My dnes děláme také bilanci dosavadního tříletého politického postupu a dospíváme k tomu výsledku, že nežádáme od dnešní vlády nic nesplnitelného. Veliké věci, které ještě ve světě se mohou státi a mají státi a stanou se snad, my víme, že tyto veliké věci se mohou státi jenom ve šťastných hodinách lidstva. Víme, že tyto šťastné hodiny lidstva nejsou každého dne a každé chvíle, že tyto veliké věci nemohou býti provedeny žádnými vládami, ať úřednickými nebo parlamentárními, a zejména žádnými koalicemi. My víme velice dobře, že tyto veliké věci, otázky socialismu, si budou musiti vybojovati a vyřešiti massy lidu, massy dělnické, massy nemajetného lidu samy. Ještě snad před rokem nebo dvěma léty bylo možno věřiti a důvěřovati slibům a řečem, které o socialisaci a socialismu byly ve vládních prohlášeních. My je již dnes neočekáváme. My bychom jim nevěřili a proto vládě v této příčině, že již nemluví o socialismu, nezazlíváme, poněvadž věříme, že socialismus přijde jinými cestami než koaliční politikou.
Ala, pánové, vláda může voliti. Bude to vláda kapitalistická, ale ona může býti buďto vládou reakčního kapitalismu, jak si mnozí to představují, že má přijíti nyní období kapitalismu tvrdého, který má pro dělnictvo přinésti největší zhoršení, nebo aspoň že má býti vládou splnitelných reformisticko-kapitalistických věcí, ne socialistických. A na to se budeme dívati, zdali určité takové splnitelné požadavky, které my a všechen lid máme právo žádati od vlády, zejména od vlády, která sama je lidem nepřímo volena, zdali tyto požadavky budou prosazeny. A já bych několik takových zde chtěl jmenovati. To jsou požadavky, ze kterých je viděti, že jsou splnitelné:
1. okamžité zrušení veškeré persekuce a censury, 2. propuštění politických vězňů z vazby, 3. zavedení a zajištění úplné svobody občanské, svobody tisku, shromáždění a jiných věcí, 4. zrušení výjimečného stanného práva a vojenské diktatur na Slovensku a Podkarpatské Rusi, 5. provedení obecních voleb na Slovensku, 6. provedení obecních a všeobecných voleb v Pedkarpatské Rusi, 7. provedení župních voleb v celé republice, 8. zastání se dělnictva všude tam, kde kapitalisté podnikají proti němu útoky a kde dělnictvo je nuceno klásti požadavky, 9. znemožnění jakéhokoli zkrácení dělnictva na mzdě, 10. energické zakročení pro zvýšení dělnických mezd, kdykoliv ceny životních potřeb stoupnou, 11. odepření četnické nebo vojenské pomoci kapitalistům ve všech případech, kdy dojde mezi dělnictvem a kapitalisty k sociálním konfliktům, 12. vyhovění všem požadavkům státních zaměstnanců, 13. neprodleně zavésti sociální pojištění a vedle toho co nejdříve uplatniti snížení životních potřeb, zejména podstatné snížení ceny obilí, mouky a zemáků, 14. donucení kapitalistických podnikatelů k zaměstnání nezaměstnaných od správy státu. To asi jsou požadavky, které bych nahodile jmenoval. Neříkám, že tím je všechno vyčerpáno, poněvadž chci jenom málo o duchu mluviti, jak by parlamentní vláda měla postupovati, kdyby to měla býti vláda parlamentní a ne vláda kapitalistická, jak asi by bylo možno, aby určitého soužití na nějaký čas docílila.
