" zvýšení o 13,813.211 Kč, čili, abych to vyjádřil v procentech, činí to u kapitoly "President republiky" 200%, u kapitoly "Kancelář presidentova" 85 %, u Národního Shromáždění 65 %, u nejvyššího správního soudu 11%, u nejvyššího kontrolního účetního úřadu 30%, u přídělu zemím 550%, u státních dluhů 92%, u pensijních a zaopatřovacích požitků se zřetelem na zvýšení, jež jsou ještě nedostatečná, 65%, u předsednictva ministerské rady 30%, u ministerstva zahraničních věcí 61%, u ministerstva národní obrany 33%. Je však také nutno, abych poslednější řekl v číslech. Je to 771,936.112 korun; kdybychom někomu mimo parlamentní kruhy stojícímu uvedli jenom procenta, přirozeně by nezměřil dosah, jenž se tím vyjadřuje; řekneme-li 200%, jsou to právě při 1,000.000 pouze 2 miliony; řeknu-li 33% z 2 miliard 400 milionů, pak je to 771 milion, jako zde u ministerstva národní obrany. U ministerstva vnitra činí zvýšení 30%, při čemž ještě dokáži, že to zvýšení nákladu dlužno přičísti převážnou většinou zvýšení výdajů pro policii a četnictvo. U ministerstva školství zvýšení, nikoliv jak nám bylo řečeno, o nějakých 100%, nýbrž o 57%, ministerstvo financí 10 1/2%, ministerstvo obchodu 12%, ministerstvo pošt 24%, ministerstvo železnic 30 %, ministerstvo zemědělství 104%, ministerstvo spravedlnosti 24%, veřejné práce 4%; a u ministerstva sociální péče úspora 56% - čili vyjádřeno penězi 40,148.898 korun. - U ministerstva zdravotnictví: zvýšení o 70%; u přechodného hospodářství 106%, toť kapitola, kterou se musím ještě zabývati zvláště.
Vybírám prozatím položku "Sociální péče". 40,148.000 korun úspor při kapitole "Ministerstvo sociální péče"! Úspora ve chvíli, kdy podle prohlášení vlády pomýšlí se vážně na to, prováděti sociální pojištění. Pánové, dnes snad není doba k tomu, abychom se podrobně zabývali otázkou sociálního pojištění, ač to tak velice zmítá lidmi venku a oni by to nemohli pochopiti, kdyby v nejbližší době nedošlo k sociálnímu po jištění. Předsevzal jsem si odpověděti krátce na vývody pana posl. Dubického. V této sněmovně je mnoho lidí, kteří před stírají, že se zastávají sociálního pojištění, je však mezi těmito také mnoho takových, kdož ve svém nitru jsou nepřáteli tohoto sociálního pojištění. Pod všemi možnými a nicotnými záminkami se již dnes činí pokus odsunouti uzákonění sociálního pojištění. Žádá se nejprve pojištění osob samostatných. Tato otázka musí se však řešiti zároveň a je nutno, abychom jako strana zcela jasně precisovali své stanovisko k této otázce. Prohlašujeme: Byli jsme a jsme pro pojištění osob samostatných. Proti čemu však jsme, to je, že se pojištění osob samo statných směšuje proti zájmům obou skupin zájmových s pojištěním dělnickým, protože jsme toho náhledu, že se tím má docíliti pouze protahování sociálního pojištění. Dejte si ode mne, jako od člověka, který něčemu z těch věcí rozumí, říci toto: Máme všechny podklady pro pojištění sociální, nemáme však jakýchkoli podkladů pro pojištění osob samostatných. Máme státy, jež zavedly pojištění sociální, nemáme však, bohužel pravím, dnes ještě státu, jenž zavedl povinné pojištění osob samostatných. Při budování sociálního pojištění můžeme se opříti o Německo, můžeme se opříti o Švýcary, můžeme také převzíti ně které zásady od Italie. To se dá udělati. Ne máme však pražádného vzoru pro to, jaký účinek zpětný má pojištění osob samostatných, jakého finančního nákladu vyžaduje, a co je nejdůležitější, jakých nákladů správních vyžaduje toto pojištění osob samostatných. Pánové, to je klamný závěr pro každého, kdo tu myslí, že správní náklady na sociální pojištění, přepočteny na osobu a na pojištění osob samostatných, jsou tytéž, že se musí jen zjistiti paušál na osobu a pak přenésti na počet samostatných osob; tím že jsou správní výlohy stanoveny. To je mylný závěr. Jsem přesvědčen, ze by se mohl sestaviti počet pouze takto: Tolik a tolik zaměstnavatelů přihlásilo dělníky k sociálnímu pojištění. Náklad zaměstnavatelův a veškeré správní výlohy, přeneseno na samostatně pojištěného, to by mohl býti ten klíč podle zkušeností, jež učiníme. Je však předčasné dnes se tím zabývati. Naproti tomu však se vší rozhodností vytýkáme, že se jako ve starém Rakousku činí pokus tuto pro dělnictvo nezbytnou reformu zmařiti, a také se vyslovujeme se vsí rozhodností proti tomu, aby se snad někdo pokoušel, třeba jen uzákonění sociálního pojištění odsunouti. Chceme míti sociální pojištění v příštím roce a varuji před tím, abyste dělnictvo přespříliš nedráždili a nepokoušeli se odsunouti uzákonění sociálního pojištění přes příští rok.
A nyní dovolte mi, abych se opět vrátil k rozpočtu. Nyní máme zcela změněné předpoklady pro rozpočet. Každé rádné státní hospodářství by mělo potřebu a snahu, aby nám předložilo rozpočet stejného druhu, abychom měli možnost srovnávat čísla. Neboť, dámy a pánově, přistupujeme k poradě o státním rozpočtu, jak žádný spořádaný stát k poradě o rozpočtu přistupovati nemá. Přistupujeme k poradě o státním rozpočtu a nemáme žádných podkladů, nemáme žádných závěrečných účtů. Jaké důsledky to všude míti - to vše vám hned ukáži - a máme pocit, jako by byly číslice vřazeny do rozpočtu automaticky, aniž by nám referent, kdybychom se ho ptali, mohl také podati doklady pro číslice, které tam vřadil. Důkaz o tom podám ihned.
Nejprve mi dovolte prohlásiti toto: Tento rozpočet lisí se od ostatních v tom, že předně příděly zemí 1027 milionů byly zcela prostě převzaty do rozpočtu jako výdajové položky. To je ale položka průběžná, a kdo něčemu rozumí z kupeckého účtování, musil by si říci, že tato položka by musila býti při všeobecné úvaze vyloučena. Na to však nemáme upozorňovati my sněmovníci, nýbrž ministerstvo financí při poradě rozpočtové. Po prvé jsou zařazeny učitelské platy 379 milionů. Avšak, nemyslete si, že jsme se před tím touto položkou snad nezabývali! Jak to bylo s učitelskými platy? Podle paritního zákona mají učitelé nárok na stejné požitky jako státní úředníci téže kategorie. To bylo vydáno podle jednoho zákona, jenž byl zde usnesen bez spolučinnosti Němců pouze českým revolučním Národním Shromážděním. A tyto platy učitelům byly nyní státem, když samosprávné sbory, země, neměly peněz, poskytnuty zálohou, byly tedy již v rozpočtu minulého roku. Tuto položku musíme vyloučiti, abychom mohli provésti srovnávací úvahy.