Nevyhnutelnou podmínkou stabilisace vnitřních poměrů v republice jest provedení pozemkové reformy. (Výborně! Potlesk.) Pozemková reforma provádí se jako důsledek událostí válečných v řadě evropských států. Vidíme, kde se podařila a kde nikoliv, vidíme, kde a jaké byly učiněny chyby. Již dnes možno však konstatovat, že při všech často snad vytýkaných nedostatcích našeho pozemkového zákona vyniká zákon ten v mnohých věcech nad jiné. Půjde vládě tudíž o to, aby i ty poslední stesky, které proti němu jsou, postupem doby mohly býti odčiněny. (Výborně!)
V tom je bezpodmínečná a úplná shoda všech politických stran, že pozemkovou reformu je nutno rychle a opravdově provésti. (Výborně! Posl. Modráček: Tak, jak se provádí?) To jest a musí být jednou ze stěžejních podmínek politiky tohoto státu. Vyžadují to poměry politické, hospodářské a sociální. Výsledky pozemkové reformy posavad jsou už dosti značné, ale přejeme si všichni, aby postup byl rozhodnější. V duchu zákonů o pozemkové reformě chce vláda zajistiti existenci tisícům drobného lidu v zájmu jejich i v zájmu celého národního hospodářství a přistoupiti k uskutečnění těchto zákonů i při zabrané půdě lesní. Vláda v dohodě s parlamentními kruhy a se stranami většiny pokusí se vytýčiti si směrnice této pozemkové reformní politiky. Doufá, že od nich bude plně podporována, poněvadž je to úkol ohromný a bez přímé obětavé a stálé spolupráce, stálého upozorňování, stálé kontroly nebylo by lze jej provést.
K zavedení stálých a klidných poměrů v tomto státě je třeba provedení některých důležitých reforem rázu politického. Je to především otázka poměru mezi státem a jednotlivými církvemi. Poměr státu k jednotlivým církvím není u nás právně přesný a jasný. Celá řada otázek, jak církevně - politických, tak ryze právních, otázky majetkové, školské a jiné, nemohou býti řešeny, poněvadž není pro ně nesporného právnického podkladu. Konsolidace ve státě není možná, dokud trvá tento vratký stav, příčící se právnímu citu. Už z toho důvodu vláda, která vědomě si béře za úkol pracovat po válce ke stabilisaci poměrů, musí se co nejintensivněji zabývat otázkou poměru církví ke státu Československému.
Všecky dosavadní vlády zdůraznily nutnost úpravy poměru církví ke státu, nechávajíce si zatím volnost hledat cesty, jakými by se reforma tato provedla. Vláda dnešní hodlá v nejbližší době podati důkaz veřejnosti o tom, že otázkou tou aktivně se zabývá. Bude postupovati ve stálém kontaktu s jednotlivými stranami a s parlamentem, jsouc rozhodnuta)kol tento, jistě velmi obtížný, řešit na principu vzájemné dohody. Myslím, že v Československé republice není početnější skupiny lidí, která by neviděla, že upravení definitivního poměru státu k církvím by prospělo jak státu, tak i náboženství a církvím samotným. Stát náš chce a musí být vybudován na principu demokratické svobody, svobody přesvědčení a vyznání, tolerance a respektu k náboženskému cítění kohokoliv. Zdůrazňuji, že za poměrů, jaké jsou v našem státě, mohou se takovéto veliké úkoly konat ne násilím a ne překotně, nýbrž rozumnou dohodou. Vláda musí mít ovšem pevný a přesný program, musí vědět, co chce, co má chtít a co může chtít. Ujišťuji vás, že vláda tato má ctižádost ukázat veřejnosti v nedaleké době první výsledky práce na tomto poli.
Vláda bude věnovati zvýšenou pozornost uplatnění právních řádů v tomto státě. (Výborně!) V krátké době sděleny budou veřejnosti statistické výsledky posledního sčítání. Budeme míti před sebou materiál statistický, týkající se počtu obyvatelstva dle národností, náboženství, zaměstnání, osazení atd., takže bude možno ve smyslu platných zákonů, které jsou jistě liberální, řešiti otázky národnostní, sociální a kulturní na právním, spravedlivém podkladě. Pro nás tyto otázky jsou otázkami právního řádu a prováděním demokratických principů naší konstituce. Stejně je tomu tak s otázkami, vyvolanými politikou stran sociálně-revolučních. Vláda, jsouc pevně rozhodnuta postupovat nestranně a spravedlivě, ale také energicky, jest a bude proti každé politice malicherného dráždění. (Posl. Blažek: O tom svědčí konfiskace!) Bude hleděti na tyto otázky s hlediska celku státu a - abych se tak vyjádřil - evropského rozhledu. Národy, jež tento stát obývají, jsou kulturně i hospodářsky vysoce vyspělé a nesloužilo by ke cti kterémukoliv z nich, kdyby v demokratické době ukázal se nehodným demokratických principů. Demokracie znamená diskusi, práci, dohodu a poctivost. (Posl. Kreibich: Špiclovství! - Posl. Modráček: To kvete v Rusku! - Předseda zvoní.)