Ještě bych zde měl jednu věc, co by vláda měla také míti na starosti; tyče se to zahraniční politiky, totiž energické kroky proti horthyovsko-monarchistické reakci. Zde když jednáme o mezinárodní zahraniční politice, tu jsem u nejpalčivějšího předmětu politického našeho života doma a jinde. Velmi často se říká, že komunisté chtějí rozvrat republiky, rozvrat celého světa, rozvrat všeho; pánové, tato věc je strašně nepravdivá, jak jen možno. Rozvrat ten dělají soustavně kapitalisté, ale nikoliv dělníci, a také ne komunističtí dělníci, rozvrat celého světa dělají stále a soustavně svou mezinárodní valutární politikou kapitalisté, diplomaté atd. Pánové, co se dnes děje v celém světě, to je jistě v dějinách lidských bez příkladu. Dnes můžeme říci, že věci, které dělníci tvoří, a co dělníci za jeden rok v celém světě zhotoví, co udělají, co postaví, všichni dělníci, také komunističtí dělníci, co svojí velkou namáhavou prací udělají, to valutární politika kapitalistická a mezinárodní politika kapitalistická zhroutí za jeden den, za jednu minutu, rázem a okamžitě. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.) Pres to se nedostanete dále a také tato mezinárodní politika v hospodářském ohledu jde stále svým způsobem ku předu, až jednou musí přijíti rozhodnutí. Tato politika má také své určité a jiné důsledky, my za sebou to již vidíme, tam nebo onde vzniká značné reakční, monarchisticko-horthyovské hnutí. Toto pokládám za velmi vážné. Hospodářské poměry se hroutí a také je jisto, že pravděpodobně můžeme dospěti jednou k tomu, že reakcionáři si řeknou, že přišla zase jejich doba, anebo že dojde k jiným rozhodnutím, která budou v našich poměrech. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Reakcionáři však jistě všude pracují, všude působí a tak vzniká otázka, jak působiti proti této reakci světové. Zmíním se později, jak působiti proti této reakci světové, která vzniká z koutu uherského a která dotýká se velice silně Československé republiky a kde Československá republika může býti nějakým způsobem angažována. Proti této monarchistické reakci Hortyho, která zde je, státi, je jistě naším zájmem. Co může a co má Československá republika proti této reakci dělat? Myslím, že zde nemá býti váháno a nemá býti vyčkáváno, nýbrž že proti této reakci má býti okamžitě jednáno. Nejvíce proti reakci je možno dělati doma. Pánové, u nás přechod za dnešních poměrů do monarchismu by byl přímo hravý, celé naše státní zřízení je zavedeno tak, že, kdyby se vyskytla jednou vítězící skupina v monarchistickém Rakousku, která by přišla z ciziny, z tohoto všeho zřízení, jak je máme celkem nezměněné ze starého Rakouska, by udělala okamžitě aparát monarchistický. My bychom toto zřízení musili důsledně pozměniti, reakci, která je doma, odstraniti a pak bychom měli silnou hráz proti reakci jinde. My bychom musili zde zanechati celou řadu velice reakčních věcí. Jaký to má smysl, když jednoho krásného dne by ministerský předseda přišel s nějakým akčním plánem proti Horthyovcům, když před tím s jednotlivými těmi vládními muži horthyovskými jednal, vyjednával a s nimi se dohodoval? (Souhlas komunistických poslanců.) A jaký to má smysl, když zde se bouří tolik proti Horthyovcům, když zde u nás tak krutým způsobem bylo jednáno proti emigraci uherské, a jaký to má smysl, když se staly případy, že naše policie posílala lidi, kteří z Uher utekli k nám před Horthym, zpět do Uher přímo na šibenici, na kterou Horthy a jeho pacholci je pověsili?
Pánové, v základech samých se stala veliká chyba. Nemuseli jsme míti sousedem Horthyho, mohli jsme míti jiného souseda. (Hlas: Bellu Kuna!) Ano, pánové, třeba Bellu Kuna. Je jisto, že Bella Kun, vím to positivně, poněvadž jsem sám vyjednával s čelnými činiteli, že Bella Kun chtěl zaručiti hranice československé naprosto, ale tenkráte vyjednávání s ním se zamítlo, poněvadž komando dohody znělo jinak, a my máme teď jiného souseda, který je tisíckrát a milionkrát nebezpečnější nežli sovětská republika, a my sami jsme pomáhali ubíjeti souseda, který by nám nebyl býval v ničem ublížil, (Potlesk komunistických poslanců.) a jednání bylo s ním možno. (Výkřiky.)
Plán Horthyovců je jasný. Chtějí vtrhnouti do Vídně, tam zavésti horthyovskou reakci nebo monarchistickou reakci a Horthy ve Vídni míří do Prahy. To je jasno, pád republiky Rakouské znamená ohrožení republiky Československé. A kdyby se podařilo Horthyovi proniknouti do Vídně a nastoliti tam reakci, znamenalo by to, že tak mnozí pánové by se svými hodnostmi, které zde mají, se mohli loučiti v případě dalšího postupu reakce uherské a světové. A tak je jedna možnost: Okamžitě pomáhati těm, kteří v Rakousku stojí proti Horthyově reakci a proti monarchismu, pomáhati vídeňským dělníkům. Čeho potřebují vídeňští dělníci? Oni potřebují dvojí: když by jednou byli donuceni bojovati proti horthyovské reakci, potřebují, aby dostali živobytí, je potřebí zaručiti jim, že toto živobytí od nás mohou dostati. Oni sami se uživiti nemohou a dáme-li jim živobytí, pak sami svými zbraněmi ochrání sebe i nás. Kromě toho potřebují však druhou věc, a vláda, která jest si vědoma velkého nebezpečí Horthyovců, neměla by váhati v této věci: vedle živobytí potřebují zbraní! Dejte jim zbraně! (Veselost.) Československá republika nechť jim je dá a nepotřebujeme potom posílati ani jediného vojáka nikam a ti vojíni tam doma ochrání zase sebe a ochrání tím také republiku i všechny ostatní republiky, které ve střední Evropě jsou.
To je zdravá logika stanoviska republikánského a my nežádáme nic více, nežli republikánské stanovisko od naší vlády a všech stran, a aby podle toho republikánského stanoviska byly řízeny jejich činy. My jsme uvažovali o těchto věcech a dospěli jsme k tomu, že byl jsem pověřen, abych jménem klubu českých i německých komunistických poslanců učinil toto prohlášení ve věci reakce horthyovsko-monarchistické, a rozumí se, že toto prohlášení činím i jménem maďarských soudruhů (čte):
"Klub poslanců komunistické strany v Československé republice pokládá nebezpečí reakce horthyovské a monarchistické za velmi vážné, nejen pro Rakousko, nýbrž pro celou střední Evropu. Lze počítati s tím, že v dohledné době dojde k pokusům o vpád horthyovských band do Vídně a Rakouska a že tam bude usilováno o nastolení reakce, ať prozatím horthyovské, ať ihned přímo monarchistické, určitě však později zcela otevřeně monarchistické.
Pokládáme republiku rad a vojáků, republiku socialistickou, za vyšší útvar státní nežli je běžná měšťácká forma republiky, ale rozhodně stojíme krajně nepřátelsky proti reakci zakrytě nebo otevřeně monarchistické. Proto by komunistické dělnictvo v Československé republice uvítalo s radostí, kdyby se vídeňské a rakouské dělnictvo vzchopilo a kdyby se zbraněmi v rukou horthyovskou a monarchistickou reakci odrazilo. Pro ten případ slibujeme, že komunistické dělnictvo v Československé republice je ochotno poskytnouti dělníkům rakouským každou pomoc, které by žádali.
Boj proti horthyovsko - monarchistické reakci není však jen jejich bojem, nýbrž boj ten pokládáme za povinnost všech stran a táborů, které se slavnostně prohlašují za republikánské. Horthyovsko - monarchistická reakce ohrožuje také republiku Československou, a tak prohlašujeme, že reakci tu ráznými a vůbec všemi zbraněmi odraziti a povaliti a tak republikánské zřízení v celé Evropě obhájiti jest povinností všech upřímných republikánů v Československé republice.
Z toho důvodu tážeme se vlády důrazně a žádáme jasnou odpověď: Jaká opatření udělala k odražení horthyovské a monarchistické reakce? Co hodlá podniknouti, kdyby horthyovské bandy překročily hranice Rakouské?