Nemám v úmyslu slibovati v těchto věcech to neb ono. Prostě konstatuji, že vládu bude brzo vidět i v těchto věcech při jejích činech. Uplatňování právního řádu a demokratických principů, klidné a nevášnivé řešení sociálních sporů a snah sociálně-revolučních jest ostatně pro dnešní vládu něčím samozřejmým.
Tam, kde půjde o vnitřní bezpečnost a legalitu bude vláda postupovati klidně, demokraticky, legálně, ale energicky.
Vlády předcházející měly již možnost zdůrazniti, že je nutno přikročit k uplatnění určitých reforem správních. Vláda nynější pokusí se přistoupit neodkladně ke skutečnému realisování těchto reforem, zejména k všestrannému zdokonalení administrativy vůbec. Půjde nám především o provedení župního zřízení na Slovensku (Posl. dr. Juriga: Slovensko bude pokusný králík!) do konce roku 1922. Poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bude vláda věnovati zvláště bedlivou pozornost. Půjde nejen o pořádek v běžné administraci v úřadech všech oborů, nýbrž také o vyřízení řady neřešených otázek školských, církevních, hospodářských a komunikačních. Stesky ze Slovenska ať toho, ať onoho druhu budou odčiněny především řádnou, rychlou a demokratickou administrací. To platí také o Podkarpatské Rusi, kde rok 1922 přinese zcela určitě řadu opatření a reforem správních, hospodářských, pozemkových i kulturních.
Také v oboru zahraniční politiky, myslím, vstupujeme do nové periody. Tři léta naší zahraniční politiky vykazují jistě značné výsledky práce a znamenají stále postupující pokrok konsolidace našeho státu. Šlo nám tu o trojí věc: 1. O uplatnění mírových smluv, vyšlých z mírové konference pařížské. 2. O postupné zbavování se všech konfliktů, které jsme měli kolem sebe, a o vytvoření nové mezinárodní atmosféry, kde by duch nenávisti ustoupil duchu střízlivé umírněnosti a klidu. 3. Šlo nám konečně o to, abychom za této nové atmosféry začali prakticky spolupracovat se svými přáteli a sousedy o nové reorganisaci centrální Evropy a o upevnění míru v celé Evropě.
V tom smyslu pracovali jsme důsledně všude. Za poslední 3 léta podařilo se nám vytvořiti už jistou tradici naší zahraniční politiky, kterou stále budeme sesilovat. Poměr náš k jednotlivým velkým spojencům, k Francii, Anglii, Italii, Spojeným Státům americkým je vřelý a přátelský a je stále více a více prohlubován. Není mezi námi a těmito státy nic, co by jakýmkoliv způsobem mohlo poměr ten kalit. Poměr k Jihoslovansku a Rumunsku, vyjádřený ve smlouvách o t. zv. Malé Dohodě, je značným aktivem pro evropskou politiku, neboť je silným faktorem míru a reorganisace centrální Evropy. Jest a zůstane ochráncem nového řádu v centrální Evropě a nesmí, nemůže a nebude v jakémkoliv směru čímkoli dotčen.
Vztahy naše k Německu se také ustálily. I v nich vytvořila se tradice a záleží jen na dobré vůli obou, aby zůstaly tím, čím za poslední 3 léta naší zahraniční politiky se staly. S Rakouskem a Uherskem se v posledním roku velmi intensivně vyjednávalo, vztah náš k Rakousku, zejména po poslední návštěvě pana presidenta v Hallstadtě, se upevnil, a doufám, že nebude a není otázky, která by v čemkoli dobrý náš vztah ohrožovala. Doufám, že po vyřešení věcí v západních Uhrách i s Maďarskem nastanou vztahy lepší.