Naše úsilí směruje ovšem jedině k odražení a porazení protirepublikánské reakce. Chceme všemi zbraněmi - jednotnou akcí všech republikánských stran i revolučním povstáním dělnictva - povalení horthyovsko - monarchistické reakce; cokoliv, kdekoliv a kdokoliv vážného a upřímného podnikne pro zachování republikánského zřízení ve střední Evropě, to chceme podporovati, ale odmítáme všechny postranní úmysly, které by se u příležitosti té mohly vyskytnouti, odmítáme využitkování horthyovských plánů a činů k jakýmkoliv pokusům imperialistickým, militaristickým neb anekčním se strany kterýchkoliv činitelů v Československé republice, odmítáme vměšování se do vnitrních poměrů Rakouska neb Uherska proti vůli a přáním dělnictva rakouského neb uherského. Žádáme pevné záruky, že jakákoliv akce proti horthyovsko-monarchistické reakci stane se výlučně pro republikánské zřízení a že jí nebude použito k prosazování nějakých nekalých imperialisticko-šovinistických intrik.
Obracíme se proto znovu s důrazem na vládu s důrazem: Chce se vláda postarati o okamžité zrušení celého reakčního systému v Československé republice? Chce se postarati o okamžité zavedení neomezených občanských svobod doma? Chce v případě zasáhnutí proti horthyovsko-monarchistické reakci přísně omeziti se na pouhé odražení této reakce a chce rakouskému dělnictvu zaručiti, že po právu sebeurčení může si svou republiku zaříditi podle své vlastní vůle: Chce zaručiti uherskému dělnictvu obnovení republiky tak, jak si ji chce zaříditi uherské dělnictvo samo, chce okamžitě ozbrojiti dělnictvo v Rakousku a Uhersku, aby na příště ono samo mohlo si své republiky obhájiti a tím jednou pro vždy odstraniti všechno nebezpečí reakce ve střední Evropě?
Z odpovědi na tyto otázky poznáme, jak upřímně jest míněn republikanism těch, kteří o něm stále mluví. Nebudou-li tyto podmínky jasně a určitě splněny, musíme míti ke všem akcím československé vlády ve příčině úpravy zahraniční politiky protimonarchistické nedůvěru.
Poněvadž však republikánské zřízení v celé střední Evropě jest vážně ohroženo a poněvadž jde opravdu o zájmy velmi širokých kruhů, očekáváme na naše otázky kladnou odpověď."
Smysl našeho prohlášení jest jasný. Přejeme si pomoci republice rakouské, pomoci všemu tomu, co republikánského ve střední Evropě jest, odmítáme však to, co by nebylo pomocí, nýbrž co by bylo pouhou válkou mezi dvěma kapitalistickými státy, která by skončila nějakým takovým versailleským nebo trianonským mírem. (Souhlas komunistických poslanců.)
Pánové, není však ohrožena dnes jen republika rakouská, dnes jsou ohroženy republiky v celé střední Evropě. Nebezpečí reakce jest vážnější a větší. Víte, co dělá reakce v Německu, a jak tedy reakce v celé střední Evropě jest veliká. Na odražení reakce horthyovské snad stačí síly republikánské Československé republiky, ale na odražení oné reakce, která by mohla jednou přijíti a vypuknouti v celé střední Evropě, podle našeho názoru nestačí síly jednoho malého státu, nýbrž tu jsme toho názoru - a my také poukazujeme massy pracujícího lidu na možnost tohoto boje proti reakci - že proti této veliké reakci, která by se mohla objeviti ve střední Evropě, pomůže jen jedno, pomůže jenom revoluční povstání veškerého dělnictva střední Evropy. To povstání ovšem skončilo by tím způsobem... (Hlas: Spojení se sovětským Ruskem!) Ano, takového spojení se sovětským Ruskem jest zapotřebí proti této reakci, vy jako republikáni musíte k tomuto logickému důsledku také přijíti. To revoluční povstání, které by dělnictvo bylo nuceno, vyprovokováno jsouc reakcí, udělati, to samozřejmě by skončilo jinak, než roku 1918, to by potom skončilo tím, že by se dělnictvo samo uchopilo vlády a moci a zřídilo si všude republikánské ústavy socialistické a nikoliv měšťácko-kapitalistické.
A s našeho stanoviska komunistického - a myslím, že by to mělo platiti vůbec se stanoviska dělnického i se stanoviska republikánského, poněvadž je to přece jen republika a není to žádná monarchie máme povinnost hájiti republikánské zřízení v každém případě.
Hrozí také vážné nebezpečí ještě jiné republice, hrozí veliké nebezpečí sovětské republice ruské. Co to znamená pro nás, o tom můžeme si udělati představu z toho, že právě dnes nejhorlivěji pro akci, pro boj proti sovětskému Rusku, pro intervenci proti sovětskému Rusku agituje německý Luddendorff, jenž radí dohodě, aby jen se vrhla na sovětské Rusko, že němečtí důstojníci budou tomuto podniku státi v čele a že jej povedou. To myslím pro každého člověka u nás stačí. Víme, co by to znamenalo, a že jest to také nebezpečí pro nás.
Pánové, když hrozí nebezpečí republice jedné, tomu rozumíte. Když hrozí nebezpečí republice Rakouské, tomu rozumíme všichni. A když hrozí nebezpečí republice Československé - třeba měšťácké - žádáte, aby pro to měli porozumění i ti, které jste poslali do žaláře. A oni dokazují, že to porozumění mají. Ale, pánové, když hrozí nebezpečí republice jiné, republice ruské, tomu už nechcete rozuměti? Pánové, jako dnes všechen republikánský svět, všichni upřímní republikáni vědí, že jest jejich povinností - ať jsou to republikáni němečtí v Československé republice - pomáhati republice rakouské, tak také musíme věděti, že jest potřebí pomáhati sovětské republice ruské, (Potlesk komunistických poslanců) pomáhati ne snad jen nějakými podporami, nýbrž pomáhati také proti tomu nebezpečí, které tuto republiku ohrožuje. To není žádny republikanismus, to jest potom něco jiného než republikanismus. Republikanismus neplatí jen pro jeden stát, neplatí jen uvnitř určitých hranic, nýbrž musí býti světový, a není-li světový, není žádný.
A tak, pánové, pochopíte, že my díváme se velmi vážně na to, co by se mohlo státi a k čemu by mohlo dojíti na jaře. Pan ministersky předseda se usmívá, možná, že říká: vy vidíte všude strašidla, kterých není. Ale my vidíme, že v proudu jsou takové tendence; vždyť to také nikdo nemohl tušiti, pane ministerský předsedo, ještě před dvěma nebo třemi nebo kolika týdny, že najednou přijde v Paříži a v Italii k vládě takový směr, který bude k Uhersku přátelský. Prosím, v dohodových státech jsou dnes tendence, které směrují pro intervenci, pro vojenskou intervenci proti sovětskému Rusku. A tu my vidíme, že tyto tendence by se případně nezastavily nikde. Tuším, že to byla francouzská "L'Humanité", která psala, že má přijíti do Československé republiky francouzský generál Weygand a že má býti zde uspořádána veliká vojenská paráda. Francouzsky generál přichází na inspekci, aby si prohlédl naši, "jejich" armádu. Co to pro nás znamená? K čemu, prosím, k čemu? Proti Uhrám? To jistě ne, po posledních událostech jistě ne. A tak my se obáváme také o tuto republiku sovětskou a proto jsme povinni zaujmouti také v této věci určité a jasné stanovisko a to jest: Na republiku ruskou, sovětskou, mohlo by dojíti k útoku s naší strany, se strany československé jen v tom případě, pánové, kdyby se zlomil krajní revoluční odpor toho dělnictva, které s tou sovětskou republikou ruskou sympatisuje. Prosím, aby bylo vzato toto vážné, klidné prohlášení na vědomí. Ale i pak byste ničeho nevyzískali, poněvadž ti dělníci, kteří jsou socialističtí a stáli by na frontě proti Rusku, vědí, co je to rudý prapor, znají internacionálu a budou věděti, co jim jejich dělnické cítění a srdce káže a velí, že v takových vážných okamžicích jest také jejich povinností zachovávati solidaritu s ruskými soudruhy, a ne s francouzskými a anglickými kapitalisty, a pro ně jíti do zápasu a do boje! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Shrnu-li svůj dojem o projevu
naší vlády, řeknu toto: V politickém ohledu bezobsažný nepřinesl
nám žádného jasna, že svoboda občanská bude u nás opětně obnovena.