Ve věci ruské nemůže dnes nikdo zaujmouti jiné stanovisko nežli vyčkávací. Při tom však velmi rozhodně a iniciativně zasáhli jsme do otázky pomoci Rusku, v poslední době tak rozvířené. S Polskem právě byla zahájena jednání jednak hospodářská, jednak politická, která nejsou namířena proti žádnému ze sousedů Polska nebo Československá a která budou míti velmi značný vliv na vzájemný poměr obou států. Vztahy mezi oběma státy v poslední době značně se zlepšily a poslední vyjednávání utvrdila obě strany v tom, že nejen je dobrá vůle na obou stranách, nýbrž že i zájmy a cíle obou států mohou se snadno srovnat a mohou vésti ke skutečné dohodě hospodářské a politické. Vyjednávání to dbá přirozeně vzájemných interesů a potřeb obou států; hledí se především k tomu, aby se pracovalo k uplatnění mírových smluv a k zaručení klidného a mírného vývoje událostí jak v nejbližším našem okolí, tak v celé Evropě vůbec.
Podaří-li se nám, o čemž nepochybuji, učiniti tuto poslední dohodu, dospějeme tak k zakončení jedné důležité periody naší zahraniční politiky. První její etapa byla by takto dokončena vytvořením jisté tradice a jistého politického systému, který zaručuje nám klid a bezpečnost a který nás může opravňovat k důvěře v naší budoucnost. Jsme zajištěni na venek, jsme bezpečni uvnitř. Nemohu nepřipomenout zde veliký pokrok, který vykonala v poslední době naše armáda v každém směru. I to jest nám velikou zárukou pro budoucnost.
Tu a tam ozývají se obavy z nebezpečí monarchistické reakce. Nebezpečí to existuje, ačkoliv by bylo chybou je přehánět. Jsme na stráži a potlačili bychom je s nejkrajnější energií. (Výborně! Potlesk.) Co se týče posledních událostí kolem nás se sběhnuvších, je třeba především zachovati klid. Zprávy fantastické a alarmující, úmyslně šířené, mají za účel vyvolávati buď zmatek anebo vyplývají z bujné fantasie různých kombinujících politiků a žurnalistů. Ani události v západních Uhrách, ani události v Horním Slezsku nemohou se nijak dotknouti ani naší bezpečnosti, ani našich zájmů. Jsme dosti pevni a silni, jsme také dosti připraveni, abychom všemu mohli s úspěchem a včas čeliti. Kdyby někdo chtěl v těchto věcech cokoliv podniknout, my půjdeme klidně dále svou osvědčenou cestou a neuhneme ani nalevo ani napravo ve své dosavadní politice. (Výborně!) Naše zahraniční politika byla a jest politikou míru a mírumilovné rekonstrukce Evropy. Politikou míru a intensivní konsolidace mírových poměrů také za každou cenu i v budoucnosti zůstane. (Výborně!) Mohu-li resumovat několika slovy celkové stanovisko vlády, řekl bych: Po tři léta jsme horečně pracovali za těžkých podmínek. Dnes nám jde o to, co bylo vykonáno, náležitě strávit, urovnat, uspořádat, kde se staly chyby, napravit, vytvořit prostředí intensivní sociální práce, klidu, pokoje a dobré vůle. Proti horečce alarmismu, nejistoty a bezradnosti musí míti stát pevný program, silnou energii, rozhodný postup, ale zároveň klid, cílevědomost, důsledné provádění programu, který byl jednou přijat. Voláme ke spolupráci všechny vrstvy obyvatelstva v tomto státě. Nemáme a nemůžeme míti nic proti tomu, jestliže nějaká strana nebo některé vrstvy obyvatelstva chápou otázky správy a řízení státu jinak a zaujímají stanovisko oposice. (Posl. dr. Labay: Co bude se slovenskou autonomií, p. předsedo?) Musíme však chtíti, aby oposice byla řízena proti vládě a nedostatkům jednotlivých institucí a nikoli proti státu a jeho základům. Stát tento nemá dnes, čeho by se obával, ani uvnitř ani na venek. Podařilo se nám v krátké době konsolidovat a stabilisovat jej do té míry, že všechny pokusy podrýti jeho základy ukážou se naprosto marnými a pošetilými. Tím klidněji a důstojněji můžeme nyní podniknout vyvrcholení této práce.
Vláda je si této situace dobře vědoma. Je pevně přesvědčena, že program tuto vytčený a důsledně prováděný je s to odstranit každé nebezpečí a postupně zbaviti všechny kruhy obyvatelstva těžkých důsledků doby válečné. Klidu a důvěry jest nám především třeba, abychom s úspěchem mohli pracovat. Za tímto cílem jíti jest úkolem nás všech.
Vláda učiní vše, co bude v její
moci. Byla by však bezmocnou bez vaší důvěry a spolupráce. Jest
a bude vykonavatelem vaší vůle. A bude-li mít vaší důvěru a pomoc,
bude brzy vykonán nový kus práce na další stabilisaci a celkovém
upevnění tohoto státu. (Výborně! Hlučný potlesk.)