V sociálním ohledu pro dělnictvo není v něm obsazeno ničeho, v
zahraniční politice mlha, nic jasného, nic určitého. K takové
vládě nemůžeme míti žádné důvěry. A pánové, ta vláda potrvá tak
dlouho, jak dlouho potrvá koalice. Jest jisto, že mají pravdu
všichni ti, kteří praví, že musí dojíti k tomu, co my žádáme,
co očekáváme, k novým volbám a že bude nutno odvolati se k občanstvu.
Ale já, pánové, jsem toho názoru, že, dojde-li k tomuto okamžiku,
nebude již dána další možnost obnovení nějaké další koalice socialistických
stran s měšťáckými stranami, a jsem toho přesvědčení, že tyto
volby rozhodnou pak pro ten program, který budeme nyní soustavně
hlásati, pro program, aby byl učiněn konec koalici stran socialistických
s měšťáckými stranami a aby byla sjednána veliká jednotná fronta
dělnictva, veliká jednotná fronta pracujícího lidu, (Hlas:
Vy jste ji zmařili!) - ona přijde za jiných okolností - aby
byla sjednána a aby byla dosazena velká koalice dělnictva. Jsem
přesvědčen, že bude rozhodováno v nových volbách, zdali má býti
u nás vláda čistě měšťácká, ne koaliční, nebo čistě dělnická,
vláda, která provede a prosadí novou ústavu republiky Československé,
ústavu socialistickou. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluj i slovo dalšímu řečníku "pro" p. posl. dr. Hrubanovi.
Posl. dr. Hruban: Vážení pánové a dámy! Jako mluvčí lidového klubu chci zaujmouti stanovisko k prohlášení vlády jen ve velkých obrysech. Přání, požadavky a detaily budeme tlumočiti na vhodnějším místě a ve vhodnější chvíli, při projednávání rozpočtu.
Rozpravu o vládním prohlášení zahajujeme, jak pan ministersky předseda pravil, takměř v předvečer výročí naší národní a státní samostatnosti. On v tom viděl jakýsi symbol. Také my bychom v tom rádi viděli symbol, že nejenom počíná nová perioda další stabilisace a pokroku konsolidace ve státě, nýbrž my chceme v tom viděti také i symbol další, symbol lepší budoucnosti. Chceme viděti v koncentraci stran a vlády doklad, že ty naše státní těžké začátky, veškeré ty dětské nemoci jsou již překonány a že začneme opravdově uplatňovati v našem státě demokracii, že nastupuje u nás vědomí veliké zodpovědnosti, a to nejenom u stran, nýbrž také u každého jednotlivce, a že proniká vůle národa našeho jako celku.
Nechci a nebudu po odstoupivší vládě úřednické házeti kamenem. Zdá se mně, že by to nebylo spravedlivé. Vláda úřednická byla přece, jak všichni víme, důsledkem tehdejších poměrů - a jistě hleděla poctivě, upřímně a svědomitě plniti ty úkoly, které na ni byly vneseny. Ale úřednická vláda podle našich názorů byla negací demokracie, a když dnes pozdravujeme na levicích vládních vládu parlamentární, pak klademe na její demokraticky ráz právem největší důraz. Strany české nechci rekriminovati - nesly hlavní vinu na tom, že se sáhlo k úřednické vládě, a že konečně po dlouhém, obtížném, svízelném a těžkém vyjednávání se české státotvorné strany našly a utvořily t. zv. národní koncentraci, to je vítězstvím myšlenky demokratické, národní, československé v naší republice a je zároveň také slibným znamením do budoucnosti. My se z toho opravdu a upřímně těšíme, že se národ zase jednou sešel.
Vláda ve svém prohlášení nám slibuje, že bude loyálně a důsledně plniti smluveny program. Také já mohu za cely lidový klub prohlásiti, že i my budeme loyálně a důsledně podporovati tuto vládu, když bude ona smluvený program plniti a prováděti.
Mezi stranami musí býti konečně jasno. Jen ty věci mohou býti řešeny opravdu s úspěchem a zdárně plněny, o nichž bude docílena úplná shoda. Není to, dámy a pánové, úkolem těžkým, když zde bude dobrá vůle, a tu zajisté u všech stran koncentrace předpokládáme a chceme předpokládati.
Program vlády, jak nám byl včera zde tlumočen, přijímáme za program svůj. Vzdyť jeho vedoucí myšlenkou je konsolidace a stabilisace státu a ta se dá uskutečniti jenom klidem, pořádkem a hospodárností uvnitř státu. (Výborně!) Uznáváme také i my, že budování nového státu s celou tou komplikovanou mašinerií správní a pak světové poměry hospodářské a finanční a pak i krise valutární měly veliký vliv také na hospodářské a hlavně finanční poměry našeho státu. Ale také buďme si upřímnými: Nedostatek smyslu pro hospodárnost u nás, rozhazování a neupravené poměry správní zavinily a zaviňují náš těžký dnešní finanční stav. (Výborně!)
Jisto jest, pánové a dámy, že jsme u nás nejenom často nemohli hospodařiti, nýbrž také neuměli hospodařiti. (Tak jest!) Tomu jednou musí býti učiněn konec. Proto budeme vládu tuto podporovati při reformě správy a při reformě šetření. Má-li si naše veřejnost, cely nás stát a náš lid a každý jednotlivec opravdu navyknouti, aby nežil nad poměry, má-li rozkvésti u nás a uplatniti se opětně jednou ta stará naše národní ctnost: hospodárnost a šetrnost, a má-li zmizeti naprosto návyk - je to také důsledek války - rozhazování a plýtvání, pak musí vláda i parlament předcházeti dobrým příkladem, a opravdu nejintensivněji, jak se ve vládním prohlášení praví, a nejdůsledněji šetřiti. Prohlášení, že nesmí býti vydána ani jediná bankovka nekrytá, bereme na vědomí a považujeme je za závazek (Výborně!) a jsme přesvědčeni, že také toto prohlášení bude míti blahodárný vliv na poměry nejenom u nás, nýbrž že také hlavně přispěje ke zvýšení zviklané důvěry v cizině, na které nám přirozeně co nejvíce musí záležeti. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Mají-li se u nás poměry zlepšiti, pak lze toho docíliti jen finanční stabilisací a proto souhlasíme také úplně s vládním prohlášením, které klade finanční a hospodářské úkoly vlády a parlamentu na první místo.
Co se jednotlivých speciálních programů úkolu vlády a parlamentu tyká, můžeme klidně prohlásiti, že je také přijímáme za své: sociální pojištění na př. Ano, sociální pojištění, ale nikoliv snad omezené jenom na některou jednotlivou třídu. Dále podporování stavební činnosti. I to akceptujeme, ale zase ne třídní, nýbrž majíce na paměti celek, jak to je řečeno ve vládním prohlášení. Jsme pro opravdové sociální reformy. Vždyť naše strana lidová jest nejenom stranou národní, nacionální, nýbrž i stranou kulturní. Strana naše lidová jest stranou vážných sociálních reforem, jak jsme toho již celou řadu dokladů podali. Souhlasíme také s tím, že tyto sociální reformy musí se díti mezinárodně, mají-li býti prospěšné jak pro jednotlivé stavy a třídy, tak také pro celou naši republiku a náš stát. Dále pozemková reforma. Pozemková reforma je přece také podstatnou součástí programu naší strany. Naše strana v pozemkové reformě nikdy neviděla a nevidí snad nějaké agitační heslo, nýbrž velký a těžký sociální, hospodářsky a národní problém a také podle toho vždycky postupovala a odsuzovala každé demagogické zneužívání reformy pozemkové jako jenom chvilkového hesla. Souhlasím také plně s tím, co o této reformě se praví ve vládním prohlášení, a nemusím se proto toho příliš ani dotýkati.
Otázka poměru státu k církvím nesmí býti agitačním heslem, jehož se bohužel příliš často a příliš nesvědomitě také zneužívalo. Nesmí býti heslem, které rozvrací klid, rozvrací pořádek a přináší nepokoj a neklid do celého veřejného a státního života. (Výborně!) Tato otázka je jedním z nejvážnějších a nejtěžších problémů vůbec. Agitacemi náboženskými u nás nastal bohužel chaos, který vedl k rozvratu. Na té cestě, pánové a dámy, nemožno dále pokračovati, nemá-li utrpěti v přední řadě naše republika, náš stát a nás národ. (Výborně!) Úpravě poměru státu k církvím se strana naše nikdy nevyhýbala. Podali jsme v tom směru již ve starém revolučním Národním shromáždění i v tomto Národním shromáždění dostatečně důkazů. Ta velká světová církev katolická, ke které se převážná část našeho národa českého a slovenského hlásí a jíž lid, organisovány v naší straně lidové, zůstane vždycky neochvějně věrným - vždyť katolicismus je původním náboženstvím našeho národa, vždyť katolicismus je také tím pravým odkazem našich otců - ta církev katolická by nějaké ukvapené nebo upřílišněné nebo překotné řešení snesla, ona by neutrpěla, ale kdo by utrpěl škodu největší, snad nenapravitelnou, byl by náš národ, naše republika! (Výborně! Potlesk.) Pánové a dámy, proto chceme problem ten, úpravu poměru církví ke státu, řešiti společnou a vzájemnou dohodou se stranami, které utvořily národní koncentraci. (Výborně!) Ovládne-li nás všechny, na těch i na oněch stranách, opravdová tolerance a hluboká a upřímná láska k našemu národu jako celku a k naší mladé státní svobodě, pak jsem přesvědčen, že i tento těžký problém bude rozřešen, poněvadž při dobré vůli najde se opravdu cesta, jak ve prospěch celku, státu a národa tento problém rozřešiti. (Výborně!)
Ve vládním prohlášení není vysloveno stanovisko k autonomii zemské. My, strana lidová, jsme stranou autonomistickou. (Tak jest!) To jest známo a to jsme vždy a všude zdůrazňovali a my trváme na tomto stanovisku autonomistickém i vůči nové nynější parlamentní vládě. (Výborně!) Ale nechceme - to zdůrazňuji - autonomii snad nějakou takovou, která by vedla k separatismu, nýbrž my chceme autonomii, která by posilovala jednotu státu a která by posilovala i naši svobodu národní. Dnes už tak mnohá, který viděl v nejtužším centralismu jedinou možnost záchrany naší republiky a životní jakousi sílu, reviduje tento svůj názor, a jsem přesvědčen, že nás názor a naše stanovisko, jak mm je od počátku zaujímáme, na konec přece jenom se uplatní a zvítězí.
O zahraniční politice šířiti se nebudu, poněvadž celkem souhlasím s prohlášením vlády. Zahraniční politika bude u nás úspěšná, dobrá a vítězná, když bude u nás uvnitř klid, pořádek, když bude platiti právo a zákon a když budeme hospodářsky konsolidováni a silni. Za takových poměrů budeme vyhledáváni jako spojenci a přátelé a obáváni budeme od nepřátel. Ovšem tu stojím na stanovisku, že naše politika vnitrní i zahraniční musí býti taková, aby těch nepřátel bylo co možná nejméně, nejraději, aby jich vůbec nebylo.
Vládní prohlášení dotklo se v
jednom odstavci také nebezpečí monarchistického, kterému předřečník
můj věnoval největší část svých vývodů. Také já k tomuto chci
několika slovy zaujmouti stanovisko. Rádi slyšíme ujištění vlády,
že bude na stráži, aby se nic nestalo. My se k této stráži vládě
plně jako klub i strana připojujeme. (Výborně! Potlesk.) V
tomto směru prohlašuji otevřeně: Budovali jsme svůj stát s ostatními
se stejným zápalem a stejnou vroucí láskou, byli jsme si vědomi
historických chvil, které jsme tenkrát prozívali, po zralé úvaze
a úplně svobodně zvolili jsme pro náš Československy stát formu
demokratické republiky. Tomu zůstaneme věrni vždycky a ze všech
sil a všemi prostředky chrániti a hájiti budeme naši Československou
republiku před každým nebezpečenstvím, ať pochází odkudkoli. (Výborně!
Potlesk.) Zajištění a lepší budoucnost naší opravdu demokratické
republiky Československé bude nám vodítkem nejen dnes, nýbrž vždycky
po celou budoucnost. To jest stanovisko naše ve velkých obrysech
k vládnímu prohlášení. (Výborně! Potlesk.)